ného jiného prostředku více vyjití z tohoto bludiště, ve kterém dnes vězí celá říše jakož i naše země, než svolání konference obou národností. Velectění pánové! Již to, pravím, již to jest cesta po mém názoru poněkud pochybená. Ona není pochybená proto, že by theoreticky nemohla býtí správnou; theoreticky jest možno, aby obě národnosti o všech požadavcích svých vzájemně jednaly; ale jest to vyšlapaná pěšinka, která několikrát zde byla zahájena; není to myšlenka, která by skutečně mohla vésti k cíli. Tím více jest to cesta dosti pochybená, neboť když vláda chtěla tuto cestu nastoupiti, především musilo býti zřejmo, že ta vláda má nějaký konkretní plán, nějaký konkretní cíl před rukou, že má nějaký úmysl podobné dílo míru fedrovati a podporovati.

A co jsme, velectění pánové, viděli v posledních dnech této konference, kterou obeslali poslanci ne z nějaké slabosti

-  to jest tak nespravedlivá výtka, která se jim činí, jako věru není nesprávnější

-  nýbrž z pevného odhodlání za všech okolností hájiti práv našeho jazyka a domáhati se toho, co konečně musí býti upřímnému synu této země cílem - pokoje a míru v této zemi Ne ze slabosti obeslali tuto konferenci! Ale jak zachovala se vláda vůči té konferenci?

Tři neděle nechala členy se raditi a raditi a raditi.

A konference ovšem s touto svou poradou nepřišli k žádnému cíli, teprve když již se to mělo rozcházeti, a když již svolání sněmu bylo na kraji, teprve potom přišla vláda, aby zaujala stanovisko v té nejrozhodnější otázce, v otázce jazykové. A pánové, jest pravda, že vláda Korbrova zaujala nějaké stanovisko ? Vláda Korbrova neučinila nic jiného, nežli jemnějším způsobem to, jak toho užil nebožtík hrabě Taaffe na interpellaci tohoto slavného sněmu, když se domáhal, aby právo jazykové uskutečněno bylo Tenkráte hrabě Taaffe poukázal interpellanty na sbírku jazykových pravidel Kaeserových Dnešní vláda není tak neslušná a neučinila to v té formě, ale sestavila sbírku všech projektů zcela differentních, jak by jazyková otázka mohla anebo nemohla se v této zemi rozřešiti,aniž by řekla, jestli to myslí tak či onak, a myslila: Když hodím členům konference tuto kost a celou sbírku možných i nemožných projektů, budou míti na půl léta co dělati, budou tiši, a já budu zatím vládnouti dále. (Tak jest!)

Ale v tom ohledu, myslím, že se vláda Dr. Korbera velice mýlí, a jak já znám smýšlení českého lidu a smýšlení českých poslanců, mám za to, že při jednáních se zástupci, německého národa o podmínkách smíru tuto nedůstojnou komedii vlády Dr. Korbra s sebou dále hráti nedají My musíme žádati na tomto slavném sněmu, aby vláda učinila pevné rozhodnutí, aby zaujala určité stanovisko vůči otázkám národním a jazykovým v této zemi. Pánové, to žádá - já nemluvím o naší cti - to žádá interes monarchie, to žádá interes této země, to žádá také interes práva. My, pánové, nemůžeme se spokojiti s tím, aby vláda řekla, že jest konečně pro zavedení úředního jazyka českého, když to podmiňuje mír v Čechách (Veselost), ano, pánové, my pravíme, že to podmiňuje mír v Čechách, avšak se strany Němců se praví: Ono by to podmiňovalo mír v Čechách, kdyby se nám dalo ještě zase něco jiného. To není žádná politika postaviti nejdříve dvě politické strany proti sobě v jisté otázce, aby se dohodnouti nemohly, a pak říci: Já udělám něco, když se docílí mír, poněvadž ten, kdo projevil toto mínění, ví, že ten mír mezi oběma národnostmi není možný, a že tedy slib, který Korber učinil, jest slib cum reservatione mentali, poněvadž věděl, že podmínka tato se nesplní.

