Hodlám promluviti nejdříve několik slov k rozpočtu samému a musím hned říci, že budu hlasovati proti návrhům rozpočtové komise na zvýšení přirážek. Neboť, pánové, třeba by odůvodnění zdálo se zejména ve zprávě obstojným, přes to přese všechno nesmíme zapomínati, že tím jednak poplatnictvo se přece jen obtěžuje, a sice dvojnásobně proto, poněvadž tyto přirážky stíhají stále tytéž daně, kdežto jiní poplatnici jimi obtíženi nejsou, a na druhé straně, poněvadž nevidím, že by snad z toho, že opětně nové přirážky jsou zaváděny, mohlo se vůbec zuboženým financím zemským pomoci.

Velectění pánové, bylo zde se strany pana dra kn Schwarzenberga promluveno o zadlužovaní obšírněji, který zejména poukazoval jaksi na př. na hospodářství obcí a okresů, zejména upozorňoval na obce a okresy, co bychom prý řekli o takovémto hospodářství, kdyby okres nebo obec stále se zadlužovaly.

Ale já míním, že otázka zadlužení při zemských financích musí se brát s jiného stanoviska, obec, která by činila vydání nad možnost své platební síly, ta by se dopouštěla ovšem nepřístojnosti a bylo by nutno, aby se jí to vytklo.

Ale při otázce ohledně financí a za dluženi musíme klásti tu otázku, zda jest schopno naše království, aby tento rozpočet a vydání, které se v něm jeví, platilo, zda jest schopno té platební síly naše království České, a tu musíme odpověditi, že ano. Vždyť naše království odvádí na daních úhrnem 120 mil, ono musí hraditi potřeby daleko jiného dosahu, musí přispívati na společné potřeby a dále mimo to na potřeby jiných zemí v Cislajtanu.

Nuž, velectění pánové, taková zde je otázka, a k této musíme odpověditi.

Musíme ji posuzovati se stanoviska platební síly této země. Toto stanovisko nutno uvážiti, abychom mohli odpověditi správně na tuto otázku, mame-li rozpočet novým dluhem obtížiti, či máme-li dále přirážky vypisovati, a jak máme se v tom ohledu zachovati?

O této věci se později zmíním. Ve zprávě předložené po delší době opětne vyskytl se jakýsi plán nápravy financí zemských, a že uvažuje se o celé řadě nových, jaksi samostatných daní, uvažuje se dále, že pomoci těchto nových samostatných daní mohlo by se přispěti jaksi ku krytí schodku. Aby se celý schodek, a aby se zejména přirážky mohly odstraniti, na to ovšem zpráva a rozpočtová komise sama vůbec nepomýšlí.

Dovoluji si upozorniti na to, že na př. v prvním skupení, které se týče daní spotřebných, jest otázka, zdali vůbec budeme moci přivoliti k tomu, aby byly uzákoněny to platí na př. o nové dani spotřební, dani z piva, rovněž máme ve skupině třetí některé případy, na př. zemské přirážky z poplatků z některých převodů práv ku nemovitostem mezi živými, vidíme, že když, tuším před loním, byl podán návrh poslancem Kryfem, aby poplatky při převodech nemovitosti mezi živými byly sníženy, sněm tento návrh přikázal komisi, a nyní přichází nám rozpočtová komise s návrhem, ačkoliv byl učiněn návrh na zvýšení, by se zvláštní poplatek ještě zavedl k účelům zemským.

Tedy, velectění pánové, jest viděti, že, i kdyby zde nebylo nejlepší vůle rozpočtové komise samé, sotva asi v plném sněmu by se mohl najíti souhlas k těmto novým daním v plném rozsahu.

Pak ovšem nesmíme zapomínati, jaký effekt finanční by to byl, že se vlastně jedná o 5 milionů zlatých

Takováto náprava zemských financí by se zdala nedostatečnou, neboť nesmíme zapomínati, že bez přestání potřeby zemské rostou, to platí zejména pokud se týče výloh na školství, zemědělství, zdravotnictví, na dráhy atd. stále porostou a my se ocineme při nejbližší příležitosti v situaci, že poznáme, že ani 5 miliony nikterak jsme nepřispěli k urovnání zemských financí.

