Ich bitte also, es möchte der hohe Landtag vor allem andern auch den vorliegenden Antrag aus eine Unterstützung der armen Erzgebirgsbewohner, der armen Landwirte im Erzgebirge, welche unter den allerungünstigsten Verhältnissen wirtschaften, einstimmig annehmen.

Ich möchte aber weiter die Bitte hinzufügen, welche an die hohe Regierung ge richtet ist, auch die Regierung möchte derartige Anträge ernst nehmen und die Consequenz daraus ziehen, dass es überhaupt nöthig ist, dass mehr geschieht, dass Thaten von der Regierung erfolgen, die geeignet sind, der Landwirtschaft gründlich und entschieden aufzuhelfen (Bravo! Redner wird beglückwünscht. )

Oberstlandmarschall: Ich erlaube mir mitzutheilen, dass der Herr Abg. Horák sich noch das Wort erboten hat

Dovoluji sobe oznámiti, že p. posl. Horák přihlásil se ještě a sice pro návrh ke slovu.

Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abg. Steiner (Brüx). Ich ertheile ihm dasselbe.

Abg. Steiner (Brüx): Hoher Landtag! Den Antrag, welchen mein geehrter College und Freund, Abg. Steiner (Kaaden), hier eingebracht hat, habe ich auch schon in der ersten Lesung mit Freude begrüßt und dar auf hingewiesen, dass wirklich ein großer Nothstand im Erzgebirge herrscht.

Er ist aber nicht von heute aus morgen entstanden, er herrscht dort seit Jahren. Und wenn die hohe Regierung bei Zeiten eingegriffen hätte, wäre der Nothstand nicht so weit gediehen, sondern die Noth der armen Erzgebirgsbewohner hatte eher eine Linderung erfahren.

Es hätte von Seite   des hohen Landtags und auch von Seite    der hohen Regierung schon längst etwas    für diese Gegend gethan werden sollen.

Aber leider ist bis jetzt gar nichts geschehen für die Erzgebirgsbewohner, sondern man hat nur hie und da ihnen zum Theile unverzinsliche Darlehen gegeben, die sie wieder am Schlusse zurückzahlen müssen.

Ja, man hat sie zum Theile in den verschiedenen Fächern noch beschränkt, man hat ihnen durch die hohen Zölle, die dort in Deutschland auferlegt sind, den Handel vollständig abgeschnitten.

Ja, man hat auch noch in vielen gewerblichen Beziehungen die Leute unterdrückt.

Meine Herren, im Erzgebirge wird, wie viele von den Herrn wissen werden, die Musik fehr gepflegt.

In der Familie wird die Musik gelernt. Der junge Erzgebirgler geht bei Zeiten aus der Familie heraus und zieht in die weite Welt hinaus, schickt den armen Eltern Geld, um sie ernähren zu können.

Was ist aber geschehen, meine Herren, und was für ein Erlass ist von Seite der hohen Regierung herausgekommen, besonders im Preßnitzer Bezirke?

Die Musiker, die auswandern und in die Welt hinausziehen, müssen erst eine Caution von 50 fl. erlegen. (Hört, Hört links. )

Meine Herren! Woher nehmen aber diese Leute die 50 fl. (Zwischenruf: Das sind 100 Kronen!)

Man glaubt dass man die Leute, wenn sie das Unglück haben, liederlich zu werden und mit Schub nach Hause gebracht zu werden, mittels des Geldes, das erlegt ist, auf ihre Kosten hinausschaffen könne, so dass die Regierung keinen Kreuzer Auslagen hat.

Soweit, meine Herren, treibt man es jetzt schon mit den armen Leuten im Erzgebirge. Auch den Musikhandel beschränkt man vollständig.

Die Hausindustrie kann dort auch nur in einer einfachen Weise betrieben werden oder muss zum Theile aufhören, weil gerade die große industrielle Concurrenz sie vernichtet und es nicht möglich ist, den Hausirhandel, der mit dieser Hausindustrie in Verbindung steht, durchzuführen.

