politický požadavek, nenamlouvejte si to, když víme, že to není možné, a tak bylo by rozuměti také podle mého náhledu intencím Dra Škardy. Dr. Škarda ve své řeči, pokud já jsem jí rozuměl, chtěl, aby se učinil pokus na tomto sněmu o takovou volební reformu, ohledně které ma za to, že by jí pomocí Němců a velkostatkářů bylo možno dosáhnouti většiny, t. j. pro volební reformu, která na jedné straně znamená rozmnoženi velkostatkářské kurie a tu se zřetelem k naší situaci k vůli spevnění české majority na českém sněmu pokládám za nejdůležitější požadavek tento, na druhé straně by umožnil těm, kteří volebního práva nemají, aby volebního pravá dosáhli. To isou, pánové, věci, které by měli všichni ti, ať náleží k odstínu jakémukoliv, uvážiti. Jest pravda, že jest velice snadno tomu, kdo, abych tak řekl, nezastupuje celý národ a není za zastoupení zodpověděn učiniti projekty o kterých ví, že ani se nebudou prováděti, poněvadž ví. že by se na ten čas nesetkaly s výsledkem.

Pánové, to je starý nepřítel našeho národa, že my vždycky, kdybychom měli možnost dostati se ku předu, vyvoláváme spory stran, stran sociálních, hospodářských, politických. My vždycky myslíme, že si nesmíme popřáti toho nutného klidu a aspoň využitkovati jisté doby k nějaké usilovné prací a po nějaký čas nechati těch zásadních sporů mezi jednotlivými názory a raději hleděti, abychom všeho využitkovali.

Pánové, vždyť to není tak, jak se to praví, poslanec neděla, co chce. Nemůže se nám vyčítati, když něco neděláme, že to nechceme.

Ne, pánové, my klademe povinnost poslance, zástupce lidu poněkud výše Zástupce lidu nikdy nemá dělati, co chce, nýbrž má jedině dělati, co v daném okamžiku může národu prospěti Politický program náš jest znám, a povídá to, co chceme. Praktická naše politika však povídá, čeho dobýváme v daném okamžiku pro národ.

Když dnes kol. Dr. Baxa a kol. Prášek budou míti za sebou většinu v tomto slav sněmu, opětně musí zůstati státi před tímto jedině možným aksiomatem praktické politiky. Co chtějí, je známé z jejich programu, co mohou provésti, o to musí v daném okamžiku se postarati.

Pánové, mně se zdá, že to řekl Bismark, jen že to jinak applikoval "Luxus myšlénky si může dovoliti každý jen ne poslanci, kteří mají odpovědnost za osudy svého národa. " Luxus takový si může člověk mysliti a může to také říci, ale když to poslanec řekne, který jest na př. ímmunní, není to dokonce žádna kuráž. Ale to je právě to, že poslanec luxus myšlénky si nesmí dopřáti jako každý jiný, nýbrž má právě mysliti a říci jen to, z čeho vidí prospěch národa.

Vidíte, velectění pánové, že ty námitky, které nám celou řadou byly činěny, budou jaksi zrovna té povahy, a že mohlo by se polemisovati zejména s prvním řečníkem ohledně každého jeho slova tak, že by zajisté uznal sám, že nám zcela nic neřekl, čeho bychom byli již stokráte neslyšeli, ale že nám také neřekl, jak si představuje, aby se to činilo jinak Velectění pánové´. On také mluvil o zemských financích - mluvil o nich také p. p. Dr. Baxa - P. posl. Prášek si to udělal pohodlným, řekl "My již nesmíme o sobě říkati, že jsme bohaté království, neboť ty finance zemské jsou sbědovaué. "

On pravil "Já nejsem pro zvýšení přirážek, ale na druhé straně, jak sněm je toho vinen, že se neupravily platy učitelské, řeky atd. To všechno, velectění pánové, se velmi pěkně poslouchá a činí také dojem.

Kdyby však p. posl. Prášek rozhodoval o tom, co byla bugdetní komisa navrhla, tu bychom viděli jiné návrhy.

