treffend die Abänderung, resp. Ergänzung der §§ 1. 4, 5, 8, 10, 18, 20, 21, 22, 26, 31, 32, 35 und 39 der Dienstbotenordnung für das Königreich Böhmen mit Ausschluß der Landeshauptstadt Prag vom 7. April 1866 wird genehmigt.
II. Dieser Antrag wird einer zwölfgliedrigen Commission zur Vorberathung zugewiesen, welche zur Hälfte von den drei Curien zu je zwei Mitgliedern, zur Hälfte von dem ganzen Hause zu wählen ist.
Prag, am 29. Dezember 1899. F. Albl, Peschka, Steiner und Genossen. Oberstlandmarschall: Dieselben Herren Abgeordneten haben mir einen Antrag betreffend die Regelung der Kranken-, Altersund Invaliditätsversicherung für landwirthschaftliche Arbeiter überreicht
Titéž pánové odevzdali mně návrh, týkající se pojišťování pro případ stáří, nemoci a invalidity hospodářských delníků.
Landtagssekretär Höhm (liest): Antrag der Abgeordneten F. Albl, F. Peschka, A. Steiner und Genossen, betreffend die Einführung einer gesetzlichen Kranken-, Alters- und Invaliditätsversicherung für landwirthschaftliche Arbeiter
Der hohe Landtag wolle beschließen:
1. Die k. k. Regierung wird aufgefordert, dem Abgeordnetenhause des hohen Reichsrathes baldigst einen Gesetzentwurf betreffend die Einführung einer gesetzlichen Alters-, Kranken- und Invaliditätsversicherung für landwirthschaftliche Arbeiter vorzulegen.
2. Dieser Antrag wird der Landeskulturkommission zur Vorberathung zugewiesen
Prag, am 29. Dezember 1899.
F. Albl, F. Peschka, A. Steiner und Gen.;
Nejvyšší rnaršálek zemský: Páni poslanci dr. Engel a soudruzi mně odevzdali dotaz, který žádám, by byl přečten.
Es wurde mir von Seite des H. Abg. Dr. Engel und Genossen eine Interpellation überreicht, welche an mich als Vorsitzenden des Landesausschusses gerichtet ist. Ich ersuche dieselbe zu verlesen.
Sněmovní sekretář Höhm (čte): Dotaz k Jeho Jasnosti panu nejvyššímu maršálku knížeti Jiřímu z Lobkowic v příčině jednotného upravení platů národního učitelstva.
Vaše Jasnosti! V sezení slavného sněmu dne 12. května 1899 odbývaném, bylo k návrhu školské komise uloženo zemskému výboru, aby v tomto zasedání sněmovním podal zprávu a návrhy o novém upravení platu učitelstva národních škol na základě zásady jednotného služného ve smyslu soustavy tříd osobních na místo posud platné soustavy tříd místních a aby bez odkladu s c. k. vládou vstoupil v jednání k tomu směřující, aby ze státní pokladny fondu zemskému království českého zabezpečen byl vydatný příspěvek každoroční z daní přímých i nepřímých na kulturní potřeby země, tak, aby také oprávněným požadavkům národního učitelstva mohlo se vyhověti, a aby o výsledku tohoto vyjednávání podal v tomto zasedání sněmu zprávu.
Poněvadž od času tohoto usnesení sněmovního hmotné poměry národního učitelstva opět, následkem stále vzmáhajícího se zdražení potřeb se zhoršily; poněvadž stát od té doby i služebníkům svým polepšil hmotné postavení, tak že učitelstvo právem své příjmy s hmotným postavením úřednictva a služebnictva státního porovnává a přirozeně obdobné polepšení svého postavení na zemi požaduje, a poněvadž také spravedlnost a slušnost vyžaduje, aby stát, který v oboru národního školství přisvojil orgánům svým skoro všechna práva a to v míře nebývalé a neodůvodněné, uznával a přejímal ohledně nákladu na toto školství aspoň část povinnosti; vším tím stává se otázka nového upravení platu učitelstva národních škol a nutnosti státního příspěvku na zanedbané kulturní potřeby země při zbědovanosti financí zemských čím dále tím nutkavější a palčivější.
