den Antrag stimmen, weil wir ihn für gut halten, weil wir überzeugt sind, dass, wenn er zur Durchführung gelangt, dadurch ein ganz bedeutendes Ersparnis erzielt werden wird, das anderweitig sehr gut verwendet werden kann. So könnte es nach meiner Unlicht wenigstens theilweise zur Erhöhung der Lehrergehalte verwendet werden.

Wir stimmen auch dafür, weil wir er warten, dass die Begünstigung, die hier angestrebt wird, nicht nur den Ängehörigen der landwirtfchaftlichen Bevölkerung, wo wir sie vor allem für nothwendig halten, sondern dass sie ausnahmsweise den Angehörigen aller Berufsklassen zutheil werden wird.

Von diesem Wunsche beseelt stimmen wir für den anfliegenden Antrag. (Výborně! Bravo!)

Oberstlandmarschall; Es gelangt nun zum Worte der H. Abg. Nowak. Ich erlaube mir aber zuvor zu bemerken, dass sich weiter die Herren Adámek und Iro das Wort erbeten haben.

Dovoluji sobě oznámiti, že se přihlásili k řeči ještě páni poslanci Adámek a Iro.

Ich ertheile dem Herrn Abgeordneter Nowak das Wort.

Abg. Nowak: Hoher Landtag! Ich will zu dem vorliegenden Antrag Jaroš nur wenige Worte sprechen. Die Abänderung des Wehrgesetzes ist wohl weniger Sache des Landtages wie des Reichsrathes und wir haben auch schon im Reichsrathe diesbezüg liche Anträge eingebracht. Da aber einmal die Sache hier zur Sprache gekommen ist, so will auch ich die Gelegenheit nicht vorüber gehen lassen, einige Worte dazu zu sprechen.

Es heißt hier, "der im Paragraph 8 festgesetzte Präsenzdienst ist auf zwei Jahre, bei den Absolventen auch der niederen landwirtschaftlichen Schulen aus ein Jahr herabzusetzen. "

Wir haben im Reichsrathe einen Antrag eingebracht, durch den für die Absolventen niederer landwirtschaftlicher Schulen der Piäsenzdienst wenigstens auf zwei Jahre herabgesetzt wird; auf ein Jahr wird es schwer gehen, und wir wollen nicht etwa ganz und gar Unmögliches erreichen, aber wenn der Präsenzdienst auf zwei Jahre herabgesetzt

wird, so kommt dies den Absolventen der landwirtschaftlichen Schulen sehr zu Gute, aber es kommt auch den Schulen zu Gute; denn die Schulen werden mehr frequentiert werden, die Leute werden ihre Söhne mehr in die Schulen schicken, damit sie durch den Besuch derselben mehr gebildet werden und andererseits die Erleichterung des Militärdienstes erreichen.

Weiter heißt es "b) Die im § 34 sub a), b), c) bezeichnete Erleichterung ist auch einem Sohne von alten, arbeitsunfähigen Eltern oder dem Sohne einer Witwe, welcher bei der Führung der Landwirtschaft unentbehrlich ist, auch dann zu gewahren, wenn die Brüder nicht für den landwirtschaftlichen Beruf erzogen wurden und in einem anderen Lebensberufe thätig sind. "

Das ist ganz richtig, meine Herren! Auch heute heisst es in dem Wehrgesetze, dass der Sohn von alten Eltern, die ihn dringend zu Hause brauchen zur Weiterführung der Landwirtschaft, in die Ersatz - Reserve übernommen werden dann und nach Hause geschickt wird, aber da ist eine Clausel dabei, da heißt es:,, Nach Maßgabe der Standesverhältnisse. "

Meine Herren! Ich habe unzählige derartige Gesuche überreicht, denn ich wurde wiederholt aufgefordert, mich dafür zu verwenden, dass die Söhne nach Hause kommen. Dieser Anspruch ist zwar gesetzlich begründet, aber in praxi ist es wirklich ein Elend. Man wird in den Ministeren von Pontius zu Pilatus geschickt und man beruft sich dort immer darauf, dass die Standesverhältnisse es nicht zulassen, und das ist insbesondere der Fall, wenn so ein Soldat die Befähigung oder das Glück hatte und - Unterofficier wurde. Dann kommt er nämlich gar nicht nach Hause Ebenso ist es, wenn er Officiersdiener ist. Denn, ist er ein befähigter Bursale, dann entlässt ihn der Officier nicht, denn er sagt sich, ich bekomme keinen anderen. Das sind die Standesverhältnisse. Der Brave, der etwas leistet, wild damit gestraft, dass er gar nicht nach Hause kommt.

