jmů naší vlasti, a zájmů naší říše (Výborně! Potlesk Řečníku se gratuluje).

Nejvyšší maršálek zemský. Přichází nyní k řeči řečník zanešený pro návrhy komise, p. dr. Kramář.

Dávám jemu slovo.

Posl. dr. Kramář. Slavný sněme' Jsem opravdu vděčen velectěnému pánu řečníku přede mnou, že druhou častí svých vývodů povznesl budgetní debatu tohoto sl. sněmu na výši, na které by se měla pohybovati.

Nemyslím, že by bylo dobře, abychom na budgetní debatu, která vždycky znamenala velikou politickou debatu, jen proto pohlíželi s jistým respektem, poněvadž tu nejsou naši krajané němečtí. Naopak třeba tu nejsou, myslím, že máme povinnost, abychom my se svého stan viska docela klidně poradili se o důležitostech politických, které zde jsou, které jsou vážnější, než ve kterékoli druhé době (Výborně!)

Velectění pánové. Vy mně odpustíte, že nebudu mluviti o financích zemských. Nezmíním se o tom ani slovem a sice z té příčiny, poněvadž zvolena byla komise pro uspořádání financi zemských na návrh pana kolegy Niklfelda a této komisi bylo uloženo, aby do 14 dnů zhotovila svou zprávu a podala ji slavnému sněmu. Tato komise sice svou zprávu nesdělala ve 14 dnech, ale ve 3 nedělích a předložila ji sněmu. Rozpočtový výbor zabýval se také otázkou uspořádaní zemských financí a myslím, že bude na nás, abychom při jednání o uhrazení schodku zemského a při finančním zákonu zejména o finanční stránce rozpočtu poněkud zevrubněji se rozhovořili

Já tedy úplně pomíjím celou záležitost berní, a dovolte mi, abych se obrátil k otázce politické.

Než vlastně budu se obírati tím, čím jsem se obírati chtěl, musím několika slovy reagovati na vývody prvního p. řečníka, zástupce sdružení zemědělského, který, jak s velkou emfasí pravil, kráčí hrdě pod práporem sdružení zemědělského.

Nezapírám, že jsem byl sklamán. Přece každý člověk s nejobyčejnějším lidským rozumem by si myslil, že, když bude mluviti zástupce sdruženi hospodářského, bude něco hospodářského mluviti. Já však konstatuji, že mimo otázku 1000 zl nájemného na výstavišti bubenečském jsem hospodářského z jeho ust neslyšel ani slova. Přece zdalo se mi, že při té příležitosti rozvine představitel sdružení zemědělského v tomto směru celý veliký agrární program, že nám ukáže, jakým způsobem ma rolnictvo pracovati o svém hospodářském povznesení, ale místo toho slyšeli jsme zbytečné ujištěni, že rolnictvo české, totiž strana prvního řečníka neb sdružení, jak to chcete nazývati, jest lhostejno, půjde v ohledu politickém s námi, kteréhož ujištění jsem dokonce nepotřeboval, poněvadž jsem o tom přesvědčen, ať se tvoří sdružení jakékoli, že první a hlavní podmínkou jeho musí býti, aby v otázce státoprávní a národní šlo s celým národem českým, poněvadž by jinak takové sdružení u nás bylo nemožné (Výborně !).

Z toho druhého, co řekl, je klasobraní dost těžké Pan řečník přede mnou již po prvnímu řečníku kontra řekl, že snad přece na tomto sněmu se něco udělalo Já myslím, že my mamě všichni příčinu býti spokojenými se svou činností. Pan poslanec ze sdruženi zemědělského nemá snad ještě dosti bystrých zkušeností Nesedí ještě dlouho v tomto sněmu, aby věděl, že to všecko tak hezky nejde, jak by si člověk přál.

Pan poslanec za Písek ku přeřekne My nemáme hleděti na nikoho, my se mamě prostě usnésti, i proti vůli vlády !