Besonders, meine Herren, haben sich dort die Landwirthe auf den Viehhandel verlegt, und dieser Viehhandel ist ihnen, meine Herren, jetzt vollständig abgeschnitten, weil sie mit dem Auslande kein Geschäft mehr abschließen können, nicht nur wegen der hohen Zöll, sondern auch deshalb, weil die Leute in Deutschland, wenn sie sehen, dass ein großer Viehexport öber die Grenze stattfindet, schnell um Contumaz einreichen, und die Grenze abgesperrt wird. Und sie können dann nicht mehr mit dem Viehe, das sie an der Grenze haben, hinaus, sondern müssen notgedrungen zurück, und haben dabei noch große Auslagen, weil sie mit dem Vieh wieder zurück müssen.

Und solche Zustände werden bei uns in ganz gleichgiltiger Weise behandelt, im Gegentheile, die Leute, die an der Grenze das Vieh haben, werden gemartert und müssen zahlen, was nur möglich ist, sie verlieren dabei ganze Beträge, so dass es diesen Leuten nicht mehr möglich ist auch diesen Handel zu betreiben. - Es sind also diese Leute an die Scholle gebunden.

Sie dürfen, meine Herren, nur einen kleinen Haushalt bestreiten vom Ertrage ihrer Scholle.

Leider, meine Herren, Sie wissen in alle selbst, dass von einem Ertrage des Grundes und Bodens im Erzgebirge nicht die Rede sein kann, weil erstens schon ziemlich hohe Steuern darauf lasten und zweitens, die Witterungsverhältniss durch Jahre so schlimm sind, dass die Producte, welche von den Feldern eingeheimst weiden, nicht mehr für Menschen und Vieh genießbar sind.

Die Kornfruchtstände sind vollständig verdorben, und auch das Futter verdirbt vollständig. Daher sind die Leute bemüssigt, Futter für das Vieh und überhaupt die Lebensmittel zu kaufen.

Nun, es freut mich, hohes Haus, dass heute der Herr Referent hier uns berichtet hat, dass der Budgetausschuss beschlossen hat, den armen Erzgebirgsbewohnern eine Subvention zu gewähren.

Ich begrüße das, meine Herren, mit Freuden Nur wäre es mir angenehm gewesen, wenn uns der Herr Referent schon die Höhe des Betrages mitgetheilt hätte; denn kleine Beträge für diese Bewohner würden gar nicht viel nützen, denn draußen im Erzgebirge herrscht überall in sämmtlichen Theilen Nothstand.

Nun, meine Herren, muss ich ganz offen sagen, wenn wir heute d n Antrag des H. Referenten zum Beschlusse erheben, so - ich spreche aus Erfahrung - haben die Leute gar nichts erreicht. Warum nicht? Weil wir es dann der Regierung überlassen, selbständig vorzugehen.

Und wie geht die Regierung vor? Meine Herren! Wie pflegt die Regierung Erhebungen? Da kann ich Ihnen Beispiele erzählen und mittheilen, die wirklich gräßlich sind. -

Es ist der Platz, es offen in diesem Hause zu sagen. Die Regierung oder die Statthalterei gibt eine Zuschrift an die politische Behörde hinaus und beauftragt die politische Behörde, Erhebungen in jenen Bezirken zu pflegen, wo Nothstand herrscht. Nun glaubt der Herr Bezirkshauptmann: das ist wieder eine schöne Arbeit! Er last ganz einfach den Gendarm holen und fragt dann denselben: Was ist draußen los, dort soll Nothstand sein.

Nun, der Gensdarm geht hinaus und fragt, wie es hie und da den Leuten geht. Es weiß niemand, warum er fragt, warum er sich erkundigt; und die Leute sagen: Es geht so ziemlich, und der Herr Commissär, der Commissär sein sollte, geht wieder zurück zur politischen Behörde und theilt ihr mit: Da draußen gibts gar keinen Nothstand. Den Landwirten dort geht es ganz gut; sie gehen ins Gasthaus und trinken vielleicht ein Glas Bier - ob aus Verzweiflung oder nicht, das weiß ich nicht kurz und gut, sie leben gut.

