der Stadt Eger und des Egerer Gebietes

-  und da spreche ich auch im Namen des in diesem Landtag anwesenden Vertreters der Egerer Landgemeinden, H. Abg. Walter

-  nur noch ganz besonders gegen den Antrag des Herrn Abg. Dr. Pacák verwahren, da Eger und seinem Gebiete gewohnheitsrechtlich und durch zählreiche verbriefte Privilegien der ausschließliche Gebrauch der denischen Sprache stets, in allen Aemtern und im Verkehr mit Behörden und Parteien gesichert erscheint. (Abg. Hořica  Legio Slavorum! Lebhafter Beifall und Händeklatschen links. Redner wird beglückwünscht.

Nejvyšší maršálek zemský: Nyní přichází k řeči první řečník, který jest zapsán pro návrh.

Dávám slovo panu poslanci dru Pippichovi.

Posl. dr. Pippich: Slavný sněme! Vůči návrhu kol. p. posl. dra Pacáka, ozvala se nejprve nejostřejší tonina německá. Ale jsem přesvědčen, že to, co bude následovati se strany ostatních stran německých, ačkoliv ve formě snad poně kud odchylné, a ačkoliv to bude pověděno s jistým obalem, že v podstatě věci samé úplně se to bude srovnávati (Tak jest!) s těmi názory, které nám zde sdělil kol. Iro.

Bude to právě jen méně upřímné, tak jako celá akce vyrovnávací, která se strany německé byla patronisována, trpěla touto provléklou chorobou naprosté neopravdivosti a neupřímnosti.

Pan kol. Iro postavil jako nezvratný axiom, bez kterého není možné žádné jednání o otázce jazykové, zavedení němčiny jakožto státního jazyka. Páni němečtí krajané ostatních stran dali věci té sice obal, pláštík jazyku dorozumívacího, ale když přihlížíme k úvodním myšlénkám programu svatodušního, jest nám ihned jasno, že není mezi nimi naprosto žádného rozdílu, co se týče této otázky, totiž onoho jha, které neněmeckým národům má býti uloženo zavedením jazyka dorozumívacího, pokud se týče státního.

Oni totiž, vycházejíce z potřeby úpravy sporných otázek jazykových i všelikých dalších sporných otázek politických, které se k tomu přičleňují, praví, že základu pro odstranění národnostních sporů v Rakousku získati lze jen takovým postavením Němců, tvořících základní pilíř tohoto státu, jakého si dobyli po dobu sta let v Rakousku a jaké by bylo v souhlasu s jich významem.

A proto důsledkem toho zamítají veškeré státoprávní snahy jiných národností a drží se své centralistické ústavy a chtějí, aby to, co jest historickým podkladem celého státu, to složení jeho z království a zemí na radě říšské zastoupených, prostě bylo odstraněno a zničeno, a aby stát nazván byl jedině Rakouskem. To jest základní vůdčí myšlénka, ze které vycházejí naši němečtí krajané při uklizování a odstraňování celého národního sporu.

Z tohoto východiště nutno souditi a jest to jen prostý zákon logiky - o všech těch jejich požadavcích v příčině národnostního ohraničení, v příčině platnosti jazyka dorozumívacího pro české obvody soudní a úřední, v příčině toho, že na straně českého úřednictva požaduje se znalost němčiny, že klade se povinnost při zkouškách dokázati tuto znalost, že ve svatodušním programu taktéž se požaduje, aby nestal se úředníkem nikdo, kdo neprokáže znalost němčiny a že konečně i advokáti a notáři tuto znalost prokázati mají. To jsou důsledky ze základních praemis, které jsem prvotně vyznačil.

Proto my k tomu že se slučuje s úpravou jazykové otázky národnostní ohraniční, se kterým nám přišel pan ministerpraesident dr. Korber, musíme pohlíželi se zvláštní pozorností, k tomuto požadavku, poněvadž jest základní kámen, svor všech požadavků svatodušního programu německého. Národnostní ohraničení toho, již dotkl se p. Dr. Pacák ve fundamentálkách a vůbec národnostní zákon fundamentálek ochranou národních menšin a s rovným právem obou národností v zemi měl býti postaven pod záštitu korunovační přísahy krále.

