tímto ministerstvem vládne, zavedla instituci inspektorů soudních, instituci to, která naprosto ohrožuje a v posměch uvádí samostatnost a tudíž také spravedlivost soudců rakouských. Kdežto soudce jest nesesaditelný, musí se takového mladého pána z ministerstva spravedlnosti, který má štěstí býti inspektorem soudním, báti každý president, poněvadž - a takové případy se staly - nějaké malé pochybení může způsobiti, že se mu dostane pokyn, aby žádal sám do pense. Kdežto neplatí zde zákony a platí jen nařízení, a to ještě tajná nařízení a tajné výnosy, shledáváme velectění pánové, tento zjev zajisté velice smutný, že v justici dnes neplatí zákony při meritorním rozhodování, že rozhodují jen soukromé projevy jistého muže, který dnes vládne ministerstvem spravedlnosti, ony známé jeho přednášky, které v meritorním směru dnes v praxi mají namnoze větší význam, než platné zákony. Zajisté jest s podivem, ale jest pravdivé slovo onoho muže, který řekl, že v Rakousku neplatí zákony a platiti nebudou, nýbrž nanejvýše jenom nařízení, a že se povládne především a zejména podle nařízení tajných. (Výborně!)

Dovolte, velectění pánové, abych nyní přišel k vlastnímu cíli své řeči, a sice ke stanovisku, které páni z německé strany zaujímají v otázce tak zvané dorozumívací řeči, čili vlastně státní řeči německé.

Velevážení pánové, byl to zvláště p. Dr. Eppinger, který ve dvou řečech v tomto slavném sněmu upozornil, že již praktická potřeba nutí státní správu a nutí všechny národy rakouské, aby přistoupily k této dorozumívací řeči. Pánové, p. dr. Eppinger nás také upozornil, abychom neodvolávali se neustále na ty staré dekrety a paragrafy a tak zvané zákonné doklady, abychom jenom přihlíželi ku potřebám obyvatelstva a ku praktické potřebě.

Když p. dr. Eppinger jest přesvědčen o té praktické potřebě a když pořád dokazuje, že není možno, aby jiná dorozumívací řeč byla než němčina a když mluví proti zákonným dokladům, proč naléhá na to, aby němčina byla kodifikována, proč celá německá strana chce, aby formálním způsobem bylo stanoveno, že němčina má býti dorozumívací řečí?

Velectění pánové, dorozumívací řeč jest jenom jiný titul pro stálý požadavek německý, v jehož uskutečnění ani sami vůdcové němečtí nevěřili, požadavek německé státní řeči.

Velectění pánové, přihlédněme trochu blíže k podstatě t. zv. státní řeči, a položme si zejména otázku, zda strana německá je skutečně oprávněna, oprávněna historií i dnešním stavem, aby si hrála na státní stranu, zejména aby vůči státu činila požadavek, že jest povinností státu, aby její jazyk, jazyk německý, stanovil za řeč svou dorozumívací.

Velectění pánové. Vy jste si hráli druhdy na stranu státní, ale tím okamžikem, kdy jste nacionalní maximy a nacionální principy přijali jako vůdčí hesla své taktiky politické a svého nepopiratelně velkého rozmachu politického, jste se stali stranou nacionalní a přestali jste býti stranou, která činiti může jen nárok na stranu státní. (Výborně!) A velectění pánové, když mluvíte o státu a když říkáte, že jste těmi držiteli státu rakouského, pak se Vás táži, jaká jest státní idea Vaše?

Velect. pánové, může snad historický rozvoj jednotlivých kmenů německých, jednotlivých zemí rakouských býti důkazem pro to, že Němci rakouští mají nějakou svou zvláštní státní ideu, která by zejména směřovala k nějaké nové struktuře, aby říše dospěla k rozkvětu? Historie nám mluví jenom a pouze o některých německých zemích, které neměly naprosto žádných státních idejí, a které byly pouhým dominiem, pouhým vlastnictvím domu habsburského.

