1863 oni při jazykových věcech vesměs se stavěli na patent z 8. dubna 1848.

Velectěný p. koll. Eppinger mi udělal velkou radost svojí řečí v jistých ohledech, a sice proto, poněvadž některé věci přiznal, které jsou velice vzácné. On nám přiznal ve své řeči úplně, žs nynější stav jednání zevnějšího byl a jest takový, že u každého soudu se má jednati se stranou v jejím jazyku, ale on řekl výslovně, a to jest u německých spolukrajanů velice zajímavé:

"Dieser pflichtgemäße Utraquismus, meine Herren, hatte ja, ich will es nicht verkennen, in den friedlichen Zeiten gar vieles für sich. "

To pánové němečtí kellegové nemo hou zapříti. On ovšem praví dále, že v bojovném čase nyní pánové od utrakvismu upustili; toto přiznání německého poslance musí se přibíti, poněvadž jest to skutečně v každém případě zajímavé. KolI. Eppinger pravil dalo, že my z počátku v konferencích dorozumívacích, ačkoli jsme žádného závazného prohlášení neučinili, a to výslovně prohlásili, že jsme ukazovali,, eine gewisse Geneigtheit zu einer Verstadigung auf Grund der Abgrenzung der Gebiete. "

Pánové, stenog. protokoly o konferencích jsou na světě, poněvadž vláda si to zajistila stenografy, tam možno se dočísti, že jsme tímtéž způsobem, jako to činíme zde, řekli, že, kdyby se zabezpečila úplně národnosť, a kdyby politické poměry mezi námi byly srovnány, dohodnutí o úpravě národnostní obcí a okresů by bylo možno, resp. vzhledem k zákonům z r. 1869 a 1873, totiž vzhledem k poměrům komunikačním a hospodářským, že by bylo možné jednotlivé okresy tak upraviti, aby odpovídaly národnostním potřebám. To, pánové, nikdo z nás nezapírá a na tom my stále trváme. Ale když pánové dedukují z našeho chování se v otázce samosprávných úřadů to, že jsme my tímže způsobem chtěli upraviti jazykové poměry i u soudů, a když na mne volal p. Dr. Fournier, zda uznáváme dvojí rovnoprávnosť, jednu u autonomních a druhou u soudních úřadů, pravím, ano, velect. pánové. Autonomní úřady přece jsou zcela něco jiného, zde úřaduje občanstvo samo; ale u soudů jsou úředníci placení (Tak jest), od kterých jsme oprávněni žádati znalost náležitostí k úřadování s oběma národy v zemi.

Zajímavo jest to a to chci míti konstatováno, že když se jednalo o tomto zákoně, němečtí spolukrajané se nás ptali, jestli my nemáme za to, že se nemůže z toho zákona činiti praejudic pro úřady státní, a tehdy, jak jest to zaznamenáno ve stenografických protokolech, my jsme výslovně řekli, že Vašeho chování při zákoně o samosprávných úřadech, kteréhožto jednání byl základem onen zákon, který jsme zde loni na sněmu zdělali, nelze odvoditi žádný praejudic upravení jazykových poměrů pro úřady státní. A proto nemůže se vyčítati nám nějaké překvapení, když přicházíme s těmi názory, které byly mezi námi usneseny dříve, nežli jsme do konferencí šli.

Koll. Eppinger nám jaksi vyčítal naše chování v záležitosti soudu Trutnovského a Úpického. Věc má se tak, že němečtí spolukrajané chtěli ten kraj a okres míti naprosto německý s obejitím hospodářských a komunikačních prostředků, neboť Úpice leží přímo u brány města. A když jsme za ministerstva Badeniho u ministra Gleisbacha měli konferenci s německými spolukrajany - a Gleisbach byl Němec, tu řekl on výslovně:

"Ja, das muss ich anerkennen, ohne auf der einen oder anderen Seite zu fein, dass das eine Sade der Gerechtigkeit ist. "

Úpice, ležící přímo u bran Trutnova, nemůže se vyříznouti a nechati při nynějším krajském soudu. (Posl. Dr. Herold: A co řekl Nitsche ? Ten to uznal! )