Tehdáž to bylo výslednicí dobudování v řešení celé otázky české v celém jejím rozsahu, ve všech prvcích, které tvoří státoprávní náš program, které tvoří to, co my vyžadujeme pro samostatnost a svébytnost zemí koruny České.

Tenkráte, když fundamentálky přijaly národnostní ohraničení, tenkráte bylo to teprve na počátku té doby, toho nového politického útvaru velké říše Německé, tehdáž teprve nastávalo to scelování této říše Německé, ten velký stát a ty důsledky těchto politických dějů. Ta obrovská atrakční síla, kterou působí německá říše na naše německé krajany, ta ještě se nepociťovala jasně, jako ji pociťujeme dnes, a proto naše stanovisko v příčině národnostního ohraničování dnes jest podstatně jiné se zřetelem k tomuto historickému vývoji sloučení a scelení Německé říše.

My máme zde ještě jednu věc, kterou musíme si dobře zapamatovati, když přihlížíme k národnostnímu ohraničování které nyní s otázkou jazykové se slučuje Gautschova nařízení v této věci jsou potud obratnější, než pokusy, činěné se strany nynější vlády, která je vládou zřejmě německou, která ve všem zřejmě naddržuje našim německým krajanům, že celé dělení pásmové, trojdílnost území pro soudy a úřady co do úpravy jazykové je postaveno na základ státu quo, bez ohledu na nějaké národnostní ohraničení, kdežto nyní tato otázka se slučuje přímo s požadavkem národnostního ohraničení, aby se splnilo, po čem páni Němečtí krajané prahnou a touží, v čem vidí splnění svého základního požadavku, a toho, aby jim úplně v této věci bylo vyhověno. A tu jest zajímavo, pohlédnouti zpět na jistou fási našeho politického zápasu, kterou jsme prožili a při které byla tato otázka národnostního ohraničení kamenem úrazu a byla hrobem té celé tehdejší zavedené akce, totiž vyrovnacích punktací z r. 1890. Tu prosím jest třeba, abychom si oživili v paměti, chceme-li správně nazírati na tento požadavek, který se jako kardinální požadavek vkládá do celé úpravy jazykové, abychom si oživili v paměti to, co tenkráte se odehrálo ohledně zřízení takového národního území německého, kdy přece v punktacích se ještě přihlíželo k tomu a mělo se díti ohraničení se zřetelem ku přáním súčastněného obyvatelstva, mělo se díti se zřetelem k teritoriálním, komunikačním a dopravním poměrům a měly se jen pokud možno slučovati obce v soudní obvody téže národnosti, kdežto nyní nepokrytě a bez příměsku se požaduje pouze národní ohraničení, jde se tedy nepoměrně dále, než v dotyčném bodu punktací.

Z tohoto punktačního bodu, jemuž se nevěnovala z počátku pravá pozornost, vyklubalo se nepokryté národnostní ohraničování již tehdy se strany německé beze všeho obmezování požadované, ač punktační znění bylo jiné a s jásotem Němců přijato právě toto ujednání punktací. Tu musíme se rozpomenouti, že tehdáž na valném sjezdu německém v Teplicích konaném dne 9. února bylo prohlášeno Drem Schmeykalem, Plenerem a Hallwichem, že nyní jest teprv německé území v Čechách právně uznáno, že foederalismus nadobro jest tím povalen, že jest tím utvrzena a ustálena nynější proti nám nespravedlivě a svémocně zavedená ústava centralistická a že tím teprv dobyl si německý národ v Čechách největšího úspěchu. Zároveň bylo tehdáž prohlášeno, že si tím teprv německý jazyk státní razil cestu. To bylo nepokryté přiznání z úst německých. Jest to demaskování se úplné v této otázce národnostního ohraničení, tady padá celý kryt té tak zv. praktické potřeby, a zůstává zde v celé nahotě ten konečný cíl politické hegemonie německé.