Kde by se navrhlo zvýšení platů učitelských, náležité provádění veškerých práv a všech potřeb, jako subvencování všech zemědělských podniků - já jsem poslední, který by jim odpíral - zrušení školního platu, železnice - deficit by obnášel místo 6 milionů 13 - ale já bych nebyl slyšel pak od něho, kdyby bylo pravda, co dnes řekl, jakým způsobem náklad tento ma býti uhražen.

Dr. Baxa podjal se té prace a pronesl jistou myšlénku, jak by si představoval sanováni zemských financí.

Musím jen k tomu podotknouti tolik, že také páni poslanci by toho neměli činiti - to jest něco jiného, děje-li se ta v listech - opakovati ony sterilní nepravdy které byly několikráte vyvráceny, ne úmyslně a mně na tom nezáleží, bylo-li to úmyslně nebo ne, na příklad to, že zemský sněm v příčině zemských financí a jich sanování ničeho nepodnikl a se nenamáhal, aby je napravil.

Myslím, že ve zprávě rozpočtové to již kol. dr. Fořt dost obšírně naznačil, a že kdo si vezme všecky zprávy o tom, co jsme v příčině zemských financí na tomto sněmu konali, da svědectví, že zemský sněm v nejedné chvíli zcela rozhodně a vážně tuto otázku rozbíral, a že vždy musíme přijití k tomu stanovisku, které zaujímá rozpočtová komise, a jenerální referent. Otázka tato jest dvojího rázu čistě finanční a politická.

Otázku politickou při této věci řešiti nemůžeme.

Jsem vděčen p. kol. Dr. Baxovi, že ji hleděl posuzovati jedině se stanoviska tohoto, s otázky finanční. Ale tu ovšem pravil.

"Já bych si představoval potřebu uhraditi zemský náklad tím způsobem, že by z veškerých statních daní které plynou do státní pokladny, především zaplatilo se to, co se v zemi opět spotřebuje. Nechci ty cifry zkoumati, pan Dr. Baxa mně odpustí, že neuznávám cifry jeho za naprosto správné, ale řeknu, to není jeho vinou, poněvadž cifry správné a definitivní stanoviti není naprosto možné - a že by z toho přebytku se měla napřed za platiti vydání zemská, a to pak co by zbylo, že by zůstalo na společné záležitosti říšské, jak cislajtanské, tak i rakousko-uherské. Forma, kterou zde naznačil, není nemožná, ovšem že jest taková, že sněm jí nemůže provésti a že nemá ani ono terrum comporationis, jaké navrhuje komise a že zemský výbor s vládou ji nemůže vyjednati, poněvadž, pokud nynější ústava trvá, by se o tom musila říšská rada usnésti zvláštním zákonem říšským, kterým by byla peníze přikázaly se jednotlivým zemím.

Jest zde však jiná otázka, kterou netroufám si dnes rozřešiti, totiž otázka, zda-li bychom při tom pochodili dobře či špatně.

Zde nejsou jen o 23 miliony, které by v příjmech státních scházely, které by z království Českého nedošly, a kteréž jsme zaplatili, nýbrž scházely by miliony z ostatních zemí, kteréž by si stejné právo revindikovaly. Tento schodek by se pak ve státní pokladně musil uhradit nějakou státní daní, a poněvadž víte, že přímé daně nejsou způsobila k nějaké expansi, byla by to jistě nějaká daň majetková anebo spotřební, při kterých daních my v království českém obyčejně jakožto v zemi nejlidnatější, nepoplatnější a nejbohatší, bychom platili největší procento příspěvků na tyto potřeby do pokladny statní, než jiné země. Jest pravdou, že jest odpor proti každé dani ze spotřeby.

Obraťme to, jak si to páni myslí, že by nám stát dal reálni daně do zemské pokladny a že by zvýšil daň ze spotřeby, co se pak stane? Pak my opět jsme na tom hůře, poněvadž reální daň nemůže vzrůstati, poněvadž territorium naše nebude větší, kdežto daň spotřební spotřebou a blahobytem i počtem obyvatelstva vzrůstá.

Pánové, jest otázka, zdali právě této dani spotřební nemáme my věnovati pozornost, dokud je čas, dokud finanční šroub Vídenské vlády nám ji nezabere a nám pak nezbude ničeho.