Jest ovšem pravda, že komise rozpočtová vzala věc hloub než pan ministr financí dr. Kaizl, od kterého přece každý očekával, že když se stal ministrem financí a když zvolen byl na základě programu mladočeské strany z r. 1895, od strany, která má ve svém programu, že musí s důrazem reklamovati sněmu českému právo na vypisovaní daní, podá návrhy opravdu reformní

Leč když skutečně přišel k místu rozhodujícímu, překvapuje, že předkládá takový návrh finanční, o němž jsme veděli v druhém sezení sněmu, kdy odpověděl pan místodržitel jménem vlády, resp. jménem p. finančního ministra na interpelaci p. dra Herolda.

Co se týče zprávy rozpočtového výboru, tu jest viděti, že tento na věc po hlížel opravdověji a hlouběji než pan finanční ministr, od něhož jsme přec očekávali všichni, že v této věci která jest mu nejvlastnější, ukáže, jak chce provésti sanaci financí zemských.

Velectění pánové, v těchto návrzích budgetní komise jest hlavním to, že podává ona zemskému výboru teprve k uváženi a ukládá mu, aby vyjednával s vládou. Při této příležitosti si dovolím na jednu věc upozorniti zemský výbor, který jest pověřen tímto vyjednáváním, doufám, že jednati bude s vládou o sanovaní zemských financí. Tu se táži upřímně - a zajisté p. zpravodaj sám odpoví, proč, když se má vyjednávati o sanovaní zemských financí s vládou, se nestanoví podmínky ty, které by odpovídaly programu většiny tohoto sněmu, proč zůstáváme jenom při tom malém, proč se neuložilo zemskému výboru, aby na základě programu strany svobodomyslné, na jehož základě byli zvolení poslanci většiny, poslanci mladočeští do tohoto sněmu, proč se neuloží zemskému výboru, by na základě zásad strany vyjednával s vládou?

Proč se nevyslovuje, že patří zemské finance také skutečně zemi, že daně, ať přímé neb nepřímé, přísluší vypisovati nám, a proč se nenáléha na vládu, aby přistoupila k tomu, aby se vyslovil poměr daně, které mají zůstati na potřeby zemské, a které dokud nynější neurovnaný poměr státoprávní trvá, mají přicházeti na všeobecné potřeby říšské, když mluvím o sanováni zemských financi, míním, že nejlépe by bylo, - pokud se sněm nepostavil na čisté stanovisko státoprávní, abychom hleděli čistě racionelně tuto otázku řešiti apelem na vládu a vyjednáváním s ní tímto směrem.

Dnes obnos daní z království

Českého vybraný přímých i nepřímých činí okrouhlou sumu 130 milionů zl.

Nuže z těchto 130 milionů jdou všechny do ústřední pokladny statni, z těchto 130 mil. se vrací do Čech na správní výdaje a potřeby zemské, které se týkají specielně království Českého, okrouhle asi 60 milionů.

Tedy tyto miliony, resp. tato kvóta, vrací se na zemské potřeby, kdybychom stáli na stanovisku, že se mají daně zemské, které se v království Českém vyberou, zde upotřebiti, tedy by ovsem tento ob nos zde musil zůstati.

My však máme ještě přebytek a to jest dalších 60 mil.

Proč se nestaví komise na tom stanovisku, aby předem z tohoto přispořku 60 mil, které uváznou ve státní pokladně, napřed kryly se potřeby zemské, tedy dnes 22 mil. po případě více, asi 30 mil. poněvadž zajisté rozpočet zemský bude během let stoupati, tím by se docílilo, že by zemské potřeby se uhradily a teprv zbytek ponechal by se ústřední správě. Namítne se mi ovšem, že tímto způsobem by byl v ústřední správě pokladni spůsoben asi schodek o těch 20 resp. 30 mil, které by se na zemské potřeby daly.