Proto také pan posl. Iro ovšem nevědomky označil tento po tup, že máme bráti k upravení jazykové otázky a k vyřízení sporu jazykového cestou národnostního ohraničení, jako počátek celé té akce německé, jejíž konečný cíl však shledává v té tužbě po splynutí, v té Nirvárně německého nebe, v tom stoku v obrovské moře německé, jež bije do výspy české, která dosud jediná proti němu pro Slovanstvo veškeré tvoří hráz nedobytnou. Proto také posl. Iro tuto tužbu prostě a nepokrytě projevil, ovšem předem řekl to za Chebsko, - za totéž Chebsko, pro které platí tytéž zákony dosud platné v předpisech jazykových, totéž obnovené zřízeni zemské, tytéž předpisy z 18. století a počátku 19 a týž. kabinetní list krále Ferdinanda V. z roku 1848., ačkoliv on pro ně zvláštního postavení se domáhá.

Jeho řeč doplnil jeden kolega ze sdružení německo-nacionálního těmi slovy. Nejlépe bude úplně pryč od této země.

Ale tento výkřik úplně pryč od této země, od tohoto království, který vyvřel zde z úst muže, jenž se nezná tak v diplomatice politické, jest nám takovou pochodní světla, jakou můžeme posvítiti do celé otázky jazykové a úpravy její Němci dožadované, tak že myslím, že i ti, kteří by měli zrak svůj jakousi mlžinou pochybnosti zastřený, musí jasně prohlédnouti.

Pan kolega dr. Pacák celou otázku tuto probral do základů, on se zabýval všemi těmi dávnými našimi požadavky jedině oprávněnými a spravedlivými, co se týče rovnosti jazykové u nás.

Zabýval se také konferencemi, bezvýsledností jejich a tím, že konference ty sklamaly, ač myslím, že se nemůže o sklamání mluviti, poněvadž jsme v opravdovost a upřímnost jejich nevěřili a věděli, že jsou pouhou pomůckou k praktice a postupu politickému, který jest dávno podle našeho přesvědčení také smluven s vládou, a který vláda patronisuje, tak že jsme se my v tom ohledu neoddávali žádným illusím.

Když pan kolega dr. Pacák řekl, že smíru v této otázce jest nutně potřebí oběma národnostem, nutno tomu přisvědčiti a poukázati k tomu, že se hlásalo i se strany německé, že octroy nějaký, vůbec znásilňováni jedné národnosti proti druhé jest nemožné, a že by to muselo vésti ještě k většímu rozvášnění myslí, že úplnou secessi, rozloučení něčeho, co staletími jest srostlé a na sebe odkázáno nejen ve společenských, ale i v hospodářských a kulturních vztazích, ve spolužití obou národních kmenů, nelze si představiti.

Nebylo by to žádnou politikou seriosní, žádnou politikou soudných lidí, kdyby se nepřiznal veliký mravní význam této otázce smíru mezi oběma národnostmi, ale bylo by také sebeklamem nepřiznati, že rozpor jest veliký a široký a že se rozvírá celá propast různých protichůdných zásad mezi námi a německými krajany, že tedy by bylo výhodou dospěti aspoň k nějakému provisoriu, které by učinilo další postup k nějakému modu vivendi možným. Ale tu i pro takové provisorium by bylo potřebí takové snášenlivosti, kterou my na straně německé, bohužel, neshledáváme, když patříme k tomu, jak se jako průpravou k této otázce jazykové chovají němečtí krajané k našim národním menšinám. Heslo očisty v německých okresech, kde si pp. krajané němečtí myslí, že by živel český jim byl na obtíž pro ryzost jejich německého území, to heslo očisty bylo vydáno a prováděno postupem a jednáním tak násilnickým a nelidským ve mnohých úkazech, jichž jsme byli1 svědci, že není naprosto možno, pomýšleti na zákonné uznání nějakého německého území, když není poskytnuta záruku zákonou proti každému znásilňování národních menšin, že tedy nelze mysliti, abychom k nějakému konečnému řešení této otázky jazykové přikročiti mohli, dokud nemáme takového zákona na ochranu menšin národních. To jest jedna citelná mezera celé této akce jazykové, aby nevedla k horšímu ještě boji a k horšímu znásilňování.