Co řekl Nitsche, nebudu opakovati, to jsou věci jiné. Velectění pánové, pan kollega Eppinger se postavil na zásadu "Ubersetzungsbureau", překládárny anebo "sprachlich qualificirte Beamte" -,, jazykově kvalifikovaných úředníků, recte tlumočníků pro státní úřady. - Prosím, my jsme tu zásadu vyřkli vůbec, že přistoupiti na překládárny při státních úřadech bylo by degradování národa na národ druhého řádu, ale, velectění pánové, nejenom pro nás Čechy, i pro Vás Němce.

Vy byste pak tím, velectění pánové, utrpěli rovněž tak jako my, ale, kdybyste klidně uvážili - vím, že to není teď možné - kdybyste klidně uvážili, že tento Ůbersetzungsbeamte, překladatel úřední, vyrostl z návrhu, o kterém se bylo mluvilo; kdybyste uvážili, že, kdybychom k soudům i úřadům dali tolik úředníků oboujazyčně kvalifikovaných, kolik by odpovídalo potřebě a počtu obyvatelstva druhého jazyka, byla by otázka tato mezi námi vyřízena, na ten čas sice provisorním způsobem, ale přece vyřízena

Prosím, podívejte se, velicí mužové Vaši měli zcela jiné náhledy než Vy. Herbst nechal roku 1868 vypracovati předlohu v tom smyslu, aby v Čechách i na Moravě úředníci soudní byli obou jazyků mocni.

Já jsem tuto předlohu v minister. archivu hledal, číslo její tam bylo, ale předloha tam nebyla. (Hlas To jest zajímavé !)

Ministr a Váš člen, jehož jméno Vy tak neradi nyní slyšíte, Plener, co ten kázal? Tento sám byl toho náhledu, aby při každém úřadě byl určitý počet úředníků kvalifikovaných, vyhovujících potřebám a počtu obyvatelstva druhého jazyka a tu máte "das praktische Bedürfnis", které i Vy pořáde nám říkáte a na kteréžto my se stavíme.

A když přistoupíte na lepší odměňování úředníků obou jazyků zemských znalých, tudíž způsobilejších, pak nemáte žádné donucování.

To nám tedy nemůžete říci, že my nějakým způsobem proti Vám zakročujeme, který by byl nepřijatelný i pro království České i Vás. Kdybyste stáli na stanovisku ryzí spravedlnosti, musili byste doznati, že stanovisko naše jest spravedlivé, odpovídající nejkrajnější spravedlnosti, a že jen ta - odpusťte, že to řeknu Vaše národnostní zaslepenost tomu brání, abyste s té Vaší "povýšenosti" sešli dolů.

Pan kol. Fournier ve své veliké, dlouhé řeči pravil především, že p. Dr. Herold nemluvil vážně - "ernst", a že prý v parlamentu mluví jen pro popularitu.

Já jsem řeč Dra Herolda poslouchal; mluvil takovým způsobem, že jeho řeč plynula z plné duše a citu. Ale když se mluví o té popularitě, pak toho nemá zajisté kollega Herold zapotřebí pro ni mluviti, ale p. kol. Fournier spíše má silně pošramocenou popularitu.

Pan Dr. Fournier pravil, že prý jsem vytrhl jeden předmět z celého komplexu, a že prý tím chceme dělati pressi na vládu.

Velectění pánové, z celého komplexu co jest nám to nejhlavnější, proč jsme měli ty boje proti punktacím svého času?

Poněvadž jazyková otázka u státních úřadů nebyla vyřízena.

Otázka jak samosprávných úředníků a minoritních škol jest otázkou důležitou, ale není to otázka první důležitosti, není to předmět, pro který jsme museli se zvláště sejít. Tento předmět to byl, o kterém jsme se chtěli dohodnouti s našimi německými kollegy, poněvadž ohledně samosprávných úřadů není dohodnutí nesnadné, poněvadž jest zjevno, že snad bychom se tu mohli dohodnouti.

