dívání a, upřímně řečeno, podívání, které musilo každého do duše uraziti, když viděl, kterak na místo věcného jednání s dělnictvem jedná se způsobem takovým, že se chce násilím donucovati.

Zejména jednání některých okresních hejtmanů bylo skutečně mimozákonné; neboť, aniž by byli ti kteří vůdcové zavdali k tomu podnět, vypovídali je beze vší příčiny - na to chci veškeren důraz položiti - beze vší příčiny, kdykoliv se jednalo o jakýkoliv nepatrný přestupek, a veřejně, ozbrojenou mocí vodili dotyčné delikventy městem, zapomínajíce, že tím způsobem dráždí dělníky.

Jestliže ti horníci podrážditi se nedali, pak zajisté tím více je viděti, kterak chtěli ten boj vybojovati ideově a vyvarovati se veškerému násilí.

A tu, pánové, bude zajisté povinností naší, abychom, až se bude komise o tomto zákoně raditi, zejména položili důraz na požadavky hornictva, aby sněm český vyslovil svoje rozhodné slovo. Vždyť se jedná, pánové, právě o příslušníky naše, tohoto království, zejména pokud se týče osmihodinné práce; neboť jestliže osmihodinná práce jest již dnes zavedena v jiných státech, jako v Anglii, není té nejmenší závady, proč nemohla by býti zavedena zejména při tomto odboru, kde skutečně dělník pracuje s napjetím veškerých sil, kde jest vydán největšímu nebezpečí na zdraví a po případě i na životě.

Veškeré námitky, které se proti osmihodinné práci uvádějí, zmizí, jakmile posuzují se věci blíže, zejména, když se uváží, že by se musily síly rozšířiti atd.

My víme ze zkušenosti, že v zimě, kde se méně pracuje, jest práce mnohem intensivnější. Ovšem nesměla by se osmihodinná doba pracovní bráti tak, aby se počítal do toho i vjezd a výjezd, nýbrž vjezd a výjezd musí zůstati mimo osmihodinnou práci.

Při té příležitosti dovoluji si ukázati na to právě, jak skutečné poměry jsou ve všech revírech na Kladensku, Mostecku, Ostravsku atd., kde horníci mají pravidelně tak daleko do šachet, kde přemnozí zůstávají od šachet až na dvě i tři hodiny cesty, protože není dostatek bytů, takoví horníci, kteří vykonávají devítihodinnou práci, jsou vlastně zaměstnáni 12, 13, dokonce až 15 hodin, a že, musí-li vážit cestu jedním dnem až tří hodin, jest tím spíše zapotřebí, aby pravidelná doba pracovní se zkrátila na míru, o které jsem byl právě nyní mluvil

Jest, pánové, potřebí dále, abychom, pokud se týče požadavků dělnických, přičinili se svým hlasem o to, aby zákonem byla ustanovena minimální mzdá, neboť mzdové poměry jsou dnes skutečně hrozné, když uvážíme, že na př. na Kladensku mladý dělník vydělá 32-45 krejcarů, že dělníci v dolech od 16. až do 18. let vydělají 40-65 krejcarů, že výpomocní dělnící mají 60-95 krejcarů a že tak zvaní kopáči mají 1 zl. 20 kr. až 1 zl. 60 kr. a že jenom ani ne celé jedno procento horníků přijde si denně na 2 zlaté. Z toho vidíte, že jsou ty poměry skutečné hrozné, a že jest největší nutnost, aby zákonodárné sbory a příslušné orgány přičinily se o to, aby minimální mzda byla zavedena, i aby mzda vůbec byla zvýšena a přivedena na pravou míru, aby se to nenechávalo, jako jest to doposud, v rukou soukromých.

Při té příležitosti jest zajisté známo, že, pokud se týče mzdových poměrů, činí se horníkům srážky takové, že vlastně jejich mzda stává se o celých 20 proč menší. Takový horník musí totiž odváděti do nemocenské pokladny 95 krejcarů, do bratrské pokladny 1 zl. 20 kr., musí za olej při práci spálený platiti 2 zl., za dynamit spotřebovaný ku trhání skály musí platiti 4 zl., za ostření nářadí 2 zl. všechno se počítá měsíčně, - tak že to obnáší dohromady 10 zl. Jestliže s tím srovnáme výdělek, vidíme, že vlastně celých 20 proc. takovým způsobem se mu strhuje.