A jaké jsou poměry dnešní? Dnes to může býti pouze snad národnostní myšlénka, nacionalní idea Vaše, která by byla základním tmelem této říše, a jest tu možno, aby menšina nějaká byla tmelem státu naproti většině? Ale konečně, velectění pánové, i kdyby se Vám podařilo násilím anebo jakýmkoli spůsobem docíliti nadvlády v této říši, v jakém směru se poměry v budoucnosti vyvinou? Jest možno, aby tu byly dva státy německé vedle sebe, jest možno, aby vedle silné energické, kulturní a hospodářsky vyspělé říše německé se vyvinula nějaká.

stejně silná říše Rakouská, vedená rovněž nacionální ideou německou?

Historie neuvádí ani jediného dokladu, že by takový případ byl možný, a netřeba o tom pochybovati, že Vy ženete dnes stát tam, odkud historie roku 1866 toto soustátí na jeho štěstí již vytlačila. Vy ženete stát Rakouský a dynastii habsburskou v zápas s říši německou a s dynastií hohenzollernskou, v zápas, jakož výsledek jest předem jistý a patrný. (Výborně. )

Velectění pánové, Vy tvrdíte a p. dr. Funke to sám prohlásil, že stojíte na prvním odstavci čl. XIX. a Vy jste to byli, jak již několikrát řečeno, kteří jste onen článek konstruovali. Ale velectění pánové, jest tu možno mluviti o rovnoprávnosti a chtíti, aby státním jazykem byla řeč jednoho národa pro celý komplex národů, které obývají tuto říši ? (Tak jest. ) Státní jazyk jest možný jen v říši jednojazyčné, a kdyby byl možný i v říši vícejazyčné, pak nelze vůbec mluviti o nejake rovnoprávnosti. Jsou ovsem pripady, že v říši vícejazyčné byla řeč státní, ale jakého národa to byla řeč? Byla to vždy řeč cizí a zejména ve středověku byla to latina až do 17. stol., do které doby také v německých zemích rakouských byla latina řečí státní.

Velect. pánové, ostatně, i kdyby to bylo bývalo potřebou státu a kdyby toho bylo možno také docíliti, zajisté již císařovna Marie Terezie a císař Josef II. by byli němčinu zavedli. Císař Josef II. se alespoň o to roku 1784 pokusil, ale, jak známo, 6 let po té následovalo zase slavnostní revokování této státní němčiny.

A tu, velectění pánové, co ani Bachovi se nepodařilo, co, vážení pánové, ani Herbst nezpůsobil, po čem ani Griskra netoužil, to nyní jest horoucím přáním p. Dra. Funke-ho, Eppingera a ostatních.

Když Vy, velectění pánové, stále mluvíte o tom, že je státní němčina nezbytností, nuže, jakým způsobem jste vlastně robili tu ústavu z roku 1867?

Vy říkáte, že jste utvořili ústavu, která jest základem této říše, že jste položili základní podmínky k ústavnímu životu, a na nejprvnější podmínky ústavy z roku 1867 jste naprosto zapomněli!?

Co se té státní nutnosti týče, velectění pánové, jsem hluboce přesvědčen, že jest tu jedna státní nutnost, že však to není státní němčina, nýbrž že jest to, velectění pánové, ta potřeba, aby rozhárané, rozvášněné poměry v této říši byly svedeny do klidnějších poměrů, abychom my, velectění pánové, nejen v ohledu politickém, ale i hospodářském a kulturním mohli stejně pokračovati s ostatními národy evropskými. (Výborně!)

A tu, velectění pánové, jest právě zajímavo, zdaž tato státní řeč může poskytnouti jakési pravděpodobné vyhlídky, že dojdeme k uklidnění oněch poměrů, poměrů, k nimž přece musí směřovati snaha každé vlády, která má prospěch tohoto státu na zřeteli. (Posl. Udržal To není naše vláda, ta nemá prospěch státu na zřeteli).

Já ještě k tomu se vrátím. Všimněme si právě te historie, která vedla k tomu, že pánové z německé strany postavili požadavky v této formě, že zejména pan Schonerer a zde kollega jeho Stein řekli, že bez uzákonění němčiny nebude pokoje v Rakousku. Velectění pánové, napřed stála věc jinak.

Když vydána byla jazyková nařízení, tu Vy jste prohlásili jako hlavní cíl svého boje, že musí tato nařízení býti odvolána.