Následkem toho vidí se podepsaní poslancové povinni vznésti na Vaši Jasnost uctivý dotaz:
Zdali a jakým způsobem zemský výbor hleděl vyhověti sněmovnímu usnesení ze dne 12. května 1899 ohledně nové úpravy platů učitelstva národních Škol, zdali zavedl jednání s c. k. vládou ohledně ročního příspěvku státu na kulturní potřeby země, a jaký mělo toto jednání výsledek, a zdali ve smyslu zmíněného usnesení sněmovního hodlá předložiti v tomto zasedání sněmovním osnovu zákona, kterou by se vyhovovalo oprávněným požadavkům učitelstva národních škol.
V Praze, dne 29. prosince 1899 Dr. Engel, Dr. Čelakovský a soudr.
Nejv. maršálek zemský: Dám na tento dotaz odpověď, dorozuměv se s výborem zemským.
Ich werde bezüglich der Beantwortung dieser Interpellation mich mit dem Landesausschusse ins Einvernehmen setzen.
Pan posl. dr. Brzorád a soudruzi mně odevzdali dotaz na J. E. pana místodržitele.
Abg. H. Brzorád und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Sněmovní sekretář Höhm (čte. ) Dotaz poslance dr. Brzoráda a soudruhů na p. zástupce c. k. vlády v příčině ustanovování soudců, zejména též vrchních radů, jazyka českého neznalých.
Císařský patent ze, dne 8. dubna 1848, jenž posud má vedle nálezu c. k. nejvyššího soudu ze dne 13. pros. 1898 č. 14934
zákonnou platnost a jímž veškeré státní úřady v království českém se mají přesně říditi, ustanovuje, že všichni soudcové a úřadníci státní v království Českém zří zení mají býti znalí jazyků zemských.
Mimo patent ten celá řada zvláštních předpisů stanoví tože pravidlo.
Při c. k. vrchním zemském soudu pro království české následující vrchní radové jsou naprosto neznalí jazyka českého: Karel Schmidt, Alois Weinert, dr. Otto Urban, Theodor Haas, Josef Lode, Andrian Brockl, dr. Jiří Schwager, a nedokonale znalí: Josef Klein, Jindřich Rzimek, Frant. Jedlitschka, dr. Rudolf Engel, dr. Hugo Richter, Zdenko rytíř Jaksch, Karel baron Wetzel.
Jakkoli vedle zemských i státních základních zákonů oba národy v království českém jsou úplně rovnoprávnými a všechny státní úřady všem statním občanům bez rozdílu stejně přístupny, jest český živel při vrchním zemském soude stále zkracován a německému živlu se naddržuje, neboť z 41 vrchních radů jest 22 Němců a toliko 14 Čechů, kdežto u 5 nelze jich národnost určiti, jakkoli spíše za Němce pokládáni býti musí.
Rovněž budí úžas, že c. k. vláda z německých míst české úřadníky odstraňuje, kdežto do českých míst připouští soutěž úřadnictva německého, tak že po stup českého úřadnictva jest z dvou stran stěžován a obmezován.
Tážeme se pana zástupce c. k. vlády:
1. jak může c. k. vláda ospravedlniti takové křiklavé porušování rovnoprávnosti ?
2. jakým způsobem c. k. vláda hodlá tyto nezákonnosti co nejdříve odstraniti?
V Praze, dne 29. prosince 1899.
Dr. Brzorád a soudr.
Nejv. maršálek zemský: Odevzdám tento dotaz Jeho Excelenci panu místodržiteli.
Ich werde diese Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter leiten.
