Již se tou smířlivostí naší chlubiti nebudu, já to také nekonstatuji, že bychom to dělali snad teď, abychom vzbudili o sobě nějaké mínění. Jest-li to konstatuji, konstatuji to proto, aby zástupcové vlády a vláda sama dobře věděla, že my vidíme co se jinde děje, aby dobře věděla, že tu obět na svém intelektu a na svých vášních, kterou přinášíme, přinášíme s vědomím, že jest to oběť. Ale, velectění pánové, tím způsobem nebude lze této oběti přinášeti dále více, poněvadž bude každá oběť marná, a není žádné jiné pomoci z nynější krise, žádného jiného východiště, než aby konečně ve vládních kruzích proniklo přesvědčení, že se tu nejedná o žádnou jazykovou otázku, že se tu nejedná o nějaký malicherný zápas mezi národem českým a národem německým, nýbrž že tu jde o velkou otázku, která, bohužel v čas vídeňskými vládami byla vždycky ignorována a zůstala nerozřešena.

Od správného rozřešení této velké otázky české závisí osud monarchie a osud této říše. (Tak jest!)

A není to, velectění pánové, naší chybou a naší vinou, politikové čeští o správné rozřešení české otázky starali se loyálně a označovali prostředky a cesty, které by k rozřešeni tomuto vedly

Vždycky ruka pomocná, která by k správnému řešení byla bývala podána, byla odmítána, bylo o správnosti a opravdovosti jeji pochybováno.

Vždycky bylo více nakloněno sluchu řešiti tuto otázku zcela jinak.

A přece bylo pravdou již tenkráte v roce 1848, když Palacký pozvedl své veliké "veto" proti frankfurtskému parlamentu, a byla pravdou již v roce 1860, byla pravdou v roce 1861 za vydáni únorovky, byla pravdou v letech 1866, když zastavena byla únorovka před válkou s Pruskem, byla pravdou v letech 70tých za války prusko-francouzské, za ministerstva Hohenwartova, a je pravdou ještě dnes, že otázka česká nebyla nic jiného, než prostředek, zameziti, aby na této historické půdě nevzešla na místě rakouské otázky české německá otázka, velkoněmecka. (Tak jest! Výborně!)

Oni neřešili tu otázku českou, jak ji měli řešiti, v duchu práva a spravedlnosti. a my stojíme dnes ovšem před tím smutným faktem, že na této půdě, kde řešena měla býti otázka česká ve prospěch dynastie a Rakouska, přijdeme k tomu řešiti otázku německou.

Tato otázka německá jest komplikovanější.

Tato otázka není spojena mezi dvěma národy, obývajícími tuto zemi, tato otázka jest sporem interessů mezi Německem a touto říši. (Tak jest!)

Tak stojí věci.

A proto já, který to v interessu našeho národa, - a já se tím netajím, dobře smýšlím, jak ještě dokážu, s touto říší, já nechci nikomu ani na okamžik vyčítati, že by sám měl nějaké myšlénky proti existenci tohoto státu.

Já však varuji vládu a rozhodující kruhy i samy Němce rakouské, Němce upřímné, aby sami bedlivě si počínali, a byli si toho vědomí, že se již silně připozdívá a že může nastati hodina dvanáctá, kde tato otázka nebude se již více řešiti žádným § 14, žádnými podobnými manifesty, nýbrž že se bude řešiti zcela jinak. (Hlas Kalibrem!)