Tato otázka jest nerozlučná s otázkou národnostního zákona na ochranu národních menšin, tak že musíme se vší váhou a důrazem požadovati řešení její i při této úpravě jazykové.

Druhý požadavek, který s touto otázkou jazykovou jest nerozlučný a který, nechť by jazyková otázka jakkoli měla býti řešena, zejména chce-li se mluviti se strany německé o úřadnících německé národnosti, a staví se takto pojem, jehož přesné, opravdové zjištění nižádným způsobem není zákonně provedeno a jehož příznačné vlastnosti nejsou zákonem stanoveny, jest, že by bylo především potřeba, abychom tento národnostní moment měli zjištěný tím sčítáním lidu podle národnosti.

Již kol. Dr. Pacák správně k tomu poukázal, že nějaký jazyk obcovací nemůže býti podkladem k trvalému a správnému útvaru pro rozlišování jednotlivých obvodů smíšených, českých a německých, a že musí předcházeti zjištění národnosti při sčítání lidu. V té věci poukazuji k tomu, že i věda nyní stále více obrací se k tomu, že nějaké zjištění jazyka obcovacího jest bezcenné a bezvýznamné, že dva kongresy statistické z poslední doby rozhodně položily požadavek zjištěni národnosti při sčítání lidu, že to, co prvotně bylo myšlénkou vůdčí při ustanoveních ohledně statistiky sčítací, že by měl se zjišťovati jazyk, jakým kdo mluví, při čemž patrně musilo tanouti na zřeteli těm, kdo ustanovili tento poznatek, že to má býti jazyk mateřský, t. j. jazyk, kterým kdo mluví, a nikoliv jazyk naučený a že to důsledně podle usnesení těchto kongresů římským ústavem statistickým požadováno jest na všech vládách, aby přihlížely při sčítání lidu ke zjištění národnosti.

Jestli páni krajané němečtí staví teď požadavky čistě národnostní, nedivíme se tomu, poněvadž idea národnostní nabývá stále více a více váhy, není rozhodně žádným přežitkem, jak se snad mělo za to, že bude vytlačena jinými sociálními otázkami, naopak jeví se v celé síle a pružnosti své stále neodbytnou, ano nabývá ještě rázu stále více individualistického, že každý chce tu svou národní hodnotu uplatniti co nejvíce.

Ale jestliže němečtí krajané naši se staví i ve svém svatodušním programu teď na půdu rozlišování národnostního, musejí dospěti především sami též k požadavku sčítáni podle národnosti. To by byla jedině zdravá, správná a poctivá logika. (Výborně!) Nám prozatím, kde nevidíme žádné reelní pravdy, žádné opravdovosti, žádné upřímnosti v celém tom vyjednávání vyrovnávacím, nám musí stačiti legální stav, my musíme se zatarasiti svým platným zákonným stavem věcí, my nesmíme připustiti nejmenší průlom do tohoto stavu legálního a musíme sa vším důrazem domáhati se restituce tohoto legálního stavu, pokud byl bezprávím porušen.

Jest to stav, který se vytvořil historickým postupem celých století, jest to stav, který nahrazuje právo a spravedlnost, nahražuje rovné naše právo, jest to stav, který nemůže býti bez násilného porušení proti vůli naší změněn. Jestliže oktrojem se tak stane, oktroj takový nemůže miti trvání. Takový oktroj nemá v sobě žádné ethické sily, nemá v sobě spravedlnosti. Takový oktroj, který by musil býti odsouzen od každého počestného člověka, nemůže ukládati celému národu a jeho citům takové pokoření, on nemůže přivoditi porušení zákona, které by bylo úplnou abdikaci práva a spravedlnosti, hrobem vší autority státní. (Posl. Dr. Krajník Zákony jsou pramenem také německého práva).

Pánové, tyto zákony, které konečně v poslední době. a to přece jest nanejvýš důležité, byly nejvyšší instancí soudní plně uznány v dotyčném plenárním rozhodnutí ze dne 13. prosince 1898, tyto záko ny, pánové odpovídají také skutečné potřebě. Pánové se strany německé zahražují se tím, že jest praktická potřeba za nynějších poměrů zcela jiná, že prý není přec třeba, aby byla vyhledávána dřívější znalost jazyková našeho úřednictva.

