Kraft, mit aller Entschiedenheit und Rücksichtslosigkeit ihre nationale Ehre und ihre nationalen Interessen vertreten, und möchte nur wünschen, dass auch von deutscher Seite mit ebensolcher Rücksichtslosigkeit und Entschiedenheit unser Standpunkt vertreten weide.

Aber, meine Herren, ist denn das auch der Fall bei Ihren sehr geehrten Herren Bundesgenossen, dem feudalen Großgrundbesitze ? Nehmen wir doch z B. nur einmal das Namenverzeichnis derselben durch ich will mir da nur einige kurze Bemerkungen gestatten - diese Herren sind doch zum großen Theile nicht von czechischem Blute, sondern sind von ganz deutscher Abkunft.

Sie haben, z. B. unter Ihnen einen Freiherrn von Kleist, der, wenn ich richtig unterrichtet bin, verwandt ist mit jenem berühmten Ewald Kleist und Heinrich von Kleist.

Ich muss sagen, ich kann nur eines am Freiherrn von Kleist anerkennen, dass er keinen Ahnenstolz besitzt, denn er hat ganz auf seine Ahnen, diese berühmten Deutschen, vergessen.

Nun, meine sehr verehrten Herren, und dann können Sie noch eine ganze Reihe von deutschen Namen innerhalb des feudalen Großgrundbesitzes finden; das Geschlecht Ledebur-Wicheln war eines der ältesten Geschlechter Westphalens mit dem Namen hause in Wicheln, Graf Alfred Mensdorff, - kein Tropfen flavisches Blut rollt in seinen Adern, Graf Nostitz-Rieneck stammt aus der Lausitz. Weiter die einflussreichsten und mächtigsten unter Ihnen, die Fürsten Schwarzenberg. Graf Thun, Zedtwitz, Wolkenstein, Sternberg u. s. w. Studieren Sie doch einmal deren Stammbäume und Sie werden finden, dass diese Stammbäume ihre Wurzeln und ihre Kraft nicht in dem czechischen Volke haben, keine Spur, sondern auf deutschem Boden. Es ist Ihnen nur das Czechenthum aufgepfropft worden, sie sind nur einigermaßen aus der Art geschlagen. (Abg. Kramář ruft: Und ihr Chlumecký?)

Wenn Sie uns den Chlumecký vorwerfen, dann müsste Rieger auch ein Deutscher sein. Sagen Sie, was Sie wollen, wir gönneu Ihnen diese Bundesgenossen, wir Deutschen denken nicht mehr daran, uns irgendwie von diesen hohen Herren ins Schlepptau nehmen zu lassen, nach den Erfahrungen, die wir gemacht haben.

Aber außerordentlich überrascht hat mich der Schluss der Rede des Herrn Grafen Buquoy Er sagte unter anderem: Wer nicht blind ist, muss doch sehen, in welch' bedauerlicher Weise das Ansehen und die Machtstellung unserer Monarchie in Folge der Kämpfe der letzten Jahre in den Augen des Auslandes zurückgegangen ist u s. w Meine Herren! Seit wann geht es in Österreich so zurück?

Seit wann sinkt der Volkswohlstand, seit wann sinkt die Macht und das Ansehen Oesterreichs? Seit wann ist der Verband der einzelnen Länder immer mehr gelockert?

"An ihren Fruchten soll't Ihr sie erkennen!" Seit an der Spitze der Regierung die Herren vom Feudaladel oder ihre Gesinnungsgenossen stehen, seit dem Grafen Taaffe geht es herab.

Graf Badeni gehört auch auf Ihre Rechnung, desgleichen Graf Thun, und alle die zwanzig, dreißig Jahre ist es mit Oesterreich nur abwärts, nicht auswärts und nicht vorwärts, gegangen; das können Sie einmal nicht leugnen.

Nun, meine sehr geehrten Herren! Die Ueberzeugung haben wir nach den Erfahrungen, die wir von dieser Seite drüben gemacht haben: Es wird in diesem Lande kein Frieden zustande kommen, so lange der feudale Großgrundbesitz das entscheidende Wort in Oesterreich zu sprechen hat.

Es wird keine Ruhe zustande kommen, solange der feudale Großgrundbesitz der größte Machtfactor unter den politischen Factoren in diesem Staate ist!

