to dosti obtížné tam něco sehnat, zejména kde není žádného kupce, který by prodával papír a takovéto školské potřeby, a kde tedy děti musí docházeti pro takové potřeby do města.

V chudé vesnici bývají chudí rodičové, kteří na každý krejcar koukají, a když přijdou děti ze školy a řeknou, "já potřebuji sešit, " rozmluví jim to, a děti, aby nedostaly domluvu, raději po druhé o ten krejcar neřeknou. A tu se stávalo, že onomu učiteli děti nenosily pořádně sešity, které jim nařídil. Aby si zjednal jistý pořádek, objednal si z Prahy sám od obchodníka všecko, co potřeboval. Musil to ovšem hotově zaplatiti a řekl dětem. "Zde to máte, kdo toho bude potřebovat, kupte si to. "

Děti braly na dluh a on nedostal peníze, které za to dal. Druhý rok to udělal zase, ovšem již s větší obavou a s větší nechutí. Věděl, že předešle musil sám oněch 20 zlatých zaplatit, a nyní že nepochybně zase bude tak. Objednal si věci, avšak děti opět peněz nepřinášely, a tu si myslil. Nebudu si dělati zbytečné výlohy, nepřijdu ke svým penězům a neobjednal ničeho. Tu ovšem nastal nepořádek úplný v sešitech. Přišel pan inspektor a shledal, že to velká věc.

Usoudil, že učitel nepůsobí ve škole tak, jak působiti má, a proto učitel dostal důtku, byl přeložen, byla mu odňata kvinkvenálka, tedy trojí trest najednou Mám za to, že pan inspektor mohl působiti jinak, že měl tolik vlivu v okresní školní radě, aby mohl působiti na zástupce obce, které se to týkalo, že mu mohl vložiti na srdce, aby se obec nijakým způsobem o psací potřeby postarala Ale bylo by to bývalo snad nepohodlné, snad myslil, že by narazil na odpor, a učitel odporovati nesmí a proto raději uložil učiteli trest, a ten ho musil snést. Takové jsou, velectění panové, případy ve škole Nejedná se o to, aby se učitel podporoval v nějaké nedbalosti nebo lenosti, nýbrž dává je jen na uváženou, aby přísnost proti němu byla rozumnou a nepřesahovala jisté meze. A ještě na jednu věc upozorním.

Ředitelům školy přísně jest nařízeno, aby hospitovali u svých kolegů ve škole, a co zde shledají, musí zapsati do protokolu, totiž jmusí tito ředitelé k tomu působíti, aby se to zapsalo do školních protokolů.

Při tom mají ředitelé nařízeno, aby učitele nechválili, nýbrž aby jen vytkli, co shledáno vadného Inu, velect. pánové, jest známo, že kuchařka nejšpatněji vaří, když ji někdo hledí do ruky, a učiteli nejméně se daří v učeni, když nějaký znalec na něho dozírá.

Později, když se to děje často, zvykne si na to, musí si konečně zvyknout. Ale ten příkaz, aby do protokolu z toho, co ředitel shledá, nepřišlo ničeho pochvalného, nýbrž aby tam přišly jen vady, z toho vysvítá, že když přijde inspektor na dozor, potom v protokole nachází jen samé vady a že on již přichází do školy s jakousi předpojatostí a jde tam jen proto, aby ředitele ještě stíhal, jestli on něco neviděl, aby to zase jemu vytkl.

Takovýto přílišný dozor nevede k dobrému, a nemůže vésti k dobrému, ale měl by za následek to, že by se mohlo říci "Učitel neprokázal náležitého úspěchu, poněvadž ty a ty vady ještě se tam nalezly. "

Tedy zaleží všecko jen na dobré vůli, na rozumu toho kterého inspektora. Kde jest inspektor rozumný člověk, a ja připouštím, že jest mnoho inspektorů rozumných lidí, tam se takové věci nemohou státi, ale kde je inspektor umíněný a přílišný, tam se to snadno státi může

A proto rozhodně jsem pro to, aby, co stojí zde v odstavci šestém "výjimkou se může učiteli zadržeti zvýšeni služného, které mu po každém dalším pětiletí služebním náleží, když nekoná ve škole svých povinnosti a to jenom na čas takového nedostatečného působení" - bylo vypuštěno. Již toto znění je ovšem pokrokem proti znění předešlému, to uznávám.