Bylo mi odevzdáno ještě několik dotazů na pana zástupce vlády a prohlašuji napřed, že veškeré tyto dotazy odevzdám Jeho Excellenci panu místodržiteli.
Ich habe noch einige Interpellationen an den Herrn Vertreter der Regierung erhalten und werde dieselben alle noch zur Verlesung bringen und erkläre im Voraus, dass ich alle diese Interpellationen an den Herrn Statthalter leiten werde.
Sněmovní tajemník Hönm (čte: ) Dotaz poslance dra Bedřicha Pacáka a soudruhů k zástupci c. k. vlády o důvěrném výnosu ministerstva práv ze dne 16. října 1899. pro čís. 298, týkajícím se opětného zavedení výhradního německého úřadního jazyka vnitřního u soudů v království českém.
C. k. ministerstvo práv důvěrným výnosem ze dne 16. října 1899 pr. čís. 298, intim. dekretem c. k. vrchního zemského soudu království českého v Praze ze dne 17. října 1899 pr. čís. 21847/399
učinilo soudům v království českém následující sdělení a nařízení:
"Nařízením ze dne 14. října t. r., jež 17. t. m. v zemském zákonníku bylo uveřejněno, má býti, pokud se týče užívání zemských jazyků při soudech, obnoven onen stav věcí, jaký byl platným do prohlášení nařízení ze dne 5. dubna 1897, jež ve skutek uvedena byla dne 7. dubna téhož roku. Bude tedy povinností nižších podřízených orgánů, říditi se, pokud jde o užívání jazyků zemských od onoho dne přesně v každém ohledu, tedy i ve všech záležitostech osob ích i disciplinárních, opět dle oněch předpisů, jež platný byly do dne výše naznačeného. Upouští se tedy na příště od užívání obou jazyků zemských ve službě vniterní, jež konati se bude nyní opět jako druhdy až do zmíněného již dne výhradně v jazyku německém.
O tom buďtež veškeří přednostové všech c. k. soudů vyrozuměni a poukázáni, aby bezodkladně učinili nutná opatření ve smyslu nařízení ze dne 14. října 1899. a proti každému pokusu energicky se postavili, který v platnosti by chtěl uváděti zásady, které před svrchu uvedenou dobou nebyly platnými. Případy nápadného porušení nyní platných jazykových předpisů, z kterých souditi lze na zúmyslnost, buďtež ihned s udáním příslušných osob mně oznámeny. "
Dle článku 11. státních základních zákonů z 28. prosince 1867. čís. 145 ř. z. jsou státní úřadové oprávněni vydávati nařízení jen na základě zákonů. Toho času není však žádného zákona, aniž nějakého zákonného ustanovení, kterým by u c. k. soudů v království Českém platnost měl jako vnitřní jazyk úřadní výlučně jazyk německý!
Ale také v době, kdy ministerské nařízení z 5. dubna 1897 počalo působnost svoji, nebylo takového zákona, aniž nějakého podobného zákonného ustanovení.
Nemůže tudíž ministerstvo práv ani při užiti čl. 2. min. nařízení ze dne 14. října 1899., vzhledem k čl. 11. st. z. zák. z 21. prosince 1867. ř. z. čís. 145 zákonním způsobem vydati takové nařízení, jakým se jeví nařízení z 16. října 1899. pr. čís. 28.
Toto nařízení jest tudíž již vzhledem k čl. 11. stát. zákl. zák. z. 21. prosince 1867 čís. 145 nezákonné a neplatné.
Neplatné, nezákonné a právně nezávazné jest již také proto, že vydáno důvěrně, a ne ve smyslu § 1. lit. e) zák. z 10. června 1869 ř. z. č. 113, mající ustanovení o prohlášení zákonů a nařízení.
Na nějaký zvyk, který před 17. březnem 1897 prý stával, nelze se zde odvolávat, poněvadž týž zákonům tehdá platným a stávajícím odporoval.