Nyní, co se týče toho, na které předměty se mu strhuje, musíme uvážiti, že potřeba oleje nebo ostření předmětů, kopáčů atd jsou přece věcí podnikatelů, potřeby ku vykonávání práce samotné a že by se tyto věci neměly strhovati ze mzdy, tím méně pak výdaje na dynamit a podobné věci, poněvadž jsou to věci, které jsou ku práci nutné a které beztoho již z velmi hubené mzdy jeho vůbec strhovati se neměly.

Pokud se týče dalších požadavků hornictva v této stávce kladených, byly, aby právě ty prostředky ke práci, jako olej, dynamit atd. se jim dávaly od podnikatelstva samého; dále žádali - a zajisté je to žádost velice skromná a slušná aby mohli používati určité části paliva pro sebe, žádali zejména také, aby se jim mzda vyplácela týdně a nikoliv jako doposud ve formě záloh, takže se to dělo velmi nepravidelně a viděli jsme, že takovýmto způsobem hornictvo více se zadlužovalo, než by sobě mohlo pomoci.

Jedním z hlavních stesků, které měli horníci, byl stesk na bratrské pokladny. A tu já, jako jeden z těch, kteří měli často s bratrskými pokladnami co činiti, který ví z vlastní zkušenosti, jak bratrské pokladny jsou dnes zařízeny a jak je postaráno o potřeby hornictva pro případ stáří, kdo ví, jak se strhuje pravidelně každému horníku příspěvek na bratrskou pokladnu, a jaké potom podpory se mu ve skutečnosti dostává, jak je to na vůli jednak těch, kteří vedou bratrské pokladny, ovšem se svolením úřadů horních, snižovati vyplácenou podporu, ten vidí, že je nejvýše již na čase, aby byl zákon o bratrských pokladnách změněn a to ve smyslu požadavků hornických. A zejména my musíme se přičiniti, aby bratrské pokladny dostaly se do správy zemské, aby nebyly jako dosud ve správě jednotlivců, tím spíše, poněvadž právě veškeré zlořády, které se jeví, páchány byly právě proto, že poměry nebyly urovnány a poněvadž byli skutečně horníci, kteří za dlouhá léta své práce, když měli bráti podporu, nebyli odměněni tím způsobem, jak jim to bylo slíbeno

Jest zajisté velice smutné při této stávce, že hornictvo ve svých požadavcích bylo úplně sklamáno? že podlehlo, a ještě smutnějším úkazem je ten způsob, jakým jim toto podlehnutí dávali na jevo podnikatelé.

Ať již se udála stávka jakkoliv, ať již vinou toho nebo onoho, zajisté nemůže býti ostatní společnosti nikterak lhostejno, jestliže se dnes vracejí tisíce horníků neupokojeni a to s daleko větším ještě roztrpčením opět do dolů, ahy tam na dále práci vykonávali, aniž by byli nejmenšího ze svých požadavků si vydobyli.

Míním, že jest to věcí celé veřejné společnosti lidské, aby se postarala, aby tak důležitý a potřebný stav, jakým jest hornictvo, nebyl se svými požadavky odkázán na dále na milost a nemilosť svých podnikatelů a chlebodárců, a že je to věcí celé společnosti, přičiniti se o to, aby poměry tohoto strádajícího stavu - neboť můžeme říci, že pokud se týče utrpení, práce a risika, je hornictvo na tom ze všeho dělnictva nejhůře - zákonnou normou byly zajištěny.

Viděli jsme zajisté všichni, že celá veřejnost se zajímala o tyto požadavky, všichni jsme shledali, že tyto požadavky nejsou nikterak přemrštěné, a proto žádám komisi, které tento návrh bude přikázán, aby při celé řadě přání a návrhů, které zde byly předneseny, přihlížela zejména k této veledůležité otázce a požadavkům hornickým, a kojím se nadějí, že právě, pokud se týče této věci bude se moci hornictvu tím spíše vyhověti, poněvadž se nebude jednati o žádný finanční efekt nebo finanční obtíže.

