Ich glaube, Herr Dr. Herold hat damit seinem Volke keinen Gefallen gethan, dass er so besprochen hat, ich glaube vielmehr, dass er jene Geister beschwören wollte, die aus dem Volke und aus der Wählerschaft gegen Sie heraufsteigen und Ihre politische Stellung möglicherweise gefähiden könnten.

Indess, meine Herren! das ist eine Angelegenheit, die uns hier nichts angeht, die haben Sie mit sich selbst auszumachen Aber das Recht haben wir, darauf hinzuweisen, dass H. Dr. Herold nicht das Recht hat, im Namen des ganzen czechischen Volkes zu sprechen und dass das, was er gesprochen hat, nicht als im Namen des ganzen czechischen Volkes gesprochen gelten kann.

Wir haben vor Kurzem von einer Versammlung gehört, die Herr Professor Massaryk abgehalten hat. (Unruhe. )

Meine Herren! Was hat Professor Massaryk, dessen Partei sich die czechische Volkspartei nennt, gesagt? (Unruhe und Gelächter bei den czechischen Abgeordneten. ) Ich bitte, Sie können darüber lachen, das geht nicht mich, sondern den Professor Massaryk an; ich weise nur auf die Thatsache hin und es gab viele von Ihnen, die mit dieser Partei in inniger Verbindung gestanden sind, diese Partei hat offen, was wir verlangen, ausgesprochen und beschlossen, nämlich die nationale Abgrenzung in Böhmen sei durchzuführen.

Meine Herren! Die nationale Abgrenzung ist die Forderung, von der wir absolut nicht abgehen Wir können es niemals zugeben, dass die Herren es als Unrecht erklären, wenn die Sprachenverordnung ihnen genommen worden ist. Die Sprachenverovdnuug, die Ihnen gegeben wurde, war ein Unrecht. Keiner von Ihnen ist in der Lage, zur Bekräftigung des Gegentheiles auf irgend ein Gesetz hinweisen zu können, auf welches sich eine solche Verordnung stützt. (Ruf: Artikel 19. )

Sie wissen doch sehr gut, dass der Artikel 19, den Sie so oft citieren, keine Anwendung findet. Dies hat selbst ein Ministerpräsident, der auf Ihrer Seite stand, und den Sie so hoch gehalten haben, ausgesprochen, Graf Thun, welcher im Abgeordnetenhause gesagt hat, dass er selbst es anerkenne, nämlich, dass diese Sprachenverordnung einer gesetzlichen Grundlage entbehre und dass es nothwendig ist, diese Frage im gesetzlichen Wege zu regeln.

Ich werde mich mit der Sache nicht weiter befassen, aber Thatsache ist es, dass die Sprachenverordnung, die gegen uns erlassen worden ist, ein schweres Unrecht war, und, wenn dieses Unrecht von uns genommen worden ist, so ist Ihnen damit kein Unrecht geschehen, denn wenn ich ein Unrecht behebe, so thue ich damit, eine moralische Pflicht, aber keineswegs füge ich dem ein Unrecht zu, der gar kein Recht hatte. Infolge dessen sind Ihre ewigen Berufungen auf die Aufhebung der Sprachenverordnung ganz unbegründet. Aber auch wenn sie von Ihrem Standpunkte aus begründet würden, und wenn Sie auch ein außerordentliches Gewicht aus die Sprachenverordnungen legen, so berechtigt das keineswegs den Herrn Dr. Herold, in dieser scharfen Weise aufzutreten, nicht nur gegen die ganze Ausgleichsconferenz, sondern auch gegen unsere Postulate, die wir in diesem Lande aufgestellt haben. (Beifall. )

Meine Herren! Was wollen wir damit? Wir wollen, dass man uns in Ruhe lasse! Wir sind uns dessen bewusst, dass wir Deutsche in diesem Lande ein großes, mächtiges Kulturvolk sind, und Sie werden uns von dieser Bedeutung nicht herabdrücken. Wir sind nicht aggressiv, sondern defensiv, vertheidigen, was wir haben, und darauf ist unsere ganze politische Thätigkeit in diesem Lande gerichtet.