Auch kommt es vor, meine Herren, dass man aus der Steueramtskanzlei auch Beamte hinausschickt und dies gar nicht einmal der Gemeinde anzeigt. Der Beamte soll sich erkundigen, ob dort Nothstand herrscht Ein Beamter, der oft gar nicht Korn von Weisen zu unterscheiden weiß, ist, so gut als ich nicht in die Steueramtskanzlei hineingeschickt werden kann - wir sagen es ganz offen als praktische Landwirte - einfach nicht fähig, hier Erhebungen zu pflegen.

Es ist mir vorgekommen vor zwei Jahren, dass draußen im Erzgebirge in den Gemeinden Gaischwitz, Triebischl, Sobebitz im Bezirke Kaaden ein großer Hagelschlag und Wetterschlag war, die Leute litten wirklich Noth. Ich war persönlich draußen. Auch oben die Gemeinden, welche zum Komotauer Bezirk gehören, wurden am gleichen Tage vom Hagelschlag betroffen.

Sie haben Gesuche durch die politische Behörde eingereicht und eine Petition im Reichsrathe eingebracht Ich habe dort einen Antrag gestellt. Nun es ist auch dort mein Antrag angenommen und die Regierung auf geferdert worden sie solle Erhebungen pflegen

Nach kurzer Zeit kam zurück von der politischen Behörde (Zwischenruf: k. k. Bezirkshauptmannschaft!) der Bescheid, dass tein Nothstand draußen besteht. (Zwischenruf: Das glaube ich, der Lorenz hat keinen. )

Nun, meine Herren, wenn Sie die Gemeinden gesehen und die Verhältnisse kennen gelernt hätten, wie traurig sie waren! Die Felder waren ganz weggeschwemmt, was vielleicht durch Jahre nicht gut umachen ist, das Futter war vollständig verdorben, Kartoffeln hatten sie gar keine, das Brot war nicht zu genießen.

Ich muss es offen in diesem Hause sagen, mich hat die Gemeindevorsteherin eingeladen zum Nachtmahl und hat mir Brot vorgesetzt und gesagt: "Unser Brot kann ich Ihnen nicht geben, da schauen Sie her, ich musste es eigens aus der Stadt Komotau holen lassen. " Und das Brot war wirklich nicht zu genießen! Es war ganz verdorben, und trotzdem hat die politische Behörde keinen Nothstand anerkannt.

Heuer kam derselbe Gemeindevorsteher zu mir und sagte: Ich war wieder beim Herrn Bezirkshauptmann Lorenz vorgeladen (Abg. Wolf: Den Kerl kennen nur, der ist nur zum Consiscieren da, das ist ein Schuft!) und er sagte: "Bringen Sie das alles, was vor 2 Jahren geschehen ist, noch einmal vor"

Also, vor 2 Jahren hat er es nicht gesehen und heuer sieht er den Nothstand ein, weil die Leute wirklich nichts zu leben haben, und so kommt man erst darauf.

Die Leute sollen erst 2 Jahre hungern, dann greist die politische Behörde ein, dann erst findet sie Schutz für die Bevölkerung. (Unruhe u. Zwischenrufe: Oho, auch da noch nicht. Abg. Wolf ruft: Wenn Leute wie der Lorenz auf Bezirgshauptmannsposten sitzen, kann das nicht anders sein - Andere Zwi schenrufe: Der kann nur das Volksthum confiscieren und Versammlungen auflösen)

Ich kann daher nur dringend die Bitte wiederholen, es mögen in jeder Beziehung die Erhebungen dieses Nothstandes vollständig gründlich und fchleunigft vorgenommen werden, daher erlaube ich mir folgende Resolution heute zu beantragen:

Der hohe Landtag wolle beschließen.

die k. k. Regierung aufzufordern, künftighin die Erhebungen anlässlich der Elementarschäden in gründlichster Weise und durch richtige und wirkliche Vertrauensmänner vornehmen zu lassen (Zwifchenruf: Autononie Behörden, nicht-, meine Herren, durch Leute, die kein Verständnis haben

Diese Resolution, meine Herren, bringe ich dem hohen Hause zum Antrag und bitte dieselbe anzunehmen. (Bravorufe, lebhafter Beifall)

Oberstlandmarschall Ich bitte die Herren, welche den zusatzantrag des Herrn Abg. Steiner unterstützen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Přichází nyní ke slovu pan posl. Horák.