Pak-li by se odvoláváno bylo na minist. výnosy z 23. května 1852 a 30. června 1852. z dob bachovského absolutismu, nutno hned zde k tomu poukázati, že tytéž jsou úplně neplatné a nezákonné a neměly nikdy a nemají ani nyní žádné právní platnosti a sice z následujících důvodů:
Z důvodu formálního, že byly vydány tajně (důvěrně) a že v říšském zákonníku nebyly nikdy uveřejněny a sice vzdor a proti ustanovením tehdá platných nařízení cís. pat. ze dne 4 března 1849 (§ 2. odst. c) a § 7. ve kterém se výslovně ustanovovalo, že uveřejňování minist. nařízení v říšském zákonníku jest vůbec jediný, zákonem předepsaný způsob prohlašování. Bez prohlášení takového byla nařízení ta již normálně nezákonná a neplatná, nehledě také k tomu, že také 2., z materiálního důvodu jsou a byla nezákonná a neplatná, neboť právě tak, jako dnes vláda jest oprávněna jen ve smyslu čl. 11 stát. zákl. zák. ze dne 21. prosince 1867. čís. 145. vydávati nařízení na základě stávajících zákonů, rovněž tak bylo to i v době nařízení z roku 1852, kde také vláda na základě § 2. odst. e) císařského patentu ze 4. března 1849. byla oprávněna v oboru své působnosti vydávati nařízení k provádění stávajících zákonů.
3. V tu dobu (1852) však nebylo žádných zákonů, které by byly stanovily výlučnou vnitřní úřadní řeč u c. k. úřadů v království Českém právě, jako jich nestává nyní. Naproti tomu byla ale řada zákonů a zákonních nařízení, které úplnou rovnoprávnost obou řečí v království Českém dekretovaly.
Hlavně zemské zřízení pro král. české z r. 1627, které tehda v plné platnosti bylo, dále řada reskriptů, tak reskript císařovny Marie Teresie z 9. Července 1763 nařízení českého gubernia z 11. srpna 1791. a dekrety dvorské kanceláře z 26. února 1818, 21. ledna 1833: dále § 4. Pillersdorfovy ústavy z 25. dubna 1848, ale obzvláště císařský patent z 8. dubna 1848, který plenissimárním rozhodnutím nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 1898 č. 14. 934 označen jako platný zákon.
4. Kdyby i tato obě nařízení z r. 1852. bývala platila před rokem 1867., což, jak dokázáno, se nestalo, byla by bývala obě zrušena čl. XIX. zákl. zák. stát. ze dne 21. prosince 1867. č. 142. ř. z, ježto v něm plná rovnoprávnost ve škole, v úřadě a ve veřejném životě byla uznána a základní státní zákon nerozlišuje nikterak mezi vnitřní a vnější řečí, a kde nerozlišuje zákon, tam nesmí rozlišovati také ten, kdo zákon provésti má.
Čl. XIX. nezná žádnou vnitřní úřadní řeč a mluví pouze o rovnoprávnosti se všemi jejími důsledky
Proto nemůže ministr spravedlnosti žádný zákon, ani zákonné ustanovení pro zavedení výlučné německé vnitřní řeči úřadní u c. k. soudu uvésti, však také nikoliv praktickou potřebu, poněvadž německá řeč úřadní vnitřní nedá se srovnati s veřejností a ústností jednání jak o trestních, tak o občanských věcech a jenom praxi nesmírně stěžuje a judikatuře škodí.
Konečný passus tajného výnosu porušuje neslýchaným způsobem státní základní zákon ze dne 7. prosince 1867. č. 144., který soudcům dává volnost posuzovati platnost nařízení, ano, co jest neslýcháno, přímo vyzývá soudce, aby jeden druhého denuncoval.