(Abg. Stein: Da gehört das Volk hin und nicht 70 Großgrundbesitzer)

Und ich bin ganz ruhig überzeugt, meine Herren, Sie werden mit diesen Herren Großgrundbesitzern auch Ihr böhmisches Staatsrecht nicht erobern Das einzige, was Sie damit erreichen werden, ist, das Sie mit Hilfe dieser Herren des Großgrundbesitzes die Freiheit knebeln werden, nicht nur für uns, sondern auch für sich und dass Sie jeden freiheitlichen und wirtschaftlichen Fortschritt unterbinden werden. (Abg. Dr. Pacák: Das glauben Sie ja selbst nicht!) Das ist unsere Überzeugung, das sehen wir ja und erleben es jeden Tag. Seitdem dieser Einfluss gestiegen ist, sind wir vorwärts gekommen? Seitdem dieses Bündnis besteht, ist Österreich Stärker und mächtiger geworden wie die Nachbarstaaten? Das alles ist nicht bot Fall.

(Abg. Dr. Pacák: Das hat ganz andere Gründe!)

Ich möchte wissen, wieso andere Gründe Die Regierung ist doch mit maßgebend. Diese Herren haben die Regierung in Händen gehabt.

Meine Herren, wir sehen, der Kampf, der nationale Kampf, in diesem Lande dauert leider wieder fort.

Wir wären gerne und jederzeit bereit zum offenen, ehrlichen Ausgleiche, der darin besteht:, Seien Sie Herren in Ihrem Hanse, - vollständig freie Herren, - aber auch wir wollen freie Herren sein in unserem Hause"

Aber das wollen jene Herren ja nicht das ist ans der Rede vom Dienstag wieder hervorgegangen, das mag am allerwenigsten der feudale Großgrundbesitz.

Meine Herren! Derjenige große Herr der Besitzungen, und zwar große deutsche Besitzungen hat, - Seine beiden Güter sind im deutschen Gebiete, - er hat kein einziges Wort des Wohlwollens für die Deutschen gehabt, für den berechtigten deutschen Standpunkt; er sprach einzig und allein für das czechische Volk. (Abg. Stein: Und hat schändlicher Weise deutsch gesprochen, weil er czechisch nicht kann. Man beflegelt uns und noch dazu in deutscher Sprache. )

Meine Herren! Wir sind deshalb "nicht kleinmüthig, wir leben in der festen Überzeugung, das deutsche Volk und der moderne Geist werden auch über den dermalen in Österreich überaus großen Einfluss, (Abg. Leitner: Unheilvollen Einfluss!) unheilvollen Einfluss und die Macht des feudalen Adels endlich siegen. (Lebhafter Beifall und Bravorufe).

Poslanec Dr. Kramář: Smím prositi o slovo?

Nejvyšší maršálek zemský: K slovu se přihlásil a sice pro návrh p. poslanec dr. Kramář.

Der Herr Abg. Dr. Kramář hat sich zum Worte gemeldet für den Antrag. Nachdem gegenwärtig ein Redner gegen den Antrag gesprochen hat, gelangt nunmehr der Herr Abg. Dr. Kramář zum Worte.

Dávám slovo p. poslanci Kramářovi

Posl. dr. Kramář: Slavný sněme! Nemínil jsem a neměl v úmyslu zasáhnouti do této debaty, ale některá tvrzení pana předřečníka nutí mne k tomu, abych přece mu v krátkosti odpověděl. Já již předem pravím, že nebudu mluviti o celém obsahu jazykové otázky, poněvadž o věci té bylo již tolik promluveno, že nechci více se jí dotýkati. Obmezím se prostě na polemické poznámky. Především musím přece jen prositi, aby velectění pánové z druhé strany stran jistých episod v říšské radě ku př. návrhu hraběte Falkenhayna a co tomu následovalo, byli poněkud opatrnější. Já myslím, že zrovna po zkušenostech, které jsme měli včera zde v tomto slavném sněmě, kde jsme viděli, že dva pánové, kteří si vzali do hlavy, proč a z jakých příčin nevím a nechci to zkoumati, - jest to čistě osobní jejich záležitost, přerušiti klidné jednání tohoto slavného sněmu, i listopadové události v říšské radě poněkud jinak vypadají, než jak z protivné strany vždy jsou líčeny.

