mohou brániti, kteří nemají moci a kteří nejsou vládou chráněni, tento vyhlazovací boj děje se i proti spoluúředníkům, a to jest to nejkrásnější. Když v Liberci němečtí úředníci pořádají zábavu, tak do ní české kollegy nepozvou, nechtějí se vůbec s nimi stýkati. Zde se nejedná o české tržníky, o malého člověka, nýbrž zde jde o českou intelligenci. Vidíme, jakým způsobem vystupuje se proti nim stále. (Nepokoj na levici. )

(Posl. Dr. Šamánek obrácen k posl. Steinerovi: Nekřičte tady, starejte se o to, co dělá Bayer v Liberci. Co se tam děje, to jest vyložené darebáctví. )

(Unruhe bei den deutschen Abgeordneten. )

Oberstlandmarschall (läutet): Ich ersuche um Ruhe!

Žádám, by klid byl zachován.

(Unruhe. )

(Läutet): Ich ersuche um Ruhe.

Byl jsem na to upozorněn, že pan řečník jmenoval libereckého starostu darebákem. Je li tomu tak, volám jej k pořádku.

Ich bin darauf aufmerksam gemacht worden - bei der Unruhe, welche im Hause herrscht, habe ich es selbst nicht gehört dass der Herr Redner das Wort "darebák" vom Bürgermtister von Reichenberg gebraucht hat, und wenn er dies gethan hat, habe ich denselben zur Ordnung gerufen. (Unruhe dauert fort. )

(Läutet. ) Ich ersuche um Ruhe! -(Lebhafte Unruhe. )

(Läutet wiederholt. ) Ich bitte, meine Herren, die Aufrechterhaltung der Ordnung nur zu überlassen!

Poslanec Dr. Klouček. Jasnosti, připomínám, že jsem žádného urážlivého výroku neučinil, a mám zde svědky, kteří dokáží, že jsem ani slovem nikoho neurazil. Já jsem jenom jednoduše, nestranně a objektivně kritisoval poměry. (Dlouhotrvající nepokoj. )

Nejv. maršálek zemský (zvoní): Bylo mi konstatováno, že pan posl. Dr. Šamánek použil onoho slova, a následkem toho jej volám k pořádku (Brawo links. )

Žádám pana řečníka, by pokračoval ve své řeči.

Posl. Dr. Klouček (pokračuje ) Slavný sněme! Jest nejlépe viděti z tohoto rozrušení, jakým způsobem vystupují ti pánové, když se jim čistá, jednoduchá pravda mluví do očí; oni naprosto pravdy nesnesou a nemohou snésti a jsou hned tak rozčepejřeni.

Kdyby tato okolnost nebyla pravda a kdybyste ji mohli vyvrátiti, pak byste jednoduše klidně seděli, mne vyslechli a uvedli důvody, které máte pro to, že to není pravda; poněvadž ale jest to pravda, proto to těžce nesete. Uznáváte, že autonomní orgány nejednají správně, - vidím v tom nápravu k lepšímu - Vy se hněváte, a proto to rozhořčení, já se Vám nedivím. Kdyby nám to měl někdo vyčítati o našich okresních a obecních zastupitelstvech, že tak krudelním a hrozným způsobem vystupují proti občanům druhé národnosti, my bychom toho nemohli snésti, byli bychom také rozhořčeni, odsoudili bychom to jednání bezohledně zde na tomto místě, které jest k tomu příslušné, abychom se vyslovili proti takovému boykotování. (Hluk. )

Nechte mne, pánové, já s Vámi nemluvím. Nyní chci jednoduše přikročiti ku zkoumání té právní stránky, poněvadž stále a stále se strany místodržitelství a ministerstva se tvrdí, že proti tomu řádění nestává žádné ochrany zákona a že prý to padá úplně do kompetence magistrátu, po případě, obce, jakým způsobem na trhu naložiti chce s těmi, kteří se tam přihlásili, ale, pánové, to naprosto odporuje stávajícím zákonům.

