Vaše Excellence!

Obec Obědovice, hejtmanství Král. Hradec, a obec Chejšf, hejtmanství Nový Bydžov, vedou spolu od r. 1894. spor, týkající se domovské příslušnosti Jana Urbana. Jan Urban nalézá se v zemském blázinci a manželka jeho dle doslechu šla do služby, aniž by bylo známo, ve kterém místě se nalézá.

Manželé tito zanechali 3 dítky a sice Jana, narozeného r. 1885, Marii roz. 1887, a Karla nar. r. 1889, beze všeho opatro vání a by a tudíž obec Ledenice, soudní okres Lišov, nucena o ty samé, an jejich domovská obec spornou jest se starati, a dala je za denní plat 1 koruny ošetřovati

Výlohy takto vzešlé obnáší koncem r. 1899 již 2. 107 korun, takže obec Ledenice v peněžitých nesnázích se nalézá, aniž by viděla konce sporu toho; dle udání obce Ledenice leží spisy u okresního hejtmanství v Novém Bydžově od r. 1894., aniž by tento úřad nějakého rozhodnutí byl učinil.

Liknavost tato jest zajisté neodůvodněna a jsouce přesvědčeni, že průběhem 6 roků spor tento v každém případě ukončen býti mohl, činíme dotaz: Jest Vaša Excellence ochotna působiti k tomu, aby tento vlekoucí se spor ku rozhodnutí dospěl, potahmo naříditi c. k. okresnímu hejtmanství v Novém Bydžově, aby konalo svoji povinnost?

V Praze, dne 19. dubna 1900.

Fr. Dostál a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Odevzdám tento dotaz Jeho Excellenci panu místodržiteli.

Ich werde diesen Antrag an Seine Ex. cellenz den Herrn Statthalter leiten.

Die Herren Abgeordneten Dr. Schreiner, Dr. Knoll und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.

Páni poslanci dr. Schreiner. dr. Knoll a soudruzi mně odevzdali návrh.

Ich ersuche, den Antrag zu verlesen Landtagssekretär Höhm (liest): Antrag der Abgeordneten Dr. Schreiner, Dr. Knoll und Genossen.

Der hohe Landtag wolle beschließen: 

1. Es sei die sogenannte Böhmerwald-Verbindungsbahn Taus-Tachau Seitens des Landes in ganz gleicher Weise zu garantieren wie dies im Grunde des § 2 des Landesgesetzes vom 17. December 1892 L. G. -Bl. Nr. 8 bei den Localbahnen StankauRonsperg und Sweißing-Haid geschehen ist, es sei ferner bei der hohen Regierung für diese Bahnlinie die Staatliche Unterstützung So weit zu erwirken, dass durch dieselbe der über die Landesgarantie hinausgehende und durch die Stammactienzeichnung nicht erreichte Fehlbetrag gedeckt werde.

2.   Es soll die Böhmerwaldverbindungsbahn ihren Abschluss nicht in Haid finden. Sondern im eigensten | Interesse derselben bis nach Tachau weiter geführt werden.

3.   Es solle die Einmündung der Böhmerwaldverbindungsbahn von Osten her direct in den bereits bestehenden Tachauer Bahnhof erfolgen

4 Es Soll, wenn eine directe Einmündung in den bestehenden Tachauer Bahnhof nicht möglich wäre, diese Bahn doch in allernächster Nähe von Tachau bewerkstelligt und eine neue, auf keinen Fall weiter als 1/2 Kilometer von der Stadt entfernte ordentliche Station für den Personen- und Frachtenvertehr im Zuge der Projectionslinie errichtet werden. In formeller Beziehung wird beantragt, es sei dieser Antrag der Commission für öffentliche Arbeiten zu baldigster Berichterstattung und Antragstelluug zuzuweisen. Prag, den 19. April 1900

Dr. Schreiner, Tr Knoll und Genossen.

Oberstlandmarschall: Ich werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.

Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu (zvoní)

Přejdeme k dennímu pořádku

Wir gehen zur Tagesordnung über.

