Nejvyšší maršálek zemský: Konstatuji, že jest slavný sněm způsobilý usnášeti se.

Ich constatiere die Beschlussfahigkeit des hohen Hauses.

Wir gehen zur Tagesordnung über

Přejdeme k dennímu pořádku.

Erster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Herrn Abg. Dr. Kramář.

Prvním předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu p. posl. Dra Kramáře.

Dávám slovo panu navrhovateli, aby svůj návrh odůvodnil.

Posl. Dr. Kramář: Slavný sněme! Dovolil jsem si učiniti návrh, aby z prostředků zemských každým rokem povoleno bylo 20. 000 K. na zakupování děl uměleckých od umělců českých nebo v Čechách zrozených. Velectění pánové, dovolte, abych tento návrh několika slovy odůvodnil.

Jsem velmi rád, že možno mně také jednou mluviti o něčem jiném, kde politika nehraje žádnou úlohu, a já bych si věru přál, aby alespoň proti tomuto mému návrhu z druhé strany nebyla činěna oposice, a to tím více, poněvadž návrh ten činěn jest takovým způsobem, aby nevylučoval také německé umělce v Čechách narozené. Nemá tudíž tento můj návrh nijaký nacionalistický charakter, nýbrž směřuje k tomu, aby umění v jednotném království českém vůbec bylo podporováno. Já, velectění pánové, o poměru německých pánů poslanců k umění nebudu mluviti, a budu zde mluviti jenom o tom, co nás se týká, o našem českém umění.

Velectění pánové! Mně zdá se, že, co kdysi řekl Palacký o tom, že v kultuře jest síla malých národů, neplatí jenom v tom smyslu, že kulturním životem, kulturním prohloubením, národ stává se národem silných a schopným odporu tím, že každý jednotlivec v tomto národě stává se živým tělesem jediného organismu, organismu, který potom v celku jest schopen i snésti veliká příkoří a klásti živý odpor. Já, velectení pánové, myslím, že tento kulturní element v životě národa nemá jen tento obranný, jak bych, řekl význam, aby byl malý národ zachován. On má i velikou důležitost pro postavení národa v dějinách mezi kulturními druhými národy, neboť, velectění panové, neklamte se v tom:

O tom, co my zde v politice děláme, to, čím my naplňujeme každý den veřejné noviny, naše řeči a všecko to, co tu mluvíme, o tom brzká budoucnost nebude věděti pranic. Ale, pánové, dobrá kniha, dobrý obraz, dobré umělecké dílo, to zůstane, to jest to vyšší, co národům získává čestné místo mezi kulturními národy (Výborně!), tím žije, tím jeho život jest věčný. (Výborně!)

Pánové, dovolte mi, abych řekl i dále to kacířství, že si myslím, že veškerá naše politika politická, i hospodářská, musí směřovati k tomu, aby kulturní úroveň celého našeho národního života byla tak vysoká a tak se pozdvihla, aby z ní potom mohl vyrůsti nejnádhernější květ, který národ má, květ umění a kulturního života (Nepokoj).

Ano, velectění pánové, když se tu mluví o umění, tu není žádný interes. Ať někdo na českém sněmu mluví o čemkoli podobném, jako by mluvil o něčem vedlejším. A přece je to jedna z největších nevděčností, která jen může býti, neboť, pánové, dejte si říci: Naše politika má umění českému více co děkovati, než mnohým nejplamennějším řečem, kterým se zde tleská a se kterými se dělá bůh ví co. Dovolte mi, abych Vám řekl, jak si to myslím.

