fällen, es möge, sage ich, bin hohe Landes ausschuss immer genau jeden einzelnen Fall erwägen und sorgfältig prüfen, um imgegebe nen einzelnen Falle - wie soll ich sagen billig und ausgleichend vorzugehen (Beifall)

Mehr will ich nicht sagen als diese wenigen Worte, die in feiner Weise recriminieren und niemanden provocieren wollen, und ich bitte nur, im Interesse des deutschen Gewerbeund Handwerkerstandes innerhalb des Wirkungstreises der berufenen Factoren des Landen bei jeder Gelegenheit, in jedem einzelnen Falle, sie gütigst in Erinnerung zu bewahren lebhafter Beifall)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči p. posl. Krejčík. Dávám jemu slovo

Posl Krejčík Slavný sněme! Ode dne, kdy zabývali jsme se v tomto slavném sněmu otázkou kalamity uhelné, která tak rušivě dotkla se životních zájmů našeho průmyslu českého, dnes teprve podruhé naskytla se příležitosť zabývati se opět zájmy průmyslovými a obchodními v království Českém. Stalo se tak u příležitosti předlohy zemského výboru ohledně povolení každoročních 15. 000 zl. ve prospěch podporování našich maloživnostníků.

Ráčíte zajisté prominouti, nebudu-li snad probírati do detailů zprávu nám předloženou, poněvadž stalo se tak jednak ve zprávě tištěné, jednak v řeči p. kol. Materny. Ale budiž mi dovoleno, bych králce mohl poukázati na různé jiné okolnosti a poměry, které zrovna snad nenazýváme zemskou akcí živnostenskou, které však nicméně s těmito počiny sl. sněmu a zemského výboru těsně souvisí.

Tak, velectění pánové, nejprve je potřebí, bych odmítl námitku, která se často ve veřejnosti vyskytuje, zejména v různých listech, že prý tato akce podnikaná sl. sněmem zemským je vzhledem k významu českého průmyslu nedostatečnou. Jest jisto, kdyby český sněm měl za úkol, aby sám staral se o povznesení českého průmyslu, obchodu a živnosti, že tato částka 15. 000 zl. byla by směšně nepatrnou. Nesmíme však, pánové, zapomenouti, že nejen z této strany nutno očekávati pomoc, že to, co podniká sněm království Českého, jest jen jedním z prostředků pomocných a že musíme posuzovati tuto akci v jejím celku, jak správně kol. Materna již byl poukázal.

Jest dokázáno, že království české během krátké doby okrouhle věnovalo jeden milion těmto zájmům a na druhé straně jest známo, že vůči těmto zájmům v tomto směru stát nekoná svou povinnost a že ze svých bohatých zdrojů a prostředků nevěnoval pro tyto účele ani částku tak velkou a tak přiměřenou jako sněm. Jest, velectění pánové smutné faktum, že jak obyčejně, tak i dnes musíme žalovati na to, že stát v tomto směru nekoná svou povinnost, kdežto na druhé straně musíme říci, že sněm království českého na své skrovné peněžité prostředky, které mu stojí k disposici, činí tolik, co jemu za stávajících trudných poměrů činiti jest možno, a my nemusíme věru litovati žádné částky, kterou věnujeme ve prospěch našich živností, poněvadž můžeme býti ujištěni, že v tomto směru každý vynaložený kapitál ponese úrok 100% ný. Jsme přesvěčeni. že náš český živnostník dovede pomocné ruky, která jest mu nabízena, v čas se uchopiti a veškeré tyto prostředky, které se mu poskytují, dovede, byt i ne hned, tedy zajisté svým časem řádně ve svůj prospěch využitkovati.

Zmínil jsem se o tom, že vláda nekoná v tomto směru svou povinnost ani zdaleka tak. jak by vzhledem na význam království Českého mělo se státi, a jak by bylo její naprostou povinností.

