konservativní Dr. Julius Grégr řekl svého času na veřejné schůzi, že v ohledu státoprávním jest on největším konservativcem.

V této věci by tedy skutečně náleželo konservativní straně naší, aby se nedávala strhovati takovýmito novodobými proudy, jako je realismus, nýbrž aby se pevně držela, co se ohledu státoprávního týká, konservatismu, a hleděla také své nynější spojence, kteří ovšem v jiném ohledu plují ve vleku pánů velkostatkářů, ač se domnívají, že oni je vlekou ve svém vleku, připraviti na cestu státoprávního konservatismu.

Já se tomu skutečně divím, že právě ti pánové, kteří uvažují, jak zde bylo zřejmo, o tom spisu, který v tak mnoha tisících exemplářů jest v našem království rozšířen, a který právě směřuje ku rozbití našeho státu, na urvání našeho království do jícnu německého, že pánové ti si nedovedou proklestit cestu k mocnáři samému a nedovedou mu pravdu říci a poukázati na všechno to, co zde mluvili ve sněmovně

Já myslím, že právě české šlechtě v tom smyslu, jak se jindy říkalo "der böhmische Adel", by příslušelo, aby v takovýchto poměrech se odebrala přímo ke trůnu, k císaři, a tam na to poukázala, v jakém nebezpečí nejen země, ale i cela dynastie jeho se nalézá (Poslanec Udržal Pán Bůh vysoko, císař daleko).

V tomto směru myslím, že by právě bylo úlohou naší šlechty, která se vždy považuje za podporu trůnu, a kterou mocnář při svých trůnních řečích vždy prohlašoval za podporu trůnu, v těchto těžkých, nebezpečných dobách se tam odebrati a tam promluviti upřímné slovo. (Výborně!)

Naše česká politika však proti pangermanismu jest přece jen velmi slabá. Já myslím, že jedinou zbrani, kterou máme proti pangermanismu, jest panslavismus.

Česká politika proti germanismu se úplně ztratí, avšak tu zase nešťastné spojovaní s Poláky nám překáží, že nesmíme na panslavismus ani pomyslit, a přece je to jediný prostředek proti pangermanismu

Nevím, když na jedné straně naši rodáci němečtí v našem království mohou veřejně se prohlašovati pro pangermanismus, a nic jim v tom nevadí, proč bychom se nemohli tímtéž právem odvolávati na panslavismus.

Nevím, proč bychom nemohli kázati panslavismus, tak jako naši páni Němci prohlašuji pangermanismus, nikdo nám v tom nemůže překážeti.

Jestli Němci mají svého bohatého strýčka v Německu, máme my ještě bohatšího strýčka v Rusku. (Poslaneo dr. Herold Tam ho nemáme!)

Jestliže ho tam nemáme, nemáme ho tam proto, že ho nehledáme Váš realismus tomu překáží, abychom ho tam hledati směli. (Poslanec dr. Herold Uvidíte, jestli ho najdeme, víte přece, co Vám řekl nedávno Lamanský, tak nemluvte takový nesmysl)

Na tom konečně nezáleží, co Lamanský řekl Pánové, Poláci Vám překážejí, že nesmíte s Rusy ani mluviti. To nám přece nenamluvíte.

Nejv, maršálek zemský: Dovoluji si upozorniti pana řečníka, že se příliš vzdaluje od předmětu

Posl. Šťastný (pokračuje): Já ovšem, Jasnosti, mam to neštěstí, že kdykoliv mluvím, bývám okřikován, ale když mluví někdo z panující strany, tu smí mluvit, kam čert káže. (Veselost)

Já jen upozorňuji na to - a končím již -, že naše celá politika, kterou my děláme ve Vídni, byla od počátku nešťastná a že bude nešťastná až do konce, a že našim poslancům konečně jiného nezbude, nežli odtud s plačky odtáhnouti a vrátiti se do své rodné země a zde dělati politiku čistě českou.

Já bych měl, pánové, jen tu prosbu k našim vládnoucím stranám, aby již nyní se na cestu z Vídně připravovaly a aby konaly již porady a sice velice vážné porady o tom, co se má státi, až přijdou poslanci z Vídně.

