Považme, kam toto ustanovení může politické úřady vésti. Politický úřad má se říditi zákony, ale vedle toho může se říditi dle § 61 úplně svou libovůlí.

Jestliže se praví, že se má přenešená působnosť vykonávati, jak zákonem jest vyměřeno, aneb jak zákon nařizuje, má politický úřad dle § 61 úplně na vůli nařizovati starostům, aby přenesenou působnosť v tom a tom spůsobu vykonávali.

To jest, velectění pánové, zásada zajisté velmi povážlivá. Uvážíme-li, co všechno obcím se ukládá a jakým způsobem přesahuje to meze trpělivosti každého jednotlivého starosty, když všemu tomu, co se z politického úřadu nakazuje, má vyhověti.

Zákon naproti tomu neustanovuje v těch všech případech, že skutečně starosta má to vykonávati, a jest veliká řada věcí, které starostové podle ustanovení zákona naprosto nejsou povinni vykonávati.

Ale prosím, pokud zde máme § 61., oni musí to vykonávati, co jim úřad politický nařizuje, neboť jestliže tomu nevyhoví, pohrozí se jim pokutou, a jestliže to nevykonají, mají pokutu skutečně uloženou a pokuty té se nezbaví.

Při tom skutečně jest velmi trapno, jak mnozí političtí úředníci, hejtmanové, této své veliké moci zřízením obecním jim dané zneužívají.

Jest velmi trapno, když muž, který jest postaven důvěrou svého občanstva v čelo celé obce, má býti pouhým jakýmsi otrůčkem politického úřadu To musí každý pociťovati, kdo tento úřad vykonává. Tu se nařizuje, ne: "pan starosta obce žádá se", nýbrž: "starostovi obce tam a tam k okamžitému vyřízení, obratem pošty, pod pokutou tou a tou" a p. A když starosta není tak příliš sběhlý v úřadování, má pokutu co nevidět na krku.

Případů takových mohli bychom uvésti hojnost. Obzvláště v době, která nedávno minula, těchto případů mohli jsme sledovati po království českém bez počtu. Když strany vlády bylo popřeno právo národa českého, a plná jazyková rovnoprávnost v úřadech, tu veškerý lid zajisté musil veškerou tu ochotu, kterou ne podle zněni zákona, nýbrž jaksi z dobré vůle vykonával k potřebám státním, musil tuto podporu politickým úřadům zajisté odepříti; neboť nesrovnává se to se ctí každého člověka čestného, aby někomu ještě sloužil, když ho kope. Těchto případů, rozporů a hádek o tom, co vlastně starosta jest povinen konati a co ne, bylo po království Českém veliké množství a ohromné množství starostů bylo pokutováno, a byly to případy zcela odporující znění platných zákonů, takže tito starostové byli trestáni pouze z libovůle úřední, ovšem s použitím § 61., a to poněvadž starosta neposlechl, on má poslechnouti všeho i kdyby hejtman mu nařídil, aby v přenesené působnosti udělal kotrmelec.

Uvedu na př. příklady v záležitosti podpisování německých knížek četnických. Když starosta nepodepsal knížku, které nerozumí - poněvadž rozumný člověk nikdy nepodepíše, čemu nerozumí- byla mu ihned uložena pokuta; tak na př jistý jihočeský starosta dostal pokutu 20 zl. a starostové okresu Česko-dubského, kteří nepodepsali takovýchto četnických knížek, byli pokutováni 5 zl. pokuty; mohu také uvést případ obecního starosty Hoštického, který proto, že nerozuměl německým vojákům, byl trestán pokutou 50 zl

Jak této moci páni hejtmane zneužívají, toho význačným příkladem jest jednání okres. hejtmana mnichovo-hradištského. Mám za to, že tento případ jest velectěným pánům znám, ale jest třeba zde ho uvésti a přibiti toto jednání veřejně