Ale, pánové, již kolega Dr. Pacák správně k tomu poukázal, co jest tendencí, co jest ideou veškerého pokroku právního. Ideou veškerého pokroku právního jest sblížení se úředníka se stranou, s občanem, který má plné právo na to, poněvadž si na ten úřad úřad platí, aby tento úřad řádně ho obsloužil, aby tento úředník plně vyhovoval jeho potřebě i znalosti jazyka i znalosti zákonů. Toto sblížení se úředníka se stranou jest takové, že má úředník ten přímou ingerenci, že má přímo vmysliti se a vžíti se v tu právní potřebu toho občana, on má vycítiti s sebou, co jest potřebou a přáním toho kterého občana, který právě úřadu vyhledává. Jak to může úředník učiniti, když nemá znalosti jazyka? Jaká jest to bezprostřednost, ústnost řízení, které platí nyní v trestních i civilních věcech, jaký jest ten vliv úředníka, jaké jeho pochopení právní potřeby strany při úředníku soudním, jaké seznání toho, co vlastně hýbe celý životem veřejným při politickém úředníku, když nemá znalosti jazykové? Právě při nynějším vyvýšení idey národnostní na individualistní právo každého jednotlivce, aby jeho národnost v ničem nebyla zkracována, nelze říci: V tom a tom obvodu je nepatrné procento jedné národnosti, k tomu netřeba přihlížeti, tam lze odbýti lidi nějakou výpomocnou silou, pomocí tlumočníků, pomocí nějakého úředníka extra statum, (Hlasy: Jako cizince!), který by neměl tu znalost odbornou, mohl by to býti ku př. nezkoušený soudce, který nemá potřebné znalosti odborné, aby vyhověl potřebě stran, a to všechno má specielně stačiti pro našeho českého člověka!

Pánové, vy vidíte, že i ta praktická potřeba nezbytně vede k tomu, aby tato otázka jazyková, má-li spravedlivě býti řešena, byla řešena tak, jako právem požadovati může každý občan český bez výjimky, poněvadž jeho hodnota jest stejná jako hodnota druhého občana kterékoliv národnosti. Vidíme, že i v tom nekryje se požadavek německý s potřebou reálního života, nýbrž že je uveden jen na posílení politických snah a cílů, na posílení toho, aby hegemonie Němců v Rakousku byla zachována. Ale my takovéto hegemonii v jakékoli formě, nechť se přikrývá pláštíkem jakýmkoli přisluhovati nebudeme.

V tom ohledu němečtí krajané, ač máme nejpoctivější snahu po spravedlivém smíru, na nějakou vějičku nás nedostanou. To jest jisto a proto myslím, že po prohlášení kollegy Dra Pacáka o celé akci vyrovnací v konferencích, - které jsme z počátku zásadně mohli přisvědčiti v tom, že je třeba, by se sesedli zástupcové dvou velkých národních kmenů, a aby od národa k národu, od lidu k lidu, jak se říkalo, pojednali o těch otázkách sporných, při tom postupu, jak pod rukou bylo stále působeno se strany německé na vládu, a jak vláda jeví se ve stálém spojení s Němci, jak nechce splniti přední podmínku rovného jednání, restitucí českého vnitřního jazyka úředního, jak vůbec nedovede se povznésti k jakémusi objekt vnímu rozhodčímu a rozsudímu, jednání, že v této věci, pánové - pokud týče se konferencí vyrovnacích - bude lépe, když nebude v nich pokračováno (Tak jest), poněvadž sklamání z toho plynoucí, ta trpkost a ten osten, které zanechá každá neupřímnost a každé pokrytectví, jest jen na škodu každému smíření, každému srozumění a smluvení se od lidu k lidu.

