nám odporováno, ale návrh byl přece přikázán komisi školské - že návrh tento následkem projednání těchto poměrů vůbec bude znova oživen a že následkem toho snad školská komise přijde k výsledku, že o tomto našem návrhu podá zprávu.

Resumuji tedy: Nechtěli jsme předně hlasováním proti návrhu v prvním čtení této záležitosti dodati rázu zvláštní důležitosti, které v ní nevidíme, a za druhé doufám, že následkem návrhu o kterémž jednáme, naše odvěké tužby snad se přiblíží svému uskutečnění Proto budeme hlasovati pro přikázání návrhu Školské komisi (Výborně!)

Nevyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči pan poslanec Sokol Dávám mu slovo!

Poslanec Sokol:

Slavný sněme! Až jsem se lekl, když jsem viděl a slyšel, co proti tak jednoduchému prostému a samozřejmému návrhu, jaký byl dnes p. Drem. Šamánkem učiněn, z oné strany se všecko podniklo. Nejbojovnější a nejvýtečnější řečník z jedné německé strany a nejbojovnější, abych tak řekl (Volá se Kohout!) válečník, nechci slova "kohout" užiti, druhé strany přišli, aby ten návrh potřeli.

Velectění pánové Pan poslanec Stein přímo zuřil, a tu jsem si myslil, jes li že takovým způsobem návrhy, které se jenom nás týkají, měly by zde býti projednávány v té době, až by oni páni dosáhli svého veta, jak by se nám potom vedlo!

Tu musíme, velectění pánové, velmi na pozoru míti, abychom k tomu nepřísněli, aby oni snad svým vetem i naše nejnevinnější i nejsprávnější tužby nezamezili.

U pana Dra. Eppingra jsem litoval, že toho krásného talentu své výřečnosti zde v také míře užil; ale ovšem on to učinil z té příčiny, aby mohl na nepravém místě spustiti velikou politickou řeč, do které já ovšem se pouštěti nebudu, poněvadž doufám, že právě ten způsob, jakým ti páni podnikli útok na návrh náš, zavdal příčinu a příležitost pánům s naší strany, aby podobným způsobem také odpověděli.

To všecko, co se proti nám uvedlo, bylo úplně zbytečno. Návrh podobného rázu již ve školské komisi jest; podalť jej svého času, když páni zde ještě strike a abstinenci nedělali, když na tomto sněmu byli přítomní, zvěčnělý pan dr. Vašatý, a nynější návrh jest jenom odstín onoho návrhu

Jestliže se v některé věci od něho rozeznává, o tom by se dalo hovořiti na svém místě.

Pan poslanec Stem nazval věc tu komickou, posýlal nás do Moskvy za podomky, posýlal nás do Číny a Bůh ví kam, jenom aby zmařil návrh, který jsme učinili. A proč ti páni byli proti tomu návrhu? Poněvadž nechtějí dopustiti, abychom to, co k našemu národnímu rozvoji poněkud přispívá, uskutečnili; za druhé proto, aby ukázali, že bez jejich vůle nemůže se státi v tomto sněmě docela nic, že se nemůže ani nejnevinnější návrh s naší strany uskutečniti.

Se dvojího chybného stanoviska oni páni ve své neznalosti věcí vycházeli. Předně jakoby se jednalo o nějaké nepřátelství proti jazyku německému. Toho však v celém návrhu se nedočteme; tam o německém jazyku vůbec není řeči. Jak pan navrhovatel o německém jazyku soudí, to z toho návrhu nijak nevysvítá. Nepřátelství jest schválně z toho vyvozeno, bez potřeby a bez příčiny.

Za druhé vycházeli odpůrcové návrhu s toho stanoviska že se jedná o nějakou cizí řeč; mluvili docela o čínské řeči. Pánové! To jest veliký rozdíl. My-a to snad jest posud bohužel málo známo - my Čechové již teď, ačkoliv jsme se rusky neučili, do velké míry rusky mluvíme. Vždyť jest mnoho slov v ruské řeči, která se od našich slov neliší ani tím nejmenším. Vezměme pánové na př.: "muž, syn"' je to česky anebo rusky? Je to česky i rusky.