Jest bohužel smutné dost, že při této příležitostí i každoročně rok co rok tyto stesky opakovati musíme; náprava, je-li jaká, jde krokem tak pomalým, že můžeme říci, že vlastně neděje se v těchto trudných poměrech náprava žádná. Nechci se šířiti o všeobecném zanedbávání průmyslu, zejména českého, poněvadž bych musil opakovati smutné kapitoly z let minulých a myslím, že za stávajících poměrů politických by to ani mnoho plátno nebylo. Dovolte mi však, velectění pánové, jen letmo poukázati na dvě události z doby nám nejbližší. Jak byla zde již zmínka učiněna, dne 13. ledna 1897. vydala vláda výnos, jímž měla v království českém býti svolána zemská komise pro obesláni světové výstavy v Paříži.

Bylo by zbytečno, abych okazoval důležitost světové výstavy v Paříži pro průmysl, obchod a živnosti v Čechách. K účelům obeslání této světové výstavy byl povolen státní úvěr 1, 200. 000 zl. Z toho měli se vyslati znalci různých vynikajících odvětví průmyslových, měli býti vysláni osvědčení, kvalifikovaní zpravodajové různých živností a mělo v příčině této zjednati se dorozumění s výborem zemským. Avšak z celého toho programu, který na papíře byl dosti slibným, nestalo se ničeho jiného, než že se sestoupila komise centrální ve Vídni, která jmenovala generálním komisařem výstavním dvor. radu Exnera. O tom, co se dále dělo v této záležitosti, české kruhy průmyslové nedozvěděly se více, než co se dočtou ve vídeňských novinách. Tak program, který byl dosti slibně ve vládním výnosu načrtnut, scvrkl se téměř na nulu. Doznávám loyalně, že vina v této příčině není u místodržitelství král. českého, nýbrž u ministerstva obchodu ve Vídni. Stalo se tak patrně proto, že v poslední době následkem neutěšené a smutné pro náš národ situace politické mění se ministerstvo téměř každých šest neděl, a kdykoli přijde nová excellence do ministerstva obchodu, nemá z pravidla ani tolik času, aby prohlížela, co všechno, a které závazky předešlá excellence na se vzala. Velectění pánové, však i jiná událost během posledního roku dotkla se zájmů maloživnostnictva v království Českém, a sice jest to nová instituce instruktorů živnostenských, kteroužbyla vláda vyvolala v život. Jsem dalek toho, abych nějakou novou instituci z předu snad již podceňoval, podrýval, naopak jsem vždy ochoten přinésti každému člověku, který jest dobré vůle, taktéž nejlepší vůli vstříc. Ale jest zajímavo, že v posledním rokování sněmovní komise živnostenské byli to právě někteří pánové z německé strany, kteří již předem projevili jakousi pochybnost o tom, jak daleko tato instituce se asi osvědčí, a padlo i slovo, že jest prý se co obávati, aby se z této instituce nerozvinul agitační orgán vládní.

Já, velectění pánové, nechci se na toto stanovisko, které zdá se mi alespoň nyní poněkud příkré, docela stavěti, ale nicméně přece považuji za svou povinnost upozorniti na přehmaty anebo snad neporozumění, které se strany těchto orgánů přihodily se v poslední době. Na př. stalo se, že jistý pán z oněch pp. instruktorů, (jména nechme stranou), na jedné schůzi živnostenské vykládal shromážděným tam živnostníkům, že prý v pokladnách slavného zemského výboru král. Českého nalézá se 23. 000 zl. ve prospěch maloživnostníků, ty že tam leži ladem a že živnostenstvo české by se mělo horlivěji o to ucházeti, aby ty peníze tam snad dokonce nestrouchnivěly. A prokázalo se, že celá věc nezakládá se na pravdě, tak že se zdá, že u pána onoho při nejmenším máme dělati s nějakým nedorozuměním. Věc se má takto:

Za minulá leta bylo k účelu zakládání družstev povoleno 50. 000; z těch bylo již asi 2. 000 skutečně vyplaceno a oněch 23. 000 zl., o nichž byla řeč na této schůzi, a o nichž mluvil onen pan instruktor, jsou vlastně peníze, které byly již různým družstvům zadány aneb přislíbeny, které pro různé formality nemohly býti vyplaceny, anebo dokonce od dotyčných družstev nebyly dosud vyzdviženy.

