Zur Bekämpfung der Seuche gelangten alle durch Gesetz und Wissenschaft gebotenen Vorbeugungs- und Tilgungsmaßregeln zur Anwendung u., um den Erfolg in erhöhtem Maße zu sichern, wurden auch Veterinäre zum Zwecke einer verschärften localen Controlle in die Seuchenorte nach Maßgabe des Bedarfes exponiert.

Die Belehrung der Landwirthe über Wesen und Bedeutung der Maul- und Klauenseuche und ihre ökonomischen und anderweitigen Nachtheile ist eine Gepflogenheit, welcher seit Jahren nicht allein zur Zeit der Verseuchung des Landes, sondern auch unter normalen Verhältnissen seitens der berufenen Organe im vollsten Maße Rechnung getragen wird.

Der exquisit panzootische Charakter der Maul- und Klauenseuche, ihre äußerst leichte Uebertragung, die nicht allein durch die leiseste Berührung der Thiere untereinander, sondern auch durch zahlreiche Zwischenträger des Ansteckungsstoffes erfolgt, erklären es auch, wenn oft trotz aller energischen Sperrmaßnahmen eine radicale, rasche Tilgung der Seuche nicht sofort erzielt wird, zumal die gebotene Rücksicht auf Industrie- und Oekonomiebetrieb die rücksichtslose Durchführung der Sperrmaßregeln nicht gestattet.

Für die erfolgreiche Bekämpfung der Seuche mangelt übrigens derzeit noch eine wesentliche Vorbedingung, nämlich die Kenntnis des Ansteckungsstoffes, den sicherzustellen der wissenschaftlichen Forschung bisher leider nicht gelungen ist.

Was die medicamentöse Behandlung an der Seuche erkrankter Thiere betrifft, so liegt bei dem in der Regel gutartigen Charakter der Krankheit eine Nothwendigkeit, wirkliche Medicamente anzuwenden, nicht vor.

Doch ergiengen an die Amtsthierärzte stritte Weisungen, den Landwirten mit Rath und That an die Hand zu gehen in jenen Fällen, wo sich Folgezustände der Klauenseuche einstellen und eine besondere Behand-lung geboten erscheint.

Unter anderen Heilmitteln wurden nicht allein Steinkohlentheer, sondern Theerpräparate überhaupt mit gutem Erfolge angewendet.

Vom günstigen Einflusse aus den Heilungsprocess erwiesen sich alle Desinficientien, deren Kenntnis unter den Landwirten eine so allgemeine ist, dass eine besondere Anpreisung specieller Mittel nicht geboten erscheint.

Was die von König hergestellten Klauenschuhe betrifft, so kommt denselben lediglich die Bedeutung eines leicht handlichen Verbandes zu.

Die Anwendung derselben wird seitens der Veterinäre angeraten, doch stellt sich einer allgemeinen Einführung dieser Schuhe bei der gewöhnlich benöthigten größeren Anzahl derselben noch der Kostenpreis entgegen. (1 Stück 6 bis 8 Mark. )

Schutzimpfungen mittels des Löfflirischen Seraphtius wurden in Niederösterreich, auch in Deutschland, versucht: das Resultat war jedoch ein negatives, und da nebenbei sogar schädliche Nachwirkungen eintraten, dürfte diese Art der Schutzimpfung als abgethan gelten.

Was die Methode Heckers betrifft, so hält dieser dieselbe selbst noch nicht für spruchreif.

Die Bekämpfung der Seuche mittels abgekochter Milch kranker Thiere nach der Methode des Dr. Winkler wurde jedoch resultatlos versucht. Diese Methode datiert aus der allerjüngsten Zeit und werden daher die Versuche fortgesetzt werden.

Das Contagium in der Milch seuchenkranker Thiere wild in den Seuchengehöften gesetzmäßig durch Abkochen unschädlich gemacht und der verseuchte Dünger in der gleichfalls gesetzlich vorgeschriebenen Weise mit Kalkmilch desinfiziert.