Pan koll. Fournier ať nemyslí, že my touto debatou chceme dělati pressi na p. Korbra. Vždyť my to víme, že jest ve Vašem zajetí a tak se Vás bojí, že, kdyby se tu mluvilo nevím co, ničeho neučiní, poněvadž on jest po mém náhledu, jak jsem ho seznal, muž dobrý, - žádný mu to nebere - ale nemá energie a iniciativy a, poněvadž mu stále ležíte v uších, bojí se udělati krok v pravo nebo v levo bez Vás, na toto ministerstvo umře a musí umříti, poněvadž nemá kusa energie.

Když pravil p. posl. Fournier, že prý Badeniovýrni nařízeními jest "gefährdet die Existenz des deutschen Volkes", tedy ptám se, kdo jest tady, kdo se tomu nesměje? (Veselost. ) On pravil, že prý Němcům náležela satisfakce a nikoliv nám, poněvadž jich právo bylo poškozeno, že prý řeči, které se mluvily, jsou mířeny z okna ven a nikoliv že nejsou für verünftige Politiker. " Já jsem celý jazykový boj prodělal sebou. V říšské radě jsem pilně poslouchal řeči těch německých pp. poslanců, naslouchal jsem vždy jejich slovům, ale neslyšel jsem ani jeden věcný důvod, který by byl dokázal, že německému lidu bylo uškozeno. Nestalo se tak ani slovem.

Bylo nám vyčítáno, že koll. Herold řekl, že bychom spíše obětovali svobodu než národnost. To jest stará zásada, která u nás Čechů a již za Havlíčka platila, poněvadž svobody můžeme dobýti, ale národnost ztracenou nikdy. (Výborně!) Jestli p. koll. Fournier se bojí, že český národ nám odepře hlasy při volbách, ať se laskavě postará při příštích volbách, aby jemu Němci neodepřeli hlasy, ať se páni liberalové postarají, aby pánové Wolf, Stein a Co. jim hlasy neurvali; o naše hlasy ať se nestarají, to my si spravíme sami. (Výborně!)

Pravilo se, že Němec nemůže najíti cestu, když přijde do Prahy, že jsou nápisy všechny české. (Hlas: Vídeň). Já o Vídni nemluvím, ale co pak vidíme v Brně, kde jest taková menšina česká, v Opavě a Liberci? Ti pánové vidí vždy to, co jim překáží, co nám překáží, to nevidí. Když pravil p. posl. Fournier, že jsme našli formuli u autonomních úřadů a nikoliv u státních úřadů, tu odpovídám, že my jsme ji tam také našli, ale nechceme ji míti stejnou, jako němečtí spolukrajané, totiž německé překladárny pro soudy a u státních úřadů, které znamenají naprosté vyloučení češtiny z německého území.

Také nám bylo vyčítáno, že prý jsme udávali, že páni němečtí kollegové mluvili proti říši Rakouské v Německu, že jsme udavači. Já jsem dalek toho někoho udávati pro jeho smýšlení politické. Ale ti páni se udávali sami, oni kázali o "Alldeutschlandu" v Drážďanech v Lipsku a nejen pánové Wolf, Schonerer a cons., ale i pánové dr. Funke, dr. Schücker, p. posl. Bendel, tedy právě ti pánové jezdili ven, aby poučovali Německo o všech těchto poměrech. Pak se ale nedivte, že my přirozeně o té věci musíme mluviti.

Já o cestě císaře do Berlína nebudu mluviti. To se vymyká z rámce rozhovoru zdejšího, ale že to označuje celý směr nynější politiky, o tom není žádné pochybnosti. (Tak jest!) A poněvadž vím, že v Rakousku se mění politika jako povětří aprílové, tedy neklademe na to tu váhu jako jindy.

Vždyť ráčíte se pamatovati, kolikrát se systém změnil: jednou v náš prospěch, jednou proti nám; a sice takovým způsobem, že přicházíme konečně k náhledu, že jednou jsme biti my, podruhé že jste biti Vy a že ten, který vyhraje, to že je vždycky ten třetí, a že přece nepřicházíme k rozumu.