Myslím, že pán, jenž přichází do schůzí za tím účelem, aby poučoval živnostnictvo české, má se při nejmenším o předměte, o kterém přednáší, řádné instruovati, poněvadž podobným způsobem vnáší se zbytečně nespokojenost do kruhů živnostenských. (Tak jest!)

Druhá věc, která se v nedávno minulé době přihodila, jest následovní:

Při jisté příležitosti před shromážděným živnostnictvem v Praze opět jeden z těchto pánů instruktorů kritisoval návrh o starobním a nemocenském živnostenském pojišťování, který byl předložen slavnému sněmu král. Českého, a který byl loňského roku v komisi živnostenské projednán a o kterém se nyní dále jedná.

Snad z horlivosti, snad z přátelství a upřímnosti k živnostníctvu českému pronesl se pan instruktor asi následovně: "aby se tomu nevěřilo, že jsou to těšínská jablka, co se slibuje živnostnictvu v tomto směru... " (Hlas: Řekněte, kdo je to!) - já nechci jmenovati, aby se nezdálo, že vystupuji nepřátelsky, ale jsou o tom doklady - " že neradí onen pán živnostnictvu, aby v tomto směru

nějakou pomoc očekávalo. " Myslím, že i zde není na místě, aby se již z předu oslabovalo a ubíralo nadějí stavu živnostenskému, který bez toho ze všech stran jest tísněn.

A po této dosti ostré kritice následovala rada onoho pána. A víte, velectění pánové, v čem že vyzněla jeho rada?

Když nejdříve byl odsoudil akci slavného sněmu království českého a vůbec poslanců lidových, poradil, že prý by bylo nejlépe, kdyby společenstvo živnostenské v mezích svých stanov zakládalo si podobné pojišťovací ústavy, u nichž by se mělo pojišťovati pro stáří, invaliditu, nemoci atd.

Velectění pánové, kdo zná trochu tyto záležitosti, kdo ví, jak dalekosáhlý jest problém ten, musí se pozastavit a usmáti nad touto radou To, co dotyčný pán radil ve shromáždění živnostníků jako spásu, to za stávajících poměrů může učiniti každé pohřební bratrstvo pro své členy, to může poskytnouti svým členům každý spolek vysloužilců!

Velectění pánové, s takového úzkoprsého stanoviska není možno, abychom podobný dalekosáhlý projekt posuzovali. Mohu konstatovati, že projekt ten se strany německého živnostníctva byl velmi příznivě přijat, konstatuji dále, že na těch samých základech podali návrh podobný němečtí poslanci na sněmu dolnorakouském, skoro tentýž návrh, což jest již důkazem, že není návrh náš na tak vratkém ani nepromyšleném základě postaven, a že konečně návrh podobný byl podán českými poslanci na říšské radě.

Tento návrh, který směřuje ve prospěch stavu živnostenského, jest postaven na stanovisko vyšší.

My hledíme, velectění pánové, na tento úkol jakožto na vyšší, sociální úkol státu.

Musím ovšem, velectění pánové, ihned opraviti, že jsem dalek toho, abychom chtěli snad -já a přátelé moji - zaváděti jakýsi státní socialismus, že bychom chtěli bojovati a pracovati pro Maršovy a Lassalovy sociálně domokratické státní utopie.

V tom jest veliký rozdíl. Toho není potřebí, abychom tak daleko zacházeli.

Ale tolik jest jisto, že stát má své veliké sociální povinnosti vůči výrobní a obchodní třídě a že na tyto věci mohou stát a země přiměřeně přispívati aniž by ostatní stavy obyvatelstva byly tím obtíženy. Musíme tvrditi, a jest to povinností naší, když stát poskytuje prostředky na všecké možné účele, (a tech nechceme skracovati) - že svatou poviností státu jest, aby k těmto úkolům přiměřeně přispíval, ovšem dokládám takou mírou, aniž by tím ohrožoval zájmy jiných.