Ministr spravedlnosti nevydal pouze nařízení proti zákonu, tedy zcela nezákonně, on dal na jevo nejen hrubou neznalost zákonných ustanovení o otázce jazykové v království Českém, nýbrž také dokázal, že on jako celé ministerstvo o skutečných poměrech v království Českém nemá žádných znalostí a že mu pro ně chybí veškeré porozumění.
Způsob, jakým ministr spravedlnosti důvěrné nařízení soudům poslal, dokazuje také, že fráze o padlém neutrálním ministerstvu jest nepravdou, a že toto ministerstvo mělo v úmyslu český národ provokovati a ponížiti.
Vše to se dalo proto, aby se povolilo obstrukci, která v násilnostech proti říši a proti vládě činila, co mohlo býti nejhoršího
Vláda šla ve svém nezákonném způsobu u zavedení výlučné vnitřní řeči německé jako řeči úřadní dále, nežli se stalo kdy za nejhorších absolutních dob germanisatorských, ba i dále, nežli toho žádali sami přátelé vlády, obstrukcionisté.
Nařízení ze dne 16. října 1899. čís. P. 298, není pouze nezákonným a neplatným, ono jest zrovna políčkem českému národu a důkazem úplné neznalosti poměrů!
Proto tážeme se zástupce c. k. vlády.
Jak a kterým zákonem může c. k. vláda nařízení ze dne 16. října 1899 č. P. 298. ospravedlniti?
Dr. Pacák a soudruzi.
Nejvyšší maršálek zemský. Pan poslanec Ervín Špindler a soudruhové mně odevzdali dotaz k Jeho Excellenci panu místodržiteli.
Die Herren Abg. Erwin Spindler und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Exc. den Heirn Statthalter überreicht.
Žádám, by dotaz byl přečten.
Sněmovní sekretář Höhm (čte): Dotaz poslance Ervína Špindlera a
soudruhů k jeho Excellenci panu c. k.
místodržiteli království Českého.
Vaše Excellenci!
Když po zrušení jazykových nařízení celého národa Českoslovanského, spravedlivá a pochopitelná rozhořčenosť se zmocnila a proti vládě hraběte Claryho, která k tomuto činu nevýslovně urážlivému a vyzývavému se odhodlala, všeobecný odpor v národě českém v Čechách a na Moravě se zdvihl, nastalo i ve všech českých samosprávných korporacích království Českého mohutné hnutí, kterému páni zástupcové okresů a obcí českých po jednotlivých krajích dali výraz v následujícím prohlášení:
1. Trváme nezvratně při právech království Českého a zemí koruny české, kterýžto samostatný útvar státní svobodnou volbou vstoupil v právní svazek s nejjasnější dynastií, a prohlašujeme, že vši silou domáhati se chceme upravení státoprávního postavení koruny svatováclavské k ostatním zemím monarchie, a že neustaneme v tomto zápasu, dokud historická osobnosť, právo svobodného určení a samospráva království českého nebude uznána a v skutek uvedena.
2. Prohlašujeme, že pokládáme to za přirozené smluvní a zákonné právo národa Českého, aby jazyk český co jazyk většiny obyvatelstva, co jazyk národa, který zemi této dal dějiny a který svou vyspělostí osvětovou, svou prací hospodářskou a kulturní, svým významem historickým posud zemi tuto představuje, měl plné právo, aby co jazyk úřední v celé zemi nejen ve styku se stranami, nýbrž i v úřadování vnitřním byl užíván.
3. Skutek vlády hraběte Claryho, jimž spůsobem protiústavním a protizákonným jazyk český vylučovati se má z vnitřního úřadování úřadů státních, pokládáme za neslýchané bezpráví, jakého v státě ústavně spravovaném žádná vláda dopustiti se nesmí, pokládáme za urážku a křivdu národu českému spáchanou, ale zároveň za libovolné, základní zákony státní a zemské porušující jednání, které pro nikoho nemůže mít a nesmí mít závazné moci, jehož výkon tudíž každý občan i úředník jest povinen co nejdůrazněji odmítnouti Proto také zařídíme veškeré své konání tak, abychom tuto protizákonnosť odstranili, a jsme odhodláni stíhati každé porušování práva jazyka českého zákonem zaručeného co zřejmé porušování zákonů a co čin svévole vládní, na lidu páchané.