Auch heißt es oft: Ja, es sind noch andere Söhne da! Nun ist aber der eine Sohn, wer weiß wo, Hausmann, der andere ist als Fabriksbeamter in einem Comptoir angestellt, die können doch ihrem Vater in der Landwirtschaft nicht helfen. Ich begrüße

es daher sehr, wenn ausdrücklich gesagt wird: "Wenn Brüder da sind, die nicht für den landwirtschaftlichen Beruf erzogen wurden und in anderen Lebensberufen thätig sind. " Weiter heißt es hier: "Angehörige der Landwirtschaft sind nur in der Zeit minder dringender Feldarbeiten einzuberufen. " Auch das ist sehr nothwendig und zwar so ungemein nothwendig, und es wäre ungemein zu begrüßen, wenn die hohe Militärverwaltung auf diesen Antrag eingehen und ihn zum Beschlusse erheben lassen würde. Wie vielfach wurde da nicht schon petitioniert und resolutioniert, es winden Anträge eingebracht, aber das hilft alles nicht, man mag die Nothwendigkeit noch so oft betonen und man mag sagen: Es leidet ja alles bittere Noth zuhause, es wird die Arbeit nicht fertig gemacht.

Dazu kommt noch die Misere mit den landwirtschaftlichen Dienstboten. In unseren Industriegegenden bekommt man überhaupt keine Leute mehr. Sie lausen in die Fabrik, wo sie mehr Freiheit haben. Um 7 Uhr sind sie frei, können zur Tanzmusik gehen, haben bessere Verdienste und gehen darum eben nicht zur Landwirtschaft. Nun hat der Landwirt das Glück und hat Söhne oder Dienstboten zuhause, die bleiben aber nicht zuhause, die stehen ihm nicht zur Seite, denn sie werden zum Militär einberufen und müssen dort ihren Dienst machen. Der Landwirt aber muss sich allein mühen und muss zugrunde gehen.

Ich will bei dieser Gelegenheit noch auf einen Stand aufmerksam machen, der in meinem Wahlbezirk zu finden ist. Das sind die Schiffer auf der Elbe. Die haben heuer durch den Kohlenstrike, wo die Schifffahrt ohnedies sehr zurückblieb, viel verloren. Jetzt ist eine Masse Schiffe auf der Elbe, sie werden mit Gütern und Kohle beladen und wallen auf die Abfahrt, stromabwärts nach Deutschland hinaus bis Hamburg. Die jungen Leute, die auf den Schiffen angestellt sind, der Schiffseigner und seine Hilfsarbeiter, die auf dem Schiffe thätige Mannschaft, die wollen nun fortfahren. Letztere sind nun meistens junge taugliche Leute, denn alte Leute können bei einer so schweren, gefährlichen Arbeit nicht verwendet werden.

Das Schiff ist also zur Abfahrt bereit Da bekommt plötzlich der Mann die Einberufung zur Assentierung, er kann nicht fort

und muss dort den Dienst kündigen, oder er bekommt eine Einberufung zum Einrücken, zur Militärübung, er ist Reservist und wird einberufen Da nützt alles nichts, er muss seine ganze Arbeit aufgeben, denn das Schiff kann nicht walten, bis er Zeit hat. Es müssen andere Kräfte aufgenommen werden, er verliert seinen Verdienst.

Im Winter sitzen die Leute zu Hause und haben nichts zu thun. Darum sollen diese Leute im Winter einberusen und im Sommer ihrer Beschäftigung iiberlassen werden, damit sie ihr Brod verdienen und den Beruf, dem sie sich zugewendet haben, auch ausüben können.