Hinsichtlich der Sperre verfeuchter Gehöfte und der Ueberwachnng der getroffenen veterinär-pollzeilichen Maßnahmen kann ich bemerken, dass hierbei genau im Sinne der gesetzlichen Bestimmungen vorgegangen wurde.

Seitens der betroffenen Gemeinden wurde wiederholt um Gewährung von Erleichterungen eingeschritten und liegt hierin der Beweis, dass sich die Executivorgane keiner Außerachtlassung schuldig machten.

Auch kann ich darauf hinweisen, dass von anderer Seite dieses hohen Hauses darüber Klage geführt wurde, daas in dem

Tilgungsverfahren gegen Maul- und Klauenseuche zu weit gegangen wird, und fand insbesondere die Action der Regierung bezüglich der Schaffung geordneter Verhältnisse im Viehmarstwesen durch Verlegung, und entsprechende Einrichtung der Viehluniktplätze nicht die erwünschte Unterstützung, wiewohl die nur durch eine entsprechende Regelung des Viehmarktwesens mögliche verläßliche sanitäre Beschau des Marktviehes gerade hinsichtlich der Maul- und. Klauenseuche zu den wichtigsten prophylaktischen Maßnahmen gezählt weiden muss.

Wenn trotz allen hier besprochenen Vor kehrungen der Erfolg hinter den gehegten

Wünschen zurückbleibt so liegt der Grund zum nicht gelingen Theile darin, dass die Landwirte ungeachtet der intensivsten belehrenden Einflussnahme die Behörde im Tilgungsverjahren nicht genügend unterstützen, indem sie die Bedeutung der Seuche unterschälen.

Der Widerstand gegen die Sperrmaßregeln ist vielfach ein so intensiver, dass es selbst durch empfindliche Strafen nicht gelang, die erwünschte Remedur zu schaffen

Und doch ist der Schaden, welcher der Gcsammtheit der Viehzüchter und Händler aus dem Bestände der Maul und Klauenseuche entsteht, wie die Herren Interpellanten mit Recht hervorheben, ein überaus großer, und alles sollte zusammenhalten und einmüthig die Maßregeln zur Seuchentilgung unterstützen.

Hieraus ergibt sich das dringende Bedürfnis, dass die hiezu in erster Linie berufenen landwirtschaftlichen Corporationen, welche ihrem autonomen Charakter entsprechend das größte Vertrauen und die größte Autorität der landwirtschaftlichen Kreise genießen müssen, durch von ihnen selbst ausgehende Belehrung auf eine Besserung dieser beklagenswerthen Haltung eines großen Theiles der Bevöllerung hinwirken, und kann ich daher zum Schlusse nur dem Wunsche Ausdruck geben, dass diese Corporationen in dem von den Herren Interpellanten angeregten Sinne unablässig fortarbeiten, da ohne die erforderliche Mithilfe der Landwirte selbst alle Bestrebungen der Gehörden nach einer raschen und gründlichen Tilgung der in Rede stehenden Seuche immer nur ein unvollkommenes Resultat aufweisen können.

Dotaz, který páni poslanci Josef Horák a soudruzi v sezení ze dne 30. prosince minulého roku podali, a jenž se týče přeloženi dobytčího tržiště v Miroticích a nařízení, jež se má na základě loňského usnesení sněmovního vydati ve příčině přeložení dobytčích tržišt vůbec, kladu si za čest takto zodpověděti:

Co se především týče rozkazu, který, jak páni dotazovatelé tvrdí, vydán byl obci Miroticím, aby své dosavadní dobytčí tržiště přeložila za obvod města, podotýkám, že poslední rozkaz, který ve příčině té okresní hejtmanství vydalo, datován byl ze dne 18. února m. r. a že zní pouze v ten smysl, aby obec oznámila, co zamýšlí učiniti ohledně konečného upravení otázky dobytčího tržiště, kdežto zmíněné usnesení sněmovní stalo se teprve v sezení ze dne 18. dubna m. r, tudíž v době pozdější.