Velectění pánové, já potřebuji pouze citovati rozhodnutí, a sice ono rozhodnutí presidia místodržitelství ze dne 20. září 1899 a ze dne 22. května 1899 č. 8821 a 16. 611, abyste posouditi mohli správnost důvodů tam uvedených.

Toto rozhodnutí presidia místodržitelství zní následovně: že se zamítá žádost Františka Matyásky a soudruhů proti vyloučení jich z trhů libereckých a to proto, poněvadž prý obec liberecká nepřekročila obor své působnosti, aniž prý byl porušen platný zákon, a v tomto ohledu cituje dotyčné rozhodnutí místodržitelství § 52. odst. 1. a 4. tržního řádu libereckého.

Avšak, velectění pánové, tu dovolím sobě oproti tomu namítnouti následující: Ovšem praví se dle ustanovení obecního zřízení, že dozor nad trhy, zejména i pokud se dotýče míry a váhy, náleží v první řadě obci, avšak tento dozor má zcela něco jiného na zřeteli nežli prosté vyloučení tržníka již stávajícího, který dosud ani proti řádu živnostenskému ani proti trestnímu zákonu se nebyl prohřešil, a tu mohu poukázati v první řade k ustanovení naší ústavy, která přece zabezpečuje každému státnímu občanu volnost těhovaní, volnost pobytu a zejména volnost provozování živnosti v každém městě Jest to právě čl. VI. základního zákona ze dne 21. prosince 1867 č. 147 ř. z. Jestliže tudíž již podle platné ústavy, dle čl. VI., každý občan státní v obvodu území státního může volně se zdržovati a bydliti, může nabývati nemovitostí a může i veškeré živnosti provokovati, pak tím, jestliže těmto státním občanům provozujícím živnost bezdůvodně bylo provozovala její odepřeno, již tady dopustil se magistrát porušení základních zákonů státních! (Slyšte!)

Avšak magistrát dopustil se také porušení živnostenského řádu v značné míře. Pánové, dle ustanovení živnostenského řádu a sice dle ustanovení § 13 má každý právo provozovati živnost, neníli proti osobě, zamestnání a stanovišti provozování žádné překážky, jež by na tomto zákoně se zakládala, tu vydá úřad žadateli živnostenský list jako legitimaci. Avšak veškeří tito tržebníci měli tento živnostenský list jako legitimaci jim vydanou. Jim bylo ve myslu § 13 živnost. řádu propůjčeno provozování této živnosti. Jim pak bezdůvodně odejmu ta a bezdůvodnost jest prokázána tím, že na místo jejich byli povoláni noví tržnici, kteří dosud živnost neprovozovati. bezdůvodnost jest dokázána tím, že na těchto místech nebyla žádná passáž rozšířena, že tam nebyla učiněna opatření, aby se rozšířla ulice, a i v tom případě by dotyční musili býti chráněni ve svém držení. Tím opět porušen byl § 13 živ řádu a byl porušen § 62, kdež výslovně se praví o návštěvě trhů: "každý má právo docházeti na trhy se svým zbožím v obchodu vůbec přípustným, pokud ono vedle povahy toho kterého trhu k obchodu na něm jest přípustno.

"Zboží, jehož prodej vázán jest na koncessi, smí však i na trhu prodávati živnostník, který má na ně koncessi. " Zde jest volnost prodeje ustanovena každému a každý má to právo. A tu myslím, aby si slavné místodržitelství všimlo rozhodnutí správního dvoru soudního ze dne 30. března 1882 č. 677, kde se praví: "Na kompetenci politických úřadů správních ve příčině stanovení práv živnostenských co do obchodu na trhu ničeho se nemění právem dozorčím nad obchodem tržním a nad mírou a váhou obecnímu úřadu příslušejícím. " (Slyšte!)