Jsem o tom přesvědčen, že náš Smetana a náš Dvořák pro pozdvižení naší české věci a pro to, že se na nás dnes dívají jinak, vykonali více nežli my se svými i nejkrásnějšími řečmi. Já jsem o tom pevně přesvědčen, že minul ten hrozný názor, který o nás ve Vídni měli, že jsme národem kuchařek, portýrů, lokajů atd., že ten názor, který nyní ustoupil tomu, že konečně přiznávají, že zde v Praze vyrostl kulturní život, o kterém ani nemají ponětí, že náš kulturní život je větší než kulturní život v Rakousku, poněvadž naše umění a naše literatura stojí výše než umění a literatura Němců rakouských - nesrovnávám malý národ náš s velkým národem německým, to mně ani nenapadá - to vše dalo popud k tomu, že se o nás mluví jinak, že o naší kultuře nabyli vyššího ponětí a že viděli, že to již jen tak s námi nejde, že musí k naší kulurní výši dáti nám rovnocenný attributi, to jest vnitřní úřední češtinu v úřadech, abychom tam nebyli na dále popelkou. A i z této atmosféry vyššího cenění našeho národa to vyrostlo, že musíme říci, že takový přehled české poesie, o který se pokusil professor Albert, pro celé ocenění našich národních snad udělal více než naše nejkrásnější řeči Neboť ty bez toho nikdo neposlouchá (Hlasy Nikdo také je nečte!), ty jsou jednodenními jepicemi, které za krátko zmizí.

Ale, pánové, jsou věci, které jsou věčny, které zůstanou a které národu nikdo nevezme. Vezměte si jen malé národy, norvéžský a dánský: ty neimponují nikomu ani svými armádami, ani svým průmyslem, ani ničím druhým, ale duševní život jejich imponuje celému světu, poněvadž v tom je něco velkého a nového a to zůstává.

A tu se Vás ptám činíme a konáme my svoji povinnost k českému umění a zejména k našemu výtvarnému umění? Velectění pánové, my jí nekonáme. My sice ještě dovedeme po smrti poslati telegram a vystrojiti veliký pohřeb, ale za živa umělce podporovati, aby mohl žíti a tvořiti bez starosti o svůj vezdejší chléb, to netrefíme. Nemáme ovšem takových mecenášů, jakými byli Tretjakovi a hrabě Schatt v Mnichově.

Když náš umělec dostane nějaký malý portrét neb krajinku, je to všecko a bo jmenuje se rozvojem umění; ale tak to nejde. Zde musí stát i země konati svou povinnost. Podívejte se, co dělají Maďaři pro své umění! Na výstavě petrohradské bylo mezi 100 obrazy 40 od státu zakoupených a na utvoření uměleckého oddělení na výstavě v Paříži věnovali Uhry 150. 000 zl. direktně pro pařížskou výstavu. Tak rozumějí Maďaři tomu, co znamená umění pro národ, a tak je podporují my však nic. Nechci býti nespravedlivým a to mně dosvědčí kolegové, kteří se tím jen trochu zabývali, že zejména baron Gautsch v druhé polovici svého působení - ne v první - měl pochopem pro český umělecký život a to vysvědčení mu musíme dáti všichni, že ve věcech uměleckých neznal národnosti a že podporoval české umělce, pokud mohl. A mohu také říci, že v sekčním chéfu Stadlerovi, který dnes řídí umělecké oddělení, máme vřelého přítele českého umění, Němce sice opravdového, ale který v těchto věcech jest na vyšším stanovisku, který ví, že uměni jest něco vyššího, že jest to něco, co všecky národy spojuje v jednotu vyšší a co nedopouští, abychom se v tak malicherných věcech rvali a se potírali. (Hlas: Proto také Němci v Chebu po něm plivali). To jest ale nesystematické; takovým způsobem, jak se to tam děje, není možno, aby to bylo systematické, to, co potřebujeme.

Pánové, neklamte se, stipendia, podpory na cesty a podobné věci, to jest konečně pro mladého umělce nehotového, ale, velectění pánové, pro umělce hotového musí býti něco jiného. Ten musí míti vědomí, když něco udělá, když pustí volný let své fantasii, že dílo odbude, aby nemusel stále počítati: "Tohle neprodám, poněvadž jest to příliš veliké, stojí to mnoho peněz. "

Jen tím zjednáme umělci možnost, aby pracoval a dělal to, co mu jeho umělecký temperament káže a ne aby musil počítati s tím stem zlatých, co to více stojí; takovým způsobem není možný žádný rozvoj umění. Za druhé nemá to býti almužna, podpora, ale svobodná konkurence, a to jest jeden z hlavních cílů mého návrhu. Nechci, aby to byla podpora toho neb onoho umělce, chci, aby nadobyčejná díla, na všech výstavách veřejně vystavená a oceněná kritikou a publikem - tímto sice ne vždycky, ale pod jistou kontrolou veřejnosti, byla zakoupena a než budeme míti galerii, byla uschována v museum neb není-li tam místa, v české akademii, ostatně zemský výbor místo pro to najde.

