frage nicht bloß Wünsche der Lehrer vorliegen, sondern immer weitere Kreise der aufgeklärten freiheitlichen deutschen Bevölkerung diese Forderungen der Lehrer zu den ihrigen gemacht haben, und ich wünsche vom ganzen Herzen, dass diese Freiheitlichkeit und Schulfreundlichkeit auch In ihrer Bevölkerung immer mehr platzgreife, wie es bei uns schon der Fall ist.

Wir hätten diesen Wünschen der Bevölkerung Rechnung tragen können und statt dessen schließen wir den Landtag, nachdem einige lebhafte und aufregende Scenen statt gefunden haben; nachdem einige Reden über das böhmische Staatsrecht und über die russische Sprache zum Fenster hinausgehalten worden, sind mit einem vollständigen Manco an praktischen, greifbaren, tüchtigen und volksfreundlichen Beschlüssen. Es wäre eigentlich am allerbesten, wenn man dieses Haus überhaupt gar nicht mehr zusammen berufen würde; statt mit Provisorien könnte man sich ja schließlich auch ganz ohne Landtag weitersretten.

Sie Provisoriumswirtschaft sollten gerade Sie, verehrte Herren, sich noch viel weniger als wir Deutsche gefallen lassen, weil ja Sie den parlamentarischen Wert dieses Hauses viel höher veranschlagen als wir. Und darum hätten Sie viel mehr Ursache als wir, die parlamentarischen Rechte dieses Hauses strenge zu wahren

Bewilligen Sie immerhin dieses Provisorium, zeigen Sie dadurch, dass Ihr thatsächliches Verhalten mit Ihren Theorien bezüglich dieses Parlamentes vollständig im Widerspruche steht Wir Radicalnationale aber protestieren neuerdings und abermals gegen diese Provisorien-Wisswirthschaft und ich erkläre gegen dieses vorgeschlagene Provisorium zu stimmen, umsomehr, als uns im Punkte 3

eine Belastung in Aussicht gestellt wird, bezüglich deren dieses Parlament aller Controlle beraubt wäre (Beifall).

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der nächste für den Antrag eingeschriebene Redner, ich ertheile das Wort dem Herrn Abg. Dr. Fournier.

Abg. Dr. Fournier: Hoher Landtag! Ich habe mir das Wort erbeten, um im Auftrag und im Namen der Partei, welcher ich angehöre, eine kurze Erklärung abzugeben.

Wir haben ja unsere politischen und nationalen Gesichtspunkte, unsere Haltung in diesen Dingen hinreichend gekennzeichnet in einer Debatte, welche ohne unser Zuthun hervorgerufen wurde, und mir können uns dessen heute wohl entschlagen.

Wir werden für die Anträge der Budgetcommission stimmen, allerdings nur unter dem Vorbehalt der sicheren Erwartung, dass endlich einmal diese unfruchtbare Zeit der Palliativ- und Notbehelfe ihr Ende finde.

Wir würdigen vollkommen den leider ungünstigen Stand der Finanzen dieses Landes, und wir werden es nicht ablehnen, denselben immer und überall im Auge zu behalten, wo neue Erfordernisse an die Opferwilligkeit der Bevölkerung appellieren.

Wir haben uns aber andererseits der Einsicht nicht verschlossen, dass namentlich ein Moment, welches den hohen Landtag beschäftigt, besondere Berücksichtigung erheischt, dass der Wunsch der Lehrerschaft nach einer Erhöhung ihrer Bezüge ein gerechter ist, und nicht unberüchsichtigt bleiben darf.

Die Bevölkerung dieses Landes hat ohne Unterschied der Nationalität der Schule stets jenes fördernde Entgegenkommen bewiesen, welches aus der Erkenntnis ihres fegenbringenden Berufes resultiert, und sie wird damit dort nicht einhalten dürfen, wo es sich darum handelt, den Lehrern die im Reichsvolksschulgesetze vom Jahre 1869 vorgesehenen, zureichenden Existenzmittel zu sichern.

