dné příčiny proti tomu brojiti také v tomto případě.

Jako další prostředky byly navrženy dále zákaz vývozu a vývozní cla.

V té příčině schvaluji to, co řekl kol. Gebler, že by se neměly vyvážeti tovary čili plody přírodní, nýbrž průmyslové. To je úplně spravedlivé. Tím by bohatství zůstalo v zemi a tím by se i zpeněžilo.

Co se týká dalších prostředků, bylo navrženo, zakázati nerationelní dolování. Tomu se dá odpomoci na základě stávajícího horního zákona, ačkoli není žádné závady, proč by se horní zákon nemohl předělati.

Bylo též navrženo se strany p. posl. Strache, že se mají zakládati zásobárny. Myšlénka ta arci není zlá, ale myslím, že by se tím asi mnoho nepomohlo, byly by ty zásobárny asi to, co bývalé špýchary. Ale za důležitější pokládám zákon o kartelech. V té příčině budeme ještě míti příležitost o tom se raditi.

Jiný prostředek byl navržen opravou zákona horního. Za důležitější mám zákon proti lichvě.

Jest to skutečně pravda, že, kdyby v té příčině byl patřičný zákon proti lichvě a zejména, kdyby se řádně praktikoval, pak by takový případ, jako se stal, nebyl možný. A v této příčině jest mi s velkým potěšením, že z různých a jinak protivných stran příznivě se přijímá naše mínění.

Při té příležitosti chci také dotknouti se ještě jednoho, bylo totiž řečeno, že státní dozor na obchod s uhlím by se měl jaksi zostřiti. Ten státní dozor může se dosti zostřiti tehdy když by se jenom konala na příslušných místech povinnost, nic jiného než co jest povinností úřadu, dohlížeti totiž, aby se na př. v provozování nepřestalo, a když se přestane snad ze svévole majitelů dolů, že se nechtěli srovnati s dělníky aby se tomu odpomohlo způsobem, jaký jsme naznačili. P. kol Březnovský velice drastický, ale také nejlepší prostředek navrhl, domluviti se s Petschkem a Weimannem. To jest takový prostředek, který jistě povede k cíli! Já tento prostředek uvádím tady proto, poněvadž uvádím všechny prostředky, které zde byly odporučovány. Jeden pan řečník poukázal zcela trelně k tomu že u nás se nedostává právní instituce t. zv úřadů narovnávacích a sprostředkovacích a smiřovacích. To jest skutečně veliký nedostatek, že není zde takové instance, která by definitivně rozhodovala o tom a sice v době velice krátké, co má býti právem mezi dělníky a mezi majiteli dolů. Co pan radikální nationál německý Stein mimo to navrhoval, to se týká více méně poměrů dělnických a tím se nemohu zabývati, poněvadž by mne to příliš daleko přivedlo a já ještě jiné věci chci přednésti.

Při té příležitosti však bylo, pánové, s mnohých stran poukázáno na židy a jaksi generalisováno a paušálně dotknuto se židů.

A tu mám to za svou povinnost, abych trošínku světla sem přinesl, aby se vidělo na pány, kteří ten antisemitismus hlásají. (Antikorruptionismus!) Než se pustím do této otázky antisemitské podrobně, prohlašuji, že p. kol. Gebler postavil se nikoliv na stanovisko antisemitismu, nýbrž jako antikorruptionista. Prosím, to jest úplně v pořádku, ať to je potom ten neb onen, kdo zaslouží, ať se klepne pšes prsty, ať jest to žid nebo křesťan, když to zaslouží, má to dostati. (Percenta !)

Podle percent se může klepnouti! Zde bylo řečeno, a to především chci vyvrátiti, že prý židé nejsou podle procenta, které tvoří v našem království, dělníky, zejména dělníky v dolech a pod.

