svědků a znalců a řeči jejich protokolovaly, ale celý ostatní protokol, totiž litografovaná hlavička, litografované upomenutí podle trestního soudního řádu zůstala německá, aby tomu páni nahoře, rozuměli, ale při tom si páni nevzpomněli, že u nejvyššího soudu referent na to, co je litografovano, se nepodívá, a že, kdyby to bylo třeba tatarsky, ví, co tam je. Ale, co ti svědci povídali, tomu musil rozuměti, a to bylo sepsáno v jazyku českém, a to druhé ne, právě k vůli zachování státní jednoty a jednotné správy. (Veselosť. )

Tak je to, pánové! Prosím, i když dnes se píše do Vídně - a mně se to stane každou chvilku, - pište tam a můžete tam psáti zcela spokojeně česky a v každém ministerstvu je dostatek úředníků, kteří tomu rozumějí. A jestliže byste předložili centrálnímu úřadu nějaký rekursní akt na nejvyšší soudní dvůr nebo ministerstvo, který se český vede s německým "Berichtem, " zůstane si to zcela stejné, kdyby to zůstalo česky, poněvadž zprávu, která má býti obmezena na míru nejnutnější, nečte referent, ale musí znáti akt. Pánové, to jsou dětinskosti, které se vysvětlují tím, o čem později budu mluviti.

Ale, co my chceme v jazykové otázce? My nechceme, pánové, ničeho od Vás, abyste nám to poskytli, my jen chceme - a to myslím, že jest slušná žádosť mezi obyvately jedné země, abyste nebránili tomu, bychom dostali to, co Vy máte.

Pánové, nemíchejte a nestarejte se tak příliš o tu vnitřní dorozumívací řeč, když pravíte, že z Vašeho nationálního stanoviska Vám na tom nezáleží. (Posl. Formánek: To je "Staatspartei!") Ale ony se dnes ovšem ty věci točí tak:

Pánové, ministr Korber řekl. "Já Vám udělám všecko, ale nesmějí býti Němci proti tomu. " A Němci řeknou: "Nám nezáleží na vnitřní úřední řeči, ale my to nechceme. (Veselosť. )

A on k tomu řekne: "Když Němci to nechtějí, nemohu to udělati. "

To je ta celá politika a všecko ostatní je švindl - račte odpustiti toto ostré slovo, - jest jen pro malé děti, které to neznají. Vy jste pravili a s emfasí to pravíte: "My chceme národní autonomii". Jest to věru velké slovo, národní samosprávu, a myslíte, že nás tím slovem budete kaptivovati.

Ale jest to pravda, že chcete národní autonomii? Pánové, národnosť, jako předmět veřejnoprávní, není sformulo vána ještě posud v Rakousku. Jsou tu brožury a knihy všelikých idealistů, kteří si myslí, že by mělo Rakousko opustiti historickou půdu, geografickou, jakou teď má, a že by se mělo upraviti to všechno podle národních organismů, jako byla již tato myšlenka v r. 1848., že národnosti co takové by měly tvořiti samostatný organismus veřejné správy od nejvyšších instancí až dolů.

Pánové, chcete-li národní autonomii, pák víte, že to znamená, že národ český v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a také ve Vídni by tvořil článek této národní autonomie; (Tak jest! Výborně!)

Když by tu měla býti národní autonomie, nemohla by býti obmezena na okresní soudy a finanční respicienty, nýbrž musela by tato národní autonomie platiti od nejnižšího úředníka až do nejvyššího ministrpresidenta nahoru. Národní organisaci tuto pro sebe chcete v zemi, ve které jste v menšině, a pokud tato země sahá; aby však šla z tohoto území až nahoru, až do státu, takovou organisaci nám nepřiznáváte, nýbrž chcete nám zavésti státní sprostředkovací řeč. (Výborně !)

To znamená obmeziti a obvázati veškerého ducha a veškerý život toho kterého národa, který jest v této zemi atomisován a který jest obvázán a nemá žádného vydechnutí nahoru. Chcete-li tuto národní autonomu - já stojím na půdě historického práva - myslím, že to není možno, poněvadž by Rakousko při své geografické a ethnografické poloze, poněvadž má 8 milionů Němců, neexistovalo ani 24 hodiny.