Bylo nám řečeno, že my jsme prý žádali vrácení zásad Badenovských nařízení a že nemusili jsme proto choditi do konferencí. Zásady v Badenovských nařízeních vyjádřené byly ovšem zásady, které odpovídají zemským zákonům. My jsme trvali na zemských zákonech; ale to jsme řekli a říkáme to opět kdyby se stalo dohodnutí s Němci, politické, eventuelně i jiné, že o formuli jazykovou bychom se dohodnouti mohli, jenom by ta formule musela býti spravedlivá na obě strany a pánové by nesměli chtíti u sebe německý jazyk a u nás "Vermittlungssprache. " To není narovnání, to jest znásilňování, to jest násilí ("Zwang"), kterému se vyhýbáme.

Pravíte-li, že nevíte, můžete-li spoléhati "mit Zuverlässlichkeit" na naše slovo, když jsme je vyřkli, tož vězte, kdybyste přistoupili na spravedlivé vyrovnání a kdybychom my Vám řekli "ano", že to slovo zplna dodržíme. Ale Vy na to nepřistoupíte a proto pravil p. dr. Fournier, že prý děláme v etapách a že tu jest těžká věc s námi jednati.

Ale prosím Vás, když říše rakouská nám spravedlnosť dávala v kapkách a hned nám ji zase vzala, musili jsme pracovati, abychom dosáhli plné spravedlnosti. Přičiňte se o to, aby nám byla dána plná spravedlnosť, a věc jest hotova. Jestli jste řekli, že se vrátilo Rakousko na "naturliche Grundlage", na přirozený základ, jenž prý jest německý, tu vězte, že pan prof. Fournies tím vyslovil větu, která jest naprosto diametrálně postavena všem poměrům, které so v Rakousku vyvinuly. Pánové, Rakousko stálo sice dříve také na ryze německém stanovisku, ale kam je to hnalo? Nemáte na svědectví toho rok 1859 a 66, kdy se střetly rakouské s němepkými interessy? Chcete znáti jen Vaše národnostní interessy?

Nezapomínejte, že Vás jest jen 8 milionů a nás 16 milionů, jak Vám to řekl Kramář, a že národové rostou kulturně a hospodářsky, že to již nejsou oni národové, kteří pod německým absolutismem byli tlačeni, kteří podléhali Vašemu vlivu, a nezapomínejte dále, že Rakousko může státi a obstáti jen tehdy a že jeho existence bude jen tehdy pevná, když se postaví na stanovisko všech národů (Výborně!)

Postaví-li se však na stanovisko Vaše, tak budoucnost nás o tom poučí, že to nebude k jeho prospěchu. A řekli-li jste nám že my vůbec nemáme žádné rakouské stanovisko, pak jest to denunciace ještě větší nežli Vy říkáte, že so jí dopouštíme vůči Vám. Není to ale pravda. My známe rakouskou ideu.

Ale my tu rakouskou ideu vidíme v něčem jiném, my tu rakouskou ideu nevidíme v německé ani jen ve slovanské idei, my tu rakouskou ideu vidíme v tom, aby se spravedlivě vyhovělo všem národům (Výborně!)

To jest rakouská myšlénka, to jest základ této říše a bez této ideje Rakousko neobstojí, i kdybys te tisíckrát myslili, že "naturlicher Standpunkt" jest Vaše stanovisko německé A již mi musí odpustiti pan dr. Fournier, když myslí, že my neprávem povídáme, že česká otázka jest evropskou otázkou, to on popíráním neodčiní.

Podívejte se jen na polohu Českého království, a myslím, že to nebudete popírati, a když to popíráte, přejdou přes Vás dějiny k dennímu pořádku. Ale lituji, že tak veliký historik, za jakého se má pan dr. Fournier, (Veselost. ) mohl toto vysloviti.

Vyčítá se nám stále, že prý za ministerstva Thunova obsazovala se českými úředníky všecka místa, a že jsme "čechizovali".