Velectění pánové. V r. 1893 byla listopadová konference zde v Praze, která sestávala ze zástupců všech stran politických, byli zastoupení Moravané, Slezáci a konference tehda usnesla se - opakuji, že byli v ní zastoupeny všechny tři korunní země, všechny strany politické a všichni ti zástupci usnesli se na faktickém provedení státního práva Mladočeská strana, poněvadž nebyla konference z jejího popudu, překazila, aby přijat byl návrh Škardův, který byl jedině dobrý a šťastný, totiž aby zvolena byla širší komise, která by pracovala dále, tento návrh byl Dr. Jul. Grégrem nešťastně pochován. Myslím, že Vám, velectění panové, nic jiného nezbude, než zase konferenci tu svolati a sice ještě v čase klidu. Až nastane válka, potom ztratíte hlavu na jisto a nastane Vám doba chaosu a nebudete vědět, kde Vám hlava stojí. A proto v čas klidu svolejte všecky zástupce rozličných politických stran, stavů a zemí a rokujte o tom, co se má státi, až se vrátíte z Vídně s plačky, a tím končím. (Posl. Brdlík Snad Vy tam potom půjdete za nás!)

Nejv. maršálek zemský: Pan poslanec Šťastný činí návrh na přídavek k jednacímu řádu, který zní:

"Ku zjištění, že se tak děje, zapiš se každý poslanec každého dne, když přijde do schůze sněmovní, do praesenční listiny k tomu cíli ve sněmovně vyložené a pod dozorem pořadatelů domu vedené, vlastnoručně, za neomluvené dny, v nichž nebyl schůzím sněmovním přítomen, nedostane se mu diet. "

Já musím na to upozorniti, že to jest návrh, který s rozpočtem nesouvisí, nýbrž který obsahuje dodatek k jednacímu řádu. Tento návrh jest návrhem samostatným a já ponechávám p. navrhovateli, aby tento návrh podal dle způsobu jednacím řádem předepsaného.

Resoluce, o kterých zde jsem mluvil a které se při jednání o rozpočtu mohou podávati a při nichž se stane dotaz na podporu a které se pak odkazuji komisi, nemohou býti nic jiného nežli resoluce znějící buďto k vládě nebo zemskému výboru. To však jest návrh samostatný, který nemůže dnešního dne býti projednán.

Přichází nyní k řeči pan poslanec Březnovský.

Posl. Březnovský: Slavný sněme! Jako za předešlých zasedání, tak také letošního roku považuji za svou povinnost, abych poukázal na to, že jest nutno, abychom urýchlili opravu volebního řádu do tohoto sněmu, pánové, pro ty masy občanstva, které jsou dnes vyloučeny z práva volebního a stale a stale tlukou na vrata sněmovní, a žádají, by sem připuštěny byly.

Dále se to, pánové, odtahovati nedá v tomto sněmu, který není v dnešním složení pravým představitelem tohoto království

Celé masy občanstva jsou z tohoto sněmu vyloučeny, a rychlá náprava jest nutná, nejen co, se tyče rozšíření práva volebního, ale, pánové, taktéž, co se týče upravení okresů volebních

Pánové, když by se upravil dále spravedlivě volební řad, to by to s pany, kteří dnes tady scházejí na těchto lavicích divně vypadalo.

Popatřme do statistické knihy, kterou jsme předešlého týdne dostali a do výpočtu, kolik ten onen okres má voličů, tu vidíme, jak české voličstvo jest poškozeno naproti voličstvu německému.

Poukáži jen na Prahu, kterou mám česť zde zastupovati, jak jest proti německým městům poškozena.

Nové Město pražské, které čítá dnes 80 000 obyvatelů, volí pouze dva poslance, kdežto Liberec, který má pouze 30 000 obyvatelů, volí tři poslance. A což Plzeň ? Plzeň, která má 48 000 a dnes přes 50 000 obyvatelů, volí jednoho poslance proti Liberci, který volí tři. Totéž jest co do rozdělení okresů pražských.

Josefov, který byl svého času německý, když zákon volební se dělal, a který má pouze 11 000 obyvatelů, volí zrovna tak dva poslance jako Nové Město, které má dnes 80 000 obyvatelů. V té věci jest náprava rychlá, nutná a kladu zemskému výboru na srdce, aby s návrhem, který byl zde nedávno přijat, tak naložil, by se stala již v příštím zasedání sněmovním náprava.