Vezměme: ryba, děva - je to česky anebo rusky? Vezmeme: oko, ucho, brat - a já bych těch slov, velectění pánové, mohl napočítati na sta. Potom jsou mnohá slova, která jenom jistou gramatickou formulkou, se od sebe liší, buďto jenom přízvukem jako na př. my říkáme: žena a Rus řekne: žena; my říkáme: sestra a Rus řekne: sestra.

Jest to veliký rozdíl? Jest to pouhý rozdíl přízvuku. Anebo takový rozdíl, kde my na místo ruského "g" klademe "h". - My řekneme: host a Rus řekne "gosť; my řekneme hruď, a Rus řekne gruď; my řekneme roh, a Rus řekne rog.

To není cizí řeč, to se nemůže nazvati cizí řečí; to jest tatáž řeč, to jest jenom dialektický rozdíl, ovšem v jazycích slovanských. Dialekty ze zvláštní příčiny dosáhly své literatury, čehož u germánských řečí v té míře není. U nás naše řeči slovanské od sebe neliší se tak jako se liší německé dialekty od sebe.

Pan Stein nás poslal za podomky do Moskvy Ano pánové, právě tak daleko jsme to přivedli s němčinou; my jsme to s ní zkoušeli dosti dlouho. My jsme se učili dosti německy - a co z toho náš lid měl?! Že Čech měl nárok státi se buď podomkem v nějakém panském paláci, anebo mohl se státi na vojně kaprálem! To z toho měl, velectění pánové, dále nic.

Pan Opitz povídá, že prý bychom s ruskou řečí ani do Sas nepřešli. Inu, vždyť oni nechtějí, abychom do Sas šli, vždyť oni nás vytlačují i z toho svého uzavřeného území vždyť Prusko z říše každého Čecha vyhání, i kdyby ten Čech sebe lépe uměl německy.

Ani českého kněze ani českého úředníka pánové mezi sebou netrpí.

Pánové! My jsme to s vědomostí a znalostí německé řeči tak daleko přivedli, že nám za nynějších časů téměř nic neprospívá. I kdybych do jisté míry přiznal důležitost jazyku německému, přece jenom musím, velectění pánové, říci, když se spočítá to, v čem nám škodí, že škoda převyšuje užitek, a že by bylo pro nás mnohem prospěšnější, kdybychom se tak jednoho krásného rána probudili a tu němčinu zapomněli - potom by s námi ve Vídni musili jednati zcela jinak!

Pan dr. Eppinger dále mluvil o rovnoprávnosti, že prý rovnoprávnost úplně nemůže se u nás zjednati. Ovšem takovou rovnoprávnost, jak si ji Němci myslí, my nechceme Oni pořád připomínají, že nás jest jenom prý 6 milionů a jich snad 50 milionů a tedy že oni musí míti tolikrát a tolikrát více práv než my při 6 milionech. (Hlas: Oni na to koukají velkogermánskými brejlemi. )

Pánové, to jsou jiní Němci, ti do našeho státu ještě posud nepatří. Až snad my budeme patřiti k Německu, potom to bude něco jiného. Prozatím my si myslíme rovnoprávnost takovou, aby Čech za svou zlatku daní, které odvádí státu, měl to samé právo jako Němec za svou zlatku a aby tedy nebyl Čech za svou zlatku v rakouském hotelu odstrkován někam do jizby pro formany a ti pánové aby měli nějaký zvláštní pokoj sami pro sebe.