Pakliže páni dotazovatelé tvrdí, že nynější poměry dobytčího tržiště obce mirotické jsou úplně přiměřené, dlužno naproti tomu poznamenati, že dosavadní tržiště pro dobytek nikterak nevyhovuje požadavkům zdravotním a zvěropolicejním, pročež povolilo také ministerstvo vnitra dne 18. května 1898 lhůtu k používání nynějšího tržiště dobytčího pouze do konce roku minulého.

Žádosti za další prodloužení lhůty obec mirotická ostatně doposud ani nepodala.

Mirotice náležejí již vzhledem ku značnému příhonu dobytka - průměrně tisíc kusů - k obcím, ohledně kterých rozkaz ku přeložení tržiště pro dobytek zcela jest na místě, a to tím spíše, jelikož obec má již po delší dobu příhodné k tomu místo a může také bez obtíží provésti jeho definitivní zařízení.

Pokud páni dotazovatelé žádají, aby nižším úřadům vydány byly všeobecné pokyny ve smyslu uvedeného usnesení sněmovního ze dne 18. dubna m. r., kladu si za čest učiniti na základě mne nedávné došlého výnosu ministerstva orby ze dne 27. února t. r. sdělení, že ministerstvo orby nemůže upustiti od zásadních ustanovení známého výnosu ze dne 28. května 1892, která již dalšími výnosy ze dne 4. února 1895 a ze dne

26. říjnu 1896 byla vysvětlena, tak že všem slušným požadavkům vyhovují.

Při tom rozhodovala především úvaha, že úprava věcí, týkajících se dobytčího trhu ve smyslu řečeného výnosu, učinila již v ostatních politických územích správních utěšené pokroky a byla z velké části již provedena.

Neustálé zkušenosti, jichž nabýti lze, pakliže se kontroluji poměry, týkající se zamezení dobytčího moru, dokazují, že pouze na řádně zařízených trzích dobytčích lze konati úspěšný dozor zvěropolicejní a možno zavésti a udržeti stav nákazy prostý. Tak mohla slintavka a kulhavka na Moravě, ve Slezsku a Haliči, kde věci stran dobytčích trhů ponejvíce jsou upraveny, od dvou let přes to, že zavlečena byla opět a opět ze zemí sousedních, udržena býti utěšeným způsobem na nízkém stupni, kdežto v království českém jest nákaza ta neustále velice rozšířena.

Jest na nejvýš nutno, aby jednak následkem velikého rozsahu zemských hranic českých podél říšských hranic německých, jednak následkem čilé dopravy dobytka přes hranice tyto poměry trhů dobytčích v království českém byly co nejdříve upraveny, aby případné nedostatky veřejné péče o veterinářství v Čechách nezmařily dosažení výhod pro náš vývoz dobytka.

Řečenou reformu posuzují také v největší části království a zemí na říšské radě zastoupených vždy s větším a větším porozuměním a to, jak veřejnými listy opětovně sděleno bylo, i takové obce, které původně proti těmto zcela účelným a hospodářsky výhodným opravám se vzpouzely, taktéž povolané korporace zemědělské, jakož i mnohé obchodní a živnostenské komory.

Dle těchto pokynů ministerstva vnitra nelze mi tudíž vydati všeobecného výnosu ohledně dovolení, aby dobytčí trhy byly odbývány na dosavadních místech, nýbrž ponechávám si v každém jednotlivém případě rozhodnutí o tom, zdali ze zvláštních důvodů zřetele hodných toto další dovolení jest nutné.

Prosím však, aby slavný sněm byl přesvědčen, že budu ve smyslu sněmovního usnesení k tomu přihlížeti, aby pouze taková nařízení byla vydávána, jichž v zájmu chovu dobytka a obchodu dobytkem je zapotřebí.