To, velectění pánové, považoval jsem za svoji povinnost zde uvésti nikoliv v úmyslu nějakých útoků, nějaké nepřátelské akce, ale v úmyslu dobrém, poněvadž myslím, že jest to správná cesta.

Velectění pánové, instruktoři mohou velice prospět, budou-li ti pánové dříve hleděti, aby se vždy o denních otázkách informovali aspoň tam, kde se jim informace dostane, a že by se tak zajisté stalo se strany zemského výboru a váženého pana referenta, který by zajisté vše ochotně těm pánům vysvětlil a následkem toho by se zamezilo rozšiřování mylných názorů našeho maloživnostnictva, o tom jsem přesvědčen.

To však není všecko, nač v poslední době živnostníctvo trpce si stěžuje, a jest tudíž povinností, abychom při té příležitosti i na další věci poukázali.

Jest to dále, velectění pánové, zejména způsob, jakým se ustanovuji v poslední době daně, berní povinnosti živnostníctva, zejména malého.

Vy se zajisté pamatujete, že jsou tomu sotva dvě léta, co vstoupla v život tak zvaná úprava, regulace daní v Rakousku.

Při této příležitosti vzpomeneme na to, že to byli zejména orgánové vládní, které při všech příležitostech hlásaly, že prý se nynější úpravou daně výdělkové a příjmové nikterak nezamýšlí uvaliti nějaká nová břemena na třídy výrobní, že prý naopak jest úkolem této "regulace" daňové, aby se povinnosti daňové spravedlivě rozdělily a zejména, že prý jest programem vlády, aby se přitáhli k povinnosti berní také tací živlové, kteří dosud jakýmkoliv způsobem dovedly berní povinnosti uniknou'i a to ovšem platilo a myslelo se hlavně o soukromých kapitalistech. Avšak jaké jsou zkušenosti živnostníctva a obchodnictva za krátkou dobu, co nová úprava daně vešla v platnost? Všeobecný nářek: zejména se na to stěžuje, že místo, aby se daň "upravila", jak se slibovalo, bývalá daň výdělková a stará daň příjmová jednoduše se spočítaly dohromady a ze součinu obou daní těchto utvořila se nová daň výdělková, jež skoro ve všech případech obnáší tolik, ba často více, než dříve živnostníci platili na obou těchto daních dohromady, kdežto nová daň, osobní daň z příjmu, která se vyměřuje poplatníkům, zejména živnostníkům a obchodníkům, zavedla se jako z brusu nová daň, jako daň, o literou má býti státní zdroj příjmů prostě zvýšen.

Tak, velectění pánove vypadá tato regulace, tato spravedlivá úprava těchto daní ve skutečnosti. Mám za svou povinnost konstatovati, že v kruzích průmyslových na tuto úpravu jest všeobecný stesk a nářek. Tu nestačí, že jistému počtu malých obchodníků a živnostníků byla podle nového zákona jistá srážka učiněna, na kterou se vždy poukazuje a říká se, že se nemá naříkati na daň, poněvadž prý se kompensuje touto srážkou. Na této výhodě ale participuje jen nepatrný zlomek obchodnictva a živnostnictva, kdežto největší počet živnostníků úpí a naříká si na to, že nepoměrným způsobem byly mu daně zvýšeny. Myslím, že nebudou tyto stesky tak osamoceny a jen v Praze, nýbrž i že se tak i jinde děje. Jest zajímavo, že i sami berní úřadové takto na nahodilé stížnosti odpovídají. Když si přišel někdo stěžovati a poukazuje na okolnost, že nyní platí na dani výdělkové, co dříve na obou daních dohromady a že osobní daň z příjmu zvlášť byla vypsána, stalo se, že horní inspektoři a úředníci odpovídají: "ano to je pravda, my Vám to přiznáváme, to jest proto, že osobní daň z příjmu jest daň čistě nová. "

Tak vypadá ona slibovaná regulace daní výdělkových a přímých. Říká se a já rád uvádím námitky contra, - že prý střední stav si nemusí tak naříkati, že daně v Rakousku platí zejména velké závody průmyslové a dráhy. Žádná námitka není tak lichá jako tato. Pro koho pracuje velký průmysl, pro koho pracuje velkoobchod a dráhy? Tyto pracuji pro všeobecnou a širokou veřejnost a tato velká massa obyvatelstva i malého svými nepřímými dávkami musí pro velkýtl průmysl pro továrny a dráhy oběti přinášeti a tím způsobem přispívá k těm velkým dávkám daňovým těchto velkých podniků.