Vy, velectění pánové, jste viděli, že by se bylo dvěma pánům skoro podařilo znemožniti jednání sněmu, kdyby nebylo chladnokrevnosti našeho nejvyššího pana maršálka a kdyby nepřišlo náhodou čtení formálních věcí na konci schůze!

Viděli jsme, že dva páni, kteří měli za svou povinnosti úplně se přenésti přes veškerá pravidla slušnosti a dobrých mravů, mají to, když chtějí, úplně ve své moci, shromáždění slušných lidí úplně přivésti v nemožnost, aby pokračovalo v jednání parlamentárním.

Po takových zkušenostech, které jsme viděli včera, vzpomínati návrhu Falkenheynova je snad přece dost odvážné. Nechci pánům sahati do svědomí, ale zdá se mi, že včera mezi nimi byl nejeden, ale více, kteří by si byli z duše přáli, kdyby tu někdo byl, který by ony dva pány byl ze sněmovny vyvedl. (Výborně, Veselost. )

Myslím, že by proti tomu ničeho nebyli namítali. Leč, velectění pánové, nechci to odbýti pouze žertem. Každý vidí, že se v našich parlamentech zohasťuje takový ton a mrav, který posud všude panoval jinde, jen ne v parlamentě, všude jinde než ve slušné společnosti (Posl. dr. Heller volá V maštalích !) Posud se melo za to, že v parlamentárních sborech možno spolehati na dobrý mrav, slušnosť a dobré vychování těch, které lid si zvolil za poslance. Když však vidíme podobné věci jako včera, musíme snad přijíti k tomu, přemýšleti o tom, jakým způsobem by byla, jako všude jinde, disciplinární moc presidenta sesílena a jakým způsobem by bylo znemožněno, aby jeden nebo dva pánové, když jsou zrovna v podobné náladě, jako včera, učinili parlamentární jednání úplně nemožným. (Výborně).

Druhá věc, pro kterou jsem se hlásil k slovu, je ta, že nám bylo vytýkáno se strany p. posl. Bendla, že brutálně zneužíváme majority. Oni mi odpustí, řeknu-li, že něco odvážnějšího, ale také směšnějšího málokdy slyšeli. On ovšem řekl, že hlasování o návrhu Falkenhaynově bylo brutálním, ale při tom přece jen ukázal, že nezná dokonce jednacího řádu, který by konečně jako obyčejný právník mohl znáti. Pravda, on není právníkem. Na každý způsob mluví tedy o věcech těchto s malou znalostí.

On přece ví, že je tu zákon o jednacím řádu ve sněmovně a dle toho že si může sněmovna ustanoviti celý svůj jednací řád, který nemá žádné sankce zapotřebí, kde je sněmovna úplně autonomní. Mohlo se tedy mluviti o porušení jednacího řádu vtom smyslu, že se nezachovávala všecka pravidla, která jsou v posledním paragrafu jednacího řádu obsažena o tom, jak se má jednati při změně jednacího řádu. Pan řečník přede mnou použil této neznalosti jednacího řádu ovšem k malé denunciaci, když pravil, že ti, kteří mluví stále o loyálnosti, zasahuji zde do práva koruny. To jest přece příliš průhledné a nehezké. (Posl. Hořica: Ti mají mnoho strachu o korunu!)

Ovšem, všecko to jsou vlastně takové maličkosti, které by ani za to nestály, by člověk o nich mluvil. Ale je to od nás chyba, že takové věci necháváme obyčejně úplně bez odpovědi.

Páni to stále opakují, utvoří se z toho celé legendy, a konečně vyjde na jevo.

Že pp Němci jsou těmi nejnevinnějšími beránky, kteří pod sluncem chodí, aby svět svou zářivou nevinností oslňovali, a že my jsme těmi násilníky, kteří své převahy, již mají, zneužívají proti ubohým krajanům německým.

Pánové, tu přestává všecko! My že zneužíváme majority? Chceme my práva majority zde? Ne, my chceme jen rovné právo! (Pochvala). Kde najdete druhé sněmovny, která by Vám i v nejmenších maličkostech šla tak vstříc, abyste nikdy neměli vůbec ani pocitu, že jste v minoritě, že nevykonává ani svých rozhodných práv majority? A i když nám už dojde trpělivosť, je tu ještě druhý faktor, velkostatek, proti němuž p. posl. Bendel spustil takovou filipiku, který je přímo neobyčejně úzkostlivý v těch věcech a který by nikdy nedopustil, aby se Vám vlas na hlavě zkřivil.