Wir erkennen diese Angelegenheit als eine dringliche; wir bedauern, dass sie in diesem Sessionsabschnitte unerledigt bleibt, und erwarten deshalb dass der Landesausschuss auch, ohne die formelle Erledigung der Anträge der Schulcommission abzuwarten, beim Wiederzusammentritt des Landtages einen Gesetzentwurf vorlegen wild, welcher im Sinne der in der genannten Commission gegebenen Anregungen der Erhöhung der Lehrgehalte in einem zureichenden Ausmaße Ausdrucke bringt. (Lebhafter Beifall)

Nejv. maršálek zemský: Přichází nyní k řeči příští řečník, který jest zapsán pro návrh. Dávám slovo p. poslanci dru Baxovi.

Posl. Dr. Baxa: Slav. sněme! Stesky,

které v poslední době tady proti jednání sněmu byly proneseny, učinil jsem dříve již já, když se jednalo o této otázce, a jest potěšitelný zjev, že všechny strany sněmovní uznávají, že by sněmovati se mělo jiným způsobem. Naproti tomu však nemohu opravdu pochopiti, kterak němečtí poslanci právě si hrají na takové, jako by snad oni jedině to byli, kteří by vystihli tento špatný způsob sněmování, jakoby jedině oni to byli, kteří by nesouhlasili s tím, a chtěli by veškerou zodpovědnosť svaliti na ostatní strany.

Já nejsem a nemohu přirozeně býti obhájcem ostatních stran, ale tolik jako nestranný pozorovatel při některých otázkách, které byly v tomto sněmu projednány, musím říci, že němečtí poslanci to byli, kteří při prvním provisoriu, kteří i při návrhu p. dra Šamánka a při návrhu p. dra Pacáka sem zanesli otázky, které byly potom velmi obšírně od ostatních stran probírány, a nemůže býti činěna výtka snad ostatním stranám, neboť jestliže debaty byly do opravdy, jak rád přiznávám, zbytečně prodlouženy, pak oni na tom nesou právě tak vinu, jako strany ostatní.

Pokud se týče návrhu samotného, upozorňuji, že jest nám předložen vlastně ten návrh tak, abychom rozpočet respektive provisorium schválili en bloque, a já přec, a zajisté celá řada poslanců, budeme míti různé námitky proti některým položkám a já přicházím k této své námitce ihned, totiž, že nemohu hlasovati na př. pro kap. X., tit. 8. a pro kap XI a také učiním příslušný návrh. Kapitola X. týká se výdajů, které činí země na četnictvo a kap. XI. se týká výdajů, které činí země k účelům vojenským.

Já, pánové, jako český poslanec právě po poslední době počítaje od pádu hrab Thuna po všech těch činech, které se dály se strany vojenské a se strany četnictva proti lidu českému, nepochopuji, jak bychom mohli hlasovati pro výdaje tyto, abychom zbytečně zemi obtěžovali, třeba tyto položky jindy bývaly povolovány Pánové, my jsme se přesvědčili velice dobře, že, třebas výdaj na četnictvo jest pod titulem "bezpečnosť, " přes to přese všechno bylo užíváno právě četnictva nikoli snad k účelům bezpečnostním,

nýbrž naopak, že ho bylo užíváno proti lidu českému tenkrát, když se hlásil o své právo, resp. když protestoval proti tomu, když mu byl ten ždibec práva násilím odňat. Tenkrát ukázalo se v mnohých případech četnictvo, zajisté z rozkazu vyššího, jako naprosto nám nepřátelský živel, který méně měl na starosti skutečno a bezpečnost občanstva, nýbrž naopak v mnohých případech svými přehmaty způsobil škody veliké. A, velectění pánové, do jakých směšností šlo počínání si četnictva a konečně i počínání si vojska, viděli jsme nedávno při přelíčení v Českém Brodě, kde nedovedlo nikoho jiného přistihnouti při shluknutí než čtyři docela mladinké dámy. Z toho jest viděti, jaké to bylo shluknutí a jakým způsobem oznámení se strany četnictva se dělo, a bylo viděti při přelíčení samotném, velectění pánové, že vlastně na zvůli jednoho takového četníka více záleží, nežli na správných výpovědích celé řady svědků, docela vážených to občanů.