Jest pravda, že různé vyskytují se názory, jak by se této kalamitě daňové odpomohlo a tak se vyskyt tyto dny návrh přítele a kollegy Niklfelda, který v tom směru se nesl, aby na daň z příjmu uvalena byla ještě přirážka zemská. Považuji to za svou povinnost, a v zájmu průmyslu a živnostenstva a musím - ač nerad tak činím - ihned ještě dnes svůj hlas proti tomu pronésti.

Slyšeli jsme včera z úst přísedícího zemského výboru, p. posl. Karla Adámka, že na Hlineckém okresu jsou pouze 2 rolníci, kteří platí daň příjmovou. Zde vidíte, pánové, jak by to vypadalo ve skutečnosti. Následkem poměrů těchto celí tisícové poplatníků rolnických nebyli by k této nové povinnosti přitaženi. Ale poněvadž na druhé straně i nejmenší živnostník a obchodník, může se říci, že skoro každý, platí daň příjmovou, jest přirozeno, že tímto spůsobem by opět tato 55% přirážka zemská byla uvalena na táž bedra, na která nejvíce se nakládá, na kruhy průmyslové, živnostenské a obchodnické a tyto by musili tuto novou obět z větší části přinésti. Proto myslím, že bude potřebí, aby se o této věci ihned v komisi živnostenské promluvilo důkladně.

Než skončím, chtěl jsem se ještě zmíniti o tom, kterak poslední dobou za vířila otázka kalamity uhelné v staroslavné síni sněmu království českého. Avšak pro pokročilost času budiž mi prominuto, že nečiním tak, poněvadž bych musil poukázati na různé okolnosti, které trpce při té příležitosti taktéž se dotýkaji živnostníků a průmyslníků našich. Avšak, ježto bych musil zajíti trochu daleko, spokojím se dnes tím konstatováním, že tato otázka daleko ještě nebude tím, co jsme podnikli, rozřešena, že otázku tuto při její veliké důležitosti nesmíme se zřetele pouštěti a že při každé příležitosti musíme hleděti, aby podobná kalamita, podobné skandální výjevy, že se musely školy zavírati, že se musilo tovární dělnictvo posílati domu a že tisíce dělníků se ocitlo bez chleba, se neopakovaly. To se nesmí v království Českém připustiti a musí býtí přední povinností nejen kruhů vládních, ale i zastupitelstva zemského, aby v čas preventivními prostředky bylo postaráno o to, aby podobná kalamita se více v království Českém neopakovala.

Bylo by snad záhodno o nezřízeném vývozu do ciziny zde mluviti, avšak nechci se o té věci šířiti a spěji ke konci.

Nežli však skončím, račte dovoliti, abych přece letmo aspoň poukázal na jednu a poslední okolnost, která způsobem velmi neutěšeným a, mohu říci, velmi bolestným působí na stísněné poměry průmyslnictva a řemeslníctva, a to nejen českého ale troufám si tvrditi, i na poměry průmyslnictva a řemeslníctva německého. Jsou to, velectění pánové, nešťastné národnostní a jazykové spory o nichž měli jsme již několikráte příležitost na tomto slavném sněmu a posledně při návrhu p. Dr. Pacáka mluviti.

Velectění pánové, tato otázka byla probírána se všech možných stran se stanoviska právnického, historického, národnostního, a nevím s jakého ještě. Ale na jednu důležitou kapitolu bylo zapomenuto při té příležitosti, a sice, aby se o této otázce mluvilo se stanoviska národohospodářského.