To jest následek historického vývoje. Tento stav se vyvinul během tisíce let, kdy nebyl žid připouštěn k ničemu než k obchodu, ani do cechu mezi sebe řemeslníci ho nevzali. Rolníkem nemohl býti, poněvadž nemohl míti žádnou půdu. Co ten člověk měl dělati? Do stavu učených nemohl býti připuštěn, leda ve stavu lékařů, kde se mu nemohlo brániti, aby se stal lékařem, neboť tu nikdo po konfessi se neptá, jen když lékař svému rozumí.

Tedy již z toho vývoje jest viděti, že jest to křivda, když židům se vyčítá, že nejsou v takovém percentu dělníky, jak by mohli býti Vždyť takový vývoj, kde si možno voliti své zaměstnáni, máme teprve od let 60tých. Ale prosím, jak máme ten vývoj!

My si můžeme voliti své zaměstnání nižší, ale vyšší nikoliv. V tom jest nám zabraňováno. Chci konstatovati veřejně, že ani k úřadům, kde jest to výslovně psáno v státních základních zákonech, není žid připouštěn a sám vrchní soud zemský od dlouhé doby žádného žida co auskultanta nepřijmul

Táži se, jakým právem? Jest to státní občan, má své zkoušky třeba s vyznamenáním, ale k státním úřadům se nepřijímá. To jest to favorisování vlády, které se nám vyčítá. (Posl. Březnovský: Finanční prokuratura! To se rozumí, poněvadž tam se tlačili. Já se ale s tím co řekl p. posl. Stein, nebudu dlouho obírati a jen ohledně statistiky, kterou zde uvedl stran účastenství židů na zločinech, chci říci tolik. Umím také statistiku čísti a počítati a nechci se o tom vyjadřovati, že statistika podá každému tolik, co potřebuje. Účastenství židů na zločinech bylo však menší, než se mu imputuje, neboť v roce 1878 dle statistických výkazů vydaných centrální komisí, ačkoliv židé tvoří 5% obyvatelstva, bylo účastenství jejich na zločinech jen 3-7%, roku 1879 3-8%, r. 1880 3-9%, r. 1881 4- 2%, r. 1882 4% a tak by mohlo se stopovati dále, že to nikde nepřesahuje meze percentuální.

(Abg. Gcbler ruft: Weil wir schlechte Gesetze haben, welche die Gaunereien eimöglichen. )

(Dr. Žalud: Das machen sie sich mit der Regierung aus, nicht mit mir. )

To ať si vyřídí s vládou a ne se mnou.

Co se týká statistiky, zůstává při většině zločinů pouhé procento, které vlastně podle percent obyvatelstva by se mohlo počítati. V jistých zločinech, to nepopírám, přesahuje procento značně míru. Ale to jest věc přirozená.

Což jste slyšeli někdy, že se bankroty staly jinde nežli mezi obchodníky? Který jiný občan přijde do takového smutného stavu, že musí zastaviti všechny platy ? Stane se to někdy u rolníka snad? To jest přece tak přirozené, jako že 2 + 2 = 4. A tomu se jistí pánové diví.

Konečně chci se ještě dotknouti jednoho prospektu, o kterém se byl zmínil pan dr. Fořt, totiž zakoupení některých dolů zemí. Já jsem již předem podotkl, že ty, kteří lichvu provozovali, nechci omlouvati, ať jest to X nebo Y. Ale rovněž jako mi nenapadá, abych omlouval tyto lidi, nemá se i se strany jiné útočiti způsobem, řekněme, neslušným, nedovoleným na židy. Když uhlí jest dražší, jest prý tím vinen žid, když, dejme tomu, průmyslový výrobek je dražší, jest snad tím také vinen žid, když rolník špatně hospodaří a zadluží se, rozumí se, že musí tím býti vinen rovněž žid! (Hlas. I když neprší. )

Ano i když neprší, vždyť z historie je známo, že vypukl-li někde mor, řeklo se, že židé otrávili studny, když v Náchodě ztratila se dívka a nevědělo se jak, to se rozumí, že se řeklo, že jí zavraždili židé, že vykonána byla rituelní vražda.