Prosím, pánové, zde jest judikát správního soudního dvoru, kde se říká: To právo, které má obec na trh, zejména na váhu a míru, to nikterak nealteruje právo kompetent. politických úřadů ohledně rozhodování o provozování živnosti na trhu, na trhová práva živnostníctva atd. Pánové, zde to máte jasně. Správní soudní dvůr řekl tímto ustanovením, zejména živnostenským řádem, že ustanovením obecního zřízení, kde se dává dozor na trh a na váhu a míru, nikterak není obmezeno právo politického úřadu, pokud se dotýče, právo živnostníků na trzích ve svém objemu; to jest naprosto nemožné, to není přípustné, tím by celý živnostenský řád byl postaven na hlavu, který jest daleko pozdějšího datum nežli obecní zřízení.

To bychom přišli do konfliktu takového, že by vůbec nebylo možno ničehož rozhodovati a že by živnostenský úřad v těchto případech byl zbytečným.

Dále myslím, že § 62. živ. řádu byl porušen; byl porušen také §. 67. živ. řádu, poněvadž všichni návštěvníci trhu mají rovnou oprávněnost co do provozování obchodu tržního; jakmile jsou návštěvníky, nemohou býti obmezeni a musili by všichni býti vyloučeni a nikoliv jen někteří. Jest ustanoveno v §. 70 živnost řádu, že v mezích ustanovení shora uvedených může ustanoviti každá obec, ve které se konati mají trhy, za schválení politického úřadu zemského a hledíc k místním potřebám, řád tržní, jenž obsahuje také sazby poplatků tržních.

Ale zde jest, pánové, to nejdůležitější, že jak koll. Šamánek byl tvrdil a jak zajisté bude s to dokázati, tento tržní řád v Liberci nebyl vládou schválen a nenabyl tudíž platnosti. Dle tržního zákona není ani obec ani magistrát oprávněn tak jednati a jest to největší nezákonnost. Ale mohu citovati ještě sl. místodržitelství dotyčné rozhodnutí ministerstva vnitra a prosím, aby bylo konečně vzato na vědomost, aby tato ustanovení zákona byla také jednou praktikována, abychom neměli podobná ustanovení zákonná jen na papíře, a ve skutečnosti, když jde o Čecha, aby se jich neužívalo. (Posl. Dr. Šamánek volá Místodržitel tu ani není!). Lituji, že J. E. p. místodržitel tu ani není, poněvadž mám o něm aspoň to ponětí, že, kdyby jednal dle své přísahy služební, snažil by se učiniti po právu a že by nehrál sobě v rukavičkách s pány, kteří takovýmto spůsobem šlapou po právu a dávají pokyn ostatním městům, aby u nás zavládla strašná občanská válka. Pánové, nemáte ponětí o tom, kdyby to musilo začíti, jak by to dopadlo!

Cituji ještě rozhodnutí ministerstva vnitra ze d. 26. listopadu 1877. č. 36113.,které praví:

"Dočasně nebo trvale někoho z trestu vyloučiti z návštěvy trhu se nepřipouští, " tedy ani z trestu nesmí nikdo nikoho vyloučiti z trhu.

Zde však beztrestně se tak dělo. Očekávám, že J. Ex. p. místodržitel (Posl Sokol: Ničeho od něho neočekávejte!) já to ještě očekávám - že konečně v po slední chvíli uzná rovné právo a spravedlnosť a že dle toho bude se říditi. (Výborně! Potlesk).

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo více k slovu přihlášen.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet.

Ich schließe die Debatte.

Prohlašuji rokování za skončené.

Táži se p. navrhovatele, zda-li si přeje slova závěrečného?

Posl. Barták Poněvadž proti mému návrhu nebylo zásadních námitek proneseno, vzdávám se slova.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan navrhovatel vzdává se slova.

Der Herr Antragsteller verzichtet auf das Wort.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Přejdeme k hlasování.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag, der dahin geht, dass der auf der Tagesordnung stehende Antrag an die Commission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten zu verweisen ist.