Velectění pánové, musím říci, že v těch širokých massách obyvatelstva království českého dobře se pociťují stinné stránky tohoto nešťastného, dovoluji si tvrditi - tohoto nešťastného sporu, a dobře se tam cíti, že tento nešťastný spor vrhá své temné stíny na veškeré poměry hospodářské v království českém. Myslím, že by mělo největší, první ba svatou povinností naší býti, abychom konečně hleděli s obou stran poctivě tento spor ukliditi. Ale zároveň jako člověk upřímný musím přiznati, že, kdybych sebe více přemýšlel a uvažoval o tomto sporu, musím zároveň doznati, že s naší strany se stanoviska národa českého, se stanoviska jeho zástupců, ničeho se nemůže nám vytýkati, že bychom my snad tyto spory zavinili; ba se strany naší nejvyšší blahovůle při každé příležitosti se na jevo dávala, abychom tyto spory odstranili.

Velectění pánové, bylo při té příležitosti mnoho mluveno a z německé strany způsobem často i dosti, mohu říci, nešetrným o významu jazyka německého a českého v království Českém.

Byl to zejména pan posl. Eppinger, který mluvil o valabilitě, o superioritě, o o významu jazyka, kterým mluví německá část obyvatelstva atd. Potom, když se při každé příležitosti mluví takovými nepřiměřenými slovy, velectění pánové, kterak lze mluviti o rovnoprávnosti?

Jestliže dnes se naříká na neznalost druhých jazyků jak na straně české tak na straně německé, tu hned naskytuje se otázka, kdo že to byl, kdo zavinil tyto poměry, jestliže tak smutnými skutečně jsou? Vzpomeňte si, - ta doba neni tak daleka, - že se to stalo Vaším přičiněním na sněmu král. Českého, že uzákonili jste v naší nepřítomnosti zákon, aby druhý jazyk zemský, jak český tak německý, na středních ústavech nebyl obligátním. Myslím, že zde jest jádro těchto sporů. Následkem toho vychází inteligence, snad na obou stranách, která není dosti znalá druhého jazyka zemského, a také snad proto, poněvadž k tomu se mísí názor Váš, že žádný občan nemůže býti nucen k přiučení se jazyku druhému, což však vykládáte pouze pro sebe. Zde leží jádro tohoto sporu a odtud datuje a šíří se nespokojenost do všech vrstev našeho obyvatelstva.

Dovolte velectění pánové, praktický příklad ze života. Nedávno jel jsem po dráze a setkal jsem se s jistým německým učitelem z okolí Horšova Týna a ten jal se mně vážně dokazovati, proč prý se neučí krajané národnosti německé jazyku českému a sice z toho důvodu, poněvadž pro ně jest důležitější světová řeč ku př. jazyk anglický; ten prý jest daleko důležitější než jazyk, kterým mluví dvě třetiny obyvatel království Českého.

Velectění pánové, myslím, že by bylo v tak vážné společnosti zbytečno, abych jenom snad se pokoušel zvrácenost těchto názorů zde vypisovati; stačí podotknouti, kterak to vypadá, když rolník z Horšova Týna, přijde prodat na trh do Domažlic nebo do Plzně své plodiny, obilí nebo snad dobytek, tu rád bych věděl, jestli v Domažlicích, nebo v Plzni utrží snad více, bude-li to prodávati v jazyku anglickém anebo domluví-li se v českém kraji po česku.

Jest to malá episoda, ale zároveň jest poučná; jestliže i učitelové jsou prodchnuti takovými zvrácenými názory o důležitosti druhého jazyka zemského, nemůžeme se diviti, že ve vrstvách měně informovaných a snad v širokých vrstvách lidu se názory ty ještě více přiostřují a těmito smutnými poměry trpí - dovolím si to tvrditi a byl bych ochoten a mohl bych to daty dokázati - jak průmysl český tak průmysl německý, jak obchod český tak obchod německý v král. českém. Přišlo to tak daleko v těchto poměrech, že s obou stran vyskytují se obchodníci, kteří, aby nepoškodili svých obchodních zájmů, jednají tak, že ku př. německé firmy jsou nuceny nechati obchodovati v krajích českých pod záštitou české firmy a české firmy naopak jsou nuceny V německých krajinách obchodovati pod záštitou firmy německé. Kdo chce tvrditi, že toto by byly zdravé národohospodářské poměry? Následkem toho v království Českém a na Moravě vyskytuje se zvláštní druh obchodníků, totiž obchodníci inkognito.