Na dotaz pánů zemských poslanců Dr. Emanuela Dýka a soudruhů v záležitosti urychlení regulace řeky Úslavy na mne učiněný kladu sobě za čest odpověděti, že dotyčný projekt nalézá se u ministerstva orby za účelem rozhodnutí o způsobu jeho provedení a o subvenci, a že obracím se zároveň na toto ministerstvo se žádostí, aby usnesení své v brzku vydalo.

Jakmile rozhodnutí to dojde, zařídím bezodkladně, čeho dále třeba bude

Na dotaz, jejž na mne učinili páni zemští poslanci Josef Mareš a soudruzi v záležitosti ztráty vody v studních jedné části města Mýta následkem různých vodních zařízení v tamní sladovně firmy Emil Grube, kladu sobě za čest odpověděti takto

Na záležitost tu upozorněno bylo místodržitelství příslušným zemským zdravotním inspektorem; okresní hejtmanství v Rokycanech ujalo se jí jednak z rozkazu místodržitelského, jednak na podnět zájemníků.

Místním šetřením dne 30. ledna t. r. odbývaným bylo zjištěno, že firma Emil Grube, aniž by si vyžádala úřední povolení, skutečně svou 26 m. hlubokou studnu v nedávné době o dalších 50 m. prohloubila a z ní dvě štoly zříditi dala. Dle dobrozdání příslušného státního technika zdá se býti nepochybným, že následkem těchto opatření domovní studně v západní části města Mýta, obsahující asi 20 domovních čísel, pro některou část roku v skutku vysychají. V den komise shledáno v některých studních vody jen málo, některé studně dokonce nalezeny byly vyschlé.

Okresní hejtmanství podle povinnosti své snažilo se především záležitost urovnati mírným způsobem. Snaha jeho aspoň potud měla výsledek, že jmenovaná firma podáním ze dne 1. dubna t. r. na zřízení vodovodu pro dotyčnou část města, kteréž obec zamýšlí, přislíbila příspěvek 4000 korun.

Uložil jsem okresnímu hejtmanství, aby v započatém smírném jednání způsobem co nejstručnějším ihned pokračovalo a je co nejdříve dokončilo, kdyby však uspokojivého dohodnutí docíleno býti nemohlo, aby bez odkladu se vším důrazem dle zákona úřad konalo, neboť nelze z veřejných ohledů dopustiti, aby používání spodních vod jmenovanou firmou tak daleko šlo, aby celá část obce potřebné vody zbavena byla.

Rozumí se samo sebou, že záležitost tuto v evidenci podržím.

In Beantwortug der am 30. März 1900 eingebrachten Interpellation des Herrn Abgeordneten Dr. Schreiner und Genossen wegen Gewährung von Frachtermäßigungen für die Beförderung von Saatgut auf den österreichischen Privatbahnen beehre ich mich mitzutheilen, dass diese Angelegenheit bereits zweimal, zuletzt im Jahre 1890 in Behandlung gestanden ist, jedoch nur mit dem Erfolge, dass es seitens der DirectorenConferenz der Entscheidung der Einzelnen Bahnverwaltungen überlassen wurde, für Saatgetreide die Begünstigung eines Frachterlasses rücksichtlich ihrer Linien zuzugestehen. Ungeachtet dieses ablehnenden Verhaltens der österreichischen Privatbahnen wird das Eisenbahnministerium die vorliegende Interpellation dennoch zum Anlasse nehmen, um an die österreichischen Privatbahnen abermals mit der Einladung heranzutreten, die grundsätzliche Gewährung der in Rede stehenden Frachtermäßigung neuerdings in Erwägung zu ziehen, wobei speciell auf den Umstand hingewiesen werden wird, dass auf Grund der seit der Einführung dieser Frachtermäßigung auf den k. k. österreichischen Staatsbahnen im Jahre 1889 gesammelten Erfahrungen aus dem Bestande dieser Ermäßigung sich bisher keine Complicationen ergeben haben.