Mohl bych zde zajisté vypravovati kroniky z různých měst o počínání si četnictva, ale bude mně prominuto, poněvadž říšští poslanci tak učinili na říšské radě, a já se zmiňuju o té věci pouze proto, abych částečně odůvodnil, proč nemohu hlasovati pro povolení těchto položek, totiž kap. X. tit. 8. a kap. XI.

Velectění pánové! Já na otázku náhlého uzavření nebo odročení a ukončení sněmu se dívám tak, že vidím v tom jasný a určitý úmysl vlád vídeňských Tyto nám nebyly nikdy příznivý a nebyly příznivý autonomii zemské a zejména také ne zemským sněmům, a hlavně ne sněmu království českého, avšak zdá se mi, že právě v této době vládě velice na tom záleží, aby prokázala, že také sněm království českého nemůže se dostati k užitečným národohospodářským pracím, a proto také používá této příležitosti, kdy komise byly opravdu v nejlepší práci, právě kdy mnohé komise byly hotovy se svými referáty, aby je mohly předložiti sněmu k projednávání a schválení, že právě v tomto okamžiku sněm zavírá nebo vůbec končí.

Velectění pánové! Na sněm království českého má padnouti to odium, které padlo již dávno na říšskou radu, poněvadž říšská rada jest již od tří let naprosto neschopna provedení vůbec jakýchkoli zákonů. Poněvadž říšská rada je dnes v úpadku, proto vláda ovšem si nepřeje také aby sněm království českého mohl vykázat se jakoukoli positivní prací. My bez rozdílu všichni zajisté velmi toho litujeme, že celá řada otázek, které jsou životními otázkami jednotlivých stavů a země, nemohla, býti projednávána.

Já zejména z tohoto místa lituji velice, že nebylo možno přivésti do plena zprávu o upravení platů učitelských a to proto, pánové, že zajisté jest celá řada poslanců, kteří uznávají spravedlivé požadavky učitelstva, kteří přejí učitelstvu a žádají, aby tato předloha ve smyslu tom, jak oni si toho přejí a zejména, jak si toho přeje celá řada petic ústředního spolku učitelského zde podávaných, jakož i celá řada obcí, byla přišla do sněmu, a dočkala se usnesení a uzákonění.

Litujeme toho, pánové, tím více, poněvadž i na dále má panovati ta nejasnost mezi učitelstvem, poněvadž učitelstvo i na dále nebude věděti, jak vlastně se svojí věcí jest, nebude znáti, jakým způsobem asi budou vyřízeny jeho požadavky. Já poukazuji, pánové, na to, že zajisté nemůže to býti k prospěchu občanstva, že nemůže to také býti k prospěchu úkolu, který jest svěřen učitelstvu, když toto nachází se stále v takovém, řekl bych, zimničném očekávání i pokud se týče styků s občanstvem, vidíme, že agitace, která zajisté jest se strany učitelstva spravedlivá, a které se súčastňuje celá řada občanstva, jak to vidíme v těch velikých řadách a summách petic, že bude trvati na dále, což zajisté nebude v prospěchu uklidnění a klidné práce.

Jest toho tím více litovati, poněvadž víme a učitelstvo si toho ovšem také povšimlo, že kdežto na jedné straně jedna velká řada poslanců přeje úpravě platů učitelských, tak jak si toho žádají, že na druhé straně jest dosti velká řada těch, kteří nesouhlasí úplně s těmito jejich nároky, a tu, pánové, bylo by bývalo skutečně dobře v zájmu věci, aby konečně se bylo vyjasnilo, aby konečně učitelstvo vědělo, nač může čekati, aby konečně vědělo, jak vlastně s úpravou platů učitelských, s jeho hmotným povznesením, to stojí.

Já lituji, pánové, že skutečně takovýmto náhlým ukončením sněmu nemohla tato velice důležitá otázka, kteréž všichni přejeme, přijíti k projednání sněmovnímu.