Vidíte pánové, že jsou to dosti interesantní a ne snadné otázky, a že ty otázky ovšem nějakými prostými hesly řešeny býti nemohou a že zasluhují zralé úvahy bychom také my při tom něco vyzískali, poněvadž musíme míti dnes to vědomí, a musí je míti zejména naše obyvatelstvo, že, ať nám stát ze státní pokladny ten deficit uhradí, který máme v zemi, nebo ať si to uhradíme samostatnou daní zemskou, vždy to plyne z kapes poplatnictva, (Tak jest' Výborně') které musí to vše uhraditi. Panové, jest jen otázka, jestli právě nereklamujeme to samostatné zbernictví tím, kdybychom žádali příspěvek z daně, kterou říšská rada odhlasovala pro zemi a ve formě daní to zaplatiti, aneb kdybychom osamostatnili své daně zemské.

To by mohl p. kol. Prášek jaksi

vzíti na vědomí, když nám vytýkal, že snad v té věci ničeho neděláme.

P. kol. dr. Baxa -a odpusťte mi, že dříve než promluvím o otázce politické, vrátím se k těm výčitkám, které se naši straně činí - a ja to přiznávám, tentokráte ve své řeči omezil se jedině na vylíčení stavu a mluvil tonem velice střízlivým. On ovšem ještě nezbavil se, abych tak řekl, některých těch rudimenluv bývalého postavení, on neustále také cítí jen jediné faktum, že neustále den jak den, anebo, abych nepřeháněl, stále a stále se objevují různé úkazy v našem Životě státním a národním, které roztrpčují náš lid a které, sonhrně vzato, znamenají, že jest viděti, že dřívější úporný a nepřátelský systém dále trvá přes to, že politické poměry se změnily a že jest v čele Rakouského státu vláda nám přátelská aneb aspoň přátelštější v než vlády předešlé. Na základě tohoto systému kol. dr. Baxa vyjádřil své politické nazírání a své výčitky vůči nám.

Velectění pánové, já k tomu přijdu při politické časti své řeči, zde chci konstatovati, že tento systém v tolikerých úkazech se jeví, jest patrno, že příčinou toho, abych nekládl vinu zrovna vládě, a zejména ne v nynějším systému, jest setrvačnost celého systému více než 30 letého, který nedovedl si vývoj událostí v těchto zemích představiti jinak, nežli, že Němci musí býti hýčkáni a že Čechové, když se již práva nějakého dostane, musí se jim jakýmkoliv způsobem právo toto opět seslabiti. Vidíte v tom systém, ve kterém, jak řečník přede mnou pravil, jeví se celé falešné postavení naší domácí zemské zprávy

Jeho Ex. p. místodržitel velice se na mně rozdurčil pro poslední mou řeč, - ja k tomu ještě příjdu, byl jsem churav a nemohl jsem mu ihned odpověděti.

Nebudu toho želeti, a na zlost v politice mnoho nedržím, kdo chce býti státníkem, a kdo chce stati v čele země, jakou jest království České, ten předem musí si dáti líbiti, aby někdo mu úpřímně řekl pravdu, a nesmí se pro to zlobiti, poněvadž je to chyba, ale kdyby uvážil tuto otázku, která tenkráte byla předmětem řečí a nyní, co všecko se děje, tu opětně by musil přiznati, že systém, který v nazíráni veškerých veřejných právních poměrů u nás platí a panuje, je takový, že znamená vždycky a vždycky jiné nakládání s osobami národnosti české a jiné nakládaní s osobami národnosti německé. (Tak jest)

Já nechci mluviti něco, čeho bych nemohl dokázati, a musím také říci vzhledem k poznámce v odpovědi. Jeho Excel lence pana místodržitele na mojí řeč, že bych snad něco mluvil na základě špatných informací, že ji především to, co jsem tenkráte řekl, ačkoliv jsem to řekl nepřipraven snad, že budu mluviti, v plné míře do posledního puntíčku na "i" nejen neodvolávám, nýbrž, že přitom trvám a byl-li jsem dříve málo informo ván, že mne jeho Excellence p. místodržitel svoji odpovědí teprva doinformoval, tak že jsem skutečně věděl, že mám úplnou pravdu.