Poslanec Horák Slavný sněme! Nemel jsem v úmyslu při této příležitosti uchopiti se slova, ale jsem k tomu nucen, aby se neřeklo, že naše strana, ku které mám čest náležeti, k této důležité věci mlčí. My jsme nemlčeli, a kdo zná činnost naší strany, může říci, že po celou dobu, co byla uvedena v život, poctivým způsobem hleděla se přičiniti k tomu, aby otázka zemědělská, o které jme přesvědčeni, že jest národohospodářským neštěstím celé naší vlasti, byla řádným spůsobem rozřešena. Ale bohužel, velectění pánové, není možno toho docíliti pro naše polilitické poměry, v kterých žijeme, jsou to poměry, ve kterých žijeme v celé říši rakouské, že pro národnostní a politické otázky nejsme s to, abychom přísli a do spěli k řešení nejdůležitějších otázek hospodářských.

A co máme z toho, než že každý rok musí přicházeti na sl. sněm celé řady stesků ze strany rolnictva, což jest přímo nedůstojné počínání pro tak důležitý stav, jako jest rolnický, když musí sem přicházeti jako žebráci a prositi o almužnu. Neb co jest to jiného, ta naše výpomoc rolnictvu, kterou rozpočtová komise sl. sněmu navrhuje, nežbídácká almužna, aby rolnictvo si mohlo opatřiti potřebné semeno a brambory k osetí, aby pozemky své nemuselo nechati lež ti ladem

Pánové, jsme přesvědčeni, že tímto způsobem se otázka zemědělská nerozřeší, tímto způsobem se rolnictvu nepomůže.

to jest prodlužování velké tísně, té velké krise zemědělské, které propadá tato vlast, které propadá celá říše rakouská. A jestli v čas naši zákonodárcové touto otázkou nebudou se zabývati, tedy jsme o tom přesvědčeni, že se stane nezvratným neštěstím celé říše, neštěstím naší vlasti. (Výborně!)

Ctění pánové, nesčetné návrhy, které v letošním zasedání sl. sněmu byly podány, dokazují nejlépe, že téměř v celých Čechách trvá tíseň zemědělská, že rolnictvo jest stíháno stále živelními nehodami a že rolnictvu se daří velice bídně. My uvažujíce o těchto poměrech, a pánové, mezi námi jsou mnozí, kteří máme tu povinnost ještě u větší míře, než jest v Rudohoří, abychom chránili rolnické obyvatelstvo svých volebních okresů, jako na př. na Polabí, kde nejen snad jednou za 10 let, ale každý rok několikráte, jako letošním rokem již sedmkráte, obyvatelstvo na Polabí jest postiženo velkou a zhoubnou povodní, o čemž může se každý přesvědčiti.

Jaký blahobyt v těchto okresích panuje, nejlépe jest viděti z toho, pozorujeme-li, jak zadluženosti tam v těch okresích přibývá, kde v málo letech přibylo několik milionů zadlužení, jako ku př v jediném okrese poděbradském, kde letošním rokem již Labe sedmkráte vystoupilo a zaplavilo velké množství pozemků a rolnictvu způsobilo velikých škod.

Naše strana vzhledem k těmto poměrům, postavila se v této záležitosti na širší stanovisko, nechtějíc chrániti pouze interessy lokální toho kterého okresu, ale podala sl. sněmu návrh všeobecný ku ochraně a poskytnutí úlevy všemu rolnictvu v království českém stíženému živelními nehodami. Na tomto základě vyzněl také návrh náš, který byl již sl sněmem přikázán zemědělské komisi, kde jest již projednáván, aby rolnictvu nejen v některých okresích, nýbrž v celém království českém dostalo se pomoci a ochrany se strany státu.