Proto míním, že vykonáme jednu z nejnaléhavějších věcí, bude-li moci býti vyhověno těmto požadavkům hornickým.

Já tím končím a pronáším přání za jisté všech těch, kterým na věci záleží, aby nebylo snad jen hovořeno o této věci, nýbrž aby komise ihned přikročila ku práci, aby se ukázalo, že jsme nechtěli jen o této věci mluviti, nýbrž že chceme také jednati, aby věc uvedena byla ve skutek ^Výborně! Potlesk. )

Nejv. maršálek zemský: Přichází nyní ke slovu další řečník a sice jelikož pan řečník předešlý mluvil pro návrh, řečník, který jest zapsán proti návrhu. Dávám slovo panu posl. Dru Kloučkovi.

Posl. Dr. Klouček Slavný sněme! Jestliže jsem se přihlásil ke slovu proti návrhu, prohlašuji již předem, že jsem tak neučinil v úmyslu, jako bych chtěl proti návrhu, který vysoce ctěný p. poslanec Dr. Kaftan učinil, hlasovati, aneb proti němu mluviti, nýbrž že se stavím na stanovisko jakéhosi dalšího doplnění tohoto návrhu Prohlašuji již předem, že souhlasím, s tímto návrhem a že zajisté to byl první krok k odstranění neblahého stavu, který zaviněn byl zdražením uhlí a prodeje jeho takovýmto způsobem, a že zajisté to byl první krok, kterým možno alespoň skutečně stesky a nářky všeobecně pronášené do určité formule, do určitého odvětví a určitých prostředků přivésti. A tu, pánové, náleží p. posl. Kaftanovi zásluha, že takovým způsobem přispěl k rozřešení této tak palčivé otázky.

Že otázku tuto lze provésti a že to není utopie, jest nejlepším důkazem okolnost ta, že tentýž návrh, jako p. posl. Kaftana, byl přijat také na sněmu markrabství moravského a sice poslancem Drem Šíleným, který zajisté uvážil nejen technické a právní, ale i ostatní stránky, jak dalece by tento návrh mohl býti proveden.

Avšak, pánové, jest zde ještě jiná otázka, otázka ta, jestli snad se máme dohodovati a domlouvati s ládou o uskutečnění jeho, jak to je v návrhu p. poslance, aby byla vláda vyzvána, aby schválila a dala svolení své k tomu monopolisovanému prodeji uhlí, aneb pakli se máme konečně postaviti na to čistě autonomní stanovisko zemské a sice na pozemštění těchto dolů po případě vůbec pozemků, obsahujících v sobě uhlí minerální za příčinou výlučného dobývání ve prospěch fondu zemského, a myslím, že tato otázka jest zajisté takovou, že můžeme k ní přikročiti, a že se nemůže zde tvrditi, že by sněm království českého nebyl k řešení této otázky kompetentním a že by mu scházela v tom ohledu právomoc na takovém zákoně se usnésti.

Bylo zde již citováno zemské zřízení, zejména paragraf 19., který připouští možnost takového usnesení, a dává zemi právo dodělati se zákony tohoto prostředku.

Sněm království Českého má ale i dle zákonů ústavních úplné právo prohlásiti vy vlastnění dotyčných dolů po případě vyvlastnění pozemků, obsahujících v sobě minerální uhlí ve prospěch zemského fondu za účelem jeho dobývání. Přihlédneme-li blíže k § 11 a 12. základních zákonů státních ze dne 21. prosince 1867 č. 141. ř. z., tu porovnáním těchto dvou paragrafů přijdeme k přesvědčení, že sněm království Českého jest v tom ohledu úplně kompetentním a právoplatným a že může technicky otázku tu řešiti.