Tento okresní hejtman obeslal pp. obecní starosty okresu mnichovo-hradištského k úřednímu řízení, ale poněvadž se nedostavili, ano nikde v zákoně nestojí, že starostové mají navštěvovati úřední řízení, a odepřeli, dostaviti se do tohoto úředního řízení, pan hejtman nemeškal, napsal velmi přísný ferman, nařídiv starostům obecním, aby pod pořádkovou pokutou, a když tomu nevyhověli, pod předvedením četníkem, se dostavili na okresní hejtmanství. Starostové okresu mnichovohradišťského se proti tomuto jednání skutečně neslýchanému ohraditi, a mimo to přece pana hejtmana navštívili, totiž jenom ve formě deputace, a tato deputace promluvila si s p. hejtmanem způsobem takovým, že toho měl skutečně pro tu chvilku dosti a že zmizel a horem pádem pádil někam - tuším, až sem na Malou Stranu poblíž této sněmovny, a potom se utišil a umoudřil.

Nejodpornější, velectění pánové, jest ta okolnost, když starostovi se uloží v přenesené působnosti, aby vyšetřil to a ono, a za nějakou chvilku vidí, že tu jeho zprávu má v ruce četník a ten se zase vyptává v obcích kolem do kola, má-li se věc tak, jak to starosta udal.

Tohle přestává všechno Ať si hejtmané dají vykonávati všechno četníkem, ale když takhle degraduje a zneucťuje se samosprávný úředník, který důvěrou občanů je na své místo postaven a když takovým způsobem má se mu nedůvěra prokazovati, tu přestává všechna chuť v přenesené působnosti pro stát pracovati.

Tak jedná se, vážení pánové, s našimi orgány samosprávnými. My o naší samosprávě máme poněkud vyšší pojem nežli politické úřady podle těchto případů. Já jsem konečně dalek toho, abych to snad na všechny politické úřady vztahoval, ale tyto příklady zajisté o tom jasně mluví, co si politické úřady mohou dovoliti a co si dovolí. My o samosprávě máme pojem vyšší nežli politické úřady. Naše samospráva datuje se z doby našeho staroslovanského zřízení rodinného.

Původní starešina nebo potom vladyka představuje zástupce svého rodu neb celé obce ve všech záležitostech právních a ve všech záležitostech politických. Ovšem feudální právo tento ryzí původní význam skutečných zástupců lidu u obcí znešvařilo a utvořilo rychtáře, kteří byli činni jen jako vykonavatelé panské vůle Avšak v r. 1848 opět nabyli jsme svobodného obecního zřízení, které ovšem u nás bylo konečně upraveno teprv zemským zákonem z r. 1864 a zase nabyli jsme svobodných zástupců obce a občanstva. A my pokládáme samosprávné zastupitelstvo, samosprávně zvoleného starostu, poněvadž jest zvolen občanstvem, zástupcem občanstva, nikoliv snad nějakým důvěrníkem úředníků, nějakým zástupcem úřadů, nějakým jejich vykonavatelem, slidičem, který by všechno udal, jak oni si přejou, a co se s dobrým vědomím starostů nemůže srovnati.

Proto, pánové, zajisté to jest úkolem samosprávy, to jest úkolem starosty, aby hlavně bránil občanstvo při vykonávání své působnosti přenesené a v souladu napomáhal těžký úkol veřejné správy vykonávati, ale mám za to, že vždy přec jen musí to konati v zájmu občanstva, a ne snad jako nějaký politický detektiv. Neupíráme tedy potřebu působnosti přenesené, ale to si rozhodně musíme zapověděti a to musíme žádati, aby starostové nebyli vydáni úplné libovůli politických úředníků, zkrátka, aby ustanovení čl. 61. vzalo za své, a aby bylo ustanovení takové vloženo do zřízení obecního, aby pouze na základě zákonných ustanovení, jako jest to v každém právním státě a jak jen vůbec právní smysl každého člověka může připustiti, aby jenom podle zákonů veřejné věci se projednávaly a se řídily Jest také v zájmu občanů samotných a v zájmu státu, aby tato působnost veřejná harmonovala a byla levnější a účelnější.

Ovšem, velectění pánové, kdykoli na tomto slavném sněmu něco jiného, nového něco prospěšného se navrhne, tu ovšem příliš velkou naději chovati nesmíme v to že se to uskuteční, a obzvláště taková věc, která úřadům, pokud asi můžeme, posuzovati, se příliš zamlouvati nebude.