Jen několik slov o tom, o čem se rozhovořil tak široce můj p. kolega Šťastný o tomto oddělení. Do státoprávního a politického rozhovoru nechci se pouštěti, nemám na to školy Ale co se týče rolníků, kteří jsou v našem klubu zastoupeni, tu jeho vývody na mne dělaly ten dojem, jako by byl líčil, že jsou v takových okovech, v takovém žaláři, jako by ti páni byli vzali si jej za obhájce, aby je z těch okovů vyprostil a přišel jak sv. archanděl Michael, aby ty okovy mečem rozťal. Jak známo poměry v našem klubu, vím, že v klubu našem - podívejte se na mladočeské lavice jest většina rolníků.

Ti dovedou se hájiti sami, kdyby nějaké příkoří se jim činilo.

Dále jest mou povinností, abych ukázal k tomu, jak jsem již také loňského roku učinil, jak ignoruje se sl. sněm, co se týče odpovídání na interpellace od pána místodržitele království Českého. Na interpellace, na které se odpověď může dáti takovým způsobem, že se může dáti mterpellantům nějaká rána nebo ťafka, jako dnes se stalo, co se týče interpelace ohledně Klárova ústavu, tu vždycky se odpovídá rychle, ale na interpelace, kde by se musilo dokázati a uznati, že úřednictvo jest vinno, tu se čeká s odpovědí a věc se kryje, zvláště když se ukazuje na prušáctví a řádění v uzavřeném území, tu sl. místodržitelství na to mlčí.

Nedivme se tomu, když vidíme, jaký duch vane v místodržitelství království Českého. Že nemluvím jen tak do vzduchu a že to tam začíná býti trochu prušácké, na doklad toho podívejte se na toho českého lva, který nad vchodem jest umistěn. Svého času měl zemské barvy červenou a bílou. Dnes jest zčernalý, jest černý v bílém poli a, až půjdete ze sněmu, tak se naň podívejte! (Veselost!)

(Posl. Šťastný Mohu už jít? Už mi nechcete nic?)

Pan Šťastný už může jít, já s ním ničeho více nemám. (Veselost)

Nesouhlasím také s tím, co zde v poslední schůzi pronesl pan posl. Prášek, že působnost tohoto sněmu je neplodná. My víme, že jednací řád a působnost tohoto sněmu jsou tak obmezeny, že bychom si přáli aby to bylo jednou již rozšířeno, ale, co se dalo v letošním zasedáni dělati, to se udělalo.

Přečtěme si programy a protokoly schůzí sněmovních a musíme doznati, že se vykonalo mnoho.

Já co člen říšského sněmu právě touto působnosti tohoto sněmovního zasedání jsem přišel k tomu náhledu, že pouze na sněmu českém se dá pracovati, na říšské radě se nedá pracovati

Tak, co se mohlo v tom obmezeném čase udělati, jsme udělali.

Já, co mám tu česť, - vlastně je to pochybná čest (Veselost') - býti členem říšské rady, za ty čtyři roky, pánové, jsme nevykonali to, co zde vykonáme za den mnohdy. Ale při tom jsme hlavně zapomněli na sebe, a tu jest mou povinností, abych poukázal - a na to poukazuji velmi často - já se pletu do řemesla našemu ctěnému panu fysikovi Dru Zahořovi, abychom se postarali vzhledem k důstojnosti tohoto sněmu o to, aby naše sněmovní budova byla konečně jiná. (Výborně!)

Pohledněte, když sem přijedou voličové, když zde máme deputace, nebo, když zde máme někoho představovati, jak se člověk stydí, když sem přijde z vídeňského Reichsrathu, kde vidí tu nádhernou budovu, ty milliony, kterými se tam plýtvalo, (a potom tam vidí to špatné jádro), potom přijde sem a vidí, jak chudičce jest zde o vše postaráno.

Kdyby zde nebyly nápisy "čítárna, čekárna", žádný by nevěděl, co to jest, myslil by, že je to nějaký kumbál.

Já bych si byl přál, abych zde měl momentní apparát na chytání fotografií, když zde byl posledně Jeho Excellence ministr financí Dr. Kaizl.

Měl jsem čest mu předváděti jednu deputaci a on ji musil přijímati tamhle v takovém koutu u jídelny! Tak to jest nutné, aby v té věci stala se též náprava.

Dále považuji za svou povinnost, abych při té příležitosti poukázal na to, jaká komedie se hraje se strany Němců s jejich nepřítomností.