Velectění pánové´. V této situaci jaké zaujímáme stanovisko? Odpusťte, ja se neklamu a řeknu to zcela veřejně, a tomu snad tí panové, kteří proti naší politice tak mnohé námitky činí, uvěří, že to není žádná slabost, že to není žádná zbabělost s naší strany, že to není žádné opouštění našeho programu, když pravíme zcela otevřeně, že v této vážné otázce a v této kritické otázce interes našeho národa jest to snad náhoda, ale jest to již po staletí - jest současný a společný s ínteresem existence této říše. Interes našeho národa jest v tom, abychom zabránili každým způsobem tomu, aby se neřešila na této půdě otázka velkoněmecká, interes našeho národa jest v tom, abychom zabránili nejenom tomu, aby to bylo dále podporováno - a to není jen tak snadno říci nám poslancům, protože vláda nekoná svou povinnost a není úplně česká, protože nám vláda ve všem nevyhovuje, "nuže, chopte se ruce té zbraně, kterou ovládají dnes Němci. "

Ne, pánové, tak ty věci nestojí. To by byl klam a tento klam musíme sami od sebe odpuditi. My v tom okamžiku, když se téže zbraně chopíme, které se dnes chápou Němci, neobstaráváme záležitosti své, my neobstarávame interesy svého národa a my jsme jenom, jako se to kolikrát již stalo v dějinách našich, těmi, kteří slepě a nevědomě pomáhají tomu nejurputnějšímu našemu nepříteli k vítězství. To jest ten vlastenecky pocit naší politiky, síla toho vědomí, že vidíme tu vyšší ideu a vůdčí myšlénku, neboť, panové, kdyby toho nebylo, kdybychom my - poslanci naší strany - neměli vědomí, že opatrně sobě počínajíce a nevyvolávajíce konflikty zbytečné a hledíce, abychom interesy našeho národa uvedli v soulad s interesy státu, neřídíme se nějakou vyšší myšlenkou myslíte, že by to někdo z nás mohl snésti a mohl při svém čestném postavení a při své věrnosti k národu tak vydržet, abychom nechali neustále házeti po sobě blátem a špínou za to, že nic jiného neděláme, než že zapomínáme na svoji vlastní osobu, když vidíme tyto důležité essentielní interessy národní. (Výborně Potlesk)

V době takového zápasu může míti každý pravdu, v době takového zápasu zajisté kritika jest dobrá ale nezapomínejte, že kdo chce opravdu, aby našemu národu bylo poslouženo, aby bylo také skutečně pravdou, že konečně tato krise musí býti ve prospěch našeho národa rozřešena, ten musí raději zapomenouti na vše, co se kolem něho děje, musí zapomenouti také zcela přirozeně a logicky na to - řekl bych - ze sudce českého vyplývající nespokojení a harašení, a postupovati ve svém politickém postupu tak, aby věděl alespoň a měl uspokojení že vyčerpal všechny prostředky a zbraně, aby tento velký konflikt, který nás v budoucnosti očekává, nevypadl v náš neprospěch a abychom při tomto konfliktu nestáli zde osamoceni a opuštěni ze všech stran. (Výborně!)

Velectění panové! Snad je to politika opatrná, snad i tato politika může býti chybná, avšak ona najisto plyne z nejryzejších vlasteneckých pohnůtek. Tato politika ovšem, kyž se bude porovnávati s programem naší strany, v mnohém na první pohled objeví jistou nesrovnalost.

Avšak, velectění panové! Já nechci

ani banální výrok pronésti, že každá strana, když dosáhne, řekněme, moci v národě nebo většiny, musí přirozeně ze svého politického inventáře tak mnohé odložiti a neužívati toho. Já mám za to, velectění pánové, a mám také vědomí že to ani není pravda, poněvadž my jsme ze svého programu ničeho neodložili. Není správné, že bychom byli odložili náš státoprávní zápas, naopak poslancové čeští nejenom že v adresse vyjevili své státoprávní přesvědčení, ale já jdu ještě dále, mám za to, že to jest ideálem českého národa a že my nemáme možnost a jako praktičtí politikové ani příležitosti tohoto ideálu se vzdati.

Pánové, my prostě nesmíme korrigovati světovou ekonomii, my nesmíme korigovati dějiny, nebo co budoucnost přinese To, velectění pánové, víme a dle toho se také zachováme Jednalo by se o to Pan kollega Baxa ve své řeči to řekl, že by se mělo vystoupiti hned s požadavkem na revisi ústavy.