Ich erlaube mir daher die Anregung, dass auch die Elbeschiffer und die Schiffer auf anderen flößbaren Strömen hier miteinbezogen werden. Ich erlaube mir dies dem hohen Landtage zu empfehlen und bitte die Landesculturkommission, welcher dieser Antrag zuzuweisen ist, diese meine Anregung

gütigst zu berücksichtigen. (Beifall. )

Nejv. maršálek zemský: Dovoluji sobě ohlásiti, že páni poslanci Iro a Adámek změnili své místo a že se přihlásil ještě k slovu p. posl. Udržal.

Ich erlaube mir mitzutheilen, dass die Herren Abg. Iro und Adámek ihre Stellen in der Rednerliste vertauscht haben und dass sich auch noch der Abg. Udržal zum Herr Worte gemeldet hat.

Es gelangt zum Worte der Herr Abg. Iro.

Abg. Iro: Ich will nur im Namen meiner Gruppe, der radical-nationalen Gruppe, die Erklärung abgeben, dass wir den Antrag Jaroš auf Abänderung des Wehrgesetzes sreudigst begrüßen.

Ich möchte nur wünschen, dass die Anregung, die durch den Antrag Jaroš gegeben wird vom böhmischen Landtag, auch von der Reichsregierung berücksichtigt weide.

Anträge ähnlicher Alt, wie sie hier im Landtage eingebracht worden sind, sind im Reichsrathe schon wiederholt gestellt worden, ohne dass sie seitens der Heeresverwaltung Berücksichtigung gefunden haben.

Gerade aus dem Bauernstande - die Herren Antragsteller sind ja Landwirte müssen die tüchtigsten Truppen gefunden werden.

Wäre der Bauernstand nicht, aus den Industriecentren, aus der ausgemergelten industriellen Bevölkerung heraus würde bei unseren socialen Verhältnissen nicht die nothwendige Mannschaft gesunden werden, um in Zeiten der Noth das Vaterland schützen zu können.

Dass das möglich ist bei einer zweijährigen Dienstzeit, das zeigt sich gerade jetzt bei einem Bauernvolke, bei den Boern in Südafrika.

Diese haben nicht nur keine ständige Dienstzeit, überhaupt kein ständiges Heer (Rufe rechts: Keine Kadetten), keine Kadetten, wie ein Herr Abg. von der anderen Seite meint, und dennoch erringen sie Sieg auf Sieg nicht nur durch ihren Muth, ihre Ausdauer und ihre Disciplin, sondern, wie sie gezeigt haben, verstehen sie es auch, taktische Manöver durchzuführen, welche die Bewunderung von Berufssoldaten aus dem Continente erregten.

Es hängt also nicht davon ab, ob der Soldat zwei oder drei Jahre in der Kaserne zubringt, um das Vaterland zu retten, sonder, dass er ordentlich als Berufssoldat ausgebildet wird, dass der Drill der wirklichen Ausbildung weiche, dass überhaupt eine Reorganisation des ganzen militärischen Berufes gurchgeführt werde.

Aber möglich- ist es, meine Herren! Wenn Sie aber nicht trachten, dass dem Bauernstande diesbezüglich bald Erleichterungen gewählt werden und dass dem Bau einstande auch in wirtschaftlicher Beziehung geholfen wird, dann wird es soweit kommen, wie es in England mit dem Bauernstande gekommen ist. Dort gibt es keinen Bauernstand mehr, dort hat man durch einseitige Berücksichtigung der Industrie den Bauernstand zugrunde gehen lassen Der Besitz ist dort in einigen wenigen Händen, es hat sich dort das Pächtersystem herausgebildet, welches in fortwährender revolutionärer Gährung begriffen ist.

Und, meine Herren, dass aus dem Straßenmaterial nicht tüchtige Soldaten herauskommen, die mit Liebe für das Vaterland erfüllt sind, die mit Begeisterung für eine Idee in den Kampf gehen, sondern einfach für den täglichen Sold kämpfen, das sieht jeder ein, " der die Verhältnisse mit klarem Auge verfolgt und sie mit offenem Auge betrachtet.