My nezneužíváme své majority, naopak, jak jsem řekl, my jsme plni ohledů, abyste ani necítili, že jste minoritou, a sice nejen proto, že máme v sobě pocit spravedlnosti, že nežádáme nadpráví, ale rovné právo, nýbrž hlavně také proto, že milujeme toto království a že chceme, abyste se tu cítili doma a ne jako menšina Když už mluvíte o principech majority - pak bych přece jen prosil, abyste nezapomněli, že Vy máte různé principy pro každou hodinu, minutu, zemi, čas, jak se Vám to hodí. Vy jste v přispůsobování principu k dané potřebě přímo geniální.

Když čtu německé noviny, přímo se obdivuji tomu, jak dovedete všechny ty různé požadavky tak umělým způsobem spojiti a obestříti pláštěm takové umírněnosti státnické, obětavosti a hotovosti tomuto státu bůh ví co dáti, že se nedivím, když nekritické kruhy vídeňské tomu věří, že Vy jste jedinou oporou tohoto státu. Ale, velectění pánové, ve skutečnosti to tak nevypadá. Vždycky se chlubíte, jak jste obětavými ke státu. Já na to nezapomenu, jak tehdy, když jste byli ještě v obstrukci, končil p. posl. Hoffman-Wellenhof v delegacích svoji oposiční řeč proti položce vojenské přímo touto grandiosní frásí: "My tomuto státu nepovolíme vojáky, ale dáme mu tolik, co je skorém totéž, státní armádní řeč. " (Veselost).

Vy najdete vždy pro všechno krásnou frási a, bohužel, veliká veřejnost jí z neznalosti skutečných poměrů pohříchu také věří a zejména rozhodující kruhy jsou na to zrovna vyškoleny, aby všem těm Vašim krásným frásím věřily. (Hlas: Sedají jako mouchy na cukr. Jsem přesvědčen, že tomu, co dnes řekl pan posl. Bendel, že jste mírumilovní (Hlas: Korber tomu bude věřiti), že my Vás znásilňuje me, že zneužíváme moci své majority, budou ve Vídni věřít a chorem naříkati:,, Ach die bosen Čechen" (Veselosť. ) Skutečně jest to přímo k smíchu. Podívejte se na Moravu; což pak na Moravě neuznáváte princip majority? (Souhlas. ) To jest něco jiného; a co ve Slezsku, čím tam vládnete, ne-li principem majority ?" (Souhlas. Dr. Leitner: Staatsrecht!) Já mluvím o majoritě a minoritě. Podívejte se do Štýrska, jak se tam chováte ke Slovincům! To není majorisování? Ale dovolte ještě něco Podívejte se, jak se to má s Vaším požadavkem o rozdělení Vaší země! V Čechách říkáte, že nebude pokoje a míru, dokud nebude království toto rozděleno. Ale na Moravě to není v zájmu spravedlnosti a míru, aby se země rozdělila (Souhlas !) a ve Štýrsku by to bylo přímo neštěstí a hrob Rakouska, kdyby se Štýrsko rozdělilo (Souhlas. )

V té motanici se opravdu už nevyznáme Ve Vídni mají ovšem přímo obzvláštní způsobilost pro pochopení a schvalování takové motanice principů - my tomu nerozumíme. Vždyť konečně nebudete popírati, že chceme upřímně, abychom se vyrovnali, aby mezi námi byl smír. Když však vidíme, že v každé zemi na jiných principech chcete dělati smír, a někde smíru vůbec nechcete, nevíme, na čem jsme; myslím, že přece také pro Vás by měl platiti vždy jeden princip. Ale to jest kletba zlého činu. Kdybyste chtěli skutečné spravedlnosti a rovnému právu, nesměli byste tak přehazovati principy, nesměli byste v jedné zemi chtíti jedno, v jiných zemích opět druhé.

Vy jste pro princip majority, kde jste ve většině, kde jste v menšině, pokládáte princip majority za největší hřích, a pro rovné právo jste jen tam, kde jste v menšině. (Souhlas) To jest Vaše stará filosofie státnická, výše jste to nepřivedli A v tom, ne v okolnosti, že šlechta sedí na těchto lavicích, jest hluboká příčina, že nebude míru. Dokud budete míti pro každou zemí jinak ustrojené pojmy o spravedlnosti, dokud všude budete jen pro princip využitkování většiny a chránění Vaší menšiny, kde nejste ve většině, dotud nebude míru. O tom se, pánové, neklamte.

