kteří neposlechli zákona, a že vláda ThunKaizlova to byla, která připravila celou tuto věc, a vše to, co přišlo za Claryho.

Pánové, to snad můžeme si upřímně říci a nikdo o tom nepochybuje, že kdyby byla vláda Thun-Kaizlova ukázala více dobré vůle, že chce zjednati právům a zákonu platnosť, by se, pánové, nebylo mohlo opakovati, co se opakovalo v německém území, a že by nebyla opravdu zpupnost německá mohla vyrůsti tak, jak opravdu vyrostla. (Výborně!)

Velectění pánové, neračte zapomínati, že za této vlády Thun-Kaizlovy se nám stalo, že nebyly potvrzeny zákony, o kterých zde bylo v předešlém zasedání sněmu jednáno a sice jednáno s takovým sebezapřením; jsou to známé zákony o minoritních školách a o užívání jazyků při samosprávných úřadech.

Velectění pánové! To jest přece čin vlády nám přátelské, který se jí odpustiti nemůže. Anebo, velectění pánové, když se jednalo o to, aby vláda tato státoprávní adressu, která byla sněmem přijata, a to jednohlasně, a pro kterou hlasoval i člen této vlády, tehdejší ministr Kaizl, předložila, že tuto státoprávní adressu Jeho Veličenstvu nepředložila. Co máme čekati od nepřátelské vlády? (Výborně!)

Kdybych probíral jednotlivé události z předešlého sněmu, našel bych celou řadu jednotlivých okolností, které bych měl vytknouti. Ale pomíjím toho, poněvadž budu musiti o jiných věcech se rozšiřovati. Ale jen jedné věci nesmím zapomenouti. Pamatujete se, s jakým tenkráte nadšením a s jakým rozhorčením promluvil sněm proti stíhání poslance Bartáka. A ejhle! Ta vláda Thun-Kaizlova to byla, která se přímo vysmála celému sněmu království Českého! Ačkoliv se sněm království českého usnesl, že posl. Bartáka nevydá, jakmile byly brány této sněmovny uzavřeny, dovolila vláda, aby byl vydán a odsouzen. (Hanba!)

Velectění pánové! To zajisté sluší zde připamatovati, abychom mohli říci: Ano, tak jednala s námi tak zvaná přátelská vláda. Co potom očekáváme od těch vlád, o nichž pravíme, že jsou nám nepřátelské. Jest to také, pánové, jeden

z největších důvodů proti těm všem z pánů, kteří se vlády Thun-Kaizlovy zastávali. Jedná se zde o zemské finance; jestliže kdy a kdo očekával, že se nějaká náprava zde stane, zajisté to očekával za ministra financí, který jest členem české národní strany. Očekávalo se, když on zde ve sněmovně často mluvil o finančních plánech, že bude míti vůli a též příležitost to provésti a že jako ministr ukáže, co dovede, a že nezapomene na program, na základě kteréhož byl zvolen Ale viděli jsme, že dal jakousi bezvýznamnou radu, ale takovou radu, že jí ani komise, která byla zvolena pro upravení finančních záležitostí, potřebovati nemohla.

Pánové! To se musí připamatovati a sice proto, aby se takové věci neopakovaly. Pánové, takovýmito případy se pak jen nedůvěra do lidu vnáší. Čemu pak potom má lid náš věřiti, když zde stojí poslanec, který byl zvolen na základě určitého programu a jakmile se dostane tam, kde by mohl něco působiti, zpronevěří se tomuto programu a jedná op čně, anebo nedělá pro náš program docela nic

Velectění pánové! Jestliže tedy za vlády Kaizlovy se nám dělo příkoří, o němž tady mluvím, nemůžeme se ovšem ani diviti tomu, co se stalo za hraběte Claryho Pravil jsem již, že zrušení jazykových nařízení bylo připraveno touto vládou a že vláda hraběte Claryho udělala jenom co učiniti musila.

Ale zde bychom se měli u jedné velice důležité otázky zastaviti, totiž na kom je zodpovědnost za to, co se zde již dělo a nedělo.