Pánové ignorují český sněm, ale v zemské bance ostali, v hypoteční bance ostali, v zemském výboru ostali. Stává se i, pánové, že podávají němečtí poslanci petice, jak tadyhle mám seznam petic ze dne 7. dubna a tu pan dr. Kiemann podal petici za Prachatice-Novou Bystřici.

Tedy, pánové petice podávají a k slavnému sněmu se obracejí, ale zde nekonají svou povinnost. Příjdeme-li velmi často do kuloárů, může-li se to kuloáry nazvati, vidíme mnoho poslanců německých venkovských se zde hemžiti každou chvíli a každou chvíli mají tu co dělati. Jediný prospěch, který z toho, že zde nejsou, máme, jest ten, že jsme mohli na tomto sněmu něco vykonati a že zemská pokladna uspořila něco diet.

Ale největší komedie jest to, co provádějí pp. přísedící zemského výboru (Výborně!) p. dr. Schlesinger a p. dr.Werunský.

Dnes, pánové, jednáme o rozpočtu zemském a jest jejich povinností, aby sem přišli a aby svůj odbor zastávali. (Tak jest!) Vždyť p. dr. Schlesinger má odbor finanční a p. dr. Werunský má vodní stavby, stravovny atd.

Není to komedie, když tí pánové v zemské budově v II. posch. úřadují, avšak sem nejdou, nýbrž dělají abstinenci. Ale v II. poschodí, prosím, tam pracují a nedělají abstinenci a u pokladny také nedělají abstinenci, (Veselost) ale sem dnes nepřicházejí, ačkoliv jest povinnosti jejich, aby se sem dostavili.

Vznáším skromné přáni k J. J. nejvyššímu p. maršálkovi, aby je vyzval konati svou povinnost. Tím končím (Výborně! Potlesk).

Nejv. maršálek zemský: Není nikdo více ke slovu zapsán.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet

Prohlašuji rokovaní za skončena

Ich erkläre die Debatte für geschlossen

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Pan zpravodaj se vzdává slova. Přejdeme k hlasování

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasování jest kap. I. v potřebě a kap. I. v úhradě a čl. I. vyřízení.

Gegenstand der Abstimmung ist Cap. I. des Erfordernisses, Cap. I. der Bedeckung und Art. I. der Erledigung.

Žádám pány, kteří tyto položky přijímají, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diese Positionen annehmen, die Hand zu erheben

Jsou přijaty

Sie sind angenommen

Zpravodaj posl. Dr. Fořt Kap. II, týkající se zemské zprávy, vykazuje v potřebě obnos 562 203 zl, v úhradě pak obnos 401 751 zl.

Vyřízení k této kapitole se vztahující obsaženy jsou na str. 312-313, petice uvedeny jsou na str. 318 pod čís. 1 až 3 Landtagssekretar Höhm (liest). Cap. II. Erfordernis Landesverwaltung im Ganzen 562, 203 fl, Bedeckung im Ganzen 401, 751 fl.

Hiezu Art. II. der Erledigung und von den Petitionen Nr. 1 bis 3.

Nejv. maršálek zemský: Žádá někdo za slovo k těmto položkám?

Verlangt jemand zu diesen Positionen das Wort?

Jsou přijaty.

Diese Positionen sind angenommen

Zpravodaj posl. Dr. Fořt Kap. III. týkající se archivu zemského a dějin Čech vykazuje v potřebě obnos 24 479 zl, v úhradě pak obnos 405 zl.

Vyřízení kapitoly této se týkající obsaženy jsou pod čl. III. a petic není k tomuto článku žádných

Landtagssekretär Höhm (liest): Cap III. Erfordernis Landesarchiv und Geschichte Böhmens im Ganzen 24 479 fl,Bedeckung 405 fl.

Hiezu Art. III. der Erledigung

Nejvyšší maršálek zemský: K těmto položkám se přihlásil ke slovu p. posl. dr. Čelakovský.

Dávám jemu slovo.

Posl. prof. Dr. Čelakovský: Slavný sněme! Nalézáme se při kapitole o dějinách království Českého a zdá se mně, že bych mohl zneužíti této kapitoly zrovna tak k tomu, abych mluvil o konservatismu, socialismu, liberalismu, realismu, federalismu, centralismu a já nevím, o jakém ještě - "ismu, " poněvadž by se konečně ještě mohlo říci, že to všechno také s dějinami království Českého nějak souvisí, tak jako první řečník při kapitole o sněmu učinil.