Vy chcete mluviti o násilí majority? Bylo kde většího zneužití, a k tomu ještě velice pochybné majority, nežli jakého Vy jste se dopustili uhlasováním přímých voleb a celé ústavy? (Tak jest!) A Vy chcete ještě mluviti o využití majority? Ne, odpusťte, když to mluvíte, mluvte si to ve Vídni, tam Vám věří, ale zde, kde jsou svědkové Vaší ušlechtilé činnosti, to neříkejte. (Hlas: Firma Lehmann a Procházka jim všechno věří!)

Chtěl jsem alespoň na tyto věci odpověděti, ale dovolte, abych ještě na jednu neupřímnost Vaši ukázal. Dnes se pánové staví, jakoby ten návrh, který byl zde učiněn, znamenal konec smiřování a jako by to bylo příčinou, proč jest všechno pochováno. Což jste zapomněli na to, co se v poslední schůzi konference vídeňské stalo? Z naší strany bylo navrženo, aby se pokračovalo v jednání subkomitétu v Praze (Tak jest!). Mohli jsme my více dokumentovati svou ochotu k smiřování? A co nám na to bylo odpověděno? "My v Praze nevyjednáváme". A musím Vám říci, že nic smíru tak neuškodilo jako toto odpírání. Proč? Proč nechcete s námi v Praze mluviti, kde jest přece příznivější půda než ve Vídni, kde spíše cítíme všichni tu potřebu a nutnosť smíru, poněvadž my obadva pod tíhou národnostních sporů tolik trpíme? Ale ne, Vy ani nechcete nezávazným rozhovorům o smíru v Praze, poněvadž si myslíte, že byste si v něčem zadali. Což nevíte, jakou jest to pro nás urážkou, když takovým způsobem se stavíte k našemu hlavnímu městu Praze a když nemůžete ani tolik nám koncedovati, abychom zde nezávazně o smíru mluvili? Ne návrh kcll. Pacáka, který zde učinil, ten není hrobem smíru, ale jedním a velice důkladným hřebíkem do rakve smíru bylo to, že jste odepřeli s námi jednati a mluviti nezávazně na půdě tohoto království Českého. A druhý jest ten, že Vy stále hrozíte a odpíráte tomu, aby ta strašná křivda, která se stala v říjnu m. r,, byla odčiněna. (Výborně!) Vy dobře víte, že zde nejde o žádné Vaše interessy národní a že zde nejde ani o nejmenší tangování Vašich práv, a že jest to vlastně pro Váš národní rozvoj úplně lhostejno, jak se u nás v našich úřadech mluví. Ale Vy jste tvrdí a neustupní ve svém sebevědomí, které pozvedli tak hříšným způsobem ti, kteří nevěděli, co vlastně činí, když prostě zrušili jazyková nařízení a před Vámi kapitulovali. Proto nechcete Vy povoliti. Také si myslíte, že ztratíte tím kompensační objekt. Ne, pánové, tak my se na smír nedíváme, my se nedíváme na smír jako.... (Hlas: Koňský handlíř).... ano chtěl jsem to říci. Pánové, my se díváme na smír jako na věc opravdu loyalního smíření, kde docela klidně a otevřeně si řekneme, až kam můžeme si jíti vstříc, a kolik Vám můžeme koncedovati. To Vám, pánové, bylo řečeno již včera. Jestli si však myslíte, že za koncessi vnitřní úřední řeči české přejdeme za jisté hranice, které nám vyměřuje náš program, a nejen náš program, nýbrž prospěch tohoto království a prospěch této říše a budoucnosť její, pak se velice mýlíte a nezachráníte tím pranic. (Hlučný souhlas. ) Ale co uděláte, to jest konečně Vaší věcí. Dokážete to, že nás doženete k nejkrajnějšímu.

A, velectění pánové, jestli Vy se spoléháte na absolutismus, budiž, my se ho nebojíme, poněvadž víme jedno: my daleko ještě nebyli tak vysoko ve svém kulturním rozvoji, když vládl absolutismus, a germanisující ten absolutismus a Vy jste nás přece nezdolali. Dnes jsme proniknuti duchem národním a vědomím národním do poslední chatrče i do toho posledního člena našeho národa. Věřte, že se svými útisky nepořídíte s námi pranic.