Dříve trest, jehož se dostalo učiteli, trval mu, jak jsem již řekl, na vždy, kdežto teď ma záviseti na zvláštním vyšetření se strany školních úřadů

Ale bude lépe, když se to vypustí úplně, poněvadž kdyby to dvakrát nebo třikrát za sebou šlo, by to bylo pro učitele velký trest

Pan přísedící zem výboru pozastavil se nad tím, že zde stojí "Důtka nemá míti následků" a jaksi se tomu posmíval, to že není možné. Ovšem že ma každá důtka následky, má následky ty, že učitel pozbývá své školské bezúhonnosti, že není již nedotčenou osobou, a že může následovati jiný trest.

My jsme právě ale to chtěli zameziti, aby nebyly důtkou, jak se to děje právě, spojeny vlastně tresty 3, totiž důtka, přeložení a odnětí kvinkvinálky, nebo tresty dva, čehož bylo by také dosti, nýbrž aby byla důtka poslední výstražné znamení pro učitele, kterým by se mu řeklo. Vidíš, máš důtku, chráň se, abys ve svých chybách nepostoupil dále, neb abys se jiné chyby nedopustil.

Učitelstvo ve svých peticích nežádá nikterak, aby bylo zbaveno trestu, ale učitelstvo si přeje, aby tresty se mu dá valy na základě předchozího disciplinárního vyšetřováni, ve kterém by se ji dala také příležitost, aby se mohli řádně hájiti.

A to jest, velectění panové, žádost spravedlivá, vždyť jsou učitele přece jen lidé, vždyť to nejsou otroci, a tedy má se s nimi zacházeti, jako s občany řádnými a ne jako s otroky, kterým se může jen diktovati a kteří musí ku všemu, co se jim řekne, mlčeti.

Proti peněžitým pokutám učitelé nejsou, ovšem o ni žádají ve svých peticích pokuty od 2-20 zl.

Když my ve školské komisi o tom uvažovali, převládalo míněni, že snad by to byly pokuty příliš malé, a zvýšili jsme je tudíž od 50 až do 100 zl.

Já pro svou osobu pokládám i tyto pokuty, kdyby měly sahati do 100 zl, za příliš veliké, ale ovšem vzhledem k tomu, co bývalo, jest to mírnější.

Jenom, se obavám, aby potom nebylo to obojí, aby učitel nedostal pokutu na jedné straně a na druhé straně aby se mu neodňala kvinkvinálka.

Velectění pánové, já jsem se zmínil o inspektorech, a vzdal jsem některým své uznání, ale mezi inspektory jsou některé osobnosti, které si dovolují svého úřadu, své úřední moci zneužívati a proti takovým jest velmi těžké zakročeni, velmi těžká obrana.

Jmenovitě učitelstvo na ně nemůže a vyšší úřadové se o tom ani nedovědí. Co byste soudili na př. o inspektoru, který řekne učiteli. Vy jste v mé moci, já Vás mohu zašlápnouti jako červa.

Když mu to tak řekne do očí, tu z takového učitele dělá velmi smutnou osobu, naplní ho takovým neobyčejným citem a nám dává seznání, že se nikterak k tomu inspektorskému stavu nehodí.

Co se týče politického chování, nejen te sluší zde uvážiti, že učitel má míti taková politická práva jako každý jiný občan a že za politické činy podléhá jen těm zákonům, kterým podbéhá každý jiný občan a nikoli zákonům dvojím, zákonům politickým a zároveň školním, ale i to sluší uvážiti velectění pánové, věc ta má dvojí stránku.