A byl to boj dlouhý, veliký a Vy jste zvítězili, a proč jste zvítězili, to víte dobře, že jenom z toho důvodu koruna Vám vyhověla, poněvadž očekávala, že potom, když bude Vám vyhověno, nastane uklidnění v této říši, že také očekávala, že aspoň ve své nenasytnosti trochu se zarazíte a spočinete na tom, co jste docílili; ale tu hned p. Schönerer, který jest vůdcem celé německé politiky rakouské, proklamuje ta slova, která jsem pronesl: že nebude pokoje v této říši, dokud nebude proklamována státní němčina.

Když byl požadavek jeden splněn, tu přišli jste s druhým požadavkem a, když i vláda chystá se k tomu, neb aspoň nemá tolik energie, aby potřela tyto snahy a s energií celou se obrátila proti nim, když, velectění pánové, dnes nastalo nové nebezpečí této státní němčiny, pak se musíme tázati: Což, kdybyste i toho

dostali, nastane potom pokoj a nastane uklidnění v této říši?

Velectění pánové, pan Schönerer má ještě jiné věci v zásobě, pak přijde se svým návrhem, aby poměr této říše byl těsněji a státoprávněji upraven, aby Rakousko stalo se vasalem říše německé. (Hlas ? To jsou právě jejich snahy!)

Z toho jest patrno, velectění pánové, že, jakkoli zde se mluví o tom, že státní němčina jest nezbytností, vážení pánové, tyto boje o splnění Vašich požadavků nepovedou k žádnému uklidnění, a nemluvím při tom ani o tom, že, jakmile jenom vláda by se odvážila, aby pod jakýmkoliv titulem a názvem zavedla, ať ústavním nebo neústavním způsobem, řeč dorozumívací neb státní, vzplane nevídaný náš boj, a že tak dlouho bojováno bude, pokud tato nová urážka našeho národa a všech národů slovanských nebude odvolána.

A nyní, vážení pánové, se ptám: Když vláda, která přijala toto dědictví, zrušení jazykových nařízení, vláda, která dnes porušuje svou úřední povinnost, poněvadž neplní tuto povinnost, ku které se přísahou svou zavázala, aby totiž prováděla zákony platné, státní základní zákony a také zákony zemské v tomto staroslavném království ode dávna platné, jak zodpoví tato c. k. vláda vůči svému císaři, státu a historii, že právě Vás, vážení pánové z německé strany podporuje v těchto nových snahách, (Posl. Udržal: Ona žije ze dne na den), že nemá odvahy dosti, aby vůči tomuto proudu, který, a to jest všem zajisté známo, nesměřuje ku prospěchu státu, zaujala energické stanovisko.

Vážení pánové, nebylo dosti na jedné kapitulaci; vláda podporuje Vás ještě tak daleko a vede věc tak, že má dojíti ku kapitulaci druhé, a jestliže tato kapitulace má se provésti a to na naše útraty, pak jest přirozeno, že my vládu v tomto směru naprosto nebudeme podporovati, ale Že ji budeme potírati.

Ale tu, vážení pánové, vláda přichází s různými interviewy a což jest dosti zvláštním zjevem, také informacemi různých časopisů (Hlas Nám nepřátelských) nám hrozí.

Pan dr. Funke prohlásil, že on a jeho strana se naprosto nebojí dalšího vývoje věci. My však rovněž klidně prohlašujeme, že se také my nebojíme, ať přijde cokoliv, že se nebojíme zejména absolutismu a, jestliže tímto absolutismem se nám hrozí, pak musí to býti zajisté především oni mužové, kteří stojí dnes v čele státu, aby položili si otázku, zdaž se stanoviska státního prospěchu dá se mysliti, že by vláda mohla býti tak lehkomyslná a mohla koruně raditi, aby přerušila ústavní život a sáhla k absolutismu.