Nebylo popřeno a zůstává nepopřeno, že soudní úředník, jak nám zde bylo doznáno, proti nařízeni vrchního zemského soudu jedná, - co je to? - To je ničemnost.

Nebylo popřeno, že politický úředník tehdaž v Chebu tak se zapomněl a byl tak slabý, že, když uznal společně se státním navládním, že pan Miřička můře odjeti, a že není příčiny k zadržení jeho, mu radil a prosil jej vlastně, aby tam zůstal, poněvadž se venku lid zbouřil.

Pevná, veřejná správa politická by nešla k tomu ohroženému, nýbrž by šla ven a tam by udělala pořádek, by ten člověk mohl jíti domů.

To není žádná výmluva, ani to nemůže býti žádnou výmluvou, že druhý den dostal teprv od státního návládního chebský státní navladní rozkaz, by zakročil proti dotyčným výtržníkům. K tomu, aby zakročil proti dru Miřičkovi na rozkaz od vrchního státního návladnictví nečekal a dopustil se porušení své povinnosti, neboť jeho povinností bylo, by zakročil hned, poněvadž viděl a musil viděti na vlastní oči výtržnosti, když pravil dru Miřičkovi, že není jist svým životem a když radil, aby zůstal na strážnici Já o té věci bych mohl mluviti dále, ale jsem si jist, abych tak řekl, věci oné, že, když jsem v této záležitosti pronesl dříve svůj soud, který mohl býti příkrý, pronesl jsem ho na základě hlubokého svého přesvědčení a jestli Jeho Excellence pan místodržitel chránil své úřednictvo v příčině loyality a věrnosti k státu, tu se divím, že Jeho Excellence zapomněl na to, co se dálo v Chebu a Aši pod auspiciemi týchž úřadů a téhož krajského soudu před několika lety za jeho místodržitelování, kdy bylo možno, že tam bylo potupení a pohánění strážnici a vojsko, když bylo možno, že byli poraněni političtí úředníci, a když bylo možno, ačkoliv jména od vojska i policie zraněných veřejně v novinách byli otiskována, dotyční chlubně se k tomu hlásili, kdokoliv dostal nejmenší škrtnutí od policie - že vzdor tomu přes nějakých 120 lidí od novin bylo jmenováno, o kterých bylo lze očekávati, že bylo na místě, poněvadž byli od strážníků zraněni a bylo tedy také možno zjistiti, kdo to byl, kdo házel kamením na c a k vojsko, kdo to byl, kdo potupoval a pohanil c. k. strážníky, kdo to byl, kdo roztrhal šat na c. k. politických úřednících. Já bych se rád klamal, ale myslím, že c. k. krajsky soud v Chebu nevyšetřil ani jedinou osobu, c. k. státní návladnictví v Chebu nežalovalo ani jediného člověka a na jisto žádný nebyl odsouzen.

Prosím, velectění pánové a pane místodržiteli, jak je možno, že v Chebu za přítomnosti vojska a policie nebylo možno zjistiti ani jediného vinníka, kdežto v Náchodě na udání několika lidí zjistil státní návladní tolik lidí, kteří, nikoliv ze zpupnosti, ale z bídy dělali věci, kterých neměli dělati, a kterých neschvaluji.

Tak věci stojí. U nás za doby stanného práva zjistila ochranná stanice, že bylo poraněno v Praze 1400 lidí, ale ti lidé se nehlásili, poněvadž se báli, že, i kdyby byl někdo na ulici nevinně poraněn a se hlásil, bude hned vzat do vyšetřovaní pro účastenství na těchto výtržnostech.