My musíme žádati, aby vláda v této na ten čas nejaktuelnější otázce, totiž revindikaci českého vnitřního jazyka úředního, zaujala stanovisko rozhodné, přesné a jasné. My již nežádáme od nynější vlády, já to alespoň nežádám, abych jí řekl: Ty musíš zaujmouti stanovisko naše! Ne! To jest věc vlády, jest-li zaujme naše stanovisko, ale my chceme, aby vláda zaujala určité stanovisko, aby mohlo v národě českém býti jasno, jestli vůbec můžeme připustiti, aby tato vláda ještě den dále v této říši vládla. V tom vězí dnešní politická otázka.

Ovsem, pánové, to, o čem se vyjednává mezi českými a německými delegáty, to jsou věci, které náležejí do kompetence tohoto sněmu, a tu myslím, že při dobré vůli ve příčině zákonů o jazyku při samosprávných úřadech a o minoritních školách zde na sněmu, i kdekoliv, se docílí nějakého dohodnutí.

Ale, pánové, o to tu v této věci nejde. V této věci jde o to důležité stanovisko, jaké vláda principielnímu nazírání na otázku jazykovou v tomto království českém věnuje. Vláda se nevyslovila, ale předložila, jak známo, statistický materiál - a nebyla to žádná vládní osnova o upravení národnostních okresův.

A Vy, velectění pánové víte, že z tohoto statistického materiálu, který nebyl předmětem rokování na konferencích, našim členům konference a poslancům českým byly činěny ty vyhrožující výčitky, jako kdyby byli svolili k nějaké parcelaci království Českého. No! Takové výčitky může dělati každý, k tomu má úplné právo. (Posl. Kramář Komu se nejedná o pravdu!)

Já mohu říci Zde se mísí 2 pojmy, které jsou s sebou neslučitelný. To jsou všecko věci druhého řádu, jak bude upraven ten neb onen okres. V konkrétních případech zajisté by to mohlo býti na újmu neb na prospěch Čechů, nebo na újmu neb na prospěch Němců. To jest ale otázkou podřadnou, zrovna jako jest otázkou podřadnou, že dnes jest tolik a tolik okresních soudů českých a tolik německých.

My ale, pánové, musíme jasně viděti 3 základní body, které pro urovnání jazykové otázky v úřadech v Čechách jsou dle našeho zákona směrodatnými. Jednak, aby jednota země a jednota správy v této zemi bezvýminečně byla zachována. (Výborně!)

To jest bod, od kterého my neupustíme, a který musí býti především vyřízen, než se přikročí k řešení subtilnímu.

Druhým bodem základním jest, aby oba jazyky zemské - já pravím zemské, poněvadž dle stávajících zákonů jsou zemskými, třeba liberecký magistrát pravil, že český jazyk v Liberci zemským není; to jsou vtipy úřední (Hlas: Schuckerovy vtipy!) ale žádná logika byly úplně rovnoprávný.

To, pánové, není a nemůže býti předmětem nějakého jednání, to jest státními základními zákony naprosto zaručeno. Tu nežádáme za žádnou nápravu, ale nepřipustíme žádnou změnu. My musíme trvati na tom, poněvadž jest to stejně spravedlivo Čechům i Němcům Jak se potom věc upraví v subtilních otázkách a pak, kde má národnost býti známkou pro užívání nějakého jazyka, o tom nemůžeme dříve jednati a něco podobného připustiti, dokud nebude uspořádán právní základ v této věci. Vždyť my neustále mluvíme o národnosti, o tolika a tolika procentech, ale nemáme žádné statistiky národností.

Pánové, falešným a brutálním způsobem provedeným sčítáním lidu chcete řešiti nějakou národnostní otázku? Ti, kdož chtějí zjistit, mnoholi kde je Čechů, a mnoho-li Němců a kteří praví a hlásají, že obcovací řeč není ještě známkou národnostní, musí především připustiti a především je to povinností vlády, aby se zasadila, by při příštím sčítání lidu najisto postavena byla národnosť veškerého obyvatelstva, poněvadž bez takovéhoto objektivního zjišťování národnostních okresů v zemi spravedlivého provedení otázky té mysliti si nelze. To jsou 3 kardinální body, o kterých se jedná a co pod těmito kardinálními body jest, může býti předmětem vážného, loyálního a objektivního jednání a smlouvání se mezi oběma stranami. Ale my musíme míti především prohlášení, že vláda tyto 3 kardinální body také uznává, a na druhé straně musíme míti záruku, že kardinální bod, pokud se týče rovného práva našeho jazyka, ve státních úřadech se provede.