Prosím, aby mně bylo věřeno, že mně to ale ani ve snu nenapadá, nýbrž že souhlasím zcela s těmi, kteří mají přáni, aby letošní rozpočtová debata co možná urychleně se provedla, aby se ponechalo ještě dosti času slavnému sněmu k tomu, aby důležité předlohy, které vyšly z komisi, mohly býti vyřízeny.

Já tedy se neujímám slova, bych snad zdržoval jednání slavného sněmu, nýbrž chci říci několik slov ve věci, o které mám za to, že jest tak důležitá, že je to nezbytno.

Bude mi snad již dovoleno, abych jako historik v první řadě se zajímal a pozornost věnoval takovým otázkám, které s dějinami českými souvisí a to se arci v plné míře letos zase děje ve zprávě rozpočtové komise, kterážto komise vždy velice věnuje otázce historie naší pozornost a jež v tom ohledu podporována zvláště nynějším přísedícím zemského výboru a referentem o těchto věcech, kterému jsme zajisté velice zavázáni díky, že on všem otázkám sem spadajícím upřímně je nakloněn a všemožně je fedruje.

Přece však v letošní zprávě se navrhují dvě resoluce slavnému sněmu a sice resoluce 4 a resoluce 10 na str. 258 a 259 této zprávy, s nimiž mi není možno docela souhlasiti. A sice ve 4 resoluci navrhuje se.

Zemskému výboru se ukládá, aby se vší péčí staral se o to, by důvodný nárok zemského archivu na uchováni veškerého materiálu pozemkových knih v král. Českém a na soustředění jeho v ústředním archivu zemském nikterak nebyl zkracován.

Zněm této resoluce by po mém soudu mohlo zavdati podnět k výkladu, který by byl dalekosáhlý a ne docela oprávněný. Já vím, že se jedná o to, aby sporná otázka, do kterých archivů mají se pozemkové knihy venkovské ukládati, zda-li do archivu zemského a nebo do archivu místodržitelského, pomocí této resoluce na prospěch země byla rozřešena,aby zemský sněm stanovisko zem výboru v této věcí podporoval

V  tomto ohledu nemám nijaké námitky proti této resoluci.

Když bylo totiž dlouho o tom jednáno, co se s pozemkovými knihami má státi, poněvadž v úřadech pozemkových knih nebylo na ně více místa, když v novější době se nové knihy pozemkové zakládaly a když úřady knihovní na to tlačily, aby se staré knihy jinde deponovaly, vznikly o tom rozmanité náhledy, kde by se to státi mělo. Jednak navrhováno, že se má zříditi v zemi zvláštní justiční archiv, jednak že mají býti daný knihy ty do místodržitelských archívů, jednak do zemských archivů, jednak konečně ze strany městských obcí bylo pronášeno přáni, aby jim tyto archiválie byly vydány.

Připomínám, že centrální komise, již předsedá pan baron Helfert, k návrhu konservátorů, a zejména k návrhu mému souhlasila v několika případech s vydá ním těchto knih do archívů městských s tou podmínkou, když budou řádně spravovány, a když se nacházejí v pořádných a bezpečných místnostech.

Tak se také skutečně několikráte stalo, že tyto knihy pozemkové byly městům některým pod zárukou vydány. Avšak v novější době vyskytla se myšlénka, aby z takových měst, kde takového opatření není, všechny tyto knihy soustředěny byly v archivu zemském.

V  tomto smyslu se vyslovila historická komise zemská a částečně i archivální rada na prospěch archivu zemského a sice vždy jen potud, že toto soustředění nemá býti na úkor místním archivům, kde tyto skutečně jsou řádně zřízeny, a nemá tedy býti také na úkor takovým místním bádáním.

A v tomto smyslu také vláda rozhodla, že pozemkové knihy mají prozatím v archivu zemském se uložiti. O důvodech toho nechci široce se zmiňovati, nechci dovozovati potřebu svého stanoviska, nechci poukazovati k tomu, kterak by byla obava, že by na př. archiv zemský shořel a tak že by všecky tyto archivalie vzaly za své, kdežto při decentralisaci by toho nebylo, že některé archivalie ty jsou posud pro místní poměry praktické důležité zejména v tom ohledu, že místní badatelé mohou pro místní poměry badati, kdežto, když jsou zde soustředěny v Praze, všechny knihy, tak bádáni v nich, může se státi pouze s velkou námahou.