Ich möchte wünschen, dass man auch bei uns endlich zur Einsicht kommt, dass man den Bauernstand erhalten müsse, schon aus Staatsinteresse, weil aus dem Bauernstande die besten Soldaten ausgehoben werden, dass somit dem Bauernstände schon aus staatlichem Interesse geholfen werden müsse, dass der Bauernstand aber auch aus nationalem Interesse erhalten werden müsse, weil er den Puffer bildet, an dem sich einerseits der Großcapitalismus, andererseits die Socialdemokratie den Kops einrennen wird. Deswegen stimmen wir dafür, dass eine Anregung vom Landtage an den Reichsrath geschieht, dass dem Bauernstande in dieser Beziehung durch Verbesserungen Erleichterung geschaffen werde (Beifall. )

Nejv. maršálek zemský: Přichází nyní ke slovu pan poslanec Adámek Dávám jemu slovo.

Přísedící zemského výboru poslanec Adámek: Slavný sněme! Jest zajisté potěšitelným úkazem, že v této otázce, o níž rokujeme, se objevil souhlas všech stran této slavné sněmovny, bez rozdílu národnosti a také bez rozdílu politického programu. Z toho, kdybychom žili za normálních poměrů, mohli bychom čerpati naději, že konečně bude odstraněna příčina žalob, které dnes byly vzneseny se strany pana navrhovatele i se strany ostatních pánů řečníků na netečnost vlády při řešení tohoto velikého úkolu.

Pan navrhovatel si stěžoval, že nebylo vládou slyšeno hlasu tohoto slav. sněmu. Páni, kteří mluvili po něm, doplnili tuto žalobu, ukazujíce k tomu, že také nebylo slyšeno hlasu říšské rady, na níž podobné návrhy byly opět učiněny a přečetné petice v této příčině podány.

Jest čistě rakouskou specialitou, že parlamenty jsou tu pouze proto, aby se usnášely a že vlády jsou tu jen proto, by jejich usnesení nešetřily. (Tak jest!) Dokud nynější ústava potrvá, do té doby tyto žaloby poslanců neutuchnou. Nám se přeje zábava, bychom o těchto palčivých otázkách rokovali a se usnášeli a abychom v nejblíže příštím zasedání mohli zase povznášeti žaloby na to, že našeho hlasu nebylo slyšeno a našich usnesení nebylo šetřeno. (Výborně!)

Především budiž mi dovoleno několika slovy doplniti výklady pana navrhovatele, pokud se týče prvního odstavce návrhu, totiž úlevy branné povinnosti absolventům nižších hospodářských škol. Otázka ta je důležitější, než by se zdálo. A tu prosím, aby mně bylo dovoleno konstatovati, že nebyly to toliko initiativní návrhy, které byly učiněny na tomto sl. sněmu, a na základě těchto návrhů usnesené resoluce, ale že sl. sněmem byla při jiných příležitostech učiněna usnesení, týkající se těchto úlev branné povinností, jichž taktéž šetřeno nebylo Slavný sněm při vyřizování rozpočtu opětně a to zvláště v roce 1897 a 1899

učinil usnesení, jimiž bylo zem. výboru uloženo, aby se přičinil, by také pro absolventy rolnických a zimních hospodářských škol v příčině služby vojenské bylo poskytnuto co možná největších úlev a výhod v branné povinnosti. Pánové, na toto usnesení - budiž to vzato na, vědomí - vláda v posledních dvou letech zemskému výboru vůbec nedala odpovědi (Slyšte !) a tak trvá její odpověď v platnosti, kterou dala na usnesení sněmu r. 1896 a ve které se praví: "Odpovídajíc k této žádosti (totiž v záležitosti úlevy absolventům nižších hospodářských škol), sděluje c. k. místodržitelství zemskému výboru na základě výnosu ministerstva zemské obrany dorozuměvši se s c. k. říšským ministerstvem války, že nemůže jinak než zamítavě se zachovati k žádosti, by pro tyto absolventy byla zavedena dvouletá presenční služba", (posl. Jaroš volá: To je čistě rakouské).

Mimo to upozorňuje ministerstvo, že prý stávají již nařízení o těchto úlevách.