Když v Polné zavražděna byla dívka, to se rozumí, že to museli býti zase židé.

(Posl. Březnovský: Hilsner jest naposled nevinen?)

Já ho nehájím, já bych mu přál tu šibenici spíše než tento pán, poněvadž jest notorické, že jest to člověk, který nepracuje, ale proto ještě není dokázáno, že to byl Hilsner a že vůbec Židé jí zavraždili.

Když jsem při tom předmětu, musím se tázati: snad jsou židé vinni a leží to v povaze židovské, že všechno na světě kazí a ničí?

Prosím, velectění pánové, p. kolega Gebler vám vypočetl velmi slušnou řadu dobrých vlastností, které bych si přál, aby měl každý Čech.

(Gebler: Es sind wenig!)

Dr. Žalud (pokračuje): Aber gut! Kdyby všichni v národě Českém drželi tak pohromadě, jako se to židům vytýká, bylo by to největší štěstí. My máme na př. následující třídění:

Počneme od nejvyšších vrstev, urozených pánů, středního stavu, rolníků, počneme u rozličných stran, např. strany velkostatkářů, národní strany, svobodomyslné, radikální atd., kdyby ti drželi pohromadě, kdyby s námi drželi ještě naši bratři němečtí, pak dostali bychom hned naše právo státní, neodvislost, všechno bychom dostali, poněvadž si to vydobudeme !

Prosím, to neleží ve vlastnosti židů, že jest antisemitismus.

Ale táži se, zdali snad jest k němu nějaká příčina konfesionelní.

Já slyším s povděkem od p. kolegy Březnovského, že s konfesionelního stanoviska to není, jak docela dobře pochopuji, poněvadž bych rád věděl, v čem víra židovská se liší od víry křesťanské.

(Posl. Březnovský: My jsme trochu hodnější. Vy máte zub za zub, oko za oko)

My máme již od časů před Kristem výrok milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

To jest známá věc, a máme o tom písemné doklady, o tom nemůže býti pochybnosti a předem řekl p. kolega Březnovský, že není v tom příčina k antisemitismu. Ale nebudu se tím obírati, dlouho bychom musili o tom jednat Ale to musím veřejně konstatovat, že není v naší morálce, co by se příčilo učení křesťanskému, to konstatuji já, který znám lépe než kdo jiný rozkřičený talmud, já ho studoval.

Já chci říci jen tolik, talmud není žádnou knihou zákona, která by nám předpisovala, jak se má jednati, není to žádný zákonný předpis.

Máme zákony v bibli a v mišně. Talmud jest encyklopedie přednášek, které se na vysokých školách židovských pořádaly, to není náš zákonník, neváhám to veřejně konstatovati a přibíti na věčné časy, že byl člověk, který se neostýchal do talmudu vkládati a hledati v něm nekalé a nectné zákony a předpisy a jest to bolestné vyřknouti to, že to byl profesor universitní, který musil pak veřejně s ostudou svou žalobu vzíti zpět, ve které mu bylo vytýkáno, že jest křivopřísežníkem a lhářem.

To, prosím, v těch věcech se musí trochu opatrněji jednati, poněvadž jsou učenci, kteří znají talmud, a kteří klepnou takovým lidem na prsty, kteří ho ostouzejí. (Posl. Březnovský: Nejlepší by bylo, nechat ho přeložiti. ) Také se překládá. V Berlíně vychází právě věrný překlad.

Já nechám toho konfessionelního antisemitismu, poněvadž mně bylo v tom přisvědčeno, že se ho antisemité nedrží. Já chci v té příčině ještě při této příležitosti, poněvadž je k tomu nejvhodnější příležitost, zmíniti se o tom, že jest to bolestné, když člověk vidí, že učenci místo, aby vnikli do věci, jdou za slepými hesly. Tak se stalo na př. před několika dny. Měl jsem v ruce číslo "Nár. Listů", kde se píše o Cordově a tam nestydí se pan Dr. Pavel Durdík psáti o Maimonidesovi, že jest to příslušník úskočného národa Židovského. Takové lidi musíme veřejně přibíti, aby se zastyděli.