Mám, velectění pánové, za to, že by se jim to mělo zamlouvati, poněvadž přece bude vždy lépe, když budou moci poukazovati v každém případu veřejné správy se týkajícím na určitý zákon, že podle tohoto a onoho zákona má se věc vyříditi, a nikoliv pouze podle nějakého nařízení; neboť, velectění pánové, veřejné záležitosti spravovati nařízeními, jako se to v mnohých záležitostech děje, to stanovisko skutečně uznati nemůžeme. Ustanovení, která nejsou schválena zastupitelstvem lidu, nejsou skutečné zákony, které lid schválil a, pánové, vždyť se musí spatřovati v nich jakási samo vůle, jakási zvůle úřadů Bohužel, velectění pánové, žádný zákon, který na tomto slavném sněme království Českého byl přijat, nedochází sankce Tak daleko jsme dospěli, vážení pánové, v tomto království, takový jest význam sněmu království Českého, že, když sněm království Českého se usnese velkou většinou aneb třeba jednohlasně, může nějaká vláda takovéto usnesení despaktovati, může o něm sama rozhodovati, a je-li to její libostí, teprve tehdy předložiti takový zákon k sankci čili nikoliv. Pánové, to nejsou žádné právní poměry, to jest zase úřednická zvůle těch prvních úředníků; to nejsou poměry spořádané. Pořád se u nás mluví, že máme ústavní poměry. Pánové, to je pěkná ústava, to je lžiústava (Tak jest). Tento úkaz je svědectvím, že skutečně nemáme té pravé svobody a že ústavní řády vlastně jsou jen na papíře. Co to jest, když pár lidí a naposled jen jeden člověk může rozhodovati o tom, jaké zákony se mají zavésti? (Pochvala. )

To je skutečný absolutismus, to není ústava, jakou němečtí sousedé tak se vychloubají, to je zvůlo úřednická (posl. Niklfeld: Absolutisiaus pod rouškou ústavnosti!). Ale ať tomu je, jak chce, ať se věci mají, jak chtějí, my zástupcové lidu musíme se starati, by to, co uznáváme za správné a spravedlivé, bylo také provedeno, ať tím čím oním způsobem, zkrátka my vždy musíme býti jen pro právo a spravedlnosť a pro pořádek, ať se děje cokoliv. A v tom smyslu Vás žádám, abyste přistoupili na náš návrh a navrhuji v ohledu formálním, by tento návrh byl přikázán komisi pro záležitosti okresní a obecní (Výborně!).

Nejvyšší maršálek zemský: K tomuto předmětu jsou přihlášeni ve formálním ohledu řečníci pp. posl. Dr. Moravec a Dr. Klouček.

Die Herren Abg. Dr. Moravec und Dr. Klouček haben sich zu diesem Gegenstande in formaler Beziehung das Wort erbeten.

Dávám slovo panu posl. Dru Moravcovi.

Posl. dr. Moravec: Slavný sněme! Návrh kol. Bartáka na změnu zákona o zřízení obecním na první ráz zdá se býti málo významným, poněvadž celý § se mění jen vložením jediného slova, ale přece jen má význam veliký.

Pan posl. doklady dosti značnými a viditelnými vyložil, kterak právě proto, že slovo "zákon" není vloženo do tohoto odstavce, bývá zneužíváno jeho stanovení a kterak politickými úřady bývá ukládáno obci, resp. representantu jejíma, starostovi, to, co se zákonem se nesrovnává. Pánové, když si přeje p. kolega Barták takové opravy, nechce tím říci nic jiného, než že má platiti pouze zákon.

Ten zákon si zajisté nebude směti žádný politický úřad libovolně vykládati, nýbrž, budou-li politické úřady nařízení chtíti vydávati ve smyslu zákona, budou se o zákon ten musiti opírati a ne jen se omezovati na plnění tohoto zákona. Já bych k tomu řetězu událostí a případů kol. Bartákem zde uvedených, jak přednosty politických úřadů bývá zneužíváno úřadu vlastního a jak ukládají se ve přenesené působnosti obci věci zcela nepříslušné a kterak obce bývají za to ještě velice týrány, mohl ještě ukouti dlouhou řadu článků, které by doplnily obraz ten, avšak nechci tak učiniti, poněvadž z denních listů je již dosti známo, jak si političtí úřadové počínají.