Pan poslanec Opitz pravil, ze prý podnikáme věc, která jest zemi škodlivá! Ne, velectění pánové, docela ne! Nám to národně prospěje, jestli že věnujeme větší pozornost jazyku ruskému. V němčině, jestli se jí budeme učiti všichni, můžeme jako národ utonouti, ale v ruštině nemůžeme utonouti, poněvadž jsme ve svém živlu. Štika ve vodě, ve svém živlu, neutone. Podobně také my v ruštině nemůžeme utonouti, nýbrž my můžeme v ruštině docela dobře svou národnost zachovávati. Ale my budeme míti potom oporu národní dále a dále. U nás může již v obecné škole býti upozorněno na příbuznost jazyků slovanských a zejména může býti upozorněno na příbuznost jazyka českého s jazykem ruským. Když příjde učitel ve své škole v hodině zeměpisné k Rusku, on přece nemůže nechati děti klopýtnouti přes celé Rusko, aby spadly někam až do Tichého moře, on se musí zastaviti a říci: "tady jest veliká říše Ruská, tam přebývá národ, který našemu národu jest příbuzný, " musí jim vysvětliti, v čem jest mu příbuzný, musí jim ukázati příklady, kde se srovnává úplně jazyk ruský s českým a kde jest nějaká odchylka.

Velectění pánové! To není žádné přesahování snad učiva, to jest základ zdravý a přirozený, jen že se namnoze o něm neví, namnoze se opomíjí. A jestliže již tímto způsobem v obecné škole se může a má upozorňovati na příbuznost jazyka českého s jazykem ruským, potom na střední škole to jest přímo hračka. Já myslím, že není potřebí tří zvláštních hodin, - ačkoliv o tom není ještě zde řeči, abychom vysvětlovali methodicky anebo podrobně věc - ale myslím, že i při rozšířeném vyučování jazyka českého, totiž při takovém vyučování jazyka českého, které se opírá o širší slovanský základ, může se již velmi mnoho znalosti v ruském jazyku ve střední škole nabýti.

Proto myslím, velectění pánové, ať se tam ti páni zlobí, jak chtí, že oni u nás již nezastaví ten proud, abychom se seznamovali s jazyky slovanskými, abychom se více seznamovali zejména s jazykem ruským, nejrozšířenějším z jazyků slovanských. My s němčinou tak daleko dojíti nemůžeme jako s ruštinou.

Velectění pánové, říká se, že je němčina jazyk světový. Ale když jsem přišel do Vídně - já dosti dobře uměl německy, ačkoliv se snad dokonalou znalostí jazyka německého nebudu chlubiti když jsem přišel do Vídně, o které se říká, že je městem německým, já jsem tam těm lidem docela nerozuměl. Chodil jsem do hostince dlouhý čas, ale hostinskému jsem nerozuměl ani slova. On potom křičel mně do uší, protože snad myslil, že jsem nahluchlý, ale já mu přece nerozuměl. A ač dosti jsem dával pozor, musil jsem konečně sklepníkovi, který také podobným způsobem mluvil, říci: "Chcete-li s Čechem mluvit, naučte se aspoň řádně německy " A byl to přece Němec.

A když jdeme od Vrchlabí k Domažlicku, uvidíme také, jak daleko s tou naší němčinou přijdeme. Lid nám s těží rozumí a my jemu skoro nic, kdežto, když mluví prostý Polák s prostým Čechem, neb prostý Čech s prostým Rusem, rozumějí si docela dobře. Jeden druhému řekne: "Mluv pomaleji a rozumějí si dobře. My tedy opravdu, když k účelům učení jazyku českému osnovu změníme do té míry, že se bude při tom hleděti ke znalosti jazyka ruského, staneme se v tomto směru národem světovým a můžeme pak projíti až k samému Vladivostoku. Proto doufám, že chtějí-li nám překážeti oni pánové v našem rozvoji národním - za nic jiného to nepokládám, než za jistý krok v našem národním rozvoji - se jim to nepodaří, a že my přes to přece jen znalosť ruského jazyka mezi sebou budeme šířiti. (Výborně, potlesk).

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči p. posl. Adámek.