Předmětem hlasováni je formální návrh, by návrh, který se nachází na denním pořádku, byl přikázán komisi pro záležitosti okresní a obecní

Žádám pány, kteří formálnímu návrhu přisvědčují, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den formalen Antrag annehmen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist an genommen.

Návrh jest přijat.

Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu posl. Udržala, Kudrnky, Komárka, Jaroše a společníků, čelící k financování prací melioračních.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages der Abg. Udržal, Kudrnka, Komárek, Jaroš und Genossen, betreffend die Finanzierung der Meliorationsarbeiten.

Dávám slovo panu navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil.

Posl. Udržal: Slavný sněme! Ujímaje se slova k odůvodnění svého návrhu, čelícího k urychlení prací melioračních, prohlašuji hned v úvodě, že nebudu poukazovati na důležitost a prospěšnost prací melioračních, že nebudu vypočítávati jejich rentabilitu, nebudu v nejrozmanitějších variacích opětovati to, co bylo zde již mými staršími pp. kollegy i mnou samým loňského roku řečeno.

Nebudu tedy také poukazovati na tisíciletou jejich historii, a nebudu dávati za příklad orgánům veřejné správy, jmenovitě naší vysoké vládě, - vůbec povolaným činitelům - následování hodné vzory ze starověku a z doby nové i nejnovější. Toho neučiním. Vždyť nemožno si slibovati nejmenšího úspěchu od melodie, kteráž po celá desítiletí marně snažila se vniknouti v tupý sluch rakouských vlád.

Já dovolím si spíše poukázati na příčiny, proč na poli národohospodářském očividně klesáme, proč na tomto poli existenčního zápasu nemůžeme stejný krok držeti se svými sousedy, proč my u nás nemůžeme přikročiti k řešení velikých národohospodářských problémů, jejichž důležitost jest na snadě a všeobecně se také uznává.

Příčin tohoto smutného zjevu jest, velectění pánové, celá řada, ale všechny vznikají, klíčí a rostou v jednom společném pařeništi, ve vnitřní rozháranosti státu, ve vnitřní rozháranosti naší země, naší vlasti.

Na toto smutné faktum bylo poukázáno jmenovitě všemi řečníky, kteří se ujali slova při návrhu Pacákově. Jisto jest, velectění pánové, že žijeme v době abnormální, v době nezdravé, v době chorobné.

či, bylo by to možno, velectění pánové, aby za zdravých, normálních poměrů přecházelo se u nás ustavičně k dennímu pořádku přes otázky, jejichž důležitost se všeobecně uznává, přes otázky tak eminentně důležité, které jsou přímo podkladem rozvoje zemědělství, jež jsou přímo podmínkou rozvoje našeho obchodu a průmyslu.

Kolikrát zde byla vypočítávána rentabilita takových podniků na poli melioračním, kolikrát byl vypočítáván, abych tak přímo řekl, zisk podnikatelský.

Bylo dokázáno, že moudrým zařízením na tomto národohospodářském poli dala by se do chudobného organismu přivésti živoucí šťáva, národohospodářská krev - peníze, ale vše nadarmo.

Naše vláda peníze potřebuje, ona se na ně třese v pravém slova smyslu, jmenovitě když se jedná o vojáčky, ale vzdor tomu páni nečiní ničeho, nečiní jediného kroku, aspoň ne z vlastní iniciativy, aby jediný pramen, z něhož čerpati svoji sílu jest odkázána, sílu poplatníků jakýmkoli způsobem zvětšila. Řekl jsem, velectění pánové, že naše vláda peníze potřebuje, že se na ně třese - to zde netřeba dokazovati a rozváděti, a jmenovitě, jak jsem uvedl, když se jedná o vojáčky. - Není tomu tak dávno, co Jeho Excellence ministr Krieghammer přímo hrozil demissí, pak-li se mu nedostane potřebných peněz. Z jeho demisse ovšem by v Cechách zavládl velký zármutek, poněvadž by zde nebylo nikoho, kdo by proti všemu právu a zákonu zavíral a trýznil české záložníky !