Velectění pánové, to jsou ovšem velmi krásná slova    (poslanec Prášek Státnické to není!) - to panu Práškoví přiznávám, že státnické to není, ale ono to není dokonce správné, poněvadž k uzákonění našeho usnesení jest vždycky ještě potřebí souhlasu druhého faktoru Když se o zákoně usneseme, jest tu ještě otázka sankce a pan posl. Prášek jest dojista tak zkušený poslanec, že ví, že této maličkosti k zákonu jest potřebí.

Zrovna tak zajímavý jest jeho názor, když řekl, že, jaký jest národ, takovou ma vládu, takového místodržitele a takový - jednací řád (Veselost).

To jest opět takové optimistické dívání se na situaci, které p. posl. Práškoví závidím. Opravdu myslím, že by to bylo velmi hezké, abychom měli takový jednací řad, jaký zasluhujeme, ale když tu náhodou Němci nejsou a my nemáme kvalifikovanou většinu, těžko se o tom usnášeti Anebo následující. Pan posl. Prášek pravil. Zástupcové národa měli nás hájiti a uhájiti (Posl Prášek Kompetenci jsem řekl!) To se všechno velmi pěkně řekne Vždyť přece nemáme jiného úmyslu, než hájiti zájmy tohoto království a kompetenci tohoto sněmu.

Děláme jen, co umíme a dovedeme, ale to ovšem poctivě, tak, jak to za daných poměrů jde, ale jsem přesvědčen, až pan posl. Prášek a ti, kteří s ním budoucně přijdou, budou tak energicky mluviti, jako dnes, že dojista dosáhne se všeho, poněvadž po takových řečech ani není možno, aby nám nebylo všecko dáno.

Pan posl. Prášek byl tak laskav a řekl, že jsme centralističtější než ústava, prosincovka a ůnorovka a tak to šlo v jednom kuse dále. Ta prosincovka a ůnorovka se dobře snášely v té řeči. Jedna je federalistická a druha centralistická (Veselost).

Pan posl. Prášek tvrdil, že my všichni vším tím jsme vinní, poněvadž ústava z r. 1867 jest dosti dobrá. Vidíte, on všechno zákonodárství přikazuje sněmu, jen vojenství, obchodní smlouvy, mincovnictvi a jiné a jiné že přináleží říšské radě (Veselost!).

To jiné a jiné jest právě to zlé (Posl Prášek Ironii to nezbudete!).

Mně nenapadá ironosovati, já vím, jak vážně se o takovém projevu musí mluviti ale pan posl. Prášek uzná, že máme také jistou povinnost se brániti

On neatakoval nás přímo, to jest pravda, ale když řekne, že sněm nestojí za nic, že jest centralističtější než ústava, že jsme nic nedokázali a pak ubezpečuje, že pan maršálek je hodný (Veselost) a já to panu maršálkovi přeji z plného srdce -, že velkostatkáři jsou hodní, tedy bych rád věděl, kdo to jest ten nehodný. To jsme my, to se rozumí samo sebou a měl býti pan posl. Prášek také tak hodný a říci to otevřeně a upřímně, a nebylo by potřebí, abych to z jeho řeči vybíral. Rozumí se samo sebou, že se musíme do jisté míry proti tomu brániti, ale konečně já nemám nic proti tomu, jestli pan posl. Prášek není s námi spokojen. Nikoho nelze k spokojenosti ovšem nutiti. Vždyť my jsme konečně také lidé, kteří dobré rady poslechnou, o tom není pochybnosti, a to p. kol. Prášek ví. Když řekne, že on jest výhradně proti zvýšeni přirážek a zároveň nám činí výčitky, že jsme neodhlasovali zrušení školného a zvýšení platů učitelských, což by znamenalo 20 proct. přirážek (Posl Prášek Zrušení školného by nezvýšilo přirážky země, stálo by přec 2 mil).

Nejv. maršálek zemský. Neračte přerušovati p. řečníka.