Dotyčné příkazy nikdy se nevztahuji na učitele jisté strany, která právě jest v nelibosti u těch hořejších. Tí druzí učitelé mohou si dovoliti všecko, těm se to promine, tu se dělá jakoby se o tom nevědělo. To jest ta nesrovnalost, která jest v dotyčných zákonech jednomu se zapovídá, druhému se dovoluje.

Mluvilo se také zde o nařízeních Thunových a Kielmanseggových. Já sám jsem v předešlých letech podával návrh, aby se tato ustanovení zrušila. Letos jsem se domníval, jestli se nám podaří řádně provésti změnu disciplinárního řádu, že pominou ta nařízení sama sebou. Ale ta nařízení týkají se také jenom českých učitelů.

S německé strany také svého času tu byl podán návrh na jejich odstránění, ale druhý rok již ne, a to proto, ponevač němečtí učitelé v těchhle věcech mohou si dovoliti všecko.

Oni stoji úplně na svobodné noze, kdežto učitel český tam se stíhá, kdyby se dostavil do veřejné schůze, již se mu to ma za zlé, a zvláště, kdyby tam promluvil slovo, tak teprv ma za to k očekávání přísné následky.

Co jsem zde podotknul, nemá směřovati proti tomu návrhu, který školská komise učinila, jediné proti jednomu jejímu odstavcí, to ostatní doporučuji, abyste to laskavě ráčili schváliti, přijmouti a přeju si, až ta věc bude uvažována v zemském výboru a v zemské školní radě, aby bylo uvažováno o ní blahovolně a se všemožnou přízní k učitelstvu (Výborně, Výborně!).

Nejvyšší maršálek zemský. Dovoluji si ohlásiti, že se přihlásil k řeči, a sice proti návrhu komise, pan poslanec Šťastný.

Dávám mu slovo.

Poslanec Alfons Šťastný. Slavný sněme´. Hlavní záležitost, ku které učitelstvo ukazuje a na niž si velmi stěžuje, je to, že jest poškozováno na kvinkvenálkach a tu jest třeba, abychom si nejprve dobře rozvážili, co vlastně kvinkvenálka jest. Jest-li jest to jak by tomu nasvědčovalo znění § 26 na jednom místě, odměna dobrých mravů a pilnosti, aneb jest-li jest to, jak zde nasvědčuje, místo jiné, zvýšení služného z ohledů rodinných.

Znění ono, kde stojí, že náleží kvinkvenálka učiteli, koná-li svou povinnost, svědčí tomu, že jest to pouhá odměna, avšak když se mluví v tomtéž § o tom, že se služné definitivního učitele na obecných školách národních zvyšuje, pak toto znění uvedenému odporuje, neboť, když jednou služné zvýším pak se stalo to zvýšení služné stálým služným a přestává to býti odměnou.

Přece nemůžeme připustiti, že, když jednou jest služné ustanoveno, potom ta část, o kterou se zvýšilo může býti od služného zase odejmuta. To jest poškození nebo vlastně ujmutí živnosti.

Já na to hledím se stanoviska našeho praktického života, a myslím, že služné jest vlastně u těch, kteří ho požívají, to, co my ostatní máme za čistý výnos živnosti hospodářské.

Náš čistý výnos ze živnosti jest vlastně to, co služné toho kterého člověka, který bere služné v hotovosti co mzdu, vždyť jest to vlastně čistý výnos jeho živnosti, kterou on provozuje, a tak jako nenalézáme nikde v obyčejném životě, že by z trestu zákon mohl poškozovati nějakým způsobem, nebo měl to právo nebo společnost lidská někoho poškozovat na čistém výnosu jeho živnosti, tak mně to přichází absurdní, aby mohl býti právě učitel poškozován na tom čistém výnosu jeho živnosti.

Kdo se ví pamatovati, když se o té věci jednalo, o upraveni platů učitelských zákonem školním, ví, že se to zvyšováni služného kvinkvenálkami stalo za tou příčinou, aby vždy bylo přiměřené jeho rodinným poměrům, které se v obyčejném běhu života vyskytují.