My nečiníme zodpovědným na př. za inquisici španělskou kteréhokoliv křesťana; jak pak my k tomu přijdeme, aby se ohledně nás všecko jen generalisovalo.

Co se týká antisemitismu plemenného, nemám o tom co mluviti, ten úkol převzal p. koll. Gebler, když vylíčil vlastnosti židů, o kterých řekl, že jest jich málo, ale že jsou dobré. To postačí!

Přicházím k antisemitismu národní nímu. V té příčině řekl p. koll. Pacher, že jsme "dritte Nation. " Já, pánové, chci říci tolik: že nejsou židé "dritte Nation", to ukázal nejlépe císař Josef II. On je přidělil zákonně k Němcům, ne sice, že by byl řekl, že každý žid musí býti Němcem, ale on germanisoval. Ten proud germanisační se jedním kusem stále bral a od té doby počíná to, čeho my čeští židé velmi želíme, poněvadž nám naše práce, kterou v této příčině konáme od mnoha let, jest nadmíru znesnadněna. Já vám mohu říci, pánové, z vlastního přesvědčení, že zde přítomný koll. Scharf, nejkrásnější léta svého věku, kdy nejvíce pro sebe mohl dělati, věnoval tomu, aby mezi českými židy národnost českou šířil. (Posl. Březnovský: "To byla těžká práce. ") Ano těžká to práce byla, ale záslužná a z velké části se mnoho vykonalo. Spočtěte ty školy, které byly zrušeny a pro které nám dělají souvěrci naši největší výčitky.

Spočtěte německé konfessionální školy, bašty to němectví, v českých územích. Já bych to mohl vypočísti, kdybych chtěl a kdybych nechtěl tím slavný sněm unavovati.

Kdo chce čísti, dočte se toho! Máme publikace v tom směru, máme své listy a kalendáře. Dočtete se toho, co se vykonalo, a pak budete soudit jinak! (Posl. Březnovský: Na venkově ano, v Praze ne!) Předělejte je za tu chvilku! Národ český měl jiné křesitele a potřeboval k tomu 50 let, než se mohlo k němu přikročiti s něčím vážnějším, než se mohlo žádati, aby něco vykonal. Tu práci, doufám, že každý spravedlivý člověk uzná!

Nemohu si odepříti, abych při příležitosti té těm pánům, kteří jaksi se stanoviska tohoto národního nám odpírají oprávněnost stanoviska, přečetl několik málo statí, které napsal kdysi dr. Gabriel Riesser, když se jednalo o postavení Židů mezi Němci.

On řekl: "Aby měl záminku pro své hanobení Židů co celku, činí z nich (antisemita) zvláštní národ a praví, že prý je posuzuje, jako by posuzoval Francouze nebo Španěly Srdce a pojmy našich (antisemitů) jsou však příliš úzké, než aby pocítili a promyslili, co to znamená v celém dosahu svém: míti otčinu, či jí nemíti; neboť nemohu se domýšleti do nižádné mysli hrozné špatnosti té, aby, jsouc sobě toho úplně vědoma a docela to cítíc, co slova ta známe nají, velkému počtu obyvatelstva odepírala přirozený nárok na svou domovinu, kteréž jiné vlasti nemá, míti nemůže - a míti nechce.

Nemají sami antisemité otčiny, musím zvolati dle Macduffa, sice by nebyli tak ďábelsky ukrutni, aby nás o naší vlasť olupovali.

V právním smyslu jest to místo narození, kteréž člověku vlast přikazuje, zrovna jako tvář lidská to jest, kteráž tu kterou bytosš činí člověkem; ve smyslu mravním jest to ovšem smýšlení a láska k vlasti, kterouž však lze změřiti toliko při jednotlivcích a nikoliv na massách; původ praotců to však není žádným spůsobem a jest to skutečně ďábelský náhled, hledati národnost v plemeni a nikoliv ve společné vlasti. Či nejsou Savigny, Thibaut, Fouqué Chamisso a mnozí jiní Němci, ačkoliv či protože pocházejí od praotcův, o nichž je dokázáno, že Němci nebyli ?