4 Odvolání hraběte Claryho a odstranění křivdy touto vládou na národu českém páchané pokládáme za nejmenší míru zadostučmění, které národ český požadovati může.
Dokud se nám zadostučinění toho nedostane, dokud v čele státní správy stojí mužové, kteří porušili zákon, pokládáme se sprostěni povinnosti poskytovati státní správě této vládě podřízené podporu samosprávných sborů, kterou tak ochotně jsme vždy při provádění úkolů veřejné správy poskytovali. Naopak, my zástupcové sborů samosprávných, chtějíce, aby v zemi naší platil zákon a řád, musíme především k tomu hleděti, aby protizákonnosť, porušení řádu a veřejného pořádku byly odstraněny a odňat byl vliv na tyto záležitosti všem, kteří buď nedostatkem rozhledu, aneb se zlým úmyslem sáhají na právo velkého národa.
Toto prohlášení ode všech okresních i obec ích pánů starostů podepsané bylo ze všech stran buď přímo Vaší Excellenci zasláno nebo místním pánům c. k. okresním hejtmanům odevzdáno za tím účelem, aby c. k. vláda nabyla vědomí o mocném rozruchu, jejž v celém národě českém vyvolalo od Němců nespravedlivě žádané, ano i vynucované a od c. k. vlády Claryovy ochotně vykonané zrušení jazykových nařízení pro království České a markrabství Moravské Ale místo, aby náčelníci politické správy byli vítali písemné doklady všeobecné roztrpčenosti k vůli náležitému informování c. k. vlády, zachovali se naopak ke všem projevům vůle národní s nepochopitelnou odmítavostí, ignorujíce prohlášení nesčíslných panů starostů a obcí a odpírajíce je předložiti Vaši Excellenci jakoby podobným hrdopyšným podceňováním důležitých projevů korporací samosprávných mohla býti zlehčena jejich váha. A toto souhlasně odmítavé chování se c. k. okresních hejtmanů zdá se svědčiti o presidialní instrukci okresním náčelníkům politické správy z Prahy dané, neboť i do rukou Vaší Excellence přímo zaslaná prohlášení byla zasílatelům prostě vrácena s poznámkou, že Vaše Excellence není sto podobný spis přijati.
Ačkoliv těmito opatřeními proti oposičním projevům samosprávných korporací českých nedovedla Vaše Excellence zachrániti ministerstvo hraběte Clara před úplným fiaskem a zaslouženým pádem, přece uznávají podepsaní poslanci za nutné, vrátiti se ještě k jednání Vaší Excellence, v němž shledali ledaco nápadného a podivného. Na mnohých místech byla totiž prohlášení. Vaší Excellenci přímo zaslaná, podatelům na rozkaz Vaší Excellence vrácena prostřednictvím c. k. okresních hejtmanů a to s podotčením, že prý Vaše Excellence "není s to, aby podobný ve svém znění nepatřičný a proti trestnímu zákonu čelící spis přijal. "
Je-li tomu skutečně tak a obsahuje-li svrchu uvedené prohlášení skutečně ně jaké odstavce, které "proti trestnímu zákonu čelí" - což ovšem snadno tvrditi, ale nesnadno dokázati lze, - pak měla Vaše Excelence jakožto zemský ztrážce zákona všecky písemné důkazy trestních skutků spíše odstoupiti c. k. vrchnímu státnímu návladnictví ku stíhání a potrestání vinníků, než-li "vrátiti je pachatelům.