Mně záleží více na tom, ukázati slav. sněmu, jak toto počínání politických úřadů působí špatným příkladem na úřady vůbec a na to, že nejen političtí úřadové neplní zákon a neřídí se zákonem, ale kterak i představenstva jiných úřadů jsouce si vědoma, že jsou donucena k výkonům nezákonnou mocí toho jistého úřadu, si myslí: "Jestliže představený onoho politického úřadu může si dovoliti nezákonnosť a mně nezákonnosť vykládá, proč bych také já neměl práva ukládati si zákon, jak se mně líbí, proč bych neměl míti volnosť, dáti nařízení ve své právomoci, také sice na základě zákona, ale ne ve smyslu zákona, tedy způsobem nezákonnným

Že se tak děje, to p. kol. Šamánek v poslední schůzi markantně ukázal. Rozložil před námi smutně zajímavý obraz, kterak jmenovaným způsobem bývají dána od úřadů nařízení, pod kterými netrpí ovšem úřad, v jehož zájmu mluvil kol. Barták, ale trpí zase obyvatelstvo, které je podřízeno tomu - v tomto případě Libereckému - úřadu. P. kol. Šamánek vytkl křiklavé příklady, kterak jest ubíráno chleba českým živnostníkům v Liberci proto, že právě vykonavatel zákona, magistrát Liberecký, zákonně si nepočíňá.

Jistě by tak nebylo se strany města se samostatným statutem jednáno, kdyby nebylo škodlivého příkladu u c. k. státních úřadů v Čechách, kteřížto úřadové také nezákonně jednají, kteří dle libosti vykládají si zákony a jiné úřady tím ku špatnému vykládání stanovení zákonných přímo nutkají.

Pan kol. Šamánek, když uváděl tyto případy, neučinil tak ve drastickém, křiklavém světle.

Dojel jsem si, velectění pánové, do Liberce, podíval jsem se tam a přesvědčil jsem se zvláštního názoru, že to, co bylo zde p. kol. Šamánkem uvedeno, ještě daleko nedosahuje skutečnosti a pravdy.

Věci jsou tak kruté, že by Vás to dojalo u srdce, kdybyste slyšeli od těch lidí, kterak jsou připravováni o výdělek a živobytí ti, kteří po celou řadu let se tam poctivě živili a přičinlivou prací svou a dle svých sil tímto způsobem také státu pomáhali opatřovati potřebné peníze ku jeho hospodářství správně platíce předepsané daně, musilo by se Vám jich želeti, seznavším, jak jim jest vzata tato dávnoletá možnosť výživy a jak se stávají málo platnými členy společnosti té, na kterou naši státníci kladou velkou váhu.

A tak to jde od stupně ke stupni Co si dovolil magistrát liberecký, který je polo samosprávným, polo státním úřadem, to působí také zhoubným způsobem na samosprávné úřady v jiných obcích. Račte poslechnouti!

Dnešní noci, když jsem jel do sněmu, měl jsem příležitost na našem nádraží setkati se asi s devíti živnostníky královédvorskými, kteří se obírali na výroční trh do Vrchlabí. Ubírali se tam s obavou, že se budou museti zase následujícím vlakem vrátit zpět do Králové Dvora. Proč? To, co povím, bylo zrovna po příkladu libereckého magistrátu. V měsíci lednu t. r. byli totiž vyzváni, aby se přihlásili, jestli reflektují na stánky na tržišti ve Vrchlabí Když se přihlásili o tato místa na tržišti, dostali odpověď datovanou z 19 m. m., kde se jim praví, že na trhu není pro ně místa

A prosím, pánové, uveden byl zrovna takový důvod, jaký byl uveden v Liberci, že totiž není místa z příčin komunikačních a z příčin volné pasáže.