Na dotaz, který na mne dne 26. března t. r. podali páni poslanci dr. Sláma a soudruzi ve příčine rozšíření průjezdu jihoseveroněmecké spojovací dráhy, jež vede přes pražskou silnici v Jaroměři, kladu si za čest takto odpověděti:

Na základě městského plánu regulačního, jenž zhotoven byl po vystavění dráhy, rozšířilo královské věnné město Jaroměř v letech 1894 a 1895 pražskou silnici v místech mimo dráhu na 16 metrů Přes

silnici tu vede při 41, 3 km železniční trať Pardubice-Libava, čímž nevstává řečený 58 m široký klenutý průjezd.

Po rozšíření silnice podala pak jmenovaná obec městská u okresního hejtmanství ve Dvoře Králové žádost, aby jihoseveroněmecká spojovací dráha byla k tomu přidržena, by na útraty dráhy upravila zmíněný objekt železniční na šířku 16 m.

Z šetření jež generální inspekce rakouských drah ve příčině té konala, vyšlo na jevo, že společnost železniční při stavbě dráhy úplně vyhověla všem povinnostem, které jí při politické pochůzce ohledně naznačeného průjezdu byly uloženy, a že nemůže býti přidržena k tomu, aby žádané rozšíření průjezdu, pokud je podmíněno vzrůstem dopravy po silnici na rozvoji dopravy železniční nezávislým a úpravou městské sítě komunikační po vystavění dráhy provedenou, dala zaříditi na své útraty.

Není však překážek aby úpravu průjezdu provedla správa dráhy k žádosti obce na její útraty.

V sezení sněmu království českého ze dne 3. dubna t. r. podali na mne páni poslanci Max Hájek a soudruzi dotaz ve příčině potrestání drogisty Františka Urbana v Jilemnici pro to, že prodal tekutinu, označenou jako fluid.

Odpovídaje na tento dotaz, kladu sobě za čest sděliti, že místodržitelství mezi tím k odvolání Františka Urbana dotčený trestní nález okres. hejtmanství zrušilo.

Dotaz, který na mne podali páni posl. Dr. Scharf a soudr. ve sněmovním sezení dne 30. března t. r. ve příčině schválení stanov hromady pomocníků při obchodním gremiu na Kladně, kladu si za čest takto zodpovídati:

Stanovy ty, ve smyslu novely k živnostenskému řádu ze dne 23. února 1897, přepracované, došly místodržitelství současně se stanovami řečeného obchodního gremia, jakož i několika jiných společenstev politického okresu kladenského dne 5. července 1899 - nedošly tudíž, jak se v dotazu tvrdí, již koncem roku 1893. Místodržitelství zaslalo je pak již dne 6. července minulého roku, tudíž den na to, co došly, obchodní a živnostenské komoře v Praze k vyjádření ohledně otázek, o které se tu jednalo.

K urgenci ze dne 4. listopadu minulého roku došly pak zmíněné návrhy stanov s vyjádřením obchodní a živnostenské komory místodržitelství dne 12. ledna t. r. a byly již dne 19. ledna tohoto roku cestou okres hejtmanství vráceny interessentům, aby je ve smyslu nadřečeného vyjádření upravili.

Přepracované návrhy stanov předložilo obchodní gremium okres. hejtmanství dne 1. března; místodržitelství došly počátkem toho měsíce a byly již dne 12. tohoto měsíce schváleny, z čehož možno seznati, že místodržitelství se záležitostí tou nijak neotálelo.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. hrabě Sylva-Tarouca, předloživ vysvědčení lékařské, oznámil, že za příčinou onemocnění se po delší dobu nemůže účastniti jednání sněmovních. Rovněž předložil vysvědčeni lékařské pan posl. Ferdinand šlechtic Richter a sdělil, že následkem nemoci po nějakou dobu jest mu nemožno účastniti se jednání sněmovních.

Der Herr Abg. Graf Sylva-Tarouca hat unter Beibringung eines ärztlichen Zeugnisses angezeigt, dass er infolge Erkrankung längere Zeit hindurch den Landtagsverhandlungen nicht beiwohnen kann.