Rovněž, velectění pánové, když již mluvím o těch některých předlohách, zajisté my, kteří jsme poslanci za polabské okresy, přáli jsme si z plné duše, aby se bylo učinilo něco ve prospěch polabských krajů, pokud se týče regulace, po případě splavněni Labe. Odcházíme však letos opětně s prázdnýma rukama, a bylo již právě v předešlém sezení některými řečníky naznačeno úplně jasně a zřetelně, jak veliké škody povstávají celému tomu kraji z toho, že regulace Labe stále se odkládá a, velectění pánové, zajisté zcela správnými byly stížnosti, které se zde dály od tak mnohých řečníků do vládních orgánů, kteří opravdu svou povinnost v této tak důležité a tak naléhavé věci nekonali. Litujeme zajisté my, jichž se to týče, i jménem veškerého obyvatelstva, kterého se to týče, totiž celého polabského obyvatelstva, že opětně odcházíme letos, aniž by se bylo v této věci co nejmenšího učinilo.

Ale bohužel, kdybych chtěl vypočítávati různé předlohy a návrhy, které očekávají uzákoněni v prospěchu obyvatelstva, bylo by toho celá řada; ale o tom byla již zmínka učiněna, a já nemohu nic jiného v této věci učiniti, než-li opětně svaliti přece jen tu největší zodpovědnost na vládu, která si nepřeje, aby sněm království českého mohl se prokázat jakoukoli positivní činností

Velectění pánové, ani ten návrh, který způsobil ve sněmu království českého zajisté rozruch, a o kterém bychom si byli přáli, aby byl uzákoněn, totiž návrh Dra Pacáka, ačkoli mínění o tomto návrhu byla tak jasně zde pronesena, ač veškeré strany, jichž se týkalo, pronesly své mínění, takže věc můžeme nazvati zralou, kteří více již ke sněmovnímu projednání nevrátí.

Já, jako jediný zástupce strany, ku které náležím, když se projednával návrh Pacákův o užívání jazyků při soudech, neuchopil jsem se slova. Neučinil jsem to proto, poněvadž, jak bylo viděti, jednalo se hlavně o to, aby strany, které se súčastnily vídeňských konferencí, vzhledem k různým pověstem a očekáváním pronesly své zdání a názory o věci, poněvadž ony to byly, které měly o věcech v první řadě rozhodovati a se raditi

Z toho jednání však, které se zde ve sněmu vedlo, viděli jsme jasně, že smír mezi oběma národnostmi je na ten čas naprosto nemožný, a poznali jsme, že vůbec bylo by naprosto zbytečno, aby snad čeští delegáti dále v konferencích zůstávali, aby čeští delegáti mařili zbytečně čas v oněch konferencích zejména po prohlášení, které se zde stalo s německé strany, pokud se týče žádosti jejich po ohraničení, zejména prohlášení jejich proti rovnoprávnosti a hlavně jejich žádostí a požadavku německé sprostředkovací řeči

Naše strana, ač pozvána byla ke konferencím, nesúčastnila se jich, poněvadž jsme jednak neuznávali potřebu, bychom z české otázky vytrhli pouze jedinou otázku jazykovou a o této vcházeli v ně jaké narovnání s německými krajany, a dále proto, že jsme dobře věděli, že Němci přicházejí do konferencí se svatodušním programem, kdežto naproti tomu hlavní požadavek vedoucí strany české směřoval pouze k tomu, aby byl v první řadě onen čin ze dne 17. října smazán; dále poněvadž jsme viděli, že se má jednati proti kardinálnímu našemu požadavku státoprávnímu potud, pokud jednání bylo naprosto oddělené, totiž jednání, pokud se týče království českého a markrabství Moravského zvlášť a že konečně z jednání bylo úplně vyloučeno Slezsko.

My, pánové, pokud se týče projednávání jazykové otázky zde na sněmu, vzali jsme s uspokojením na vědomí, že strana mladočeská prohlásila zcela zřejmě, že je pro rovnoprávnost úplnou, že jest proti rozhraničení takovému, jaké bylo pravě se strany Němců žádáno, a že jest proti tomu, jak v novém návrhu Korbrově má býti míněna. Ale to nikterak nestačí. Náš požadavek jde dále, my stojíme také na stanovisku rovnoprávnosti a to úplné rovnoprávnosti a sice ve všech zemích koruny České, ovšem z toho důvodu, poněvadž národ český jako národ historický tvoří zde většinu, a tedy dle principu majoritního žádáme pro jazyk český prioritu.