Neračte však zapomenouti, že na obnosu participují jiné země, které jsou snad passivní a tu že skutečně nenahlížím, proč máme, když dnes náš rozpočet zemský není uhraženo, bráti ohled na jiné země, které jsou dnes passivními.

Nechat si tyto země obtíží přirážkami své poplatnictvo a proč bychom my měli své poplatnictvo přirážkami obtěžovati k vůli jinému, toho věru nechápu.

Ať si to ony passivní země obstarají samy pro sebe.

A míním, že, dokud nebude vyřízena státoprávní otázka, dokud nebude na určito postaven poměr, jakým má přispívati království České na společné záležitosti říše, že by aspoň touto cestou dalo se docíliti, aby z této úhrnné sumy, tedy asi 130 millionů, po odražení toho obnosu, který skutečně přichází na naše potřeby a tudíž zase se vrací království Českému, aby tohoto obnosu, těch dalších 20 až

30 millionů, bylo věnováno zemi, by mohla své finance řádně sanovati.

Tento obnos takto věnovaný by postačil na ukryti našich vydáni.

Panové, tento prostředek pokládám za docela správný a mínim, že tímto způsobem dalo by se nejlépe odpověděti, jakým způsobem by se finance zemské daly sanovati.

Já již vidím, že se mně namítne "K tomu jest potřebí souhlasu vlády" Avšak i k těmto navrhovaným komisi 5 mil. je potřebí souhlasu vlády a myslím proto, aby zemský výbor vyjednával v duchu zásad, a jestli strana některá na určitý program a má své určité zásady, není nikdy radno, když z těchto zásad se slevuje.

Pokud se budgetu samotného týče, pravil jsem již předem, že nemohu a nebudu hlasovati pro zvýšeni přirážky, i zamlouvá se mi návrh zemského výboru, aby schodek 41/2 mil. úvěrní operaci se uhradil.

Ja odpovím ihned na otázku resp. námitku, která by se mi asi činila a která zde vlastně byla proslovena, že totiž novým zadlužením jsme obtížili ty, kteří po nás přicházejí, ja panové k tomu odpovídám následovně.

Celá otázka zemských financi není vlastně nic jiného než, jak ve zprávě p. zpravodaj uvádí, finanční otázka království českého pouhým rubem jeho otázky politické.

Velectění panové' Když se mi namítne, proč máme obtěžovati ty, kteří po nás přijdou, tu, velectění panové, ja se ptám, proč máme proto, že politické poměry naše jsou tak bídné, a že se nic nečiní ku povznesení těchto politických poměru dnes již neudržitelných a zejména že se ničeho nečiní v řešeni státoprávní otázky, za nás to poplatnictvo trpěti ?

Proč má proto, poněvadž jest zde politická, řeknu, neschopnost, tuto neschopnost poplatnictvo odpykati?

Velectění pánové! Není nesprávný náhled, který se, pokud se týče zadlužení, uvádí, že totiž konečně poměry takové přivedou se ad absurdum´. Ovšem vypadá to na pohled velice neracionálně. Avšak, velectění pánové, my přece všichni očekáváme, že ten stav, ve kterém se dnes království České nachází, nebude trvati dlouho. Vždyť poměry jsou takové, že musí se stati rozhodnuti co nejdříve. Stane-li se, pánové, rozhodnutí v náš prospěch, pak těch několik mill. dluhů, které konečně nejsou tak velikými, -z bohatého krále Českého snadno nahradíme.

A na druhé straně řekněme, což ovšem nikdo nedoufá, že by mělo dojíti k tomu, že bychom ve státoprávním boji podlehli, že bychom se usamostatnění království Českého nikdy nedočkali.