Kdybyste ji chtěli, museli byste důsledně k tomu přispívati, aby tato národní automie neplatila pouze pro Němce, nýbrž také pro ostatní národy. Ptejte se ve Vídni a ptejte se pánů ze Štýrského Hradce, jest-li těm svým Slovincům, tak stísněným, poskytnou národní autonomii,

ptejte se jinde a jinde, nechci to všechno vyjmenovati.

To jest směšné, to Vy nechcete. Vy chcete touto národní autonomií míti v království Českém territorium, které mábýti naprosto vymaněno z každého českého vlivu, to, jest ne národně českého vlivu, nýbrž každého vlivu toho celku, který representuje národ český.

Ale Vy, pánové, nechcete, aby české territorium bylo vymaněno z českého vlivu a také z Vašeho vlivu, nejen v zemi, ale i v říši, v parlamentě a tak dále.

Jak se to má ale s otázkou národního ohraničení? To jest také slovo, které na německých volebních schůzích zní: "Nationale Abgrenzung, es ist doch nichts ganz besonderes, " a na českých schůzích se tolikráte mluvilo mnoho, že národní ohraničení, bůh ví co je.

My v Cechách máme národní ohraničení, máme okresy, které jsou již dosti jednojazyčné, než máme několik ještě okresů, které jsou smíšené, národnostně neohraničené.

Co by znamenalo to národní ohraničení, vzato za jakousi úpravu hranic jazykových okresů, než že by smíšené okresy, pokud to možno, se tak ohraničily, aby nebyly smíšené. To říkáte, že chcete; to ale doopravdy nechcete.

Jakmile vláda Korbrova projevila myšlénku, že by se od Lovosic mohly odděliti Třebenice a celé české okolí, tu p. dr. Funke, který toho tolik deklamuje o národním ohraničení, byl prvý, který s veškerou svou vážností u ministerstva Korbrova položil protest. (Veselost)

Ale, velectění pánové, o to se tu nejedná, to jest věc sekundárního rázu; nám na tom věru nezáleží, jest-li nějaká česká obec jest poškozována od německého okresu, jako se to děje v lovosickém okresu, ale co my nechceme a co Vy chcete v tom je ten rozdíl My nechceme národním ohraničením utvořiti národní territorium, ve kterém by vládlo zvláštní jazykové a správní právo, to jest něco zcela jiného; kdyby to bylo takové národní ohraničení, jako svého času se utvořil okres Liberecký, tak jest to úplně lhostejné Vy jste řekli v Teplicích po vídeňských Punktacích a od té doby velice často, že chcete zde zvláštní národní territorium, ve kterém by vládlo zvláštní jazykové právo, t. j. takové právo, že by Čech, který tam jest, neměl ani nároku mluviti jazykem českým, ani nároku na zřízení škol v mateřském jazyce, zkrátka, že by ten Cech, který by do této krajiny přišel, již od prvého kroku odsouzen byl k tomu, aby byl vydán germanisaci. (Hlas: národnostně vyhlazen!)

Pan dr. Eppinger pravil: My chceme brániti zneužiti t. zv. revindikační theorie, která přivandrováním Čechů do německých krajin se provádí.

Velectění pánové, já se nedivím, že němečtí kollegové poněkud v této věci jsou opatrni a snad do jisté míry bázlivi. (Oho!) Do jisté míry, pravím, bázlivi, že se bojí, že tomu tak skutečně bude. Oni mohou ve své historii národního pohybu v král. Českém velmi dobře viděti, jak často právě tím, že se poznenáhlu do krajin stěhovali a zde pronikali stále a stále více do středu země, za pomocí tehdejších německých vlád a pomocí zřizování německých škol a německých úřadů, krajiny původu české odnárodňovali a germanisovali.