Pánové, ta politika - a odpustíte mi němečtí páni kollegové, kterou český národ se všemi svými právními nároky byl odkázán pouze na to, jestli Vy k tomu svolíte čili nic - byla by s naší strany politikou zbabělosti, tou bychom svou vlastní česť, svůj význam a své přesvědčení ponižovali. My na takovýto kompromis nepřistoupíme a, jako jsme to činili dosud, budeme si hleděti toho, čeho nemůžeme dosáhnouti po dobrém, bojem a opakovaným bojem vybojovati. (Výborně - potlesk. )

Pánové, nespoléhejte příliš na to, že se minulé neděle sešlo v království Českém několik lidí z našeho národa, kteří přijali zásady, jež by snad byly Vám příjemný. Pánové, nerad pronáším kritiku o tom, čeho jsem sám neslyšel a musím se spoléhati v té věci pouze na to, co Váš list "Bohemia" (Hlasy: Orgán českých realistů) byl přinesl.

Jest to vůbec smutné, když německý list přináší zprávu o zřízení a cílech české lidové strany.

Pánové, jest to volno ještě v Rakousku, když pan farář nic proti tomu nenamítá, aby si při křtu dal jméno, jaké kdo chce. Ale to Vám říkám napřed: Co Vám páni v sobotu a v neděli ukuchtili, český lid někdy neschválí (Výborně, potlesk) a to jméno český lid této straně, bude-li státi při tomto programu, nikdy nedá.

Pánové, na to nespoléhejte, že to jest nějaký obrat v mínění národa českého, jest to theoretická zaslepenost mnohých lidí, kteří myslí, že když pořád něco hledají nového, našli to pravé. Já, pokud mínění našeho národa znám pravím, na to nespoléhejte, jestli-že je omyl ve středu našeho národa a jestliže se nalezli mnozí, kteří v zaslepenosti, nebo v theoretickém omylu přisvědčují zásadám, které si vytkli, to bude míti jiný následek, následek pro nás příznivý.

Budeme viděti, že nesmíme k tomu tak klidně přihlížeti a na místo posavadní zamlklosti, tichosti a vyčkávání přijde zase do našeho národa ten ostrý vítr, který v něm dříve vál, a který sfoukl několik vlád a několik stran cislajtánských v naší vlasti. (Výborně!)

Pánové, já jsem jen těmito několika slovy chtěl naznačiti, jak my nyní pohlížíme naproti vládě a k tomu mohu dodati, že pochybuji o tom, že, jest-li během tohoto zasedání vláda neodhodlá se k určitému vážnému skutku a jest-li se neodhodlá konečně vysloviti své politické postavení naproti našem národu, poslanci naši na říšské radě pak budou státi a budou míti napřed již určitou marsrutu, ze které je žádný slib a žádné lichocení nesvede.

Já nechci býti prorokem, ale musím říci naproti německým kolegům, kteří si opravdu přejí smíru v Čechách, že oni ničeho nečiní, by ještě této chvíle, kdy za tak těžkých poměrů poslanci čeští odhodlali se sednouti ke konferečnímu stolu, neměli podobnými intrikami mařiti dobrou vůli vlády, poněvadž tímto okamžikem mohou v českém národě nastati poměry, kdy budete k nám volat, (Abgeordneter Dr. Schreiner ruft. Niemals! Wir, sollen zu Ihnen bitten kommen! Ja freilich!) a my budeme hluší, Vy budete museti k nám volati, poněvadž víte, že s námi musíte žíti a víte, že máme síly, že se udolat nedáme.