Pravý opak jest pravda. My si stěžujeme na Thunovo ministerstvo, že neobsazovalo ta místa, jak to má býti. Vám se snadno mluví. Vy jste dříve měli všecko svými lidmi obsazeno. Podívejte se do všech ministerstev, kdo tam sedí. Sekční šéfové a ministeriální skuteční radové jsou Němci a Poláci v malé menšině, ale čecháčka, toho máte sem tam někde. Je to přirozená věc, musili to uznati lidé, kteří jsou Němci, tak dobře jako Vy, že skutečně český živel jest velice zanedbáván.

Pánové, myslí-li pan kolega Bendel, že náš návrh směřoval k tomu a měl ten úmysl, abychom do konferencí nemusili jíti, to se klame. My do konferencí půjdeme neb nepůjdeme, co uznáme za dobré; ale tento návrh jsme měli za důležitý, abychom zde veřejně své zásady proklamovali, aby se pak nebojovalo s tou resultantou z tajných konferencí. Jinak se může říci všecko, žádná veřejnost tu není, která to kontroluje.

Ale, pánové, zajímavo jest, když pan poslanec Bendel pravil, jedná že se zde o spor mezi Čechy a Němci, je to český spor: "Es ist eine böhmische Frage"; a pánové sem do Prahy, jíti kde je vlastně centrum toho sporu, zde to pánové rovnati nechtějí. Pravil dále "Es ist eine ostereichische Frage". Jest to rakouská otázka. Ano, je to "osterreichische Frage", poněvadž my jsme součástí říše rakouské, a, kdybychom se o této otázce v Čechách mezi sebou dohodli, bude vyřízena také v Rakousku.

Vy proto nejdete do naší Prahy, pánové, z důvodů, které Vás táhnou do Vídně, poněvadž tam máte svůj ŠtýrskoHradecký konvent, který Vás podporuje v těch nejurputnějších názorech proti nám; v tom to leží, poněvadž víte, že bychom my zde nepřistoupili na stanovisko, jakému Vy chcete dopomoci k přijetí alpskými Němci.

Když pravil pan poslanec Bendel, že říše Německá má princip "der strengsten Nichteinmischung in die Verhaltnisse Osterreichs", pánové, Vy jste tak chytří lidé, že zapíráte to co víte, a to, co myslíte. Podívejte se, kdo vládne v té polovici říše? Nezapírejte to s knížetem Eulenburgem. Víte, jaký vliv má na ministra Goluchowského. Pan poslanec Urban ať se ve Vídni přesvědčí, jak ty věci vypadají. Vy pravíte "Nichteinmischung"; proč vyhazují a vyhazují se sta a sta českých lidí z říše Německé? To jest revanche pro Vás Rakousko k tomu mlčí; jediný hr. Thun měl kuráž obhájiti samostatnost rakouské říše proti tomuto neslýchanému způsobu, kterým se zakrocuje proti rakouským občanům, a hr. Thun následkem toho, že se opovážil samostatnost Rakouska hájiti proti praeponderanci německé říše, utrpěl velikou ránu, a nasadili všechny síly kruhové němečtí, aby tu ránu zjitřili a dostali hr. Thuna pryč.

Pan poslanec Bendel pravil, že prý české menšiny jsou "fremde Graste, welche die erste Violin spielen wollen und sich excessiv benehmen". Věřte mně, pánové, tyto menšiny v německém území by byly jen tehdy vhod Vašim německým spolukrajanům, kdyby mlčely, jinak nepořídí! Nesmějí mluviti českým jazykem. (Hlas: Nein, das ist unrichtig!) Nejsem všude, ale v Liberci se zapovídá mluviti česky; a, pánové, "unrichtig neunrichtig", celá řada našich obětí jest, které jste vyházeli k vůli tomu, že posílali své děti do českých škol. To jest v pořádku v 19. století!

Vy jste pravili dále: čeští úředníci prý se chovají v uzavřeném území "excessiv". Velectění pánové. Vy jste českým úředníkům ve Vašem uzavřeném území ani v hospodách nedali jíst a pít, i byty jste jim odepřeli.