Vy uvidíte, že, jak p. posl. Iro se vyslovil, že chce hlasovati proti přikázání návrhu toho komisi, i všichni pánové z německých stran ostatních se vysloví proti tomu, aby vůbec návrh ten do komise se dostal a to bude nejlepší illustrací celé té neupřímnosti a toho pokrytectví, že totiž páni, ač je to na přirozené a rodné půdě české, na kterou tato otázka sporná by měla býti postavena, že páni tuto půdu vyhledati nechtějí, že se chtějí uchýliti pod ochranná křídla vlády centralistické ve Vídni, a že pomocí všech živlů centralisticko-byrokratických v nejvyšších kruzích chtějí s celou váhou vystoupiti podporováni právě i v konferencích vyrovnacích, ne aby se postavili rovní proti rovným, nýbrž, aby se postavili, podporováni celým tím politickým aparátem centralisticko-byrokratické kliky, která stojí proti nám, aby se postavili vyvýšeně nad nás a hleděli docíliti koncese nebo nějakou kompensaci za restituci vnitřního jazyka úředního. To jest právě přesunutí celé věci na půdu vídeňskou nám nepřátelskou, která v této věci opět a opět nám projevila svoji nepřízeň, ze které ještě nebyly odstraněny ty ssutiny toho skutečně zločinného zrušení jazykových nařízení proti všemu právu a vší spravedlnosti, ano proti všem požadavkům cti, jež byla v té věci angažována.

Pánové, tam tu půdu pak my vyhledávati nechceme a my ji vyhledávati také nebudeme. My, kteří víme, že naše právo je právem rovnosti a spravedlnosti, že nechceme nikoho v ničem znásilňovati a činiti příkoří našim německým krajanům, nemůžeme nahlédnouti, proč se vyhýbají jednání tak věcnému o otázce této nejbližší a nejpalčivější právě na sněmu českém.

Oni se jí vyhýbají, oni nechtějí návrh ani do komise pustiti, a to je nejlepším důkazem, že jim nejde o úpravu jazykové otázky nýbrž o něco zcela jiného: o zajištění toho, aby na říšské radě byli vládnoucími, aby co možná nejdříve plným tím větrem přízně vlády a nejvyšších kruhů vepluli do toho přístavu nadvlády německé, a aby tak učinili, jak oni si ovšem při tom myslí a doufají, za pomoci Slovanů. Ano, pánové, stále a stále se mluví se strany německé o německém jazyku státním nebo dorozumívacím, stále a stále se poukazuje na to, že to jest zase na straně německé požadavek jakési potřeby vitální, ač na druhé straně zase slyšíme, že prý je to jen záležitostí státu, a stát projevil, když byla vydána nařízení Badeniho a pak Gautschova i prakse to ukázala ve dvouletém trvání toho, že to jde s tím vnitřním jazykem českým v celém aparátu státním velice dobře a hladce, a že se to s tímto jazykem výborně osvědčilo, poněvadž jest to přirozeno, aby vnitřní úřední jazyk byl takový, který právě svědčí vlastní podstatě a individualitě toho kterého úřadu. A při tom, pánové, mají pp. němečtí krajané jednu naději, kterou zase poctivý muž mezi námi posl. Prade nepokrytě projevil, který v nějakém intervievu řekl: Víme, že německý jazyk dorozumívací, recte, poněvadž jest to eufemisticky řečeno, jazyk státní nezavedeme bez pomoci Slovanů.

My, Slované, jsme v početní převaze takové, že zajisté takové pokoření, takovou nejpalčivější urážku své cti národní a hodnoty každého národa bez všeho nesneseme, to vědí ti páni zcela dobře. Tedy rozštěpiti nás. Oni počítají na spojenectví Slovanů, počítají na ten kletý hřích slovanských dějin, že se vždy našel Slovan, který se postavil proti Slovanu

Já myslím však, že se v těchto výpočtech svých opravdu klamete. Neboť jest-liže počítáte na Poláky, že Vám v této věci budou nápomocni a že Poláci nás budou chtíti povaliti v této otázce jazykové a v nějakém zavedení dorozumívacího jazyka německého, museli byste vznésti tím žalobu na celý polský národ, který je přece národ čestný a rytířský, že by byl schopen tak se prohřešiti na vlastní své cti národní.

To není možné, aby kdy Polska se tak zapomněla a byla Vám nápomocna ve Vašich plánech na zavedení německého jazyku dorozumívacího a nápravu jazykové otázky vůbec proti právu a spravedlnosti

Tento německý jazyk dorozumívací jest pouhou vidinou a touto vidinou zůstane.