Pak, velectění pánové, ty dluhy převezme ten, kterýž převezme dědictví naša. Proto míním, že není tak příliš čeho se obávati, zejména žijeme-li v naději, kterou všichni máme v příští samostattnost svoji, přece doufáme všichni v to, že v otázce státoprávní musí se co nejdříve stati rozhodný krok, a vždyť přece čekáme všichni, že v tom svém politickém boji proti cislajtanismu a zejména proti centralismu a všem těm vlivům, které oproti nám stojí, dočkáme se vítězství.

Velectění pánové, bylo zde ze strany druhého p. řečníka jaksi na vysvětlení některých naších přetížení řečeno, že vina neleží na nás, nýbrž na oněch, kteří provozují čirou negaci.

Mně při této příležitosti tak napadlo, co by se asi stalo, kdybychom my tu čirou negaci provozovali. Kdyby mohli ti druzí řici, že vlastně my jsme těmi různými neúspěchy vinní, zdali pak by se trpělo to, co se trpí těm, kteří tu čirou negaci provozuji?

Velectění pánové! S tím souvisí to, co řekl řečník přede mnou, p. dr. Kramař, když mluvil o smíření s Němci a vypočítával řadu těch zákonů, které se zde odhlasovaly na podstatě rovnoprávnosti, aniž bychom byli chtěli Němcům škoditi. Z té řeči vanul duch smířlivosti a více než smířlivosti, duch stalého omlouvání se

Velectění pánové, již jednou měl jsem příležitost zde říci, že pravě to stálé omlouváni politiky České vůči Němcům vraží nás do posice, jako kdybychom my byli těmi nějakými vinníky. Tím vlastně sami sebe zbavujeme tohoto stanoviska výhodného, když přece my máme býti obžalobci a nikoli žalovanými.

Velectění panové, my konečně přece jenom musíme říci a postaviti se na přesné, upřímné a otevřené stanovisko my nesmíme bez přestání se zde omlouvati, jestliže to neb ono se děje, že je to všecko vinou Němců Rozumí se samo sebou, že je to pravda, ale omlouváním sebe si jaksi vyrážíme z rukou zbraň výhodnou, kterou máme vůči všem kruhům, které jsou zodpovědnými za dnešních krisí. Při vyčítaní křivd namítlo se, že v některých věcech se člověk snad opakuje.

Ja to, velectění pánové, cítím proto, že se tyto křivdy v žalobách stále opakují, a z toho vyčítáme, jakým způsobem se vůči nám neustále vídeňský duch centralistický jeví.

Já míním pravě, že při ujišťování o duchu smířlivosti jest na mí tě, uváděti záležitosti, ze kterých vyplývá stará nenávist ke všemu, co jest českého, kterážto nenávist se zejména v nejvyšších místech jeví, že jest proto zapotřebí, abychom je stále opakovali. Neboť kdyby se nám v některých věcech aspoň zadostiučiněni stalo, bylo by ovšem takové opakování naprosto zbytečné, ale když přihlédneme k tomu, že nejen žádného zadostiučinění se nám nedostalo, že naopak tyto věci se hromadí, nechť se nikdo ne diví, když při této příležitosti uvádíme křivdy stále a to právem, nemůžeme přece zapomenouti na to, co se stalo ještě v nedávné minulosti, a nenahlížím také, proč by chom se sami jaksi odsuzovali k zapomínání.

Takovéto případy ústrků opakujeme tim spíše dnes právě proto, poněvadž v těchto dobách. Česka delegace prokázala státu, centralismu, říšské radě a vládám vídeňským neocenitelných služeb, a jest na nás, abychom poukázali na to, jak se tyto vlády vůči nám odměňují.

Jestliže dnes poukáži opětně na to, jak u nás provádějí se jazyková nařízení, jest to ovšem stará známá pravda, my všichni to velmi dobře cítíme a víme. Jest s podivem, že vláda, ve které nalézá se náš krajan, nestará se o to, aby jazyková nařízení byla, která jsou vlastně nařízeními jejími, poněvadž převzala je jako dědictví od Gautsche, plněna. Zdaliž není naší povinností, bychom stále na to poukazovali. Já myslím, že pan dr. Herold dnes neučiní to, co učinil posledně, když řekl, že on to dobře ví, ale že z každého případu nemůže se udělati ultimatum.