To jsou dva případy, které jsem sám viděl a prožil. Také jsem slyšel o podobných případech, které se udály v Žatci, Kadani, v Hostinném - všechna ona místa nebudu jmenovati, poněvadž jsem neměl příležitosti, očitě se o tom přesvědčiti, co ve věci absolutní pravdy; slyšel jsem to od lidí jen vypravovati. Ale to, ce jsem očitě viděl, způsobilo mi hrubou bolest.

Tak na př. stará jakási pí. Merwartová od nás, která 42 roků má na trhu Vrchlabském místo, tam poctivě se živic prodejem svého vyrobeného zboží tkalcovského, nesmí více přijít do Vrchlabí za živobytím svým, jest odtamtud vypuzena, ač se ničeho nedopustila, jen z holé nevraživosti národnostní.

S touto stejným údělem uštědřeno z usnesení obecního zastupitelstva Vrchlabského pp. Šílovi, Rückerovi atd., ves něs Čechům ze Dvora Králové. Že se tito naši lidé dnes přece odvážili na křížovou cestu do Vrchlabí, stalo se proto, že se dříve zeptali našeho okresního hejtmana, co mají oproti příkoří obce Vrchlabské činiti. Tento jim řekl, že byl v daném případě překročen zákon, aby tam jeli, že aspoň dnes ještě místa se jim dostati musí, poněvadž dosud neuplynulo čtrnácte dnů od toho dne, kdy jim byl doručen dotyčný nález starostenského úřadu Tyto věci, velectění pánové, uvádím, poněvadž se dějou pouze po příkladu a následkem špatného výkladu zákona se strany našich politických úřadů. Kdyby tito političtí úřadové konali, co mají konati podle zákona a na zákonném podkladu, a kdyby špatně nevykládali zákon a nedávali tím příklad samosprávným obcím, nemohlo by se to státi, co se dnes děje v úřadech obecních.

Sl. sněme! Co jsem uvedl, neplatí bohudík o našich českých obcích. Jsem z města, kde žijou také dvě národnosti pohromadě Naši obec, naši městskou radu, nikdy ještě nenapadlo ani v nejmenším, aby nějakým způsobem dala na jevo, že nechce trpěti volný rozvoj německých živnostníkův a řemeslníkův, aneb obchodníkův, byť byli třeba prononcovanými našimi odpůrci národními, české obce jsou snášelivy a spravedlivý k národnosti druhé!

Ale, pánové, račte dovoliti, myslíte, že to může trvati věčně, když v Liberci, Kadani, Žatci a dnes ve Vrchlabí se takovým křiklavým způsobem vystupuje proti českému člověku, když se mu ujímá, rve chleb pod rukama a když se mu činí existence z čistě národního šovinismu, nemožno, může to trvati věčně, aby nevzbudilo jednání takové odvetu u českého člověka?! Němci se musí obávati, že se jim totéž stane na českých trzích a že to, co bylo dáno jako příklad na německých místech, bude vykonávati se i na českých. Takovému vzájemnému bojkotu rozumný hospodář přáti nemůže, varuji před ním co nejdůtklivěji.

Dávám udavší se nešťastné příhody ve veřejnou známost také z té příčiny, že se tak stávé právě v době, když jsme chtěli v tomto sněmu ze všech stran spolupůsobiti k tomu, aby právě hospodářské spolužití v král. Českém bylo umožněno, - neboť právě tyto hospodářské zájmy měly nás vésti k tomu, abychom překonali jisté nevraživosti, které naše čela do sebe vrážejí, - že v té době z čistě národnostních pohnutek často křivým a nesprávným způsobem kráčíme.

A Vy vidíte, velectění pánové, že zrovna nyní s druhé strany se dějí takové věci, která všechno možné mohou dokázati, jen ne nějaké smírné nálady ve sněmu a mezi obojím obyvatelstvem tohoto království.