Já jsem prodělal tu historii a martyrologii českých úředníků v uzavřeném území. To Vám dokáži sbírkou svých dopisů, jež jsem si schovával na památku, co psali mnozí čeští úředníci, kteří jsou u Vás v německém území, jak pro Boha prosí, abych jim pomohl z německého území, že oni tak jsou týráni a boykotováni, že tam nemohou, pánové, vydržeti. Vy se tomu smějete? Ale, jděte k nynějšímu ministru práv, zeptejte se ho, on Vám to řekne také, on to zná a přesvědčil se o tom! Ale pánové, když Vy pravíte, my musíme míti dvojí úředníky, a sice dvojí status: německý a český, to nevím, který stát by na to přistoupil? Snad chcete, aby čeští měli červeno bílé fraky a Němci červeno-černo-žluté (Hlasy: černo-žluté!) neb jak to máte, to jest jedno. (Abg. Posselt: Das ist ein kleiner Spass. ) Ich bitte, "ein kleiner Spass, " praví kolega Posselt, ale, pánové, tenhle špás byl kladen co podmínka, ne ty barvy (Veselost) pánové, ale právě to bylo kladeno v konferenci co vážný požadavek (Slyšte! Slyšte!) aby byl dvojí status, německých úředníků a českých úředníků, poněvadž se říkalo: "Es genůgt nicht, dass der Beamte deutsch ist, er muss auch national fühlen, national arbeiten. " - bezpochyby také "national agitiren", ale to se neřeklo. (Veselost. ) (Abg. Posselt: Aber vom Frack hat man nichts gehořt. ) Das nicht! - To se rozumí, že to byl žert. Kdo tomu nerozuměl, nemohu mu pomoci.

Pánové, praví se nám, že jsme my přivedli majoritu do extrémův. Velectění pánové, když to slyším, nevím, co si o Vás mám mysliti. My seděli v říšské radě jako putičky, majorita se neopovažovala hnouti, poněvadž ti pánové každý den křičeli, tloukli, pískali, řvali, a my čekali, až to trochu přestane, abychom si mohli trochu pohovořiti, ale ono, pánové, k tomu nedošlo.

Pánové, oni přivedli princip minority k platnosti a sice způsobem takovým, pánové, který podle mého náhledu přivede parlamentarismus naprosto v nivec. (Souhlas !)

Ovšem, pánové, předpokládali lidé, kteří parlamentární formy zakládali, že to budou vesměs lidé, ti pánové, mně odpustí, kteří patří k vzdělané třídě. Ale niveau poslanecké jak se mi zdá, stále klesá, tak že snad také bude se musiti dělati zkouška ďospělosti. Ale, pánové, když se nám vyčítá policie, kterou jsme prý pozvali za Badena do parlamentu, pravím, že jsme již dokázali, že jsme to my nebyli. Ale včera hleděl jsem na ty pány z nejkrajnější strany Vaší, když galerie nahoře zatleskala, jak volali po té policii a jak, kdyby měli moc, by nás vynášeli z toho parlamentu, jak bychom my byli ti, kteří bouří, tu ovšem by to byl důležitý rozdíl; to by byla německá policie, ta by nás mohla vyvésti ven.

Velectění pánové, co se týče punktací, tu nám to nevyčítejte, - my jsme se Vám žádnym paktem nezavázali, a nečiňte křivdu českému velkostatku. Český velkostatek - v této věci já nejsem ani ex offo ani jinak jeho advokátem - tolik mohu říci, že český velkostatek šel pro Vás dost daleko, on se obhájí úplně sám, ale on chtěl míti smír mezi národy. Co jest to ale platné, když viděl, že jeden národ nechce? Měl Vám vyhověti a ten národ zlámati? To přece nebylo možné. To on učiniti nemohl.

Pan kolega Funke - budiž mně dovoleno, že přece se ještě několika slovy k němu vrátím (Posl. dr. Herold: On tu není!) - to nic nevadí - on pravil, že on neuznává a neuzná nikdy autoritu nejvyššího soudního dvoru (Veselost. ) Ten nejvyšší soud bude z toho celý pryč.