Velect. pánové, zrovna ti Němci, kteří ještě dnes participují na tomto umělém tvoření zvláštního německého území, nejvíce mají strachu před vpádem českého lidu do německého území. Pan dr. Eppinger nám zcela dobře řekl, že se to nedá zameziti, pohyb obyvatelstva jest stále různý a zejména dnes, pánové, v době hospodářského utváření, jaké jest nyní, kde se najde někdo, kdo by tomu mohl zameziti? Jsme-li my ten element silnější, totiž silnější co do počtu, agressivnější co do životní síly, - já to neuvádím a netvrdím, - ale jsme-li to my, pak Vám takové uzavření území nic nepomůže. Životní síla člověka a vůbec národa některého nedá se staviti žádnými paragrafy, jako všechna naše, jak dr. Eppinger pravil, Vladislavská zřízení, že totiž do král. českého nesmějí cizinci páchnouti, že tam nesmějí nabýti žádných práv, nám nic nebyla platna, když Český národní živel byl sláb, a když by Vy jste měli síla a moc, proniknouti dále a v zemi se rozmoci. Lidský život neobírá se takovými věcmi.

Není pravda, že by se dnes jednalo o vytlačení z některých posic, ne, o to se dnes nejedná; ale tam, kde jest dostatečný počet Čechů, když se jedná o zřízení české školy, jde toliko o zabránění ztráty české duše, zrovna tak, jako se Vám jedná v českých městech o to, abyste měli německé školy, když jest tam dostatečný počet Němců. A vy máte více německých menšin v českých městech, kde jsou zřízeny německé školy. V Čechách, jak vidíte, toto ohraničení samo sebou není nic, ale ten politický program, s kterým ohraničení se spojuje, tento politický program, totiž utvořiti zde v území království Českého zvláštní territorium zvláštním jazykovým právem omezené a vyhrazené pouze a jedině na Němce kde se zabraňuje přístup každému Čechu, dokud česky smýšlí a Čechem se cítí, my přijati nemůžeme. Vy pravíte sice, Čechy, kteří se nám akommodují, pustíme mezi sebe, ale při tom otevřeném, neuzavřeném českém území, řízeném německou státní řečí a duchem německo-rakouským, to, jak přece pochopíte, my připustiti nemůžeme. To bychom museli býti najvními, politickými dětmi a nesměli se ničemu učiti z dějin našeho národa, a nesměli bychom viděti těžké a bolestné ztráty, které v posledních staletích touto umělou germanisací jsme utrpěli, abychom na to dobrovolně přistoupili.

My myslíme také, a já tím žádného podezřívání nevyslovují, nepovídám to k vůli žádnému poslanci, že Vy sami, jste-li dobrými patrioty rakouskými, neměli byste toho žádati, poněvadž můžete věděti, jakým způsobem vykonává existence takového národního území atrakci, resp., jakým způsobem tato existence vábí jiné, aby k ni přilnuli.

A pánové, ta historie s Holštýnem, který měl německý nátěr a byl uzavřeným německým územím, a Šlesvikem ačkoliv byl dánským, s Elsaskem, Lotrinskem - jenom Elsasko bylo většinou německé - nasvědčuje tomu, že jest jakási atrakční moc ve středu Evropy, která dobře vidí, jestli jest praeparována některá krajina, aby pomocí toho magnetu mohla býti přitažena. Velectění pánové, nechci nikterak pochybovati o tom, že nechcete býti přitaženi. Kdyby se tímto spůsobem praeparovalo, víte, že ta území neudržíte, dnes víte, že máte živly, které jsou jiného smýšlení nežli vy, a když to bude praeparováno jako německé, nebude to více praeparováno pro udržení při tomto státu, nebude to více praeparováno pro Vás, nýbrž pro ty, kteří dnes provádějí takovou usilovnou propagandu na škodu říše, na škodu Vaši vlastní. (Výborně! Výborně!)

My, velectění pánové, se nebráníme dělení v tom smyslu, jak pan kol. Eppinger myslí, ale my stojíme na nedílnosti našeho království proto, poněvadž v tom vidíme záruku nemožnosti, aby bylo jinak

Pan kol. Eppinger pravil, že ta nedílnost byla marottou starých králů českých.