Velectění pánové, s tímto požadavkem jsme vystoupili a nebylo by to také správné mysliti, že v této věci poslanci kroků neučinili, a jsem přesvědčen, že nastane okamžik, kdy snad takovéto jednání musí nabýti konkrétní formy, neboť podle mého názoru jediným východištěm z nynější krise jest revise ústavy ve smyslu federalistickém, přiblížení se vlády ke sněmům, rozšíření jejich kompetence a další postup na této dráze jednou nastoupené. Jsem o tom přesvědčen, že tento výsledek, resp. konec této krise jedině může býti šťastným, poněvadž může tuto krisi, abych tak řekl, jen zjemniti a zjednodušiti a udělati snadnějším její rozluštění. Avšak, velectění pánové, ani v tom nemohu dáti p. posl. dru Baxovi za pravdu, že zrovna on má nynější okamžik za nejvhodnější, abychom v této otázce s veškerou vehemencí vystoupili

Mám za to, že tento okamžik vyžaduje především na poslancích českého království a České země tu míru opatrnosti a zároveň tu míru rozhodnosti, celou váhu svého postavení a postavení svého národa vložiti na to, aby krise především byla rozřešena v ten rozum, aby toto velkoněmecké nebezpečí přestalo.

Jakých prostředků k tomu se užije, není věcí naší, že jest ale pravda, že trvalé zabezpečení teto říše proti velkoněmeckému hnutí jedině a pouze jest možno, když zde revindikováno bude státoprávní postavení zemí koruny české, o  tom není nejmenší pochybnosti a nemá práva nikdo v národě českém výčitku tuto nám činiti a upírám každému toto právo - zde se to nestalo - kdykoliv ve veřejnosti byla nám učiněna výčitka, - a já ji pokládám za výčitku naprosto nezaslouženou, kterou my si líbíti dáti nemůžeme - jako bychom byli kdykoliv opustili tento program, - není to pravda!

-  a ja to zcela otevřené říkám, my vidíme budoucnost této říše v urovnání státoprávního sporu mezi korunou českou a mezi touto říší, ale my jako politikové, kteří víme, že již několikráte jsme byli dosti blízcí tomuto cíli a kteří víme také, jaké překážky k uskutečnění toho se kládly v cestu, víme, že, chceme-li dospěti šťastně k takovémuto rozřešeni této otázky, musíme krok za krokem kámen na kámen, klásti k tomu pevný podklad.

Zde nestačí jenom říci, my chceme to anebo to, zde nutno všechny fysické síly, které v životě státním jsou, pokud možná učiniti služebnými této naší myšlence a této naší politice tak, abychom jich mohli využíti v daném okamžiku. To jest naše politika.  Není pravda, že se nalézáme na ústupu, my jsme v té věci na postupu, a i  kdyby se mělo stati, že bychom na tomto postupu měli býti vývojem událostí opětně zastaveni, zadrženi, buďte, pánové, ubezpečeni, že, pokud na nás jest, pokud jest to na poslancích, naleznou tu cestu a silu, aby dovedli a snad ještě rozhodněji a vydatněji vystoupiti, než jak to učiniti v době koaliční vlády.

Pánové, my jsme ale nikdy nehlásali opposici samu o sobě, že jest naším účelem a bude-li toho třeba, abychom s celou silou a váhou našeho národa opět vstoupili do opposice proti vládě, uděláme to se stejnou rozhodností, jako všichni, jako to udělají všechny ostatní, které to o sobě mluví, jenže, to přiznávám, s trošku větší opatrnosti, totiž jen tenkráte, když budeme viděti, že jest toho zapotřebí, a když budeme viděti, že se to musí provésti.