Prosím, vždyť zvýšeni služného není stejné, nýbrž v prvních dvou letech je po 50 zlatých při učitelích na obecných školách, pak se jim zvyšuje o 100 zlatých.

Z jakých ohledů se to stalo? Proč pak není to zvýšení stejné? Vždyť mohlo zůstati zvýšení buďto neustále po 50 zl, anebo mohlo neustále zůstati po 100 zl. Proto poněvadž se počítalo, že za 10 let bude míti učitel několik děti v rodině, o které se bude musiti starati, že bude míti větší výlohy rodinné, a následkem toho potřebuje větši zvýšení služného.

Stalo se to tedy z důvodů rodinných, a já se na to pamatuji, když se o té věci jednalo, a myslím, že skutečně tak bylo, tak že o tom přiměřeném služném rozhoduji čistě ohledy rodinné

To, pánové, nesmíme pustiti se zřetele, zvláště proto, že základní zákon školsky praví, že má býti služné učitele takové, aby nebyl nucen hleděti si ještě vedlejšího zaměstnáni, že má býti přiměřené jeho rodinným poměrům. Když tedy skutečně jeho rodinné poměry byly a mají býti také základem vyměření základního služného, pak také musíme i při této věci, co se týče kvinkvenálek, držeti se té zásady, na které vlastně to celé uspořádání platů spočívá.

V životě občanském nevidíme, že by stát sahal na čistý výnos jeho živnosti, myslím, a i tu musíme hájiti stanovisko, aby kvinkvenálky byly učiteli zachovány netknuty, poněvadž tvoří jeho služné, ať vyšší neb menší, a slouží k výživě jeho rodiny.

My jsme původně stáli při našem návrhu také na tom, aby peněžité tresty při disciplinárkách byly vůbec vynechány Avšak my jsme přišli ve školili komisi k tomu náhledu, že by to dělalo velké obtíže, a skutečně snad mohou nastati takové poměry, kde jest třeba, jako v našem obyčejném životě se děje, aby společnost státní stíhala jistá provinění učitele peněžitými pokutami - ale nesmíme připustiti, aby snad následkem jeho poklesku mohla býti také rodina jeho citelně poškozena, jako by se stalo odejmutím kvinkvenálek, které netýká se pouze jeho osoby, nýbrž celé rodiny, a my nemůžeme tedy, když jednou stojíme na té zásadě, že ma býti služné přiměřené rodinným poměrům, připustiti, aby tímto způsobem byla jeho rodina poškozována. Z toho ohledu já jsem ve školní komisi hájil tú zásadu, že na kvinkvenálky učitele se nemá sahati, když jednou jsou vyměřeny a tvoří část služného.

Z toho ohledu jsem se nestavěl ve školní komisi proti ponechání peněžitých pokut. Já v ohledu tom stojím na tom, aby z předlohy zákona v § 26 byla slova "dle povinnosti své " vynechaná. Věc se měla ve školní komisi takto. Většina školní komise byla pro vynechání těchto slov, avšak zástupce vlády pochyboval o tom, že by pak došel zákon sankce, a pouze následkem této výhrůžky stalo se, že většina školské komise, která chtěla uchrániti aspoň to ostatní dobré, co v tom zákoně jest, konečně přistoupila k tomu, aby slova ta v zákonu zůstala. Ale mně se to, velectění pánové, nezdá býti vhodným, abychom vždy a bez nabytí zkušenosti ustoupili, jakmile se zástupce vládní proti tomu nebo onomu návrhu prohlásí.

Nevím, je-li to právě důstojno sněmu, aby tak učinil, konečně to nebylo důstojno ani komise, že tak učinila, poněvadž, když jednou ten neb onen sbor nahlédne, že jeho návrh jest dobrý, myslím, že aspoň musí tu zkoušku podniknout, nedojde-li přece jen sankce.

Myslím, že pro komisi i pro slavný sněm bude mnohem důstojnější, uzná-li, že je dobře na svém státi, byť i vládní zástupce se prohlásil proti tomu, zvláště když bude tu rozhodovat ministr vyučovaní ve Vídni a ne snad zdejší zemská školní rada., která přece nemá na sankci žádného přímého vlivu.