Posl. Dr. Kramař. Mě to prosím nevyrušuje - pak to dobře nejde. Činí li p. posl. Prášek ještě tu výčitku, že jsme se měli energicky zeptati, co jest s tím § 14, tu ja nechci konečně podceňovati ani přeceňovati p. místodržitele, ale kdybychom se ho byli třeba tak energicky ptali jako se ptaí p. Prášek, nevím jestli by nám byl J. E. p. místodržitel zrovna odpověděl tak otevřeně, jak byli bychom si přáli, poněvadž nevíme, pokud je opravněn sdělovati slavnému sněmu piany vlády. Ale konečně, myslím, že k tomu není zapotřebí ani zvláštní eneržie v tomto případe ptáti se takovýmto způsobem, jaký nam radí p. Prášek, co je s tím

§ 14

Ostatně to nebývá ani parlamentárním zvykem, když se v novinách něco píše, okamžitě jíti s tím do sněmovny To je zkušenost, kterou kol. Prášek dojista ostatně také ještě nabude (Hlas "Ještě není státníkem ").

Konečně myslím, že smím říci, že jsme vděční za to ujištění, že se jeho stranníci dají pronásledovati, žalařovati, a ja jen si přeju, aby to nemusili skutkem dokázati.

My docela neužíváme tak velkých slov, my jsme v teto věci trochu skromnější, jen tolik musím říci, že také na to spoléháme, ať to jest konečně rolnické sdružení neb jiná strana, že v hájeni práv a požadavků král Českého se všichni sejdeme.

Nyní, velectění pánové, po tomto malém úvodu dovolte mně, abych se vrátil k tomu, o čem jsem chtěl mluviti. Musím upřímně říci, že úvod byl trochu zábavnější než budou věci, o kterých nyní budu mluviti. Situace je bez odporu velmi vážná pro celý budoucí rozvoj říše, pro budoucí rozvoj poměrů našich národních.

Velectění pánové, není nejmenší pochybnosti, že jest pravdou to okřídlené slovo, že jsme v krisi. Ačkoliv celý politický svět v Rakousku jeden přes druhého tvrdí, že v krisi jsme, tož přece myslím, že posuzovaní této krise, resp. to, jak se hledí ta krise léčiti, svědči přece jenom o tom, že to vědomi, že jsme v hluboké státní krisi, není ještě dosti hluboké, aby řídilo skutky těch, kteří jsou za řešení této krise zodpovědní.

Mně se zdá, že veškerý problém politický vidí se příliš v tom, jak utišiti obstrukci. To se mně zdá, že jest tím Archimedovým bodem, který se hledá poněvadž se myslí, že po tom bude všechno spaseno. Ale to jest nejcharakteričtější známkou povrchnosti v posuzování. Tu se nevidí, že obstrukce jest jen akutní zjev chronické krise. A přece se s tímto povrchním léčením obstrukce počítá a snad nebude zde od místa, jestli se zmíním o snahách, které lze v této příčine sledovati.

Ti, kteří v jistých kruzích vídeňských mají veliké styky ve vysoké byrokracii a ještě na jiných místech, ti jak se zdá - domnívají se, že by byla veškerá krise vyhojena, kdyby se podařilo stvořiti zase nějakou novou koalici, třeba že se tato již v historii rakouské tak znamenitě osvědčila

Myslím, že v tomto posuzováni situace a v těchto věcech, které se odporučují pro řešení krise, páni zapomínají na velice prostou věc, na docela obyčejnou aritmetiku

My ovšem nemohli bychom nic proti tomu činiti, kdyby jisté kruhy chtěly opakovati tuto velkou politickou moudrost proti nám, ale všecky tyto plány mají jistý nedstatek, totiž ten, že sami Němci zapomínají, že do takové koalice nemohou postaviti již tak velký kontingent poslanců, jako učinili dříve a že se sotva, velectění pánové, na říšské radě většiny dopočítají.