Velectění pánové, to jest faktum nepopiratelné, že z vlastni iniciativy naše vláda bohužel nečiní ničeho, a tím se liší ku svému neprospěchu od pokročilých států

My vidíme, jak daleko jinak v sousední německé říši vláda si počíná v této otázce, jak sám imperator činnou rukou zasahá do řešení otázek na poli melioračním, jak řeší s velkou znalostí veliké národohospodářské problémy.

U nás však, velectění pánové, bohužel, se zase veškerá iniciativa, která vychází ze spodních vrstev, ubijí. Já ale mám pro naši vysokou vládu, resp. pro naše rakouské vlády, jistou omluvu. Za stávajících poměrů žijí rakouské naše vlády ze dne na den, žijí, abych tak řekl, život jepičí, a proto je veškerou jich snahou, aby se jen na nějaký okamžik zachovaly. O budoucnost se nikdo nestará, snad každá si myslí: Po mně ať přijde potopa.

Ale, velect pánové, jak dlouho možno bráti se po téte cestě dále, jak dlouho možno do budoucna jíti tímto směrem, když uvážíme, že obklopeni jsme státy kulturními, kde pokrok závratnou rychlostí ku předu se žene! V tom jsme všichni zajisté za jedno, že v principu spočívá hospodářství státní stejně jako hospodářství jednotlivce anebo vůbec hospodářství každé, na stejných zásadách. A, velect. pánové, jest nepochybno, že, kdyby kterýkoliv jednotlivec tak hospodařil, míním, tak loupežně hospodařil, jako rakouské vlády, kdyby se nestaral především o budoucnosť, aby jeho hospodářství bylo stále íntensivnější, promyslnejší a výnosnější, že, velect. pánové, příbuzní takového jednotlivce v brzké době by sestoupili k rodinné poradě, a že by prohlásili jej za slabomyslného, a žádali, aby cestou soudní byl mu ustanoven nějaký kurator.

Vmyslete se, velectění pánové, do stavu hospodářství, dám za příklad velkostatek, kde by velkostatkář, majitel, zvýšoval všechny t. zv. neproduktivní příjmy, platy všech svých úředníků ředitele, správce, pojezdného atd, až po Šafáře a nádeníka, a že by onen hospodář nestaral se, aby průmyslným, pokrokovým hospodářstvím zvýšil zároveň své příjmy. Velectění pánové, zajisté za krátkou dobu by byl hotov, a že by hospodářství jeho dospělo k bankrotu

A přece, velectění pánové, nic jiného nečiní, bohužel, naše vlády - to vidíme v době přítomné. - Aby se ta která vláda udržela ze dne na den, aby svůj život často jen o několik hodin prodloužila, odhodlává se často k pochybným, neprodnktivním reformám.

Já nepochybuji, že úprava platů úřednictva jmenovitě ve vyšších třídách dietních, úprava platů důstojnictva nebyla vyvolána ničím jiným, nežli především tou snahou aby ta která vláda prodloužila o několik hodin svůj beztoho nezdravý život.

Já, velectění pánové, nejsem nepřítelem stavů úřednických, toho mně chraniž bůh. Vím, velectění pánové, že něžijeme v době strnulého jakéhosi kastovnictví, a jsem sám pevně přesvědčen, že by nic nebylo větším neštěstím pro náš poměrně malý národ, nežli kdyby u nás nastalo nějaké ostré vykrystalisované stavovství, tak že by mezi námi vymizel tmel, který z jednotlivých stavů tvoří celý náš český národ. Ale nicméně, pánové, právě proto, že s takového stanoviska dívám se na náš národní život, pokládám za svou povinnost, abych v čas upozornl na disharmonii, která zde byla vyvolána tím způsobem, že vlády zvyšovaly a zvyšují ustavičně vydání neproduktivní a ničeho neobětují na vydání produktivní, které by mohlo míti jakékoliv prospěšného vlivu na stoupání bonity hospodářství v naší zemi.