Přísedící zemského výboru poslanec Adámek: Slavný sněme! Je zásluhou pánů z levé strany této sl sněmovny, že před generální debatou dnes máme velké debaty o nynější politické situaci. Nebývalo u nich zvykem, by na tomto slav. sněmu vyvolávali debaty kromě o zákoně o hubení chroustů, polních myší a p. Obyčejně se jako čert kříži vyhýbali větším debatám politickým, jimiž by důležitost a vliv tohoto sl. sněmu mohla býti zvýšena. V dnešní jich akci vidím pokrok, pokrok potěšný, poněvadž doufám, že touto cestou půjdou dále, a že uznají za potřebné, aby o domácích velkých politických otázkách bylo na tomto sl. sněmu jednáno, a nikoli na půdě, na níž nepatří, na radě říšské. (Pochvala. ) Ale způsob, jakým tato debata byla vedena, nenaplňuje mě stejným potěšením. Někteří páni z oné strany pokládali za nutné podložiti návrhu p. posl. Dra Šamánka tendence a účely, kterých nemá: tendenci totiž, že chceme tímto návrhem demonstrovat - téměř nepokrytě to řekli - proti Rakousku. Ba jeden pán o tom mluvil takovým způsobem, že ho nejvyšší pan maršálek volal k pořádku. Bylo nám také vytýkáno, že chceme tímto návrhem demonstrovati - proti zavedení státní němčiny v této polovině říše. První výtka je nesmysl, a druhá, i kdybychom takové tendence měli, by byla neodůvodněnou. (Výborně!)

Nevím, od které doby se pokládá za demonstraci proti Rakousku, když se beze vší politické tendence mluví o říši, se kterou podle autentického výkladu našeho ministra zahraničních věcí žijeme ve přátelských poměrech (Výborně!), o říši, která proti nám žádné výbojné války nevedla, která Rakousku žádné země neuloupila, ale která v největší tísni, ve které Rakousko stálo. Rakousko zachránila. (Výborně! potlesk. )

Pan posl dr. Šamánek ani nevěděl, jaký zločin spáchal a teprve se to dověděl dnes. Pustil prý do tohoto slavného sněmu bouřliváka. Tento bouřlivák jest ctihodného stáří, již několik let touto sl. sněmovnou poletuje, kdyby byl býval zachycen do klece některé sněmovní komise, byl by se tam naučil parlamentárnímu způsobu, a nebyl by již dávno strašil. (Veselost!) Není to vinou p. posl. Dr. Šamánka, nýbrž jest to vinou našeho jednacího řádu a následkem krátké doby našeho sněmování, že také tato otázka po tolika letech nebyla rozřešena a že se dnes opět, jako celá řada jiných otázek, na denním pořádku této slavné sněmovny nachází. Z toho jest nejlépe viděti, jak oprávněné jsou výtky, že by návrh tento byl nyní schválně proto učiněn, aby byl klid této slavné sněmovny rozrušen. Proto nemuseli se naši protivníci mobilisovati k tak hlučné obraně tímto návrhem prý ohrožovaných zájmů rakouských, německých a nevím ještě jakých. (Hrozením odejíti ze sněmu, jak to učinil pan posl. Opitz. )

Návrh pana Dra Šamánka byl pány s druhé strany velmi zajímavě vykládán. Prvý pan řečník řekl: Návrh ten je špás, druhý pan řečník řekl: Návrh ten je nepraktický, nekřesťanský a nevím ještě jaký, nebude moci předložen býti k sankci, nemá žádného praktického významu, svato-svatě tvrdil, že tím návrhem svému národu neobyčejně uškodíme, že jím učiníme nemožnými styky s centrálními úřady atd. Co jest Vám, pánové, do toho? (Výborně!) Proč pak se staráte Vy o naše zájmy? Nechtě se o ně starati nás! Je-li ten návrh skutečně tak nepraktickým, nemožným a nám nebezpečným, pak nechápu Vaše sebezapření a Vaši nesobeckost s kterou nás vystříháte před jeho pro nás hroznými následky. Nedělejte si tyto zbytečné starosti o nás. Bylo nám také řečeno, že s ruštinou nepřejdeme přes saské hranice. Prosil bych pána, který toho litoval, aby šel přes ruské hranice a uvidíme, jak daleko dojde na širé Rusy s němčinou. (Výborně!) Nedáme si arciť přikazovati, přes které hranice hodláme putovati.