Já poukazuji v tom směru na výtečnou brožuru, kterou posl. Dr. Slavík vydal, a ve kteréž brožuře jest obsažena celá ta úvaha, jak dalece patří a mnoholi otázek spadá do zákonodárství zemského a které otázky spadají do zákonodárství říšského. Porovnáme-li a pročteme-li tuto brožuru, shledáme, že ustanovení § 11. zní následovně Působnosti říšské rady náleží všechny věci vztahující se k právům, povinnostem a zájmům, které jsou všem královstvím a zemím společny.

Tak výslovně §. 11. zákl. zák stát ustanovuje, že patří do působnosti říšské rady jen onj záležitosti a jen ony věci, vztahující se k právům, povinnostem a zájmům společným veškerým zemím a královstvím a praví se proto dále: protož tedy náleží následující věci, při čemž ovšem dlužno předpokládati, že tyto zde uvedené jednotlivé záležitosti jsou všem zemím a královstvím na říšské radě zastoupeným společné.

A §. 12 ustanovuje výslovně: Ostatní věci zemí a království se týkající, které v tomto zákoně nejsou výslovně uvedeny (říšské radě vyhraženy), náleží zákonodárství sněmu

Co z toho plyne, pánové; z toho plyne, že tedy všeobecné veškeré zákonodárství náleží do kompetence sněmů, jak dalece nebylo to specielně vyhraženo zákonodárství říšskému. Ale prosím, specielně ještě jen tak dalece, jak dalece ten zákon má účinkovati, totiž ve všech zemích a královstvích na říšské radě zastoupených. Jestliže tedy dotyčný zákon týkal by se jedině král. Českého, má sněm tohoto království plné právo přistoupiti k řešení takovéhoto zákona a může beze všeho dotyčný zákon vydati, neboť patří to do jeho kompetence A bylo by snad na čase již, abychom si konečně my jakožto zástupcové tohoto království Českého této kompetence všimli, a abychom každou takovouto záležitost, která náleží do naší kompetence, neodkazovali pořád vládě a nevolali, vysoká vláda se vyzývá, vysoká vláda se žádá, aby tak a tak jednala. Vždyť. víme velice dobře, jak vysoká tato vláda vůbec o nás soudí a jak nám přeje, když o něco žádáme a jak nám odpovídá, ba víme, že i takové záležitosti, které jsou z kompetence říšské rady vyloučeny a vyhraženy právem do kompetence sněmu král. českého, nejsou se strany vysoké vlády respektovány a tudíž není důstojno sněmu král. českého, aby se stále a stále dožadoval těch věcí, které mu výlučně náležejí. Myslím, velect. pánové, že by v tomto ohledu zajisté bylo povinností komise dotyčné, kteréž bude přikázán tento návrh, aby bezohledně přikročila k řešení této otázky a sice v tom smyslu, aby jednoduše pouze dva takové krátké paragrafy vydala které nepotřebují žádného velkého namáhání a studování a sice:

§. 1 že veškeré pozemky, obsahujíci minerální uhlí, jakož i stávající doly uhelné v obvodu král. českého mohou se za účelem dobývání uhlí ve prospěch fondu zemského vyvlastniti.

§. 2., Povinná náhrada za vy vlastnění pozemků, stávajících dolů atd. zjistí se platnými zákony.

To jsou dva paragrafy, které se mohou beze všeho vyříditi a které mohou býti přijaty od sněmu král. českého ihned, k čemuž není potřebí žádných dlouhých uvažování a jednání a kteréž, když budou přijaty, osvědčí nejlépe vůli vlády, jak dalece dotyčný zákon bude chtíti schváliti anebo nes hváliti.

Že jest dnes uhlí věcí všeobecnému dobru sloužiti, že jest to výrobek, který se stal všeobecně důležitým, o tom nikdo nepochybuje a v tom smyslu §. 365, jak bylo již jinými řečníky ukázáno, poskytuje tuto možnosť.