Že Vaše Excellence tak neučinila, jest podepsaným důkazem, že protestní prohlášení svrchu citované neobsahuje ničeno co by právem mohlo býti pokládáno za skutek trestnímu zákonu se příčící; pak jsou však zcela na svém místě následující dotazy:
1. Jest Vaše Excellence ochotna sděliti pravou příčinu, pro kterou protestní prohlášení obecních a okresních pánů starostů byla od c. k. okresních hejtmanů prostě odmítána a od Vaší Excellenci podpisatelům vrácena?
2. Jest Vaše Excellence ochotna naznačiti všechna místa svrchu doslovně uvedeného prohlášení protestního, o kterých v úředních dopisech c. k. okresních hejtmanů se tvrdí, že čelí proti trestnímu zákonu ?
3. Může Vaše Excellence sděliti slavnému sněmu důvody, pro které nebylo z úřední moci zakročeno proti podpisatelům protestních prohlášení, když v nich byly shledány spisy proti trestnímu zákonu čelící?
V Praze, 29. prosince 1899.
Ervín Špindler a soudr.
Nejvyšší maršálek zemský. Pan posl. dr. Pacák a soudruzi mi odevzdali dotaz k J. Exc. p. místodržiteli.
Der Herr Abg. Dr. Pacák und Genossen haben mir eine Interpeflation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Sněmovní sekretář Höhm (čte ): Dotaz poslance dra Bedřicha Pacáka a soudruhů k zástupci c. k. vlády v příčině sankcionování zákonů, usnesených sněmem království českého a sice zákona o užívání obou jazyků zemských při samosprávných úřadech a orgánech v království českém a zákona o upravení veřejného školství národního v národně smíšených obcích školských.
V minulém zasedání sněm král. českého usnesen byl jednomyslně zákon, týkající se užívání obou zemských jazyků při samosprávných úřadech a orgánech v král. Českém. Podobně také jednomyslně byl usnesen zákon ohledně zákonného upravení veřejného školství národního v školních obcích národně smíšených. Oba zákony stojí na stanovisku ryzí spravedlnosti, slušnosti a rovnoprávnosti obou národností v král. českém a mohou tvořiti základ k uspořádání neurovnaných poměrů národních. Oba zákony, třeba usneseny byly jen zástupci jedné národnosti v král. Českém, jsou sdělány s tak svědomitým šetřením práv druhé národnosti, že je lze nazvati pravým činem spravedlnosti
Žádný z těchto zákonů nebyl však dosud předložen k nejvyšší sankci.
Tážeme se tudíž:
Jak c. k. vláda ochotna předložiti oba tyto zákony k nejvyšší sankci?
Dr. Bedřich Pacák a soudr.
Nejv. maršálek zemský: Pan posl. dr. Gabriel Blažek a soudruzi odevzdali mi dotaz k J. Exc. panu místodržiteli.
Sněmovní sekretář Höhm (čte): Dotaz poslance dra Gabriela Blažka a soudruhů na p. zástupce cís. král. vlády v příčině ustanovení úřednictva neznalého jazyka českého a potlačování úřadnictva české národnosti při c. k. místodržitelství pro království české.
Podle četných starších, dosud platných předpisů, bylo nejvyšším kabinetním listem Jeho Veličenstva císaře a krále Ferdinanda V. ze dne 8. dubna 1848. nařízeno, že v král. českém mohou býti za úřadníky veřejné ustanovení toliko osoby obou zemských jazyků znalé.
Tohoto nařízení, jakkoli má vedle plenissimárního rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 1898 čís. 14. 934. posud platnosť zákonnou, nešetří se při ustanovování úřadníků v politické službě. Zejména při samém c. k. místodržitelství jsou radové, - tedy chefové jednotlivých odborů - jazyka českého naprosto neznalí, anebo jen nedostatečně - v míře ještě nedokonalejší, než sám pan místodržitel, znalí.