Člověk musí míti otčinu pro obor působnosti své, jako rostlina potřebuje půdy a živočich vzduchu. Jakož není Života, činu, ni krásy bez omezení, rovněž není lidské důstojnosti, lidské působnosti bez otčiny.

Nikoliv pouze snad jedinou okolností, již by snad mohl postrádati, jest člověk připoután ke své vlasti, nýbrž všemi svazky života, řečí svou, svými city, svými vzpomínkami a svými nadějemi, svými tužbami a snahami, svým konáním ba i spůsobem představ svých, které života a skutečnosti teprve řečí nabývají; duše nemůže tyto svazky odpoutati, aby se nezakrvácela.

Kdo mi popírá právo na mou vlast, popírá mi právo na mé myšlénky, na mé city, na řeč, jíž mluvko, na vzduch jejž dýchám; protož musím se proti němu brániti jako proti svému vrahu.

Blaze mi, že to mohu činiti ve volné řečí mateřské, že alespoň řeč mateřská, laskavější než její hlasatelé, mateřsky se mne ujímá, a mně neodpírá mohutných zbraní svých k tomuto boji.

My však čteme naše spisy a rozumíme vám; vaše řeč, vaše literatura jest též naší, vaši nenávist - bez tlumočníků - máme z první rány, onu nenávist, v níž si libujete - nikoli proto, že jste Němci, nikoli že jste křesťané, nýbrž proto, že jste zlí lidé, kteří se nenávisti občerstvují a nejraději by zacpali zdroje lásky k bližnímu, kteráž se prýští z teplé půdy naší doby - nenávist ta nestíhá vědomí národní, jež by ji vrátiti mohlo; nemáme zvláštního národního vědomí, nemůžeme a nechceme ho míti bez půdy, bez zákonův a řeči, nemáme nic společného, než víru a útisky; nenávist ta stíhá jen cit lidskosti, jemuž snadno může se ublížiti, jejž však nesnadno jest zhojiti, a jenž oplátkou nemůže se mstíti.

Jestliže jeden národ...

Nejvyšší maršálek zemský: (zvoní: ) Musím upozorniti pana řečníka, že předčítá obsah z nějaké knihy, aniž by to byl ohlásil.

Posl. dr. Žalud: Předpokládal jsem, že, když není odporu, jest souhlas, a prosím jeho Jasnost nejvyššího p. maršálka, abych směl dočísti.

Nejvyšší marš lek zemský: Nechci činiti námitky, ale prosím, aby předčítaní bylo co možná zkráceno.

Posl. dr. Žalud: (čte: ) Jsem s tím brzy hotov.

Jestliže jeden národ jiný na smrt uráží může vojna, mocný to souboj národů, uražené cti zadostiučinění opatřiti, žid však, jenž by zdvihl zbraň proti své vlasti, propadl by trestu velezrády.

Náboženství křesťanské rovněž jako židovské přikazuje - jak známo - milovati bližního a lidskost káže totéž, tímtéž mocným hlasem jako náboženství tato obě. Kdo i jen jediného člověka nenávidí z jiné příčiny než proto, že jest špatný, je ničemník; kdo však nenávidí celou masu lidí a tím se ještě chlubí, je vývrhelem špatnosti.