Nařízení ta jsou známa. Některé úlevy pro absolventy nižších škol hospodářských jsou sice povoleny, avšak s podmínkou, pokud to připouští zájmy branné moci. V praksi tyto úlevy nemají téměř žádného významu, poněvadž jen v řídkých výminečných případech tyto úlevy se poskytují.

Před několika léty jsem v příčině této žádal ministerstvo zemské obrany za objasnění této prakse a stěžoval jsem si, že tyto úlevy povolené se skutečně neprovádějí. A co odpověděl ministr zeměbrany? Odpověděl, že úlevy ty nebyly

povoleny všeobecně, ale toliko s výjimkou, kde to připouští branná moc, a k tomu doložil: absolventům hospodářských škol že tyto úlevy se proto nepovolují, poněvadž tito absolventi jsou vzácný materiál poddůstojnický a těchto se nám nedostává

Je fakt, že čeští poddůstojníci, naši synkové, poněvadž jsou intelligentní a mají odborné vzdělání, musí vyplňovati mezery na místech poddůstojnických v cizích plucích a že pak následkem toho mívají potěšení tráviti delší dobu služby praesenční v Haliči a jinde. (Slyšte!) Takového významu jest odborné hospodářské vzdělání naší mládeže pro správu vojenskou! (Slyšte!)

český rolník neposílá svého syna do hospodářské Školy proto, aby byl jednou poddůstojníkem, nýbrž proto, aby tam nabyl odborného vzdělání, jež potřebuje k příštímu zápasu jako rolník, aby otec nalezl ve svém synu ve stáří svém platné opory. Tato tendence vojenské správy je čelnou, byť i ne jedinou příčinou, že návštěva škol hospodářských je tak slabou.

Nemůže nám býti lhostejno, aby země podnikala na toto školství náklady, převyšující ¼ mil. ročně. Naše školy jsou z velké části prázdné, v některých jest lze spočítati žáky na prstech u ruky. Co je platno, když se otevře studna čisté vody osvětové, když té vody nikdo nečerpá. (Výborně!)

Pan navrhovatel dotvrzoval, že jest všeobecně návštěva škol hospodářských slabá. Do jisté míry musím toto mínění obmeziti Školy, jejichž absolventi mají výhodu branné povinnosti, totiž střední školy, jsou téměř přeplněny; z toho patrno, jak důležito jest, aby se podobných úlev dostalo hospodářským školám vůbec, pak by byly zajisté také tyto školy naplněny.

Důvody toho uvedl již p. navrhovatel. Přílišnými břemeny zatížený rolník vida, že nemá ani naděje, že synu jeho dostane se žádané úlevy branné povinnosti, když absolvuje hospodářskou školu, ho tam příště neposílá, zejména když ví, že musí na vojně ještě déle sloužiti jako poddůstojník, než by jinak sloužiti musel. Jsou to věci tak vážné, že, kdybychom žili v normálních poměrech, bylo by lze očekávati, že se v těchto poměrech konečně náprava stane.

K důkladnému odůvodnění návrhu pana zpravodaje učiním pouze několik poznámek Ze statistiky o odvodech k vojsku vysvítá, že nejvíce branců jest ze stavu rolnického; kdyby rolnictvo hmotně kleslo, z ostatních tříd branné moci doplňována býti nemůže a tím by byla nejpovážlivěji ohrožena branná moc státu.

Proto právě ti pánové, kteří trvají na tom, aby nebyla branné moc státu ohrožena, mají pečovati, aby rolnictvo při plné své síle bylo zachováno. Klesne li, odkud budou doplňovati armádu ? (Výborně!) Kromě toho nemají zapomenouti vojenské kruhy, že branná moc státu nespočívá pouze v počtu bodáků, kanónů a koní, nýbrž především v hospodářské síle lidu. Není za nynějších poměrů velké umění postaviti milion vojáků do pole, větším úkolem jest je uživit. Žebráci je neuživí (Výborně!) Porušíte-li hmotnou neodvislost našich středních tříd, pak brannou sílu budete míti jen na papíře, a když to přijde k první válce, ukáží se hrozné následky ožebračení našeho lidu. (Posl. Udržal volá: Peníze, peníze, peníze ! tak říkal již generál Montecuculi. )

Kdyby naši státníci měli opravdovou vůli těmto skutečným bědným poměrům našeho lidu odpomoci, pak by jednali jinak, než nyní jednají.