I při velké ůctě, kterou mám k ústaváckému velkostatku, ač plně uznávám jeho význam pro vnitřní poměry, přece nelze zapomínati, že se v parlamentu někdy hlasy váži, ale obyčejně že se počítají a tento moment prosté aritmetiky by snad neměli zapomenout také v Pešti a neměli by ho ještě jinde zapomínat, kde o těchto věcech příliš se často mluví, na př. v jistých kruzích ve Lvově.

Já, velectění panové, nechci o těchto věcech dlouho mluviti, chtěl jsem ukázati jen, jakým povrchním způsobem se soudí o možnosti jiné parlamentární většiny, než je nynější.

Opakuji. Vyléčení obstrukce není možno, jestli se bude při té příležitosti léčiti jen tento akutní zjev a jestli se nesáhne na kořen nemoci a tento kořen nemoci jest latentní krise centralismu, kteráž se v této obstrukci ukázala. Nechci ve věci té jíti příliš do detailu, ale není nejmenší pochybnosti, že centralismus s německým rázem ve vídeňském parlamentě najde jen těžko nějaké většiny a že všichni ti, kteří na to doufají, nepočítají s vývojem věci od Taaffovy volební reformy a celé jeho politiky. Snad se hraběti Taaffovi podařilo více, než sam chtěl, tím že učinil nemožným, aby kdy v parlamentě rakouském zase vládla jedině německá většina. Ale tento fakt jest zde a s ním musí se počítati.

Zmínil jsem se o tom proto, poněvadž stále slyšíme o jistých pokusech léčiti tuto krisi a poněvadž vidíme na druhé straně, že vláda nedostatečně oceňuje ten moment, že na říšské radě jest jediná majorita možná, se kterou se musí počítati, že tato autonomistická majorita jest zde.

Ale s touto majoritou mělo by se počítati a duch antonomistické majority měl by se také jeviti v konání vlády.

Vláda, která neustále říká, že opírá se o pravici, ve svých jednáních tak zřídka opouští onen byrokraticko-centralistický duch, který je v Rakousku domovem.

My zde slyšeli jsme z úst pana místodržitele i při nejskromnějších našich přáních staré byrokraticko-centralistické tradice, které na nás účinkovaly jako ledová sprcha. Toho nebyla potřeba

Já uznávám, že v každé byrokracii rozhoduje duch kanceláří, a proti tomu že se velmi těžko dá bojovati, jest k tomu zapotřebí veliké energie a sily i se strany vlády.

Ale zdá se, že v této chvíli vláda ani nechce náležitou silu a energii věnovati této věci, že také zde chce zaujati vyčkávací stanovisko. Je-li to správné, nechci rozhodovati.

Vidíme, že vláda nedosti počítá s většinou, která jest zde, také v jiné otázce, a sice v otázce Rakousko-Uherského vyrovnání.

Slyšíme každou chvíli, že nynější ministerstvo v Uhrách opírá se o většinu a že tato většina neustoupí od uherských požadavků a poněvadž ta většina jest tak veliká, že máme ustupovati.

V té věci měla by vláda dbáti snad také otázky rozřešení rak -uher. vyrovnání podle formule Szellovy, co asi řekne většina říšské rady. Já myslím, že to ani není politicky účelno této většiny, která zde jest a která představuje nejen většinu přítomnosti, ale i budoucnost všeho zdravého rozvoje v Rakousku, neptati se, co tato většina tomu řekne, zejména na př. bude-li souhlasiti s tím, aby nový bankovní statut byl dán Uhrám jen na 5 let a abychom potom nevěděli, co budoucně bude. Já jsem přesvědčen, že většina v této věci nezaujímá stanovisko a priori uherskému stanovisku příznivé, poněvadž třeba by většina byla ochhotna v zájmu shody Rakousko-Uherské učiniti oběti, tož myslím, že sotva by se nějaká strana sněmovní, neřkulí většina našla, která by chtěla jen pro docíleni shody obětovati životní zájmy této polovice říše

Velectění pánové, tedy v té věci jest viděti, že nejsou ještě rozhodující kruhy dostatečně proniknuty tím přesvědčením, že konečně ta majorita sněmovní jest něco, s čím se musí počítati. Já ovšem přiznávám, že jest to těžké, aby se většina sněmovny uplatňovala, když říšská rada vůbec nezasedá, ale s tou většinou se přece jen pro každé budoucí zasedání musí počítati, poněvadž ona bude rozhodovati o různých zákonech vydaných na základě § 14ho.