To jsou následky národnostního sporu na poli národohospodářském a takové důsledky nejsou snad v celé Evropě. Jaký to má však výsledek, pánové? Celá řada našich obchodníků mohli by přinésti celé haldy českých dopisů, které zasílány jsou do českých krajin českým zákazníkům z Vídně, z Dol Rakous a z Uher. Já musím doznati, velectění pránové, že dopisy ty psány jsou většinou vzornou češtinou. Vidíte tedy, že ta věc není tak hrozná a že, když může se přiučiti českému jazyku obchodník ve Vídni a v Dol. Rakousích, anebo když může míti tolik šetrnosti ke svému odběratelstvu českému, že si zaopatří české úřednictvo a české korespondenty, jak může soudný člověk tvrditi, že by něco podobného, totiž svorné žití obou národností v Čechách aspoň na tomto národohospodářském poli, nebylo možno v král. Českém? Ale já myslím, velectění pánové, že hlavní zásada jest jinde. Podívejme se na to, kterak právě odehrává se důležité drama vyrovnávací ve Vídni. Proč nevede k cíli? Právě pro jednostranné stanovisko našich spoluobyvatelů německých, kteří mysli: k čemu se vyrovnávati? jejich stanovisko jest následovní: k čemu se vyrovnávati, my nechceme žádné vyrovnání, my nepotřebujeme vyrovnání s národem českým, poněvadž jsme právě v takové šťastné situaci, že je nepostrádáme. My spoléháme na německé rakouské vlády a na německou Vídeň, na německý nátěr Rakouska, - a na jeho odvěkou germanisační činnost a při tomto systému jsou naši spolukrajané jisti, že nikdy v Rakousku nebulou poškozeni a bude-li někdo poškozen, že budou to vždy jen národnosti slovanské. (Tak jest!)

To jsem chtěl říci, velectění pánové! V ohledu pak formálním, rozumí se samo sebou, poněvadž jest předloha taková, že se jí nelze nic vytknouti, doporučují předloženou zprávu jak zemského výboru, tak komise živnostenské ku schválení (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní ke slovu p. poslanec Adámek. Dávám jemu slovo.

Posl. Adámek: Slavný sněme!

Snad poprvé v tomto zasedání slav. sněmu dostalo se předloze zemského výboru netoliko v sněmovních komisích, živnostenské a rozpočtové, ale také při dnešním rokování uznání z obou stran, které zajisté musí naplniti ty, kteří mají povinnost spolupůsobiti při živnostenské akci, potěšením.

Děkuji zvláště panu dru Nitschemu, že přímo uznal, že zemský výbor ve věcech těchto vykonal svou povinnost.

Pan poslanec dr. Nitsche nemohl při tom opomenouti, aby se byl nedotkl jihočeských komor, kde Němci následkem změny volebního řádu jsou prý vyloučeni, aby byl nepovznesl svého varovného hlasu proti křivdění Němcům v těchto komorách. Úkolem zemského výboru není, aby kontroloval volební řády obchodních komor a jejich činnost, obchodní komory jsou samostatnými orgány, mají své zástupce na tomto slavném sněmu, kteří zajisté uznají za svou povinnost, aby na tuto těžkou žalobu pana poslance Nitsche, byť i v mírné formě pronesenou, dali náležitou odpověď.