Sie brauchen sich bloß hier im Saale umzuschauen, oder in den Gassen Prags, und Sie werden zugeben, dass eine Gleichberechtigung nicht besteht, oder wenigstens nicht so besteht, dass Sie zu kurz kommen, sondern vielmehr, dass wir Deutsche geschädigt sind.

Es hat sich der Abgeordnete Dr. Herold auch aus die Gleichberechtigung berufen ich weiß nicht, in welchem Zusammenhange dies möglich ist, - er hat von der deutschen Universität gesprochen und kam plötzlich auf die Minoritätsschulen zu sprechen. Das ist Ihr bekanntes Streckenpferd, auf dem Sie gerne herumreiten. Sie wissen gut, dass ich nicht übertreibe und dass ich gerne bei der Sache bleibe. Nachdem Sie aber die Thatsache zur Sprache bringen, bemerke ich, dass Sie gar kein Richt haben, sich über die Minoritätsschulen aufzuhalten. Ich weise auf den Fall Wrschowitz hin, wo man die Schule demoliert hat, ein Fall, der uns unvergesslich bleiben wird.

Und wie wird die deutsche Minorität hier in Prag behandelt? Also bringen wir diese alten Klagen nicht wieder vor, denn sie führen zu nichts anderem, als dass auch wir unsere Recriminationen erheben müssten, und diese Recriminationen würden sich zumindest gegenseitig aufheben. Also wozu immer wieder alte Sachen auswärmen und Anlass nehmen, um einen gewissen Furor zu entfachen, wie es von Seite des Abg. Dr. Herold geschehen ist? Mir ist das Wort sehr gut in Erinnerung, welches seiner Zeit Dr. Herold sagte:

"Wenn wir Deutsche hier im Landtage nur zustimmen würden dem czechischen Staatsrechte, wir würden hier ein warmes Nest finden, in dem wir uns einleben können. "

Ja, meine Herren, wenn ich mir gegenwärtig halte eine solche Rede, wie sie jetzt gehalten wurde, und die Art und Weise, in der Sie eine solche Rede aufnahmen, und wenn dann das jenes warme Nest fein soll, da bedanken wir uns dafür, da werden wir uns lieber ein eigenes Nest bauen, in dem wir uns hoffentlich wohl fühlen weiden und wir wünschen nichts anderes, als dass man uns in diesem Neste in Ruhe lasse Überlassen Sie uns unsere Weiterentwickelung nur selbst

Meine Herren, übersehen wir nicht, dass überall im Lande, wo bisher die nationale Urennung durchgeführt worden ist, dieses nicht nur im Interesse der beiden Völker, sondern auch wesentlich im Interesse des Landes geschehen ist.

Wer es mit dem Interesse des Landes wirklich aufrichtig meint, und wer will, dass beide Völker in diesem Lande sich in ihren natürlichen, vorzüglichen Anlagen entwickeln, der möge dafür forgen, dass beide möglichst getrennt werden, und dass jedes seine eigene Entwickelungssphäre hat, innerhalb welcher er sein freies nationales Leben und sein culturelles und wirthschaftliches Leben ungehindert zu entfalten und zu pflegen vermag

Weder ein Eingriff von der einen noch von der anderen Seite kann da von Vortheil sein, vielmehr nur nachtheilig wirken.

Auch die Finanzwirthschaft, auf die hingewiefen wurde von Seite des Herrn Dr. Herold, würde sich in einem so selbständigen Reiche, wie Sie es sich denken, nicht zum besten entwickeln.

Ich habe bereits einmal von dieser Stelle aus gesagt, das ganze wirtschaftliche Leben des Volkes vollzieht sich heute auf großer, wirtschaftlicher Grundlage.

Je kleiner und beschränkter der wirthschaftliche Gesichtspunkt eines Volkes ist, desto weniger ist dieses in der Lage, den großen Kulturkampf der Gegenwart aufzunehmen. Es wird altsgeschlossen von den großen Strömungen, welche auf dem Weltmarkte sich vollziehen, es wird einfach bescheiden sich zurückziehen müssen oder aber von der Gnade des einen oder des anderen ins Schlepptau genommen.