Myslím, že ti králové čeští, mimo Karla IV. o té nedílnosti nemluvili. Jestli to bylo marottou, byla to marotta panovníků z rodu Habsburského, když chtěli udržeti říši Rakouskou, ta marotta byla politickým principem, který je projeven v pragmatické sankci.

Velectění pánové, tato pragmatická sankce jest to, která udržela Rakousko pohromadě právně, tato pragmatická sankce vyslovuje nedílnost veškerých zemí k Rakousku připojených, nedílnost veškerých států, a ta nedílnost není tak bezcennou; ovšem v nynějších dobách, kdy jest možno velkému silnému státu slabší stát přepadnouti a vzíti mu zemi, kdyby měl nedílnost spečetěnu několikráte, v nynějších dobách by to ničeho neznamenalo. Ale, dokud tato násilná moc zde není, dokud vůbec to není možné, dotud my tuto nedílnost království Českého a zemí českých hájíme, poněvadž víme, že v tom jest záruka trvalosti naši existence. A jestliže historie způsobila, že království České jest horami tak dobře ohraženo jako jest, že tvoří jakousi dolinu opevněnou naproti cizině, pak myslím, že by to bylo šílenstvím, kdybychom přirozených hradeb našeho království jen na okamžik se vzdali. My hájíme nedílnosti tohoto království ne pro sebe a národní myšlénku, ale pro udržení tohoto království, pro udržení tohoto státu. (Výborně! Potlesk. ) Ovšem pan dr. Eppinger byl toho náhledu, že země nemá co taková žádné právo jazykové, ale stát má právo na zvláštní jazyk, království české však nemá žádného práva, to jest ideální osobnost, která vůbec jen tak žije z boží milosti. Tomu tak není. Království české jest skutečně právní osobností, která - snad včera mohl čísti důvody - i před říšským soudem jako právní osobnost proti státu vystupuje; jest to historická právní osoba, osoba legální a musí býti právnickou osobností, poněvadž má jistý obor právní své působnosti.

Jest pravda, že my tyto jazykové věci chceme míti řešeny se stanoviska jazykového práva té země, ve které žijeme, a když pan dr. Schücker stále chtěl dokazovati, že obnovené zřízení zemské vztahuje se jen na zemský soud, a kabinetní list z r. 1848, že prý nemá povahu zákona a že to není tam tak jasno a že celý ten dvorní dekret z roku 1803 se vztahuje jen na soudy, přiznávám mu to, že snad tyto zákony se nevztahují na nic jiného, než na soudy; ale když je tomu tak, musilo přece v království českém platiti nějaké právo jazykové. Jestli chcete jíti až k tomu poslednímu aktu, kterým legálně bylo toto právo upraveno, bylo to právo před bitvou Bělohorskou, před 30 letou válkou, které dekretovalo, že jedině český jazyk zákonem zemským jest uznáno. My ale tvrdíme, že právo jazyka českého v celém království Českém bylo již tehdy uznáno za legální stav, ktežto jazykové právo jazyka německého bylo uznáno teprv obnoveným zřízením zemským. Ovšem, tehdáž nebylo pošt, nebylo telegrafů, a tehdáž se mluvilo o zemském právu, které bylo representantem právních institucí Vy jste toho jazykového práva nabyli později. Tedy nestojí ta věc tak, jak vy tvrdíte. Jestli není žádného legálního a psaného jazykového práva, jaké pak právo máte Vy? (Výborně!) Kde pak máte Vy ty dokumenty pro Vaše jazykové právo? Kde máte dokumenty pro Vaše jazykové právo vůbec a zejména ve vnitřním úřadování? Já jsem byl dnes zvědav. Pan dr. Schücker začal s tím, že zodpoví interpelaci Brzorádovu, kterou tento předešle učinil. Já jsem myslel, poněvadž si přinesl spisy, že to teď dokáže, jak to Jest s tou státni a vnitřní úřední řečí člověk nikdy není dosti učený; já jsem četl mnoho knih.

o jazykové otázce, ale já připouštím, že některou jsem mohl přehlédnouti.