Uvádím tyto výkvěty nespravedlnosti národní ve sněmu z té příčiny při této příležitosti, aby přítomní páni němečtí poslanci nepůsobili jinak, nežli konejšivě na své voličstvo, neboť myslím, že by jedenkráte litovali, kdyby odvetně se mělo spláceti i z české co se na našich lidech dnes páše z německé strany Takových živnostníků, řemeslníků a vyrabitelů, zkrátka obchodníků, kteří na druhou národnost svým odbytem odkázáni jsou, má do dnešního dne německý národ ještě více než Čechové, a kdyby, prosím, totéž se mělo takovým bojkotovním způsobem zaváděti v Čechách, myslím, že by splakali spíše přátelé druhé národnosti, naši němečtí bratří z království než my Čechové.

My to z počátku sice cítíme, ale není pochyby, že by se v českém lidu našlo dosti prostředků a cest, jakými by se dalo odplatiti zlo zase jiným zlem. Já k tomu nikterak nevybízím, ba přímo před tím varuji, ale jest to přirozený následek, který by musel vyplývati z těch věcí, které se dnes dějí.

Proto prosím, aby bylo si mého stesku povšimnuto také na druhé straně, neboť není pochyby, že, když věci tyto se v obcích německých opakují vždy ze stejných důvodů, a když příčiny docela stejným způsobem se deklarují, a když se zastupitelstva o tom usnášejí téměř současně, se zde soustavně jedná o věc účelnou, zkrátka, že jde o jistý směr vyhlazovacího boje proti živnostníkům českým, zkrátka, že se hledají, kde by nám urvali nějaký kus existence národní (Posl. Dr. Šamánek: A pan místodržitel ?) Ba právě proto jest to smutné, bohužel, že ani náš místodržitel, ke kterému se strany libereckých bylo obracováno, neznal té spravedlnosti, aby se byl libereckých Čechů zastal. Proto ještě jedenkráte opakuji, že vše to uvádím na veřejnosť, aby jste, pánové, spravedlivým okem pohlíželi k věci a nanalívali ještě oleje do ohně, ale abyste raději hleděli konejšiti to, co se dá, a abste se Vy pánové strany druhé, starali o nápravu sami tím spíše, že orgánové vládní své povinnosti nekonají. Domluvil jsem (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči p. posl. dr. Klouček. Dávám jemu slovo.

Posl. dr. Klouček: Slavný sněme!

Slyšeli jsme zde z úst povolaného znalce poměrů libereckých, a sice dra Šamánka, jak v poslední době započal vyhlazovací boj se strany magistrátu libereckého oproti tamějším Čechům. Pánové, tento vyhlazovací boj má něco pro sebe a jdeme-li poněkud dále po stopě tohoto vyhlazovacího boje, tu vidíme, že to není nic jiného, nežli napodobení onoho velikého vyhlazovacího boje, který započal před delší dobou oproti příslušníkům tohoto království a tohoto státu, a sice se strany říše Německé, a v kterémž pokračují Němci až do dnešního dne a to nejen Liberec, nýbrž i ostatní města německá, a, jak bylo se strany p. posl. Moravce řečeno, také Vrchlabí počíná napodobiti tento vyhlazovací boj proti příslušníkům Českým.

Jestliže se přesně tvrdí se strany německé, že při příjezdu našeho mocnáře do Berlína budou ho vítat nejen zdejší Němci, nýbrž i také zahraniční Němci, pak pravím, že toto uvítání bude nejsmutnějším na hranicích této veliké říše, poněvadž náš císař pán na těchto hranicích bude musiti potkávati České vypovězence, vyštvance z říše německého soudruha a spojence. (Výborně!)

Toto uvítání bude velmi smutné a, jak známe dobře našeho mocnáře, musíme býti přesvědčeni, že mu tento způsob uvítací nemůže býti nikterak milým.

A jestliže se v tomto způsobu boje pokračuje se strany německé, pak se tak činí po způsobu onoho velikého potentáta německého, který tak činí ve své říši.

Avšak takové napodobení nemůže býti trpěno a zejména jest zde státní správa povinna, aby tomuto napodobování již iednou učinila patřičný konec.

Musím se diviti, když čtu veškeré ty stešky, veškeré rekursy, které byli podali různí klidní občané, proti kterým se pranic nemůže namítati, jimž nemůže se vyčítati, že by byli porušili řád tržní, tržní ustanovení, že by byli neplatili daní, musím se diviti skutečně, že jest to v právním státu možné, aby takovým způsobem byli vypuzováni klidní obyvatelé a poplatníci v království českém z místa, které jim po zákonu náleží.