Myslím tedy, že to stojí aspoň za skoušku, poněvadž se to dá také dobře odůvodniti, když slavný sněm bude státi na tom, co uzná za dobré

A pánové, i kdyby se s pravděpodobnosti - ač pravděpodobnosti tu není - dalo souditi, že návrh nenabude sankce, přece žádá důstojnost slavného sněmu, aby uzná-1i věc za dobrou, stál na svém, kdyby se i dnes vládní zástupce zde prohlásil proti tomu Tak to žádá důstojnost tohoto slavného sboru (Výborně). Vzhledem k tomu, co jsem řekl, budu hlasovati pro to, aby z § 26 byla vynechaná slova "dle povinnosti své" jakož i aby odstavec 6 a 7 z § 26 byly vynechány Domluvil jsem (Výborně).

Nejvyšší maršálek zemský. Není nikdo více v generální debatě ke slovu přihlášen.

Es ist Niemand mehr in der General-Debatte zum Worte gemeldet

Prohlašuji rokovaní za skončené

Ich erkläre die Debatte für geschlossen

Dovoluji si upozorniti, že návrh učiněný panem posl. Anýžem, který byl dostatečně podporován, vlastně nenaleží k debatě generálni, nýbrž že bude projednán při speciální debatě, a z té příčiny na tento návrh vezmu ohled, až se bude jednati o hlasování při speciální debatě o zákoně, který navrhuje komise

Ich erlaube mir darauf aufmerksam zu machen, dass der Antrag, welchen der Herr Abg. Anýž gestellt hat, und welcher hinreichend uuterstützt ist, noch nicht in deutscher Sprache verlesen wurde.

Ich bringe ihn daher zunachst zur Verlesung.

Der Gehalt der definitiven Lehrer an den allgemeinen Volksschulen, welche seit der ersten definitiven Anstellung als Unterlehrer oder Lehrer fünf Jahre lang an einer offentlichen Volksschule eines der im Reichsrathe vertretenen Königreiche und Lander ununterbrochen gewirkt haben, erhoht sich um 50 fl, der Gehalt der definitiven Lehrer an Burgerschulen erhoht sich unter denselben Bedingungen um 80 fl.

Der Absatz 6, § 26 ware auszulassen

Ich bemerke, dass dieser Antrag nicht in die Genernlaebatte, sondern in die Specialdebatte gehört und dass ich denselben berücksichtigen werde, bis es bei der Specialdebatte zur Abstimmung über das erste von Seite der Commission vorgelegte Gesetz kommen wird

Dávám závěrečné slovo v generální debatě panu zpravodaji

Zpravodaj posl. Schwarz Slavný sněme´ Výsledek generální debaty provedené o návrzích školské komise není předloze nikterak nepříznív.

I řečníci, kteří mluvili proti návrhům komise učinili to více co do formy, než co do věcné její stránky.

Ve věcné stránce mohu konstatovati, ze všichni s návrhem komise souhlasí Bylo zde mluveno také o podrobnostech, a sice o podrobnostech takových, které tykaly se jednotlivých případů disciplinárního řízení v životě se vyskytujících

K tomu ovšem nelze mně přihlédnouti z tohoto místa. Účelem zákonodárství vůbec nemůže býti, aby zabíhalo do jednotlivosti a podle těchto jednotlivosti snažilo se učiniti zákon, nýbrž zákon musí vycházeti z obecně jevících se poměrů a potřeb a jenom k těmto poměrům a potřebám musí přihlížeti.

Komise školská uvažujíc s tohoto stanoviská úkol který ji byl dán, dospěla k tomu, že nelze, aby předloha o disciplinárním řadu byla v tomto zasedání jako zákon vyřízena, a to proto, poněvadž nesmíme zapomenouti, že k tomu, aby nabyl platnosti některý zákon, jest zapotřebí dvou činitelů, ze kterých leden je sl. sněm, druhý koruna, tak že má-li míti předloha naději, že se stane zákonem, musí býti učiněna za příslušného svolení obou těchto zákonodárných činitelů, a to se při předmětu, o němž jednáme, ještě nestalo.