Vážení pánové, nehledě k těmto poměrům, k těm otřesům finančním, k té passivní stránce financí státních a ostatním momentům, o kterých se zmínil již minule p. Dr. Fořt, co stane se v takovém případě, když vláda rakouská přikročí k finanční skupině nějaké, aby opatřila si úvěr absolutistický po tom, když parlament tento úvěr odepřel. Možná, že snad nějaké finanční skupina se odhodlá k poskytnutí tohoto úvěru, ale jaké to bude břemeno, které bude uvaleno na stát, jakými úroky a zaručeními bude musiti býti vykoupeno to risiko, které převezme tato finanční skupina, risiko to zejména, které žádný finančník nepřehledne, totiž to, že v budoucnosti, jakmile opět budou zavedeny parlamentární poměry, každý parlament si to rozmyslí, aby převzal ono břímě, které na stát absolutismus uvalil. To nebude žádné novum, nýbrž my budeme pouze následovati příkladu, který provedli sami Maďaři.

Proto vláda, když v otázce jazykové zaujímá naprosto netečné stanovisko a, pokud to není netečné stanovisko, tedy stanovisko nám nepřátelské, ať místo hrozeb raději koná svou povinnost ve směrech hospodářských. Avšak tu vidíme, že tato vláda jest naprosto nezpůsobilá ke každé iniciativě a akci. Bylo to patrno zejména v době kalamity uhelné, když stal se neslýchaný případ, že vláda vůči všem těm vírům, bouřím a všem potřebám, vůči všemu tomu zdražování byla naprosto apathickou, nezaujala stanovisko žádné a pokud zaujala nějaké stanovisko, pak musil přijíti jeden ministr aby druhého desavouoval a opravoval

Velectění pánové, v Prusku, se kterým, respekt s Německem máme celní a obchodní smlouvy - a na ty smlouvy bylo se odvoláno, když bylo žádáno od vlády, aby obmezila vývoz uhlí byl ministr Barfeld, který jinak mluvil, než naše vláda, který nemohl sice říci, že zakáže vývoz, ale vůči stálému povzbuzování se strany poslanců, aby vývoz zakázal, prohlásil, že vláda bude toho dbalá, aby ochránila interessy německé vůči říši rakouské.

Velectění pánové, ještě vzpomínání, že při debatě, při řečech p. dra Funkeho a ostatních pánů o státní řeči bylo vysloveno a prohozeno slovo, že prý zvykové právo, Gewohnheitsrecht, mluví pro to, aby dorozumívací řeč byla uzákoněna. To jest zase ten jeden doklad, jakými právnickými vývody se s námi bojuje, způsob, který nemohu naprosto považovati za seriósní, poněvadž bych musel pochybovati, že páni právníci na německé straně mají nutné vědomosti, aby o těchto odborných otázkách svědomitě mluvili. Jak se může mluviti o právu zvykovém v takovém oboru, který jest určitě normami právnickými zcela přesně ohraničen, kde zákonodárství i nařízení mluví zcela přesně.

Pokud a ve kterém oboru snad zvykové právo se může vyvinouti, může to býti jenom v takovém oboru, kde není žádného zákonného předpisu!

Velectění pánové, za těchto poměrů, kdy, jak jsem si dovolil ukázati, vláda nejen nekoná svou povinnosť, aby přispěla ku provedení zákona, ale kdy vláda podporuje stranu německou a tlačí poměry tak, že můžeme dosud pochybovati o tom, zda-li činí to na prospěch státu a dynastie, kdy mluví se o tom, že jest třeba zavésti státní řeč německou, kde jest patrno, že provedení státní ideje německé by přivedlo říši rakouskou v destrukci, právě za těchto poměrů jest stanovisko naše, jest program náš zcela jasný, a právě náš program, naše státní idea, to přesvědčení, jak si upravení našeho státu českého a mocnářství rakouského představujeme, ukazuje, že jenom program náš, program našeho národa, program o rovnoprávnosti jest jediné arcanum, které může této říši v budoucnosti prospěti. Velectění panové, naproti oněm hrozným výsledkům, oněm zápasům a bojům, které by se vyvinuly z nadvlády německého aneb jakéhokoliv jiného národa, stojí tu naše maxima naprosté rovnoprávnosti všech národů, náš program, aby tato říše byla z kořene sice naprosto jinak upravena, ale aby byla vybudována jako silný stát, ve kterém by všichni národové, jako národové rovnoprávní našli útulek. Jenom tato maxima může býti provedena v tomto státu na rozhraní tří velikých živlů světových, živlu slovanského germánského a románského. Jestliže po všem tom vláda má ještě odvahy dosti, aby po těch urážkách, které se nám staly, a potom, kdy vláda váhá smazati urážku způsobenou nám zrušením jazykových nařízení, aby ve svém placeném lisku vylížila nás jako rušitele míru, pak my to můžeme býti, kteří můžeme hrdě a sebevědomě říci: Ve své oposici a po případě obstrukci, ku které budeme donuceni, budeme hájiti vždycky zájmy, které jsou kongruetní se zájmy státu a zájmy dynastie.