Myslím a za to bych zemský výbor prosil, a tu mně dovolte říci několik slov, poněvadž mám za svou povinnost, když jsem navrhovatelem, své myšlénky o věci zde říci, aby zemský výbor byl alespoň informován o mých skromných intencích, o kterých jsem se radil se zástupci různých uměleckých směrů u nás.

Já si věc představuji následovně: Představuji si jury sestavenou tak, že by v ní musili být zástupci všech jednot výkonných uměleckých, tedy ne snad podpůrných, jako na př. Lukáš. Za dnešních poměrů by tam byl zástupce jednoty umělců, pak zástupce Manesa, zástupce Umělecké besedy a potom by přišel zástupce německého spolku umění - nevím, je-li to odbor Concordie nebo něco podobného.

Mimo to by tam jmenoval zemský výbor svého zástupce a poněvadž bezpečně mám za to a skoro pevně na to počítám, že by se vláda súčastnila, dala také příspěvek, rozumí se samo sebou, že by také byla vláda oprávněna do této komise posílati svého zástupce. Patrně by zemský výbor v této příčině dbal také na to, aby též česká akademie umění, zejména její čtvrtá třída, byla tam zastoupena Ale, velectění pánové, jenom jedno bych si přál, a o to bych prosil zemský výbor v interessu rozvoje našeho umění, aby zemský výbor neudělal - a to mně budiž odpuštěno, jestli to řeknu, - co se stalo, při ustavení prvních členů akademie. Zde v umění nesmí býti žádná zkostnatělosť, umění není petrefakt, který má býti zachován.

V umění musí býti zachován živý rozvoj. V této jury musí míti, když se utvoří spolek ještě mladších umělců, svého zástupce poněvadž umění není nic jiného než stálý odlesk nového života, nového kulturního prostředí. Zde jsou myšlénky, které musí býti zastoupeny a které nemůžeme zastavovati aneb potlačovati.

Tu nejde o to, míti zálibu pro velká historická plátna, v umění musí býti upřímná vůle umělcova, umělecký temperament a duše umělcova. To mně stačí, třeba by se to nelíbilo, poněvadž ta barva jest příliš zelená nebo jiná, jak se často říká.

To jest jedna stránka této věci Za druhé jest zároveň i velká garancie pro to, aby byla jury uměleckým duchem prodchnuta na to kladu jistý důraz a nechci dále o tom mluviti, - o tom, aby jury se každý rok jmenovala, neboť jestli bychom z toho udělali většinou instituci těch, kteří by zakupovali ty obrazy, mohli bychom pak míti z toho takové nepříjemnosti, že bychom později snad litovali, že jsme podobný návrh činili.

Doufám, že slavný zemský výbor, který zajisté vypracuje řád pro instituci jurorů zakupovaní těch obrazů, k této věci dojista vezme zření a toho jest mi zárukou přísedící p. posl. Adámek, který zajisté této věci se vřele ujme.

Velectění pánové, to je těch několik slov, které jsem chtěl říci na odůvodněnou. Já doufám, že proti mému návrhu snad nebude odporu. Opravdu nejsem neskromným. Jak pravím, já nechci peníze jen pro české umění, já uznávám zcela dobře jednotnost tohoto království a proto budou peníze ty také pro německé umění. Velectění pánové, nevím jestli zde z politických důvodů se bude mluviti proti návrhu; a němečtí umělci ale by si toho velice přáli, jak o tom vím, tedy prosil bych Vás, velectění pánové, abyste můj návrh přijali.