Dnes jde vždy pouze o to, aby se nepohodlné věci vyřizovaly obyčejným způsobem, aby se vyřizovala dotčená čísla zadacích protokolů.

O tom, aby ve věci samé bylo vyhověno, aby věcně byly patřičné otázky rozřešeny, o to se u nás z pravidla nejedná.

Při tomto všem se nebéře také zřetel ke skutečným poměrům a potřebám, nýbrž béře se zřetel k tendenčně mnoha zbaveným "berichtům". někdy ani ne k těm.

Vzpomínám si na příklad císaře Josefa II., čím vynikala mnohá jeho opatření ? Tím, že vyšla z jeho vlastního poznání stávajících poměrů, že nepoznán mezi lidem cestoval a zkoumal jeho potřeby. Kdyby na př. Jeho Excellence náš pan místodržitel místo na slavnostní otevření rozmanitých drah a p. cestoval po zemi nepoznán, pak by zajisté dospěl k jinému nazírání na naše poměry, než-li ze zpráv svých podřízených orgánův.

Pan navrhovatel již vylíčil bídu našeho venkovského lidu.

Nejsem přítelem frásí a přepínání zejména ne v hospodářských věcech, ale prosil bych Jeho Excellenci pana místodržitele, aby nepoznán podnikl cestu na zkoušku našimi horskými chudými krajinami, aby se sám přesvědčil, jak je živ ten náš venkovský lid.

Myslím, že by pak poznal, že jest k neuvěření, jak na konci 19tého století v království Českém jest živ náš lid, který vzdělává naši půdu. (Poslanec Udržal: Za 10 krejcarů denně!) Trvám na tom, že ten dobrý lid drží se jen ještě z posvátné zděděné úcty k hroudě, kterou vzdělávali také jeho otcové, a že uvolní-li se a rozpoutá-li se tento svazek, nastane obratem katastrofa, která vežene lid tento do rukou sociální demokracie

Pánové, nezapomínejte, že sociální demokracie energicky usiluje, aby tyto poslední hradby našeho společenského pořádku byly rozvaleny, neboť ona dobře uznává, že, dokud trvá hospodářsky neodvislý a silný stav rolnický, ona nebude moci slaviti svoje triumfy.

Sociální demokracie nalézá největšího spojence ve vládě (Posl. Březnovský volá Proto, vždyť je to c. k. sociální demokracie !), poněvač vláda stálým uvalováním přímých nebo nepřímých břemen na lid pomáhá sociální demokracii podlamovati podmínky existence středních vrstev.

Tak, pánové, vypadá středoslavovská politika, naší vlády tak ona pečuje o zachování středních stavů, které jsou základem našeho společenského řádu a vývoje našeho hospodářství. Ti pánové pak, kteří pořád mluví o branné povinností, nevidí, že tím, když přispívají k tomu, aby naše střední stavy byly rozvaleny, podlamují také základy branné moci rakouské. Zachování stavu středního leží tedy v životním interessu státním a jen

největší nepřítel Rakouska by mohl raditi k tomu, aby vláda pokračovala na této cestě dále a aby uvalovala no\á a stále těžší břemena na lid, aby byl lid ochuzen, ožebračen. Tím by byl však také osud celého Rakouska zpečetěn. Budoucnost našeho státu nespočívá v milionech vojsk, anebo v zdatnosti uhelných baronů a nemnohých milionářů, ale v síle a rozkvětu středních stavů a vrstev. (Pochvala; Tak jest!)

Koll. Jaroš si stěžoval na netečnosf vlády. Nejsem advokátem vlády, ani obhájcem jeho Excellence p. místodržitele, ale jeho všeobecné žaloby musím přece obmeziti.