Řekl jsem již, ctění pánové, že není možno, aby tento návrh, pro který jinak hlasovati budeme, rolnictvu pomohl; rolnictvu jest potřeba, aby se mu poskytlo náležité ochrany a pomohlo hlavně berními úlevami, a v jiných a jiných způsobech, zejména cestou legislativy se může rolnictvu náležitě p moci, cestou svépomoci již si pomůže samo. O tom jsem přesvědčen.

Zajímavo jest, že návrhy, které letos v tom směru vyznívají, nežádají pomoci zemské, aby tato země poskytla finanční pomoc rolnictvu, ale dovolávají se pouze pomoci státní; a jest to zajímavé, že právě němečtí páni kolegové neobracejí se také na zemské finance, aby země poskytla rolnictvu úlevu, nýbrž obracejí se přímo na stát; jest to karakteristické, pánové, že nemůžeme se dovolávati pomoci vlastní vlasti, že musíme se v této důležité otázce obraceti na stát; a co jest toho příčinou, - a těší mne že k tomuto poznání přichází i páni kollegové z německé strany, že naše vlast jest nešťastným stávajícím politickým systémem centralisačním již tak ochuzena, že ani pro své vlastní v bídě tonoucí obyvatelstvo rolnické nemůže nic vydatného učiniti Z toho bychom si měli vzíti poučení, a postarati se o to, abychom již jednou rozřešili spornou otázku mezi vlastí naší a Vídní, mezi centralismem a mezi autonomií a abychom pro naši vlast tolik mohli finanční síly opatřiti, abychom nemusili utíkati se k Vídni o pomoc, nýbrž abychom tu pomoc mohli z našich prostředků zemských v pádu potřeby poskytnouti sami.

Ctění pánové, myslím, že zejména my, kteří obrali jsme si za úkol chrániti zájmy zemědělské, mohli bychom nyní v době, ve které se jedná o akci vyrovnávací, vzíti si smutný náš stav národohospodářský k srdci a pracovati k tomu, aby skutečně jedenkráte ve vlasti naší k poctivému smíru došlo. A pánové, množství dopisů docházejících na obě strany této slavné sněmovny ze strany rolnictva a živnostnictva, obsahuje v sobě stesky na klesající poměry hospodářské a živnostenské, ve kterých se výslovně žádá, aby došlo již k jakési shodě mezi národem českým a německým.

Myslím, že právě zemědělci mají býti prvními, kteří mají k tomu pracovati, aby již jednou v této vlasti nastalo uklizení národních sporů; k tomuto poctivému vyrovnání na základě samosprávnosti svorně přiložiti ruku k dílu; a pak zajisté

všechny síly své budeme moci věnovati otázkám hospodářským a zejména zemědělským, a pak zaniknou stesky, jako by poslanci zde pranic neučinili, jakoby čas zde marnili, jakoby neměli smyslu a lásky pro stav zemědělský a živnostenský.

Chceme-li, pánové, tyto výtky odstraniti, skutečně se věnovati poctivé práci poslanecké a chrániti materielní prospěch všeho obyvatelstva země a zemědělství, pak musí býti odstraněny ony překážky, které nás dosud dělí a které nás jen v práci zdržují. Já, pánové, z plna srdce si přeji, abych se toho ve své činnosti jako poslanec ještě dočkal, aby takový utěšený poměr mezi oběma národy ve vlasti naší nastal. Jinak prohlašuji, že budeme pro návrh komise i pro resoluční návrh posledního pana řečníka hlasovati. (Výborně ! Potlesk.)

Oberstlandmarschall: Verlaugt noch jemand das Wort?

Přeje si ještě někdo slovo? Pan posJ. dr. Dvořák.