Byl jsem skutečně v napjetí, co pan dr. Schücker nám vyloží. On mluvil, mluvil jen tak z povzdálečí, čekám, trnu, ano já už blednul a najednou on vyrukuje s Krausovým patentem z roku 1852 (Veselost. ) Teď jsme se to dozvěděli, ten nový právní pramen německé státní a úřední řeči v království českém. (Veselost) Avšak již nebožtík Herbst povídal, že tato Krausova písanka, která nebyla nikde publikována, která byla tajným cirkulářem, nemá žádné platnosti. A kdyby ne! Nu, on nám to přečetl a kdybychom byli v paměti slabí, dověděli bychom se, že to jest přípiš na vrchní soud a na státní návladnictví! O těch ostatních úřadech v těch Krausových patentech není vůbec ani slova. (Veselost. ) Odtud jest ten pramen práva jazykového pro německý jazyk ve vnitřní službě, jak žádáte vy je v celé zemi v zevnější i vnitřní službě!

Vy nemáte pro své jazykové právo pražádných jiných pramenů než tento; avšak naše prameny historicky vypočtené jsou silnější. Jestliže zakládá na planém právu jazykové právo, připouštím, že má p. dr. Eppinger pravdu, když praví: "Nechme staré dekrety býti. " Ano postavme se na stanovisko: Vy nemáte právo, my nemáme právo, my oba mluvíme živoucím kulturním jazykem, nás jest početně více, my jsme historicky dědici tohoto království, a resultantu si udělejte sami, kdo má více práva ? (Výborně! Potlesk) Taková věc se přivede ad absurdum.

Lituji, že se zde o těchto věcech mluví tak, jako by opravdu to veřejné mínění v Rakousku bylo tak tupé, jako by to bylo možné, že se najdou moudří, rozšafní lidé a rozumní, ať jsou jakékoliv národnosti, aby věřili, že se jedná dnes při upravení jazykové otázky o nějaké právo německého jazyka v této zemi Vždyť to, co německý jazyk môže právem požadovati, již má, ale co my můžeme právem požadovati a co není o nic více a o nic méně, co vy máte, to my nemáme, my vam nemůžeme dělati koncesse, koncesse musíte vy dělati nám.

To jsem již prohlásil na konferencích. Co chceme a co můžeme právem žádati od Vás co politiků rozšafných, jestliže jste lidé, kteří jsou přístupni náhledům moudrým, jestliže nejste fanatikové a chauvinisté, my můžeme žádati:

Nebraňte tomu, aby spravedlnosti, které požíváte Vy, dostalo se také nám (Výborně! Potlesk. )

Jestliže praví pan dr. Funke, že naší rovnoprávnosti on nechce, že naše rovnoprávnosť by znamenala nadvládu, tu se mi zdá asi toto:

Dejme tomu, že se za účelom jistého obchodního podniku spojili dva lidé aneb více lidí s určitým akciovým kapitálem, a že by na konec některý z nich řekl:

Já při tom podniku nebudu, neb vy jste dva a já jeden, vy tedy budete tvořiti většinu, ačkoliv statutárně jsou všem stejná práva zabezpečena. Vy se bojíte, že by rovnoprávnost v království Českém mezi jazykem českým a německým vedla, poněvadž jest nás více, k jakési nadvládě českého jazyka. Nevidím souvislosti v tom; ale plyne pak z toho, že proto, že jest nás více, a že Vy se bojíte, aby rovnoprávnost nevedla k nadvládě naší, raději rovnoprávnost nechcete připustiti a chcete podržeti nadvládu pro sebe. (Výborně!)

Ale vždyť Vy ji již máte, a nemáte jí toliko ve sněmu a v zemských institucích - avšak víte, že zemské instituce dnes mnoho neplatí a velkého významu nemají. Když na tom stanovisku stojíte, že tu není žádného rovného práva potřebí, pak smíření jest velmi těžké.