Velectění pánové, já nejsem zvyklý malovati černě, ba naopak vždy mojí snahou jest, abych spíše věc líčil poněkud lépe, nežli jest. Mne, velectění pánové, neslyšeli jste vypravovati snad cele elegie o selské bídě; ale, velectění pánové, když již denně se mluví o bídě všech stavů, když naše žurnalistika pokládá za svoji vlasteneckou povinnost, aby se zasazovala o zvýšení platů všech úřednických stavů, pak má, velectění pánové žurnalistika pokládati za svou vlasteneckou povinnost, aby upozornila na ten základní stav, na ten přirozený podklad všech stavů jiných, na ten kořen, ze kterého to všechno vychází.

Velectění pánové, mně po levici sedí muž v cifrách na slovo vzatý, a já, velectění pánové, dovolávám se svědectví, že na celém Hlineckém okresu jsou jen dva sedláci, dva venkovští hospodáři, kteří platí na př. daň z příjmů, u nichž jest dokázán příjem na 600 zl.

A velectění pánové, ti dva, kteří platí daň z příjmů, ti mají ještě ke svým statečkům skrovné obchůdky, a ty na ně patrně daň z příjmů uvalily.

Toho všeho, velectění pánové, musíme býti pamětlivo nežli se rozhodneme pro jednostrannou stavovskou reformu. Velectění pánové, nyní, kde to vlastně chybí, kde vězí konečně kořen toho zla? Snad, velectění pánové, jest ten lid na Hlinecku - a takových okresů máme v Čechách celou řadu - snad ten selský lid jest málo přičinlivý, snad ten lid jest neskromným, není dosti pracovitým?

To zajisté neopováží se nikdo tvrditi, velectění pánové; ten lid jest skromný, jest pracovitý, ten lid pracuje 18 hodin denně celé své živobytí, ten lid jest tak spořivý, že člověk, který to nepoznal, nedovede si utvořiti jasný pojem o tom; ten člověk žije s 20 krejcary celý den. (Posl. Adámek: Kdyby je vždycky měli!) A vždycky jich nemají, jak správně podotýká pan soused.

Velectění pánové, když jsem s kollegou Adámkem o té věci mluvil, řekl mně následující slova, která jsem si zapamatoval: "Víte, proč jest náš sedlák na té hroudě, na té půdě? Jest tam ze 3 hlavních příčin: předně jest to vrozená láska, vrozená konservativnost k té půdě, na které sedí. Ten lid, který viděl, jak ten práh byl od jeho předků těžko zakládán, co všechno stálo potu, každá doška, ten lpí s láskou ke své chatě a neopustí ji nikdy. To jest jeden moment. Druhý moment jest: Ten chudák nemůže, protože několik věřitelů jej hlídá, pryč A třetí a myslím dnes nejpádnější, nejrázovitější moment jest ten, že ten nebohý člověk nebyl nikde dále nežli v oblasti, v katastru své dědiny, on nepoznal ty potřeby životní, ten způsob života šťastnějších krajanů, on neví, že jest něco lepšího.

Věřte, běda nám, kdyby ten člověk zubožený poznal, že někde snad jest lépe.

Myslím, že i ta veliká láska, kterou zdědil po svých předcích k rodné hroudě, by nebyla s to, aby jej zachovala na rodné půdě. (Tak jest!) Zde, velectění pánové, jeden z kollegů již připamatoval, a to pánové mluví výmluvněji než sebe výmluvnější ústa, stěhování do měst.

Velectění pánové, ten, kdo jednou město uviděl z těchto chudáků, ten se jistě nebude vázati k této své hroudě, kterou jinak nade všecko miluje, a odchází do města na vždy.

Tady se setkáváme s tím smutným zjevem, s vylidňováním našich venkovských osad a stěhováním do měst. Mně jako hospodáře, když mluvím již o nedostatečnosti naší veřejné správy, především zajímá nejbližší orgán veřejné správy, který by mohl na naše poměry míti největší vliv, a to jest ministerstvo orby.