Můžeme dnes k stíhání a zodpovědnosti potahovati vládu hrab. Thuna nebo Kaizla? Ti již ministry nejsou. Můžeme k zodpovědnosti pohnati hrab. Claryho? ten také již není ministrem, a nyní je ministerstvo, které má trvati opět jen nějaký krátký čas. Kdo jest vlastně národu Českému zodpověděn za to, co se všechno proti němu děje?

Proti komu máme obrátiti veškeren svůj a to spravedlivý hněv?

Tuto otázku si národ český zodpoví, či, lépe řečeno, tu otázku si český národ zodpověděl již dávno (Výborně. )

Kdyby bylo po zrušení jazykových

nařízení císařské ucho slyšelo, co se o něm v českém lidu vypravuje, zajisté by bylo slyšelo pravou ryzí a opravdovou pravdu. Zde vidíme, že proti nám, ať přijde kterákoliv vláda, vládne se vždy, ať se to děje již tím neb oním způsobem.

Vláda Thunova nutila svým vyčkávacím a neurčitým způsobem české poselstvo k tomu, že stále vyčkávalo, a mezi tím, co poselstvo české vyčkávalo, Němci rostli, bujeli a přivedli to až k pověstnému programu svatodušnímu.

Vláda Thunova odešla a přišla druhá vláda, vláda Claryova, která změnila ten způsob. Nebylo to již to vyčkávání a nucení k vyčkávání, nýbrž byla to vláda násilnosti, a my dnes, ač ministerstvo již patří minulosti, alespoň z tohoto místa, ze sněmu království českého, nemůžeme mlčením pominout; vše to, co se od této doby proti nám děje.

Velectění pánové! Zde se opět ukázala ta všecka pověstná zdivočilosť, ta zášť a to nepřátelství rakouské, ta veškerá zášť, která jest proti nám v rozhodujících kruzích.

Když Český lid dlouho a dlouho vyčkával, a když dlouho čekal, věřil a důvěřoval a, jak zde pan dr. Škarda docela dobře pravil, když poselstvo české s nasazením největších obětí stále a stále vyčkávalo splnění různých slibů a když český lid viděl, že z těchto slibů se nic neplní, naopak že, kdyby to tak dále mělo jíti, vzhledem k velké agitaci německé česká věc by přišla naprosto do pozadí, že by přišla v zapomenutí, když potom český lid se hlásil o právo a když ukázal, že jest uražen, co se stalo? Pak byl obyčejný rakouský prostředek proti nám, totiž násilí. (Posl. Prášek volá: Bodáky a četníci!). Hned tu přišlo vojsko a četnictvo, hned byly soudy pohotově, aby se pomocí jejich vládlo proti Českému národu.

Pánové! Bylo to známé zlé svědomí rakouské, které se tu probudilo, poněvadž vidělo, že nám vzali tu špetku práva, že nám vzali to, co se vzíti nedá a co vzíti nemělo. To zlé svědomí se ukázalo. (Posl Udržal Ta rakouska zbabělost) Posl. König: Mně se zdá, že vůbec žádného svědomí nemají. Posl. Březrovský: To jest podvod. )

To vidíme z toho, co následovalo; neboť vláda Claryho, jako každá jiná vláda, kdyby byla pochopila a kdyby byla vůbec chtěla pochopiti ty pobouřené a uražené city českého lidu, zajisté by se nebyla mohla postaviti tak nepřátelsky proti českému národu, jako se to skutečně stalo.

Bylo zde vysloveno slovo zbabělosť. Ano, to se musí vládě Claryho říci, že jednala naproti českému lidu naprosto zbaběle; neboť všichni víte, že dříve ještě, než jazyková nařízení byla zrušena, pojistila si veškeré vojsko a četnictvo a učinila všeobecnou hotovost v kasárnách, a potom teprve, když měla prach a olovo proti bezbrannému lidu, přikročila ktomu skutku. Dříve se k tomu neodvážila.

Pánové, to jest zbabělost, to jest ta pravá rakouská zbabělosť rakouských vlád, které se odvažují vždy proti českému lidu jen tenkráte, když cítí, že je bezbranným.