Nebývá to nikde zvykem, ani v nejkonstitučnějších parlamentech, aby když jde o větší zákonodárný úkol, parlament sám vypracoval podrobný zákon, nýbrž jest to především úkolem těch činitelů, kteří zastupují zákonodárné činitele, aby se o takovémto zákoně dříve dohodli.

Proto také komise, chtěla-li dospěti k nějakému určitému výsledku, který by polepšil poměry, o nichž jsme slyšeli a s tolik stran, že nápravy nutně potřebují, a zlepšil také poměry učitelstva, nemohla u vyřizování této věci jinak, než-li obrátiti zřetel svůj k nejnaléhavějším potřebám, které takovéto změny vyžadují, aby je uzákonila, a v ostatních případech vyřknouti jenom zásady, dle kterých se má budoucí disciplinární řád upraviti

Šlo jí při tom o to, aby zemskému výboru, který bude v tomto předběžném jednání sl. sněm zastupovati, byla ještě v tomto zasedání dána direktiva, jak se v tom má zachovati.

Jest to, pánové, cesta nejpřiměřenější. v tom ohledu pak mohu říci, že vyjma p. posl. Dra Baxu, žádný z pp. řečníků, kteří mluvili proti, nevyslovil se, že tento postup neschvaluje.

Že komise omezila se na sněmu či 26 a čl. 39, 41 zákona o úpravě právnosti svazků učitelstva na školách obecných, jest ve zprávě této komise s dostatek odůvodněno

Ku čl. 26 byl zde p. Anýžem učiněn změňující návrh, a tu sluší připomenout, že jsem to já jako zpravodaj sám byl, který navrhoval prvně, aby slova, která jsou hlavní příčinou, že se zneužívá často tohoto článku, byla z toho zákona vynechána.

Proč se tak děje, jest známo Slova "dle povinnosti své" připouští nejširší a nejmožnější výklad, tento široký a možný výklad také se různým těmto článkům dává a následkem toho vyplývali z těchto slov nemalé chikanování a nejen chikanování, nýbrž i velká poškozováni pro učitele, když, jako se to děje - a bylo to zde několikráte vytknuto, - učitel byl disciplinárně důtkou trestán, ztratí pak na léta kvinkvenálku, která mu byla proto odepřena, poněvadž takovou důtku dostal a to proto jen, že z udělené jemu důtky vyvozovalo se, že necýoval se, nejednal dle povinnosti své.

Když však zástupce vlády v komisi zcela určitě prohlásil, že vypustí-li se slova "dle povinnosti své" ze zákona, nebude vládou takováto osnova k sankci předložena, musila komise uvážiti, má-li vzdor tomu na svém stanovisku setrvati, nebo má-li míti zřetel na to, že to, co jest lepší, jest nepřítelem dobrého, a má-li, když věci lepší jest jí zatarasena cesta obrátiti se tam, kde ji bude lze aspoň věc dobrou zjednati.,

Tu viděla, že, jelikož se vedou na výklad a na užívání článku 26 se strany učitelstva největší a nejoprávněnější stesky, jest to pro učitelstvo také nejnaléhavější potřebou, aby byl tento článek aspoň potud změněn, aby nepřipouštěl různých výkladů. Výklad jeho tedy byl obmezen na pravou míru. Vzhledem k tomuto stanovisku odhodlala se komise zjednati učitelstvu v zákoně ulehčení tím, že připojila k §26 odst, kterým se vyslovuje jednak zásadně, že služné učitelů nemá býti zkracováno a připouští se z toho pravidla jediná výminka a to tentokráte, když učitel "dle povinnosti své" nepůsobí ve škole samé, dopouští se tedy poklesků, za které nemůže nikdy býti disciplinárně stíhán, pouze týká se slova "dle povinnosti své" jeho působení ve škole. A tato výjimka smí býti učiněna jenom na rok a mimo to musí se dáti učiteli příležitost, aby se mohl proti ní brániti. Tím tedy chtěla komise zameziti a myslím, že z osnovy zákona to vyplývá, aby učitel, který byl stižen disciplinárním trestem nemá pak ještě býti stihán neb trestán nedisciplinárně na základě § 26, jako se to posud dělo, když mu byla odepřena kvinkvenálka, na niž měl nárok.