Ukázal jsem již, jak vláda pečuje o to, aby synkové naši co možná nejdéle bavili se na vojně jako poddůstojníci Panu Jarošovi jest také známo, jak vláda pečuje o to, aby byly nejžírnější kraje našeho království co nejvíce zaplavovány a pustošeny, že proto neupravuje naše řeky, poněvadž, kdyby naše řeky byly upraveny, nebylo by takových záplav. To se přece musí uznat!' (Veselost)

Podobně nemůže si stěžovati p. koll Jaroš na pana místodržitele, že by takovýmto věcem nevěnoval dosti pozornosti. Což neví pan kolega Jaroš, jaká břemena a povinnosti jsou na p. místodržitele složeny? Což neví, jaké práce a namáhání jemu způsobilo, aby nebyla provedena jazyková nařízení Badenova, a s jakým namáháním pečuje o to, aby co možná nejrychleji bylo provedeno zrušení těchto nařízení? Což neví s jakým zápalem pracoval, aby nařízení ministra Clara, Kindingra a jiných pánů byla provedena?

To všecko vyžaduje velice mnoho práce a namáhání, a tím možno si směle vysvětliti, že J. Exc. p. místodržitel takovým maličkostem jako je zachovaní středních stavů a tříd nemůže věnovati svoji vzácnou péči, a že nemůže věnovati se tomu, co by bylo v zájmu a prospěchu českého lidu (Výborně! potlesk)

Pánové, kdyby p. posl. Wolf byl dosti objektivním a spravedlivým, musel by tyto zásluhy Jeho Exc. pana místodržitele dnes oceniti a uznati a nemohl by takovým způsobem útočiti na něj, jak to učini1 v prvním zasedání (Posl. Udržal: Oni si rozumějí!)

Jest těžko mluviti i jenom ironicky o těchto poměrech, poněvadž jsou příliš vážné.

Když však vidíme, jak se s naším lidem nakládá, jak se nám ve všem dvojím loktem měří, a když vidíme co dalo starosti J. Exc. panu místodržiteli, aby neviděl demonstrace, které byly konány v druhém jazykovém území tohoto království, a s jakou horlivostí pečoval o to, aby proti našim protestním schůzím bylo mobilisováno četnictvo ze všech možných končin, když vidíme, jaké zakusil starosti pro osudné slovíčko "zde, " vida v tom veliké nebezpečí pro celou říši - nemůžeme se diviti, že pro takové věci, o nichž se právě dnes jedná, nezbylo mu času, aby věnoval jim větší pozornosti a péče.

Otázka "zde, " jakkoliv nepatrnou zdá se býti, měla by také naší vojenskou správou býti jinak posuzována. To každý ví, že o to slovíčko "zde" nejde. Ale, pánové, kdo ví, jak velikým břemenem jest branná povinnost našemu lidu, musí uznati, že táto povinnost by neměla býti takovým způsobem ještě stěžována.

Nesmí se zapomínati na následky, které musí míti na českého člověka, který jest vojínem v rakouské armádě, když jest snižována jeho řeč, a tím též jeho národnost Nezapomínejte, velectění pánové, že otázka řeči jest otázkou citu a, kdo právo řeči národa obmezuje, ten že hluboce zraní i jeho srdce (Potlesk)

Velectění pánové, těch několik odsouzených a krutě odsouzených netrpělo samo. S nimi trpěl celý český národ. (Výborně).

Velectění pánové, to jsou city, se kterými se nemá zahrávati v takovém vícenárodovém státě jako jest Rakousko, ve státě, jehož existence je založena na tom, aby všem národům se dalo po právu a zvláště, aby nejposvátnější city každého národa náležitě ceněny, šetřeny a váženy byly, a nejposvátnějším citem zajisté jest láska k té řeči, v které nás matka naučila modlitbě. (Potlesk. )

Urážejte ten cit při sebevědomém kulturním národě, takovém národě jako jest český národ, a co tím docílíte? Docílíte pouze odpor proti tomu zařízení, které ho nechrání před takovou urážkou (Potlesk. )

Nechci se dnes dále šířiti o této věci a dotkl jsem se jí jen proto, abych ukázal, že návrh, který byl učiněn, má širšího významu, nežli by se zdálo.