Prvním předmětem denního pořádku jest pokračování v jednání v návrhu posl. Kaftana v příčine prodeje uhlí.

Erster Gegenstand der Tagesordnung ist die Fortsetzung der Verhandlung über die erste Lesung des Antrages des Herrn Abgeordneten Kaftan betrefs Erlassung eines Gesetzes über den Verkauf der im Königreiche Böhmen gewonnenen Kohle.

Ich erlaube mir vorher zu bemerken, dass sich noch 2 Redner haben eingetragen lassen.

Dovoluji sobě oznámiti, že se dali ještě zapsati dva řečníci a sice contra pan posl. dr. Klouček

und pro der Herr Abgeordnete Gebler.

Am Schlüsse der vorigen Sitzung winde das Wort dem Herrn Abgeordneten Dr. Baxa vorbehalten.

V pohledním sezení bylo vyhrazeno slovo panu posl. dru Baxovi.

Dávám tedy slovo p. posl. dru Baxovi

Posl. Dr. Baxa: Velectění pánové! Předmět, o nějž se jedná v tomto slavném sněmu, zajisté vzbudil velikou pozornost interessovaných kruhů a to nejenom těch, jichž se týče, nýbrž celé veřejnosti vůbec

Celá veřejnost a zejména interessovaní kruhové jsou zajisté velice zvědavi na to, jak asi tato věc bude na sněmu král. Českého rozhodnuta, a zdali celé to jednání, kterému jsme byli přítomni po dva dny, a veškeré ty dlouhé debaty, skutečně povedou k cíli čili nic.

Jak dnes, velectění pánové, věc na sněmu král. Českého vypadá, zdá se mně, že mohou míti pravdu ti, kteří pochybují o zdárném výsledku a o kýženém cíli, a to proto, poněvadž se ukazuje, že sněm se schází ku všemu jinému, jenom ne k tomu, aby činil závažná rozhodnutí

Račte jenom, pánové, uvážili to sami! Ačkoliv sedíme zde již na čtyři týdny, nebylo ještě mimo provisorní rozpočet přikročeno vůbec ke druhému čtení jakéholiv předlohy.

Naše jednání se omezuje čistě jen na první čtení, tedy na čtení vlastně rázu formálního, a odůvodňování návrhů se strany podanců se nyní rozšířilo tím způsobem, že rozvine se hned debata ve věci samotné.

Tím zdá se mi, pánové, má se pouze jen maskovati před lidem, před voličstvem a občanstvem, že se něco zde, na sněmu království českého, děje, ač ve skutečnosti se zde neděje ničeho. Já činím tuto výčitku výslovně Nejvyššímu p. maršálkovi, a zdá se mně, že jeho účelem jest. aby toto zasedání sněmu království Českého také skutečně vyplynulo jen na prázdno.

Jeli to za souhlasu vídeňské vlády čili nic, nemohu ovšem tvrditi, ale podle toho, jak se vídeňská vláda a dotyčné kruhy chovají ke sněmu království českého, podle toho, jak by si ony přály, aby byl seslaben a ponížen význam tohoto sněmu, zdá se mi, že jednání páně maršálkovo je skutečně v souhlasu s vídeňskou vládou. Já, jako poslanec na sněmu království českého, musím o této věci se zmíniti, aby se nezdálo, že si toho nejsme dobře vědomi, že se zde vlastně s námi hraje komedie.

Zejména, pánové, se o tom proto zmiňuji, aby vědělo občanstvo, že jsou zde někteří poslanci, kteří velmi dobře vědí, proč zde vlastně sedíme, a že veškeré debaty, které se zde dosud vedly, nepovedou vlastně k ničemu.

Je to velmi smutné přiznání ale my, kteří jsme zvyklí mluviti pravdu vždy a všude, musíme tuto pravdu říci také při tomto předmětu. A jestliže byla veřejnosť a interessované kruhy, ať dělnické ať průmyslnické, sklamány jednáním o tomto předmětu na říšské radě, budou zajisté sklamány i jednáním na sněmu království českého, uvážíme-li zejména, že není takřka ani jinak možno právě proto, poněvadž má sněm zasedati velmi krátce, tak že není možno ani komisi, aby se rozhodla o různých návrzích, které zde byly přednešeny, o různých myšlénkách zde přednesených, a že nebude to možno proto, poněvadž, jak pravím, sněm království Českého jako doposud, tak i teď pracuje pouze formálně a jen na venek to má vypadati, jakoby se zde něco skutečně závažného dělo.