Jsme tedy pro jazykovou rovnoprávnosť s prioritou jazyka českého ve všech zemích koruny České.

Velectění pánové, vláda vídeňská ukončuje zasedání sněmovní, aby těžisko své politiky, veškeré vnitřní politiky vůbec, přeložila opět do Vídně.

Jakým způsobem;. si jednáno býti má nadále v politice české, jest nám na ten čas neznámo. Avšak jak vím, má býti ku projednávání říšskému předložen zákon o užívání jazyka ve smyslu Korbrova zákona a tu, velectění pánové, bylo zde prohlášeno ústy mladočeských poslanců, že návrh tento jest naprosto nepřijatelným.

Zajisté celá česká veřejnost přijala toto prohlášení, avšak, pánové, nemůžeme se spokojiti s tím, aby se mělo za to, že lid český může se spokojiti snad jen s tím, kdyby čin resp. zrušení jazykových nařízení ze dne 17. října bylo odčiněno.

Mám za to, že politika česká musí se nésti k vyšším požadavkům, než jest tento, a jestliže se dnes mluví o tom, že poslanci na říšské radě hodlají činiti obstrukci, že tato obstrukce nesmí se činiti jen pro tento případ, aby byl odvolán zákaz jazykových nařízení, a že se nesmí přestati s obstrukci pro ten případ, kdyby byla zavedena opětně vnitřní řeč česká v tom směru, jako byla za platnosti Grautschových nařízení.

Velectění pánové, my všichni víme, že pokud se týče vnitřní řeči české, nesprávně se nazývá jakto, pokud se jedná o  Gautschova nařízení, nesprávně se nazývá vnitřní řečí českou proto, že měla platiti pouze pro jeden okrsek království českého a konečně, i kdyby měla platiti pro celé území království Českého, nikdy přece není onou vnitřní úřadní řečí a v tom rozsahu, jako jest němčina, poněvadž s nejvyššími úřady říšskými, jakož i s nejvyššími instancemi soudními a správními měli úředníci nadále korespondovati jen německy.

My z toho vidíme, že o vnitřní úřadní řeči české nemůže býti řeči, a tudíž požadavek onen, jak bývá našimi českými poslanci prohlašován, jest naprosto nedostatečný, a vyhovění v té věci by nikoho nemohlo uspokojiti.

Velectění pánové, pokud se týče úmyslu poslanců mladočeské na říšské radě provozovati obstrukci, tu patřím k těm, kteří skutečně o tom pochybují, že by poslanci čeští v nynějším svém složení byli schopni provozovati obstrukci tak, jak ji slibují, neboť, velectění pánové, na jednu věc nesmíte zapomínati, že hlavní moment, hlavní důvod, hlavní příležitost, když měla obstrukce býti provozována, byly promeškány. - Jedná se totiž o provozování obstrukce při branném zákonu

Velectění pánové, jakmile při tomto specielně politickém předmětu obstrukce provozována nebyla, jakmile menšina 18 poslanců podlehla v této příčině většině, pak to postavení českých poslanců jest vysoce a vysoce stíženo, a nevím, jestli čeští poslanci neztratili po obstrukci již půdu tím, že v daném, rozhodném okamžiku, kdy se jednalo o politickou předlohu tak vysokého rázu, obstrukce zanechali.

V té příčině nás nemohly nikdy uspokojiti výklady se strany některých p. poslanců, zejména se strany p. Dra Kramáře, který se tuším v Semilech vyjádřil, že nechtěli činiti obstrukci proti této předloze, poněvadž si nechtěli rozhněvati vojenské kruhy.