Pozdržme se po několik okamžiků u tohoto resortu. Když ministerstvo J. Excell. p. dra. Korbra vstoupilo v život, přiznám se, že jsem byl velmi žádostiv, kdo dostane tuto zemědelskou stolici Ihned jsem bral denní zprávy k ruce a našel jsem jméno Giovanelli. Dočetl jsem se v listech našich a německých, že Excell. Giovanelli narodil se kdesi v Bregenci, a dověděl jsem se, že jest to vrchní rada nějakého soudu. Snad dobrý jurista, ačkoliv, pokud mně známo, širší veřejnosti o tom prozatím neni nic známo, ale mne ovšem nezajímá jeho vzdělání juristické, ale spíše musím jako hospodář věnovati větší pozornost jeho způsobilosti po stránce národohospodářské vůbec a zemědělské zvláště.

Ustavičně jsem hledal zprávy, abych se něčeho dověděl o Excellenci Giovanellim. Vše marno. Ve vídeňském hospodářském listě konečně jsem se dočetl, že Excellenz pán jest nadaný malíř. (Slyšte. ) (Hlas Mohl by malovat Potěmkinovy vesnice. ) A také by mohl malovati straky na vrbě. Konečně asi za měsíc vyšel měsíčník naší ústřední hospodářské společnosti "Zemědělské listy" a tam se tato zprava potvrzovala. Byl tam den narození a dále opět připomenutí, že Excellence je malířem. Z toho jsem měl ovšem a všichni zemědělci v král. Českém i v celé říši velikou radost.

Já jsem ale ještě nebyl spokojen a náhoda mně přála. Důvěrné z úst spolehlivých jsem se dověděl něco bližšího o osudu J. Excellence. Míním několika slovy naznačiti, jak se pan Giovanelli stal Excellencpánem. Když Jeho Excell. ministrpresident Korber měl všechny pány ministry pohromadě, nedostával se mu ještě jeden pán, který by byl ochoten převzíti ministerstvo orby, neboť u tohoto resortu se především jedná o ochotu toho kterého reflektanta; došel tedy k jedné bývalé Excelleuci a povídá: "Poslouchejte kollego, nevěděl byste někoho, já nemám nikoho pro resort zemědělský. "

Ten se chvíli zamyslil a dal odpověď: "Již ho mám. To je takový dobrák, ten to vezme. " Velectění pánové, mně se zdá, že takovéto konference, ve kterých u nás v Rakousku se rodí ministerstva, mají nápadnou příbuznost s rodinnou poradou někde v zastrčené horské vesnici, s poradou, jaká se často koná v našich selských rodinách Když jest více selských synků, a dorostli poněkud, tu rodiče dají hlavy dohromady a kalkulují asi následovně: Toník, to jest čipera, ten bude duchovním, Vincík jest i aké čiperný hoch, ten bude inženýrem, teď přijde ještě Frantík, z toho udělají advokáta a pak jest Matěj, dobrého českého jména, to jest dobrák snad v takovém slova smyslu, jako nějaký Excellencpán, ten zůstane doma, tomu se svěří ta po předcích zděděná hrouda. "

Tak, velectění pánové, bohužel se děje asi při obsazování ministerstev u nás v Rakousku a specielně při obsazování resortu zemědělského.

Velectění pánové, tam především vězí kořen všeho zla, a jaký pán, to jest přirozeno podle českého pořekadla, takový jest asi také celý krám.

Jedno jest jisto, ten celý aparát, kterému tam předsedá, kterým vládne Jeho Excellence ministr Giovanelli, jest pro zemědělství tak vysoce prospěšný, že, kdyby se Dunaj jednou důkladně rozvodnila a celý ten byrokratický aparát spláchla do svých vln, bychom žádnou škodu nepocítili.