Nebudu se obírati tendencí Vaší, učiniti z návrhu p. Dra Šamánka politickou demonstrací, již byste tak rádi využitkovali k svému prospěchu proti nám. Doufám, že také mezi Vámi, pánové, nikoho nebude, jenž by nežasl nad obrovským, veškerá očekávání předstihujícím kulturním a hospodářským vývojem širé Rusi, jenž by neuznával, že bude Rus při tomto vývoji na příště největším a nejmocnějším zápasníkem na poli národohospodářském v Evropě (Výborně!)

Vývojem komunikací ruských se s námi sbližují celé nové světy, až bude otevřena dráha Sibiřská a veškeré ostatní na Rusi projektované komunikace, nastanou ve všech poměrech mezinárodního trhu přímo revoluční obraty. (Tak jest!). Bylo by přímo blbé, kdyby národ, který je jako národ náš utkán v tak krušné zápasy o svou existenci, s těmito skutečnostmi nepočítal.

Uzavíráte-li pak se Vy, Němci, tomuto poznání?

Co pak Němci nepřicházejí na Rus, a neinvestuji tomu, jako Francouzové, Angličané a j miliony v průmyslových a j. podnicích? Což pak německá říše nedotýká se s podivuhodnou energií trhů ruských ?

Což pak Němci nestopují s největší účastí vývoj ruské literatury, ruské vědy i ruského umění?

Pan rektor německé university arciť reklamuje také veškerou vědu ruskou i s Tolstým a j. obry ruské literatury pro matku Germanii.

Chceme-li, aby se šířila znalost ruštiny, neprovozujeme tím politiku demonstrační, ale chceme tím opatřiti pratickou potřebu svého národa, chceme tím opatřiti svému národu klíč k velkým pokladům duševním, které nakupeny jsou na Rusi klíč, jímž by také našemu lidu byla otevřena brána ruských tržišť. Rozšíření znalosti ruštiny má nám býti pouze prostředkem, abychom také na Rusi mohli dobývati půdy pro svůj průmysl a obchod. Bylo žalováno, že jsme se nechali předstihnouti v obchodě, že jsme se nesúčastnili té kolonisační politiky. Proč pak žalobníci neřekli, kdo mařil dobývání půdy průmyslu našemu v cizině, zvláště pak na Rusi? My to nebyli, to byli naši politikové a státníci, kteří nedovedli než proti Rusi štváti. Byl také učiněn vtip, že bychom se vedle rusky mohli učiti také čínsky.

Pánové Němci se učili také čínsky a není tomu dávno, co bratr německého císaře byl při návratu z Cíny v Berlíně triumfialně uvítán. Nevím, jestli se tam naučil čínsky, ale německým jazykem se tam jistě nesmluvil. (Výborně!).

Pánové, pan řečník nás žádal, abychom na tomto slavném sněmu nevyvolávali zbytečných debat, že tím usnadňujeme dílo uhelných baronů.

Divím se této žalobě z tábora německého.

Což pak jsou tito uhelní baroni v našem národním nebo politickém táboře? (Výborně!)

Nepatří tito uhelní baroni k nejmocnějším finačním sloupům Vaší žurnalistiky a Vaši politiky? (Tak jest! Potlesk. )

Uož. pánové, my jsme jimi podporováni? Tedy byth prosil, když se jedná o tyto uhelné barony, dejte si ruku na srdce a udělejte dříve pořádek ve vlastním domě a nežalujte, že my nekrotíme, ziskuchtivost a vyděračnost vašich uholných baronů, (Výborně! Potlesk. )

V téže chvíli, kdy týž pán proti našemu mínění o potřebo ruského jazyka mluvil, jest z oněch krajů, kde oni vládnou, český dělník vypuzován a musí hledati výživu jinde.