Ale té reální půdě úpravy jazykové se vyhýbáte, vyhýbáte se zde na sněmu českém, který jest podle své kompetence jedině k tomu povolán, aby tuto otázku řešil a tím celá věc zapadá zase v temno A všechny ty pokusy, všechno to neobyčejné naše sebezapření a trpělivost naše do krajnosti hnaná zůstane bezúspěšná. Ale to zlo, které z toho vyplynouti může, kterým mohou býti postiženy všecky nám společné a drahé svobody občanské, které stihne stát a společné naše zájmy kulturní a hospodářské, to zlo padne zpět na Vás a zodpovědnost ponesete Vy! (Výborně! Řečníku se gratuluje. )

Oberstlandmarschall. Es gelangt nun mehr zum Worte der nächste gegen den Antrag eingetragene Redner

Ich ertheile dem Herrn Abg. Dr. Funke das Wort

Abg. Dr. Funke: Nach § 19 der Landesordnung ist der Landtag berufen zu berathen und Anträge zu stellen auf Erlassung allgemeinerGesetze und Einrichtungen, welche das Bedürfnis und die Wohlfahrt des Landes erheischen.

Der Herr Abg. Dr. Bacák hat den Antrag überreicht, in welchem die Regierung aufgefordert wird, ohne Verzug die erforderlichen Maßnahmen dahin zu treffen, dass das gleiche Recht der böhmischen Sprache bei den Gerichten und Staatsbehörden im Königreiche Böhmen in der gesammten nicht nur äußeren, sondern auch inneren Amtsführung nach Maßgabe der bestehenden Rechtsordnung, insbesondere des kaiserlichen Patentes vom 8. April 1848 und des Artikel XIX. der Staatsgrundgesetze zur Durchführung gebracht werde

Nun, meine Herren, der Antrag des Herrn Abg. Dr. Pacák geht über das Recht, welches dem Landtage zusteht, hinaus, denn dass es sich hier im vorliegenden Falle um eine Angelegenheit handelt, welche allgemeine Gesere und Einrichtungen betrifft und auf die Wohlfahrt des Staates einen Einfluss hat, dürfte wohl zweifellos und auch von der anderen Seite nicht bestritten fein. (Abg. Aigner: Ich glaube, nur schädlich!) Wenn das aber der Fall ist, dann, meine sehr geehrten Herren, können solche Anträge nur auf constitutioneller Grundlage gestellt und begründet weiden.

Der Antrag des Herrn Abg. Dr. Pacák ist aber kein ans constitutioneller Grundlage fußender Antrag, denn es wird darin die Regierung aufgefordert, die erforderlichen Maßnahmen zu treffen, dass das gleiche Recht der böhmischen Sprache bei den Gerichten und Staatsbehörden durchgeführt werde.

Meine sehr geehrten Herren! Maßnahmen sind im gewöhnlichen, wie auch im politischen Sinne des Wortes feine Ginrichtungen, keine Anträge, welche sich auf eine verfassungsmäßige Unterlage beziehen. Wenn ein Antrag gestellt wird, dass die Regierung Maßnahmen treffen soll. So heißt das nichts anderes, als die Regierung habe Verordnungen zu erlassen. (Oho-Rufe rechts. )

Es ist also derselbe Weg, welcher Seinerzeit vom Herrn Abg. Dr. Pacák in seiner Brochure perhorresciert wurde und nunmehr Seit einer Reihe von Jahren wieder von ihm vertheidigt wird. Es ist inconstitutionell im höchsten Grade, die Regierung aufzufordern, dass sie Maßnahmen, d h. Ordonanzen zu erlassen habe. Es ist daher dieser Antrag Schon in formaler Beziehung vollkommen unrichtig. Es ist klar, dass die Regierung dazu nicht aufgefordert werden kann - nach constitutionellen Begriffen und auch nach den Bestimmungen der Landesordnung ist dies unstatthaft - weshalb schon aus diesem gewiss sehr triftigen Grunde der Antrag des Herrn Abg. Dr. Pacák keinen Anspruch auf parlamentarische Behandlung hat. (Rufe: Sehr richtig!)