Já bych měl skončiti jen několika slovy a poukázati k tomu, co se týče našich domácích poměrů, že se nám neustále vyčítá, že jsme upustili od starého českého programu, státního českého práva Pánové, já se nebudu obírati tímto státním právem způsobem tak duchaplným, tak elegantním a způsobem tak vznešeným, jako Dr. Gross v poslední schůzi, veškeré ty banálnosti starého Kladderadatsche a jiných listů německých, nevím, jak se časopisy ty všechny jmenují, vůdce národa německého na Moravě, který dobře ví, jaká tam jest jeho situace a jaký tam jest klam a šalba, že jest ve většině tamějšího sněmu nemožný, všechny ty banálnosti pronesl proti našemu národu. Což pak, pánové, že hájíme státní právo této země, že hájíme její samostatnost, jest to věc, která se činí na neprospěch Němců ? Hledejte po celém světě národy a obyvatele nějaké země, kteří by nebyli nadšeni pro samostatnost svou, pro vlastní správu a pro neodvislost!

Pánové! vy, kteří s nadšeným srdcem pozorovali jste boj Boerů, kteří bojují za samostatnost své země, nám činíte výčitku, že říkáme, že země naše trpí a úpí pod centralismem vídeňským! Kdybychom neměli skutečného historického práva, museli bychom je vydupati, abychom dokázali, jak nevyhnutelně jest zapotřebí naší zemi, která v dějinách evropských brála tak velikou úlohu, aby byla neodvislou, aby mohla sama se spravovati a sama hospodařiti. Pánové, to není ničeho proti Němcům a, jestliže, pánové, jednou v otázce národní stane se dohodnutí, původ opravdové rovnosti a opravdové rovnoprávnosti v král. českém bude utužen, myslím, že německý lid i jeho zástupcové přijdou k tomu poznání, že jakási samostatnost a zejména finanční samostatnost této země jest zároveň také štěstím a zřejmým prospěchem jak pro národ český tak i pro národ německý. (Poslanec Bohatý volá: Wir sind Oesterreicher und bleiben Oesterreicher und zwar DeutschOestereicher!) Velectění pánové, já zajisté nebudu ničeho mluviti proti tomu, co volal p. koll. Bohatý; on praví, že jest Rakušanem a že jest Němcem. Já mu to věřím a jeho přesvědčení také ctím, ale Vy vidíte, velectění pánové, že na příklad štýrští Němci anebo tyrolští jsou také Rakušany a také Němci, ale oni s hrdostí se k tomu hlásí, že jsou obyvateli Štýrska a Tyrolska (Tak jest!) a mám za to, že naši krajané němečtí, třebas byli Rakušany a Němci, nemají přece pražádné příčiny, aby se s hrdostí k tomu nehlásili, že jsou syny českého království, že jsou syny této země, za kterou se žádný její příslušník nemůže styděti, leč by to byl nějaký zrádce. (Výborně! Hlučný potlesk. ) (Abg. Bohaty ruft: Wir wollen nicht Czechen zweiter Classe sein!)

A jestli pan koll. Bohatý praví, že nechce býti Čechem druhé třídy, tu pánové, já pravím, že ani my nechceme, aby byl Němec Čechem ani prvé třídy, my chceme, aby v této zemi zůstali Němci Němci, ale také aby zůstali Češi Čechy.

Tak to stojí mezi námi, jako my nechceme - a bylo by to šílenstvím od nás - počešťovati německé krajany, tak si také přejeme, aby naše národnost stála pod plnou ochranou jako národnost Vaše. (Výborně!)