To jest rozdíl mezi pojímáním věci, jak já ji pojímám, - a Jeho Excellence mi zase odpustí - a jak pojímá poslední případ, který se stal v Holešovicích-Bubnech, on

Musím k takovým věcem vždycky přijíti. Za místodržitelování pana kr. Thuna zavraždil jsem Mrvu, a za místodržitelování pana kr. Coudenhove-a zavraždil jsem studenta Grohma. (Veselost) Já si z toho nedělám nic, když úřední list tak impertinentně píše, ale aby se mi dělalo kázání od takových mizerných skribentů, od těch se poučovati nedám. (Výborně´) Jak věc stojí? Stalo se tam nějaké poranění německého studenta. My zde máme korespondenční bureau. Toto korespondenční bureau a jeho přednosta pan Grafnetter netelegrafoval to do úředních listů, poněvadž mu nic o tom nebylo sděleno, ale telegrafovala to redakce "Prager Abendblattu", kteráž vylíčila úředním způsobem věc tak, jako by to byl útok na německého studenta. Jest to pravda, anebo to není pravda? Ať mně to někdo popře, že se to tak nestalo'. Ať se mně řekne, pod kterou jinou než officielní vlajkou a charakterem mimo korespondenční bureau šla do celého světa zpráva, že byl zraněn německý student z národního ohledu a ať dokáže, že korespondenční bureau o tom nevědělo a to neudělalo Jest možné, aby se to opakovalo ve všech listech, a to nestačí, když policejní řiditel, muž vší cti a chvály hodný vydal spravedlivou zprávu, a úřední listy ji potom přinesly. Kdyby Jeho Excellence měl jen stín najvyššího purkrabího hraběte Chotka, tu věru musel by vystoupiti na obranu král. hlav. města Prahy, na obranu cti tohoto města a cti jeho obyvatelstva a prohlásiti, že to všechno, co v celém světě a nejenom v Prager Abendblattu, Prager Tagblattu a Bohemii a v celém světě ve velkoněmeckém tisku o nás se mluví co se děje v Praze, jest lež, klam a mám.

A já to řeknu zase upřímně a beze vši animosity a beze všeho nepřátelství.

Já jako místodržitel království Českého - já jím nikdy nebydu, to není žádná ambice - pokládal bych za svou kavalírskou čest, že nejsem v zemi, kde by takové brutality byly možné, jak se o nás píše v celém vzdělaném světě, jen prostě tím, že vláda nekoná v těchto případech svou povinnost. (Výborně!)

To jest ten dvojí loket a ovšem tento dvojí loket, který se v tom jeví, jest takového rázu, že nám, kteří jsme upřímní přáteli tak zv mírné, rozumné, rozšafné a praktické politiky, oné politiky, která jest především v ínteressu státu rakouského a rakouské dynastie (Tak jest!) že se nám v tomto dělání politiky dělají obtíže zrovna od těch, kreří v jiném spořádaném statě by byli povolaní tuto politiku podporovati. (Tak jest!)

A ja jsem pravil, že my děláme takzv. praktickou politiku.

Nám se často vyčítá, a mně se zdá, že to udělal jeden z pánů řečníků, že vlastně tedy nedělají ty druhé strany žádnou jinou politiku, než kterou my jsme dělali.

Pánové, buďte ubezpečení, že to není pravda.

Je to sice pravda, že jest u nás dosti stran nových, které říkají o sobě, že jsou ti praví Mladočeši a že dělají tu naši politiku. Ale já bych řekl, jakto řekl Bismark.

"Vy děláte tú naší politiku jen že falešně, protože ji děláte tenkráte, kdybychom my ji nedělali. "

Neboť dělati politiku, znamená nejenom dělati něco, nýbrž upraviti něco skutečně česky. Tím přicházím, aniž bych se pustil do detailu, ku rozboru celé politické otázky a navazuji na to, co již p. dr. Baza a J. J. princ Bedřich Schwarzenberg řekl.

Jak stojí záležitosti v teto říši, jak stojí poměry v teto říši, zejména jaké jsou poměry v naší zemi, jak stojíme my vůči těmto poměrům, jak stojí naproti nim vládajakých poučení z těchto poměrů máme dovozovati a jakých prostředků máme užiti vzhledem k těmto poměrům?