Možná dost, že se ty poměry vyvinou proti nám, možná dost, že se nám ale podaří, aby se vyvinuly na dalším postupu ve prospěch náš. Ale v každém takovém případě jest zapotřebí, aby v celém našem národě jsme si to zvykli, a byli k sobě vzájemně alespoň tak upřímní, že vždy ty velké mteresy národní především budeme míti na zřeteli, a že nebudeme snad pro malicherné odchylky se příti.

U nás, velectění pánové, jest již stran politických skoro více nežli dnů v týdnu Já nechci všechny ty strany politické vyjmenovávati, já jen vím, že vedle těchto politických stran jest ještě více lidí, kteří následkem toho, že jest mnoho politických stran, se k žádné straně nehlásí a velectění pánové, ti kdo s lehkým srdcem pro nějakou maličkost na př. pro to, že snad ten nebo onen nepozdravil u vrbíček, zakládají nové strany, měli by přijíti k poznání, že ta doba v našem národě bude dávno ztracena, pak-li toto drobení sil národních podle jednotlivých stran, podle stavů a podle subtilních názorů jednotlivce a ne podle velikých politických ideálů se bude díti a že doba ta dávno jest pryč, aby některá z nich pak na sebe strhla velikou většinu.

Myslíte, že v tomto těžkém zápasu našem jest prospěšno pro náš národ, bude-li státi rozdělen na 10-12 stran, které poněvadž jsou více na sociálních podkladech, založeny, vzájemně budou sebe potírati, poněvadž jinak by neobstály?

Myslíte, že v takových případech to bude prospěšno a že před tímto národem rozptýleným bude větší respekt?

Jedna strana může druhé straně způsobiti mrzutostí vždycky tolik, že by druhá mohla z kůže vyletěti, ale nikdy tolik, aby vletěla do kůže druhé.

Velect. panové, tak věci stojí, že my dnes, chceme-li dobře ukončiti toto zasedáni sněmu království Českého, ve kterém v nepřítomnosti Němců bylo vykonáno do jisté míry tolik plodné práce, musíme adresovati adresy na dvě strany. Předně na adresu vlády vídeňské, aby viděla, že sněm království Českého, třeba by byl politických debat nevedl, pevně stojí při rovném právo obou národů a že ani na píď neustoupí a nepovolí, co se týče zásadní otázky programu naší strany.

A druhá adresa nese se k našemu národu, aby lid věděl, že zdravá a rozumná politika národní jest možnou jen tenkráte, když v tomto národě bude porozumění pro skutečnou a positivní práci, když v tomto národě se konečně dá výhost frásím.

Co jest platno, když neustale na schůzích budeme opakovati, co 35 let již lidu říkáme, když se žádnou konkrétní otázkou a žádným konkrétním řešením nejdůležitějších otázek finančních, sociálních a politických jej neobeznámíme, ano, když budeme tam, Že každému budeme lichotiti, že, co chce, jest správné a dobré a neuvážíme, že jedním dechem tomu slíbíme to, onomu slíbíme ono, a slíbíme jedním dechem dvoje, co jest sobě úplně na odpor. To jest nesvedomité zacházení s našim lidem to jest nesvedomité zahrávání s jeho dobrou vírou, v budoucnosti našeho národa, s jeho vlastenectvím, a tento sněm království Českého nesmí přiznati jinak, než tak, že musí býti pro celou politickou veřejnost v nynější těžké situaci politické patrno a byl bych si přál a těším se z toho, že děj se nese celkem v tomto duchu, že my vůči této státní krisi nemáme žádné krise v českém národě (Výborně!) že sobě slibujeme, že, kdokoli by se chtělo tuto krisi v našem národě pokusiti, bude tak mocným hlasem zakřiknut, že bude varován, aby nepoškozoval důležitý interes národa Proto myslím, že jedině tak dospějeme cíle.

Ku konci ještě slovo. Bylo mi také J. E. p. místodržitelem vyčítáno, že jsem užil výhrůžky. Velectění pánové, vyhrůžka není vyhrůžkou, když se řekne něco co co jest logickým důsledkem činnosti druhého. Zákon, který má nějakou sankci, nikomu nevyhrožuje. Ten, kdo ten zákon chce plniti, nebojí se této sankce v zákoně vytknuté a nemůže to pokládáti za výhrůžku.