Tato zbabělost se jednou vládě velice těžce pomstí, neboť co se stalo, vícekráte se opakovati nesmí. (Výborně! Posl. Březnovský: Pravidelně, když někdo chce něco ukrásti, postaví si stráže. )

Velectění pánové! Ale bude potřeba, aby lid český si to zapamatoval a aby do té důvěřivosti v tu rakouskou spravedlnost, a sice v tu spravedlnost ve vyšších kruzích, již nikdy více neupadal.

Velectění pánové! Nejzajímavější při tom všem - a to právem svědčí o tom nepřátelském duchu v nejvyšších kruzích proti nám - jest, čeho se odvážilo to ministerstvo Claryho, když odcházelo ze svého úřadu.

Velectění pánové! Ve vlastnoručním listu císařově napsal pan ministr Clary sobě: "Snažil jste se zdárně přítrž učiniti zarmucujícím politickým zmatkům. "

Velectění pánové, když padlo ministerstvo Badeniho, a když padlo ministerstvo Thunovo, takového císařského díku za snažení se, za zdárné snažení se, se oběma těm vládám nedostalo.

Velectění pánové! Měly zajisté co činiti proti velikým politickým zmatkům, měly co činiti proti veliké německé obstrukci; ale ovšem, ta slova by byla če-

lila proti německé obstrukci, a toho se nejvyšší pán zajisté proti nim neodvážil (Výborně!). Když se jednalo o ministry Thuna a Badeniho, kteří padli právě následkem německé obstrukce, tenkráte takového poděkování se jim nedostalo.

Velectění pánové, ovšem Jeho Veličenstvo patrně neviděl ty veliké zarmucující politické zmatky v těch věcech, které předcházely. To nebyl žádný zarmucující politický zmatek, když německá obstrukce učinila parlamentarism nemožným, když učinila z rakouské říšské rady místnost, kam pomalu slušný člověk se styděl jíti? Velectění pánové, to nebyl žádný zarmucující politický zmatek? (Veliký hluk. Výborně!) Vždyť vy jste tam byli skoro všichni a znáte to dobře.

Nebyl to, velectění pánové, žádný zarmucující politický zmatek, když do konce německá agitace šla až za hranice, a nebyl to pro císaře zarmucující politický zmatek, když rozšiřovaly se brožury a listy takového obsahu, které směrovaly přímo proti integrito tohoto státu? Míním, že nikoho nenapadne, že snad denuncuji. Vždyť mezi Vámi jsou počestní lidé, kteří to vyznávají zcela veřejně, kteří pro velkoněmeckou věc pracují. Proto se nemusí styděti, když odpůrce to řekne. Ale tenkráte pro panovníka nebylo to zarmucujícím politickým zmatkem, když se zákony neplnily, když byly přímo porušovány, když zejména české menšiny byly utlačovány. To nebylo velikým zarmucujícím politickým zmatkem, jako ovšem, když se jednalo o Čechy, když Čechové po té bezměrné urážce, která se stala tím, že se jim vzalo drobet práva, když konečně se zmohli přistoupiti k obstrukci, když hájili, co hájiti musili.

Hned tady to bylo, to jednání se nazvalo zarmucujícím politickým zmatkem.

Z toho jest viděti toho ducha, který proti nám vládne, který proti nám vládne již tak dlouho.

Ještě zajímavější jest to, co vlastně se nazvalo tím zdárným snažením. Račte tomu věnovati pozornosť, co se nazvalo zdárným snažením.

Tím zdárným snažením pro ministra Claryho bylo právě zrušení toho drobtu práva, a to nazvala koruna zdárným

snažením! Aby se mohla učiniti přítrž těm hrozným zmatkům, tedy se musilo národu českému právo vzíti, a to vzetí kousku práva nazývá se zdárným snažením k uklizení těch hrozných zmatků. (Hlas: Budeme si to pamatovat!)

Velectění pánové, to zdárné snažení k uklizení těch zmatků byly násilnosti, které se dály v Čechách a zejména na Moravě, krev těch nevinných lidí to musila býti, aby se zdárně učinila přítrž těm zarmucujícím zmatkům.