Sie müssen daher holz darauf sein und Sie haben auch alle Ursache, mit Befriedigung auf die Thatsache hinzuweisen, dass Sie einem großen Staatswesen angehören und unser aller Aufgabe muss es sein, dieses Staatswesen nicht in Atome zu zertrümmern, sondern wir müssen es vielmehr mit einer starken Centralgewalt ausstatten, damit das geeinigte Staatswesen den großen Wettkampf aufzunehmen in der Lage ist.

Nun, meine Herren, das sind die leitenden Motive, welche mich bestimmten, auf die politischen Ausführungen des Abg. Dr. Herold zu reagiren.

Was den Bericht der Budgetkommission selbst anbelangt, werden wir selbstverständlich für den Antrag der Commission stimmen, weil wir ja wollen, dass Ordnung im Haushalte bestehe. Auch wir bedauern, wenn dem Landtage nicht Zeit gelassen wird, um ordnungsgemäß seine Angelegenheiten auszutragen. Allein wir stehen auf dem Standpunkte, dass wir vor allem dafür zu forgen haben, dass der Reichsrath wieder in Thätigkeit komme und dass das Reichsinteresse gewahrt und geschützt werde.

Bei dem complicierten parlamentarischen Apparate, der in Oesterreich besteht, indem wir mit dem Reichsrathe, mit den Delegationen und mit den Landtagen rechnen müsen, ist eine Eintheilung der parlamentarischen Thätigkeit und deren Zeitbestimmung gewiss schwer zu bestimmen.

Aber, meine Herren, nützen wir die Zeit aus, statt dass wir Reden halten, die nicht in die Competenz des Landtages gehören.

Halten wir uns an das, was dem Land tage tatsächlich gebuhlt und zusteht, und wir werden uns überzeugen, dass wir in verhältnismäßig kurzer Zeit unseren Aufgaben gerecht werden können.

Darum soll es an uns liegen, in diesem Landtage uns streng zur Sache zu halten und wenn wir das thun und die Competenz des Landtages genau beachten, dann weiden wir beiderseits auch im Interesse unseres Volkes gehandelt haben!

Solche Reden aber, wie sie Herr Dr. Herold gehalten hat, möchte ich gemieden wissen in fiesem Landtage. Wenn sie aber unvermeidlich sein sollten, dann werden Sie uns immer zur entsprechenden Antwort bereit finden, zu der wir verpflichtet sind.

So fehr wir zum Frieden geneigt sind, so sehr sind wir auch bereit zum Kampfe, wenn Sie uns denselben aufdrängen. (Bravorufe links, lebhafter Beifall. Redner wird beglückwünscht. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásil se ke slovu pan poslanec Dr. Engel.

Dávám slovo panu posl. Dr. Englovi !

Poslanec Dr. Engel: Slavný sněme Neměl jsem v úmyslu přihlásiti se k slovu, ale byl jsem k tomu donucen jednou z poznámek, které pan řečník přede mnou učinil a kde hleděl - nevím z jakých příčin - skonstruovat rozdíl v pojímání věcí českých mezi mnou a vysoce ctěným přítelem panem Dr. Heroldem. Je to způsob poněkud zvláštní (Tak jest!), um zvláštnější, poněvadž je obecně a zcela jistě známo, že my dva v názorech dosud nikdy jsme se nerozcházeli

Ale tento způsob zjevil se ještě v jiném směru v řeči pana Dr. Schückra a sice v tom, jak utvořil si různé měřítko pro posuzování jednoho projevu a druhého projevu. Prosím, pánové, postavme věci na jich pravý základ. Co pak se vlastně stalo? Včera nebo předevčírem, ani nevím, podána byla interpellace ne proti Němcům, ne proti universitě (Dr. Eduard Grégr: Proti policii!), ne proti studentstvu, nýbrž proti policii, že tato příliš

přísně počíná si vůči divadlům, vůči kusům, které mají býti provozovány a bylo tam uvedeno, že bylo zakázáno v Praze jinde se kus ten dával - sehráti jakousi jednoaktovku pana generála Mirohorského, o němž naprosto žádný, kdo ho zná, nebude mysliti, že by v té jeho jednoaktovce se mohlo něco nacházeti, co by jakkoli bylo urážlivým nebo potupným pro německou národnost. Ale já, ač jsem kusu toho nečetl ani neviděl, vím, že byl zakázán proto, poněvadž tam v nějaké scéně přichází německý student, nevím jestli více neb méně rozjařený, a z toho si vzal p. rektor německé university příčinu utkati celou tu řeč, kterou měl, vrcholící vlastně v tom, že naše česká universita jest universitou německou s vyučovacím jazykem českým. (Posl. Dr. Dvořák volá: Chtěl nás provokovati. )

Pánové, kdo opravdu chce mluviti o smířlivosti, ten nesmí si počínati tímto způsobem (Tak jest! Výborně! souhlas).