Jestli jsem již zmínil se o tom, učinil jsem tak proto, že máme plné přesvědčení - a že před celým národem to mohu svou ctí zaručiti, že to není pravda, že poslancové národa českého jakýmkoliv způsobem opustili státoprávní program, naopak, že při něm stojíme a pevně trváme (Výborně !) My ale spoléháme ve všem všudy na to, že politika jest boj,který musí každý vésti dle těch poměrů, jaké právě jsou. Byl by šílencem ten. který, nemaje žebřík, chtěl by přeskočiti zeď 4 m. vysokou, když tak vysoko nemůže skočiti. Ale přirozeně hledati bude žebřík a pomocí toho přes tu zeď přeleze. A byl by v politice šílencem, kdo by chtěl, aniž by nevyčerpal do poslední chvíle veškerých prostředků praktických, které mu k dosažení jeho cíle slouží. V této naší politice, kterou my provozujeme a která prýští z nejvroucnějšího vlastenectví z nejvroucnější lásky k vlasti naší, z tohoto pochopení naší obtížné situace politické, ve které se nacházíme, nemůže nám činiti nikdo žádných výtek. My jsme přesvědčeni, že celý náš národ, až se mu vyloží, co poslanci jeho podnikají na obranu jeho práv, uzná, že nemohli jednati jinak a že ani ti, co přijdou po nich, nebudou činiti jinak, poněvadž v každé politice jest správnost, mravnosť a pravda jediným základem a my podle těchto zásad bojujeme a doufám, že my i naši následovníci na těchto zásadách zvítězíme My od těchto zásad za žádnou cenu ani na jakýkoliv nátlak shora aneb odjinud neustoupíme a na nich setrváme.

To prohlásiti pokládal jsem za svoji povinnosť. (Výborně! hlučný potlesk; řečníku se blahopřeje. )

Oberstlandmarschall: Es hat sich der Herr Abg. Dr. Zdenko Schücker das Wort erbeten und ich ertheile ihm dasselbe.

Abg. Dr. Zdenko Schücker: Hoher Landtag! Sowohl der Ton wie der Inhalt der Rede meines sehr geehrten Herrn Vorredners erfordert von unserer Seite eine Erwiderung. Ich muss aufrichtig gestehen, dass der Ton der Ausführungen des Herrn Abg. Dr. Herold mich außerordentlich überrascht hat und zwar aus dem Grunde, weil wir doch in dein Stadium stehen, wo wir eine Versöhnung der beiden Völker erzielen sollten und weil auf der anderen Seite feine Rede in so vollstem Widerspruche steht mit jenen Ausführungen, die wir vor kurzen Zeit von der Gegenseite an einem anderen Orte gehört haben.

Meine Herren! Gestatten Sie mir, dass ich von dieser Stelle hinweise ans die Rede,welche der sehr geehrte Herr Obmann des jungčechischen Club zu Beneschau vor kurzen Zeit gehalten hat. Die Rede hat sich ausgezeichnet durch einen ruhigen, sachlichen Ton und er hat damals Anlass genommen gegen jene Angriffe Stellung zu nehmen, welche gegen die Mitglieder der Ausgleichsconferenz von čechischer Seite aus der Wählerschaft hervorgegangen sind.

Meine Herren, mit dieser Rede, welche so fachlich gewesen ist, ist die heutige Rede, welche Herr Abg. Dr. Herold in so heftiger Weife zu halten für nothwendig gefunden hat, im vollsten Widerspruche. (Abg. Dr. Záhoř: Temperament!)

Ich kann mir das nicht anders erklären, dass dieser Widerspruch vorgekommen ist als dadurch, dass der Geist des Herrn Abgeordneten Dr. Eduard Grégr, welcher über dessen Rede in Melnik geschwebt hat, über ihn gekommen ist, und dass deshalb Herr Abgeordneter Dr. Herold es für nothwendig hielt, gegenüber der čechischen Wählerschaft und einem Theile der Presse, welcher allerdings heftige Angriffe gegen die Mitglieder der Äusgleichsconferenz čechischer Nationalität erhoben hat, somit gleichsam zur Ehrenrettung seiner Partei eine derartige scharfe Sprache zu führen. Dieselbe ist wohl bestimmt als zum Fenster hinaus gehalten behandelt zu werden.