Ovšem jsem přesvědčen, že povede to jednou k tomu, abychom si zařídili galerii umění král. českého. Dejž to Bůh.

Pánové, kdo jednou viděl Tretjakovu galerii v Moskvě, kterou pořídil konečně jednotlivec, opravdový to mecenáš, kdo zná, co se děje v Polsku pro zachování uměleckých památek a pro rozvoj umělecký, bude míti pro to pochopení, co bude to pro nás znamenati, když budeme míti zde svou galerii umění král. českého, kde bude celý rozvoj našeho umění nejen, velectění pánové, jako naprosto nutná pomůcka pro pochopení umění historického rozvoje, nýbrž jako pomník toho, že jsme i v takové době, kdy jsme všichni byli pohříženi jen v bojích politických, sociálních a hospodářských, přece jen měli trochu smyslu pro něco vyššího, pro to věčné, co jest v životě národů, a že jsme měli uznání a pochopení pro naše umělce, kteří s velkým často s rádáním a sebevědomím chtějí přece to nejlepší, co mají a co umí, celou svou duši, věnovati tomu nejlepšímu, co národ má, jeho umění. (Výborně, řečníku se gratuluje. )

Oberstlandmarschall: Es hat sich zu diesem Gegenstande der Herr Abg. Pacher

und zw. gegen den Antrag gemeldet, ferner Herr Abg. Hořica für den Antrag.

Přihlásili se ke slovu proti návrhu p. posl. Pacher a pro návrh p. posl. Hořica.

Ich ertheile dem Herrn Abg. Pacher das Wort.

Abg. Pacher: Das wird ein Irrthum sein. Ich habe mich nicht gemeldet. (Rufe: Abg. Strache hat das Wort verlangt. Abg. Wolf. Ich wollte nur ein Bild beantragen, wie die Polizei ins Parlament einzieht, das soll für 10. 000 fl. gekauft werden. )

Oberstlandmarschall Der Herr Abg. Strache hat also das Wort.

Abg. Strache: Hoher Landtag! Ich konnte der Begründung des Antrages Kramář in der mir unverständlichen Sprache leider nicht folgen, allein schon aus dem Wortlaute des vorliegenden Antrages ist für uns genug deutlich zu erkennen, dass die vom Landtage und von der Regierung alljährlich geforderten - mindestens - 40. 000 Kronen ausschließlich nationalen Kunstwerken czechischer Kunstler und zur Ausstattung des lediglich czechischnationalen Zwecken dienenden Museums verwendet weiden sollen. Es werden vom Lande 20. 000 Kronen und mindestens der gleich hohe Betrag von der Regierung für diesen Zweck verlangt, sonnt 40. 000 Kronen für einen einseitigen nationalen Zweck begehrt, gegen dessen Bewilligung ich im Namen der deutschen Steuerträger Verwahrung einlegen muss.

Thatsache ist und es kann dies von Ihnen nicht bestritten werden, dass das so genannte Museum des Königreiches Böhmen ausschließlich der Verherrlichung der czechischen Kunst und der Verherrlichung der Cultur eschichte des czechischen Volkes dient. (Poslanec dr. Pacák: Vy Nemci neděláte nic v Čechách, tak to je přirozené. )

Unter solchen Verhältnissen können Sie von uns nicht verlangen, dass wir zustimmen, dass bei der gegenwärtigen traurigen Finanzlage des Landes, wo die vorhandenen Mittel es sogar zweifelhaft erscheinen lassen, ob wir die nothwendigen Lehrergehaltsforderungen zu erfüllen in der Lage sind, für einseitig nationale Sportzwecke irgend welches Geld hergegeben wird.

Wir könnten uns mit dem vorliegenden Antrage nur dann befreunden, wenn die Hälfte des verlangten Betrages deutschen Künstlern zur Anschaffung deutscher Kunstwerke und zur freien Verfügung der deutschen Kunst gewidmet werden würde.