Vypadá to skutečně, řekl bych, skoro naivně, když se mluví o tom, že bychom si mohli teprve rozhněvati něčím kruhy vojenské. Což pak tyto kruhy vojenské tam, kde se jednalo o česká práva, nebyly to ony, které byly účastný právě při tom, když se jednalo o to, mají-li býti jazyková nařízení zrušena, čili nic? Když se vytýká, že tím hlášením se "zde" jsme si popudili proti sobě správu vojenskou nebo podobně, v té věci myslím, že nemá skutečně žádný český člověk ani nejmenšího důvodu omlouvati, co učinila správa vojenská resp. po té nejvyšší kruhové v této věci. Neboť nejlepší odpověď, která to vyjasňuje a ukazuje k tomu, na čí straně vlastně bylo právo, dal jeden prostý volič Kouřimský, když při příležitosti návštěvy posl. Dra Engla, který toto jednání jaksi odsuzoval, zvolal: Já jsem se nehlásil snad proto, abych dělal demonstraci, nýbrž proto, poněvadž jsem to devětkráte před tím již činil.

Devětkráte před tím se nečinilo žádné příkoří a nepřekáželo se tomu; po 9 let před tím mohl tento občan slovem "zde" se hlásiti, ale přichází po desáté a najednou se to prohlašuje za delikt, za nějž jest trestán.

Velectění pánové, zkoumejme nyní, kdo vlastně byl prvním, kdo dal příležitosť k tomu, aby se mluvilo o porušení práva, zda byli to ti, kteří se hlásili jako dříve, anebo ti, kteří proti všemu způsobu, který panoval dříve, zakázali to zajisté zcela bezdůvodně.

Vidíme v tom, že se zde jedná o určitý úmysl se strany vojenské správy proti nám, že nemůžeme svalovati vinu na kohokoliv z našich krajanů, a že nemůžeme mluviti nikterak o nějaké demonstraci proto, poněvadž vidíme, že věc, jak se dála při kontrolních shromážděních a ony zákazy, které byly vydávány, přicházely úplně beze všelikého podkladu zákonného, a že věc ta byla velice dobře promyšlena a vše to bylo namířeno zase proti nám. To jsme viděli nejlépe při známém výroku panujícího císaře k posl. Dru Stránskému, když hrozí právě pro takovouto maličkost dokonce stanným právem.

Velectění pánové, jestli nejvyšší hlava státu mluví takovým způsobem o věcech, které jsou naprosto - řekněme - nezločinného rázu, jestliže nejvyšší hlava se dává strhnouti k takovýmto výrokům a hrozbám stanným právem, které by v zákoně nikterak nebylo odůvodněno, pak nemůžeme nic říci, nežli že jest to výrok, a tenkráte to vyšlo náhle z úst panovníkových, že to byl nejvnitrnější výrok jeho srdce, jeho staré zášti proti českému národu, a my si nemůžeme pomoci, jestliže celý český národ odnesl si to přesvědčení, že těmito výroky, které přišly jaksi nenadále se ukazuje staré nepřátelství panujícího císaře vůči národu českému. Právě tak, jako při věci poměrně tak nepatrné, tedy i kdyby se to pokládalo za delikt, když nejvyšší hlava strhnouti se dává výrokem že neudělí pro tu věc nikomu amnestie. Kdo viděl v posledních letech, pro jaké přečiny a zločiny se amnestie udílí, a kdo potom si uvědomí slova panovníkova při této příležitosti, nemůže si je zajisté nijak vysvětliti, nežli způsobem tím, jak jsem byl právě řekl.

My jsme se, velectění pánové, dočkali v Cechách jednoho, a budiž to konstatováno, že skutečně v této věci panující císař neudělil nikomu amnestie a český lid se dočkal tedy vzácného úkazu, že alespoň v jednom případě panující císař dodržel své slovo.

V ostatních případech, ačkoliv to byly sliby a přípovědi slavné, přípovědi učiněné ne ve slabé chvíli, nýbrž přípovědi učiněné při slavných okamžicích, splnění těchto slibů se český národ dosud nedočkal.

Velectění pánové, mám za to, ze politika česká dnes, kdy odcházíte do Vídně, musí si uvědomiti jednou, nač bylo stále v posledních letech zapomínáno, totiž že úkolem české politiky na říšské radě není snad podporování prací, není snad podporování říšské rady v jejích úkolech, nýbrž že úkolem jejím jest, jak, velectění pánové, ve volebních programech tolikráte bylo prosloveno, tuto říšskou radu ničiti

Právě jest tomu dnešního dne, velectění pánové, 7 roků, kdy vůdce strany svobodomyslné Dr. Julius Grégr při příležitosti adresní debaty slavně prohlásil, že mezi ústavou říšskou a mezi státním právem českým jsou nesrovnatelné odpory, že poslanci češti, jestliže na říšskou radu jdou, nemají úkol tam pracovati v interesu ústavy a k sesílení Cislajtanie, nýbrž pracovati mají k tomu, aby přivedli celý ten vražedný systém k pádu.