Pánové, račte si pomysliti, když učiněno bylo známé rozhodnutí nejv. soudu příznivé Němcům, tu p. dr. Schücker a p. dr. Funke s emfasí a vynaložením veškerých prostředků jazykových pravili: ,, Der oberste Gerichtshof hatgesprochen", "Roma lecuta est", ale když to svědčí pro nás, tu ho neuznávají. Tak jsou oni ve všem. Jim je jedno, ať to dělá čert neb anděl, ať nařízení nebo zákon, jen když to je v jejich prospěch; - ale když je jim to v neprospěch, tu je arci jinak. Tu se musí zachovati při tom forma. (Posl. Dostál volá: To je ta spravedlnosť, jakou oni si mysli !

Ale zajímavo jest, co pravil p. kol. dr. Funke, že prý kdybychom my neměli oktrojem Badenovým udělena svá práva, a ta byla by se nám vzala, tu že jsme měli právo říci "Unser Recht ist uns durch eine Verordnung entzogen worden, uns genommen worden". Ale že patenty Krausovy z roku 1852 jsou oktroj nezákonný a že nám tím neprávem naše právo vzato - o tom pánové mlčí.

To je pánům úplně vhod. A jestliže nyní praví, my chceme zákon, my žádné nařízení neznáme (Posl. Špindler volá: Až na to Krausovo!), račte uvážiti, že v Haliči vydali páni nařízení r. 1869., poněvadž chtěli získati několik hlasů polských - to byl Herbst. A v Dalmácii vydáno nařízeni podobné a ustanovení to vydal Giskra in Ausfuhrung des Art. XIX.

Pánové, když Vy neuznáváte žádného nařízení, - tak také jistě neuznáváte a víte, že to Krausovo není platné, a kdyby i bylo bývalo platné, že čl. XIX. by rušil všecko, co by s ním nebylo v souhlasu? - Proč pak ale uznáváte nařízení daryovo a Kindingerovo ? (Výborně)

A na to si stále stavíte hlavu a k vůli tomu rozbíjíte celý smír. Vy to jste a Vy to budete, o nichž, byt Vás i noviny Vaše omývaly, historie musí dokázati, že jste si postavili k vůli hloupé formě hlavu, že jste učinili českému lidu nemožným, když byla nálada s Vámi se srovnati, aby se takový velký historický akt stal, a odpusťte mně, historie jednou věrně bude hlásati, že se našly na Vaší straně zcela malicherné důvody, které se takovémuto velkému skutku stavěly na odpor.

Pan dr. Funke nám ovšem zde vykládal, že myslíme si "Gleichberechtigung" jako "Parteiherrschaft unserer Seite im Lande. "

To myslí si on snad sám o sobe a podle toho také nám to vykládá. Ohledne kompetence staví se také na stanovisko říšské rady a popírá veškeré stanovisko jiné.

Já upozorňuji p. dra Funka, aby, když nic jiného, přečetl si čl. XI. lit. m a aby si přečetl řeč Herbstovu a řeč Sturmovu při debatě, kdy tento článek byl dělán, kde tento výslovně praví, že se nemůže souditi, že by tu byla jen kompetence říšské rady, a který rozděloval kompetenci na sněm, exekutivu a říšskou radu. Račte si, pánové, přečísti slova Vašeho muže.

Vládní listy píší, že prý návrh vládní, který byl uveřejněn, resp. který nebyl uveřejněn vládou, který známým odhalením vyšel na jevo, vlastně který vláda má za lubem, byl nám předložen v konferenci německo-české. To tvrdí vládní listy, poněvadž nejspíše vědí, že dle všech nynějších poměrů konference ty se více nesejdou.

Pánové, já zde prohlašuji výslovně, že ten návrh zákona nám předložen nebyl na konferencích. Byl sice ukázán před 14 nedělemi jako kollegům německým tak i nám v hlavních formách. My jsme řekli, že jest to nepřijatelné, a na to se obmezili.

Jestli tento návrh nynější jest totožný s oním, jak byl uveřejněn v Národních Listech a je-li stejný, jako byl rytířem Korbrem ukázán, tedy jest to věc úplně nepřijatelná pro nás. Ale já konstatuji také dle řeči p. dra Schückra, že jest také nepřijatelná prý pro Němce. To jste sami řekli. Vláda má tedy velice dobrý výsledek. Nechtějí ho ani Češi ani Němci.

