povídá se, kapitál má svá práva. Odkud bral pan Gutmann ten kapitál až nahromadil 30 až 50 milionů? Ten kapitál bral z mozolů dělnictva hornického, on tedy ten veliký užitek hornické práce sobě osvojoval a hromadil kapitál a teď jest jedním z kommandujících generálů v Rakousku, kteří kommandují veřejné poměry. Když, pánové, Jste zavedli všeobecnou brannou povinnost, všeobecné vyučování, nemůžete žádati, aby z obecných škol vycházeli takoví omezení lidé, kteří by si to nedovedli porovnati, kteří by nedovedli srovnati ve svém mozku, že jest v tom veliké zlo našich veřejných poměrů, když jest možno, při nějakém způsobu práce - ti lidé, co pracují a nejenom veškerou práci věnují, ale také 3000 životů a 30. 000 zdravých lidí. (Hlas mrzáků), že přijde při té práci o způsobilost k práci, a musejí bídu dříti do smrti, kdežto jiní lidé ještě když nebyli kapitalisté, nemluvím o statusu, jak jest nyní, dovedli využitkovati nepoměrnost našich poměrů tím způsobem, že stále více a více bohatli z mozolů těchto lidí;
Pánové, u nás kapitál nyní a sice kapitál hypothekární jest na 5% stanoven, náhodou jest teď krise a zase jde nahoru (poslanec Formánek: čtyři procenta), řekněme pět procent, hypoteční banka šla až na 4%, ale vezměme 5% Když kapitál podnikatelský vytěží 10% jest to zajisté pěkný výtěžek kapitálu. Ale, pánové, my zde máme takové obrazy kulturní, které zasluhují, aby byly zaznamenény do historie této země. Jediná společnost, pražská železářská společnost, za pět let shromáždila 12 milionů reservního fondu (Slyšte) a dividendy vyplácela 14-22%. Těchto 12 milionů zahospodařila v době, kdy slavné království České druhdy tak bohaté nadělalo 21 milionů dluhů (Slyšte!).
Pánové, to jest obraz těch našich poměrů, kde na soukromé právo, pokud jest to právo velikého kapitálu, velikého panstva, díváme se jenom ležíce na břiše a kde veřejné poměry takovým způsobem se odbývají se strany statu, jako se odbývá ku př. sněm tohoto staroslavného král. českého.
Ano, pánové, ty poměry, jaké jsou nyní, my jsme nevytvořili, my a pokud se týče, naši předkové v této síni, na sněmu král. českého, 40 let bojujeme netoliko za práva politická tohoto království, ale i za práva ekonomická, abychom učinili přítrž tomu strašnému využitkování a vykořisťování této země (Hlas: Okrádání), abychom konec učinili takovým poměrům, kde jest možno právě to, o čem jsem mluvil, aby země tato stále více a více upadala do dluhů a soukromé společnosti aby stále více a více těžily na úkor země, na úkor lidu.
Pánové, kam tíhnou ty miliony ? Ty všechny miliony jdou do rukou internacionaly, ne nějaké internacionaly socialně demokratické, nýbrž té kapitalistické kliky, které vlast jest jenom kde nahromadila kapitál, a když se jí zdá, že se kapitál nedostatečně vyplácí, táhne zase dále.
Vy, pánové, ze severních Čech - já jsem ve Vašich krajích byl a s poměry Vašimi se trošku seznámil - Vaši lidé sami říkají, že od Teplic až dolů po Most bude jednou velká poušť, ty poklady, co byly v zemi, nám cizinci bůh ví kam odvezou, a zůstanou Vám pak tam jen močály, smrduté vody a zkažený vzduch. Všecko Vám zpustne, nemusí to býti za 10 let, může to býti za 100 let; to je ekonomická stránka této otázky, která se týká nás právě tak jako Vás, Vás, poněvadž jste dosáhli vlastnictví půdy, na které žijete; ale ta půda, na které nyní žijete, je součástí království Českého, které nám přece přirostlo k srdci. My chceme se starati o blahobyt tohoto království, ale nejen o blahobyt dělného lidu, který si musí svůj chléb těžce vydělávat. (Posl. dr. Schucker volá: "Wozu apostrophieren Sie uns denn?") Byl bych povděčen, když již velevážený p. dr. Schucker něco řekne, aby mně to řekl tak nahlas, bych mu mohl odpověděti. Ale, když tam brouká nějaký otčenášek, odpověděti mu nemohu. (Posl. dr. Schucker: "Ich habe nicht die Absicht mit Ihnen zu debattieren"). Ich mochte nur litten, abych tomu rozuměl. Poněvadž, když to brouká do hrsti, nevím, není-li to odpor.