Pan dr. Schücker se zmínil - a já Vás již dlouho zdržovati nebudu - o mimisterstvu Korberovu a o jeho proposicích, které byly v novinách a vyslovil své podivení nad tím, že my se proti tomu bráníme a pravil, že se mu zdá, že je to jenom "Scheingefecht". I dokázal nám tak upřímně, jak to jen dovede, že jest všechno tam, co my si přejeme. Řekl: Vy tam, pánové, máte vnitřní úřední řeč - jen zapomněl dodati zákon, poněvadž v těch prozrazených proposicích Korberových vnitřní úřední řeč jest náramně restringována. Dokazoval, že můžeme podati česká podání v německých krajinách - zapomněl však dodati/ že podle toho projektu směji podati česká podání jen lidé, kteří naprosto neumějí německy, že však od advokátů a notářů, neb vůbec od lidí, o kterých se dá předpokládati, že německy umějí, česká podání se nepřijímají. Vy máte všecko, řekl pan posl. dr. Schücker, ale my nemáme tu sprostředkovací řeč - a zatím je tam řeč mezi soudy a úřady politickými německá, u poštovních a telegrafních úřadů ně mecká, u drah německá, u četníků německá, u vojska německá a mezi všemi těmi úřady německá, a kdybychom to vypočítávali až do večera, jest všude německá. Proto jest "Vermittlungssprache" německá a pan Korber myslil udělati laciný vtip, když čecháčkům neřekl, že jest to "Vermittlungssprache", že oni to neuvidí. To jest pro malé děti; my pochopujeme, co jest "Vermittlungssprache", ať se to řekne nebo ne.

Pan posl. Schücker také pravil: Vidíte, vždyť my jsme vám postoupili vnitřní úřední češtinu ve vašich krajinách; proč jste nás v německých krajinách nenechali na pokoji? Ale pak to odvolal a řekl: "Staatsprache" musí zůstati.

Varuji před tím, aby se s tím tak neustále zahrávalo, abyste se skutečně domnívali, že tomu tak jest pravda.

Vy dobře víte, kdyby dnes se to porovnalo, vzdor tomu, že Vy si stěžujete na agitaci českou, shledalo by se, že německých podání v českých okresích jest více než českých v německých okresích. Jest jich daleko více proto, poněvadž naše české soudy netrýzní nikoho, když podává německé podání (Tak jest!), neodpírají mu práv a nedělají mu příkoří; to pro primo, za druhé jsou to poměry obchodní; zejména ísraelité v českých místech rádi si "pošpráchotí" se soudem po německu, a také cizí obchodníci z Vídně, když podávají své podání v českých krajinách, podávají je německy.

Viděli byste, jak podivně by to vypadalo, jak veškeré obchodní kruhy mimo král. České by se na to dívaly, kdyby to bylo provedeno, že by v českých krajinách nesměla býti německá podání přijímána, to by byla vřava. Já Vám nevěřím. Že to chcete; Vy chcete očistiti německé krajiny, ale chcete, aby v českých krajinách zůstala němčina úplně v tom právu, jaké má nyní a aby je měla i v budoucnosti.

Tak tomu jest. Máme-li pak jistou zbraň a kompensaci, nemůžeme se postaviti na jiné stanovisko, než na kterém stojíte, co Vy přejete z němčiny nám, to my přejeme z češtiny Vám; jiného rozřešení otázky jazykové znáti nemůžeme. Tak jest ta věc. Jestliže dnes tak aplikujete celou otázku smíru, nevidím skutečně východiště k smírnému projednání celé této záležitosti. A jest to pravda, na Vídeňských konferencích nejednalo se o otázce jazykové, jednalo se o všelikých otázkách podřadných, které by se mezi námi na tomto slavném sněmu při dobré vůli bez intervence sv. pána Korbera a bez toho vídeňského vzduchu mohly snadno rozřešiti.

Věru nomusíte se báti, že by na rozřešení otázky jazykové u samosprávných úřadů a otázky minoritních škol tak veliký radikální vliv našimi poslanci mohl býti vykonáván. O to tu nejde. Celá otázka se točí tak, že dne 17. října lonského roku způsobena byla českému národu křivda, že my jsme žádali a právem žádati musili satisfakci a byl by také náš národ již odsouzen opravdu k potupě a pohaně, kdyby jí nezažádal. (Výborně! Potlesk).