Jedna věc zajisté při debatě, která byla zde doposud vedena, zarážela každého z nás, totiž, ze zástupce vlády doposud nepřihlásil se o slovo, by vyložil mínění vládní o tomto zajisté veledůležitém předmětu. Ovšem mohl bych říci, že by to bylo jaksi podivno jen těm, kteří by se vůbec domnívali, že vláda v takovýchto věcech, kde se jedná o předměty čisté hospodářské a o zájem nejširších vrstev, byla by snad měla vůbec nějaký hlubší zájem; jakkoli vláda Korberova přišla skutečně s náramně frásovitým programem po stránce národohospodářské, přece jen dotvrzuje se nyní, že se jí nejednalo o nic jiného, než o frázi, než o to, aby vůči těm, kteří se domnívají, že národní a politické spory snad ubíjejí hospodářské zájmy, snad vyšla vstříc. Ale co vláda Korbrova dělala doposud ? Vidíme, že, kdykoliv se jednalo o hlubší pojímání některé otázky hospodářské, kdykoliv se jednalo o rozřešení některé otázky, vláda Korbrova nečinila praničeho a zejména v této otázce se mi zdá, že vláda skutečně zúmyslně mlčí, že se jí jedná o to, aby se v ní pranic nestalo, a že vládě je to velice příjemno a milo, jestliže v této věci i ostatní činitelé nebudou činiti ničeho. Neboť, velectění pánové, jedná se tu o určité živly, ke kterým, jak z poslední doby víme, snad dokonce cítí se vláda v určitém smyslu zavázanou.

Nebylo zajisté nikterak nápadno, že při tomto předmětů celá řada řečníků ihned spojovala jednání uhlobaronů a jednání těch, jichž se týče, právě s jednáním celého židovstva. A, pánové, my, kteří jsme měli příležitosť do věci poněkud hlouběji zasáhnouti a prohlédnouti do poměrů, víme velmi dobře, že vláda tato za každou cenu hájiti bude zájmů velkokapitalistů a zejména velkokapitalistů židů a že nedopustí, aby se na jejich úkor něco stalo. Velectění pánové! Jest nutno a v zájmu všeobecné spravedlnosti, aby o této otázce se mluvilo otevřeně, upřímně a pravdivě a zejména ti, kteří měli příležitost při posuzování této otázky nahlédnouti do toho, jaký vliv má židovstvo v našem veřejném životě, zejména nejenom snad v životě hospodářském, nýbrž i pokud se týče jiných odvětví a jiných směrů, musí pozvednouti v čas svůj varovný hlas a varovati, pánové, nejenom vládu, nýbrž i nás samotné, aby v čas bylo učiněno, čeho jest třeba.

Pánové, nám se přečasto vyčítá, že zanášíme antisemitismus do lidu. Náš antisemitismus, pánové, není ničím jiným než snahou po hospodářské emancipaci našeho lidu; jest to pouhá snaha po hospodářské emancipaci, jest to myšlénka čistě moderní a jenom směry staroliberální Školy přejí si, aby tato myšlénka do lidu hlouběji nepřišla, aby lid v čas nepochopil velké nebezpečí, které jemu z rady židovské a z celého jejího počínání plyne

My vidíme, že v celém našem životě, ať se jedná o soudnictví, nebo o cokoliv jiného, vliv židovstva, zejména u vládních orgánů, jest přiliš veliký a že tento vliv jest na úkor spravedlnosti. Já jsem měl příležitost při jiné věci poznati, jak vliv židovský působí zhoubně, jak ničí veškeru spravedlnost, jak donucuje i soupce, aby činili něco jiného, než co jim velí právo a zákon. To se stalo za souhlasu vládních orgánů. Vládní orgánové jsou to, kteří podporují tyto snahy.