Tedy zásada, že mají archiválie zůstati na místě jich vzniku, jest zajisté tak oprávněna, že se všude ji šetří a v tomto ohledu mělo by se jí alespoň potud šetřiti, pokud kde u nás archivy jsou fádně zřízeny.

Následkem opačného stanoviska stalo se, že na př. archivu městskému v Praze se upírá právo na knihy, které jsou stejného způsobu, jako knihy, které se v archivu městském nalézají, právo na knihy viniční, jichž část byla na Vinohradech, a jiná v Karlíně, kdežto Vinohradské byly beze všeho do archivu městského postoupeny, Karlínské naproti tomu dostaly se do archivu zemského.

Každý musí říci, že to není zásada rozumná, by badatelům byla brána možnost, aby mohli v knihách těch na jednom místě badati a že jest přiměřeno, aby do archívu zemského přišly pozemkové knihy jen z těch míst, kde nejsou archivy místní náležitě zřízeny.

Co se dalšího týče, uznávám stanovisko zemského výboru za úplně odůvodněné v tom ohledu, že na každý způsob archív zemský jakožto archív zřízený při zemském výboru, který jest nástupcem starých stavů českých, má nepopiratelně větší právo na pozemkové knihy, jež měly více povahu knih patrimonialních a tedy stavovských soudů, nežli místodržitelství a jeho archiv, a že tedy tento ne může činiti nároků právních, aby všechny tyto archiváře druhdy stavovské nyní se v něm soustřeďovaly

Pokud se týče desk zemských, o kterých jedná šestá resoluce, dovozoval jsem již jakožto konservátorově zprávě vládě podané, že stané zemské desky jsou knihy, které se vedly při stavovském soudě a při sněmu, poněvadž se jich i pro sněmovní zápisy užívalo, a že náleží tudíž nástupcům bývalých stavů, t. j. sněmu a výboru zemskému, a nemají čmiti na ně nárok úřadové zeměpanští jich archivy. Já v tomto ohledu souhlasím úplně se stanoviskem zemského výboru nehledě ani k jiným důvodům, které jsem již ve svém promemorium a ve spisech o deskách zemských uvedl. Proto souhlasím úplně s resolucí, která opětně výboru zemskému dává možnost, aby důrazněji pokračoval v jednaní s vládou o vydání jich do archivu zemského.

Pokud se týče resoluce čtvrté, myslím, že nemusím zvláštní změňující návrh učiniti, ačkoliv jsem to měl původně v mysli, poněvadž této resoluci dá se dáti výklad, že nemá býti na úkor právním nárokům obcí městských, zejména Prahy, poněvadž tyto nároky jsou oprávněny, a doufám, že ani se strany pana přísedícího zemského výboru, ani se strany pana referenta rozpočtové komise nebude tomuto mínění odporováno Pokud se týče resoluce desáté, tedy tato resoluce týká se badání ve Vatikánském archivu, na které země rok co rok značný náklad vede, a kterým badáním nepopiratelně království naše postavilo se po bok všem ostatním vzdělaným zemím, tak že historikové slavnému sněmu a všem činitelům, kteří o to se zasadili, zajisté jsou všichni velmi vděční.

Nedá se upříti, že v předešlých letech tato badání se s velice pěknými výsledky setkávala, letošního roku ale následkem zvláštních osobních poměrů se stalo, že nejsou výsledky ty tou měrou potěšitelny tak že musíme připustiti, že komise historická, která zemskému výboru v této věci činí návrhy, nebyla právě šťastnou ve výběru kandidátů, kteří letos byli do Vatikánu posláni. Nemíním ve věci více šířiti slov, poněvadž podrobnosti se vymykají veřejné diskusi, anojiž to, co jest ve zprávě rozpočtové komise o tom obsaženo jest po mém skromném náhledu superplus toho, co se v té věci potřebuje říci.

Poznamenávám jen, že následkem toho uznávám i ja potřebu takového opatření, aby v budoucnosti práce ve Vatikánu konané zcela vyhovovaly intencím těch, kteří vůbec zavdali podnět k tomu, by ve Vatikánu se pracovalo.

Mohu se toho dovolávati, že právě k mému návrhu a odůvodnění svého času ve slavné sněmovně došlo k usnesení, aby se v archivech římských pracovalo, a jest tedy pochopitelno, že máme zvláštní sympatie k této věci a interes, by tato věc čestným způsobem pro království České se upravila a také urychlila co možná v době, dokud žije nynější, tak vysoce o vědu zasloužilý papež.