Ekonomický stav naší říše jeví se ve smutném světle, i kdyby někdo za pravdu dal tomu, co jsme slyšeli z úst vlády, která právě nyní nastoupila (Posl. Adámek volá: "Ta mlčí!") Ekonomický program, se kterým vláda vystoupila, uvedl v nadšení její ctitele, a také naše krajany německé proto, že celý ten program neznamená leč jakési dozvuky řeči velkého ministra Bulowa v sousedním státě. A co zbylo z toho programu vlády: Nezbylo pranic, poněvadž to měl býti jen lep, na kterém se chytají hejli. Ale vláda právě v této otázce, o které se dnes na tomto sl sněmu jedná, ukázala takový naprostý nedostatek iniciativy a počinu, jako to dělá i v politice, jako na př. při vyrovnacích konferencích, kde nechala strany se potírat a prát a nikdy neřekla slovo vlídné a opravdové, které by kousek světla nebo nějakou pobídku poskytlo stranám se smlouvajícím.
Také v naší ekonomii státní stojí vláda na stanovisku takové absolutní negace, jakoby byla úplně slepou k tomu, co se u nás děje. Je tomu sotva 10 let, co jeden velmi veliký pán si vyjel do Německa, aby viděl, jak to tam všecko je, a jaký je tam pořádek, a jaký užitek měli isme z této cesty do Německa? (Posl. Dr. Šamánek volá "Uniformy!")
Úřednictvo musilo si koupiti uniformy. Teď půjdeme zase do Berlína a možná, že dostanou uniformu poslanci.
Velectění pánové, mě nenapadá, abych měl nějaké úmysly denunciatorské, hledím na věci zcela věcně. Často jsem přišel na rozhraní rakousko-bavorské a rakouskopruské a mluvil jsem s obyvatelstvem naším. A tento lid mluví o státním příslušenství zcela se stanoviska ekonomického. Toť se rozumí, nedivte se těm lidem, že si přejí přes hranice. Vidí tam velký pořádek, vidí tam jakousi státní ideu, vidí tam ekonomický blahobyt a při tom vidí ještě menší daně než zde.
Ale, pánové, bohužel, z Pruska nám sem přinášíte jen formalistické věci neužitečné, po případě nějaké násilí, nikoliv ale jádro toho všeho, toho ducha pořádku (Preussischen Gedanken); nám zde ve Vídni vtloukáte do hlavy jenom násilnosti. Já mluvím o rozmanitých stránkách pruského ducha a tu přes všechen odpor a strach přátel musím vyznati, že tam ekonomický smysl mají a že zde ho vláda nemá. Na tom zde stojím; to jest úplná pravda.
Jak to vypadá se státním hospodářstvím u nás, kam musíme přijíti ? Vidíme, že země u nás chudne. obce chudnou a jednotlivec také a kam všechen ten blahobyt plyne? Od r. 1880 až do r. 1893 státní vydání stoupla ročně o 73 mil. zl. a od r. 1893 do této doby stoupají státní vydání o 17 mil. ročně a nikde nevidíme nějakou rosu a vláhu ekonomickou, vidíme samé nápady malicherné, šílené a škodné převraty
Právě v poslední době jsem myslil, co asi ve Vídni, když se to všechno rozbilo, když se rozbily konference - hlavní vinu přikládám vládě, ne Němcům - když se to všecko rozbilo co se děje v hlavách ministrů ve Vídni? A tu jsem se dověděl, že ministr spravedlnosti ve srozumění s ministrem vnitra vydal tajný výnos státním zastupitelstvům, že na příště funkcionářem státního zastupitelství při venkovských soudech smí býti toliko četník. Tedy zase bude spravedlnost v Rakousku zachována
Doposud byl jenom učitel národní pod dozorem četníka, teď přijde také okresní soudce pod dozor, poněvadž četník vedle toho, že bude funkcionářem státního zastupitelství, bude podávati zprávy, jak soudce jedná s lidmi, co kde řekl, co kde viděl atd. a Rakousko je zachráněno.