Tu tedy jest dosažen jeden účel vládni, že máme v negaci stejný směr. Dovolte, abych skončil. Víte, že Němci řekli, že nepůjdou do konferencí, dokud nebudou zrušena jazyková nařízení. My jsme řekli v konferencích, které se odbývaly s pravicí, že, nebude-li restituováno právo nám vzaté, o nějaké dohodě mezi námi nedá se mluviti. My jsme to na počátku konferencí prohlásili opět, též jsme stanovili jistou lhůtu tak, jak zde pan kol. Dr. Herold vyslovil, pátý květen.

Velectění panové, dovolte mně upřímně, co bychom to byli za národ, abychom kladli určité podmínky a, když se má o jejich uskutečnění jednati, abychom od nich upustili. To by nám nikdo nevěřil. V té věci neznáme žádného ústupku a kompromisu, tu se musí nám dáti, co nám bylo vzato, neboť jinak s námi není dohody.

Vy pravíte: "My vám to dáme za to, když nám povolíte uzavřené území atd. " Tu s námi není žádná dohoda možná, to s Vámi nemáme co mluviti. Velectění pánové, kdybyste Vy byli nečinili ministerstvu Korberovu tak důvěrná sdělení, kdybyste nebyli ministerstvu Korbrovu vázali ruce, jako ministerstvu Claryho, tu by bylo možno další jednání mezi námi a Vámi, neboť Vy nemáte právo kompensovati vůči nám nějaké právo, které nám dle přirozeného práva přísluší, s nějakými právy, kde se můžeme vzájemně dohodnouti. To byla tendence Badeniho, abyste nemohli toto právo vůči nám kompensovati.

Končím a přál bych si upřímně dohody mezi námi a Vámi, spravedlivé dohody.

Jste-li přístupni k této dohodě, jest poslední zvoněni (zvoní se, Veselost), poslední zvonění, slyšeli jste, já jsem přesvědčen, jest-li toho posledního zvonění nebudete dbáti, že přijde třetí, a za nedlouhou řadu let mezi námi a Vámi bude jen boj.

Já dle svého nejhlubšího přesvědčení trvám při tom, že, pokud nám nebude restituováno, co nám bylo Vaší násilnickou, neoprávněnou státobornou a neodůvodněnou obstrukcí odňato, s námi není žádné řeči.

(Výborně! Potlesk. Bečníku se gratuluje).

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Žádám pány poslance, aby zaujali svá místa.

Ich ersuche die Herren Abgeordneten ihre Plätze einzunehmen.

Předmětem hlasování jest formální návrh, který zní v ten smysl, aby návrh, který se nachází na denním pořádku, přikázán byl zvláštnímu 24 členému výboru volenému polovicí z kurií, polovicí z celého sněmu.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag, welcher dahin geht, dass der auf der Tagesordnung stehende Antrag einer eigenen vierundzwanziggliedrigen Commission zugewiesen werde, welche zur Hälfte durch die Curien, zur Hälfte vom ganzen Hause zu wählen ist.

Žádám pány, kteří s návrhem souhlasí by vyzdvedli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Antrag annehmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen. (Ironische Sláva-Rufe. )

Přikročím nyní k ukončení sezení.

Ich werde nun zum Schlusse der Sitzung schreiten.

(Zvoní). Především předsevezmu skládání slibu oněch pánů, jichž volba byla dnes schválena.

Ich werde vor allem die Angelobung jener Herren vornehmen, deren Wahlen heute verificiert worden sind.

Pan sněmovní tajemník přečte přísežnou formuli a žádám, aby každý z pánů, jichž jméno bude vyvoláno, ráčil předstoupiti, mně podati ruku a vysloviti slovo "slibuji. "

Der Herr Landtagssekretär wird die Angelobungsformel vorlesen und die Herren einzeln aufrufen. Ich ersuche jeden einzeln aufgerufenen Herrn vorzutreten, mir die Hand