Vlastenectví vzdělaných národů nezná takové nenávisti. Aby nenávist svou ospravedlnil aneb jen omluvil (antisemita), vytýká židům "mnoho ošklivých vlastností čili lépe řečeno zvláštností" a zejména "velmi často u nich se vyskytující nestydatost a osobivost, nemravnost a lehkomyslnost, prostořekost a často nízké, podlé smýšlení. " Jakoby vlastnosti ty nevyskytovaly se zrovna tak zhusta u jinověrců! Než nesmí se dopouštěti generalisování a celek povinen jest nestrpěti urážku beztrestně. "

Přikročím nyní k dalšímu bodu, a táži se, zdali snad byla příčina k antisemitismu hospodářskému. Co se týká tohoto stanoviska hospodářského, nepopírám, že z jistých příčin a stran jistých lidí skutečně vzniká antisemitism, že se nemůže říci, že by tu bylo docela beze všech příčin, když na př. uhelní baroni, kteří mají prodej uhlí tak řka monopolisovaný, když ti lidé to provádějí tímhle způsobem, pak se nedivím, ti lidé ale škodí více nám než vám, vám vezmou statky vezdejší, nám vezmou vezdejší a také čest a všechno, poněvadž vy to házíte všechno do jednoho koše. Vy neřeknete, ten Weimann, vy řeknete ten žid, a v tom nám děláte křivdu. Ovšem nepotřebuji pánům vykládati, vždyť to známo jest z historie, jak se vyvinuly hospodářské poměry židů. Žid byl v době slavné svaté říše římské "Kammerknecht, " on byl proto tady, aby lichvařil pro krále nebo pro toho vévodu neb toho hraběte, ktorý mu poskytoval ochranu; to byly ty královské včely.

Když 1000 let vychováváte lidi v ten způsob, chcete najednou, aby z nich byli sami svatí! Jak jsem dříve podotkl, nebylo ani možno, aby jiných živností aneb něčeho jiného se uchopili, myslím, že není to ani odůvodněno. Zkrátka z toho všeho jest viděti, že ty příčiny antisemitismu neleží tak v židech, neleží v tom momentu konfesionálním, momentu národním, ale leží spíše v tom, že jest to populární heslo, že jest to populární proud, a po tom proudu se to hezky plave, chytili se ho jistí lidé - nechci je ani jmenovati, nezaslouží ani té cti to jest heslo pro duši davu; a ten dav byl před 2000 lety zrovna takový jako je dnes; tehdy, když vjel Kristus Pán do Jerusaléma, volali mu Hosanna, a co udělali druhý den ? A tu nestydí se poslanec a člověk na výši společenskou postavený do té duše davu vnášeti taková hesla. To jest věc, o které nechci ani mluviti.

Nebudu polemisovati s jednotlivými osobami, z nichž na př. si osobuje jeden, že jest sám jediný ten pravý zástupce státoprávní. Pánové, to by bylo smutné v naší společnosti, kdyby taková věc měla býti pravdou. Vezměme tu radikálněstátoprávní stranu, jejíž typus dnes mluvil. V čem liší se strana ta od strany svobodomyslné? Já bych se ptal, má-li snad jiný program. Program její je zrovna tak státoprávní jako strany svobodomyslé. Má snad jinou taktiku ? To, pánové, já nevím jakými cestami se chce ubírati, ale vždycky ještě nastává ta veliká otázka, zdali taktika ta byla správná, a zdali je správnější, nežli taktika mladočeská. Vždyť my víme, že těmi cestami, kterými se ubírá nyní mladočeská politika, ubíralo se už a se zdarem na prospěch národa více delegací. Zeptejme se, má-li tato strana snad nějaké činy, kterými by se mohla honositi. Já sám jsem o těch zvláštních činech neslyšel a o tom pochybuji, že by se snad hlásila k těm bouřím prosincovým z r. 1807., jak pravím, velice o tom pochybuji, že by se k nim hlásili.

Ale to se pěkně volá naproti mladočechům: Kde je státní právo, a naproti židům: Kde jest ta krev (Veselost) ! To se rozumí, to jest lehké a populární; to se hezky řekne a už je člověk populární a už v celých Čechách se o něm mluví a ti chudáčkové židáčkové z venkova jdou k takovému zástupci, poněvadž mají za to, že u takového zástupce budou lépe chráněni, nežli kdyby je zastupoval židovský advokát.