Při vývodech svých páni řečníci, kteří mluvili přede mnou, uznali, že zemská akce maloživnostníků se může těšiti jistým úspěchům, že úspěchy ty jsou pro malé živnostníky blahodárné. Nepřeceňuji nikterak tyto výsledky, já nejlépe, spravuje tento referát v zemském výboru, znám nedostatky této akce a nikdo nemá nade mne toužebnějšího přání, aby překážky zdárného vývoje této akce byly odstraněny, abychom mohli plnou měrou v tomto oboru živnostenské politiky vykonati svou povinnost. Však, bohužel, odstranění těchto překážek nespočívá v naší moci. Naše činnost v oboru živnostenské politiky jest obmezena a již to bylo opětně řečeno, příliš úskoprsá obmezeným zákonodárstvím zemským ve věcech živnostenské správy a příliš nepatrné jsou prostředky materielní, které pro stísněné poměry našich financí k účelům živnostenské politiky můžeme obraceti.

Pánové, dokud tato úzkoprsá centralisace veškerého zákonodárství živnostenského potrvá, do té doby je marna naděje, že by kdy ve království Českém velké problémy živnostenské byly tak řešeny, jak toho poměry a potřeby našeho živnostníctva vyžadují. Říšská rada nedělá buď pranic, nebo když v oboru tomto něco dělá, dělá to tak, že to našim poměrům ve království českém vyhověti vůbec nemůže, poněvadž veškerá živnostensko-politická činnosť říšské rady založena je na nezdravých kompromissech, při kterých hledí se vždy k zemím méně pokročilým, a proto není s podivením, že reformy říšským zákonodárstvím podniknuté nejsou podnikány tak, jak toho vyžadují poměry hospodářsky a kulturně tak pokročilé země jako je království České. (Tak jest! Výborně!)

A ujme-li se sl. sněm v tomto oboru iniciativy, tu stojí vláda jako strážný anděl oprávnění říšské rady, a nedopustí, aby sněm samostatný krok v živnost. politice vůbec učinil. Nejlépe jsme to poznali v loni, kdy snem tohoto království přijal celou řadu resolučních návrhů, ujav se initiativy na celém poli živnostenské politiky, a resoluce tyto, jak byly sněmem usneseny, tvoří živnostensko-politický program. Naší vinou není, že tato usnesení sl. sněmu provedena nebyla a těžká zodpovědnosť padá na ty, kdož se přičinili, aby tato usnesení byla zmařena. Co platí, velectění pánové, velké a důležité initiativní právo sněmu království a zemí, když sněm pouze na těchto resolucích se smí usnésti a když vláda nemá jiné touhy, než aby usnesení ta jako obyčejná podání zmizela ze zadacího protokolu, aniž by zůstala po nich stopa ? (Výborně!)

Slav. pněm se usnesl na tom, aby naléháno bylo na pronikavou reformu živnostenského zákonodárství na základech autonomních, toto usnesení sl. sněmu bylo vládě sděleno.

A jaký byl toho výsledek? Vláda přes opětné naléhání poslanců na říšské radě dosud ani nepředložila osnovu živnostenského řádu.

Sněm dále se usnesl na tom, že je potřebí, aby byla především opatřena dokonalá statistika živnostenská, na níž by bylo lze budovati reformy živnostenské vůbec, starobní a invalidní pojišťování pak zvláště.

Pánové, my z Německa dovedeme přivésti všecko možné, i přílby okrašlující naše četníky (Výborně! Veselost!) ale to, co je v Německu dobrého - a Německo má velmi dobrou Živnostenskou politiku a ještě lepší živnostenskou statistiku - to se u nás nenásleduje, poněvadž pro naše zkostnatělé byrokraty je to nepohodlné, aby u nás zavládly moderní zásady a novodobý duch, příčící se starým nařízením a hofdekretům z minulého století (Výborně!)

Pánové, starými hofdekrety nedá se zvelebiti živnostenská politika.

Správa živnostenská musí se řídit: podle poměrů a potřeb živnostenstva a nikoliv opačně, poměry a potřeby živnostnictva aby se řídily podle přání a rozkazů vlády. (Výborně! Tak jest!)

Sněm království Českého dále po všecky časy a také v minulém zasedání