Pánové, znalost ruského jazyka není tedy potřebou naší inteligence, ale také našeho českého dělnictva, aby, když jest takovým surovým způsobem vypuzováno z díla - pouze z národní zášti od německých podnikatelů, mohlo nalézti práci jinde, tam kde se mu otevírá bratrské srdce. (Výborně!)

O tom hausmajstru moskevském, p. posl. Steina mluvil již pan řečník přede mnou; nebudu reagovati na ten ušlechtilý vtip dále, poněvadž jest pod naší ctí, abychom na takové útoky a urážky vůbec odpovídali. (Souhlas).

Chci jen konstatovati, že nikdo neprokázal takové způsobilosti ku zastávání této hodnosti v Moskvě, jako právě ten, který jest schopen takové urážky našeho národa. (Výborně!)

Byl nám dáván za vzor p. prof. Massaryk.

Opět marná starost o nás! Nebudu se dotýkati nově tvořené strany lidové v Čechách, ale toliko ujišťuji p. řečníka, že lid český jest politicky tak vyspělým, že nepotřebuje teprve jeho poučení o významu této strany a že se sám postará, aby to, co nezdravého na zdravém pni národa, bylo okoseno. (Výborně! Výborně!)

Pan posl. Stein nemohl ovšem jinak, než-li podle vzoru svého velikého mistra nás opět chtíti uraziti tím, že toto staroslavné království opětně s velkým napnutím svého mohutného rozumu nazval provincií. Silou svého hlasu nezvýšil sílu své urážky. Ale, pánové, na omluvu tohoto pána přijímám, že má vzácného spojence v osobě J. Ex. našeho pana místodržitele, který se posud nevymanil z toho mínění, že není místodržitel v království českém a který jest dosud na pečeti v podpisech svých pouze místodržitelem v Čechách.

Z toho může arciť také p. posl Stein, který teprv nedávno do této sněmovny vstoupil, odvozovati, že může také on toto staroslavné království prohlašovati za provincií. Chci pouze konstatoval, že zapomněl při tom na svého velkého slavného arcimistra, kancléře Bismarka, kterýž r. 1866, když vítězné pluky ve válce bratří s bratry přitáhly až k bránám věnného města Chrudimi, dal v tomto městě vytisknouti prohlášení k českému národu, které počínalo slovy: An die Bewohner des glorreichen Konigreiches Bohmen! (Slyšte! Slyšte!)

Když p. posl. Steina jeho společníci uctívají v Bismarkovi svého největšího svatého, neměli by tomuto jeho projevu větší pozornost obraceti a neměli by zahrávati mizerné a malicherné hry, když na tomto slavném sněmu chtějí nás urážeti, když snižují toto království, jehož jméno je zaručeno historií a také úředním titulem císaře a krále. (Potlesk. )

Pan posl. Opitz nemohl jinak, nežli varovati nás před nešťastnými následky, že se klamme státnímu právu Českému.

Naše státní právo není žádnou modlou, naše státní právo je mocnou zárukou nedílnosti tohoto království a svobodného kulturního a hospodářského vývoje veškerého jeho obyvatelstva. (Výborně! Potlesk. )

Odvolává-li se p. Opitz po několikráte na známou agitační brožuru přítele Dra Grégra, jest to opotřebovaný žert, Dr. Grégr svému známému tvrzení o státním právu dal již náležitý výklad.

Ale mluví-li p. posl. Opitz o takových vážných věcech jako naše státní právo, neměl by se obmezovati pouze na čtení agitační brožurky, ale měl by pilně studovati dokonalá, odborná, vědecká díla, jako Kalouskovo státní právo, Dra Gelakovského právní historii a j.

To pan posl. Opitz dosud opomenul, jest to ve vlastním jeho zájmu, aby se příště vyhnul takovéto blamáži.

Pan posl. Opitz by nebyl proti tomu, kdyby se ruština jako neobligatní zavedla, jednou za týden, a to proto by nebyl proti tomu, poněvadž on jako pedagog musí pochopiti, jaký výsledek by takové vyučování mělo.

Děkujeme jemu uctivě za takový ústupek.