A nyní pohledněme, velectění pánové, jak vlastně tomu úkolu poslanci čeští na říšské radě byli dostáli!

Jsme dokonce toho svědky, že jeden z poslanců českých stal se ministrem cislajtánského kabinetu, stal se členem vlády a že zdatně pracoval k rozvoji Cislajtanie, k rozvoji financí její, ovšem na povznesení zemských financí si ani nevzpomněl.

Velectění pánové, byli jsme svědky toho, že čeští poslanci hájili tento parlament v době, kdy byla nejvhodnější příležitost, aby nechali jej zajíti, když sám nemohl žíci, aneb jej sami nechtěli ubíti, byli jsme svědky toho v posledních letech, že vlastně o tomto velikém úkolu, který jest čistě státoprávního rázu, česká delegace jakoby naprosto nevěděla, že se nanejvýše obmezila na nějaké prohlášení, a to buď v plenu sněmovním nebo v některé voličské schůzi.

Vzpomínám si prohlášení muže velice vážného, které může se říci, že jest programovým, totiž prohlášení Dra. Eduarda Grégra v letošních delegacích, že úkolem české politiky musí býti zrušení nynější ústavy, zničení nynějšího parlamentu říšského

Nuže, velectění pánové, zajisté, jestliže v programu obsažen jest tento úkol české politiky, pak s tím větším právem mohou ti, jichž se to týče, žádati, aby poslanci čeští tento vykonávali a ne, aby se obmezili na jednání, která bohužel, ode dnů Badenových vlastně na říšské radě provozují, totiž že se považují za čistě rakouskou stranu, že nedávají ani znáti Vídni, ani svým odpůrcům, že by stáli na stanovisku státoprávním, které jest naprosto nesrovnatelné s nynější ústavou.

Zejména dnes, velectění pánové, jest zajisté okamžik nejvhodnější k tomu, aby tento úkol, který má česká politika, pokud se drží státoprávního programu, vážně pojat byl.

Nebyli to sice čeští poslanci, pánové, kteří přivedli ústavu, kteří přivedli zejména parlament do tohoto postavení, v jakém se nyní nachází, ale přes to, že to nebyli, musí se přece chopiti příležitosti té, která zde jest, musí to, co zanedbalí, se vší energií provésti, totiž, aby říšská rada se stala naprosto k práci neschopnou. Jestliže, velectění pánové, oni toho nedovedou - jak jsem pravil, nemáme naděje, že by většina poslanců říšských k tomu byla způsobilou - ať ustoupí jiným. Za těchto okolností, zejména dnes, kdy příležitost skutečně sama sebou jest dána, kdy ústava a parlament jest v naprostém rozvratu, jest povinností české politiky, aby se postarala o to, aby toto dílo ústavní, které již přes 40 let vládne proti nám, bylo konečně přivedeno k pádu, neboť to jest zajisté v interessu našem a jest to první etapa státoprávní politiky, jestliže odstraníme všechno to, co v cestě nám stojí, a to jest toto dílo ústavní a v první řadě říšský parlament.

Jestliže poslanci necítí dosti vůle a dosti schopnosti, pak jest jejich povinností, aby ustoupili jiným, kteří by tuto politiku, která je zajisté základní politikou a musí býti základní politiko i českého národa potud, pokud on stojí na stanovisku státoprávním, sami dělali a úkol ten vykonali

