jest s to nám podati záruku, že, rozdělímeli tento komplex všech otázek menšin, rozhodnerae-li o důležitých otázkách dnes, že rozhodnuti o dalších otázkách stane se v skutku zákonem?

O tom nemůže býti pochybnosti, že u nás vlády a systémy jsou velice měnivé, a to by nebylo právě k víře nepodobné, že by přišla vláda, která by řekla, vždyť český sněm za nepřítomnosti Němců již upravil otázku školství menšin, my proto dále jíti nemůžeme. Němci mají dnes školy českých menšin ve své moci, a kdybyste jim je vyrvali, pak by to byl útok na německý "Besitzstand". Jsou vlády v Rakousku, které takové útoky na německý "Besitzstand" velice nerady vidí.

Dále se mi zdá, že podmínka ohledně zřizování škol menšin jest nad míru povážlivá.

Podmínka zmíněná zní, že má se škola zříditi pro menšiny, jestliže rodičové více než 40 dětí školou povinných aspoň po 3 léta bydlí v školní obci.

Velectění pánové, jest to ustanovení, které bylo také v punktacích vídeňských, a myslím, že toto ustanovení patří mezi nejhorší ustanovení těchto punktací.

(PosL Čelakovský: tam to bylo horší, tam bylo 5 let).

Ovšem 5 let, ale já mluvím proti zásadě a tu, stanoví-li se 3 léta nebo 5 let, jest to nerozhodno.

Za usnadnění počítá sl. komise., jestliže místo pětiletého průměru počtu dětí školou povinných vezme se za základ tříleté bydlení rodičů ve příslušné obci.

Máme-li měniti zákon, jest přirozeno, že se především ptáme na věcné důvody. V jaké souvislosti jest pobyt rodičů s vyučováním dětí? Což takoví rodiče, kteří často se stěhují, potřebují méně pro své děti školy než rodiče usedlí?

Ve zprávách komise, alespoň ve dvou posledních, nenalezl jsem žádné odpovědi, proč vlastně 3letý pobyt rodičů se předpisuje, ale nalezl jsem odpověď k této otázce v dobrozdání vlády z r. 1897.

Toto dobrozdání vlády jest velmi zajímavé a prosím proto Jeho Jasnosť, abych několik málo vět z tohoto dobrozdání přečetl. Slavná vláda praví:

"Nesmí se přehlédnouti, že zřizování škol národní menšiny ve školní obci až dosud jednojazyčné znamená úplnou přeměnu poměrů. Nehledě k novému nákladu školnímu, který se obci ukládá, musí býti zřízena druhá místní školní rada vzhledem k druhému jazyku (§ 7. z. o dohlídce ke školám) a musí v obci zavedena býti dvoujazyčnost.

Obecnímu zřízení by odpovídalo, kdyby toliko společníkům obci poskytnuto bylo právo takové přeměny poměrů v obci žádati, neboť dle § 10. obecního zřízení mají toliko společníci obce účast v právech užívacích jakož i v povinnostech a břemenech obce.

Chce-li však osnova i osobám přespolním (§ 6. obecního zřizení) přiznati právo, aby způsobili tak hluboce zasahující změnu v obci, lze nejméně požadovati, aby také osoby samy v obci bydlely, tamže poněkud zdomácněly a s poměry se obeznámily. " Jsou to prapodivné důvody, které tu sl. vláda uvádí. Aby mohla tyto právnické důvody uvésti, musí slav. vláda zapomenouti na mnohé důležité zákony; ona musí především zapomenouti na říšský školský zákon, který zavedl všeobecnou povinnost školskou, který tedy nenařizuje, že v každé obci jenom děti příslušníků mají choditi do Školy, nýbrž ukládá tuto povinnost všem dítkám školou povinným vůbec Aby mohla tyto podivné právnické důvody uvésti, zapomíná slavná vláda na § 10. z. z. o zřizování škol, který definuje školskou příslušnost, a praví, že dítě je tam školou povinno, kde bydlí rodiče jeho.