Meine Herren, davon können Sie überzeugt sein, dass diese Rede in dem Tone, wie sie gehalten wurde, auf uns Abgeordnete gar keinen Eindruck machte. (Stürmischer Beifall links. )

Meine Herren! Ich glaube nicht, dass die sehr maßvollen Worte, welche Seine Magnificenz der Herr Rector der deutschen Universität (Heiterkeit bei den Jungčechen) hier gesprochen hat, irgendwie Anlass zu einer heftigen Erwiderung gegeben haben (Sehr richtig! links. )

Ich würde es dem Herrn Rector Magnificus der deutschen Universität in Prag sehr verübelt haben, wenn er nicht den Anlass ergriffen hätte, hier sich der deutschen Studenten und des deutschen Universitätslebens anzunehmen. Es war nur möglich, dass jemand, der nicht akademisch gebildet ist, derartige Verdächtigungen und derartige Verumglimpfungen der Studenten aussprechen kann. Ich bedauere ausdrücklich, dass aus der Interpellation auch Herren unterschrieben sind, die tatsächlich academische Studien hinter sich haben, welche das ganze Universitätsleben und jugendfrische Leben der Studenten, mögen dieselben deutscher oder auch, anderer Nationalität angehören, auch in sich empfinden sollten, daher auch wissen müssten, dass es Unrecht ist, wenn dieses Universitäts- und freie Studentenleben behindert und eingeengt wird.

Nur Einer, der Abgeordnete Herr Breznovski), hatte hier wiederholt es gewagt, He deutschen Studenten anzugreifen; er war imstande, derartige Beschuldigungen vorzubringen, und sehr bedauere ich es, wenn dazu andere Abgeordnete Beifall spendeten und seine Ausfälle unterstützten.

Wir haben von dieser Stelle aus wiederholt Anlass genommen, uns des deutschen Studentenlebens in Prag anzunehmen, und haben aus die für Sie und Jhr CuHurleben fließenden Folgen hingewiesen, wie dies heute in maßvoller Weise Seine Magnificenz der H. Rector der deutschen Universität gethan hat, Er sagte: "Wenn Sie das Leben der deutschen Studenten, das deutsche Universitätsleben überhaupt hier untergraben und unterbinden, so werden Sie sich an eigenem Leibe strafen. Sie werden damit auch die Freiheiten der čechischen Universität, das freie Universitätsleben der čechischen Studenten unterbinden und untergraben. "

Meine Herren! Seine Magnificenz der Herr Rector hat darauf hingewiesen und mit Recht, dass der Typus der deutschen Universitäten, der Charakter derselben, auch der čechischen Universität und dem čechischen Universitätsleben eigen ist und auf diese übertragen worden ist. Diese Erscheinung zeigt sich auch auf andern slavischen Universitäten. Warum? Weil das ganze Wesen, weil die eigene Struktur des deutschen Universitätslebens in ganz eigener Art und Weise sich entwickelt hat, auch bei jenen slavischen Völkern, welche in erster Reihe und vorwiegend mit dem deutschen Culturleben in Verbindung getreten sind.

Und, meine Herren, wollen Sie den Charakter und die Geschichte der deutschen Universität hier in Prag läugnen? Können Sie wider sprechen, dass sie deutschen Ursprungs ist, läugnen, dass Prag der Sitz der ältesten deutschen Universität ist? (Lebhafte Unruhe bei den Čechen. )

Meine Herren! Wenn Sie es leugnen, so werden Sie einfach der Geschichte auf diese Weife ins Gesicht schlagen. Sie werden die Geschichte fälschen, aber Sie werden der Wahrheit Damit nicht wirksam entgegentreten. Sie werden nicht mit Erfolg die historische Wahrheit damit ablängen können; denn Thatsache ist und bleibt es, dass die Schöpfung der deutschen Universität hier deutschen Charakters ist.

Meine Herren! Sie sind uns heute entwachsen. Sie sind dein deutschen Culturleben entwachsen, Sie sind heute stolz auf das, was Sie selbst errungen haben, stolz auf das, was Sie gelernt haben, was Sie wissen.

Meine Herren! Wir haben Sie niemals mißgünstig behandelt, vielmehr haben wir es immer als einen Vortheil angesehen, wenn zwei so kräftig entwickelte Völker hier in diesem Lande wetteifern nicht nur auf politischem, sondern auch auf culturellem Gebiete. Vergessen Sie nicht, dass Sie von deutscher Cultur aufgezogen worden sind, und dass, wenn Sie jener slavische Volksstamm sind, welcher am fortgeschrittensten im Culturleben ist im Verhältnis zu anderen slavischen Volksstämmen, Sie es deswegen sind, weil Sie am nächsten dein deutschen Culturleben standen und am meisten Gelegenheit hatten, von den Erscheinungen des deutschen Culturlebens berührt zu werden Daher, meine Herren, werden Sie es auch nicht läugnen können, dass wir mit vollem Recht darauf hinweisen, dass hier in Prag eine alte deutsche Culturstätte war und ist, aus welcher Sie reichlich geschöpft haben.