Taková věc se trpí snad v hospodě nebo žertem v dobré společnosti, ale z takového místa a takovým mužem pronesena, pánové, znamená trpkou a bolestnou urážku (hlučná pochvala).

Ale ani věcně nemají takové věci pražádného podkladu. Nevím, jakou disciplinu přednáší tento pán (posl. Dr. Brzorád: Odkud jest? Mně se zdá, že je z říše; posl. Dr. Dvořák: Nadutý panák!), ale já vím jen jedno, že blahé paměti císař Karel IV., jejž nazýváme otcem vlasti, založil universitu v Praze, vrátiv se z Paříže a založil ji po vzoru ne německém, nýbrž po vzoru boloňském a pařížském; v listině dotčené stojí pak výslovně, že chce utvořiti "mensám propinationis íncolis regni Bohemiae" (Tak jest). Pro domácí obyvatelstvo založil císař Karel IV. českou universitu a jestliže navštěvována byla, jak přirozeno, valným počtem studentů německých, není žádného divu; vždyť jinde ještě university nebylo (posl. Dr. Krajník: Vídeňská byla později), a ti studující, kteří sem přicházeli, přicházeli za svým prospěchem, aby zde nabyli toho vzdělání, jehož potřebovali.

Ale, pánové, z těchto věcí dělati si vzájemných výčitek, pokládám za úplně nechutné. (Posl. Dr. Dvořák: To jest německá kultura, to je "minderwertig"; posl. Adámek: To jest sprostá surovosť. ) Vy arciť jen vždy vzpomínáte na ty další následky, vzpomínáte, že nastal dosti záhy na té české universitě spor a že ten spor skončil ve Váš neprospěch.

Tenkrát ještě nebylo žádné německé agitace ani českého šovinismu, a jestliže syn císaře Karla hleděl učiniti nápravu, musily k tomu zajisté býti velice vážné příčiny, když v té dávné době, v té době, kdy se nepřihlíželo k přísnosti mravů a střídmosti, když tehdáž musilo býti zakročeno. Pánové, to, co jsem řekl, platí též o jiných věcech, jichž p. Dr. Schücker se dotkl, platí to zejména o tom vzájemném vyčítáni si událostí "těch a oněch. P. Dr. Schücker velice dobře ví, že ke každému účtu, jejž zde uvedl, můžeme velice snadno uvésti protiúčet a to snad desateronásobný.

Jestliže v případu vršovické školy musilo z nařízení úředního zase býti vyhověno požadavku, který pánové kladli, snad jest v tom spíše ještě důkaz, jak jinak se jedná proti vám a jak jinak se jedná proti Vám. (Ano!) Neboť, pánové, já jsem málokdy slyšel, když došlo k dokázanému násilí na českých školách, ano na českých hřbitovech (Výborně!), že by vláda tak ochotně a tak rychle v náš prospěch zakročila. Ale nechme toho, pánové! Mezi námi a vámi dnes jest vzbouzen pocit, že není dobře přicházeti s těmi starými rekriminacemi, a jest-li chcete pánové opravdu smíru, uzavřme společně tuto knihu. Zavřeme-li ji, jest prospěch na a Vší straně, my těch černých stránek na náš neprospěch máme mnohem více, nežli Vy. (Výborně!)