Posl. zdr rada dr. J. Dvořák Slavný sněVelmi tesklivě- mne vždy dojímá, když mám podávati nějakou petici neb pilný návrh ohledně poskytnutí pomoci rolnictvu postiženému nějakými živelními pohromami, neboť, velectění pánové, každý, kdo z nás na venkově pozoruje, jakým způsobem po takových živelních pohromách a v jakém rozsahu dostává se takové pomoci, vidí, jak malá ta pomoc jest, jak skrovné náhrady se dostává těm jednotlivcům, kteří takovými pohromami stížení jsou. Při takovém rozdělování bohužel potom dochází k největším rozporům, poněvadž ten malý drobet, který tu jest, má se ještě rozděliti v takové atomy, že potom jednotlivec vlastně dostává jen skromničkou almužnu, která není v žádném poměru k rozměrům škody, jakou utrpěl. Proto, velectění pánové, mohu říci, že vždy bolestně mne dojímá, když mám se propůjčiti k takovým službám, které vlastně jsou nedůstojný stavu rolnického, který takovými berněmi přispívá k udržování státu.

Velectění pánové ! Tím více mne dnešního dne také dojímá, že se strany německých poslanců se vznášejí stížnosti na

pohromy takové a že žádají tito poslanci v tomto slavném sněmu také, aby se přispělo nouzí stíženým v Rudohoří. Ne, že by mne překvapovaly tyto žádosti, velectění pánové, poněvadž znám velmi dobře, v jak trudném stavu nachází se obyvatelstvo v Rudohoří, ale, velectění pánové, já dnešního dne právě musím vytknouti ten moment, že poslancové němečtí, přišedše do našeho slavného sněmu, naříkají na bídu obyvatelstva, které zde zastupují, a to, co žádají, jest tak skromničké, že nikterak nemůže zahojiti tu ránu velkou, kterou trpí zemědělství krajin, o nichž byli mluvili.

Jestliže zástupcové německých krajin chtěli by upřímně, aby pomohlo se rolnictvu, které zastupují, pak ovšem musili by se spojiti s námi k radikálnějším prostředkům, ku kterým byli bychom s to dospěti, kdybychom našli společnou půdu v této vlasti naší a kdybychom chtěli na této společné půdě řešiti otázky stavu zemědělského se týkající ve velkém. Všecko to, velectění pánové, co jste přednášeli dnes, jest pouhým příštipkářstvím, a nepomůžete tím nikterak těm ubohým, které zastupujete.

Neboť, velectění pánové, jak jsem již pravil, budou to skrovničké almužny, jichž se jim dostane. My ale, zástupcové zemědělství v tomto království Českém, jsme si dobře vědomi, že máme právo žádati aby stát ujal se zemědělství království Českého. Jiným způsobem, nikoli takovým, že by teprve těm poškozeným nějakým malým drobtem přispěl k odčinění bídy, ve které se nacházejí.

V tomto ohledu máme pomůcky v rukou, a ty ovšem nevyznívají v ten smysl, jak jste je dnes přednesli, nýbrž jsou to praeventivní opatření, kterými bychom mohli pomoci rolnictvu, aby se předešlo velkým pohromám, jimiž trpí naše zemědělství.

Pokud bychom my těmito profylaktickými prostředky nepůsobili, aby se takovým pohromám předešlo, pak to, co my vymůžeme od státu po takových pohromách, jest pouhou náplastí na velkou ránu, kterou naše zemědělství trpí. Vy, pánové, musíte se s námi spojiti k činům mnohem rozhodnějším a já lituji, že právě pro své politické názory vlastně nechcete nalézti s námi zde v tomto sl. sněmu společnou půdu a že pořád je Vám chimérou to, co se zde přednáší, že pořád vidíte před sebou jen to státní právo, a že toto státní právo je Vám vlastně něčím tak hrozným, že právě proto, poněvadž proti tomuto státnímu právu tak houževnatě bojujete, nechápete se těch rozhodných a kardinálních prostředků ku pomoci našeho zemědělství.

Velectění pánové, my právě s velice trpkým pocitem dnes pozorujeme, že vlastně se o nás jedná i v mnohem rozhodnějších otázkách, které nám přinesou pohromu velikou, a že v těchto otázkách náš sl. sněm nechce viděti, že máme právě my zástupcové českého i německého zemědělství se spojiti, bychom těmto hrozícím katastrofám předešli.