Es dient Ihnen zum Vortheil, dass Sie die reichen Schätze, die Ihnen von deutscher Quelle geboten worden sind, zu Ihrem Vortheil ausgenützt, und es zu der Bedeutung gebracht haben, die Sie heute besitzen.

Meine Herren! So viel wollte ich bezüglich der deutschen Universität und der deutschen Studenten sagen und knüpfe nur hieran noch die Bitte, unter Ihren Herren, welchen ein ruhiges Verständnis noch nicht abhanden gekommen ist, dahin zu wirken, dass alle Angriffe gegen die deutschen Studenten und die deutsche Universität in Prag unterlassen werden mögen!

Nun, meine Herren, komme ich zur politischen- Seite!

Wir haben gewiss keinen Anlass gehabt, hier im Landtage bei diesem Anlasse unsere politische Stellung zu markieren. Dieselbe war ja früh von selbst gegeben Allein die Rede, welche der Herr Abg. Dr. Herold gehalten hat veranlasst uns zu einer politischen Gegenausführung.

Die Rede des Herrn Dr. Herold hat geklungen wie Grabesgeläute, welches er den Ausgleichsconferenzen nachsendet. Es hat ebenso geklungen, als wenn er der Conferenz den Absagebrief geschrieben hätte und nicht mehr wollte, dass die Ausgleichsconferenzen weiter geführt und zu einem Resultat gebracht werden. Er meint, dass dadurch das Ansehen und die berechtigte Stellung des čechischen Volkes einen Eintrag erleiden können.

Meine Herren! Nehmen Sie die Gegenerklärung von uns an, dass wir uns zu einer Verständigung nicht aufdrängen, dass wir nicht diejenigen sind, welche um jeden Preis die Verständigung suchen. Wir haben bewiesen, dass wir die Hand, die uns zur Verständigung geboten wird, nicht zurück weisen.

Wir wollten uns tatsächlich in eine fachliche Erörterung einlassen, und wo möglich einen Frieden erzielen. Wollen Sie keinen Frieden, wollen Sie keine Verständigung, wollen Sie um jeden Preis Krieg und Kampf, gut, meine Herren! wir sind bereit, auch diesen aufzunehmen und werden ihn führen in der gewohnten Kraft und Zähigkeit, die unserem Volke eigen ist. Ob das aber zum Nutzen dieses Landes gereichen werde und ob es für einen Patrioten, welcher für die wirtschaftlichen und kulturellen Interessen dieses Landes ein offenes Herz hat, ein erfreuliches Schauspiel sein wird, das möchte ich thatsächlich bezweifeln. Meine Herren! Wir alle zusammen, Deutsche und Čechen, mögen sie welcher Berufsklasse immer angehören, fühlen es aus das Empfindlichste in unferent ganzen wirtschaftlichen Leben, wie schwere Wunden dieser Kampf uns schlägt und wie unbedingt nothwendig es wäre, dass wir uns zusammenfinden zu friedlicher wirtschaftlicher Arbeit.

Meine Herren! Ich sage also noch einmal, wollen Sie den Kampf, gut, so werden wir ihn führen.

Die Verständigung beiderseits von Volk zu Volk, wie sie thatsächlich in Wien angebahnt worden ist, halten wir aber für das Richtige, und deswegen sind wir auch der Conferenz nicht aus dem Wege gegangen, vielmehr haben wir uns auch dort mit Aufopferung bemüht, Forderungen zu stellen und Gegenforderungen anzunehmen, von denen wir glaubten, dass sie im allseitigen Interesse zu stellen und zuzugestehen wären.