My tu satisfakci žádáme a žádali jsme, a poněvadž jsme uznali těžké postavení nynější vlády, která se bála... (Abg. Wolf: Was ist denn mit dem Budgetprovisorium, da reden Sie heute so viel dummes Zeugdurcheinander!)... já tomu nerozumím, co ten pán povídá, ne, že je to německy, ale proto že mluví tak, jak člověk obyčejně nemluví (Výborně! Potlesk. )- k vůli Němcům zjednati nám tu satisfakci, která nám náleží, a která nám byla slíbena, šli jsme na vídeňské konference. Na těch vídeňských konferencích se mělo docíliti toho, čeho vláda nemohla docíliti, totiž aby satisfakce byla zjednána.

Termin této satisfakce uplyne tím dnem, když zavrou se dvéře tohoto sněmu po 5. květnu t. r., my na tu satisfakci více čekati nebudeme. (Výborně! Potlesk. ) My Vám slibujeme, že si tu satisfakci

zjednáme způsobem, který bude Vás, vládu i všechny ostatní mrzeti. (Výborně ! Potlesk. )

Ve Vašich rukou je dnes to, aby se nestalo. '(Poslanec Wolf vyrušuje řečníka výkřiky. )

Já bych prosil pana posl. Wolfa, když ho to nebaví, aby šel ven, kde je jeho místo; beztoho slušný člověk se zde tak nezachová, já ho nikdy nevytrhuji, když on řve. (Výborně!)

Velectění pánové, mluvil jsem zcela mírně, každý mi přisvědčí. Lituji, že nebylo použito té doby, aby smíření se stalo aspoň v ten rozum, abyste mohli spolupůsobiti k tomu, aby se nám dostalo satisfakce. To se nestalo, a podle výroků, které zde slyším, se nestane, alespoň ne za Vašeho souhlasu. Toto smíření opětně chýlí se ku svému konci a již vidíme na obzoru pokusy německého a vídeňského tisku, který v osvědčené své praxi po dlouhá léta již zase se snaží vylíčiti před celou politickou veřejností, před samými nejvyššími faktory, před našimi bývalými a nynějšími spojenci na říšské radě, že ti Čechové to byli, kteří to krásné sémě smíru, které by ten zárodek sporů ničili, zmařili (a nepřipustili, aby nastal mír a klid v této říši.

Věřte mi, velectění pánové, když to člověk čte, zejména v těch orgánech, které po 3 léta nevěděly nic jiného než bouřiti a základy tohoto státu otřásati, když to čte v těch orgánech, které zabránily německým poslancům jíti na smiřovací konference za Badeniho a za Thuna, a o tom se již tehdá jednalo - když to všechno čte, tak musí jej pojati rozhořčení. Ale, pánové, nečekejte ode mne, že já se budu omlouvati a že se budu hájiti před tímto vylhaným tiskem, že my jsme příčinou, že to smiřování nepovede k cíli.

Ne, pánové, toto omlouvání nám nic neprospěje, kdo nám nechce věřiti, ten nám neuvěří. Ostatně my se za to styděti nemusíme, kdyby to bylo i pravdou. A my se také nestydíme, že jsme zmařili smír z roku 1890, na který poukázal p. Dr. Schücker, že jsme zmařili vídeňské punktace.

My se tím chlubíme, že jsme zmařili punktace. A pánové, kdyby dnes měly punktace přijíti na forum tohoto slavného sněmu, buďte ubezpečeni že s tímž zápalem, s touž odvahou a touž chutí je zmaříme zase.