Allein, nachdem von diesem hohen Hause eine so gerechte Vertheilung und eine so gerechte Änderung, - (Abg. Hořica ruft: Das ist sehr gut!) ja, Herr Hořica, ich wiederhole es, eine so gerechte Änderung nicht zu erwarten ist, - denn die Deutschen tragen ungefähr die Hälfte zu den Lasten des Landes bei und haben daher auch auf die Hälfte jener Mittel Anspruch, welche das Land zu diesem Zwecke verwendet nachdem, sage ich, von diesem Landtage eine so gerechte Vertheilung nicht zu erwarten ist, so erkläre ich im Namen sämmlicher deutscher Abgeordneten, dass wir gegen den Antrag Dr. Kramář stimmen werden (Lebhafter Beifall und Bravo-Rufe links. )

Nejvyšší maršálek zemský: K slovu přichází p. poslanec Hořica.

Poslanec Hořica: Slavný sněme!

Zde máte ten obrázek smířlivosti našich milých německých krajanů ! Ať se jedná očkoliv, oni vždycky zde jsou s národnostní hašteřivostí.

Jest mi velice líto, že p. Strache si nedal aspoň tlumočiti to, co mluvil dr. Kramář. Všichni praví přátelé umění s velikým povděkem četli návrh dra Kramáře a, co se mne specielně týká, ihned jsem si vzpomněl na celé řady českých umělců, velikých umělců, kteří by rádi dleli na domácí půdě, ale poněvadž právě tato domácí půda postrádá té vřelosti, které jest zapotřebí, aby umění na ní vzkvétalo a nemáme ani dosti mecenášů; posledním mecenášem bohužel vůči této zemi jest stát.

Každý, kdo o tom přemýšlel, kdo se tím více zabýval, s velikým povděkem přivítal návrh dra Kramáře.

Pánové, nechci jmenovati žádná jména, ale býti umělcem a bydleti někde v Čechách a zde tvořiti, to jest, pánové, holé mučednictví za těch poměrů, jaké zde panují.

A vidíme, proč zde jsou takové poměry.

Dr. Kramář neučinil návrh, aby těch 20. 000, taková almužna hanebná, aby se Českému umění věnovalo, on řekl umění vůbec, a kdyby byl pan Strache si dal pozor, byl by něčemu rozuměl z celé řeči dra Kramáře, byl by rozuměl, že mluvil o Concordii, aby Concordia, spolek německých žurnalistů a spisovatelů - a on se nedržel toho jména, nýbrž uvedl je pouze, aby projevil ochotu povolati Němce k součinnosti - aby tento spolek Concordia, spolek německý a nebudeme Němcům všem diktovati, který spolek k tomu určí, aby tam posílal své znalce. Na naši straně byla největší ochota. A co jsme viděli ? Při takových věcech se přijde, pánové, že prý v době, kdy se jedná o upravení platů učitelských, přicházíme s takovým návrhem. V té době, kde máme všichni přátelé školství jednu vůli aspoň 3 miliony zlatých věnovati na povznesení školství (Posl Heř. Janda: Ale všichni ne!) našeho, tím že povznesené učitelstvo hmotně, aby došlo neodvislosti, v té době 20. 000 K není možno věnovati na umění české i německé. Ovšem velectění pánové, jakmile se v Čechách mluví o umění, jsou naši přátelé zde druhého jazyka ihned nervosními.

A proč, velectění pánové? Poněvadž, jakmile se mluví v umění v králov. Českém, oni na tomto umění velmi malým podílem participují. Těch umělců, těch malířů, sochařů, spisovatelů, hudebníků, co Němci z král. českého vydali za po slední století, jest velmi málo, a ti nejlepší milovali tuto rodnou zem svou, ačkoliv není celá německá. Čtěte si básníky německé, kteří opěvovali Žižku, jako ku př. Meissner, a jestli p. kollega Wolf chce viděti nějaký obraz, nějaké plátno z husitských dob, toť by beze všeho mohl nějaký německý umělec požádati o subvenci, a vymalovati Žižku v takovém světle, jak o něm pěl Meissner. My bychom proti tomu ničeho neměli. Ale, velectění pánové, to jest ono Vaše měřítko. Umění nemáte v Čechách, ale jakmile se mluví o penězích na podporu umění, vyskočí p. Strache a chce míti polovičku pro Němce; ať mají umělce neb nemají, jemu jest to úplně lhostejné, oni musejí míti polovic.