Ebenso hat der Herr Abg. Ferdinand Edler von Richter ein ärztliches Zeugnis mit der Anzeige mir eingesendet, dass es ihm wegen Erkrankung längere Zeit nicht möglich ist sich an den Verhandlungen des Landtages zu betheiligen.

Konstatuji, že jest slavný sněm způsobilý usnášeti se.

Ich konstatiere die Beschlußfähigkeit des hohen Hauses.

(Zvoní): Přejdeme k dennímu pořádku.

Wir gehen zur Tagesordnung über.

Prvním předmětem denního pořádku jest volba 12 členů komise pro kandidování do zemských komisí berních.

Erster Gegenstand der Tagesordnung.

ist die Wahl von 12 Mitgliedern der Commission für die Candidirung in die Landeskommissionen in Steuerangelegenheiten.

Žádám pány verifikátory by ráčili předstoupiti.

Ich ersuche die Herren Verificatoren vorzutreten.

Žádám, by byly sbírány lístky

Ich ersuche, die Wahlzettel einzusammeln.

Odevzdávání lístků jest ukončeno.

Die Stimmgebung ist geschlossen.

Ich ersuche die Herren Verificatoren, das Scrutinium im Laufe der Sitzung vorzunehmen.

Žádám pp. venfikátory, by ráčili předsevzíti skutinium během sezení.

(Zvoní)): Příštím předmětem denního pořádku jest pokračování v prvním čtení návrhu poslance dra Bedřicha Pacáka a soudruhů v příčině provedení rovného práva jazyka českého při soudech a státních úřadech v království Českém.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die Fortsetzung der eisten Lesung des Antrages des Abg. Dr. Pacák.

Es hat in der letzten Sitzung zuletzt ein Redner gegen die Anträge gesprochen.

Es gelangt demnach zum Worte der nächste, für den Antrag eingetragene Redner

Nun haben die Herren Abgeordneten Dr. Herold und Dr. Ladislaus Dvořák einen Platzwechsel vorgenommen. Infolge dessen gelangt jetzt zum Worte der Herr Abgeordnete Dr. Ladislaus Dvořák.

Před ukončením posledního sezení řečnil jeden řečník, který byl zapsán proti návrhu a přijde tedy nyní k řeči příští řečník, který jest zapsán pro návrh. Pp. posl. dr. Herold a dr. Lad. Dvořák vyměnili si svá místa a přijde následkem toho k řeči p. posl. dr. Lad. Dvořák.

Dávám jemu slovo.

Posl. dr. Lad. Dvořák: Slavný sněme! Tato debata, ve které mám čest ujati se slova, odbývá se sice ve znamení jazykové otázky, ale koná se zajisté v ovzduší krise, která nejenom v tomto království ale v celé říši je již od delší doby patrná.

Velectění pánové, právnická stránka návrhu dra Pacáka jest tak jednoduchá, že, kdybychom předložili celou tuto otázku sboru nestranných osob, sboru odborníků a právníků, zajisté výsledek a usnesení jejich by bylo totéž jako známé rozhodnutí Nejvyššího soudního dvoru ze

dne 13. pros. 1898.

Ale, velectění pánové, tak věci se nemají. Jakkoliv tato otázka právnicky jest tak jasná, vyskytují se ve věci při prováděni právnické stránky, při provádění zákonného stavu, velké obtíže následkem toho, že jak vláda, tak také Němci zaujímají v této věci stanovisko, které stavem zákonným, které se stanoviska právnického, se naprosto nedá odůvodniti.

Velectění pánové, jakkoli jest patrno, že zákonodárný stav mnoha století v tomto království a také ústava, kterou oni pánové sami spracovali, zaručuje nám úplnou rovnoprávnost rovnoprávnost takovou, že není žádného rozdílu mezi vnější a vnitřní řečí úřední, velectění pánové, přece pánové ze strany německé, když byl rozdán návrh dra Pacáka, který směřuje jenom k tomu, aby ten zákonný stav byl prováděn (Tak jest!), prohlašuji, že celá tato otázka jest indiskutabl, že jest to něco, o čem oni vůbec nemohou rokovati.