Sodann ist aber auch die Competenz, welche vom Herrn Abg. Dr. Pacák beansprucht wird, im vorliegenden Falle nicht vorhanden Dort, wo es sich um die äußere und innere Dienstsprache bei landesfürstlichen Behörden handelt, ist nur der Reichsrath competent (Rufe links: Sehr richtig! Odpor. ) und die Competenz des Landtages vollkommen ausgeschlossen. Wir stehen auf dem Boden der Gesetze.

(Veselost. )

Haben Sie etwas dagegen einzuwenden, Herr Dr. Brzorád, so sagen Sie es, nur bitte ich, nicht höhnisch zu lachen!

(Posl. Březnovský: Když mluví Funke, musíme býti vážni. Veselost. - Posl. Anýž: My se můžeme smáti, poněvadž vidíme, že se blamoval.

- Abg. Dr. Schreiner ruft: Der muss immer so keck lachen. - Abg. Aigner ruft: Der Landtag ist kein Theater!)

Meine Herren! Dort, wo es Sich um die äußere und innere Amtssprache der Behörden handelt, kann von der Competenz des Landtages nicht die Rede sein, daher ist die Competenz des Landtages für die vorliegende Frage vollständig ausgeschlossen. Allein auch die Begründung des Herrn Dr. Pacák ist vollständig unrichtig und irrthümlich. Der Herr Dr. Pacák bezieht sich auf das sogenannte Patent vom 8. April 1848. Dieses sogenannte Patent ist nichts weiter, als ein Cabinetschreiben, welches auf die bekannte Prager Petition erlassen wurde, zu einer Zeit der größten Bestürzung und Rechtsverwirrung Und dieses Cabinetschreiben hat niemals die Bedeutung eines Gesetzes erlangt, ist auch kein kaiserliches Patent, und wir werden den Beschluss und die oft eitierte Entscheidung des obersten Gerichtshofes so sehr wir auch sonst seine Autorität anerkennen, niemals anerkennen,...

(Posl. dr. Podlipný: Nejvyšší soudní dvůr Vám to řekl, že je to zákon. - Posl. dr. Setunský Nejvyšší soudní dvůr platí. - Posl. Anýž: To je to, když Vám to nejde do krámu, tak to nechcete!

Unruhe. Rufe: Ausreden lassen!)... insbesondere als staatsrechtliche Grundlagen niemals anerkennen, (Rufe: Niemals!) weil die Aussprüche des obersten Gerichtshofes für die staatsrechtliche Entscheidung und Würdigung dieser Angelegenheit niemals maßgebend sein können.

Und was ist dieses Antwortschreiben, das es in Wirklichkeit war?

Meine geehrten Herren! Die ganze Zeit ist es ja gar nicht anerkannt worden und nicht hervorgehoben worden. - Im Kremsierer Reichstag haben sich die Führer und Abgeordneten des czechischen Volkes aus dieses Cabinetsschreiben vom 8. April 1848 niemals berufen (Rufe: Hört! Hört!

Man hat damals einen Verfussungsausschuss gebildet, dem auch Herr Abg. Dr. Rieger angehört hat, und Sie haben in diesem Verfassungsausschuss - worauf ich noch zu sprechen kommen werde- auch eine Bestimmung getroffen, welche zur Grundlage des zweiten oder dritten Absaßes des Artikels XIX. des Staatsgrundgesetzes geworden ist.

Die czechischen Abgeordneten haben im Kremsierer Reichstage auf Theilung, auf Abgrenzung des Landes gestellt, und Sie werden sich vielleicht erinnern, dass es Herr Abg. Dr. Rieger gewesen ist, welcher den Ausdruck Čechovien ausdrücklich hervorgeben hat. (Abg. Dr. Schreiner ruft: Wer ist da der blamierte?

Nepokoj)

So ist die Sache, meine Herren! Hätten Ihre damaligen Führer einige Monate, nach dem dieses Cabinetsschreiben erlassen war, dieses als kaiserliches Patent in diesem Sinne, als Fundamentalartikel in ihrem neueren modernen Sinne anerkannt, hätten sie