Tak, velectění pánové, prakticky Vy na naše nejidealnější návrhy hledíte. Já nemám, poněvadž jest to první čtení, jiného návrhu a pronáším jen prosbu, aby aspoň ti nejlepší lidé mezi Vámi se rozpomenuli, co tím děláte, co pášete na umění, když při tak ideální otázce, jako jest podpora českého umění, tak strannicky, tak záštiplně jednáte. Vy chcete míti všude boj. Dobře, ten boj bude dobrý i v umění. Vy tomu jinak nechcete a my jinak nemůžeme, než bojovati. (Výborně).

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči p. poslanec Adámek.

Přísedící zemsk. výboru poslanec Adámek: Slavný sněme! Episoda, kterou vyvolal pan poslanec Strache řečí svou proti návrhu p. dra Kramáře, musí nás tím větší bolestí naplniti, čím objektivněji a věcněji p. dr. Kramář svůj návrh byl odůvodnil, nedav ani nejmenší příčiny našim krajanům německým, aby mohli se domnívati, že by jakýmkoliv způsobem buď přímo neb nepřímo tímto návrhem neb jeho provedením mělo býti křivděno jejich zájmům uměleckým. (Tak jest!) P. dr. Kramář výslovně pravil, že žádá, aby se tato malá suma povolila na podporování výtvarného umění v nedílném král. českém vůbec a promlouvaje o svolání jury, výslovně pravil, že v tomto soudu, který bude měti rozhodovati o kupování uměleckých děl, mají býti zastoupeny všechny spolky a jmenoval také spolky německé. Tuším, že nic nemůže křiklavěji osvětliti přímé zvlčení našich poměrů veřejných, (Tak jest!) jako to, že zástupcové kulturního národa německého při tomto prvním čtení mají té smutné odvahy, že na sněmu král. Českého oprou se návrhu, o němž již před desítiletími bylo na tomto slavném sněmu marně mluveno, že se oprou tomu, aby slavný sněm smazal horoucí hřích, jaký země tato páše na svých umělcích, tou nepatrnou sumou 10000 zl.

Byly doby u nás jiné a bylo by přímo tklivé, kdybych měl odhalovati obraz poměrů v naší vlasti na počátku tohoto věku, kdy Němci ještě měli vřelý cit pro zájmy a důležitost tohoto království a kdy s vřelostí jako my ujímali se těchto potřeb. Doba ta minula, musíme doufati, že se opět vrátí; arciť my se toho bohužel nedočkáme.

Pan Dr. Kramář ve svém odůvodnění byl tak šetrný, že se ani nedotekl toho, jak různým loktem se měří českému a německému umění v tomto království, že ani neukázal k tomu, mnoho-li koná stát pro německé umění a jak málo pro umění české, že neukázal k tomu, mnoho-li jest uměleckých spolků a ústavů státem podporovaných, jaké dotace stát a jiné korporace obětují na povznesení německého umění a jak bídně jest postaráno o umění české. (Výborně!) Ale přes tuto šetrnosť, dostalo se mu takové odvety, které bychom dnes alespoň nikdy nebyli očekávali. My s hrdostí pohlížíme na památky našeho umění dob minulých, my s hrdostí vyhledáváme a oceňujeme památky umělecké a umělecko-průmyslové, jež nám zachovali a zůstavili otcové naši, a pokládáme za svou povinnost, abychom také my svým potomkům zachovali památky umělecké tvorby naší doby. Proto nesmíme nadále jako dosud zanedbávati umění výtvarné, o jehož významu p. Dr. Kramář tak nadšenými slovy mluvil.