Nuže, pánové, těch případů jest tolik a jsou takové, že nesvědčí o nedostatku dobré vůle, o kterém mluvil dnes pan dr. Kramář, nýbrž že ukazuji přímo na nenávist proti nám, a tato zarytá nenávist, neni-li při hraběti Thunovi anebo dru Kaizlovi, jest jistě u oněch činitelů, kteří mají ještě většího vlivu než tito. My pravě na to poukazujeme proto, poněvadž vidíme, že jiní činitelé ještě to jsou, kteří v takových věcech vždy byli proti nám.

Když poukazujeme na naše menšiny, tu míním, že jest opětně přímo naší povinností, aby se nezdálo, když se o tom nezmiňujeme, že je nám tato věc lhostejnou, jsou věci, ve kterých vidíme, nejen že se nám křivdí, nýbrž že jsme dokonce i na své cti uražení, a že určitým kruhům o to se jedná, aby nám dali tu urážku cítiti.

Na jednu takovou věc musím poukázati, jest to urážka, kterou každý Čech vycítil. Jest to, pánové, poměrně menší případ, ale dobře jest o něm se zmíniti v době, kdy Němci spustili velký hluk nad tím, že sněm král. Českého uzákonil předlohu o užívání jazyka při autonomních úřadech.

V téže době jest pokutován starosta české obce proto, že nepřijímal příkaz vojenského úřadu v německém jazyku sepsaný a když odvolání v té věci bylo podáno, byl nález v obou stolicích též potvrzen Pánové, zda se to přece na první pohled maličkosti, ale když povážíme důsledky toho, kam by to vedlo, zda nemusíme se obávati, že znamenalo by to vnucování státní němčiny našim českým obecním úřadům.

Velectění pánové, o otázce další na př. "zde" se pravě zmínil p. Dr. Kramář a poukázal zcela správně, že skutečně zde jest urážen náš cit, a já nechci se o té věci dále zmiňovati, ale tolik dovolím si říci, že chováni se byrokracie jest takové, že jest možno souditi, že to, co proti nám koná, má dovoleno, (hlas přikázáno ) a to jest to, co nás musí rozčiliti.

Vždyť jen uvažme dosah toho všeho, co chceme pak očekávati od našeho českého úředníka, když ví, kdykoliv se jedna o českou národní věc, že pak dostane určitý příkaz, dle kterého se jest mu říditi.

Jestli, pánové, pan místodržitel při své jedné odpovědi mi zde řekl, že to není pravda, tož musím zcela otevřeně prohlásiti, že, pánové, příkazy se dávají a telefon ze zemského soudu trestního není slyšeti jen tomu, komu se to mluví, nýbrž i jiným osobám, a ostatně vím tyto případy z úst samých dotčených osob, kterým se takové příkazy staly.

Velectění panové, na druhé straně německým úředníkům se vše trpí. Jak ale ma taková věc působiti na ducha našeho českého úředníka, když on jest k tomu nucen, aby něco konal proti právu, za to ale němečtí úředníci, když konají něco proti zákonu, nejsou ani k odpovědnosti hnáni'. Velectění pánové, jak to musí působíti na naše české úředníky, když vidí, že státní moc nechrání je před bojkotem německých spoluobčanů?

Velectění panové, uvažte, jak se nastnpovalo proti českým úředníkům v německých městech, a jak se zachovalo ministerstvo spravedlnosti ?

Ne snad, že by bylo ministerstvo spravedlnosti požádalo ministerstvo vnitra, aby se postaralo příslušnými orgány podřízenými, aby odpomohlo tomu bojkotu. O to postaráno nebylo, naopak, když se více takových případů stalo, byl učiněn vrchnímu zemskému soudu návrh, aby nejmenoval české úředníky do německých měst, nýbrž aby jmenoval tam německé úředníky. Leč to se přišlo k tomu, že není dostatek německých úředníků, že by se museli němečtí auskultanti rychle povyšovati, že by museli přeskočiti 50 až 70 českých auskultantů!