Jedná se zajisté o financování dotyčné a tu musím připomenouti k tomu, Že by totiž návrh velect. pana poslance Káftana finančně též vyžadoval obětí, a že ten návrh, kterým by se vlastňovaly dotyčné doly a pozemky, vyby stál také peníze, musím připomenouti, že by při tom financování nepřišlo se k velkým rozpakům mezi obětmi, které by se na to neb ono musily přinésti. Vždyť nám ze všech stran i od vynikajících znalců bylo zde ukazováno, že prý výtěžky jdou až do milionů, Bože, ať se tedy koruna česká pustí do takové finanční operace která by jí mohla přinésti v krátké době miliony. To by nebylo na žádný úkor zemi ani iné velké risiko, když jest nezvratné přesvědčení, že v tomto ohledu bude docíleno oné výnosnosti.

Avšak, velectění pánové, jest ještě také otázka další, jest to naprosto nesrovnatelné s vládním zřízením, vykonáváním státní správy, když se tvrdí a jest dokázáno, že uhlí, kteréž jest dobýváno v zemi naší české, v království českém, že toto uhlí prodává se snad ještě dnes v sousední říši Německé za mnohem lacinější ceny nežli u nás.

To jest něco tak křiklavého, velectění pánové že to svědčí nejlépe o správě a o té liberalitě, kterou vláda Vídeňská ku království českému chová, když něco podobného jest možno.

Vice versa dozajista by se v sousední říši bohabojnosti a dobrých mravů ozval činitel povolaný, aby zabránil, aby takovým způsobem neodůvodněnými olupovali se vlastní příslušníci v takové míře, jako se děje při tomto prodeji.

Avšak, velectění pánové, mám za to, že jest z toho důvodu potřebno, aby slavný sněm království českého na tomto zákonu se usnesl, poněvadž volání po pomoci státní, na kterou se zejména s druhé strany stále poukazuje, se strany totiž německé, naprosto se ukázalo bezúčelným.

Říšská rada byla pohromadě a byli tam ti pánové a činili návrhy, a co se tkne výkonu, co učinil stát v tom ? (Hlasy: Nic!) Neučinil pranic.

A co učinil? Posýlal experty znamenité, kteří studovali a řekli, že se to může nebo nemůže státi? To je všechno, co učinil, co se stalo se strany státu. Zajisté se nestalo nic Stát ve své působnosti oproti veškerým poslancům v řišské radě a v tom ohledu mohl respektovati veškeré poslance, kteří tam byli a kteří nenáleží ani jedné politické strané, ani jedné národnosti, neučinil ničehož.

Všichni poslanci žádali za nápravu, a prosím, byla to Vídeň, tedy ne právě Čechům příznivá, jejíž městská rada označila prostředek, totiž bezodkladné sekvestrování, postátnění, po případě pozemštění dolů.

Tato Vídeňská městská rada dovedla prostředek nalézti. (Posl. Březnovský: Ale neprovedla to!) Nemůže provésti, pane Březnovský, poněvadž k tomu nemá moci, dosti. Když městská rada nalezla prostředek, jak by se pomohlo, aby se sekvestrovalo, mohl tím spíše tento prostředek nalézti stát, který má v rukou moc.

Avšak tímto způsobem, který má na zřeteli návrh p. kollegy Kaftana, musíme ovšem přijíti opět do kontaktu se slavnou vládou, a opět musilo by se od státu něco žádat. Co odpověděl stát říšské radě? Že nemůže nic učiniti. Proto jsem pro to, aby slavný sněm království českého se postavil výlučně na své stanovisko, kteréž mu náleží, aby toto stanovisko využil v tom, že neprodleně přikročí k uskutečnění této zákonné předlohy a požádá, aby takovým způsobem bylo konečně uzákoněno to, co jest na prospěch veškerenstva, celé země. (Výborně! Výborně!)

A nyní přistupuji k tomu, jak páni s německé strany o tomto návrhu našem, podaném p. Kaftanem, soudí.

Pan posl Stein dostal z Vrchlabí ohromné, abych tak řekl, vyslovené memento a četl nám, co Vrchlabáci kážou, že za každou cenu se má hleděti k tomu, aby se zjednala náprava a všechno možné.

Dostal mandát určitý, a to by předpokládalo, že v tomto okamžiku, kdy se nejedná o žádnou politiku, politický akt, kde se jedná o akt čistě hospodářský, týkající se pro pěchu tohoto království, i oni budou s námi souhlasiti.