Velectění pánové, nejenom právo a přirozenost a nejenom moderní zásady rovnosti mluví pro uskutečnění našich požadavků, ale, velectění pánové, jestliže jest pravda, že ne sympatie osobní knížat dočasných rozhodují o vůdčí politice státu, ale že interessy a zájmy klíží činitele politické v jedno pevné sdružení a aliancí, pak možno říci, že jest to především náš národ, jehož program jest takový, že jest totožný s interesy státu a dynastie rakouské, a že právě program našeho národa obsahuje takové maximy, že provedení jeho zabezpečuje tuto říši a zabezpečuje dynastii před bouřemi budoucnosti. (Výborně! Potlesk. Řečníku se blahopřeje. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abg. Dr. Zdenko Schücker. Ich ertheile ihm das Wort

Abg. Dr. Zdenko Schücker: Hoher Landtag! Wir von dieser Seite des hohen Hauses sind einer eingehenden Erörterung der Angelegenheit, welche durch den Pacák'schen Antrag in Aufrollung gekommen ist, nicht ausgewichen, weil wir ja thatsächlich überzeugt sind, dass die -Behandlung und Erörterung der Sprachenfrage in Österreich von einer großen Bedeutung ist, und wir

die Verpflichtung haben, zu dieser Frage, wenn sie ins Rollen gebracht wird, Stellung zu nehmen.

Meine Herren! Wir haben das auch in sehr eingehenden Weife gethan, glauben aber, dass wir hiemit die Aufgabe, die uns zufällt, hier an dieser Stelle auch thatsächlich erfüllt haben und erklären, dass wir für eine Zuweisung des Antrages an einen Ausschuss nicht stimmen werden, weil diese Angelegenheit auch an anderer Stelle, wo eigentlich die Competenz dafür vorhanden ist, zur Austragung gelangen wird und weil wir dort Gelegenheit haben werden, unseren Standpunkt in entschiedenster Weise zur Geltung zu bringen.

Allein ich ich glaube und halte mich verpflichtet auch hier zu betonen, dass, wenn aus etwaigen Beschlüssen, die hier gefasst werden sollten, praktische Consequenzen zu unseren Ungunsten gezogen werden sollten, wir zu dem entschiedensten Widerstände dagegen gezwungen sein werden. Diese Erklärung abzugeben halten wir uns jetzt schon für verpflichtet

Meine Herren! Gestatten Sie mir, dass ich ganz unverhohlen meine Meinung dahin ausspreche, dass ich es für sehr eigenthüm1ich finde, dass aus dem Complexe der Fragen, welche den Gegenstand des Ausgleiches und der Verständigungsconferenz bilden, eine Frage herausgegriffen und hier zur Discussion gestellt worden ist.

Meine Herren! Von uns allen, die wir Mitglieder der Verständigungsconferenz sind, und zwar nicht nur von unserer Seite, sondern auch von Seite der Herren Czechen und von Seite des geehrten Großgrundbesitzes, ist in der Verständigungsconferenz der Grundsatz aufgestellt und daran festgehalten worden, dass wir sämmtliche Fragen und Angelegenheiten, welche in die Verständigungsaction mit einbezogen worden sind, als durch ein Junctim verbunden ansehen Es wäre daher meines Erachtens geziemend und in Ordnung gewesen, wenn man nicht diese Frage, welche den Gegenstand der Discussion bildet, herausgenommen und separat behandelt hätte, sondern wenn man sämmtliche Fragen, welche den Gegenstand der Verständigungsaction bilden, unter Einem, als geschlossenes Ganze zur Verhandlung gestellt hätte. Umsoweniger war es gerechtfertigt, meine Herren, diese Frage herauszugreifen.