Řekl jsem dříve, velectění pánové, že pan Dr. Schucker utvořil si zvláštní měřítko, nazvav řeč pana rektora německé university "massvoll", avšak interpelace p. kol. Březnovského rozčilila jej způsobem neočekávaným. Já když jsem jako předseda klubu dával souhlas k této interpelaci, neviděl jsem v ní nic tak hrozného, co bych musil inhibovati a pravím: to se uměle konstruuje, to je zbytečné zvedání kamenů. (Tak jest. )

Také v řeči p. Dra. Herolda shledal Dr. Schücker bůh ví jaký útok, bůh ví jakou krutost, jakoby snad byla naplněna krví a železem! Já myslím, že jest to trochu nedorozumění. P. Dr. Herold mluví, jak známo a vervou a temperamentem a Vy jste soudili podle této vervy, že bůh ví co Vám vytýká. Nechtě si ji zítra v protokolu přečísti a přeložiti a uvidíte, že proti Němcům tam není téměř ani slova, jsou tam žaloby a výčitky proti vládě, jsou tam stížnosti na její politiku, proti způsobu, jakým se vůči nám jednalo. Že by tam bylo něco urážlivého pro německé poslance (Ani slovo!), jsem nepozoroval, ač jsem klidně poslouchal; to mně úplně ušlo. Hrozby se neobracely proti Němcům, nýbrž proti vládě, jestli ona spravedlivým způsobem nebude hleděti vyhověti našim oprávněným požadavkům; (Tak jest!) ale k Vám, velectění pánové, nebylo hrozby, k Vám to byla spíše prosba, (Výborně!) abyste bez příčiny nepřekáželi vládě v konání spravedlnosti. A velectění, pánové, to si vyjednejte se svým vlastním svědomím, porovnejte své jednání a naše jednání, a já nevím, jestli alespoň někteří mezi Vámi nepřiznávají, že vina na naší straně není. (Hlas Alespoň němečtí sedláci to uznávají. ) Ale tak vysokým tonem, tak hrdým a bojovným tonem jako p. Dr. Schucker mluviti v této chvíli není vhodno. Zvláště když zároveň se nám říká, že Vám na smíru záleží Pánové, my také se nenabízíme, my můžeme také od těch konferencí odejíti. To však není tvoření oné nálady, jaké jest potřebí. (Tak jest!)

Ale p. dr. Schückerovi arciť nejméně se divím; jest to tentýž pán, který přes všecku žádoucnosť smířlivé nálady navrhl, aby se revotovalo ve výboru živnostenském ve Vídni ono jednohlasně učiněné usnesení (Slyšte !) ve příčině zřízení české školy v Budějovicích a německé v Chebu. (Slyšte!)

Pánové, živnostenský výbor zaujal stanovisko naprosto správné. Usnesl se o tom jednohlasně, ale bohužel ještě musím dodati, že p. dr. Schuckerovi skutečně se podařilo, aby tato resoluce živnostenského výboru nedostala se více na denní pořadek říšské rady.

A potom, pánové, mluvíte o smířlivosti, potom mluvíte o dělnosti říšské rady! (Výborně!)

Zatím staráte se, by vše dobré, co by smíru mohlo napomáhati, k projednání se ani nedostalo. Ale, když již mluvím o tvoření té smířlivé nálady, pánové, mohl bych poukázati na řadu jiných zjevů, na řadu zjevů, které jsou mi známy a které často schválně nepropouštím do veřejnosti, abych ještě více neotravoval vzduch, který přece dýchati musíme společně. (Slyšte! Slyšte!)

Snad při jiné příležitosti se o tom rozhovořím, ale soukromě mohu těm pánům podati doklady. Ne pánové, já nepronesu slova, abych si je dříve nebyl promyslil. Já lehkovážně a lehkomyslně nemluvím (Výborně!), nemluvím ani z oken ven, ba velmi často, když mluvím, děje se to jen právě v zájmu věci, mnohdy na škodu vlastní osoby, a snad na škodu vlastní strany (Výborně! Potlesk). To jest tedy celá ta věc, ale rozdílu mezi mnou a p. dr. Heroldem věru není.

Pan dr. Schücker řekl dále, že prý teď se má jednati hlavně o to, aby alespoň ta část konferencí, která se již odbyla, měla nějakých praktických výsledků.