Máme pensijní etat 25 mil., zvýšili jsme platy úředníků, z toho bude 30 mil, platíme 175 mil. na dluhy, ale aby bylo zachováno poplatnictvo, které neví kudy kam pro samé platy; udělá se velká reforma a oni staří berní výběrčí již více nebudou funkcionáři u soudu, nýbrž budou to četníci.
Já doufám, že teď nastanou u nás zcela jiné ekonomické poměry.
Z výloh státních, pánové, - abychom se potěšili - r. 1879 připadalo u nás 12 50 zlatých na hlavu a v r. 1899 již 1920.
Ovšem četnictvo dostane nějaký tajný rozkaz, aby hledělo, aby blahobyt obecenstva a poplatnictva stoupal. Mluvilo se o Prusku. Porovnejme to s Pruskem.
U nás nyní připadá 19 zl. 20 kr. státních výdajů na hlavu, v Prusku 12 zl.
50 kr. Ale jaké jest tam hospodářství státních drah! U nás hrubý příjem státních drah zbývající po vydáních, činí 50 mil. zl., v Prusku 600 mil. marek Když si pomyslíme, že na státní vydání tam mají 600 mil. marek z drah, klesne tam poplatnost tak, že u nás připadá na hlavu přímých daní 18 zl. a v Prusku 5 zl. 50 kr. Zde vidíte, pánové, kam jde státni důmysl naší vlády. Vidíme to nejlépe ve Vašem území; tam prodávají své závody továrníci a průmyslníci a stěhují se do sousedního Pruska. U nás měli závod a platili 40. 000 zl. daní, táhnou přes hraníce a za tentýž závod platí 5 000 marek
To jsou ty poměry, to jest ta vlastizráda, která se u nás v německých krajinách vzmáhá jedině vinou naší vlády, která nedovede ani národnostní poměry vyrovnati, a která vůbec nemá žádného smyslu pro ekonomické poměry. Nechci nikomu sahati do svědomí, na jeho schopnosti atd., ale, jak se u nás náčelníci různých odborů ekonomických k vládě povolávají, víte sami nejlépe. Jest to úplná náhoda a nežádá se, aby ten člověk, který má býti chefem nějakého důležitého ekonomického odboru, dobře byl toho znalým, o co se v jeho oboru jedná. A jako obecně na všeobecné otázky nestačil rozum naší vlády, její energie a vůle, tak také jsme i viděli kolísati ji, zkrátka, že nevěděla kudy kam, při poslední stávce. Stávce dalo se předejíti. Kdyby byla vláda ukázala tam, kde jest toho zapotřebí, náležitou energii, šlo to; šlo to proto, poněvadž podmínky zde byly.
Předně máme dosti dolů v Rakousku, kde jest 8mihod. doba pracovní zavedena, na př. nebožtík p. Vondráček v Mor Ostravě již před 10ti lety zavedl 8mihod. dobu pracovní při svých dolech a nezhynul při tom Závod jeho se zachoval a vzkvétal.
Tak se to i jinde s prospěchem dělo, v Čechách u šlechetného hraběte Sylvy Tairoucy; ovšem nebylo tu správní rady, která by nic jiného na zřeteli neměla, než aby výnos obnášel nejméně 15 pct. Tam ovšem se s dělníky domlouvá. A nejsmutnější příklad tohoto neporozumění vlády, vidíme v tom, že velkým podnikatelům své doly zadává ovšem má jen jediný důl, ale jest v tom viděti nedovednosť rakouského físku. V Prusku na př. celá třetina dolů náleží fisku a tam ovšem lze jinak se strany vlády jednati ve smyslu toho, co děl zde Dr. Fořt, totiž, aby vládními doly dostala se konkurence.
Nepovažuji, pánové, za tak snadnou hříčku, jak to vylíčil Dr. Klouček, to vyvlastnění dolů zemí. Třebas ještě dnes možno se usnésti na tom, aby byly vyvlastněny, a kdyby byla vláda chytrá a zlomyslná, povolila by to předložila by zákon k sankci A tu bych, pánové, rád viděl, kdy by se to dalo provést a odkud by se vzaly peníze.