Jaká by to byla však spravedlnost, aby za to, že příslušní orgánové nekonali svou povinnost, měli trpěti naši čeští úředníci ?

Vidíte, velectění pánové, kam to vede a jest-li že my při takových příležitostech neustále na to poukazujeme, minim, že, jak jsem pravil, jest to nejen naše právo, nýbrž naší povinností

Velectění pánové, dodnes, ačkoliv pan dr. Herold s velkým důrazem projevil nejen své osobní náhledy, nýbrž s usnesení celého klubu a tudíž cele strany, neslyšeli jsme, že by v Chebu úředníkům německým by se bylo co stalo

Já v tom vidím nevážnost k celému našemu českému národu. Nechci Vás, velectění pánové, unavovati jednotlivostmi, ale jen ještě na jeden poměrně nepatrný případ chci poukázati, týče se to poslední události v Bubenči s Grohmem. To již musí opustiti člověka veškerá trpělivost, když z obyčejného povyku hospodského mezi pozdními chodci nočními, který se přihodí každé chvíle, vytlouká se národnostní případ. Ovšem je to vinou policie, neboť ani v jiných ulicích nestará se policie o bezpečnost v noční době. Naše dámy, které jdou z divadla, mohly by vyprávěti, že nejsou jistý před neslušnostmi v těch ulicích, kde mají právě němečtí studenti své stánky.

Z události, která se stala na místě zastrčeném, jako se událo s Grohmem, činí se zodpovědným celé město Praha, jeho obyvatelstvo, celý národ a tato zodpovědnost byla svalována na nás veřejně v německých pražských listech, leč státní zastupitelstvo proti tomu nehnulo prstem ba dokonce korespodenční bureau skutečně telegrafovalo tímto spůsobem hanbivým do ostatních časopisů stále na potupení jména českého, když tedy úřední orgány neobrání v té věci čest naší, ba naopak, když dovoluji, aby se na potupu jména českého takové věci roztrušovaly dále, tu přestává ovšem všechna trpělivost. Všimněme si ještě této otázky, otázky hanobení jména českého '. Předloni císař veřejně poděkoval vojsku za jeho statečné chovaní při pražských bouřích. Mohlo by se říci, že byl nesprávně informován, ale to se stalo po té době, kdy předseda poslaneckého klubu Dr. Engel náležitě informoval vládu, a tehdejšího předsedu ministerstva Gautsche o těchto bouřích.

Kdo má větší víru, poselstvo české, bezúhonný pravdomluvný muž, jako dr. Engel, nebo některý z nejposlednějších úředníků policejních ? - Zda takové věci nemusí do krve rozčílit, když přese všecko se na vysvětlení mužů našich nic nedá a věří se více policejním orgánům? Než zmiňuji se o poslední aféře se jmenováním na místo náměstka maršálka, když byl pominut dr. Podliprý, ač to bylo vždy zvykem slušnosti, když zde neseděli Němci, že jmenován byl starosta královského města Prahy. Proč se to stalo? Ne proto, že p. dr. Podlipný přijetí odepřel. Kdyby p. Dr. Podlipný vstal a mně chtěl dosavouovat, pak já vím, že by to činil z jiných důvodů, ale tuto pravdu vyvrátiti by nemohl.