Velectění panové, když chce někdo správně posuzovati poměry v této říši, nesmí čísti pouze zdejší časopisy, ani německé ani časopisy vídeňské. Tu musí zrakem klidným, ale zároveň bystrým celé to hnuti, které odehrává se více mimo hranice tohoto soustátí, pozorovati, musí pozorovati ty tajné nitky tohoto zahraničného hnutí s domácím naším hnutím a tu pochopí celou tu opravdovost, celou váhu a celé to nebezpečí, ne politické a já prosím, aby J. E. pan místodržitel jako zástupce vlády mně věřil na slovo, ne politické, ale státní krise. Stačilo by, kdyby rozevřely se anály časopisectva německého a brožurky v německé literatuře, které jevily se v roce 1865 a řekněme v roce 1864, před dánskou válkou a pak před válkou pruskorakouskou. Totéž, co odehrávalo se tenkráte ve příčině Šlesviku v německém tisku, to, řekl bych, zrovna s minutiosním napodobením odehrává se dnes v příčině království Českého a vůbec v celé říši. (Slyšte!)

Ty výkřiky bolesti nepatrné, menšiny ve Šlesviku proti domorodému obyvatelstvu, které užívalo privilejí, stonásobňovaly a stisíceronásobňovaly se veškerým tiskem německým, a než se kdo nadál, táhli zástupci německého buntu, Rakousko a Prusko, do Šlesviku, aby tam udolali to malé nepatrné Dánsko, k tomu nebylo třeba zajisté takového namáhání, - a tento Šlesvik-Holštýn my jsme dobyli. Zdá se, že Rakouské vojsko mělo na dobytí většího podílu, ovšem jenom proto, aby za rok bylo odtud vyhnáno, aby to zůstalo v moci pruské, zrovna to se tenkrát odbývalo ve Šlesvikn, každá nepatrná rvačka vyhlašovala se za brutálnost a násilí na německém národu páchané, zrovna to, co dnes sedící o Praze, líčilo se o městech v Slesvýnu a Holštýnu (Hlas "Duppel') zrovna to, co šíří dnes tisk německý celému světu o nás, šířilo se tehda o Šlesviku a Holštýnu, a následek toho byl, že toto hnuti velkoněmecké donutilo tehda ještě ne příliš národně myslící dvě velké mocnosti bývalého hnutí německého, Rakousko a Prusko, k válce a následek vítězné války byl, že jsme byli v r. 1866 poraženi a k našemu štěstí a blahu - a to byl jediný úspěch - z německého buntu vyhozeni a že Prusko se stalo nejenom velmocí Evropskou, ale že tenkráte byl položen zaklad také k velké německé říši.

To se opakuje dnes, a kdyby byla J. E. poslechla již rady, kterou jsem ji dal a zajela si, neb poslala důvěrníky po hranicích našeho království, kteří by si zajali neb nepozorovaně od města k městu, chodili, ne na každou schůzi veřejnou, kde je vládní komisař, ač tito vládni komisaři zamlčí, již rádi mnohé, co by jinak pověděli, kdyby se to učinilo v Praze - nýbrž také na schůze důvěrné a kdyby byla viděla ten tisk, který se tam rozšiřuje, a viděla, jaké brožůry se rozšiřují a jaké řeči se vedou mezi lidem pak by musila přijíti k poznání a když ona k němu nepřichází a když vláda o něm neví, my věrni strážcové tohoto království o něm povídáme, pak by musila přijíti k tomu poznání, že věci stojí již tak, že je nebezpečí pro tento stát, nebezpečí pro jeho existenci,

(Poslanec Gustav Adámek volá "Skoro pozdě).

Velectění pánové, na první pohled,, kdo politicky tuto otázka posuzují, skutečně stojí na tom malicherném stanovisku a já lituji, že i nynější vláda z nedostatku prozíravosti stojí ještě na stanovisku, že tato krise, jak zde jest, dá se zhojiti nepatrnými prostředky, na příklad jazykovým zákonem dle § 14. (Veselost)

Velectění pánové, pan posl. Prášek nám také s velkou emfasí vytýkal, že jsme neinterpelovali k vůli § 14.