Ale něco jiného se může stát! Když již máme jeden důl - to ovšem ještě nic neznamená, ale žádejme od vlády, aby jej nepronajímala na dlouhou řadu let jednomu podnikateli a právě tomu nejpověstnějšímu Biermannovi, nebo jak se jmenuje, a když už máme jeden důl, dal by se rovněž se strany země anebo státu pozvolna důl po dolu kupovati, až by to dalo takovou sumu výtěžku, že by se mohlo kartelu čeliti - ovšem by se nemohl provésti monopol tak jak jest v našem návrhu.
Pan navrhovatel se o tom šíře rozmluvil, ale proti tomu musím protestovati, jak jeden řečník řekl, aby soukromá práva majitelů dolů na roveň se stavěla soukromým právům obhodníků. Obchodník sám o obě nemá ještě žádného soukromého práva, obchodník nabývá práva smlouvou, smlouva trvá několik let a vyprší konečně.
Na věčné časy se smlouva neuzavírá, a potom jest po soukromém právu, o kterém by se mohlo mluviti. Ale jest to podivné, že by se někdo našel, kdo by chtěl konstruovat stejná soukromá práva obchodníků se soukromými právy majitelů dolů
Toto soukromé právo majitelů dolů se musí respektovati a vypadá jinak, než přednesl p. Dr. Klouček. Pan dr. Klouček poukázal na to, že doly mají ohromné výtěžky, ale kdybyste je kupovali majitelé dolů, zákon a všechny správní úřady byly by povolány k expropriaci, musily byste ohromný výtěžek kapitalisovati, země musela by ohromně kapitálu připláceti a zůstal by nejvýše 5 pct. zisk nového majitele.
Ta věc jest daleko těžší, a celá naše snaha k tomu právě se nese, poukázati vládě na její hřích, který páchala, pobídnouti ji konečně k nějakému poznání Tento návrh to způsobil, proto má velikou zásluhu pan Kaftan, že zde o věci tolik se mluvilo, a byla by to čirá hanba, kdyby sněm zůstal při pouhé nějaké resoluci, plané resoluci, která ukládá něco vládě, kteráž ukládati si nic nenechá. (Ukládat si nechá, ale neprovádí. ) Směje se nám do hrsti.
Prosím, pánové, abyste ve smyslu činěných návrhů přikročili k věcným poznámkám, které zde byly činěny hlavně v té příčině, aby se strany státu zakupovány byly doly, nebo se strany země, tak aby monopol majitelů byl zlomen, a jinak se nedá prolomiti, když ne dnes, tedy za 10, za 20 let, - aby dělnická práce nebyla vůbec tak strašně od kapitálu jako dosud vykořistován.
Otroctví tělesné se zrušilo, poddanství a všecky možné formy odvislosti majetku reelního a nyní přikročte k tomu, velectění pánové, abyste uvolnili práci od otrockých pout kapitálu. (Výborně! Výborně !)
Nejv. maršálek zemský: Nyní přichází k řeči, jelikož neni žádný řečník zapsán proti návrhu, p. posl. Dr. Žalud.
Es ist kein weiterer Redner gegen die Anträge eingetragen, und es gelangen daher noch die für die Anträge eingeschriebenen Redner zum Worte.
Dávám slovo panu posl. dru. Žaludovi.
Posl. dr. Žalud. Slavný sněme Když před nějakou dobou při odůvodňování návrhu a sice při prvním čtení začaly debaty dosti obšírné, učinilo to na mne dojem, a uslyšel jsem také od mnohých kollegů, že jest to vlastně funus takového předmětu, že nepřijde více do plného sněmu k projednání.
Ten dojem mohl býti ještě zvýšen, když při projednávání návrhu stran uhlí -e strany nejvyššího p. maršálka byl učiněn popud, aby se o zásadách návrhu toho jednalo.