Pánové, já jsem se toho dotknul jenom z té příčiny, abych posvítil na takové lidi veřejně a abych tu togu senátorskou, neřeknu strhl, ale trošičku stáhl, aby bylo viděti hnisající vřed antisemitismu a aby se polepšili. (Posl. Březnovský: Ti židé?) Ne, antisemité. (Posl Březnovský: Ti jsou hodní! Dr. Žalud: Ale jak!)

Já s povděkem konstatuji, že tento proud nezachvátil ani široké vrstvy našeho lidu. Bohudík že nezachvátil tu naši pravou intelligenci (Březnovský: Co byla u Štajgrů). Mezi tou intelligenci jsou sice jistí lidé, kteří sice také na intelligenci činí nárok, ale dle toho si nepočínají, a vy všichni znáte pana spisovatele Rudolfa Vrou, Kasala, Vlčka a pana Dra Frinda, který zase z národního stanoviska proti Čechům brojí. To jest také takřka intelligence (Posl. Grebler: Das war auch ein Jude?) Nein, der ist ein Canonicus. Ale já pravím, že mezi intelligencí byli lidé, kteří měli tu zmužilost, že se postavili veřejně proti tomu proudu, a byt bych já nesouhlasil s Drem Masarykem v jeho nazírání politickém a v čemkoliv jiném, ta čest se mu musí dáti, že měl zmužilost se zastati židů proti nařknutí z rituelní vraždy.

Já s tím větším potěšením konstatuji že i náš kollega Dr. Klouček veřejně dnes konstatoval, že se nemá všecko házeti do jednoho pytle. (Posl. Březnovský: Klouček s Masarykem dohromady?) Já neporovnávám, zrovna tak jako když řeknu, že s povděkem kvituji, že Dr. Engel veřejně na schůzi v Henešově prohlásil, že nevěříme v takové báchorky, jako jest pověra rituelní vraždy. To mě utužuje v tom, že my můžeme hleděti s důvěrou v budoucnost českého národa, že není ani zkažený ani zmalátnělý. Jestli každý z nás bude skutečně povahou, jednotlivci korporace, (a o tom by se dala pověděti celá kapitola, co se týká přenesené působnosti), dokud budeme osvědčovati občanskou statečnost a pěstovati povahu, dotud nebude u nás zle, a dosáhneme toho, po čem toužíme: každý Čech ať je z křemene a celý národ bude z kvádrů. Dejž Bůh, aby to bylo brzy! Domluvil jsem! (Výborně! Souhlas. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Jelikož čas valně pokročil, přikročím k ukončení schůze.

Nachdem die Zeit ziemlich vorgeschritten ist, werde ich zum Schlusse der Sitzung schreiten.

Die Herren Abgeordneten Albl und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.

Páni poslanci Albl a soudruzi mně odevzdali návrh.

Landtagssekretär Höhm (liest): Antrag der Abgeordneten F. Albl und Genossen, betreffend eine Hilfsaction für die durch Erdrutschungen infolge der Nässe und des Hochwassers geschädigten Gemeinden des Saazer Bezirkes:

Der hohe Landtag wolle beschließen:

1.     Den durch Erdrutschungen infolge Nässe und Hochwasser schwer geschädigten Gemeinden des Saazer Bezirkes wird eine entsprechende ausgiebige Hilfe aus Landesmitteln gewährt.

2.   Die hohe k. k. Regierung wird aufgefordert, ebenfalls eine ausgiebige Staatshilfe zu gewähren.

3. In formaler Beziehung wird beantragt, diesen Antrag der Budgetcommission done erste Lesung zuzuweisen mit dem Auftrage, binnen 8 Tagen hierüber zu berichten.

Prag, den 19. April 1900.

F. Albl und Genossen.

Oberstlandmarschall: Ich werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.

Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.

Die Herren Abgeordneten Kutscher und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.

Pan poslanec Kutscher a soudruzi mně odevzdali návrh.