Nun, meine Herren, ich bedauere, dass von Seite des Herrn Abg. Dr. Herold dem entgegengesprochen worden ist und ich bedauere dies um so mehr, als er nicht Mitglied der Verständigungsconferenz ist und als es doch eigentlich am Platze gewesen wäre, über den Perlauf der Verständigungsconferenz einen Herrn reden zu lassen, welcher selbst Mitglied derselben ist und unter dem unmittelbaren Eindrucke jener Erscheinungen steht, die dort zu Tage getreten sind.

Sie werden uns zugestehen müssen, dass wir in der Verständigungsconferenz beiderseits entgegenkommend und thatsächlich bemüht gewesen sind, Gesichtspunkte zu finden, unter welchen wir uns vereinigen können.

Meine Herren! Ich bin nicht Vertheidiger der Regierung. Sie wissen, wir haben unseren Standpunkt gegenüber dem Regierungssystem dahin klar gestellt, dass, nachdem die Regierung erklärt hat, sie verhalte sich neutral gegenüber den Parteien, wir von unserer Seite uns vollständig freie Hand gegenüber der Regierung vorbehalten. Wir haben erklärt, unsere Politik darnach zu richten, wie die Regierung gegen uns vorgehen wird, ja dass die Regierung auf den schärfsten Widerstand stoßen wird, wenn sie in irgend einer Weise gegen uns agressiv vorgehen sollte.

Der Standpunkt, den die Regierung eingenommen hat und den wir in der Conferenz stets festgehalten haben, ist ja von allen Seiten seitens der Mitglieder der Ausgleichsconferenz acceptiert worden. Von sämmtlichen Mitgliedern der Conferenz wurde es gebilligt, dass beide Parteien über die einzelnen Punkte des Programms, das uns die Regierung vorgelegt hat, ihre Meinungen aussprechen und dass es dann Sache der Regierung ist, zu diesen Aeußerungen der Parteien Stellung zu nehmen. (Abg. Hořica: Da haben Sie die Rede des Dr. Engel in Beneschan nicht gelesen!)

Meine Herren! Ich finde das auch vollständig begreiflich: Wenn zwei widersprechende Parteien da sind, welche verschiedene Standpunkte vertreten, dann ist es ja naturgemäß, dass eine Regierung, welche eine Verständigung erzielen will, sich in der Reserve halten muss und erst die Parteien sich gegenseitig aussprechen lassen muss.

Meine Herren, der Wunsch, den Herr Dr. Herold ausgesprochen hat, wurde auch von unserer Seite getheilt; auch wir wünschten die Anschauungen der Regierung über die strittigen Punkte unserer beiderseitigen Verhandlung kennen zu lernen Auch wir wollen wissen, welchen Standpunkt die Regierung einnimmt. Aber wir haben uns beschieden, als uns gesagt wurde, es würde gewünscht zunächst die Parteien sich aussprechen zu lassen. Wir befinden uns ja bezüglich der Verständigung noch in einem Vorstadium. Da erscheint es mir nun voreilig und über das Ziel hinaus geschossen, wenn heute schon in dieser Weise von Seite des Dr. Herold ablehnend gesprochen worden ist, (Rufe: Sehr richtig!) und wenn er gleichsam mit einer Drohung kommt. Vollziehen Sie diese Drohung, gehen Sie aus der Verständigungsconferenz heraus, wir werden dann auch wissen, was wir zu thun haben. Wir hängen und klammern uns ja nicht daran, aber dann ist diese von Ihnen so oft betonte Friedensliebe eine Unwahrheit.

Ihr früherer Minister Dr. Kaizl hat gesagt, nur ein Blatt Papier sei es, das uns trennt. Ist das das dünne Blatt Papier, was uns in der heutigen Rede Dr. Herold geboten hat?

Meine Herren! Sie haben bei wiederholten Anlässen hier  im Landtage geradezu feierlich behauptet,dass Sie den Frieden zwischen den beiden  Völkern dieses Landes wollen

Ist das eine Friedensrede, zu einer Zeit, da die Verständigungsconferenz noch nicht so weit gediehen ist, dass man von einem praktischen Resultate derselben sprechen kann ? Verträgt sich das mit der betheuerten Friedensliebe, dass man dieses Resultat gar nicht erwartet, sondern in vorhinein eine so vehemente Sprache führt?