Konečně zapomíná na článek 19. stát z. z., který neustanovuje žádnou lhůtu pro to, aby státní občané mohli se domáhati svých práv, pokud se týče školství.

Důvody právnické slavné vlády jsou velmi slabé, ale ukazuje se na konci dobrozdání k tomu, že věc má ještě jinou stránku, totiž politickou, a sl. vláda praví, Politická stránka celé otázky, není tím dotčena

Tedy jest zde ještě jiný důvod, kterého v dobrozdání vlády nenalézá, a ten, velectění pánové, jest asi skutečným důvodem. Kdo zná vlády rakouské, nebude o tom pochybovati, proč asi slav. vláda pojala do svého návrhu z r. 1890 ustanovení 5 letého pobytu, nebude pochybovati, že sl. vláda žádala toho 6 letého pobytu proto, poněvadž toho žádali Němci. A táži se, proč toho žádali Němci ? Na tu otázku jest velmi snadno dáti odpověď. Proto žádali Němci 5 letého pobytu, aby mohli Školy českých menšin co možná ubíjeti. A konečně proč, velectění pánové, roku 1899 školská komise, ve které čeští poslanci mají majoritu, žádá tříletého pobytu? Jak jsme slyšeli od velect. pana zpravodaje, proto, aby se zřízení škol menšin usnadnilo.

Tedy tím, čím Němci chtějí školu ubiti, chce školská komise škole prospěti. (Posl. Čelakovský: "To jest směšné !")

To obojí možno není.

Je-li mé tvrzení směšné, bude míti velect. pan zpravodaj příležitost, směšnost toho dokázati, ale tolik jest jisto, že ta myšlénka víceletého pobytu se nezrodila v žádné české hlavě, že je to myšlénka německá.

O tom pochybnosti není pražádné.

Tedy, jestliže Němci i slibují zmaření škol a Češi zdar škol od tohoto pobytu víceletého, tedy myslím, že jest třeba věc přece ještě důkladněji uvážiti.

Pánové, tvrdím, že návrh obsahuje náledující zásadu: že Čechové, kteří přicházejí do německého území, nemají totéž právo na školu jako obyvatelstvo domorodné, že tedy v tom německém území nejsou rovnoprávní, že nejsou rovnocenní, a že školské příslušnosti nabývají teprve po třech letech.

Zcela jinak, pánové, vede se přistěhovalému Němci v německém území!

Ten, třebas by to byl cizozemec, má právo na školu ihned.

Já se domnívám - snad se mýlím a budu tomu povděčen, dokáže-li se mně, že se mýlím - já se domnívám, že tímto návrhem pokořují se české menšiny v německém území a že se z nich dělají občané druhé třídy; já se obávám, že se podlamuje mravní síla českých menšin, když jim zákonem se praví: "Vy po tři léta v německém území nejste doma!" (Hlas: "To se týká německých menšin také!") Ano, já se o tom ještě zmíním. Té mravní síly naše české menšiny ve svém úmorném zápase mají co nejvíce třeba !

Jak můžeme žádani na českých menšinách, které často dávají hospodářskou existenci svou v šanc, aby hájily našeho českého programu, rovného práva v německém území, jestli sami činíme rozdíl mezi domácím obyvatelstvem a mezi přistěhovalci? A nemusí to býti pro české menšiny zvláště bolestné vědomí, vidí-li, že o takovém zákoně usnášela se česká většina tohoto slav. sněmu v době, kdy tu Němců vůbec nebylo ? Já nemám úmysl přepínati, já nemám úmyslu barviti na černo, a milerád připouštím, že tam, kde zřízena jest soukromá škola česká, toto pokořující vědomí pro české menšiny bude méně citelné, neboť ta škola soukromá nahrazuje školu veřejnou. Ale račte uvážiti poměry, kde takové soukromé školy není! V takových obcích na tři léta odsuzují se čeští přistěhovalci, aby své děti posílali do německé školy.