Nanejvýš ten, který nemá vůli zachovávati zákonů, vidí v této sankci ne sice vyhrůžku, ale překážku nešetření jeho. Já jsem nevyhrožoval ničím a proto prosím opětně, aby má poslední slova nebyla pokládána za vyhrůžku, když řeknu, že my se rozejdeme teď po uzavřeni sněmu do vlasti našich mezi své voliče. My jsme odhlasovali vedle jiných prospěchů věcných celou řadu zákonů, o nichž máme za to, že přispěti mohou k dobru obyvatelstva národa našeho. My jsme při některých těchto zákonech slyšeli o jakémsi záporném stanovisku vlády a my o nich slyšíme, že snad nebudou předloženy nejvyšší sankci. Není to opětně žádná vyhrůžka, když pravíme, a to je mé soukromé přesvědčení, my jsme všecky tyto zákony odhlasovali zajisté se zřetelem ke všem prospěchům a potřebám a zejména také se zřetelem k německým našim krajanům, ale my musíme také pokládati za to, že tyto zákony, o které by se v takovém případě jednalo, jsou zajisté zkušebním kamenem, zda-li nynější vláda chce opravdu býti vládou jak se praví, autonomistickou, k oběma národnostem stejně spravedlivou.

Kdyby se mělo stati, že by některý z těchto zákonů nebyl sankcionován, já dnes neužiju toho slova, by se nemluvilo o výhrůžce, ale zajisté každý pochopí, že by poslanci, kteří v tomto zasedáni tolik míry zdrželivosti a umirněnosti dali najevo, musili to pokládati za ten nejhorší nevděk za své chování a panové, jak bychom tento políček, tento nevděk přijali, o tom zajisté nemůže býti žádné pochybnosti. Proto končím se žádostí k Jeho Excellenci panu místodržiteli, aby on, jak jest to jeho povinností jako námětka králova v této zemi, o tomto pravém a skutečném - a já myslím v souhlasném mínění všech poslanců tohoto sněmu (Výborně !), - nebo jinak bych nemohl míti za to, že vyslovili souhlas s těmi zákony, -podal na příslušných místech onu pravdivou informaci zároveň s tím, aby na příslušných místech - jak jest to opětně jeho povinnosti, on mě odpustí, že povinnost mu připomínám - podal zprávu, že věci zde v Čechách dospěly tak, že my musíme nutně žádati, aby se stalo nějaké rozřešeni, ovšem ale že si nemyslíme pod tímto rozřešením nic jiného, než aby v tomto dějinném zápasu zvítězila humanita, spravedlnost a právo (Výborně! Bouřlivý potlesk)

(Řečníkovi se se všech stran blahopřeje. )

Nejvyšší maršálek zemský. Není nikdo více zanesen k slovu.

Es ist Niemand mehr zum Worte gemeldet.

Ich erkläre die Generaldebatte für geschlössen.

Prohlašuji rokování povšechné za skončené.

Pan poslanec Dr. Škarda mne požádal, bych mu dal slovo k věcné opravě po skončené debatě.

Dávám mu slovo.

Posl. Dr. Škarda. Slavný sněme! Jsem nucen několik slov k stati řeči pana poslance za městskou skupinu kolínskou k opravě jeho vývodů zde přičiniti na konci provedené debaty.

Já musím bohužel konstatovati, že jmenovaný pan poslanec z mé řeči, kterou jsem měl při odůvodňovaní návrhu na změnu zemského zřízení a změnu volebního řádu, slyšel některé věci, které jsem neřekl, a že zase neslyšel některé věci, které jsem řekl. Já nechci tvrditi, že se to stalo úmyslně, ale tak tomu jest.