Povšimněte si jen deputace, která byla u ministerstva se strany židovstva si stěžovati na útoky se strany časopisů. Ministr slíbil, že vyšetří, že zakročí, a žádal dokonce deputaci, aby mu udala konkrétní případy. Pánové, tak se jedná, když jde o židy. Všimněte si, když naši čeští poslanci tolikrát a tolikráte si stěžovali - a byly to případy naprosto dokázané, nebylo to snad mluvení v novinách, nebyly to povšechné neurčité narážky, nýbrž případy, které byly úředně zjištěny, a ministr ani jednou nepřislíbil, že, ne snad vyšetří, nýbrž že odstraní tyto zlořády a že se ujme těchto utlačovaných. Když se jedná o jinou věc, zejména o českou naši věc, tam ovšem ministerstvo nevidí, ale když se jedná o věc židovskou, tu ovšem s největší pílí a péčí vychází jim vstříc i při věcech naprosto nespravedlivých a nesprávných.

Velectění pánové, tento vliv židovský, který se zejména jeví určitě v našem směru národohospodářském, tento spůsob jednáni židovstva byl odsouzen také na říšské radě samými sociálnědemokratickými poslanci, kteří ukazovali k tomuto zhoubnému vlivu.

Jestliže proto dnes již celá řada zde vystupuje proti tomu zhoubnému vlivu a jestliže v čas varují, činí jen to, co jest nejen jejich právem, nýbrž přímo jejich povinností. Když zde posuzujeme, kdo v této uhelné otázce vlastně má největší vliv, vidíme, že rozhodně jsou to židé, a nemůžeme se diviti, jestliže vláda proti židovstvu praničeho nečiní, jestliže v této otázce na vládu nelze spoléhati.

Ještě zde jest jedna věc, která jest nemenší důležitosti, proč asi vláda tak zatvrzele a zarputile v této otázce mlčí.

Pánové, my víme všichni dobře, že kdyby snad se jednalo právě o tuto uhelnou lichvu, kdyby vláda chtěla své mínění určitě projeviti a vše náležitě vyšetřiti atd., musila by při tom naraziti ještě výše nežli jsou snad tyto obyčejné kruhy průmyslnické, nežli ona těžařs va, nalezla by vinníky také výše nežli v těchto obyčejných kruzích.

Vždyť víme velmi dobře, že sami členové cís. rodiny jsou to. kteří jsou majiteli dolů, a že právě tito členové cís. rodiny se učinili také spoluvinnými na různých věcech, o kterých zde byla řeč. A tu ovšem, pánové, je zcela přirozeno, že vláda si nepřeje zasáhnouti do této věci a že jí - ať se děje tak či onak, bude na tom záležeti, aby, pokud na ní jest, věc ta nepřišla do proudu a aby pokud možno, mohla věc umlčeti.

Velectění pánové, za těch okolností ovšem nemůžeme se diviti, jestli vláda mlčí, své stanovisko nevykládá, a jestli se svým stanoviskem vůbec nevystupuje a jeho nehájí.

Myslím si, pánové, že, kdyby i snad se pokusil místodržící král. Českého v této věci promluviti a kdyby suad chtěl o stanovisku vlády a o stanovisku místodržitelství, správního a politického úřednictva, mluviti, sotva by se mu to podařilo, neboť nikdy neukázala se tou měrou neschopnosť politického úřednictva našeho, jako právě v této chvíli při této stávce a sice nejen vůči hornictvu, ale také vůči konsumentům.