Vám snad, velectění pánové, je známo, že již v těchto dnech se počalo jednati o příští celní a obchodní smlouvě s Německem a že právě v této otázce je potřeba, by sl. sněm království českého neplýtval časem jen zbytečnými debatami, které by neměly na zřeteli i takové důležité otázky, o něž se jedná. Právě němečtí páni kollegové by měli také přijíti k vědomí, že těmito novými smlouvami s německou říší bude obmezen vývoz našich důležitých produktů do Německa a že v takovýchto otázkách prospěli bychom našemu zemědělství mnohem více, kdybychom se spojili ke společné práci abychom přinutili naši vládu, aby proti našim hrabivým německým sousedům hájila co nejrozhodněji zájmů tohoto království. (Výborně!)

Velectění pánové, takových otázek máme mnohem více. Máme otázky ku př., o nichž jsem se zmínil, profylaktické, otázky týkající se regulace našeho vodstva ve království Českém a provedení soustavné meliorace ve velkém.

A co činíme v otázce té ? My se spokojujeme tím, že přispíváme každého roku velkými sumami do státního melioračního fondu, ale pohlížíme lhostejně na to, že z tohoto státního melioračního fondu jen skrovné drobty nám přicházejí zpět. Jestliže se mluví o decentralisaci tohoto státního melioračního fondu, nalezneme opět odpůrce ve Vašich kruzích, kdežto Výpravě byste měli to ho dbáti, abychom si samostatně zřídili fond v království českém, kterýmžto fondem bychom mnohem více přispěli našemu zemědělství, než ústředním melioračním fondem. A jsou takové mnohé otázky, kde byste viděli, že touto decentralisací mnohem více by se prospělo našemu zemědělství, kde řešením otázek v tomto slavném sněmu bychom dospěli konečně k tomu vědomí, že tento slavný sněm nemá býti obmezen pouze na několik dní, nýbrž že mu má býti taková doba poskytnuta k rozřešení jeho velkých hospodářských otázek, aby skutečně mohl čeliti oné bídě, která v různých kruzích producentů stále a stále hrozivěji se jeví. A velectění pánové, právě proto používám této příležitosti, - ač se zdá, že jsem se odchýlil od vlastního thematu, kde se jedná o udělení zase malých drobtů stíženým, - abych apelloval na Vás, velectění pánové, abyste netoliko v těchto otázkách, kde již bída vzešla, se dovolávali společné naší pomoci, abychom společně apellovali na vládu, nýbrž abyste se spojili v akci mnohem pronikavější, totiž abychom vládu mohli přinutiti, aby v profylaktických otázkách k tomuto království konala svou povinnost.

V tomto ohledu bude naše práce mnohem produktivnější a také bohdá, že uzná i Vaše obyvatelstvo německé, že jste našli konečně mnoho společného s námi a že jest lépe, abyste příště raději vyhledávali v tomto ohledu vždycky, v čem máme společnou půdu, na které můžeme společně pracovati, a ne stále lpěli na takových otázkách, které nás rozlišují, a národnostními a politickými spory divergentně rozcházeli se s námi v činnosti společné.

Takovýmto rozporem ovšem neprospějete, velectění pánové, nýbrž se budou množiti více a více stížnosti Vaše na bídu a zubožení Vašeho obyvatelstva tak jako našeho.

Potom poznáme snad příliš pozdě, že dobu, která by byla plodnou, nechali jsme minouti, a přijdeme k poznání až tehdy, kdy bída obyvatelstva nás konečně přinutí, abychom řekli "Musíme nyní obrátiti". Ale potom bude již pozdě.

Katastrofa taková, jak vidíte, valí se jak lavina, a jestliže my v čas této lavině neučiníme nějaké strže, pak tato lavina smete veškeré poplatnictvo tohoto království nemilosrdně do propasti.

Proto dovoluji si, velectění pánové, opětovati svůj apel na Vás, abyste se v otázkách kardinálních, týkajících se povznesení našeho zemědělství, spojili s námi a pracovali společně a abyste se nenechávali zaslepovati různými politickými hesly, která ovšem vždycky Vás od nás odcizují. Tím končím. (Potlesk. Výborně !)