Vážení pánové z německé strany staví se na stanovisko, že oni snad nám mají poskytnouti nějakou koncessi, že oni snad nám něco dávají, a jsou tak loyální, že nechtějí ani dostáti tomu, co ve své vlastní ústavě, v čl. XIX. ústavy prosincové, sami nám přiznali. Jaké stanovisko zaujímá v tomto směru vláda?

Velectění pánové, jest velmi dobře známo, že není ani jednoho zákona, kterým by byla vláda mohla odůvodniti známé nařízení Claryovo, zejména tajný výnos Kindingerův. Velectění pánové, jest velmi dobře známo, že žádná vláda ani podle ústavy prosincové není oprávněna, aby zrušila nařízení contra legem, aby zrušovala je zejména za takových okolností, kdy, jak v tajném výnosu Kindingerově

výslovně prohlásila, "že nadále má býti upuštěno od užíváni obou jazyků zemských ve službě vniterní, a že má se konati nyní opět úřadování výhradně v jazyku německém. "

Velectění pánové, vláda, která říká, že chce býti nad stranami, a přísahala, že bude zachovávati základní zákony státní, vláda tato má přímo úřední povinnost, ku které se nastoupením nového úřadu zavázala, aby prováděla tyto zákony a aby prováděla je čistě se stanoviska zákonného.

Ale vláda činí z této otázky otázku politického maklování, prohlašujíc, že učiní jen tenkráte zadost zákonům a tenkráte je provede, když Němci s tím souhlasiti budou.

Za těchto poměrů, velectění pánové, když jsme přesvědčeni, že s právnické stránky jest věc tak jasná, že jest patrná také pánům se strany německé, musím přiznati, že není mi příjemno, abych obíral se právnickými vývody některých pánů z německé strany, zejména vývody p. Dra. Funke, ale přece musím stručně dotknouti se projevů toho pána, poněvadž chci ukázati, jaký asi úmysl měl pan řečník, když pronášel tyto tak zvané právnické vývody.

Pan Dr. Funke především uvedl, že prý čl. XIX. státních základních zákonů o naprosté rovnoprávnosti všech národů rakouských obsahuje pouze jakýsi princip abstraktní, který neplatí a nebude platiti tak dlouho, pokud tu nebude prováděcího zákona, a tvrdil, že prý to bude zásluhou nynější vlády, že ona chce takovou osnovu jazykového zákona předložiti.

Velectění pánové, když p. Dr. Funke trvá na tom, že tu třeba prováděcího zákona, tu již doslov onoho základního zákona státního o základních právech občanů státních poučuje ho o pravém opaku. Kde zákon žádá prováděcího zákona, tam výslovně v jednotlivých článcích odvolává se na to, že ku provádění těchto zákonů bude vydán zvláštní zákon, ale v čl. XIX. takovéto připomínky není. V tomto zákoně jest celá řada paragrafů, celá řada článků, kde nemluví se o provádění zákona, kde také žádný prováděcí zákon vydán nebyl a kde tyto články přece platí.

Na př. čl. 4 o svobodě stěhovací, čl. 5 o nedotknutelnosti vlastnictví, čl. 12 o právu petičním.

Neplatí, velectění pánové, tyto články ?

Může zde někdo říci, že tyto články platiti budou teprve potom, až bude vydán nějaký prováděcí zákon?

Anebo v r. 1848, když byla prohlášena svoboda tisku, bylo třeba nějakého prováděcího zákona? Nikoli. Ihned nastaly důsledky zrušení censury, jakkoli ještě jistou dobu nebyl vydán zvláštní zákon tiskový.