Až budou páni na druhé straně chtíti zavésti učení se ruštině, snad přijdou jednou k tomu, že jim to bude prospěšným; ať si ten předpis p. posl. Opitze vypůjčí, my se jím spravovati nebudeme. (Výborně!)

Pan posl. Opitz pravil, že Badenova jazyková nařízení odporovala právu přirozenému.

Po jeho mínění není přirozeným právem, aby Čech v zemích koruny české při všech úřadech a soudech mohl domoci se práva svého jazykem mateřským. A takový muž mluví o právu! Jestliže pokládá p. posl. Opitz za přirozené právo, co hlásá Mommsen, pak má pravdu.

Poslední jiskra národní cti v nás musila by uhasnouti, kdybychom jen písmenu a linii od tohoto rovného práva s Němci v tomto království upustili. (Výborně. Potlesk. )

Pan posl Opitz by mohl věřiti, že toto právo nám bylo zaručeno i vítězem bělohorským, když povýšil němčinu na rovnoprávnou řeč s češtinou v tomto království. (Výborně!) I ten vítěz sveřepý v té době neblahé neodvážil se tohoto práva našeho se dotknouti, a dnes bude se nám upírati, že to právo i reskriptem z 8. dubna 1848 a článkem 19. ústavy kterou jste Vy dělali, pánové, sami, zaručeno jest?

Pak se táži: Co jest právo přirozené? Bláhový to dotaz k muži, kterýž náleží k těm, jimž jde moc nad právo, a jenž nepokrytě tvrdí, že také otázka národnostní bude řešena mocí a násilím. (Výborně!)

Pan posl. Eppinger ve své formálně krásné řeči nemohl také odolati tomu, aby mluvil - musím říci, jest mi to líto způsobem chabrusáckým o rovnosti národní, že nemůže býti rovnost mezi nerovnými.

Divím se, že muž tak vysoko vzdělaný, muž, který dobře zná naše poměry v království českém, se může odvážiti takového výroku, že i my Češi v tomto království bychom nebyli Němcům rovnými. (Výborně!) Z toho plynou také jeho chybné dedukce, že pokoj v této zemi dříve nebude, dokud neskloníme šiji před Gesslerovým kloboukem státní nebo sprostředkovací řeči německou.

P. posl. Eppinger snažil se nepostihnouti rozdíl mezi prodlením dob bez donucování nastalými zvyklostmi při užívání jazyka, a mezi donucováním k uznání těchto zvyklostí zákonem.

Mluvíte o míru a smíření v tomto království, avšak nevzdáváte se snahy po vyvýšení Vaší řeči na řeč státní, dobře vědouce, že by tím byl náš národ ve své drahé vlasti ponížen na národ druhé třídy. Proto není opravdové upřímnosti v této Vaší mírumilovnosti. Pravím Vám, že takový smír je naprosto nemožným. (Výborně! Potlesk. )

Nechtě všeho kumštovného formulování a stylisování. Naše formule smíru je jediná a jednoduchá. "Co Vám, to nám, a co nám, to Vám. " (Výborně! Potlesk) Na základě jiném není smír možný. A pravíte-li, že jen Váš svatodušní program, o jehož vybudování pan místodržitel velmi pilně se přičiňuje, jest tím kamenem mudrců, kterým jest možno dosáhnouti smíru v této zemi, pak by musel v této zemi zhynouti poslední Čech, než by tu nastal mír.

Národ český svou šiji pod jařmo Vaší nadvlády nad námi neskloní. (Výborně! Potlesk. ) Jsme upřímní synové tohoto království, přejeme si, aby tato země rozkvétala a veškeré její obyvatelstvo aby plně prospívalo, aby dospělo šťastnější budoucnosti, po které toužili naši otcové; avšak poněvadž si toho všeho upřímně přejeme, proto nemůžeme podati ruky k smíru, který by nebyl poctivý a trvalý.