Avšak, co se týká návrhu, o kterém právě jednáme, jest mé pevné přesvědčení, že návrh ten ani, kdyby snad se neprojednal tak, jak se má, kdyby se mu nevěnovala taková pozornost, kdyby snad komise nenašla tu pravou cestu, kdyby s ním nepřišla do pilného sněmu, aneb kdyby ve sněmu nebyl řádně vyřízen, nezmizí z denního pořádku, to jest věc, která se projednati musí; tu dělnictvo, konsumenti, země, vláda, všichni jsou súčastněni stejnou měrou, aby věc ta se projednala a proto jsem pevně přesvědčen, že tento předmět z denního pořádku již nezmizí
Já proto musím říci, že ani nepochopuji stanovisko, které zde bylo nazváno upřímným a které zaujala německá pokroková strana a její řečník pan dr. Leitner.
Dejme tomu, že tento způsob aneb tento návrh neuznávají za takový, který lze toutu cestou uskutečniti, přece je to návrh, který vyžaduje veškeru pozornost a píli, který se uskutečniti musí, a jestliže již myslili, že nemohou přistoupiti na to, aby tento návrh byl projednán, vždyť mohli udělati návrh jiný, který by vlastní té krisi odpomoci mohl. Já tedy musím říci, že skutečně toho lituji z té příčiny, že usnesení, které učiníme, nebude jednohlasné. Jinak to na věci nic nemění!
Zde se mluvilo velmi mnoho o uhelné lichvě. Já při té příležitosti neváhám prohlásiti, že já se svého stanoviska a dojista všichni ti, kteří sledují směr můj, zatracují uhelnou lichvu, tak jako každý z Vás.
My s rozhořčením nejen se odříkáme, ale odmítáme takové lidi, kteří tuto uhelnou lichvu provozovali. To chci konstatovati předem, poněvadž musím pak se obrátiti proti lidem, kteří z té uhelné lichvy udělali něco docela jiného, nikoliv to, čím jest, nýbrž židovskou či antisemitskou otázku. Stojíme před událostí, která se vlastně může nazvati krisí. Jest to skutečně stav kritický země, když jedná se o takový předmět potřeby lidské jako jest uhlí, neméně důležitý, nežli denní chléb. Když nacházíme se před řešením takovéto otázky, musíme si říci, co vlastně zavinilo ten stav, jak ten stav vznikl, neboť jen tehdy, když budeme věděti příčinu vzniku tohoto stavu, můžeme přikročiti k řádnému jeho léčení To řekne každý lékař, že napřed dlužno učiniti diagnosu a pak užiti therapie. Já ovšem stojím na stanovisku tom, že nestačí jen therapie užiti, nýbrž, že se má užiti profylaxe a proto v průběhu své řeči chci poukáčati k tomu, že jest třeba uvážiti všech těch návrhů a cest, které by mohly vésti k zdárnému rozřešení této otázky.
Já si tedy položím především otázku, co bylo příčinou této krise uhelné. Z největší části, ale bez zvláštního odůvodnění a bez zvláštních, řekl bych, dát, beze zkoumání a šetření bylo řečeno, že jest to vlastně velkoobchod s uhlím, který způsobil tuto krisi. Nu já bych si dovolil skromnou otázku, jestli vlastně ten velkoobchod odepřel těm dělníkům snížiti pracovní dobu a jestli jim odepřel zvýšiti pracovní mzdu.
Každý přece na to musí odpověděti, že nebyli to obchodníci s uhlím, nýbrž že to byla především těžířstva. Já nepopírám, že mezi nimi jsou a že na ně velký vliv působí ty osoby, které zde již často byly jmenovány a které nechci vzíti ani do úst. To nechci popírati, avšak kdo zná poměry našeho montanního průmyslu, kdo ví, že mezi držiteli dolů jest procento až minimální židů, ten nemůže jistě tak, jak se to dělo, paušálně všechno hned hoditi na židy. To jenom mimochodem! Ne snad abych chránil jisté kruhy - to mě nenapadá, - ale když o věci se jedná, zeptal jsem se obchodníků s uhlím a řekl jsem jim: jak pak můžete takovou věc jenom tak, řekl bych, spozdile, hloupě provésti, když máte s těmi majiteli dolů závazky a smlouvy, proč pak vy jste v čas se nepostarali o sekvestraci těch dolů, a to spůsobem velmi krátkým ? Když mám smlouvu, žaluji na dodání, když se mi nedodává, rozsudku se může dostati v několika dnech podle nynějšího soudního řízení a rozsudek by musil majitele dolů odsouditi, že jest povinen dodali. Pak by bylo možná těm obchodníkům s uhlím vymoci proti majitelům dolů sekvestraci, a to se rozumí, sekvestrace by vedla k tomu, že by se bylo v dolech pracovalo, a věc s uhlím urovnala s jiné strany
Co mi bylo řečeno ?