Já ovšem chápu, že vláda činí vše, aby parlament zase učinila usnášení schopným Jest to konečně její povinnost, jestli nechce se zvát absolutistickou vládou, ale. velectění pánové, mně zdá se, že výhledy do budoucnosti s těmito pokusy oprávněně mohou býti velice pessimistickými.

Mně zdá se, že půda, na které stojí celý parlament vídeňský, je tak hluboko rozryta, že něco pevného, zdravého na této půdě ani vyrůsti nemůže. Ja také úplně chápu a řeknu docela, že se svého stanoviska schvaluji, když vláda činí všecky pokusy, aby národnostní otázku nějakým způsobem vyřídila.

Ale opět musím připomenouti, že je potřebí, aby vláda při této příležitosti nezapomněla, že by to usmiřovaní národů mohlo míti neočekávané výsledky, totiž, že by se mohlo státi, že by Němci nebyli usmířeni a my zatlačeni do posice, do které nás snad vláda přivésti nechce.

Ja víc o této věci nechci mluviti, poněvadž nemám za včasné mluviti o věcech, dokud nejsou ještě aktuelní a dokud nevíme, jak se vyvinou.

Jenom jedno v té příčině chci říci. O tom nemůže býti nejmenší pochybnosti, že jediné zdravé východiště z krise v Rakousku je smíření nejkulturnějších, nejbohatších, nejpoplatnějších národů, že jediným východištěm jest, aby oba národové, království obývající, svorně zjednali království Českému opět ono postavení, kterého zasluhuje podle svého kulturního a hospodářského významu i historického vývoje.

Myslím, že pravdu měl pan řečník přede mnou, když řekl, že nám nesmířlivost nikdo nesmí vyčítati. On správně podotkl, že v tom obraze, který vidíme v celém Rakousku na všech sněmích, kde stýká se většina s menšinou, sněm království Českého, kde my jsme sami, kde máme rozhodující většinu, skutečně je zářícím příkladem smířlivosti a spravedlnosti (Výborně!) A já se neleknu žádných výčitek zbabělosti, jestli se někde mluví o tom, že bylo potřebí, aby přijel pan ministr Kaizl do Prahy, by nás přemluvil o tom, bychom volili dra "Werunského za člena zemského výboru, nebo abychom nezbavili Němce mandátů, a musím proti tomu rozhodně protestovati. My k svému rozhodnuti nepotřebovali žádného vyzýváni, žádného chlácholení vládou, my jsme tak učinili z nejlepšího přesvědčení, poněvadž jsme spravedliví nejen ve slovech, ale i ve skutcích, jsme přesvědčení, že s našeho státoprávního stanoviska je naší povinnosti, abychom dali Němcům tolik práv, co jich máme my, abychom jim umožnili činnosť tam, kde na to mají právo. To nestalo se ze žádného strachu před někým a již nejméně ze strachu před vládou

Dovolte, abych také já se zmínil jednání o jazyku úřadů samosprávných.

Zde každý vidí a poznati musí, s jakou minutiosní spravedlivosti jsme se chovali ke krajanům druhé národnosti, že odstranili jsme nikým nenuceni ta ustanovení, která byla dříve kamenem úrazu v dohodnuti se.

Ale bohužel, ač jsme se ukázali tak spravedlivými, vidíte zase, co se mluví o našem nasilnictví.

Páni docela zapomněli na to, co mluvili dříve v komisích, to je jim docela lhostejno, poněvadž tak je to vždy u nás, dejte naším krajanům cokoliv, oni budou chtíti vždycky víc (Výborně!).