My ale, pánové, nezmařili smír, my jsme zmařili instrument, který falší a lstí byl vylákán na tehdejších zástupcích českého národa. Při tom byly posice, kde postup a postavení národa našeho v této zemi mely býti stlačeny v otázkách národních na niveau podřaděné. Což, pánové, nevíte, že v těchto punktacích ničeho nebylo o řešení otázky národní mluveno, že zachovávaly stav dřívější. A odpověď na dotaz, jak se to má vykládati, které se nám dostalo v tomto slavném sněme od vlády, bylo poukázáno na tak zvaného Kaserera. Kdyby přišly dnes punktace, my je opětně zmaříme. Nevyčítejte velkostatku, jako se stalo dnes, že nedodržel slova, které Vám dal. Velkostatkářský klub jako všichni poslanci Vám dali slovo, že budou tyto předlohy v tehdejších punktacích hájiti na tomto slavném sněme, v tom předpokladu, že tu jde o instrument, který byl přijat od obou národů. A byli by to divní velkostatkáři, divní přívrženci národa toho neb onoho, kdyby byli dodrželi nějaký slib, když viděli, že se tu jedná o slib, který byl lstivým způsobem vylákán, při kterém byl patrný právní omyl, poněvadž nešlo o smír, nýbrž o podmanění toho českého národa. Není potřeba činiti žádné výčitky a, kdyby Vám měly se dělati výčitky pro politické Vaše chování atd., to bychom musili mluviti až do večera a nebyli bychom hotovi.

Já jsem pravil, velectění pánové, my nejsme proti smíru, nýbrž my přejeme si smíru v této zemi, a Vy, pánové, byste mohli, upřímně řečeno, pochopiti nás. Vidíte, velectění pánové krajané Němci, Vy jste částí velkého německého národa.

Vy to přiznáváte, že srdce Vašeho národa, mozek Vašeho národa není zde, ani v okolí Liberce, ani v okolí Budějovic ani kde jinde a že srdce toho Vašeho národa jest tam, odkud vychází celá síť německé kultury, v srdci Vašeho velkého německého národa.

Vy snad, pánové, poněvadž jste příslušníci národa, který zaujal celou střední Evropu, který ve své kulturní práci není poukázán na to, co sám dělá, nýbrž dobře může participovati na všem tom, co jeho spolukrajané, spoluvlastenci, spolunárodovci v celé německé říši po tu celou dobu kulturní své práce vykonali, snad, pánové, proto, ztratili jste poněkud ten jasný zrak, abyste si uvědomili to postavení, ve kterém my žijeme.

Ale, pánové, my zde na této půdě jsme sami, my nemáme jiného fondu více, my zde žijeme svůj duchovní, kulturní a skutečný život. My jsme se proto naučili tím více tuto půdu milovati, tím více lnouti láskou k této zemi a hledati jejího prospěchu. My, pánové, již dávno toužíme po nějakém paprsku světla, který by ozářil nějakou novou cestu, na které bychom se mohli pohybovati.

Ale to, co Vy nám neustále poskytujete a vlády vídeňské, to jsou bludičky, které nás svésti chtějí tam, kde by byla naše skutečná zkáza. Nedivte se, pánové, že naše úzkost je větší, že náš cit je pružnější, že naše činění a konání je proniknutější vědomím, že se nejedná o malicherné věci. Ano, pro Vás, pro příslušníky tak velkého národa, který ovládá půl Evropy, který má tolik kulturních center a jehož moc se rozpíná do Afriky, Asie a Cíny - pro Vás všecky tyto věci právem mohou býti malicherný - ale pro nás, kteří tu žijeme svůj vlastní život, to není malicherné a ztráta jediného našeho příslušníka nás více bolí, než Vás ztráta celých německých regimentů, kdybyste je poslali někam na výboj do Afriky neb kterékoliv exotické země.

My proto při každé této otázce smíru musíme přihlížeti k tomu, v jaké situaci jsme v této zemi.

Sejde se opět říšská rada Zdá se, že jest to již ve Vídni aktem obyčejným a že celý vládní program od nějaké doby je ten: Když neví vláda kudy kam, svolá říšskou radu a zase ji pošle domů, pak svolá konference smiřovací a zase je pošle domů, a pak svolá říšskou radu a zase ji pošle domů atd. (Veselost!), že tedy u ní není žádného politického programu a že není jasného obrazu,