als wir uns ja in der Verständigungsconferenz geeinigt haben, gerade diese Frage der Regelung der Sprachenfrage bei den landesfürstlichen Behörden am Schlüsse zur Discussion zu bringen, nachdem sämmtliche Parteien, welche an der Verständigung betheiligt sind und thatsächlich ein Interesse daran haben, dass eine Verständigung erzielt wird, sich darüber klar waren, dass diese Frage der Regelung der Sprache bei den landesfürstlichen Behörden die schwierigste ist, dass hier am allerwenigsten Aussicht vorhanden sei zu einer Einigung zu gelangen, daher es sich empfehle, erst jene Punkte herauszugreifen, bezüglich deren eine gegenseitige Annäherung leichter herbeizuführen ist und eben dadurch auch die Geneigtheit zu erlangen, in den schwierigen Fragen womöglich zu einer Einigung oder zu einer Verständigung zu gelangen.

Meine Herren! Sie sind hier den umgekehrten Weg gegangen und haben die schwierigste Frage herausgegriffen, und es ist sehr ungerechtfertigt, wenn Sie heute, wo die Verständigungsconferenz ihr Resultat noch nicht abgeschlossen hat und wo sie noch im Zuge sein soll, schon vorgreifen und der Meinung Ausdruck geben, dass die Regierung in dieser Frage keine Stellung genommen habe und dass daher in dieser Frage der Landtag in tonangebender Weise vorangehen solle.

Meine Herren! Es scheint da gewiss eine Absicht darin zu liegen. Ich bitte Sie folgendes wohl in Erwägung zu ziehen. Wir haben seinerzeit, als man uns in der Verständigungsconferenz angetragen hat, die Verständigungsaction hier auf böhmischem Boden im Landtage fortzusetzen, erklärt, dass wir den Boden hier nicht für geeignet halten zur Herbeiführung einer Verständigung.

Warum ?

Weil hier die Leidenschaftlichkeit zu erregt ist, indem hier eine Reihe von Einflussen auf die Conferenzmitglieder namentlich Ihrer Nation bestehen, welche es Ihnen meines Erachtens unmöglich machen, ein ungetrübtes Auge zu haben und objectiv die Thatsachen zu erwägen, welche in der Conferenz behandelt werden müssen, und zwar so, dass sie wo möglich zu einer Verständigung, zur Erzielung einer Einigung führen.

Nun, meine Herren, sehen Sie, was wir damals prophezeit haben, dass der hiesige

Boden nicht dazu geeignet ist, und dass,

wenn Sie thatsächlich die Verständigung

haben wollen, Sie auch nicht einen Theil der Verständigungsaction hieher Übertragen dürfen, diese Prophezeiung ist in Erfüllung gegangen.

Nur mit wenigen Ausnahmen ist über diesen sehr heiklen Gegenstand hier im Landtage mit Ruhe gesprochen worden, und ich erinnere an die Rede des Herrn Abg. Dr. Fort, der geradezu wie ein kriegsfuhrender General, der vor feinen Truppen steht, die im Begriffe sind, einen Angriff gegen den Feind vorzubereiten zu Ihnen gesprochen hat:

(Bravo links) Die Köpfe in die Höh', zum den Waffen gegriffen! Die Ehre der Nation steht auf dem Spiele! So war die Apostrophierung, welche der Herr Abg. Dr. Fořt nothwendig gesunden hat, an Sie zu richten, in einer Sache, meine Herren, die ruhigen Blutes und mit voller Uiberlegung behandelt weiden muss. Diese Sache kann, wenn man eine solche Leidenschaftlichkeit hineinträgt, niemals richtig beurtheilt werden Ich muss aufrichtig gestehen, weder nach dem Beruf des Herrn Abg. Dr. Fořt, der sehr friedensliebender Natur ist, noch nach seinen sonstigen Aeußerungen hätte ich es für mögich gehalten, dass er darauf hinweist, dass Böhmen (Ruf: Prag, nicht Böhmen!) -im Protokolle steht Böhmen - also dass Prag zwischen Petersburg und Paris gelegen ist, als wenn er uns andeuten wollte: Ja, meine Herren, wenn Sie unseren Wünschen und Auforderungen nicht nachgeben, dann werden unsere mächtigen Verbündeten, die Russen und die Franzosen, mobilisieren und zu Gunsten unseres Staatsrechtes einschreiten, sie werden die Deutschen vernichten und es tatsächlich möglich machen - durch einen Gewaltact - unser Staatsrecht zu verwirklichen. (Hört!)