Velectění pánové to se tedy nazývá zdárným snažením k zamezení těch zmatků!

Velectění pánové, vůbec z tohoto nejvyššího listu musím poznamenati jednu věc, že totiž nebyl takový výrok osamocen; bohužel do veřejnosti přišlo v poslední době několik výroků, které svědčí o opravdu velkém nepřátelství k českému lidu! (Tak jest!) Ale, pánové, tohoto nepřátelství český národ zajisté by se nebál, neboť musí odpůrce státi proti odpůrci; jest to konečně boj života, kde musí stát jedna strana proti druhé, také národ proti národu.

Velectění pánové, to nazírání na nás s nejvyšších kruhů jest takové, že skutečně člověka musila by pojmouti litost, kdyby ten vztek a hněv nebyl větší než litost; když slyšíme různé ty výroky, vypadá to tak, jako by chtěli nám dáti znáti, Že jsme my národem ne snad druhé, ale třetí třídy. Ty nejdůležitější věci, které se ve společnosti, ve stranách, v národech a vůbec tedy porůznu udají, kdykoliv se jedná o nás, vždy jsme pro ně káráni takovým způsobem, jako kdyby nikde jinde se neudály.

Z každé takové maličkosti poměrně se učiní veliká věc.

Pánové, přímo na čest naši se útočí, jak se stalo v některých výrocích, a já míním, a není snad jen právem, ale přímo povinností mojí jako českého poslance, abych na to poukázal, abych řekl, že, jestliže vystupují proti nám násilně, možná, že slabý národ musí tomu násilí a té moci ustoupiti, ovšem ale jen na krátký čas, ale že si nikdy žádný národ nesmí dáti líbiti, by se jeho čest poskvrňovala. My máme toho špinění nás

již tolik mnoho; židovské a německé listy o nás do světa vynesly tolik věcí, že budeme míti dost co činiti, abychom očistili se před cizinou.

Ale když z vysokých míst již vycházejí různé urážlivé výroky, pak zde jako zástupce lidu musím říci, že takových urážlivých výroků je dosti a že si to skutečně nemůžeme dáti více líbiti.

Když se na příklad pro věc poměrně dosti nepatrnou vůči židovskému rabínu nazvou události, které se tenkráte po zrušení jazykových nařízení staly, surovostí, pak pravím, že takové císařské slovo by nemělo býti posíláno do Cech. (Výborně!)

Velectění pánové! My zajisté všichni, jak zde jsme, zejména, kteří jsme měli příležitost v těchto dobách přicházeti mezi lid český a varovali jsme jej před každýmkoli i nejmenším násilím, můžeme upřímně a s opravdovou chloubou říci, že, co se událo v lidu českém po zrušení jazykových nařízení, to nebyly násilné skutky, nýbrž, že to byly velkolepé, oduševnělé manifestace a demonstrace (Hlas: Vyšly z dola. )

A jestliže, velectění pánové, tu a tam se něco u nás stalo, tak nezasluhuje národ český a lid český, aby se mu řeklo, že jednal surově ! (Tak jest to ! Výborně! Hlas: Surově jedná ten, kdo právo bere!)

My, velectění pánové, velmi dobře víme, že mnohé takové věci, které se tu nazývaly surovostmi, byly vyvolány právě tím elementem, jemuž to bylo řečeno, že to byli na mnoze židé, kteří se chovají protinárodně a protispolečensky, a musíme proti tomu rozhodně protestovati, třebas to vyslovila císařská ústa. To si pánové oni zavinili sami Ostatně o tom se velmi obšírně rozmluvil poslanec Šílený na říšské radě a sociálně demokratický poslanec Berner. Ten výslovně naznačil zde židy jako původ.