Však zdá se, že ti pánové nemají dosti čistého svědomí, aby se tak nestalo, a tak se starají o Dunaj. Dunaj jest jediná řeka v celé říši, na jejíž úpravu se dosud větší suma peněz povolila. Všudy jinde se ti páni o vodu nestarají.

Velectění pánové, pro časovost mého návrhu, abych věc nemusil přiliš široce rozváděti, mluví ku př. následující zpráva, která byla otištěna pod názvem,, Ruch meliorační v Čechách" o neobyčejném vzrůstu melioračního můžeme si učiniti úsudek ze zprávy technické kanceláře zemědělské rady v posledních 3 dílech obsažené. Zde budiž stručně uvedeno, že technická kancelář za období 1896-99 upracovala 84 projekty, vztahující se na 184 km. úprav atd.

Já dlouhým čtením v té věci nebudu nuditi, ale řeknu jen následující Meliorační zákon z r. 1884 z počátku zůstával dosti nepovšimnut. V prvních letech jeho platnosti stávalo se, že musili úředníci jíti mezi lid, musili jej upozorňovati na jeho prospěšnost, musili jej vybízeti ke zřizování tak zvaných melioračních družstev. Později se ovšem časy obrátily a dnes nalézá se celá věc v stadiu naprosto jiném. Dnes pracuje technická kancelář pro království české polovinu všech projektů a druhou polovinu jejich pracují soukromí technikové. Peníze, které se k tomu účelu na realisování těchto projektů věnují, neodpovídají ovšem nikterak tomu ohromnému množství projektů. Já jsem vypočetl, že dosavadní finanční prostředky, které k tomu účelu slouží, stačí sotva na 82% všech projektů, které technická kancelář a soukromí technikové pracují. Následkem toho se také stalo, že máme do zásoby vypracovaných projektů na 50 až 60 let a stojíme před následující možností:

Nechť postarají se povolaní činitelé o urychlení prací melioračních, o vydatnější financování, neboť jinak jest existence technických kanceláří na 50 roků zbytečná a existence všech kulturních techniků, kteří s tím počítali, že na tomto poli spějeme rozvoji vstříc, ohrožena.

My dnes nemůžeme a nesmíme se postaviti na nepřátelské stanovisko vůči tech. kanceláři, vůči podnikům melioračním, poněvadž víme, že tyto podniky jsou podniky produktivní, které vesměs slibují podnikatelský zisk, nesmíme se postaviti na stanovisko, kterým by na jakýkoliv způsob rozvoj prací melioračních byl zastaven.

Naší povinností jest, abychom dle sil svých pracovali pro uspíšení a urychlení těchto prací. Tím, vel. pánové, ovšem nikterak neprohlašuji to, co stává, za evangelium, za nezměnitelné a dokonalé. Já. který se touto otázkou delší dobu zabývám, vím, že tam jest třeba nápravy, že tam vládne veliká nedokonalost, a budu povděčen tomu, kdo přispěje svou hřivnou k jakési nápravě - nic pod sluncem není dokonalého.

Velectění pánové, že toto pole činnosti jest u nás velice zanedbáno a že ve veřejnosti zrovna pro ně jest největší interes, dokazuje faktum, že ku př. jen v jedné schůzi letošního zasedání sněmu království českého bylo podáno 17 návrhů, pokud se týče meliorování našich řek, pokud se týče náhrady za škody způsobené poslední obrovskou povodní atd.

Ovšem, velectění pánové náprava dá se zde získati jedině zmohutněním finančních prostředků a musilo by to zmohutnění býti v pravdě radikální.

Velectění pánové, to zde bylo dokázáno, že kdyby se nynějším račím tempem tyto práce braly ku předu, nebyli bychom hotovi s úpravou našich řek, s odvodněním zabahněných našich rolí a luk, ani během 300 roků.

S takovým časem nemůžeme počítati, musíme míti za svou nejsvetější povinnost, abychom tyto práce co možno uspíšili a urychlili. Velect. pánové, ty důsledky, které následkem slabého financování se dostavují, viděti při každé větší povodni.