Absolutismus nám uškodí, to jest pravda a přijde-li, já toho hluboce budu litovati jako svobodomyslný člověk, když se dostane zase vláda do rukou bezduchého byrokratismu, který nezná než byrokratický centralismus a němectví.

Já toho velice lituji, velectění pánové, že není možno v této říši, aby zde byl poctivý parlamentarismus. Tím nejsme vinni my, tím jste vinni Vy, poněvadž jste nechtěli uznati právo jednotlivých národů, a poněvadž jste si chtěli uměle konstruovat parlament pro sebe, pro menšinu.

Tak se věci mají, velectění pánové, a já toho velice lituji, a jestli už absolutismus přijde, snad Vás na chvíli posílí, ale pro budoucnost, velectění pánové, nové, ani tento absolutismus vám nepomůže. (Tak jest! Výborně !)

Já, velectění pánové, nechci věřit jenom v právo a spravedlnost, tomu jsme se, bohužel, trochu odučili. Ale já věřím, že Vás jest jenom 8 milionů, nás jest 16 milionů, kteří jsou Neněmci.

To jest mluva skutečnosti, mluva cifer. Kde vědomí práva a spravedlnosti tak bylo porušeno, kde všecko má býti rozhodnuto silou, jak Vy to chcete, velectění pánové, pak konečně musíte dovoliti také nám, abychom také my spoléhali nejen na právo a spravedlnost, nýbrž spoléhali také na to, že nás jest více, že jest tu většina neněmeckých národů v Rakousku, které ani německý absolitismus nezdolá. (Výborně! potlesk, řečníku se blahopřeje. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt zum Worte der nächste gegen den Antrag eingeschriebene Nedner.

Ich ertheile das Wort dem Herrn Abg. Dr. Fournier.

Abg. Dr. Fournier: Hoher Landtag! Es ist ursprünglich nicht meine Absicht gewesen, bei dieser ohnedies außerordentlich ausgedehnten Debatte zu sprechen.

Wenn ich schließlich mich doch dazu bewogen gefunden habe, so sind es lediglich die Worte und Bemerkungen, die wir gestern von einem der temperamentvollsten Redner der czechischen Partei hier gehört haben, die mich dazu bestimmen. Den vierten Tag zieht sich jetzt diese vom Zaun gehrochene Debatte hin. Ein Gegenstand aus einer ganzen Reihe von solchen Gegenständen, die der gemeinsamen Berathung unterzogen sein sollen, wird herausgegriffen, um damit hier eine Pression auf die Wiener Regierungskreise auszuüben und dieselben, wenn möglich, noch vor Schluss der Redaction des SprachenGesetzentwurfes dazu zu bringen, dass sie der czechischen Partei einen Vortheil viniere. - Und am dritten Tage dieser Debatte ist es, wo man den wirtsamsten Redner ins Feld geschickt Der letzte Herr Vorredner wird nicht beanspruchen, dass ich des weiteren auf seine Ausführungen eingehe Wenn er sagte, dass 8 Millionen Deutschen in Österreich 16 Millionen Slaven gegenüber stehen und dass deshalb die Zukunft der letzteren gesichert sei, so sind das Argumente, die ja einer parlamentarischen Erörterung nicht bedürfen. Wenn er uns aber den Vorwurf gemacht hat, dass wir Deutsche es gewesen seien, welche in der letzten Sitzung der Verständigungsconferenz eigentlich das Hindernis geboten haben für die Weiterführung dieser Action, so muss ich doch den Herrn Dr. Kramář darauf aufmerksam machen, dass man mit dem damaligen Einwurf der Deutschen Recht gehabt haben muss und sich das gerade jetzt in diesem Landtage gezeigt hat.

Was sagten unsere Vertretern in der Verständigungsconferenz? Sie wollten die Verständigungsconferenz nicht in Prag tagen sehen, weil sie unter der Intervention der ganzen Regierung diese Verständigungsconferenz abhalten wollten. Sie wollten sie nicht in Prag tagen sehen, weil die Atmosphäre hier int Lande eine solche sei, welche der Verständigung kaum nützlich wäre, und wenn irgend etwas die Richtigkeit dieser Anschauung bewiesen haben kann, so ist es die Debatte der letzten Tage hier und namentlich eine Rede, die gestern die Gallerie zu einem unerhörten Beifall begeistert hat: "Ich gönne dem Herrn Dr. Herold seinen oratorischen Triumph Wenn ich mich aber mit seiner Rede befasse, so geschieht es, weil mir dieser Trimph doch etwas zu wohlfeil errungen schien. So kann man mit politisch ernsten.