Víte, velectění pánové, člověk podává ze dvou příčin interpelace. Buď proto, aby se skutečně na nějakou věc zeptal, o které neví, aneb proto, aby dostal odpověď, které by si přál. Ale co se týče užití § 14 ve příčině jazykového zákona, ani jeden motiv, ani druhý neplatí. Slyšíme a slyšeli jsme to nejednou, a nebudu to zapírati, že skutečně ve vládních kruzích jest domněnka, aniž by to snad byla již ustálená myšlenka, že snad vydáním jazykového zákona - nebudu prozatím o jeho obsahu mluvit, myslím, že bych předstihoval události, a že ani tí, kteří jej koncipovali, dosahu jeho podrobně neznali bude umožněno, aby Němci vstoupili do do parlamentu, aby pracováno bylo na uherském vyrovnání, a aby konečně bylo skoncováno, poněvadž jest věc tato stále nejakutnější otázkou celého mocnářství.

Nuže, panové, já bych se na to neptal. Je-li pravda, že vláda to hodlá učiniti, pak jsem přesvědčen, že by vláda na to jistě nedala odpovědi, a že by ani nemohla odpověditi, zda-li to učiní, a nemůže také dáti odpovědi, že to neučiní, má-li v úmyslu to učinit, ale to druhé není vyloučeno, neboť, pánové, kdyby vláda vydala jazykový zákon, nemajíc jistoty, že tento zákon bude oním kouzelným proutkem, kterýž celé parlamentární řízení opět obnoví, tu myslím, že by jednala prostě proti sobě samé, poněvadž by vydala z ruky prostředek k utišení krise, aniž by měla jiného.

Konečně v Rakousku stávají se takové věci velmi často, a já bych se ani nedivil, kdyby se stal opak My se ale přes to potom neptáme, poněvadž jsme již nejednou prohlásili, že bychom k takové úpravě na základě § 14 pro království české souhlasu nedali.

Kritika ale, jak se u nás děje, není těžká, a řeknu to zcela úpřímně, že u nás mluví o paragrafu 14 lidé, kteří naprosto nemají o něm ponětí, a kteří nevědí, co v jazykovém zákoně bude, poněvadž ho jistě znáti nemohou.

Vláda se domnívá, že by tím způsobem našla kouzelný proutek, kterým by rozřešila dnešní krisi. Tu však jsem hluboce přesvědčen, že to není ten prostředek vydatný, i kdyby skutečně moc německé obstrukce měla původ v tzv. jazykových nařízeních a upravení jazykové otázky, a také proto ne, poněvadž ten prostředek nemůže býti proti tomu, v čem hledati sluší základ nynějšího celého hnutí. Základ nynějšího hnutí mezi německým lidem není v nějakém vědomí utrpení ať již formální křivdy, základy této nespokojenosti německého lidu i toho, který ještě dnes stojí na stanovisku rakouském není nějaké vědomí křivdy, základ této nespokojenosti jest importován, jest do německého lidu vnesen, a ti, kteří jej importovali, nejsou rodáky této půdy našeho státu.

Co pak se nevidělo, že dříve, než Wolf a Schonerer vystoupili, cela řada lidí v německé literatuře činných psala již o Rakousku jako o budoucím appendixu krále pruského. Co pak se to nevidělo a necítilo že po celou řadu let tyto věci kolportovány byly nejen německým tiskem, ale i knihkupectvími zcela volně, aniž by se našli státní návladní, kteří by to četli Ovšem ten německý návládní v Chebu, když to přečetl, neviděl v tom ničeho proti státu, a naši čeští státní návládní mají se čtením našich českých listů příliš mnoho, poněvadž konfiskují již proto, vytýká-li redaktor, že se na lékárně nalézá nápis -Apotheke, " a mají tolik práce, že nemohou míti času, aby něco podobného četli, aby se zejména obírali novou velkoněmeckou literaturou, která již dnes v tisících a tisícíoh svazků do Rakouska přichází, nehledě ani k celé velkoněmecké propagandě, která nejen do Rakouska, ale i do Ruska, Francie a Anglie zasahuje. Jest to propaganda, která jest světového významu, a je ku podivu, že dnes rozhodující státníci v Rakousku tuto nevidí a necítí, že tomuto nelze nepatrnými prostředky zabrániti. Nemožno se diviti věrnosti opravdu věrného lidu, když se tak neustále, vydatněji a konsekventněji tomu německému lidu byť by byl sebe rakouštejší, namlouvá, jak jest potlačován a jak by mu bylo lépe, kdyby nenáležel k této říši a kdyby naležel k říši německé, když se v něm pěstuje kultus Bismarka a všech velikánů německých, když se uváží, - když už jednou mluvím o Bismarkovi - že ten povídal, že to leží v německé povaze, že jsou "Auslandsliebhaber, " pak není divu a jest přirozeno, že tí Němci v Čechách, kteří ctí Bismarka, činí tak přirozeně a podle jeho učení jsou "Auslandsliebhaber. "