To jest, pánové, také jakás lex Kvíčala, které bychom se takto domohli, když nemůžeme se domoci té skutečné lex Kvíčala. Nedomnívejte se, pánové, že v tomto případě, když rodičové čeští po tři léta budou posílati děti své do Školy německé, po třech letech je vezmou z těch škol. A nedomnívejte, se pánové, že, když čeští rodičové budou tři léta bydliti v uzavřeném území, budou tak schopni, aby ten těžký boj o školu vybojovali, jako před třemi léty. Račte býti přesvědčení, že ti Čechové budou potom docela jiní.

Vždyť každému z nás je známo, jaká v tom německém území panuje malaria, jak zhoubně působí na české charaktery. Jest známo, že v území uzavřeném panuje zásada: "Čechu, vzdej se svých národních a politických práv, a potom se ti dobře mezi námi povede. "

Pánové, přisvědčíte mi, jestliže tvrdím, že pro zábavu sotva který Čech do uzavřeného území se stěhuje. Kdo se tam stěhuje, toho pudí nezbytná nutnost, aby tam hledal výživu. A na čem mu bude tedy nejvíce záležeti ? Aby uhájil si své hospodářské existence. Je-li ten příchozí silným charakterem a budou-li jeho poměry dle toho, aby si mohl dovoliti býti v uzavřeném území Cechem, on jím zajisté zůstane, ale jestliže jeho poměry tomu nedovolí a on bude viděti, ze bude jeho hospodářská existence zničena, raději se vzdá své národní existence a řekne "Primum vivere!"

Za 3 léta, pánové, jak slavná vláda ve svém dobrozdáni žádá, i příchozí Čechové v té obci zdomácní, oni se s poměry obeznámí, ano, oni se obeznámí s tím boykotem hrubé germánské povahy a to hrdé vědomí, se kterým snad před 3 roky přišli do území uzavřeného německého, to zkrotne, to ochabne, to zmalátní. To je právě to, čeho si naši milí krajané němečtí přejí a proč trvají na ustanovení o víceletém pobytu.

Dovolte mi, pánové, malou paralelu, která snad není nepřípadná. My vedeme téměř od počátku novější doby ústavní houževnatý, nejrozhodnější boj za práva svého jazyka v celém království. Ale, pánové! Vždyť ty důvody, které zde vláda ve svém dobrozdání uvádí, vždyť ty vesm hodí se také na právo jazyka.

Vždyť by slavná vláda mohla také žádati, aby ti přistěhovalci nezaváděli dvojjazyčnost v obci, mohla by žádati, aby neprováděli žádnou přeměnu poměrů, mohla by žádati aby několik let počkali, až se obeznámí s poměry, až zdomácní a pak teprve aby užívali práv svého jazyka. Pánové, není mně známo, že vláda se staví na takovéto stanovisko, ale myslím, kdyby se na takovéto stanovisko postavila a řekla: "Ty Čechu v Německém území, teprve po třech letech smíš ve svém mateřském jazyku jednati, myslím, že by se rozpoutala hrozná bouře v našem národě. A mně se nezdá býti méně povážlivým to ustanovení, že Cech teprve po 3 letech se smí hlásiti o svou školu, mně se zda býti velmi povážlivým, že na 3 léta suspendujeme právo Čecha příchozího do německého území, aby se hlásil o svou školu. Pánové, račte uvážiti, které právo vlastně je důležitější, na kterém více záleží ?

Na tom právu, jednati s úřady v německém území v jazyku českém, neb na tom právu, abych dal své děti vychovávati ve svém mateřském jazyku? Kdyby mně se kladla otázka ta, pánové, ani okamžik bych se nerozpakoval a řekl bych: "na právo, abych své dítě mohl mateřským jazykem dát vyučovati, kladu mnohem větší váhu (Výborně!) a spíše vzdám se toho práva, s úřady jednati ve svém jazyku po 3 léta; vždyť jest možná, že třeba po celý život svůj nepřijdu do styku s úřady a když bych přece přišel do styku s německými úřady, konečně najdu právního zástupce, který dovede s úřady jednati.