Ano, pánové, toho bychom si také vřele přáli, a já očekával, že tedy alespoň ve dvou směrech, na př. ohledně užívání jazyků při úřadech samosprávných, aneb ohledně změny volebního řádu, rozšíření volebního řádu (Hlas: o minoritních školách!) najdeme zde předlohu vlády na stole (Slyšte!) Já nevím, proč se tak nestalo, naopak ale vím, že právě z Vaší strany se staráte, aby zasedání tohoto sněmu mohlo se nazývati pouhým "Geschaftslandtagem" a aby nic se nevyřídilo (Slyšte!), poněvadž se sami snad obáváte plné jasnosti veřejného mínění, že z debaty, která by se zde vedla, by se ukázalo, jakou smířlivosť jsme my osvědčili a jak Vy naopak v malicherných věcech zamezili jste shodu úplnou.

Jestli pan dr. Schücker, který skonstruoval si tak snadno kontrast mezi mnou a dr. Heroldem, na druhé straně spoléhá se na nové směry v Čechách, (Výborně!) od srdce mu gratuluji. (To chytil lososa na udici. )

A poněvadž nejsem člověkem, který by zrovna nepřál někomu tu radost vědomí, že snad našel kámen mudrců, nechám i jiné při tom.

Ale, velectění pánové, na jedno jen poukáži. Ti pánové, co tu novou stranu zakládají, ti by si právě z dnešního rokování měli vzíti dobré naučení, aby věděli, kdy se něco dělat může a kdy a jak se něco dělat nemá. (Výborně!) A, pánové, odpusťte, já to řeknu příkladem.

Ano, jsou toho příklady, že i v dosti zlých věcech nějaké dobré jádro se najde, a já nepopírám, že o leckteré myšlénce, která na tom ustavujícím sjezdu nové strany pronesena byla, dá se debatovati, že mnohé jest přípustné, ano přijatelné.

Ale, velectění pánové, mně to připadá tak - a nyní užiju toho příkladu: když jest večer a tma, jest to docela moudré, když člověk chodí se svíčkou, ale, ani když jest tma, nemá se s tou svíčkou choditi na př. na půdu, a tím méně má se s ní choditi do prachárny. (Výborně!). Tím o této věci končim, nechci se jí dotýkati ještě blíže.

Zajímavo jest také, že p. dr. Schucker náleží k těm - a já to doznávám zcela otevřeno - kteří učinili ve svém nazírání jistý pokrok.

Dříve jsme toho neslýchali, že by s tam té strany jen jediné slovo o nějaké rovnoprávnosti, byt i poměrné, bylo padlo. Když se pánové cítili silnějšími ve svých poměrech, silnějšími ve své organisaci, tenkráte - ať se na mne nehněvají, když to řeknu, - proti našemu "Svůj k svému" - měli pánové, jak se mi zdá, heslo "Tvé k mému". (Tak jest, Výborně!).

Dnes již se trochu poopravili; ale, a to pravím velice opravdově, já od nich, kteří přece vyhlašují se za mírumilovné, neslyšel s plnou určitostí a jasností nějaké neodvolatelné prohlášení, že stojí na základě naprosté rovnoprávnosti a rovnocennosti obou národů v Čechách. V tom ohledu se pánové nevyslovují, to opatrně zamlčuji, naopak ale přece v mnohém sympatisují se stranou a dopřávají této rostoucího vlivu, ač zástupcové její s plnou zjevností prohlašují nauku o inferioritě našeho národa. A jak si vedou pánové v praksi! U nás, to jsme slyšeli, čeho se domáhají ohraničení, zařízení úplně svého vlastního hnízdečka.

Ale již na Moravě se řekne: Prosím, to jsou jiné poměry. Já uznávám, že na Moravě není takového kompaktního vedle sebežití obou národů. Leč jak jest tomu na příklad ve Štýrsku? (Tak jest. ) Prosím, pánové, ve Štýrsku máte velmi podobné poměry těm, které jsou v Cechách. A již jsem Vám to, velectění pánové, mnohokráte pověděl:

Co si budeme lámati hlavy s konferencemi, se zákony a paragrafy, řekněte jednoduše.

My chceme to, co my sami dáme Slovincům v Štýrsku aneb, když si přejete, obrátíme to a řekneme:

My Vám nejdříve slepě dáme všecko, co poskytnete sami Slovincům a budeme pak smlouvati klidně dál.

Myslím však, že opět uslyšíme: "To jest něco jiného". ("Posl Hořica: "To jest jiný kafe. ") V tom to leží. Vždycky jest to něco jiného, jestli máte někde přemoc aneb jestli se necítíte dosti silnými!