Velectění pánové, jsou známy případy a budou teprv známy z vyšetřování, kde židé vlastně nejenom příslušné jednání zavinili svojí provokací, nýbrž kde si to dělali sami! Ano, pánové, máme případ, kde vedle udavačů jsou z nich také křivopřísežníci; oni hle-

děli, aby své spoluobčany, pokud možno, dali spravedlnosti resp. nespravedlnosti k potrestání. My, pánové, proti takovým věcem jsme museli přirozeně býti. Neboť, pánové, nedovedu pochopiti, jak lid náš, ovšem hloupý, který po desítiletí nosí peníze své židům, mohl by se jim vymstíti tím, když jim některou tabulku rozbije! Tu tabulku zaplatil stotisíckrát a židé jsou rádi, poněvadž mají zdání, že trpí, a mohou kdykoli žádati státní pomoc proti všem, kteří proti nim vystupují ne takovým způsobem, nýbrž otevřeným čestným bojem agitačním! Příčina, že nás to slovo "surovost" musí uraziti jest ta, že tenkráte, kdykoliv se jednalo o nás, kdykoliv my jsme trpěli a kdykoliv čeští lidé trpěli, tenkráte to surovostí nebylo, aspoň to slovo se nenašlo. Když zde v roce 1897 a 1898, v té době v prosinci a lednu vojsko bušilo a vraždilo docela bezbranné a také nevinné lidi, to se nenašlo to slovo surovosť; tenkráte se ještě dostalo pochvaly a uznání!

Ano pánové, když po celý dlouhý čas panovalo to ohromné pronásledování českého živlu v t. zv. uzavřeném německém uzemí, ani tenkráte se pro to nenašlo slovo surovosť! A pánové, jaká to byla surovosť, jaké to byly násilnické skutky vůči těm maličkostem, které se byly v poslední době udály!

Velectění pánové, ale když dnes a nejen dnes, ale i před tím, vypovídá se celá řada českých a vůbec rakouských příslušníků z německých krajin atd., opravdová to, pánové, surovosť, ze strany sousedícího státu, zejména vzhledem k těm t. zv. přátelským stykům, - pánové, to se pomine také mlčením! Ale ovšem, jakmile se jedná o toho českého člověka, jakmile se o to jedná ukázati tu zášť a to nepřátelství vůči českému lidu, pak ovšem se příležitosť nachází vždycky.

Velectění pánové! Anebo co si má český člověk mysliti, když z nejvyššího místa se dává nepřímo rozkaz k stíhání věcí tak nepatrných, jako na příklad bylo hlášení se českých záložníků slovem "zde. "

Velectění pánové, když se to z úst nejvyšších nazve vzpourou (Hlas: Co jest každému nejdražší!), to ovšem nahoře nedovedou pochopiti, že člověk může míti

své pevné přesvědčení a že český člověk má svoji hrdost a svojí česť národní. To ovšem nahoře nedovedou pochopiti! Nebo, kdyby to pochopili, nemohli by takové slovo z úst vyřknouti. A pak se divíme, že vojenské soudy odsuzují takové věci pro vzpouru a dokonce i v takových případech, kde ani kompetentní nejsou, jak stalo se to při oněch, kteří jsou v zemské obraně a kteří nepatří vůbec ani pod právomoc vojenského soudu.

Co se u nás dále stalo a co se u jiných národností stalo, to má býti pojednou vzpourou proto, poněvadž se to stalo hromadnějším způsobem u nás!

Velectění pánové, ten výrok prosté ženy, paní české, která pravila: "Vychovala jsem syna svého po česka a proto se česky hlásil!" ten výrok prosté české ženy mluví více než každé jiné slovo. (Výborně!) Pánové, z toho by mohli poznati, co to znamená hlásiti se ku své mateřštině, co znamená ta hrdost a ta láska k mateřské řeči!

Ale, velectění pánové, když se potom z toho dělá vzpoura a když se takovým nepřímým způsobem dávají vlastně rozkazy, aby ti, kteří se v mateřštině naši hlásí, byli zavíráni do žalářů pro vzpouru, to musíme co nejrozhodněji odsouditi, musíme proti tomu co nejrozhodněji protestovati, třebas to vyslovila císařská ústa.

Ovšem, velectění pánové, vzpourou nazve se věc taková, a zapomíná se, že, kdykoli rakouská vojska v poslední době byla poražena, nebyla poražena vzpourou vnitřní a zejména také ne takovými maličkostmi, jako jest, že se hlásili synové určité národnosti svým jazykem, nýbrž že to byla neschopnosť těch vůdců, a jestliže -to přijde ještě jednou k nějaké válce, jestliže to oni sami nerozeštvou, tedy pak takové věci se na nich vymstí.