Dingen nicht umspringen, um sich lediglich einen demonstrativen Beifall und seine Popularität zu sichern. Diese Dinge sind zu ernst, sie betreffen die nationale Existenz zweier Völker, die Ruhe eines großen Landes, die Sicherung und Geltung der ganzen Monarchie, und da kann man nicht bloß auf den Beifall einer beifallslustigen Menge hinarbeiten, sondern sollte die Dinge mit ernsten Augen betrachten. (Bravo!)

Und war es nicht Mangel an Ernst in der Rede des Herrn Dr. Herold, wenn er z B. sagte: "Was wir Czechen wollen, ist ja nichts anderes, als die Garantie für unsere nationale Existenz. "

Meine Herren! Wir Deutsche kämpfen hier Jahrzehnte lang um die Garantie für unsere nationale Existenz, wir kämpfen den Kampf der Verzweiflung mit verzweifelten.

Mitteln, die uns sogar dahin gebracht haben möglicherweise unsere constitutionellen Freiheiten auf das Spiel zu fetzen, bloß weil wir diese unsere Garantie für unsere nationale Existenz hier nicht finden.

Wir verlangen hier im Saale die Garantie für unsere nationale Existenz, die uns heute noch nicht geworden ist.

Wir verlangen die gesetzliche Grundlage für unsere Mitwirkung an den Geschäften im Landtage, im Landesausschusse, und haben sie heute noch nicht erreicht, und da verlangen Sie das gleiche von uns ? Ist das nicht der reine Höhm?

Derselbe Herr Abg. Dr. Herold war es, der uns vorgeworfen hat, wir seien es gewesen, welche drei Jahre lang den Parlamentarismus zum Stillstande gebracht haben. Jawohl, wir sind dahin gekommen, und es hat uns wahrlich keine leichte Überwindung gekostet, selbst auf unsere constituonellen Freiheiten unter Umständen zu verzichten, wenn es die nationale Existenz unseres Volkes galt. Denken Sie doch zurück, was man hier erleben musste, wenn man ein Deutscher war. Denken Sie zurück an das Jahr 1890, wie man uns den unterschriebenen Pact des Ausgleiches zerrissen vor die Füße geworfen hat, und wie man, als wir nur einen Bruchtheil unseres Rechtes geltend machen wollten, uns am 17. Mai 1893 mit einem brutalen Terrorismus zeigte, wer hier eigentlich der Stärkere fein wollte. Denken Sie daran zurück, und daran, wie wir alle unsere Wünsche in nationaler Beziehung zurückgestellt haben, um mit Ihnen wirtschaftlich zu arbeiten, im Jahre 1894 und 1895, und wie dann Sie sich mit einer gefügigen Regierung zusammengethan und hinten unserem Rücken Verordnungen abgekartet haben, um sie uns dann hinterrücks über den Kopf zu werfen. Da begannen wir den Kampf um unsere nationale Existenz und das ganze Volk stand hinter uns, von der Universität und den Handelskammern angefangen bis zum kleinsten Vereine; das ganze deutsche Volk unterstützte uns, selbst dort, wo es möglicherweise den constitutionellen Freiheiten und deren Verlust gegolten hat.

Ich weiß nicht, ob Sie heute in der gleichen glücklichen Lage sind, wenn Sie aus Ihren letzten Erfahrungen die gleichen Consequenzen ziehen wollen.

Allerdings diese Sprachen-Verordnungen sind zurückgezogen worden, und nun meint Herr Dr. Herold, wir hätten dafür Ihnen Satisfaction bieten sollen; Satisfaction war es ja schließlich, die wir erfahren haben für dieses Unrecht; wie kommt man dazu, von uns dafür Satisfaction zu verlangen, dass man uns ein bitteres Unrecht endlich von der Schulter genommen hat?

Man kann doch solche Dinge nicht für Ernst nehmen; für ernste Männer, für Politiker konnte das nicht gesprochen sein.

(Abg. Leitner ruft: Für die Gasse!)