U nás, velectění pánové, skutečně se necítíte dosti silnými, a v tom snad leží ta nejbezpečnější záruka naděje, že v jednání mírném budeme pokračovati. Vy jste - a já vám toho nevyčítám založili své výpočty politické na událostech, které se v Evropě odehrály. Ale, velectění pánové, historie se nezastaví dle přání a povelu, ona jde svou železnou nohou dále a kdož ví, jaká překvapení ještě toto století nám přinese Než, velectění pánové, nehodlám Vás příliš dlouho zdržovati, neboť moje celá řeč jest vlastně jen polemikou nutně vyvolanou, poněvadž mé řeči a mé osoby bylo přímo dotčeno. Pan Dr. Schücker učinil nám ještě jednu výčitku. Nevyrozuměl jsem dobře, jestli tato výčitka znamená, že - pokud se nepolepšíme - nebude dále s námi jednati. Vycházelo to spíše z některého výkřiku, který jsem zaslechl. Ale i tu nemohu se vyhnouti, říci Vám své plné přesvědčení. Dotkli jste se státního práva a bylo řečeno, že pokud toho se nevzdáme, s námi dále mluviti nemíníme. Velectění pánové, tu přijměte zcela otevřeně naše prohlášení: Toho skutečně se nevzdáme, neboť vůbec nemáme ani žádného práva, abychom se ho vzdali. (Výborně. ) Státní právo tohoto království jest posvátným odkazem našich předků, osnova tohoto státního práva jest tmele na krví obyvatelstva této země.

Ale, velectění pánové, já také myslím, že jest velmi neodůvodněno, když z této věci kujete si jakési heslo, pod kterým bojujete, jakýsi postrach, který šíříte mezi vlastními svými soukmenovci. Rozhovořil jsem se zde o pojmu českého státního práva, mluvili o tom ještě daleko lépe a povolanějším spůsobem jiní z nás, pročež dnes k tom záležitostem vraceti se nebudu; jen tolik Vám řeknu - a ne jen Vám, ale i mnohým jiným, kteří tak odsuzujícím způsobem o našem státním právu se pronášejí: My, velectění pánové, pojímáme státní právo ne jako nějakou instituci středověkou, ku které bychom se chtěli vrátiti, my státní právo a jeho provedení pojímáme jakožto budoucí ústava této země, jakožto záruku svobody a štěstí obou národů (Výborně), obou kmenů a obyvatelstva veškerého. A dojde-li ku konkrétnímu jednání o těchto věcech: Vy se o tom přesvědčíte, jak zbytečné, ano jak malicherné byly Vaše pohnutky snad jen zdánlivé pohnutky, které vedou Vás k onomu nepřátelskému vystupování, jehož bohužel dnes ještě jsme svědky. Tím končím. (Výborně! Výborně, potlesk)

Nejv. maršálek zemský: Není již nikdo ke slovu přihlášen, končím tedy debatu.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet, ich schließe die Debatte.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj dr. Fořt: Slavný sněme ! Když jsem se chopil slova, abych předdnesl jménem rozpočtové komisse kratičký referát povahy podstatně formální, věru jsem se nenadál, že podnět tento zavdá příčinu k politické debatě, slohu vyššího a rozměrů značnějších.

Budiž proto i mně, jakožto zpravodaji komisse rozpočtové dovoleno, abych použil práva, které co poslanec ve své vlastnosti zpravodajské zajisté mám, a přičinil několik poznámek ke stanoviskům, již z jedné i druhé strany spůsobem markantním byla průběhem debaty konstruována.

Se strany jedné slyšeli jsme z úst posl. dr. Herolda slova překypující oprávněnou indignací nad obojetností a nerozhodností, kterou k otázce rovnoprávnosti jazykové na vídeňských konferencích vláda stavěla na odiv. Na straně druhé viděli jsme, kterak zástupce národních našich odpůrců, spůsobem, rovněž vehementním odmítal oprávněné výtky drem Heroldem pronášené. Dr. Schucker spatřoval v slovích dra Herolda zvonění umíráčkem vídeňským konferencím, dodav, že Němcům na zdaru konferencí oněch konečně také nezáleží, že též Němci, budou-li konference rozbity, pro ně žádné slze neuroní.