Er hat auch von der Selbständigkeit des Staates gesprochen, von dem Sie stets träumen, und er hat gemeint, dass mit Hilfe dieses Ihren empfohlenen Mittels thatsächlich ein selbständiges Staatsgebilde hier entstehen könnte.

Ich will Sie, meine Herren, in diesen Träumen nicht stören, aber Sie würden ganz curios. erwachen, wenn es thatsächlich zu einer solchen Ausführung käme, und Sie würden sich überzeugen, dass die europäischen Verhältnisse derart beschaffen sind, dass ein

solcher selbständiger Staat, wie Sie sich ihn denken, absolut nicht bestehen könnte. (Beifall. )

Und, meine Herren, Sie sind bei weitem mehr interessiert als wir an dem Bestände dieses Reiches.

Ich sage das nicht in einer unpatriotischen Meinung und Auffassung. Ich sage das deswegen, weil wir Deutsche, die wir immer den patriotischen Standpunkt vertreten haben, die mir immer das Gesammtinteresse des Staates vertreten, uns immer aus den Standpunkt gestellt haben, dass in erster Reihe dem Staate gegeben weiden müsse, was ihm gebührt, heute zur Abwägung gedrängt sind, welchem Volksstamnie der Weiterbestand des Reiches von größerem Nutzen ist. Wir Deutsche sind jetzt zu einer strengen Opposition gezwungen, und es ist uns zum Bewußtsein gekommen, dass wir hier in diesem Staate in erster Reihe für die Rechte unseres Volkes einzutreten haben und nunmehr die Rechte des Volkes den Rechten des Staates vorstellen müssen.

Meine Herren ! Wir sind überzeugt, dass wir, wenn dieses Reich zerfallen winde, vollständig in unserem weiteren nationalen Bestände gesichert wären.

Das aber können Sie, meine Herren, von sich nicht behaupten, denn Sie können sich nur entwickeln, Sie sind nur groß geworden innerhalb des österreichischen Staatsgebietes. Sie sind an diesen Staatsverband gebunden und wenn der sich löst, dann ist auch Ihre nationale Existenz und all die Rechte und alle politische Stellung, die Sie heute einnehmen, in Frage gestellt. (Bravo! Sehr richtig!)

Meine Herren! Es ist weiters auch ganz eigenthümlich, dass Sie gerade zu der Zeit, wo Ihre Blätter der ganzen Welt kund geben, dass die Regierung einen sprachengesetzentwurs thatsächlich bereits vorbereitet oder bereits ausgearbeitet hat und dass sie die Absicht hat, diesen Sprachen csetzentwurf dem demnächst einzuberufenden Reichsrathe vorzulegen, dass Sie gerade jetzt, meine Herren, diese Frage hier im Landtage zur öffentlichen Discussion stellen.

Auch darin möchte ich, meine Herren, eine Absicht von Ihrer Seite vermuthen, die darauf hingeht, im letzten Augenblicke eine Pression auf die Regierung zu üben.

Ihre Publicistik, sowie auch die Aeußerungen, die ich von Seite der Herren über den in Ihren Zeitungen publicierten Sprachengesetzentwurf hörte, diese machen, meine Herren, auf mich den Eindruck, als wenn Sie ein Scheingefecht führen würden, ein Scheingefecht gegen etwas, was nicht zu Ihrem Nachtheile ist, was Sie auch erkennen als das, was nicht Ihr Nachtheil ist, das Ihnen aber vielleicht noch zu wenig erscheint oder wo Sie der Oeffentlichkeit gegenüber sich für verpflichtet fühlen, in scharfer Weise vorzugehen, um thatsächlich wenigstens das zu erreichen, was in diesem Sprachengesetzentwurfe enthalten ist.