Veškerá těžiřstva, nevyjímaje ani jedno, mají smlouvy takové, že obchodník s uhlím nemůže proti nim učiniti nic, vyjímaje ty, kteří mají, jak v montanním seznamu psáno jest "den Verkauf besorgt Weimann, von der Aue, Gewerbebank in Prag a jiné. Vyjímaje tyhle 4 nebo 5 osobností, kteří mají jedině výhradní prodej a skutečný monopol, třeba ne dle zákona, ale skutečný monopol, nemůže si obchodník s uhlím pomoci nic.
Považoval jsem za svou povinnosť to ze konstatovati jen z té příčiny, aby pojmy se nesměšovaly, aby se neházelo všecko do jednoho pytle, a s povděkem a uznáním konstatuji, že pan kollega dr. Klouček na, tu věc vrhl kratičvé světlo, které dostačuje myslícímu člověku, aby si řekl: Musím rozlišovati!
To jsem měl za svou povinnost říci, aniž bych se pouštěl do podrobností. Mám doklady, kdyby to někoho zajímalo, doklady, kde jsou klausule takové, že těžířstvo není vázáno ani množstvím které má dodati, ani cenou. Cenu může zvýšiti a vím, že cenu zvýšilo způsobem značným, a nejen zvýšilo, nýbrž odňalo obchodníkům i bonifikaci, kterou měli při větším množství. Následkem toho musili obchodníci, vyjímaje jmenované firmy, prodávati dráže A jak zlé a čím hůře to bylo teprve při menších obchodnících.
Myslím proto, že vším právem musí se rozlišovali a nekřivditi paušálně jednomu jako druhému.
Mohli bychom snad mysliti, že tedy snad je ta chyba v těch těžířstvech. O tom bych si dovolil říci tolik, chceme-li věděti, zdali chyba jest v těch těžířstvech, musíme se zeptati, kdo jsou ti majitelé těch dolů Veliká část majitelů jsou lidé drobní, jsou to lidé, kteří mají jakési jmění, ale většina těch dolů menších jest mimo provozování. O tom jsem se přesvědčil. Kdo tedy zbývá? Zbývají veliké akciové společnosti, zbývají těžířstva většího druhu, a zbývají pak majitelé velkostatků aneb jiných větších tabulárních předmetův. Ohledně těch musím líci, že bohužel veliká část právě těch zadala prodej těm známým firmám! V tom leží to zlo. To zlo leží v tom, že se to z dávání toho prodeje nereguluje v zájmu všeobecném!
Co pak, pánové, jsme 30 let spali, co pak žádný nevěděl o tom, že se to zadávání tak skutečně děje? Proč pak se nepěstuje u nás statistika nejenom v ohledu národním, ale také v ohledu hospodářském ? Kolikrát otec Adámek na to naléhal, aby zemská statistika se pěsto vala způsobem řádným, obsáhlým ! Kdybychom to každý v těch výkazech čti i, což pak by si toho žádný nepovšiml, nehleděl by na to veřejně poukázati, aby se stala náprava?
Že, pánové, dělníci nejsou vinni tímhle stavem, to se rozumí samo sebou, to ví každý vrabec na střeše, a sice z té jednoduché příčiny Slyšeli jsme z úst samého pana barona Grutmanna při anketě, že, i kdyby stávka nebyla bývala, by uhlí se bylo každým způsobem zdražilo; tedy dělníci tím nejsou žádným způsobem vinni. Ale nehledě k tomu, co dělníci by byli dostali více, to celkem by dělalo 5 kr. při centu, kdyby se jim bylo ve všem vyhovělo. Těch 5 kr. nebo 10 h by nebylo zdražilo uhlí o 30 nebo 40 h nebo i více! Že dělníci v tom nejmenší nemají vinu, o tom nemůže býti pochybnosti.