Pánové, dovolte, abych vůči těmto dvěma tak přesné vyhraničným stanoviskům načrtnul několika slovy mínění, které ad personam vůči vídeňským smiřovacím konferencím chovám.

Jsem pevně o tom přesvědčen, že vlastní cíl těchto konferencí leží docela jinde, než ve snaze po dosažení smíru jazykového Vycházím z názoru, že vláda ministrpresidenta má zcela jiný záměr, než zjednati mezi oběma národnostmi jazykovou dohodu, kterou zajisté i sám ministrpresident považuje za dnešních poměrů za nemožnou. Buďte ubezpečeni, co se ve Vídni v průběhu posledních týdnů odehrálo, není nic jiného, než nová folie, nové vydání oněch starých diplomatickopolitických machinací, kterými se hledí k tomu pracovati, aby otázka česká, tento těžký nerozřešený problém, jenž svou hloubkou a váhou nedopouští, aby se Rakousko skonsolidovalo do nového opětného několikaletého zbahnění byla přivedena. (Výborně!)

Přihlédněte jen k věci blíž. Jest možno za nynějších poměrů chovati naději, že k nějakému poctivému jazykovému smíru vůbec dojde ? Tato možnost jest při všem tom, co u nás od let trvá a zvlášť se zřetelem k tomu, co před několika měsíci se událo, naprosto vyloučena.

Co že se událo? Německá obstrukce, které jazyková nařízení byla jen záminkou, a které ve skutečnosti běželo o to, aby každý systém vládní, jenž by aspoň poněkud jevil snahu, učiniti národnostem utlačovaným zadost, při samém počátku byl zničen a povalen a hegemonie německá na novo zpevněna, obstrukce ona slavila veliké, bezpříkladné vítězství. V několikaletém souboji mezi německou panstvíchtivostí a autoritou státní, jejíž povinností a cílem má býti upravení poměrů rakouských na základě práva a spravedlnosti, v dlouhém tuhém tomto souboji německá panstvíchtivost zvítězila. Nuž ptám se, lze vůči tomu míti za to, že titéž živlové, kteří se domohli tak neobyčejného vítězství nad státní autoritou, ve vítězném opojení svém budou ochotni s námi vstoupiti v jednání, které by umožnilo dosaženi jazykového míru, jenž by národem českým mohl býti ratifikován? Toť věc nemožná, psychologické důvody nemožnosti jsou tak jasné, že není zhola myslitelno, aby vídeňské konference vedly k nějakému obě strany uspokojujícímu zakončení.

Leč, pánové, dovolte, abych poukázal ještě k jiné věci. I já jsem rozhodným přívržencem národního smíru českoněmeckého, i já v tomto smíru vidím jedinou možnost, aby hospodářsky země naše prosperovala, aky rozvoj její stal se stěžejním bodem pro zdar a rozvoj celého soustátí. Však čím více si této kýžené shody přeji, čím jasněji v ní spatřuji podmínku jak lepší hospodářské prosperity, tak i rostoucího zpevnění velmocenského postavení říše, tím hlouběji pociťuji povinnost zkoumati dané poměry do nejmenších podrobností a v jasné světlo postaviti ony neblahé příčiny, které dosažení kýžené shody staví se na překážku.

Dovoltež, abych se příčin oněch dotknul, byť jen v rysech nejstručnějších.

Pánové! Jedna z nejpřednějších překážek vadících dosažení národního smíru spočívá v staré theorii, tvořící od let padesátých podstatu politiky německého národa v Rakousku. Jest to theorie tak zvané politické a národní državy Nazýváte to "Besitzstand-Theorie", zapomínáte v tom okamžiku, když toto slovo vyslovujete, z čeho se tato theorie vyvinula. Tato theorie neznačí nic jiného, než konservování staleté křivdy, udržení staletého bezpráví ze strany germanisujícího, centralisovaného státu proti slovanským národnostem páchaného, kupení bezpráví, nakupená křivda, nakupené germanisování slovanských kmenů. (výborně!) Myslíte, že petrifikováním tohoto stavu, myslíte, že schválením a sankcí tohoto nepřirozeného a neodůvodněného nadpráví, že