Pan přísedící zemského výboru se pozastavil nad tím, že komise vedle svého positivního návrhu, kterým se přikazuje zemskému výboru, aby jednal se zemskou školní radou o zjednání nového disciplinárního řádu pro učitele, navrhuje sněmu ještě dva specielní zákony, které se dotýkají rovněž řadu a řízení disciplinárního. Toho měla prý se komise vyvarovati, poněvadž příčina, která komisi k tomu vedla, není nikterak nutkavou, ba naopak, že měl by to za účelnější, když by ta otázka, o kterou jde, celkově byla projednána.

Nutkavost tohoto opatření byla prokázána všemi řečníky a doložena tolika křiklavými případy, že, myslím, bylo by zbytečno, abych já také nových důvodů zde snášel. Ale k tomu musím ukázati, že pan přísedící zemského výboru, třeba byl zaujal stanovisko nepříznivé k předloženým zákonům, přece musil uznati, že jeví se toho potřeba, aby byla pojata do článku 26 opatření, která komise navrhuje, a to za tím účelem, aby se tím výklad slov "dle povinnosti své" uvedl na pravou míru opatření. Již v tomto doznání, velectění pánové, spočívá důkaz o nutnosti tohoto opatření.

Nebo, pánové, když jest možno - a pan přísedící zemského výboru to připustil - že užívá se dotyčných slov někdy křiklavým způsobem a nespravedlivě proti jednotlivci, pak myslím, jest to přední povinností zákonodárce, aby každou takovou možnost, čím dříve tím lépe, - ze zákona odstranil.

Proti navrženému zákonu jenž se týká článků 39 a 41, byly činěny námitky se strany pana poslance Dra Baxy, který vůbec jest proti tomu, aby byl učitel peněžitou pokutou trestán, a se strany pana přísedícího, který sice uznává, že zavedení peněžité pokuty jest pouhým zaměněním toho, co jmenovalo se odnětím kvinkvenálky, ale mysli, že také není třeba tohoto zvláštního opatření, když se má disciplinární řád zemským výborem a zemskou školní radou celkově projednávati, a že vůbec není také tato věc nutkavou a naléhavou. I o této změně platí všecko to, co bylo uvedeno při článku 26. Učitelé stěžují si na to, že odnímání kvinkvenálek jest pro ne stejně nečestné, jako tvrdé.

Tomuto stesku dobře se porozumí z toho co jsme zde slyšeli, a uváží-li se, že podle nynějšího stavu bylo možno učitele trestati pokutou, která dosahovala až do 300 zl

Velectění pánové´. Kdo zná předpisy o peněžitých pokutách v jiných zákonech, ví velmi dobře, že jest v těchto zákonech sazba takových pokut daleko menší, a uváží-li při tom posavadní skromné příjmy učitele, musí uznati, že jest naléhavě potřebí, aby také v této příčině zákon byl změněn.

Pan přísedící zemského výboru obrátil se dále proti tomu, že v resolučních návizích komise vyslovuje se přáni, aby, když bude se měniti disciplinární řad, vyslovilo se, že důtka nemá míti žádných dalších následků, a to proto, že by důtka v této spůsobě nebyla pak učiteli žádným trestem

Pan kol. Sokol již ukázal k tomu, že nelze k této věci přihlížeti tak, jako to činí p. přísedící zemského výboru, a to z té jediné příčiny, poněvadž již tím, že když stihl učitele první disciplinární trest, důtka, vyplývá z toho, že kdyby nového provinění se dopustil, disciplinární úřad zcela přirozeně může a musí sáhnouti pak k disciplinárnímu trestu vyššímu, a již v tom tedy implicite spočívá účinek důtky.