Když právě hledám ty příčiny a hledám po těch jednotlivých interesentech, činím to proto, poněvadž chci pak při tom, když si řekneme, jaká jsou remedia, prostředky proti tomu, reagovati na to, kde leží vina. Tam ať se nasadí páka, aby se stala náprava. Mohlo by se snad také hledati jakési zdražení uhlí v dopravních prostředcích; ohledně toho bylo již zde řečeno, že doprava vlastně sama uhlí v takové přílišné míře nezdražuje. Ale jestliže-tedy přehlížíme všecko to docela stručně, vidíme, že neleží vina jedině na těžířstvech a neleží jedině - a to musíme si sami říci, poněvadž chceme tomu odpomoci - v těch uhelných baronech samých, poněvadž kdyby neměli pomahačů, nemohli by to prováděti, leží nejméně v dělnících, ale leží na všech těch činitelích dohromady, a každý musí podle své povinnosti a možnosti přičiniti se, aby tomu odpomohl.
Nyní přicházím k tomu - ovšem nechci šíře o té ziskuchtivosti mluviti, ale přece dotknu se toho, jak by se jí dalo čeliti.
Slyšeli jsme tolik o to říši německé, říši bohabojnosti a dobrých mravů, že tam mají v té příčině velice rázný prostředek, kterým by všem takovýmto lidem pořádně sáhli na krk, a to jest právo civilní, článek 138 německého nového občanského zákona, který začal platiti právě dne 1. ledna letošního roku; ten praví: Jedes Rechtsgeschaft, das gegen die guten Sitten verstosst, ist nichtig" právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jest úplně neplatné.
Jestliže ve všem se tak po té říši ohlížíme - vždyť snad naše zákonodárné sbory mohou také učiniti takový zákon, byl by docela kratičký.
Nyní, pánové, dovolil bych si přikročiti k tomu, abychom se podívali na to, když hledáme po prostředcích nápravy, co vlastně se mělo učiniti za doby uhelné krise a co se do budoucnosti, státi má ! Co se mělo učiniti, to jest věc velice jednoduchá. Se strany obecenstva nemohlo se činiti nic; obecenstvo nemohlo si odepříti uvařiti si oběd a každý musil se sháněti po uhlí, když to nebyl člověk, který si mohl koupiti drahé dřiví.
Co mohli činiti dělníci? Nic jiného, nežli stávkovati, a stávkovali velmi klidně, tak že se jim skutečně nemůže vytknouti, že by se nebyli korrektně v té věci zachovali, jen že bohužel nedosáhli svého účele a že v jednom ani druhém se jim nepřilepšilo. Ale jsou zde ve státu ještě jiní činitelé a sice především jest to přirozené, že jest to vláda, která v té věci měla zakročiti a zakročiti energicky. Já nikterak toho se nelekám, když vidím rozpor zájmů veliké části obyvatelstva, mohu říci skorém veškerého obyvatelstva takové země, když vidím rozpor zástupců tohoto obyvatelstva se zájmy jednotlivých občanů, abych se postavil na stanovisko těch a řekl: "Tyto zásoby ze země nepůjdou, ty ostanou v zemi. Nikdo by byl nemohl dělati vládě z toho výčitky, a jenom snad papírové protesty mohli dělati ti, kterých se to týká a kteří by to uhlí nebyli mohli vyvážeti. To myslím se dalo udělati bez ohledu, má-li vláda k tomu právo, poněvadž jest uznáno, že jest právo nouze; když, dejme tomu, bych s někým se nalézal na loďce v moři, a loďka by byla blízka potopení a my dva na ní, tu mohu se zachrániti tím, že druhého strčím dolů. A takový stav byl zde. Myslím, že nikdo by byl nemohl z toho dělati výtky! (Posl. Březnovský. Můžeme "Weimanna a Petschka oběsiti!) To oběšení by nepomohlo, nýbrž ukliditi ty příčiny, neboť našli by se jiní lidé a nebylo by spomoženo. (Posl. Breznovský: To jest pravda). Slyšeli jsme právě při té příležitosti, že vytýkal pan poslanec Gebler jaksi nedostatek energie ve všem.