A trvalý mír může býti uzavřen pouze na základě naprostého rovného práva a rovnocennosti obou národů v tomto království. (Výborně, Výborně! Hlučný potlesk. Řečníku se gratuluje)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k slovu pan poslanec Dr. Fořt. Dávám mu slovo

Posl. Dr. Fořt. Slavný sněme! Nebyl bych se v této debatě zajisté přihlásil ke slovu, kdyby p. posl. dr. Eppinger prvního čtení o návrhu kollegy Šámánka nebyl použil k rozvinutí celého problému jazykové otázky v souvislosti její s tím, co průběhem poslední doby se dělo na vídeňských konferencích. Při příležitosti té dostalo se mi cti, býti osobně se strany pana poslance Eppingra apostrofovánu, v čemž, pánové, račte spatřovati dostatečnou snad legitimaci, že trpělivost Vaši, ačkoliv předmět již z různých stanovisek podrobně byl již projednán, hodlám, byť i jen na krátko zneužiti.

Nejprve dotknu se momentu, ku kterému poukázal již pan posl. Adámek Vytýkali jste navrhovateli dru. Šamánkovi, že svým návrhem provádí pouhou politickou demonstraci, že mu vlastně o věcný moment, o důležitost a účelnost učení se jazyku ruskému na středních školách v Čechách, neběží. Nuž, ačkoliv jsem pevně přesvědčen o hloubce věcných důvodů, které učení se ruštině pro nás činí žádoucím, přece neváhám se přiznati, že i v oné domnělé demonstraci spatřuji rovněž důležitý politický moment. Nejsem v tom ohledu žádným Tartuttem.

Doznávám, že i v tom případě, kdyby dr. Šamánek nebyl mel nic jiného než pouhou demonstraci na zřeteli, bych účel ten celkem schvaloval.

Oč běží ? Bylo již poukázáno, že není důvodno odbývati věc poukazem na ruskou knutu, na domnělý barbarism ruského národa.

Evropa otvírá oči před obrovskou hospodářskou a kulturní budoucnoustí která kyne národu ruskému. Na perspektivy hospodářské, na pokroky v prostředcích komunikačních, v ohledu finančním, monetárním atd., poukázal již p. poslanec Adámek

Všimněte si však perspektiv otvírajících se národu ruskému na poli osvětové a vědecké práce. Kdo má možnost seznati rozvoj literatury ruské, kdo zná onen obrovitý duševní rozruch, jejž poslední půlstoletí v Rusku vytvořilo, ten bude souditi o slovanské kultuře ruské jinak, než oni různí pygmaové, kteří dosud bylí zvykli, se na vše, co jest jádrem svým slovanské, dávati si přes rameno.

Leč dovolte, abych na věc vrhl paprsek světla povahy politické. Ze slov řečníků německých vyznívala jakás výčitka, že domnělou demonstrací svojí míříme vlastně proti zájmům Rakouska, spekulujíce pro svoji politickou budoucnost na plemennou příbuznost s velkým národem ruským. Nuž, pánové, kdyby tomu i tak bylo, činili bychom něco jiného, než co Vy stonásobně činíte vůči idei velkoněmecké ? (Výborně!) Politika, kterou provozujete od let šedesátých, ba osmačtyřicátých, není přec nic jiného než sledování myšlenky velkoněmecké, než propagování snah založených na podkladu ideje pangermanismu. (Výborně!) A nám budete zazlívati, když si rozpomínáme pokrevního svého příbuzenství s obrovským živlem ethnickým, jehož pouhé hnutí jest způsobilé politice Evropy určité vykazovati směry ? Váš Bismarck to byl, jehož politická vůdčí myšlénka založena byla na tom, aby ruského kolosa nepohněval, nýbrž naopak, aby politiku r. 1871 znovuzřízeného Německa v souhlas uvedl se směry politiky ruské.

Této politice Bismarcka musilo i Rakousko přinésti veliké a krvavé oběti. Jestliže se tedy my rozpomínáme svého pokrevního příbuzenství s Ruskem, nečiníme tím nic, co by národu našemu neb i zájmům státu rakouského bylo na újmu.