Proto k námitce p. přísedícího zemského výboru pouze připomínám, že se tamto opatřením chce docíliti, aby se budoucně nedělo to, co se děje nyní, že pouhá důtka mívá pro učitele často i hmotnou ztráta za následek.

Pan posl. Baxa poukázal také k resoluci B), která týká se politického chovaní učitelstva a připomenul, že mělo by se naléhati na vládu, aby zrušila známa Thunovská a Kielmanseggovská nařízení. Já soudím, velectění panové, že obsah resoluce, kterou školská komise navrhuje, směřuje k tomu, čeho žádá p. dr. Baxa, třebas nebyla dotyčná nařízení v ní uvedená, neboť splni-li vláda to, co v resoluci se vyslovuje, pozbudou tim platnosti tato nařízení, která přihlížejí hlavně k politickému chování se učitelů.

Co pak se konečně týká pravidel a zásad, která uvedl pan kol. dr. Baxa, vyslovil přání, aby k nim bylo při sdělávání nového disciplinárního řadu přihlédnuto, tož komise školská jest s ním v tom za jedno.

Vysvitá to z odstavce navržené resoluce, kterým se stanoví, jak by mělo býti příště disciplinární řízení upraveno. Praví se tam, že má býti toto řízení tak upraveno, aby se obžalobě i žalovanému dostávalo stejných prostředků právních a aby obžalovaný mohl stejně k platnosti přivésti své obhájení, jako se proti němu přivádí k platnosti obžaloba, a bude-li řízení disciplinární budoucně tímto duchem prodchnuto, pak není pochyby, že bude spočívati na spravedlivém základě a uspokojovati v každém ohledu také učitelstvo.

Velectění pánové, vždyť osnova disciplinárního řádu, již předložení se ukládá zemskému výboru, bude předmětem jednáni v tomto slavném sněmu a budeme pak míti příležitost nejen posouditi, zda tímto duchem ovládána jest osnova, nýbrž budeme moci tohoto ducha do ni vložiti, kdyby se nevyhovělo zásadě spravedlnosti v resoluci vyslovené, návrhy komise tedy zajisté i v tom směru úplně vyhovují.

Z těchto důvodů minim, že mohu v důvěře vznésti na slavný sněm žádost, aby na základě výsledků povšechného rokováni přistoupil k podrobnému vyřízení návrhu, jež komise činí, ku speciální debata (Výborně' Výborně').

Nejvyšší maršálek zemský. Předložím slavnému sněmu otázku, zdali přijímá návrhy komise za základ rokováni podrobného.

Ich werde dem hohen Hause die Frage vorlegen, ob derselbe die Antrage der Commission als Grundlage der Specialdebatte an nimmt

Žádám pány, kteří na tuto otázku odpovídají kladně, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diese Frage bejahen, die Hand zu erheben

Slavný sněm se na tom usnesl vstoupiti do podrobné debaty na základě návrhu komise

Das hohe Haus hat beschlossen, in die Specialdebatte auf Grund der Commissionsantrage einzugehen

Žádám pana zpravodaje, aby ráčil přečistí 1 zákon.

Zpravodaj posl. Schwarz

Zákon

daný dne                           pro království

České, kterým se mění § 26. zákona ze dne 13. května 1894 z z čís. 36, jenž se týká upravení právních svazků učitelstva veřejných škol narodních v království Českém.

S přivolením sněmu Mého král. Českého vidí se Mi naříditi takto:

Článek 1

§ 26 zákona ze dne 13. května 1894 z z čís. 36, jenž se týká upravení právních svazků učitelstva veřejných škol národních v království Českém, pozbývá tímto platnosti a má na příšté zníti takto

§26

Služné definitivních učitelů na obecných školách národních, kteří působili od prvního definitivního ustanovení za podučitele neb učitele pět let na některé