Proč nestalo se jeho jmenování? Příčina toho jest nikoliv opomenutí, nýbrž zřejmá urážka české národnosti. V tomto nejmenovaní starosty král hlav města Prahy jsme vlastně uražení my všichni, ať náležíme té neb oné straně, neboť na jedné straně stála váha klubu representujícího téměř celý český národ, na druhé straně stály jen pomluvy, a těm pomluvám se více věřilo než celému kluba Váha celého klubu poslaneckého byla menší než váha policejních orgánů, kteří, kdykoliv se jedná o nás, nikdy a nikdy nekonají svojí povinnost. Při takových věcech zajistě člověku i při nejlepší vůli, kdyby se chtěl mírnit, není možno, neboť to jsou věci, které se nejen proti nám opakuji, nýbrž které se hromadí. Nebylo divu, když po těchto bouřích sbor důvěrníků strany svobodomyslné se usnesl, že dokud nebude dáno zadostučinění, do té doby nevstoupí ve vyjednávání s vládou a podobně. Zajisté všichni čekali, že toto ujištěni se vyplní. Ale nevyplnilo se to, neboť viděli jsme, že v krátkém čase beze všeho zadostučinění klub dovolil, aby vstoupil jeho člen do ministerstva, a úředníci, kteří byli vlastně vinníky na těchto událostech, co se zde stalo, velectění pánové, ti byli ještě povýšeni.

Nyní potom ovšem vidíme jasně z takovýchto jednotlivosti ten celý ráz vlád vídeňských, a, pánové, dělo se to druhdy, děje se to dnes, dělo se to za Badeniho, dělo se to za Gautsche a děje se to za Thuna. Pak ovšem nemůžeme nic jiného říci, nežli že osoby se sice změnily, ale ten duch se nezměnil nikterak.

Velectění pánové, již z takovýchto jednotlivostí by člověk mohl posouditi naši politickou bilanci. Velectění pánové, když ani takovéto poměrně maličkosti nedovedeme odstraniti, tu ovšem nemůžeme mluviti o slušné politické bilanci.

Velectění pánové, nechci však zůstati jen při těchto věcech! Přečetl jsem některá dáta, týkající se na př. jiných oborů Z rozpočtu říšského na příklad vidíme, jakým způsobem jsme byli obdarováni před třemi lety a jakým způsobem nyní. Přece, pánové, každý by se domníval, že právě proto, že český národ byl ve školství a v jiném směru zanedbán, nyní vláda, která o sobě, anebo o které se říká, že jest nám příznivá, bude hleděti, aby to, co se zanedbalo, se dohonilo.

Ale posuďme, zdali na př. ve školství možno mluviti o rovnoprávnosti Vezmeme li statistiku, řekněme na př. středních škol, jeví se "nám veliký nepoměr v počtu škol české národnosti a německé národnosti. Mám zde výňatky z rozpočtu z roku 1895 za ministra Plenera. Vysoké škole české bylo dáno z celého rozpočtu 12, 4%. Nyní pánové, v roce 1899 pouze o 0, 6% více, totiž 13%.

Přece, pánové, víme, že vysoké školy české ještě nemají daleko a daleko těch potřeb které již mají dávno německé školy, že schází velice mnoho ústavů, které má dávno universita a technika německá. Velectění pánové, při takových maličkostech vidíme tu přízeň vlády, která o sobě praví, že jest nám přátelskou. Vezměte střední školy' Za ministerstva P1enerova v roce 1895 bylo dáno na české střední školy z říšského rozpočtu 25% celého obnosu věnovaného na střední školy. Za ministra Kaizla máme ale jen 24 2%, tedy méně.

Na školách průmyslových, to vidíme, že procento stouplo u německých Nejlépe to vidíme u paedagogu v Čechách, kde na př. ze 36% dětí německých a 64% dětí českých pro německé děti je zrovna tolik ústavů jako pro české a když se jednalo o zřízení nového českého paedagogia ze skutečné potřeby, totiž v Poličce, tu vláda se usnesla zříditi nový ústav německý ve Stříbře.

Když správa státní převzala opavské gymnasium a viděla nutnost, že se musí některé české gymnasium zříditi, tu zřídila jako na posměch nám na českých. Vinohradech německou střední školu Jest to zase maličkost, ale charakterisuje to poměry příliš jasně. Všimněme si dále, jak dlouho se vyjednává o vystaveni budovy pro české akademické gymnasium? Vláda stojí na tom, aby město Praha dalo pozemek. Pro německý střední ústav ve Štěpánské ulici vláda opatřila pozemek svým vlastním nákladem.