On mně nejprve náramně vytýkal, a já jsem si dříve zpytoval své svědomí a nepřišel jsem k vědomí takového nějakého hříchu, - že prý jsem zapřel všeobecné rovné hlasovací právo, a že jsem pry osudně hájil program strany, zejména volební provolání z roku 1885.

Já opravuji věcně a konstatuji, že na začátku mé stati, která se týkala právě opravy volebního řadu, jsem řekl, že strana naše stojí na půdě a se domáhati chce všeobecného rovného a přímého hlasovacího práva.

Tak se může pan poslanec přesvědčiti ze stenografického protokolu.

Pak jsem činil rozdíl mezi tím cílem, ku kterému chceme směřovati a mezi tím, čeho lze v dotyčné době dosíci v konkrétních poměrech. Tázal-li se mně pan poslanec za skupinu kolínskou, mluvil-li jsem jménem strany či-li nic, mohu říci, že jsem jménem strany nemluvil, že jsem však seznal z dodatečného jednání v komisi, že jsem jednal v úplném souhlasu strany, poněvadž pani členové v komisi, která byla o návrhu mém zvolena, jednomyslně projevil náhled, který jsem pronesl ve své řeči.

Za velkou vinu mně bylo vyčítáno, že chci zavésti kurii velkostatkářskou v tomto sl. sněmu, ačkoliv když se ohlédneme po tomto sl. sněmu, vidíme, že tu již jest a pochybuji, že by i při nejkrásnějších slovech, která by jmenovaný pan poslanec vyslovil, pánové z kurie velkostatkářské beze všeho chtěli místa svá opustiti. (Veselost)

Bylo mi vytýkáno, že prý jsem poklonkoval před českou šlechtou, kdežto já, jakkoliv jsem si dnes velmi zevrubně přečetl vývody, které jsem měl, konstatuji, že nemám ve zvyku, před někým dělati poklony, že vždy mluvím pravdu, a že tam, kde vidím, že někdo něco dobrého provedl, mám tu kuráž, to také veřejně uznati. Já jsem tehdá ve své řeči mluvil o tom, jak se zmiňoval Palacký ve své řeči, když zde mluvil r. 1863 o tom, pokud česká šlechta spolupůsobila při našem znovuvzkříšení.

To jsem konstatoval a ukázal jsem na to, že zástupcové velkostatku od posledních let společně pracují pro dobro této věci a pro dobro naše jak na říšské radě tak i zde.

Pan poslanec za skupinu kolínskou mluvil velmi uznale o tom a chválil, že jest příjemno, že jsme zde ve většině.

Ja bych rád viděl, jak by si pan poslanec přál a představoval většinu, kdyby tu nebylo spojení mezi stranou naší a zástupci velkostatku.

Opravuji dále věcně, že nejen jsem žádal, a projevoval tyto náhledy, co by bylo možno v nynější době na opravu volebního řádu, dosící a jak by mohl býti opraven. Ja bohudík znám, jak strana naše si počínala vždy a znám program a činnost strany podle toho, jak naši největší politikové si počínali a ne ve světle těch, jak se jim to hodí do krámu, že oni chtějí nám vykládati, co naše strana chce a co nechce Bylo to roku 1876, ja tu mám zprávu minoritní komise pro změnu volebního řádu, kde Dr. Sladkovský na tomto slavném sněmu učinil první návrh, aby nastala nová změna v kuru velkostatkářské, aby tudíž buď bylo zavedeno kumulativní volení neb provedeno teritoriální rozdělení, jak se v poslední době intenduje. V témž smyslu vyslovil se předseda p. Dr. Engel v Benešově a to 15. dubna v r. 1895 a zvěčnělý poslanec naší strany Eim 15. března 1894. To jsem chtěl uvésti na opravu výtek, které zde byly uvedeny. Já jsem si vědomí toho, čeho naše strana si přeje, a já podle svých skromných sil budu se vždy p. to starati, ať se to někomu líbí nebo ne, zejména ať se to líbi nebo nelíbí panu poslanci, který proti mně polemisoval, abych platně dle sil svých přispíval ku dobru země a českého lidu Tím končím. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský. Pan zpravodaj se vzdal slova.