Vzpomínejme, co v minulých dobách vykonávali naši předkové, prostí měšťané - pro umění! Obdivujeme památky po nich v našich městech Kutné Hoře, Chrudimi a jinde, svět obdivuje se přečetným kodexům miniaturním, které pořizovala naše pěvecká bratrstva a j. Dále, že byla obyčejně pořizována našimi řemeslníky, rolníky, a my, když se nám navrhuje, aby se na povznesení umění obětovalo 10 000 zl. v království českém, musíme slyšeti ještě náruživý odpor proti tomu. Opravdu studem se musíme zardíti nad tím, že jest možno odporovati návrhu tak samozřejmému, tak vysoce kulturnímu a ve svém dosahu finančně tak nepatrnému. (Souhlas).

Jednou pravil ministr Bach, když navštívil, v letech 50. museum království českého ku professoru Purkyňovi, že jsou Čechy i co do své výnosnosti duchů zlatodolem Rakouska. Ale co by platily zlaté doly, kdyby se neopatřily prostředky k hojnému z nich těžení? Co by nám prospělo bohatství talentů, kdyby o jich uplatnění nebylo postaráno a kdyby talenty ty v krušných poměrech našich hynuly. Mám za to, že, chceme-li činiti nárok na význam kulturní, jest naší první povinností, abychom zjednali možnosť, aby naše talenty byly uplatněny.

O  Němce jest plně postaráno, ale vizte jak jest postaráno o umělce české.

Chce-li český umělec vyniknouti, mus: z pravidla teprv jíti do cižiny a musí s tam dříve zjednati platnost a uznání, nežli se mu také v Čechách dostane ocenění. Takové poměry jsou nezdravé a návrh pana dr. Kramáře čelí k tomu aby alespoň do jisté míry byla zjednána náprava. Souhlasím úplně s panem dr. Kramářem, že k uměni našemu posud nekonal stát svou povinnost, a dodávám, že

i  zámožné třídy naše k našemu umění nekonají svou povinnost. Naše zámožné třídy honí se za módou, co jest módní, to kupují a obětují na to peníze, ale není-li dobrá věc česká módní, obyčejně ji nikdo nekoupí.

Bylo by velice zapotřebí, kdyby pan poslanec dr. Kramář opatřil statistiku prodeje uměleckých děl na našich výstavách, z ní byste poznali zubožené poměry, jak zámožné třídy odstrkují českého umělce a naše talenty.

Uznávám, že v poměrech těch v nové době nastala změna, a přál bych si, aby ta změna byla pronikavější. Nemáme mecenášů, tak pravil pan dr. Kramář, ale jeden mecenáš je, který obětuje velmi mnoho peněz na umělecké práce a to jsou naši patroni a naše kněžstvo a bylo by žádoucno, aby do kostelů byla pořizována jenom skutečně umělecká díla česká. Podívejte se na naše hřbitovy, co tam jest obětováno tisíců za pranepatrné umělecké práce. Nebylo by lepe, kdyby se při pořizování těchto prací dostávalo podpory našim umělcům. Podívejte se do našich kostelů, celá spousta obrazů se tam ročně opatřuje, ale jaké jsou to namnoze obrazy. Kdyby v té příčině nastala náprava, dostalo by se našemu výtvarnému umění velké pomoci.

Doufám, že kněžstvo, které v novější době mnoho učinilo pro umění, i na dále bude skutečně patronem českého umění.

Pánové, potvrzuji také, co řekl pan dr. Kramář o dru Gautschovi - byl jsem odpůrcem dra Gautsche, ale mohu právem přiznati, že ministr Gautsch byl přístupen poučení a lepšímu názoru, a jest to zásluhou některých pánů, jež jmenovati nebudu, že k tomuto novému názoru došel a stal se k českému umění spravedlivějším. Kdyby byl býval tak spravedlivým na začátku svého ministrování jako byl na konci - možná, nebyl by skončil tak, jak skončil.

Pánové, žeby stát již konal svou povinnost vůči českému umění, o tom nemůže býti řeči.