Pánové, celý ten úřední aparát od místodržitele až do posledního komisaře na venkově ukázal se malomocným a ukázalo se pravdivým to, o čem mluvil sám ministr Goluchovski v posledních delegacích, totiž o těžkopádnosti byrokratické. Naši političtí úředníci dovedou se povznésti na nejvýše jen za policejní organy: kdyby se jednalo o potlačení určitých politických svobod, určitého politického hnutí, tu jsou vždy pohotově, vědí si hned rady a pomoci, ať již se jedná cestou zákonnou aneb i nezákonnou. Ale pánové, tam, kde se jedná, aby politický úředník se povznesl na vyšší stanovisko, aby dovedl vycítiti potřebu lidu a dovedl jemu pomoci, jak jest jeho povinností jakožto správního úředníka a zástupce vlády, která se má starati o zájmy veřejného života našeho v tom naši úředníci nemohou se ani stínem rovnati politickému a správnímu úřednictvu v Němcích a ve Francii.

Vidíme při každé stávce, při každém zájmovém hnutí, že naši političtí úředníci přicházejí ihned z konceptu, jakmile se jedná o nějakou myšlénku a o nějaké zájmy veřejné. Za to naproti tomu s tím větším důrazem ukazují svoji právomoc, jakmile se jedná o nějaké politické hnutí, anebo o jakoukoliv politickou záležitosť, která se zdá býti vládě nebezpečnou aneb alespoň odpornou.

Jest nutno poukázati k tomu, poněvadž z toho také vidíme, co všecko můžeme očekávati od našich politických úředníků při takovýchto věcech a co můžeme očekávati od vlády vůbec.

Pánové, když člověk posuzuje bilanci, jak asi stojí návrh, který jest právě předmětem jednání, a jaké asi budoucnosti hledí vstříc, tu skutečně můžeme říci upřímně, že díváme se vlastně smutně do toho budoucna, poněvadž za těch okolností, když vláda sama nepřeje si rozřešení této otázky, když parlament říšský ukázal se naprosto slabým a zejména, pánové, když víme, že dny tohoto sněmu jsou vlastně již sečteny, jest jasno a samozřejmo, že tato tak důležitá hospodářská otázka k nějakému řešení se vůbec nedostane.

Vždyť pánové, skutečně možno říci, že vlastně všechno to, o čem se zde jedná, není nic jiného než akademické, theoretické, mluvení, které stojí zemi, poplatnictvo, velmi mnoho peněz a které nepřináší toho nejmenšího prospěchu.

Já považuji, pánové, proto návrh p. posl. Kaftana pouze jako projev dobré vůle, a co se tkne návrhu samotného resp. stylizace, mám za to - ostatně p. posl. Kaftan to také zde uvedl, - že více jednalo se o to, aby byl dán popud k něčemu určitému, a že teprve v komisi by se měly dopodrobna návrhy stylisovati, a návrhy určitých zákonů vypracovati.

A poněvadž skutečně zde jest rozpor, pokud se tkne legislativy, mám za to, že, jestliže návrh do komise přijde, a jestliže komice bude chtíti upřímně v této věci pracovati, bylo by potřebí aby prvé sdělala již také konkrétní zákon do všech podrobností tak, aby ve smyslu § 19. zemského zřízení mohlo tento návrh býti předložen přímo vládě, aby ve smyslu tomto ona učinila kroky, jichž jest potřebí.

Tím ovšem nechci říci, že by snad snem království Českého byl v této věci nekompetentní; naopak, já trvám na tom, že sněm jest kompetentní v této "věci, ovšem až na otázky, které podle platné ústavy se vymykají z kompetence tohoto slovného sněmu.

Avšak, velectění pánové, jestliže zde byla vyslovena právě pochybnost, zejména se strany p. Dra Fořta, pokud se tkne přímého návrhu p. posl. Kaftana, jestliže byla vyslovena pochybnost, pokud se tkne provedení, a sice ve smyslu legislativním i technickém, tož míním, že my přece, členové tohoto sněmu, nad takovýmito překážkami se snad zastavovati nesmíme.

Vždyť jest povinností naší, poněvadž se jedná - a jsme k tomu naprosto kompetentní podle zemského zřízení - právě poněvadž se jedná v první řadě o tuto zemi, o království České, poněvadž se jedna o obyvatelstvo, interessenty, kteří bydlí v této zemi, že slavný sněm jest nejpovolanějším činitelem, aby vyslovil určitě a precisně všechno, co o této věci soudí, aby zasáhl do této věci i ve smyslu § 19 i ve vlastní působnosti zákonodárné.