Toto uhlí neměli by jen češi lacinější, nýbrž Němci rovněž poctivě lacino jako my by je dostali.

Němci nechtějí spolupůsobiti a vyhýbají se tomuto spolupůsobeni jako na každém jiném poli A tu slyším a v tom ohledu vítám také projev, který učinil p. Dr. Leitner, který nepokrytě postavil se proti; to jest jednání přímé a otevřené, které dlužno schvalovati.

Co ostatní řečníci pronesli, myslím na přiklad p. posl. Strache, který v tom návrhu vidí "Verwenzeln. ", pánové, když tohle opováží se poslanec na sněmu království českého říci, tu nevím, jak takovéto jednání mám nazvati. Co by páni řekli o nás, kdybychom my zamítnuli takovou čistě hospodářskou předlohu s odůvodněním, že oni chtějí zmichlovat království České; zmichlovat nebo verwenzlovat bylo by jedno.

Zajisté by se divně o nás vyjádřili a divně na nás pohlíželi, kdybychom takovým způsobem jednali To jest to, co se musí říci a co se musí přibíti, že ani v hospodářském ohledu nechcete jíti s námi společně, nechcete povznesení této země a tohoto království za žádnou cenu, že se Vám jedná jen o to, abyste mluvili sice ve prospěch toho, abyste ukonejšili voličstvo, poněvadž divně by Vás uvítalo, až byste přišli domů, avšak nemyslíte to upřímně a opravdově s touto předlohou. To dokázal pan Strache, a velebný pan Opitz Velebný pan Opitz by sice rád přijal tento návrh, bojí se však zemského socialismu, že prý by se vyvinul socialismus a to že by bylo neštěstí. Ubezpečuji pana pátera Opitze, aby se toho zemského socialismu neobával. Z toho by nevznikl žádný zemský socialismus, poněvadž by se neprodávalo na žádné poukázky, jak on myslí, nýbrž za peníze in klingender Munze. V tom ohledu by se nemusil obávati, i myslím, že i velebný pan pater Opitz by se mohl spokojiti s takovýmto zemským socialismem, který jest daleko prospěšnější a užitečnější, než státní socialismus, z kterého bychom neměli pranic, kdežto ze zemského by byli Němci poděleni spravedlivě jako my a měli by z toho stejný prospěch. Nesmí se přehlédnouti, že některé otázky, některé výroby a některé předměty musí se konečně v takovéto formě upravení sociálního uvésti do zákonodárné formy.

Kdo pak jiný má, když něco se sezemští, míti dohled a rozhodovati, než zemský výbor král. Českého? A tu bych odporučoval pánům, aby si přečtli § 2. zemského zřizení, kde výslovně se praví, že práva král. českého vykonávají se dílem sněmem, dílem výborem zemským.

Když není sněm, vykonává to zemský výbor a jiný to vykonávati nemůže. Z toho jest nejlépe viděti, že skutečně i v této tak důležité otázce postavili se pánové s druhé strany na zcela jiné stanovisko, aby poněkud uhlazeným způsobem na venek ukázali dobrou vůli pro své voličstvo a pro zápasící horníky, řekli, že s tím souhlasí, ale že ta forma návrhu se jim nelibí. Aby byl ale některý pán, snad pan Stein, Strache nebo Opitz dali jinou tomu formu a řekli "V této formě si to přejeme" - to jsme bohužel neslyšeli. Slyšeli jsme, že v zásadě nejsou proti tomu, ale forma že jim neodpovídá. Bylo by spravedlivé a správné, když má ten neb onen proti návrhu nějakou objekci, poctivým způsobem to řekl, že si to představuje v té neb oné formě.

Stále volají Němci k nám zanechte tužeb po státním právu, přikročte k otázkám hospodářským a my budeme s vámi za jedno Sotva ale se vyskytne předloha čistě hospodářská na denním pořádku, již jsou proti ni. Co máme proto o té německé smířlivosti souditi?