Dovolte jen, abych se zmínil ještě o něčem, a sice o komisi pro změnu zřízení zemského, která byla zvolena k návrhu Dra Škardy a posl. Dra Engla.

Také tato komise dokumentovalo, že o nic se jí nejedná, než o smírné vyřízení těch politování hodných sporů, které takovým způsobem ruší pokoj a blahobyt tohoto království.

Komise, která zvolila subkomitét, usnese se dojista v nejbližších dnech o tom, aby zem výb. uloženo bylo, aby vypracoval nový volební řád prvním principem tohoto volebního řádu, jest rozdělení velkostatku podle toho, jak volí do říšské rady a sice proto, aby nebylo si stýskáno, že je to velká menšina, která jest zde nezastoupena.

A druhým principem tohoto volebního řádu, jak subkomitét navrhuje, jest, aby spravedlivě podle počtu národnosti a podle poplatnosti byl upraven volební řad také v druhých kuriich.

Dovršením toho jest návrh subkomitétu, aby byl vypracován zemským výborem zákon, kterým by se zabezpečilo druhé národnosti to, co ji patří, totiž spravedlivé zastoupení v zemském výboru, ve sněmovních komisích a ve všech ústavech zemských.

Velectění pánové, to děláme my, kteří máme většinu v této zemi, většinu na tomto sněme, kde nám nikdo nemůže překážeti, abychom se usnášeli, jak to řekl pan kol. Prášek, na čem chceme.

Ukažte nám něco podobného v celém mocnářství, ve všech sněmích, kde jest majorita i minorita, a potom ještě přicházejte s tou výčitkou, že my jsme nesmířliví. (Výborně!)

Ano, do jisté míry jsme ovšem neústupní.

My nikdy ku př. na to nepřistoupíme, aby při otázce národnostní v Čechách byly jakýmkoli způsobem obětovány naše české menšiny. K tomu nikdy nedáme souhlasu !

To jest skutečně conditio, sine quanon!

Na zásadě, aby každý Čech ve svém království došel svého práva ve svém jazyku, na tom budeme státi, ať se děje co děje (Souhlas!)

Velectění panové, zrovna tak smíme žádati, aby naše menšiny byly zabezpečeny, že se nikdy v Čechách nebudou cítiti jako cizinci' A tu dovolte mně, abych promluvil upřímné slovo

Neschvaluji ta někdy s ukvapeností promluvená hesla o organisaci nijakého odboje, neb o demonstračním chováni se minorit

Nesouhlasím s tím, poněvadž takové slovo se hezky mluví, za ně není žádná zodpovědnost, ale tyto následky nesou naše menšiny, které jsou hospodářsky slabé a které za každé naše nepředložené slovo, které nemá pro nás žádných zlých následků, odnášeti to musí na své hospodářské existenci. (Výborně!)

Nikdy neměl bych tolik odvahy, abych chtěl vybízeti naše menšiny k nějaké demonstrační politice.

Ale tolik, velectění pánové, musíme žádati, aby našim menšinám zaručeno bylo státem tolik práv, co jim přináleží podle státních základních zákonů a na co má každý rakouský občan i podle samých státních základních zákonů právo. (Výborně!)

A aby ze strachu před terrorem Němců státní správa v uzavřeném území činila dojem naprosté slabosti, jako to činí nyní, to není v pořádku a s tím souhlasiti nemůžeme.

My jsme hotoví k smíru a k ústupkům, a že dojista nebudeme pro smír tento v království Českém, na kterém nám tolik leží, tkvíti na nějakých formálnostech nebo malichernostech, ale doufám, že o oné nepřekročitelné mezi naší smířlivosti, o které jsem mluvil, ani spravedliví. Němci nemohou říci, že by byla nesmířlivostí. (Výborně!)

Rad bych věděl a viděl ten národ, který by třeba pro myšlénku tak velikou, jako pro smír národní, obětoval státisíce svých lidí!