A tu, velectění pánové, dovolím si právě svůj náhled o onom návrhu, který byl přednešen, prenésti, a sice hlavně, pokud se jednalo o to, zdali jest možno, aby mohl býti zaveden monopol ve smyslu návrhu posl. Kaftana čili nic.

Já, velectění pánové, věc tu pokládám za samozřejmou, a sice opírám se hlavně o to, že skutečně se zde jedná o věc čistě zemskou, o potřeby zemské, že se zde jedná v pravém slova smyslu o blaho země a že v této věci jsme kompetentní, abychom své slovo pronesli.

Pokud se týče uhelné lichvy, byla již zde učiněna narážka, že by se mělo použíti ustanovení § 51. živn. zákona, a tu zajisté jest potřebí, aby v této věci učinily se co nejdříve kroky, neboť uhlí jest zajisté také předmětem denní potřeby, a jakmile uhlí jest prohlášeno za věc denní potřeby, pak zajisté ustanovení § 51. úplně se dá použíti a v tomto směru by se zajisté dovedlo čeliti velmi dobře tomu nemístnému, nemírnému a neodůvodněnému zdražení se strany těžířstva.

Já, velectění pánové, pokud se tkne vy vlastnění, jsem toho náhledu, že vyvlastnění zde by mělo místa, a sice proto, poněvadž skutečně vedle § 365 obč. zákona se zde jedná o veřejné dobro.

Veřejný zájem vyžaduje toho, aby se nenechal předmět tak důležité potřeby, jako jest právě na denním pořádku, v rukou několika jednotlivců, a proto jestliže se tu a lam naskytla nějaká pochybnost, míním právě, že po stránce právnické bylo by možno beze všech závad přistoupili k tomu; a pokud se tkne, velectění pánové, zejména způsobu dolování, upozorňuji na to, že výkonná moc mohla již ve smyslu a v duchu zákona horního velmi často zakročiti, že však to neučinila, poněvadž vůbec svou povinnost nekonala. Když uvážíme ustanovení § 174. a § 244, tu víme, že jakmile těžířstva nekonají svou povinnost a že nekonají svou povinnost, toho jest důkazem, že na příklad v severozápadní pánvi král. Českého skutečně provozují tak zv. loupežné dolování - mohla vláda již několikráte zakročiti, kdyby byla chtěla, jak zde bylo velmi dobře dokázáno, tuším pan inženýr Kaftan sám o tom několikráte mluvil, kdyby byla vláda chtěla si najíti příležitost, zajisté by byla mohla užíti těchto ustanovení § 174 a § 244 a zejména podle tohoto posledního paragrafu, jestliže těžiřstva nekonají svou povinnost, jestliže zanedbávají doly, mohlo jim oprávnění dokonce býti odňato.

Pan Dr. Fořt pronesl zde náhled, že snad tyto záležitosti, tyto věci a kroky jsou příliš zdlouhavé, a že jsou neproveditelné právě z finančního efectu, a pronesl další náhled, že by bylo lépe na to pomýšleti, aby část dolů se převedla v majetek země, aby tím způsobem působila správa země na regulování cen, aby působila ve smyslu daleko jinačím, než nyní těžířstvo a soukromí vlastníci.

Velectení pánové, ten effekt finanční,

-  když již mluví se o finančním effektu

-  který navrhuje p. Dr. Fořt, by byl daleko obtížnější, než finanční effekt při návrhu, o kterém jest právě řeč, neboť tu se nedá upříti, že by bylo daleko více millionů k tomu potřebí, aby se doly zakoupily, než k tomu, aby se opatřovala správa prodeje ve smyslu návrhu, jaký učinil pan inženýr Kaftan.

Při té příležitosti mám za to, že jest potřebí, abychom, když již mluvíme o uhelné lichvě a hledáme cesty k zamezení této lichvy, nedívali se pouze na cestu práva civilního, nýbrž abychom se podívali na prostředky práva trestního. My vidíme, že naše zákonodárství již v některých případech chrání určité vrstvy před vykořisťováním.