Myslím, že není třeba o této záležitosti déle mluviti. Neboť, co se toho týče, jak ti uhlobaroni jednají a jakým způsobem vystupují, to jest otázka tak již přetřásána, že jsme slyšeli o tom úsudek se všech stran. Nesmíme býti příliš strannickými, musíme uznati, že mezi uhlobarony, překupovači a lichváři se nacházejí lidé různé národnosti a různého vyznání, že všechno nemůžeme hoditi na ten antisemitismus a že v tomto ohledu zajisté při ostatních stranách jsou lidé rovněž tak vyděrační jako tito. My skutečně beze všeho přiznám to upřímně - vystupujeme, jak bylo řečeno, proti židům jen v tom ohledu, pokud hospodářsky nás ubíjejí. Když nás někdo jiný hospodářsky utlačuje a někdo jiný pere, v tom ohledu musíme proti němu také tak vystoupiti a nesmíme proto, že jest to X. nebo Y. a dělá to laciněji, mysleti, že nás to tak netlačí, jako když to činí žid. To já nenahlížím!

Vzhledem k tomu, že celá tato otázka byla úplně objasněna mohu skončiti a přáti, aby komise přijala tento návrh a postavila se na stanovisko pozemštění a vyslovila to jako svůj vlastní návrh, jakožto návrh, který patří do kompetence sněmu, jakožto nejnutnější, aby se ukázalo, jak se jednotlivé strany zachovávají a jak se zachovává slavná vláda k tomu návrhu (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči příští řečník, který jest zapsán pro návrh. Dávám slovo panu posl. Hořicovi.

Poslanec Hořica: Slavný sněme! Prohlížíme-li sli časopisy od roku 1861 až po dnešní den, pokud se zabývají jednacím řádem sněmu tohoto království, všude nacházíme trpké ztesky a žaloby na to, že náš jednací řád jest pravý mor, morová rána na parlamentalismus, že zabíjí tento sněm, jej uvádí v nevážnost, že konečně činí veškeré práce v tomto sněmu nemožnými.

Já, velectění pánové, jenom proto konstatuji, že ty ztesky se již táhnou od roku 1861, abych směl přihlédnouti k tomu, co velevážený pan poslanec dr. Baxa ve svém úvodu řekl, a sice ne pro to, co ve věci samé řekl, poněvadž v tom všichni s ním souhlasíme, ale pro jistý spůsob, jak to řekl, a kde stále ujišťoval, že někteří poslanci mluví pravdu, musí zde býti ovšem mnoho poslanců, kteří tu pravdu nemluví, a když je zde pan dr. Baxa jako jediný zástupce své strany, tedy těch mnoho poslanců, kteří tu pravdu nemluví, by mohlo padati na různé strany, ku příkl. také na naši stranu. Proto jsem měl za svou povinnost konstatovati, že žaloby na jednací řád jsou nyní skoro 40 let staré, a že je nevynalezl pan dr. Baxa. Formalismus zabijí, to jest pravda, ale pan dr. Baxa dovedl toho formalismu znamenitě využitkovati. Na dnešní svou řeč připravil se již v posledním sezení.

Jak víte a od hodnověrných svědků bylo mi řečeno, záleželo jenom na něm, aby řekl, že nechce mluviti a Jeho Jasnost pan maršálek byl by skončil schůzi před řečí p. dra Baxy; ale pan dr. Baxa, který jest takovým nepřítelem formalismu, který jiní provádějí, a všech těch, kteří nemluví pravdu, dal si slovo od Jasného pána uděliti a potom s velikou teatrálností připravil svou dnešní řeč. Především litoval, že nebylo zde 125 poslanců Nu, týden před tím jsem nikdy dopoledne neviděl p. dra. Baxu a od nikoho jsem neslyšel žalovat, že jsou zde všichni poslanci, jenom ne pan dr. Baxa.

Toto všechno uvádím v nejlepším úmyslu, aniž bych chtěl osobně nějak se dotknouti pa. dra. Baxy, jen jako protest, že by zde byli poslanci, kteří nechtějí mluviti pravdu. Já jsem tuto pravdu do očí řekl.