Jsou to místodržitelští radové: Jidřich Sellner, Dr. Rudolf Korb, Karel Janka, JUDr. František Schedle, Dr. Zikmund Brosche a Dr. Jindřich Herget.
Do praesidiální služby nepovolává se žádný úřadník české národnosti a českého smýšlení, nýbrž jen Němci, a zejména chefem se ustanovuje vždy jen Němec. V tom, že po místodržitelském radovi Pietrzikovském opět Němec Dr. Herget povolán byl za přednostu praesidialní kanceláře, seznala česká veřejnosť přímo urážlivou umíněnosť p. místodržitelovu. -
Kromě toho porušuje se rovné právo národnosti české při c. k. místodržitelství s hříšností přímo do nebe vojající, neboť ze všech 21 radů jsou toliko 3 Češi, kdežto ostatní jsou Němci neb renegáti duchem i mluvou němčící.
Jest známo, že poměr pro českou národnosť za úřadování p. hraběte Coudenhova se značně zhoršil, neboť jeho přičiněním stali se místodržitelskými rady Dr. Schedle, Dr. Brosche, Dr. Herget, úřednící to velice mladí, již nikoliv pro své vynikající vlastnosti neb zvláštní zkušenosti, nýbrž pro osobní přízeň p. místodržitelovu přeskočili řadu zasloužilých úředníků starších co do věku i služební doby.
Tážeme se p. zástupce c. k. vlády: 1. Jak může c. k. vláda takové křiklavé porušování platných zákonů, zejména zákonné rovnoprávnosti obou národů v království Českém ospravedlniti ?
2. Jakým způsobem cis. král. vláda tuto nezákonnosť co nejdříve odstraní ?
V Praze, dne 28. prosince 1899.
Dr. G. Blažek a soudruzi.
Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. dr. Krajník a sondruzi mně odevzdali dotaz k J. E. panu místodržiteli.
Sněmovní sekretář Höhm (čte: ) Dotaz poslance dra Krajníka a soudruhů na pana zástupce c. k. vlády v příčině porušování rovnoprávnosti národa českého a jeho jazyka.
Téměř čtyřleté úřadování p. hraběte Coudenhova jako místodržitele v království českém, podává pádný důkaz, že on nejen nejedná dle své služební povinnosti, by šetřeno bylo rovného práva obou národů v zemi bydlících, nýbrž, že hlavní zásadou jeho působnosti jest, aby německý národ a jeho jazyk ve svých nadprávích zákonům odporujících byl posilňován a náš národ a jazyk český byly ponižovány a odstrkovány.
Pan hrabě Coudenhove netoliko zodpověden jest za to, že jazyková nařízení hraběte Badena a barona Gautsche vydaná k provádění platných zákonitých předpisů byla v politické správě vůbec, u místodržitelství zvláště, a v presidiální agendě nejhlavněji ze všech oboru státní správy nejhůře prováděna, nýbrž on stále svými písemnými i ústními rozkazy, vedením vládních listů pražských v duchu zájmů stran německých a svými návrhy a zprávami k vyšším místům podávanými o to se staral, aby rovnoprávnost jazyka českého ve vnitřním úřadování byla, když ne odstraněna, tak aspoň obmezena. Jakkoli doba skoro tří let nestačila p. místodržiteli k tomu, aby jazyk český zavedl jako vnitřní úřední řeč, ihned, jakmile vsak vydáno bylo nařízení ministerské ze dne 14. října 1899 vyloučil češtinu, úplně z v nitřního úřadování.
A to vše učinil, ač vedle cís. patentu ze dne 8. dubna, r. 1848 a dle čl. XIX. státních základních zákonů čeština má stejné právní postavení v království Českém jako němčina, tak že toto jeho jednání jest zřejmou nezákonností národ český hrubě urážející.
Tážeme se protož pana zástupce c. k. vlády.
1. Jak může ospravedlniti toto své zákon křiklavě porušující jednání, které