To je nemožné !

To nemůže nikdo od nás žádati.

Ja mluvím zde o smíru, ale mně se se zdá, že jedná se o něco jiného, že jedná se o boj.

Bohušel, velectění panové, těžko jest najíti mezi našimi krajany německými muže, kteří by odvahu měli i na sebe spravedlivější mír s námi přistoupiti.

V německých krajinách panuje docela jiná nálada.

Těm nejedná se o smír, nýbrž o boj, o znásilnění. Těm nejedná se, pánové, jen o heslo "Pryč od Říma", nýbrž, jak slyšeli jsme v citátech, které přednesl p. předřečník, také o "Pryč od Rakouska "

A tu, zda se, že bohužel v této příčině snad není rozhodujících kruhů na věci

tyto takovým, jaké by býti mělo (Posl. Gustav Adámek volá Jistě není!).

Snad mohly by se konečně přesvědčiti, zdali ty základy, na kterých stálo Rakousko po 150 let, jsou tak pevné a tak neotřesitelné, jak počítaly.

Konečně by mohly viděti, Že ta proslulá a proslavená německá věrnost jisté části německého obyvatelstva trvá jenom tak dlouho, dokud jest Němcům zajištěno nadpráví. (Tak jest' Výborně!)

Jest opravdu s podivem, jak tak dlouho mohly se kruhy rozhodující v tom klamati a že konečně nepoznaly, kdo jsou ty nejpevnější základy říše

Když každý, kdo viděti chtěl, viděl tu bezpříkladnou věrnost českého národa ne za hýčkání, nýbrž za stoleté utiskování, pak měl snad český národ přece jen právo, aby se s ním bylo zacházelo jinak než jak se s ním zacházelo. (Výborně!)

Zda se, že by konečně mohlo prosvitnouti poznání, že jsou ty pevné základy, na kterých může Rakousko státi.

Ačkoliv všecko to jest tak jasno, že nemůže o tom nikdo pochybovati, přece nedovedou se ve Vídni odhodlati k důsledkům tohoto poznaní

Nechci vzpomínati věcí, o kterých mluvil také první p. řečník, nechci mluviti o otázce hlášeni se při kontrolních shromážděních, ale tolik musím říci, že jednání v této věci skutečně muselo na každého, kdo upřímně to myslí s věcí, co nejtrapněji působíti. Mně se zdá, že zrovna ty kruhy, které o sobě myslí, že jsou poslední oporou této říše, by měly jednati a zacházeti s tím národem, který i v těch nejtrudnějších poměrech prese všecky křivdy a bezpráví dokázal svou věrnost, docela jinak. (Výborně!)

My -a řekl to náš předseda, nemáme pranic proti jednotné armádní řeči. Ale my nechceme a nemůžeme dopustiti, abychom v takových maličkostech a malichernostech, kde se nejedná přece o organisaci armády, takovým způsobem byli odpuzování a drážděni. (Výborně! Tak jest´)

Když vidíme takové věci, jako je, že důstojník jest trestán za to, že v české řeči učiní ohlášku o nějaké rodinné události, to přece musí roztrpčovati, o tom není pochybnosti.

Ta ptám se, kdy pak se naše rozhodující kruhy zbaví konečně toho čistě mechanického a povrchního názoru, že jednotná armáda a správa samy o sobě jsou poslední útočiště říše? O tom není pochybnosti. Že správa a armáda jsou neobyčejně důležité pro veškeré obyvatelstvo a stát, a že jsou útočištěm v opravdu nejkritičtějších momentech, ale jen tehdaž, když za tou správou a armádou stojí národové, které této správě a armádě také důvěřuji a kteří chtějí ji podporovati i v nejhorších momentech.