Meine Herren! Wenn wir diesen Sprachengesetzentwurf anschauen, beziehungsweise jene Grundsätze ins Auge fassen, die in demselben nach Ihren Zeitungsberichten - denn wir unserseits haben keine Mittheilung darüber - enthalten sind, so kommen wir zu dem Schlusse und Ergebnisse, dass ja eigentlich die Herren keine Ursache haben, über einen Sprachengesetzentwurf dieses Inhaltes zu klagen, Abg. Strache ruft: Sie stellen sich ja nur so!) dass es eine Verstellung Ihrerseits wäre, wenn Sie sich unzufrieden stellen, und dass, wenn eine Opposition gegen einen solchen Sprachengesetzentwurf begründet ist, diese Opposition auf unserer Seite sein muss. (Beifall. )

Und, meine Herren, wenn auch dieser Sprachengesetzentwurf in der Weife beschaffen ist, wie Ihre Zeitungen mittheilen allerdings will ich zugeben, dass von den officiellen Blättern das desavouirt worden ist - dann wird entschieden unsere ganze energische Opposition dagegen Platz greifen, weil dieser Sprachengesetzentwurf auf Grundsätzen aufgebaut ist, welche wir im vorhinein ablehnen müssen.

Meine Herren, dass dem so ist, werde ich mir erlauben, in kurzem auszuführen.

Dieser Sprachengesetzentwurf, mit dem die Regierung vor den Reichsrath treten soll, entholt die Bestimmung, dass die innere Amtssprache im čechischen Gebiete čechisch sein soll.

Meine Herren! Das ist die Erfüllung eines Wunsches, der von Ihrer Seite gestellt wird, und eine Erfüllung eines Wunsches, gegen welchen ich persönlich nichts einzuwenden hätte, aber welcher niemals losgelöst weiden darf von dem Complex der übrigen

Ausgleichsfragen, sondern nur unter einem zur Lösung kommen kann, wenn auch die anderen Fragen, die unsere Wunsche, unsere Anforderungen enthalten, in einem uns günstigen Sinne erledigt werden.

Also, meine Herren, über den Sprachengesetzentwurf, den die innere čechische Amtssprache in den čechischen Sprachgebieten Ihnen concediert, der also einen Ihrer Wünsche tatsächlich erfüllt, haben Sie gar keinen Grund Klage oder Beschwerde zu führen.

In zweiter Richtung soll es in diesem Sprachengesetzentwurf heißen, dass alle Eingaben, welche in Böhmen eingebracht werden, in sämmtlichen Theilen des Landes in beiden Sprachen angenommen und in Erledigung gezogen werden müssen.

Nun, meine Herren, wenn das richtig ist, so ist es ja gegen den obersten Grundsatz, den wir bei einem Ausgleiche in der Sprachenfrage aufstellen, indem wir sagen, die beiden Völkerschaften vertragen sich mit einander nicht, alle Versuche, die gemacht worden sind, die beiden Völkerschaften zu vereinigen, sind gescheitert, und so bleibt nur noch ein einziges Mittel übrig, die beiden Volksstämme zu trennen, jeden aus fein geschlossenes Sprachengebiet anzuweisen und hier jedem das ausschließliche Recht des Gebrauches seiner Sprache und der Entwickelung Seines nationalen Charakters einzuräumen.

Nun, meine Herren, wenn gegen diesen von uns aufgehellten oberften Grundsatz im Sprachengesetzentwurfe, welchen die Regierung vorlegt, vorgegangen wird, und wenn Ihnen das Zugeständnis gemacht wird, dass zweisprachige Eingaben überall eingebracht werden können, so haben Sie damit wieder einen Vortheil erreicht, den Sie haben wollten, und hiemit ist für uns ein Nachtheil geschaffen, den wir auf das heftigste bekämpfen müssen.

Nur eine Bestimmung scheint es, welche noch der deutschen Sprache Rechnung trägt, dass ist die Bestimmung, dass der Verkehr mit den Militär- und Gendarmerie-Behörden, dass der innere Verkehr bei den Postund Telegraphenanstalten, der innere Verkehr bei den staatlichen industrialunternehmungen sich in deutscher Sprache vollziehen soll, das dürfte Ihren Wünschen nicht entsprechen.