Poněvadž pak pruský "Ausland" jest nejbližší, nedivme se, že nakloněni jsou k této lásce.

Velectění pánové, když to se nevidí a mysli se, že takovými paliativními prostředky a prostředečky jest možno odstraniti nynější krisi v Rakousku, tak musím říci, že nalézá se vývoj události v této říši na šikmé ploše.

A kdyby neměla jazykové nařízení žádných jiných zásluh, než že urychlila tento process a ještě snad dříve a v čas, dokud jest možnost, aby se zastavil, a že tento tajný proces nevedl se ještě dále, až by byl lepe připravil půdu a s daleko větší elementární silou přišel na povrh, již tím by byla jazyková nařízení vykonala veliký skutek nejen pro národ český, nýbrž pro stát, pro monarchii a pro celou dynastii. (Výborně')

A velectění pánové, těmito prostředky to nikdo neodklidí. Vždyť tak, jak dnes se to děje, nemůže býti a není o tom žádné pochybnosti, že skutečně celý veřejný život poskytuje takový obraz, že ti, kteří vědomky neb nevědomky sledují tyto následky, tyto cíle, činí to bez ostychu a bez jakékoli pruderie.

Když ohlédneme se po těch událostech v posledním zasedání sněmovním v této říši - a dotkl se toho již princ Schwarzenberg, já jsem zde nebyl, a když vidíme tu nepopiratelnou slabost vlády naproti tomu, co Němci podnikali, tu ovšem chápeme a já se tomu pranic nedivím, naopak, opak toho by bylo znamením skleslosti německého lidu, - že lid kulturně vyspěly s bohatou literaturou, náležející k tak velikému národu, mající jmění a přízeň, když vidí, že se před ním couvá krok za krokem, když vidí, že ne před lidem německým, ale před propagandou stalo víc a více ucouvá, musí si mysliti, že v tom leží jeho sila a jeho budoucnost.

Co se na př. letošního roku dalo na sněmu slezském ! J. Exc. pan místodržitel byl tam zemským hejtmanem a bude moci porovnati tyto okolnosti´

Kdyby tak sněm království Českého něco z toho byl učinil, co se děje slovanské menšině (Hlasy Většině') na slezském sněmu - já říkam slovanské menšině podle počtu poslanců na sněmu.

Když se vidí, co se tam dálo, s jakou, já bych řekl nuditou, bezostýchavou nahostí, vystupoval každý ten brutální čin páchaný na této slovanské menšině, - a my jsme neslyšeli ani slova, že by nynější zemský hejtman, o kterém jinak se praví, že jest spravedlivý muž, a já tomu věřím, když odpovídal na tu interpelaci Turkovi, že by byl slovem, jenom slovem, aspoň varovným neb kárajícím, jménem vlády napomenul tuto většinu. A když jest to možno, když to strpí rakouský stát, že na př. kardinál Kopp si troufá drze zakazovati českým knežím psáti českým úřadům česky, a když jest to možno, že rakouský úředník má tu nestydatost, denuncovati takového kněze u pruského biskupa Koppa, pak jsou to poměry, za které se musíme styděti při nejlepší vůli, zatajiti to, co jest proti nám namířeno. To nejsou poměry zdravé, tu nejsou poměry takové, které by umožnily uzdravení této říše a této naší krise.

Podívejme se do Štýrska, do Istrie, Gorice, podívejme se, co se všude tam opakuje, a podívejme se nyní, co my zde děláme