Následkem toho jest mně slavnému sněmu předložiti otázku, zdali přijímá návrhy komise za základ rokování podrobného

Ich erlaube mir dem hohen Hause die trage vorzulegen, ob dasselbe die Antrage der Commision als Grundlage der Specialdebatte annimmt.

Žádám pány, kteří na to odpovídají kladně, by vyzdvihli ruku.

Das hohe Haus hat beschlossen, auf Grund der Commissionsantrage in die Specialdebatte einzugehen.

Přikročuji nyní k ukončení schůze.

Ich werde nunmehr zum Schluß der Sitzung schreiten.

Pan poslanec Březnovský a soudruzi mně odevzdali dotaz p. J. E. místodržiteli.

Die HH Abg. Březnovský und Gen haben mir eine Interpellation an Se. Exc. den H. Statthalter überreicht.

Žádám, by tento dotaz byl čten.

Sněmovní sekretář Höhm (čte). Dotaz poslance Březnovského a soudruhů k J. E. p. místodržiteli král. českého.

Stále vedou se stesky na to, že podání u c. k. hejtmanství liknavě se vyřizují a to zvláště pokud se týče věcí živnostenských.

Živnostníci liknavým tímto vyřizováním velice bývají poškozováni. Uvádíme následující případ, Petr Kudrna, kovář v Sedlčanech, otec 5 nezaopatřených dětí, živící se svým řemeslem, má syna, který jest žákem průmyslové školy v Praze na oddělení strojnickém a studuje s prospěchem dobrým.

Týž občan podal žádost k obchodní komoře Budějovické o podporu na studia syna svého.

Podal ji prostřednictvím okresního hejtmanství v Sedlčanech dne 16. listopadu 1898. K žádostí byly připojeny veškeré doklady. Marně čekaje na vyřízení své žádosti dopsal konečně dne 20. března 1899   obchodní komoře Budějovické, žádáje, aby mu oznámila, jak se s jeho žádosti naložilo. Však jaké bylo jeho překvapení, když se mu dopisem dne 24. března 1899 datovaným odpovědělo, že žádost jeho c. k. okr. hejtmanstvím Sedlčanským komoře doručena nebyla, a že následkem toho se naň nemohl zřetel vzíti. Takovýmto opomenutím c. k. okr. hejtmanství Sedlčanského žadatel přišel o podporu.

Podepsaní se táži.

Jest Vaše Excellence ochotna případ nvedený dáti vyšetřiti a k tomu působiti, aby občanstvo liknavostí c. k. hejmanství ke škodě nepřicházelo?

V Praze, dne 15. května 1899

Březnovský a soudruzi

Nejvyšší maršálek zemský. Odevzdám tuto interpellaci J. Excell. panu místodržiteli.

Ich werde diese Interpellation an Se. Excellenz den Herrn Statthalter leiten.

Komise pro stavební řád koná schůzi ve středu o půl 11. hodině dopolední.

Die Commission für die Bauordnung halt Sitzung Mittwoch um 1/2 Uhr vormittags.

Příští sezení se bude odbývati ve středu dne 17 května o 11 hodině dopolední

Nächste Sitzung findet statt Mittwoch, den 17. Mai um 11 Uhr vormittags.

Na denní pořádek kladu pokračování v dnešním denním pořádku

Auf die Tagesordnung setze ich die Fortsetzung der heutigen Tagesordnung

Prohlašuji schůzi za skončenou

Ich erkläre die Sitzung für geschlossen

(Schůze skončena o 5 hod. odpol.

Schluss der Sitzung um 5 Uhr nachmittags)

Porak, verifikátor

Krejčík, verifikátor

K. Štolc, verifikátor

Praha - Rohlíček & Sievers. - Prag