Pan dr. Baxa dále, abych mluvil ještě pravdu, mluvil o dlouhém odůvodňování s takovým důrazem, že jsem myslil, že již má v kapse flašku s krví Anežky Hrůzové a že nám chce kousek pravdy ukázati. Ale co řekl pan dr. Baxa zde? To jsme již slyšeli všichni jak na sněmu tak na říšské radě několikrát, pánové, a musí se to zde konečně k vůli pravdě, v zájmu pravdy říci, aby některý poslanec vždycky netvrdil v tomto sněmu, že on jest zástupcem pravdy, on že všechno jenom ví, a že ostatní nedělají a nevědí nic a pravdu nenávidějí. Jest taková doba, že jest nutno to konstatovati.

Já musím, pánové, ač velice nerad, obírati se také s panem posl. Strachem, ačkoliv několikráte zde hlavně se stránky společenského taktu jaksi bylo k tomu poukázáno, k tomu "verwenzlování", pánové, věcně ještě mu nikdo na to neodpověděl. Já konstatuji toto: Pánové, v roce 1527, když nastoupil v Čechách vládu Ferdinand L, bylo v Čechách 1% Němců, v roce 1650 po skončené válce 301eté bylo jich zde již 15°/0 a v r. 1880 bylo jich 25°/0 a stoupá to stále až na 37°/0! Pánové, v tom království o "verwenzlování" nelze mluviti; jestli nám zde se něco roztahuje, nejsou to "Venclové", jsou to " Michlové", poněvadž se za 300 let o 37% roztáhli v tomto království. To jest věcná odpověď pro pana Stracha.

(Poslanec Pacher volá: Vor der Hussitenzeit waren auch Deutsche da!)

"Vor der Hussitenzeit" měli jsme náramně slabé krále české, kteří sem vláčeli Němce Na štěstí přišli "Hussiten", ti nemusili chodit se ptát do Vídně, jak se máme vyrovnati s Němci a my jsme se s nimi vyrovnali. (Veselost!)

O návrhu váženého pana poslance Kaftana snad již bylo dosti řečeno, a hlavně mne zajímalo, že tento návrh došel tak značného odporu se stanoviska nabytých práv vlastnických a práv kapitálu vůbec.

Věru nemáme zapotřebí teprve hájiti práv vlastnických, práv kapitálu. Kapitál jest tak velikou mocí, která sobě všechno podmaňuje, všechna jiná práva také, že věru bylo s podivením, že jaksi na úkor návrhu pana posl. Kaftana právě jeden řečník velice se stavěl na to stanovisko, aby obhájil status quo, který sice platí, ale my neuznáváme to potud, že chceme přece jakýsi vývoj sociální, že chceme zlepšení, že chceme, aby kapitál zůstal ve svém právu oekonomickém, jaké mu náleží, ale při tom aby práci dostalo se tolik, kolik je zapotřebí.

Pánové, otázka, z čeho vznikla vlastně celá otázka, přece právě vězí v tom, pánové, jak se hospodářské poměry mezi horním lidem, v hornictví, vyvinují. Uvažme ku př. posledních 30 let, pohledněme zde k těm lidem, kteří jsou majiteli dolů, pohledněme k lidem, kteří jsou prostředníky mezi výrobkem dolů a konsumenty, a konečně pohledněme k pracovníkům.

Pánové, jaký obraz jeví se v dělnictvu za těch 30 let posledních? 3000 dělníků jenom v českých zemích, 3000 dělníků přišlo o život v uhelnách, 30. 000 dělníků bylo zmrzačeno, a za 30 let žádný z horníků nezbohatl.

Za těch 30 posledních let, pánové, vyskytlo se mnoho lidí - není to žádná urážka konečně, já je mohu imenovati, vezměme si nějakého Gutmanna - není sice v Cechách, ale je to jedno. -

Já nestojím na právnickém stanovisku pana dra Baxy, že by o monopolu mohla rozhodovati země, nýbrž bohužel podle platných zákonů o tom rozhoduje říšská rada, tak mluvme tedy o zemích koruny české vůbec Podívejme se na p. Gutmanna! Pan Gutmann, totiž ten starý, před 30 lety neměl ani 100. 000 zlat.