Má-li se státi náprava, musí stát dokázati, že chce býti také v těch věcech k nám spravedlivější, nesmí potřebnou podporu našemu umění odpírati.

P. Dr. Kramář dotkl se také toho, že země nekoná k výtvarnému umění svou povinnost. Musím ho do jisté míry opraviti. Země, to jest pravda, nevykonala všecko, co vykonati bylo potřeba, z té jednoduché příčiny, poněvadž finance zemské toho nedopouštějí; ale země vykonala mnoho, ano tvrdím, že země v tomto ohledu vykonala více, než by se bylo zdálo možným.

Vzpomeňte výdatné podpory, které se dostalo našemu výtvarnému umění při znovuzbudování českého divadla. Tam čeští umělci nabyli příležitosti k vytvoření díla, které zůstane tím, čeho p. Dr. Kramář si přál, věčnou památkou naší doby, které se budou obdivovati naši potomci Vzpomínám maleb ve foyeru, opony, maleb v královské loži a j. Při umělecké výzdobě musea stalo se totéž; jsem přesvědčen, že fresky Hynaisovy v pantheonu musea a Myslbekova velkolepá socha sv. Václava budou největším dílem výtvarného umění naší doby, že budou naší chloubou, že budou se jim obdivovati po všecky doby naši potomci. Bez pomoci země by se to bylo nestalo.

Vzpomeňme si, že nákladem země byla pořízena drahocenná galerie obrazů mistra Mařáka, jeho poslední a jaksi pohrobní díla, která zůstanou také drahocenným příspěvkem k dějinám českého výtvarného umění. Myslím, že podaří se i mistru Ženíškovi práce své v pantheonu dokončiti. Díla tato dokazují, že umělecké talenty velikostí úkolů rostou. Země pořídila tato velká díla nejčelnějších mistrů naší doby, a tím vykonala svou povinnost. (Výborně!)

P. Dr. Kramář uvedl, jak musí býti při kupování uměleckých dil postupováno

Zemský výbor v příčině té předběhl pana Kramáře již při skládání jury, když šlo o rozhodování o sochařské výzdobě pro pantheon, pro museum. Pana Dra Kramáře bude interessovati, že při tomto soudu první ceny obdrželi mladí umělci, kteří dotud neměli jména a kteří teprve udělením těchto cen u veřejnosti vynikli. Jsem přesvědčen, že, pakli sněm tento návrh p. Dra Kramáře přijme, zemský výbor zajisté této tendenci zcela oprávněné a odůvodněné v plné míře vyhoví. Nepokládám za nutné, abych při tomto prvém čtení dále slavný sněm zdržoval, ale jedno si ještě osmělím podotknouti. My nemůžeme se chlubiti, že bychom byli v tomto směru předstihli Maďary nebo Poláky. Právě opačný postup jest u nás a u Maďarů. Maďaři přebytek uměle kých talentů nemají, ale přímo uměle je vychovávají a podporují je tou měrou, že skutečně mají alespoň co do titulu maďarské umění. My oplýváme uměleckými talenty, ale u nás se děje všecko, aby tyto talenty byly umořeny. Jeden vynikající náš básník pravil, že jest první povinností národa, aby zjednával prostředky k uplatnění svých talentů, a já k tomu dodávám, že ten národ, který tak nečiní, který tuto povinnost zanedbává, nemá práva, aby se jmenoval národem kulturním. (Pochvala).

Kdyby i byla obava, která s druhé strany byla vyslovena, že tento návrh jest jednostranně národní a že vede k zařízení národní galerie českeho umění, musili bychom ho podporovati Jest dávným naším přáním, aby byla založena národní galerie českého umění, jíž by bylo dovršeno naše kulturní dílo; národní galerie tato by byla sourodým ústavem vedle naši university a akademie, tím musí býti korunováno naše dílo národní. Budu hlasovati pro návrh pana kollegy dr. Kramáře. (Hlučná pochvala).

Nejv. maršálek zemský: Není nikdo více k slovu přihlášen.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Prohlašuji rokování za skončené a dávám závěrečné slovo panu navrhovateli.