Landtagssekretär Höhm (liest): Antrag der Abg. Kutscher und Genossen betreffs Entschädigung der durch die Erdrutschungen im

politischen Bezirke Leitmeritz geschädigten Gemeinden.

Infolge außerordentlicher Grundfeuchte sind in den im politischen Gemeinden Skalitz, Kublitz, Kotzauer, Nieder-Temzel, Trnobran, Selz, Enzowan und Nieder-Wessing bedeutende Erdrutschungen eingetreten.

Die von dieser Katastrophe betroffenen Gemeinden sind nicht in der Lage, aus eigenen Mitteln die zugrunde gerichteten Gebäude und Aecker herzustellen, beziehungsweise kulturfähig zu machen, sondern stehen dieselben angesichts der ohnedies trostlosen Lage der Landwirtschaft vielmehr vor dem wirtschaftlichen Ruine, wenn nicht von Seite der Regierung und Landesverwaltung sofort helfend eingegriffen wird.

Die Gefertigten stellen daher den Antrag, der hohe Landtag wolle beschließen: Die hohe Regierung wird aufgefordert:

1.   Sofort eine ausgiebige Unterstützung für die in politischen Bezirke Leitmeritz geschädigten Gemeinden nach erhobener Schadenssume flüssig zu machen.

2.    Der hohe Landtag möge schleunigst eine entsprechende Landessubvention bewilligen.

In formaler Beziehung wird beantragt, dass dieser Antrag angesichts der großen Roth ohne erste Lesung der Landesculturund der Budgetcommission zugewiesen weide.

Prag, 19. April 1900

Fr Kutscher und Genossen

Oberstlandrnarschall: Ich werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.

Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.

Páni poslanci Jaroš, dr.. Jan Dvořák a soudruzi mi odevzdali návrh.

Die Herren Abgeordneten Jaroš, Dr. Joha in Dvořák und Genossen haben nur einen Antrag überleicht.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Návrh poslanců dra J. Dvořáka, Jana Jaroše, Václ. Formánka, Josefa Moravce a soudruhů v příčině vyslání státní komise na shlédnutí škod posledními povodněmi na Polabí způsobených.

Slavný sněme, račiž se usnésti

C. k. vláda se vyzývá, aby okamžitě vyslána byla zvláštní technická státní komise ku shlédnutí a odhadnutí škod na březích Labe posledními povodněmi způsobených.

Návrh tento budiž přikázán komisi zemědělské bez prvního čtení.

V Praze, dne 19. dubna 1900.

Jan Jaroš a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.

Ich werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.

Die Herren Abgeordneten Pacher und Genossen haben mir einen Antrag überreicht

Páni poslanci Pacher a soudruzi mi odevzdali návrh.

Landtagssecretär Höhm (liest)- Antrag des Abgeordneten Pacher und Genossen, betreffend die Bekämpfung des Kohlenwuchers. Der hohe Landtag wolle beschließen: Die k. k. Regierung wird aufgefordert, zur Bekämpfung des Kohlenwuchers, der offenkundig nur durch die Vereinigung fast des gesammten Kohlenhandels Böhmens in den Handen einiger weniger Großfirmen ermöglicht worden ist, unbeschadet weitergehender Maßregeln der Gesetzgebung und Verwaltung unverzüglich folgende Verfügungen zu treffen:

1. Die Lieferungsverträge, welche die im Staatsbesitze befindlichen Kohlenwerke mit Kohlen-Großhandlungsfirmen abgefchlossen haben, sind unter Hinweis auf die dem Staate aus der Kohlentheuerung, welche Industrie und Gewerbe, sowie alle weniger bemittelten Bevölkerungskreise aufs Tiefste schädigt, erwachsenden Pflichten gegen die Allgemeinheit sofort zu lösen.

2.     Die im Staatsbesitze befindlichen Kohlenwerke haben die Kohle eigener Förderung in Hinkunft für den unmittelbaren Verkauf an Konsumenten mit besonderer