A tu jest otázka, kdo jest toho vinen?

Já myslím, že tím vyhlazovacím bojem proti národu českému nejsou vinni jenom Němci, neboť se dá souditi, že by tím vyhlazovacím bojem uspíšili boj sami proti sobě, nýbrž, že jest též vinno buď ministerstvo neb pan místodržitel. Neboť kdyby pan místodržitel chtěl poněkud přihlížeti k ustanovením zákonným, k rozhodnutím správního dvoru, našel by tam dostatečného podkladu, aby takovému jednání se strany Libereckého magistrátu učinil konec, ale to u nás není možné. Tu opět vidíme ten dvojí loket, který se oproti národu českému a národu německému jeví.

Když, velectění pánové, Němci v Chebu a ostatních místech vytlačili násilně policii a vojsko, ano i okresní hejtman nedostal jísti a musil utíkati do Františkových Lázní, tu proti hostinskému se nezakročilo, tu okresní hejtmanství nemělo příčiny a paragrafu, aby proti tomuto hostinskému vystoupilo.

Ale, když u nás se někde některý hostinský zdráhá, ačkoliv úplně v mezích zákona, poskytnouti nějakého místa pro vojsko aneb nějakým jiným způsobem, tu ihned okresní hejtman - jako v Poděbradech - řekl hostinskému:

"Jakmile neposkytnete místnosti, zavřu vám tu putyku a odejmu koncesi!"

Tu ale mělo by se zákonu zjednati platnosti. Proč tedy nemůže býti také tak jako jest v uzavřeném území. Tak se stalo, že když přišli důstojníci a žádali obydlí, a hostinský v Králové Městci jim řekl: "Já nemám dostatečného místa, " přišel okresní hejtman, a pravil, že odejme mu koncessi, pak-li tak neučiní.

Takovým způsobem se se strany politických úřadů oproti českému obyvatelstvu postupuje, kdežto oproti německému obyvatelstvu nemají žádné energie.

Ani při místodržitelství nesahá se k těmto prostředkům oproti Němcům; zde se ponechává věc tak, jako by to vůbec bylo zabrané území. Já se tomu nedivím, že to pokládají za zabrané území. Velmi dobře víte, co se stalo, když byl místodržitelem pan hrabě Thun.

Ten svého času navštívil Liberec, pan purkmistr ho doprovázel, jeli spolu po Liberci, i za Liberec, a když přijeli za Liberec na vzdálenější místo, tu vidí pan místodržitel muže s piklhaubnou. I povídá: "Wir sind zu weit gefahren, " přejeli jsme, jsme někde jinde, nejsme více v království, nýbrž v říši německé.

To tehdá pan místodržitel sám uznával že to není v pořádku, že ta správa nevede se ve smyslu zákonů našich a v intencích naší vlády. Avšak od té doby nestalo se nic, naopak, když se stal bývalý místodržitel předsedou ministerstva a naše menšiny byly v nejhorším útisku a dožadovaly a doprošovaly se nějaké nápravy, nestalo se to nejmenší.

Jest viděti tedy, že celý tento útok, tento kombinováný útok a celý tento systém vyhlazovací má největší podporu v našich státních úřadech, a že státní správa v první řadě jest vinna tím, a že, kdyby chtěla zakročiti, má dostatečných prostředků po ruce, aby tomu řádění učinila konec. Jest to zajisté zlé, když se uváží, že jednotliví obyvatelé, jednotliví tržnici, kteří po 20 let nacházeli se v Liberci na trhu, najednou takovým způsobem byli své výživy zbaveni. Mohu připojiti k tomu, co pan kol. Šamánek uvedl, že Marie Janouchová, která byla po 3 roky na místě, beze vší příčiny a ačkoliv nebylo žádné příčiny zákonné, z trhu vypuzena. Josef Hudec, který byl delší dobu na trzích, byl též vypuzen a vyloučen z trhu. Avšak jsou i jiní živnostníci, jako Antonín Prokop, Marie Seligová, Anna Maryšková, Mikuláš Čermák, vesměs Živnostníci, kteří 13 až 15 let klidně na trzích se nacházeli a kteří bezdůvodně z trhu byli vypuzeni. Velmi dobře řekl pan dr. Moravec, že u nás něco podobného naprosto není možné. Avšak, kdyby se i stal pokus a chtělo se něco podobného provésti, jest tu hned politický úředník, který tomu učiní přítrž.