Oberstlandmarschall: Es hat sich noch der Herr Abgeordnete Dr. Schreiner das Wort erbeten.

Ich ertheile demselben das Wort.

Abg. Dr. Schreiner: Hoher Landtag! Ich habe icht die Absicht gehabt in diese Debatte einzugreifen, weil der Gegenstand einfach und klar ist und der Budgetausschuss sich dafür ausgesprochen hat, die Regierung aufzufordern, den armen Bewohnern des Erzgebirges in dem großen Nothstande zum rnindesten mit einem Almosen, wie diesen Ausdruck einer der Herren gebrauchte, Hilfe zu bringen, damit sie ihre Felder in der Frühjahrszeit bestellen können.

" Aber die Worte des geehrten Herrn Vorredners Dr. Dvořák veranlassen mich doch, mit einigen Bemerkungen ans dieselben zurückzukommen. (Rufe: Sehr gut!)

Es war dies eine Liebeswerbung, wie wir sie uns nicht fchöner denken können, eine Liebesgeschichte jedoch, die uns eigenthümlich anmuthet, wenn wir den nächsten Gegenstand der Tagesordnung, den Antrag Dr. Pacák ins Augenmerk fassen. (Bravo! links. )

Es ist wirklich ganz eigenthümlich! So oft wirtschaftliche Fragen an uns herantreten, kommen ja hüben und drüben derartige Liebesrufe und ich bin vollständig davon überzeugt und ich darf es wohl namens aller deutschen Landwirte aussprechen, wenn ich erkläre, dass wir in wirtschaftlichen Fragen gar keinen Unterschied kennen. (Rufe: Sehr richtig!)

Aber, meine sehr geehrten Herren! Sie beziehen solche Erwägungen nicht bloß auf wirtschaftliche Fragen. Sie kommen dann immer mit Ihrem unglückfeligen Staatsrecht (Odpor.)

Schon diefes Wort "Staatsrecht", es verscheucht unsere Leute, wenn sie gerade daran gehen, in wirtschaftlichen Arbeiten sich mit Ihnen an einen Tisch zu setzen. Der H. Abg. Dr. Dvořák hat gesagt, wir möchten uns vereinigen angesichts der bevorstehenden handelspolitischen Vereinbarungen mit den benachbarten Reichen. Aber, meine Herren, das ist bereits geschehen. Ich glaube kaum, dass es unter den beiden Volksstämmen in Bezug aus die Behandlung zollpolitischer Fragen einen großen Unterschied gibt.

Meine Herren, wir sind ganz gewiss immer bereit einer solchen Einladung Folge zu leisten, aber Sie, ja Sie sind auch bereit in einem Momente und im nächsten Momente kennen Sie nicht mehr die mit uns gemeinsam gefassten Beschlüsse.

Gestatten Sie, dass ich hinweise auf jenen erhebenden Moment, wo vor 3 Jahren über das Referat des Herrn Abg. Dr. Urban eine solche Einstimmigkeit zu Tage getreten ist, wo der Großgrundbesitz, das deutsche und das czechische Volk sich hier vereinigt haben, um die die energischeste Äbwehr auszusprechen gegen das, was man uns von Ungarn geboten hat.

Und eitel Jubel hat uns alle erfüllt, es hat nur gefehlt, die Consequenzen zu ziehen.

Wir waren nicht in der Lage, die Consequenzen zu ziehen, aber Sie, meine sehr geehrten Herren, Sie waren in der Lage, im Reichsrathe die Consequenzen zu ziehen und war geschah? Um das Linsengericht der Sprachenverordnungen haben Sie die größten wirtschaftlichen Vortheile an Ungarn verkaust!

Wenn Sie uns einladen, uns mit Jhnen in wirtschaftlichen Fragen an einen Berathungstisch zu letzen, so ist bei uns die größte Geneigtheit hiezu vorhanden, aber dabei fällt mir der Spruch des Dichters ein: Das Wunder feh' ich wohl, allein mir fehlt der Glaube!

Mir fehlt der Glaube nach den traurigen Erfahrungen, die wir in Bezug auf den ungarischen Ausgleich gemacht haben.