Bývá tak často poukazováno na velmocenské postavení říše se strany českých poslanců. Já se tomu vždy divím, kdykoliv slyším takové ubezpečování, že nejen v zajmu národa, nýbrž v zájmu říše a velmocenského postavení říše jest potřebí toho neb onoho a zejména smíru národnostního. Jest s podivením, kterak právě poslanci čeští, kteří jsou státoprávníci, pronášejí toto slovo a zapomínají, že, kdykoliv říši bylo dobře a kdykoliv říše stála pevně, zejména co se týče vnitřní politiky, tato politika obracela se vždy proti českému národu, a že právě v tu dobu, když Rakousko bylo v nesnázích a v rozpacích, ukazovalo se tak, jako by vláda vídeňská se chtěla přiblížiti k nám. K čemu my Češi potřebujeme míti starosť o to, aby říše rakouská měla velmocenské postavení, abychom se starali o říši rakouskou, když celá její politika od roku 1848, a zejména od doby, co jest ústava, naprosto se o to nestarala, naopak vlády vedly takovou politiku, která byla proti velmocenskému postavení říše. To, že vídeňská politika bez přeslání stála na centralismu, že stála na stanovisku, aby německý národ byl prvním národem v těchto zemích, v Cislajtanii, přivodilo nyní tyto ohromné následky. Vidíme dnes, že ústava jest v rozvratu, že parlament je v úpadku. Ptejme se, kdo zavinil tu nynější největší nespokojenost a roztrpčenost národů ostatních a kdo zavinil to, že, jakmile jednomu z nich, národu českému, malá alespoň část práva byla vrácena, Němci, kteří byli vyhýčkáni a vychováni v této politice, nemohli snésti, aby se alespoň části toho práva dočkal a přivodili následky, které dnes zde máme,

Právě nikomu jinému nemůže se vina přičítati, než této politice, neboť, kdyby byla politika rakouská stála od počátku ústavního života na podkladu spravedlivém, k těmto koncům nebylo by to nikdy došlo.

My vůbec vidíme, že právě za dnešní doby politika rakouská ocitla se hlavně smýšlením německého obyvatestva v takových koncích, že možno skutečně mluviti již o katastrofě. A, pánové, nejsme to jen my. Jest to hlavně německé obyvatelstvo, které se hlásí k německo-radikální straně, jest to zejména cizina, která se připravuje na katastrofu Rakouska. Celá naše vnitřní politika a celá naše zahraniční politika není nic jiného, než služební úřad německé politiky říšské a, abychom lépe mluvili, velkoněmecké politiky národa německého.

Vždyť, velectění pánové, velkoněmecká, neříkám, agitace, nýbrž velkoněmecké smýšlení v lidu německém v království, na Moravě, ve Štýrsku zapustilo tak hluboké kořeny, že ta máme co počítati se zjevem skutečně naprosto vážným, a já při tom nikterak nemám důvodu a nechci tím donuncovati, naopak mě jest to velice vítáno, že právě němečtí poslanci přívrženci tohoto směru se s tím nikterak netají.

Tato upřímnost jest nám zajisté ku prospěchu, poněvadž my lépe vidíme, Čeho můžeme od této říše očekávati, a čeho můžeme očekávati od obyvatelstva německého, které jest dnes naplněno skutečně velkoněmeckou ideou.

Této velkoněmecké idei ve velkoněmecké politice se neubrání ani zahraniční ani dynastická politika naše. Jsme právě v posledních dnech svědky úkazu, který si nedovedu jinak vysvětliti, než že skutečně politika říšsko-německá nabývá na naši takového vlivu, že přímo již stahuje rakouskou dynastickou politiku do svých služeb. Jest to zajisté velmi zajímavý úkaz pro posouzení našich poměrů, že právě v době po zrušení jazykových nařízení, dne 17. října loňsk. roku, zejména v té době, kdy v konferencích Němci hájili svůj svatodušní program a kdy vláda hodlala předložiti známý návrh Korberův říšskému parlamentu, kdy se odvažuje, oddekretovati to, co jest dávným přáním a požadavkem Němcův, že v té době koná panující císař František Josef I. cestu do Berlína. To jest zajisté velmi významný úkaz.

Nesmíme zapomenouti, že v té době, kdy rakouští příslušníci nemilosrdně jsou vypuzováni z Německa, kdy vláda vídeňská snad ani nesmí protestovati proti takovému úkonu, kdy, jak jsem pravil, německé politice, německým požadavkům.