Vím se pamatovati, že v jednom městě při přijímání členů do jistého spolku nebyli jistí příslušníci přijati, ačkoliv dle spolkového řádu a stanov spolkových náleží výboru po vlastním uvážení, aniž by byl nucen k tomu snad nějakými předpisy, dle kterých jednotliví členové mají býti přijati, rozhodnutí učiniti, a leží to ve volném jeho uvážení, chce-li přijmouti někoho za člena čili nic. Tak se stalo, že nebyli do jednoho spolku někteří příslušníci přijati.

Co se stalo? Pan okresní hejtman se o tom dověděl, zavolal si předsedu dotyčného spolku a pravil: "Jakým právem ti občané, kteří jsou zachovalí a není proti nim žádné závady, nebyli přijati?" Starosta odpověděl: "Já přece nemohu předpisovati členům výboru, koho chtějí přijmouti neb ne; račte si přečísti stanovy a podle stanov se přijme ten, kdo se přihlásí a výbor ho příjme. Výbor jednal podle stanov a nemá povinnosti uváděti důvody, proč toho neb onoho nepřijme. " Pan okresní hejtman praví: "To jest tendenční, Vy chcete vyloučiti určité třídy z tohoto spolku. " Jednalo se tenkráte o židy. Pan okresní hejtman praví: "Vy je nechcete do spolku přijmouti, já však je musím hájiti, jménem státních základních zákonů. Oni jsou rovněž tak oprávněni býti členy spolku, to právo jim musí býti přiznáno a budete-li pokračovati takovým způsobem, pak Vám spolek rozeženu a rozpustím. "

Tenkráte dovedl docela dobře okresní hejtman beze vší překážky to naříditi a takovým způsobem zákonu zjednati platnost. Proč? Poněvadž se jednalo o český spolek a o příslušníky židovské. V Liberci to naprosto není možné.

Mikuláš Čermák, který se nachází po 13 let na tržišti, byl opět z něho vyloučen.

Uvážíme-li dále, že Anna Nezkusilová, která již po kolik let se nachází výslovně v držení živnostenského listu, a sice byl jí propůjčen živnostenský list magistrátem libereckým dne 28. října 1885 čís. 6525, kde se výslovně říká: "Vorstehender Gewerbeschein wird der Frau Nezkusil auf den Handel mit Selchwaaren in Reichenberg im Hause C. -Nro. 361 ausgestellt, " že se jí tedy poskytuje právo vykonávati živnost s tímto zbožím v čísle 361 v Liberci. Dekretem čili nálezem ze dne 24. března 1887 čís. 2660 bylo jí toto právo rozšířeno na výroční trhy (wurde auf Jahrmarkte ausgadehnt) a hle, ačkoliv takovým spůsobem měla nejen živnostní oprávnění v místnosti, ačkoliv ji bylo toto živnostní oprávnění i na trhy přiznáno z magistrátu, bylo jí najednou beze všeho důvodu odňato. To jest na každý spůsob porušení zákona a nikdo nemůže tvrditi, že se tu jednalo o komunikaci anebo passáži, poněvadž na místě veškerých těch, kteří původně měli a již po více let vykonávali tuto tržbu, byli pojati noví, kteří tam dosud nebyli, a dotyčná místa u některých nebyla ani obsazena. Tato místa, která byla odňata Čechům, byla jednoduše dána jinam. (Unruhe, Nepokoj. )

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní. )

Velectění pánové, Vy vidíte, jakým způsobem se to děje Avšak tento vyhlazovací boj neděje se jenom proti dotyčným tržníkům, proti lidem, kteří se ne-