On řekl, že všecko se klaní zlatému teleti. Já bych byl radil panu poslanci, aby byl četl bibli o něco dále - poněvadž jest dobře, je-li někdo čtenářem bible, - tu byl by tam našel, když se klaněl lid israelský tomu zlatému teleti, že přišel z hory Sinaje Mojžíš s deskami úmluvy v ruce a když viděl lid, jak se klaní zlatému teleti, vzal desky a roztříštil je o skálu. To měla udělati vláda! Právo, neprávo, tady se mělo provésti to, čeho bylo třeba! Tak tedy jednal Mojžíš. (Hlas: Ona se mu sama klaněla). To tedy jest odpověď na to zlaté tele. (Posl. Březnovský: Dnešní vláda by to zlaté tele konfiskovala a nechala by je vystaviti).
Pánové, musíme tu věc traktovati dále. Mohu říci, že s politováním jsem sledoval událost v tom směru, že se strany zástupců našich na říšské radě, ať si českých nebo německých, nikdy a nikdo neučinil takového návrhu, který by byl mohl věci vlastně pomoci, a že, když už ty návrhy, které byly činěny, nebyly úplně způsobilé, aby tu věc přivedly ke konci a rozřešení, že ani nestalo se vůbec žádné usnesení. Vždyť tyto návrhy, které se činí, jsou toho způsobu, že mohou býti projednány v docela kratičké době bez dlouhých okolků, poněvadž jsem přesvědčen, že neusnese se nic, co by nebylo napřed vyšetřeno a vyzkoumáno, a návrh takový, který by došel usnesení, bude směřovati přece jen především k tomu, aby příčiny se zjistily.
Nyní přicházím k tomu, položiti otázku, co se má tedy státi do budoucnosti na základě toho, co zde bylo projednáno. Na základě toho, co jsme zde projednali, mohl bych se především přimlouvati za návrh p. poslance Kaftana.
Návrh ten dá se provésti - dá se provésti nejen de facto, ač s oběťmi a překážkami - ale i právnicky a to jsem chtěl jako právník zde několika slovy konstatovati.
Návrh ten se dá provésti proto, poněvadž i propůjčování hor a propůjčování práva kutacího děje se tím, že se dává těžařstvu neb majiteli dolů právo vyvlastňovací.
Smí-li vyvlastňovati, může se mu při vyvlastnění uložiti jaksi za povinnosť, že musí v tom případě se držeti jistých přessných pravidel, že nesmí obchod, jaký s tím činí, proměniti v lichvu.
Myslím tedy, že v té příčině nebude moci býti velkých námitek. My známe a víme, že jsou ohledně vlastnictví také omezení jiná, na př. legální služebnosti, že vlastnictví je obmezeno na př. tím, že jsou dovolena, a nejen dovolena, nýbrž zákonně nařízena nucená družstva vodní a honební, zkrátka vlastnictví se omezuje způsoby rozličnými, a nenahlížím, proč by se nemohlo omeziti vlastnictví horní tím, že by se do jistých kolejí uvedlo, a že by se jaksi věc regulovala i do ceny.
Nebudu jednotlivé předměty a způsoby, které zde byly navrženy, rozbírati do podrobná, poněvadž míním, že, to patří spíše do komise a že komise skutečně všecko uváží.
Já chci jen ukázati k tomu, že co se týká maximálních sazeb čili tarifů, by to nebylo nic zcela nového, neboť byly a jsou taxy i jinak zavedeny, což jest patrné, a prosím, kdyby se uvážilo aspoň těmi, kteří jsou o něco starší, že znají a vědí z minulosti nepříliš dávné, že byly taxy na chléb a na maso, a že dle našeho živnostenského řádu § 51 jsou dovoleny taxy v jistých případech, ovšem jen proti těm malým lidem, vždyť je známo, že jsou také taxy na výkony advokátů, notářů, na výkony veřejných posluhů, fiakrů a drožkářů, a bude to zajímati pány, kteří by to nevěděli, že i nyní ve Francii mají mairové dle municipálního zákona z roku 1791 právo stanoviti taxy z chleba a masa.
Mimo to: což jsou tarify železniční něco jiného než taxy?
Jestliže není v jiných oborech proti tomu námitky, myslím, že tedy není žá-