Máme zákon z roku 1877 a z roku 1881, kde se tresce lichva při úvěrním jednání, kde se chrání finančně slabší před vykořisťováním právě v době, kdy má úvěru potřebí, kdy ten, který jest finančně silnější, kdo zapůjčuje, mohl by mu škodu způsobiti atd. My víme, že již v zákonodárství ochrana finančně slabšího se poskytuje tím způsobem, že se dokonce stíháním trestním nastupuje na toho, kdo využitkuje takovéto situace a kdo způsobem v zákoně uvedeným využívá stísněného postavení dlužníkova.

My máme také zákon t. zv. zákon koaliční z r. 1870, kde na př. se chrání určité třídy, jednak dělnictvo jednak zaměstnavatelé proti určitému jednání na jedné straně zaměstnavatelův, na druhé straně dělnictva, a sice tím způsobem, že se trestají jisté úkony na př jestliže chce buď dělnictvo vyvolati vyšší mzdy stávkami a podobně, na druhé straně, jestliže zaměstnavatelé se smlouvají o to, aby společným nějakým zastavením práce donutili dělnictvo k snížení mzdy a pod.

Tu se tedy jedná o určité případy a můžeme říci o určité vrstvy obyvatelstva. My v tomto případě, jak se nám dnes naskytuje při uhelné krisi a při uhelné lichvě, poznali jsme ten smutný sociálni úkaz v plném světle, totiž že dnes celá řada konsumentů, podniků průmyslových je skutečně vydána na milost a nemilost několika málo velkokapitalistů. Dnes jsme viděli v plném světle ten smutný sociální úkaz, že několik jednotlivců by dovedlo zastaviti hospodářskou činnost celých velikých tisícův.

Velectění pánové, míním, že sociální zákonodářství bude se musiti obrátiti nejen na prospěch těch několika tříd, jako se dosud obracelo, nýbrž, že bude musiti hledati také cesty k ochraně konsumentů, že bude musiti hleděti najíti cestu ochrannou vůči ostatnímu obecenstvu, že sociální zákonodárství bude si musiti těchto významných sociálních zjevů všímati, aby dovedlo proti těm, kteří dovedou celou činnost velikých tisíců v hospodářství soukromém zameziti, v čas zakročiti.

Víte zajisté, že v poslední době nejen uhlí, nýbrž i celá řada jiných produktů se zdražila, a sice nepoměrně. Ukazuji na příklad na zboží bavlněné. Když pátráme po příčině tohoto zdražení, vidíme, že nenastalo to zdražení těchto předmětů následkem snad nějaké obchodní světové konjunktury nebo následkem nějaké neúrody bavlny a p, nýbrž že se stalo jenom skutečně ze zvůle několikt jednotlivců v příčině bavlny, ne tady, nýbrž baronů bavlněných v Americe, kteří zastavili dodávání bavlny na pevninu a tím spůsobili, že není zde bavlněné suroviny s dostatek, že přirozeně zde na pevnině zboží stoupá a až dostatečně využijí toho způsobem lichvářským a tudíž zadrželou surovinou na trh evropský.

To vidíme zde ve velkém, jakým spůsobem zvůlí několika jednotlivců dovedou se zdražiti potřeby obyvatelstva, konsumentstva, a my u nas jsme to poznali jaksi v menším

My ovšem přirozeně nemůžeme snad působiti proti zdražení takových produktů cestou zákonodárnou, pokud mají původ v jiných zemích, musíme však, pokud se jedná o uhlí a zdražení jeho, uznati že právě taková zvůle nebyla ničím odůvodněna.

Jak všichni víte a bylo to konstatováno několikráte během debaty, nebyly vlastně zvýšeny mzdy, nebyl nikterak zvýšen náklad, a přes to přese všecko zvýšila se cena uhlí o 5 až 16 krejcarů na metrickém centu docela bezdůvodně.

Vidíme, že toto zdražení nastalo úplně ze zvůle dotyčných těžařů.