Velectění pánové, vůči takovýmto slovům a vůči takovémuto jednání pak ovšem nemůžeme se diviti, když i v těch nižších orgánech vidíme zahnízděný nepřátelský duch proti nám. Pohlédněme kamkoliv na nižší orgány, vidíme, jako kdyby se jim dával rozkaz přímo k tomu. Znám případy, že úředníci, kteří jsou snášeliví a kteří by nechtěli uposlechnouti

tajného pokynu a rozkazu, jsou propuštěni, (Slyšte!) jako se to stalo dru. Joklíkovi, a v tom duchu když pracuje byrokratismus s militaristickými zástupci, pak ovšem nalézá se to u nás naprosto v rozvratu, pak ovšem musíme o sobě říci, že nežijeme v žádném státě, který by měl zákony, nýbrž že podléháme zvůli a, bohužel, v poslední době podléháme různým náladám, přicházejícím z prava a leva, a jest to neštěstí pro národy, kde nevládnou zákony, nýbrž nálady. (Tak jest! Výborně!)

Tak na př. v různých rozsudcích nejvyššího soudu vidíme přímo ten agitační duch protičeský. Mám po ruce celou řadu rozsudků; jakmile se jedná o politickou věc některého Čecha se týkající, jsme jisti, že byl-li osvobozen, bude odsouzen, a byl-li odsouzen, že bude rozsudek potvrzen.

Dostal se mi právě v tomto měsíci do ruky rozsudek nejvyššího soudu a, ačkoliv dnes nechci mluviti o jednotlivostech, poněvadž se nechci šířiti, tento případ přece musím sděliti, aby bylo pochopeno, jakým záštím proti všemu českému jsou páni nahoře u nejvyššího soudu prodchnuti. Jednalo se o to, zda-li slova jako "český pes" a ještě jiná slova - poněvadž to bylo řečeno ženě, a tato slova neuvádím - jsou urážkou ve smyslu občanského zákona, nikoliv trestního, a tu německý soud v Mostě rozhodl, že urážkou nejsou. (Slyšte!) Zdejší vrchní soud rozhodl, že tato slova urážkou jsou a že jsou způsobilá - poněvadž se jednalo o rozvod k rozvodu, a vzhledem ještě k jiným okolnostem, ale nejvyšší soud rozhodl, že nejsou urážkou a sice proto, poněvadž se jedná o lidi řemeslného stavu. (Slyšte! Hanba! Fuj nejvyššímu soudu, tam zasedají snad jen psi! Odpor na německé straně. Hlas: Zeigen Sie das Urtheil!) Já číslo toho rozsudku a i tyto důvody uveřejním, v kterémkoliv listě si budete přáti. Pamatujte si jednu věc, že kdykoliv jsem něco ve sněmu tvrdil, vždycky se to zakládalo na pravdě, a ani pan místodržitel nemohl to vyvrátiti, ač by si toho byl přál

To jsou věci, které spočívají na faktech, a já bych takovou věc zde netvrdil.

Ale, velectění pánové, když mluvíme o justici vůbec, vidíme, že ten nepřátelský duch justiční proti nám záleží v tom, že, kdykoliv se jedná při politických věcech o Němce, rozsudky vypadají docela jinak, než když se jedná o Čechy. (Tak jest. )

Já, pánové, rozumí se samo sebou, nemluvím pro to, aby někdo vůbec byl přísněji odsuzován, nežli se nyní odsuzuje.

Ale když vidíme, jak mírně vypadají rozsudky proti německým krajanům, máme právo žádati, aby rozsudky proti českým krajanům v týchž případech vypadaly zrovna tak mírně.

Ale, pánové, podívejte se dnes na Holešovské a Vsetínské události! Člověk, jako právník zrovna žasne, že jest možná tak příkré rozsudky vynášeti, často na udání lidí, kteří nemohou býti tak váženi jako svědci, poněvadž jsou nasyceni nepřátelstvím k obviněným a poněvadž oni byli sami udavači.