Velectění pánové, my to chceme, ja to říkám otevřeně, my jsme dokázali věrnost v nejkritičtějších dobách a také by v našem lidu nebyl nikdo, kdo by v době, kdy vidíme, kam jde německo radikální agitace, nechtěl hájiti stát a neodvislost jeho, poněvadž jsme přesvědčeni, že v tomto státě jest pro všechny národy místa, poněvadž nic jiného si nepřejem než aby stát konečně vrátil se k tomu, proč byl utvořen, aby jeho principem byla konečně spravedlnost ke všem národům, a aby všichni národové k tomuto státu s láskou lnuli. My ničeho jiného nechceme, žádných privilegií, ale bohužel musím říci, že starý duch byrokratickocentralistický, který vidíme i ve správě i ve vojenských kruzích, je ten, který ochlazuje každou i tu nejupřímnější vůlí

V těchto věcech měl by konečně učiněn býti konec. Nechci uváděti žádné vzpomínky, o jakých dnes se mluvilo, já pravím a opakuji ještě jednou. Ja nevidím ve všem zlou vůli - a zcela upřímně to řeknu - já, který byl účasten jednání s ministrem vojenství, musím po pravdě dosvědčiti, že jsem v ministru vojenství opravdu neviděl nejmenšího nepřátelství k českému národu, ale to pochopení pro cit českého národa mu schází, on nedovede cítit, jak cítí každý český člověk o takových maličkostech, poněvadž mu dokumentují inferiotu jeho ve státě, kde mají býti jen rovnoprávní národové Doufejme, že se stane náprava v tom a doufejme, že konečně snad i Rakousko najde své historické poslání.

Říká se, že jazyková nařízení byla velkou chybou a že jsou vinna těžké krise, ve které se Rakousko nachází.

Já, velectění pánové, řeknu docela upřímně, byla-li jazyková nařízení jen věcí bez následků a důsledků a konsekvencí, pak - řeknu tu docela upřímně ač jsem za tato nařízení vděčen, pak ze stanoviska řídících politiků pokládáti bych musil politiku takovou za nevysvětlitelnou.

Ale tak to nebylo myšleno. To nebylo myšleno jazykovým nařízením, zde nejednalo se jen o to, dáti českému národu jazyková práva v úřadech, jak toho požadoval, zde se jednalo o to, zjednati půdu pro jinou náladu v lidu českém, jednalo se o to, aby český národ měl vědomí, že není v této říši národem drahého řádu, nýbrž že zde má rovné právo, jako kterýkoliv jiný národ aby prostě byl k ostatním úkolům přiveden, aby, jak jsem již řekl, rozhostila se v něm jiná nálada a jiné ponětí o našem poměru k říši, než tomu bylo dosud.

Ale, pánové, já jsem o tom pevně přesvědčen, že jestliže jazyková nařízení skutečně nebyla jen takovýmto mimotním zjevem, nýbrž prvním krokem na nové draze, že budou něčím, čemu bude budoucnost blahořečit a že krisi, kterou dnes máme, přestojíme.

Jestliže Rakousko skutečně ještě s něčim to zkusí, sčím to v historií ještě nezkusilo totiž se spravedlností ku všem národům a s tím, že spoléháno bude jen na to, aby všichni národové jeho byli spokojení, jestliže skutečně Rakousko půjde na této cestě, kterou mu ukazuje historie a jeho poslání, jestliže jazyková nařízeni budou prvním krokem ku smíření všech národů, aby všichni národové s láskou mohli lpěti na této říši, která by šetřila jich práv a historických tradic, pak jsem o tom pevně přesvědčen, že šťastní a spokojení národové rakouští budou mocni dosti, aby zmohli sebe troufalejší odpor těch, kteří nechtí práva a spravedlnosti, nýbrž nadpráví a privilegii (Výborně! Výborně! Potlesk! Řečníku se gratuluje)

Nejvyšší maršálek zemský. K slovu se dále přihlásil pan Dr. Baxa a sice proti návrhu komise. Ježto nyní mluvil řečník pro návrh, dávám slovo p. Dru Baxovi.

Poslanec dr. Baxa. Slavný sněme !