Já se zde stavím na stanovisko p. Dra Funka, aj s tohoto stanoviska dokazuji, že jeho vývody jsou nesprávné, nehledě ani k tomu, že již staletý vývoj zákonodárství zemského dokazuje, že ne bylo k tomu ani třeba čl. 19. ústavy prosincové, aby bylo vysloveno, že čeština je s němčinou jak v oboru vnější tak i vnitřní řeči úplně rovnoprávnou.

Ale, velectění pánové, vždyť i ústavy, které nám daly vlády rakouské, staví se na stanovisko, které zaujímá čl. XIX.

V roce 1861 nedělo se také ničeho jiného. Ústava Pillersdorfova z. d. 25. dubna 1849 v § 4 a zejména oktrojováná ústava z. d. 4. března 1849 v §5 vyslovují tutéž zásadu a jest zajímavo, že právě tato ústava oktrojováná, z března 1849, obsahuje slovné znění odstavce čl. 19, který byl převzat do ústavy prosincové.

Leč i když se postavím na stanovisko, které zaujal pan Dr. Funko, nemohu pochopiti, kterak zde mohl s takovou apodiktickou určitostí tvrditi, že prý sněm král. českého není kompetentním k vyřízení této otázky, nýbrž že je kompetentní říšská rada. Právě s jeho stanoviska musí se odvozovati pravý opak.

Je známo, velectění pánové, že § 11. ad lit. m. základních zákonů státních, kde se upravuje kompetence říšské rady, praví, že ke kompetenci říšské rady patří vydání zákonů, kterých bude třeba ke provádění státních základních zákonů o základních právech občanů státních, pokud tyto základní zákony státní odvolávají se na to, že mají býti vydány prováděcí zákony.

Čl. 19. se neodvolává na to, a z toho tedy jasně plyne, že podle § 12. téhož základního zákona státního je kompetentním v této otázce sněm. A zrovna tak, velectění pánové, je právnicky nesprávné stanovisko pánů z německé strany ohledně celé vnitřní úřední řeči. Tato otázka je tak jasnou, že nepovažuji za vhodné, ani sl. sněmu za důstojné, abych v této tak patrné a právnicky nesporné otázce ještě dále slova ztrácel. Ale, velectění pánové, proto jsem uvedl tento nesprávný náhled p. Dr. Funke, poněvadž jsem chtěl konstatovati, jaký úmysl asi vede tyto pány k oněm naprosto nesprávným právnickým dedukcím, o nichž sami jsou přesvědčeni, že jsou nesprávný.

Velectění pánové, tu je patrná ona lehkomyslnosť, s jakou o celé věci mluvíte, a tu musíme si rozmysleti, když takovými zbraněmi bojujete, zda loyální smír je vůbec možný.

Velectění pánové, v této době, kde zvláště ze zrušení jazykových nařízení je patrno, že zákony se neprovádějí, je třeba konstatovati, že tento úkaz neprovádění zákona je neobyčejně vážným symptomem v historii každé řiše. A tu, velectění pánové, vzpomínám zejména historie Polska, kde před pádem polským, právě takové porušování zákonů z míst nejvyšších se objevilo, jako se objevuje také u nás.

Velectění pánové, kdežto neplatí zde zákony, kdežto neplatí ani 19. čl. ústavy, kterou strany německé samy vypracovaly, platí zde nařízení hraběte Claryho; naproti zákonům státním platí zde tajný výnos Kindingerův, a takovým způsobem, velectění pánové, shledáváme všude, že dnes v Rakousku neprovádějí se zákony, že v Rakousku dnes neplatí zákony, nýbrž že jest to především výkonná moc, která i proti duchu i proti znění zákonů vládne.

Velectění pánové! Všimněme si nejprve dnešních poměrů v justici, poměrů, které v Rakousku zavládly po zavedení nového civilního řádu

Kdežto státní základní zákony zaručují stavu soudcovskému naprostou samostatnost a neodvislost, ministerstvo spravedlnosti, respektive známá osoba, která