Pánové, podívejte se na příklad, jak se v některých případech jedná naproti příslušníkům německé národnosti zde v Praze

Velectění pánové, jak vypadá jednání o obyčejném uhození nebo výkřiku proti německým studentům! Jakmile se jednalo o Čecha, bylo hned z toho "veřejné násilí". Na Moravě v Holešově zavinilo demonstrace několik Židů tím, že stloukli p. Klabusaje a ti nebyli stíháni pro zločin, nýbrž pouze pro obyčejný přestupek To přestává všecko, potom se člověk na justici dívá docela jiným způsobem.

Já ovšem tyto případy zde uvádím již po celá 4 léta, proto, aby si konečně toho nejvyšší orgánové justiční všimli. Vždyť tím vlastně člověk nechce docíliti nic jiného, než aby opravdu spravedlivý soudce byl chráněn proti nespravedlivému zlovolnému nátlaku.

Vždyť jest to v zájmu soudcovského stavu samotného, aby nepodléhal stále jednak přímým rozkazům, jednak různým pokynům atd. Vždyť, pánové, dnes u nás jest stav takový, že, jak nedávno jeden vyšší úředník se vyslovil, příchodem každého nového ministerstva - za krátko

se vyměnila tři - opětně nová praxe se zavádí ve stíhání věcí, které se dříve nestíhaly, a nyní se stíhají. To neslouží ke cti justici a také neslouží k jistotě a bezpečnosti právní.

Velectění pánové, jestliže jsem pravil, že justice podléhá těmto pokynům a těmto příkazům, směřujícím proti české národnosti, pak, pánové, v poslední době přistoupila k tomu ještě jedna okolnost, která skutečně musí každého člověka, který v právo a spravedlnost ještě věří, naplniti největším podivením.

Dostává se, pánové, - vlastně dostala se již - justice pod vliv korrupce židovské. (Slyšte!)

Jedná se o známý případ před kutnohorskou porotou Já, pánové, o tomto případu mluviti nebudu a sice proto, poněvadž se mně naskytne asi co nejdříve příležitost, buď před soudem nebo ve sl. sněmu o této věci obšírněji se rozhovořiti, ale jen tolik chci říci, že prodělal jsem již velmi mnoho trestních případů a jako obhájce jsem byl přítomen a účinkoval jsem při velkých procesech politických, jako byl proces s omladinou a jiné, byl jsem přítomen těm různým justičním vraždám, které se dály.

Vím, jak se vyšetřovalo, že se kladl důraz na každé i nejnevinnější slovo, ale, velectění pánové, že by se byl chtěl zatušovati i ten nejmenší případ, to jsem ještě neviděl Naopak, jak pravím, z nejmenších případů dělaly se velké věci, z nejmenších průvodních prostředků učinila se hotová vina obviněného a najednou tu stojíme před úkazem, že takový zločin jako vražda se chce umlčeti, neboť to není nic jiného než umlčování.

Jest to vysoká justice, která působí zde přímo korumpujícím způsobem.

Dnes ti soudcové, kteří, soudí-li dle svého přesvědčení, jsou dáváni do disciplinárního vyšetřování a obtěžováni proto, poněvadž působili ve prospěch vyšetřování a k objevení pravdy.

Já mohu upřímně říci, že jsem velmi tomu povděčen, že jsem byl zvolen za zástupce soukromých účastníků a že jsem se mohl takto do tohoto processu dostati, poněvadž, kdyby mi dnes to, co vím z aktů, řekla jiná osoba, i kdyby to

byl právník, anebo i president soudu, nevěřil bych tomu a nemohl věřiti.

Velectění pánové! Když se člověk dozná, a na toto doznání nebere se žádného zřetele, když na druhé straně oproti jiným neznámým vinníkům, o které snad jde, vrchní zastupitelstvo vyhradilo si právo, aby smělo zastavovati řízení a nikoliv státní zastupitelstvo příslušné, kterému by stíhání podle zákona příslušelo, když za to, že president vede líčení zcela objektivně, jest vyšetřován disciplinárně, pak přestává všechno.