Ich weiß nun nicht, ob das ganze czechische Volk heute, wenn Sie aus diesen Ihren Erfahrungen, Confequenzen ziehen wollen, wenn auch Sie ihre und unsere constitutionellen Freiheiten aufs Spiel setzen wollen; ob Sie dabei den Beifall und die Zustimmung Ihres ganzen Volkes finden werden. Dr. Herold hat allerdings gestern gesagt: Die czechischen nationalen Zeitungen schreiben viel zu wenig über die unerhörte Stimmung und Bewegung im czechischen Volke.

Mag sein, ich weiß es nicht, ich denke mir aber, dass der bloße Stillstand, der Ihnen hier geboten wurde in Ihrem Angriffskriege gegen uns, es noch nicht recht fertigt, dass Sie heute dieselben Waffen schwingen, die wir damals in unserem Ver-. zweiflungskampfe geschwungen haben.

Ich glaube auch, dass in Ihrem Volke hochentwickelte Kreise vorhanden sind, die ein so lebhaftes und brennendes Interesse daran haben, dass endlich wirtschaftliche Fragen zur politischen Discussion gelangen, dass dieselben Ihnen Ihre Zustimmung möglicherweise versagen werden, wenn Sie das Terrain für diese Discussion, das Parlament, in Gefahr bringen Aber das ist doch am Ende Ihre Sache und Sie werden wissen, was Sie zu thun haben.

Wenn Herr Dr. Herold Garantie für seines Volkes nationale Existenz von uns verlangt, da möchte er sich doch einmal in die Situation eines Deutschen denken, der hieher in die Landeshauptstadt kommt.

Ist er aus irgend ein Verkehrsmittel angewiesen, so weiß er nicht Bescheid, wenn er der czechischen Sprache nicht mächtig ist, auch nicht, wenn er seinen Weg sucht und keinerlei Aufklärung erfährt, wenn Alles sich in einer ihm fremden Sprache bewegt. Das geschieht in der Hauptstadt, das geschieht in einer Stadt mit sehr gemischter Bevölkerung, mit einem hohen Procentsatz an deutscher Bevölkerung.

(Abg. Leitner: Und da sollen die Deutschen Prag als Hauptstadt ansehen. )

Die Garantie für Ihre nationale Existenz verlangen Sie von uns, nachdem doch die Erfahrung gezeigt hat, dass die kurze Zeit des Regimentes Thun in die Centralstellen in Wien, in die Landesstellen in Prag, in die Bezirkstellen eine gewaltige Anzahl von Angehörigen Ihrer Nationalität gebracht hat.

(Abg. Hořica: Nennen Sie Namen!) Könnte ich Ihnen unter Umständen nennen.

Sollten Sie wirklich nicht wissen, dass namentlich in den Centralstellen und in den Landesstellen, so weit der große Einfluss des Gesammtministeriums reichte, dass da Dinge vorgekommen sind, welche meine Worte bestätigen? Es gibt ja Fälle, wo Deutsche mit ausgezeichneten czechischen Sprachkenntnissen sich um Stellen beworben haben und zurückstehen mussten gegen Czechen, welche das Deutsche radebrechen Und da verlangen Sie von uns Garantien Ihrer nationalen Existenz ? (Nepokoj! Dr. Pacák: V Písku je Německy praesidentem 'soudu).

Ich kann Sie leider nicht verstehen, ich bedauere es sehr, ich kann Ihnen aber nicht erwidern Für den nicht ernst zu nehmenden Charakter der Rede des Dr. Herold diene als Beweis auch der folgende Satz Wir (nämlich wir Deutschen) betrachten es als ein Unrecht, dass ein Beamter die zweite Landessprache erlerne, aber wir betrachten es als kein Unrecht, dass die czechische Bevölkerung in deutschen Bezirken gezwungen werde, deutsch zu lernen. Der Herr Dr. Herold hat es gestern gesagt und alle Welt hat ihm zugejubelt. Nun, glauben Sie denn, dass etwas von diesen beiden Sätzen der Thatsache entspricht? Wir thun weder das eine noch das andere. Wir betrachten es gar nicht als Unrecht, dass deutsche Beamte czechisch lernen und ich kann Sie versichern, dass ich in meiner Wirksamkeit als Professor an der Prager Universität mehr als einmal deutschen Juristen rieth, czechisch zu lernen, denn das sei ein Behelf sowohl für den Krieg, als auch für den Frieden. Aber als