Já chci přiznati, že jest potřebí učiniti opatření, by se neopakovalo více, co se stalo letos, a souhlasím v tom ohledu s návrhem zemského výboru nebo s míněním v zemském výboru nyní zastoupeným, že je záhodno, by úředníci archivu zemského též brali podílu na tomto bádaní, jinými slovy aby byla daná možnost, by každého roku aspoň jeden úřadník do Vatikánu byl posílán, a aby za tím účelem také počet ůřadníků byl o jednoho rozmnožen, ale nesouhlasil bych s tím, aby toliko úřadníci archivu zemského byli do Itálie posíláni a sice, slav. sněme, také proto, že nynější úřadníci jsou přece jenom starší páni, a jest těžko odsouditi je k tomu, rok co rok půl roku seděti ve Vatikánu a tam na zdraví trpěli, - neboť jíti do Vatikánského archivu, znamená riskovati své zdraví. Tam se musí v bačkorách a kožichu pracovati a kdo nemá pevného zdraví, ať tam raději nechodí. Rozhodnout, že úřadníci archivní šmahem jsou povinní tam pracovati, jest skutečně jim ukládati povinnosti, kterých podle původních ustanovení vlastně neměli. To by se mohlo stati jenom v takové formě, aby vyslání jich stalo se s jejich souhlasem. To jest okolnost, která zasluhuje úvahy.

Vedle toho se mi ale zdá, kdyby ku př. letošního roku dva úředníci měli do Vatikánu býti vysláni, jako dosud 2 stipendisté byli vysíláni, že to badaní Vatikánské přijde zemi draže, než přichází nyní. To mínění, že by bylo levnější, není správné, poněvadž jde o úřadníky, kteří mají značné platy, a, když se těch sil tam užije, musí je někdo jiný zastupovati v archivu a musí se platiti substituční síly. Tedy zdá se mi, že by se odporučovalo, aby toliko jeden úřadník archivní letos z těch nyní ustanovených byl do Říma vyslán a budoucně po případě, až bude nový úřadník ustanoven, aby tento byl vysílán do Vatikánu, vedle něho ale aby vždy aspoň jeden stipendista, jak se to dálo posud, do Říma byl vysílán, který by pod jeho kontrolou a řízením jemu k ruce prací vykonával. A mám za to,že to dobré, co se způsobilo vysíláním stipendistů do Říma tím, ze ti mladí lidé trochu viděli svět, něčemu se naučili, a že tím způsobem země podporuje vzdělaní mladých historiků. Že by touto cestou aspoň částečně to dobré i dále se konalo.

Tyto náhledy mně vedly k tomu, že dovoluji si přece jen prositi slavný sněm, aby, co se tyče resoluce X., ráčil v tomto smyslu resoluci doplniti a sice aby zněla takto.

"Zemskému výboru se ukládá, aby místo dosavadního vysílání stipendistů zemských na prozkoumáni Vatikánských a jiných archivů opatřil úkol ten úředníky zemského výboru" - to aby zůstalo, aby se však k tomu dodalo "s nimiž by také stipendisté zemští podle potřeby mohli býti vysíláni. "

V německém textu za slovem "za verwenden" by stálo "mit denen gemeinsam die Landesstipendisten nach Bedarf entsendet werden könnten "

A nyní ještě malý dodatek bych prosil abych směl navrhnouti a sice na konci, kde se praví, že zemský výbor má podati zprávu s návrhem, aby se doložilo, že se to má státi, když zemský výbor vyslyší historickou komisi zemskou, poněvadž historická komise zemská byla za tím účelem zřízena, aby byla odborným orgánem pro bádání Vatikánské, a bylo by to zvláštní, aby nebylo slyšeno o této otázce, jak se má vysílání badatelů do Vatikánu díti, ono ustanovené subkomité, v kterém se o této věci jedná, a mám za to, že nebude tedy námitky proti tomuto dodatku V německém texte by to znělo "hierüber Bericht und Antrage zu erstatten nach Anhörung der historischen Landeskommission "

Já si dovoluji sl. sněmu tento doplňující návrh co nejvřeleji doporučiti (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádám pány, kteří návrh podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Dovoluji si sděliti, že Jeho Excellence pan místodržitel vyžádal si slovo.