Ten, kdo byl při přelíčení přítomen, dojista nemůže říci nejmenšího proti vedení přelíčení, naopak, vím velmi dobře a z protokolů jsme vycítili, že ve vyšetřování byl určitý vliv, aby se vina z toho, který byl uznán vinným zločinem vraždy, shladila; ovšem nepodařilo se jim to na dobro, díky těm některým úředníkům, kteří měli vliv na vyšetřování.

Takovéto věci musí ovšem ohromiti naše veškeré vědomí právní, a neváhám říci že stojíme pod tlakem a pod tíhou nejbídnější korupce, a že se židům jedná o to, aby celá věc se dostala se světa. (Posl. dr. Scharf volá: To není pravda).

Kdyby se o to nejednalo, tu by se docela jinak zachovali. (Posl. dr. Scharf: To není pravda!) Ale o tom dnes nebudu mluviti. (Posl. Sokol: Proč se pan dr. Scharf toho tak ujímá? Jeho se to netýká!). Že ale se toho ujímá celá justice, a sice vysoké justiční kruhy, tomu se člověk musí skutečně diviti.

V takovémto případě si musí člověk říci tolik, že bude potřeba všech lidí poctivě smýšlejících, aby zabráněno bylo každému kroku, který by chtěl korrumpovati naši justici (Posl. dr. Scharf: S tím souhlasím, to je jiná věc), že bude třeba zabrániti všem krokům, které se dělají ať penězi, ať jiným způsobem, a kteří tady vykonávají svůj vliv. (Tak jest!)

Zde bude se jednati o záležitost všech poctivých lidi, aby tomu učinili přítrž, neboť věc jednou prohraná zavede největší korrupci do celého našeho soudnictví i v tom směru, kde aspoň, pokud paměť má stačí, posud jí nebylo.

Tu, velectění pánové, ani taková fakta, jakým bylo známé požehnání rabína (Veselost), takovouto věc nemohou se světa sprovoditi aneb učiniti ji spravedlivější, než vskutku jest, a bohužel, že židé schovávají se v této věci za samotnou nejvyšší osobu ve státě (Poslanec dr. Žalud: Snad by se neschovávali za dr. Baxu?)

Veškeré tyto události, o kterých jsem mluvil, jsou zajisté způsobilé, aby otřásly v každém z nás vůbec víru ve spravedlnost, a zejména poslední události politické jsou takového rázu, že dnes jest marno hleděli k tomu, abychom snad ještě věřili těm kruhům, které doposud nás různým způsobem, v různých chvílích a dobách, hleděly uchlácholiti, které vydávaly různé sliby, které se nesplnily atd.

Také vzhledem k tomuto nepřátelství a k tomuto záští, které vidíme, musíme řící, že každé radění v tomto směru musí na lid český a zajisté také na české poslance zůstati beze všeho účinku

Pánové Císařská slova o státnické moudrosti a rozvaze atd, pánové, kdopak by tomu věřil? (Veselost. ) Vždyť víme, že ne státnická moudrost a rozvaha to byla, která porazila dvě ministerstva, která se přičinila o zrušení nařízení jazykových, nýbrž, že to byl pravý opak toho: nemoudrost, řadění, - které to způsobily. (Posl. Hořica. Zrušení zařízení, to byla státnická moudrosť!)

Pánové! K čemu se dává opačné naučení nám?

Proč pak takové naučení o státnické moudrosti Jeho Veličenstvo nedá Němcům? Ať Němci se učí této státnické moudrosti a uvidíme, zdali se tento recept osvědčí, čili nic.

Velectění pánové! Jestliže se snad vyslovila obava, že ti moudřejší by přišli odtamtud. "To by tak ještě scházelo, aby ti rozumnější přišli pryč. " -tu míním, že český lid nebude se nikoho ptáti, koho si má za zástupce voliti, a že taková slova nemůže nikdy bráti na váhu. Dnes jsou to ti rozumnější a před několika lety to byla ještě "prazvláštní společnosť. Taková slova nesluší bráti příliš na váhu. (Dr. Malínský volá: Slova, slova, slova! Hlas: Také je žádný nebere. )