Tu jest opětně viděti ten dvojí loket, který se vzdor tomu, že se mluví o vládě nám příznivé, jeví

Velectění pánové! Nahlédněme však dále do říšského rozpočtu na náklad na úpravu řek, tu teprve vynikne ta zanedbanost oproti dtům dřívějším.

Na uplavnění řek v král. Českém bylo věnováno r. 1895 20, 8 pct. celého rozpočtu který spadá na upravení řek v říši v r. 1899? za ministra Kaizla jenom 10, 4 pct., a přece, pánové, my všichni víme, v jakém stavu dnes jsou řeky české, a bylo několikráte v tomto zasedání o tom hovořeno a přes to prese všecko, že máme českého finančního ministra, který potřeby zemské a zejména v tomto ohledu musí znáti, klesl naklad na naše české řeky o celou polovičku!

To jsou úkazy, které skutečně jaksi charakterisují celé chování vlády a jejího ducha oproti nám.

Naproti tomu pánové, kdybychom zkoumali dále a chtěli viděti alespoň nějaký úspěch, míním, že bychom se ho nedodělali. Pan dr. Kramář věštil zde jakousi budoucnost z jazykových nařízení, a chtěl říci, že snad budou jakýmsi krokem ku předu Leč Badenova nařízení byla již odvolána, přišla Gautschova nařízení a o těchto my víme nejlépe, jak se provádějí, kde se skutečně jedná o určitou potřebu české národnosti, kde se jí poskytuje toto právo, vidíme, jak se tato nařízení plní.

Ale ještě zajímavější jest následující věc, že během té doby od roku 1895 do roku 1898, tedy v době, kdy se politika česká nachází v takzv. stavu vyčkávacím, velmi mnoho a velmi mnoho bylo sleveno ze zásadnosti české politiky

Velectění pánové, to mám za větší ohybu nežli všechny vady, které jsem zde uvedl. Ve volebním provolání z r. 1895, na základě jehož byli zvoleni všichni zde sedící poslanci strany mladočeské, byl na př. slib, že se bude domáhati strana revise ústavních řádů. Stalo se však v této otázce něco? Nejen že se nic nestalo, naopak dovolilo se, aby do centralistického ministerstva vstoupil sám jeden z vůdců strany

Nebo ujišťovalo se dále, že bude sněm důrazně reklamovati své právo na vypisování berní sněmem. Avšak strana vůbec nereklamovala a nedala ani popud k tomu, aby se bylo reklamovaní stalo důrazně

Velectění pánové, co se týče obnovení vyrovnáni s Uhry, stojí tam výslovně, že sněm Český povznese hlasu na ochranu stejných práv zemí českých Stalo se zde usnesení, jest pravda, a sice již na počátku roku 1896, ale co dnes provádí ministr Kaizl, je důkazem, že úplně se zřetele pustil, veškeré ty hospodářské výhody, a že zejména v otázce státoprávní při této příležitosti neučinil ani on ani strana toho nejmenšího, ačkoliv strana měla ve svém programu, že zejména při otázce rakousko uherského vyrovnání přivede na přetřes opět státoprávní otázku král Českého? A přece byla zde úloha mladočeské strany, řekl bych, tak vábná, aby se strana postavila, když ne ve státoprávní věci, alespoň v hospodářských otázkách jaksi v čelo toho proti vyrovnávacího ruchu, víme to přece všichni, že my úpíme pode jhem druhé polovice říše, a byla by strana v této otázce skutečně zastupovala zájem ne snad lidí z vlastního národa, nýbrž i těch ostatních, kteří jsou proti vyrovnání.

Ale, velectění panové když čteme, že se bude strana starati o to, aby dosaženo bylo spravedlivého volebního řádu a zejména, když se zmíňuje o všeobecném rovném právu hlasovacím, tu míním, že nemohlo býti toto ustanovení programu z r. 1895 lépe, aneb řekněme, volím jiné slovo "osudněji" vyvráceno, než právě řečí pana Dra Škardy, kterou měl před