Těším se tomu, že se všech stran našel podpory. Mám naději, že konečně bude také slavným sněmem vyřízen a že konečně přiměje vládu k tomu, aby konala, svoji povinnost nejenom proti nám ale i svou povinnost k Rakousku. (Výborně! Potlesk. Rečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází k slovu pan poslanec Udržal. Dávám jemu slovo.

Poslanec Udržal: Slavný sněme. Oprávněnost požadavku, jenž vysloven, jest v návrhu kollegy Jaroše a soudruhů, dovolím si poněkud s jiného stanoviska osvětliti nežli učinili, moji velectění páni kollegové.

O koho se, velectění pánové, předem jedná?

Jedná se zde o selského synka, jedná se zde o toho venkovského člověka, o ten materiál, o němž největší válečnické autority od jakživa tvrdily, že jest daleko způsobilejším pro tu službu vojenskou nežli kterýkoliv jiný.

Velectění pánové, sám, abych tak řekl, tvůrce moderního válečnictví Moltke ve svých memoirech vypravuje, že se nechá z takového selského hocha vychovat v krátké době lepší vojín, nežli z příslušníka jiných stavů za celou řadu let.

A velectění pánové, zeptejte se kteréhokoliv rakouského důstojníka, kteréhokoliv důstojníka vůbec a každý Vám dosvědčí pravdu těchto slov. Ten člověk, který se stále pohybuje v přírodě, který fysicky často pracuje, jest velice otužen, že možno během jednoho roku, neřkuli během dvou roků, učiniti z něho takového vojína, který naprosto odpovídá všem požadavkům moderního válečnictví.

Velectění pánové, ještě se zmíním o jedné myšlénce, která byla tangována od všech pánů řečníků českých.

Příslušníci našeho národa jsou v armádě od dávných dob až na naše dny a dnes více než v minulosti uráženi ve svých nejposvátnějších citech, a velectění pánové, v tom samém momentu, když se jim vrhá taková urážka v tvář, v tom samém momentu se jim činí výčitky nedostatku lásky prý k rakušáctví, nedostatku lásky k našemu státu.

Co chtějí, velectění pánové, ti, kteří si takto počínají?

Chtějí, aby ten, kdo jest dnes bit, tu ruku, která ho bije, ještě vřele lízal?

Velectění pánové, to jest způsob ovšem naprosto nedůstojný a převrácený. Ještě poukáži na neoprávněnost té výtky, že my bychom snad sami z vlastní iniciativy byli špatnými Rakašany, kdybychom do toho nebyli od rakouských vlád vší silou hnáni

Velectění pánové, vezměte mapu k ruce, podívejte se, velectění pánové, na mapu této říše! Vy najdete v sousedství našich rakouských Němců Němce pruské. Oni mohou po případě gravitovat do Pruska. Najdete Italy dole v sousedství Italů. Ti mohou gravitovat do Itálie. Vy najdete Poláky v sousedství Poláků, Rumuny v sousedství Rumunů, Rusy snad v sousedství Rusů, ale my nemáme nikoho a my proto naším historickým a geografickým položením jsme povoláni tvořiti základ této říše. Jestli se tak neděje, pak za to věru nemůžeme my, pak za to mohou ti, kteří se přičiňují, abychom my vřelou láskou k tomuto státu vůbec ani přilnouti nemohli.

Nyní se vrátím k předmětu samému. A tu myslím, že vyznívalo ze všech řečí, které jsme od jednotlivých řečníků slyšeli, asi následující Nechť se o to povolaní kruhové postarají, aby Cech mohl a směl se cítiti i v armádě Čechem, aby Čech přišel k přesvědčení, že ta armáda jest zde, aby bránila v případě potřeby nejcennější jeho statky, aby věděl, že ta armáda jest na jeho obranu a ne naopak, aby se mu ukazovalo při každé příležitosti, že ta armáda jest proti němu, aby potírala jeho nejcennější statek, aby utlumovala v něm jeho nejposvátnější city. (Hlas. "To je § 15. ")

Opakuji tedy, nechtě příslušníky českého národa především i v armádě býti všude a vždy dobrými Čechy, a když to