Míním, že v té příčině bude potřebí, aby se nastoupila cesta trestní, totiž, aby se takové jednání, které jest na škodu veškerenstva, všech producentů, stíhalo trestně, aby se vydala novela zákona, kde by se stíhalo jako přečin veškeré takové jednání, které směřuje k neodůvodněnému zdražení potřeb takových, jako jest právě uhlí, a specielně, aby se při tomto předmětu počalo nejdříve.

Velectění pánové, jak jsem se již zmínil, považuji návrh p. posl. Kaftana jaksi teprve za podnět k tomu, aby v komisi všecky návrhy, které zde byly během debaty učiněny, všechny ty myšlénky, které zde byly proneseny, byly vtěleny v zákon určitý, a při té příležitosti nemohu opomenouti též jedné věci, kteráž jest zajisté důležitá.

Bylo zde sice o tom promluveno, avšak týkalo se to více uhelné lichvy, než toho, o čem se chci zmíniti. Jedná se mi o to, aby, když, sněm království českého k této otázce, zajisté velmi důležité, promluví, neučinil tak jednostranně, nýbrž aby probral otázku tu s naprostou důkladností a zevrubností, a tu budeme si musiti též všimnouti s největší bedlivostí poměrů hornických a požadavků hornických.

Velectění pánové, musím na tomto místě konstatovati jeden vzácný zjev z poslední stávky, totiž ono bezvadné chování se hornictva v této stávce, onen klid, s jakým pro svoje potřeby a pro svoje požadavky bojovali, a, velectění pánové, v té příčině skutečně můžeme říci, že, kdo vlastně zde pravý opak činil, kdo vlastně zavinil další trvání stávky, kdo vlastně učinil se hlavním vinníkem, - to byli právě těžaři, to byla podnikatelstva, neboť opravdu člověk žasl, s jakou oni, může se říci, divokostí, odmítali vůbec jakékoli vyjednávání s hornictvem, a stavěli se tak, jako kdyby do opravdy s tím horníkem bylo pod jejich cti vyjednávali.

Velectění pánové! O tom, že hornictvo chovalo se způsobem naprosto klidným, že nastoupilo naprosto cestu zákona, o tom musí býti zvláštní zmínka činěna, proto, poněvadž víme, že, kdykoli při jiných příležitostech jenom té nejmenší příčiny jest k stihání těch kterých horníků, správa státní vystupuje se vší přísností zákona, že, jakmile jen dost málo může, stíhá přečasto i nevinného. V této stávce jsme viděli, že, jestliže můžeme chváliti chování se hornictva, na druhé straně se vší rozhodností musíme pokárati jednání těžařstva, podnikatelů a zejména jednání orgánů vládních.

A jestliže nedošlo k žádným výtržnostem, nebyli toho příčinou těžaři-podnikatelé, ani snad ta bezpečnostní opatření vládní, nýbrž stalo se to z vůle hornictva samotného, poněvadž ono bylo si vědomo, proč bojuje, a chtělo ten boj vybojovati ideově.

Podívejte se na druhé straně na to, jak byli podnikately přímo uráženi dělníci, když na př. děla se usnešení od těžařstva v tom směru, že nebudou přijímati do práce nikoho z těch, kteří stávkovali, že je zbavili výhod bratrských pokladen, že jim činili překážky, aby jenom je dráždili. Zde právě ukazuje se slabost orgánů vládních.

Místo, aby vystoupily na prospěch tohoto hornictva, na prospěch těchto slabých, nečinily ničeho, a omezily se na nejvýš na skromnou domluvu a nic jiného.

Byl jsem právě v ten den na Kladně, kdy vyšel první popud vlády, kdy vláda učinila jakési opatření ve stávce. Nebylo to takové opatření, aby se při vyjednávání s dělnictvem činily nějaké smírné návrhy, nýbrž posílalo se vojsko; kde úřadové si nevěděli rady, tam chtěli právě takovýmito prostředky, tedy vojskem, vynutiti klid a pořádek, ačkoliv toho skutečně potřeba nebylo.

Bylo to skutečně velmi smutné po-