Velectění pánové, bylo namítáno, že toto obmezení neplatí jen pro Ses. menšiny, že platí také pro menšiny německé. To jest pravda, v tom ohledu jest to rovnoprávnost, ovšem teoretická, nikoli praktická, neboť sice je známo, že české menšiny se ukazují v německém území, ale o těch koloniích německých, které by v novější době se usazovaly v českých obcích, nevíme téměř ničeho.

Nevím také, které německé území by mělo tak velký přebytek svého obyvatelstva, aby je mohlo exportovati a nevím, kde by v českých obcích bylo tolik lákavého výdělku, aby tento svůj přebytek exportovali do oněch českých obcí.

Ačkoli ovšem platí řečená zásada jak pro české tak pro německé menšiny, tož Němci si mohou tuto zásadu spíše dáti líbiti a to tím více, poněvadž povaha jejich menšin jest docela různá.

Menšiny německé tvoří na mnoze obchodníci (Hlasy: Židé), kteří se v určitém místě zdržují a nemusí se báti jiné podmínky usnadněného prý zřizováni škol menšin.

Lze také namítati, že dnes Čechové skutečně nemají práva hned prvního roku žádati za školu a že musí vyčkat pětiletého průměru.

Ale tu jest přece velký rozdíl; neboť tento pětiletý průměr platí pro Čechy a Němce, platí pro obě strany. Myslím tedy, velectění pánové, že usnadnění, o kterém slavná komise mluví, jest takovou čočovicí, jaká by se neměla kupovati za zadání fundamentálního článku českého programu o rovnocennosti a rovném právu.

Prominete mi konečně, že tomu ani nevěřím, co slavná komise tvrdí, že tím menšinám zřizování škol skutečně bude usnadněno.

Namítají se mně tu rozličné otázky. Zejména nevím, jestliže slavná komise chtěla pro menšiny zavésti určité zvláštní právo, totiž dle odst. 3. a 4. § 1., jestliže chtěla stanoviti, aby pro menšiny jen vedle těchto odstavců škola se zřizovala, nebo zdali komise na to myslela, že pro menšiny může zříditi se škola také způsobem dosavadním na základě pětiletého průměru počtu dětí. V návrhu to určitě vyřknuto není.

Další má pochybnost jest. V zákoně nenalezl jsem rozřešení této otázky zda-li do školy, která bude zřízena na základě 3. a 4. odstavce, přijímány budou jen děti takovým rodičů, které po 3 léta v obci bydlí, anebo veškeré české děti, resp. všechny děti menšiny.

Konečně nenaleznul jsem odpovědi na to, zda-li pro případ zřízení nových tříd bude se opět přihlížeti jen ku dětem rodičů, které po 3 léta ve školní obci bydlí, anebo ku všem dětem do školy chodícím.

Zdá se to býti paradoksní, ale ve skulečnosti bych si troufal to dokázati, že na základě 5letého průměru někdy snáze bude docíliti školy, než na základe 3letého bydlení. Dle návrhu komise jest nutno, aby rodiče po 3 léta ve školní obci bydleli, pak mohou teprve podati žádost, o která bude se jednati. Komise ovšem postarala se o to, aby úřady nemohly žádost dlouho nechati ležet, aby se jednalo brzy, ale neračte zapomenouti, že v této komisi jakožto interesenti budou zástupcové obce, zástupcové národní většiny, tito pak budou neúprosně na tom státi, aby slovo zákona do poslední písmeny bylo splněno. V tomto ohledu máme bohužel zkušeností až příliš. Budou žádati ohledně každého jednotlivce, aby dokázal nepřetržitý 3 letý pobyt.

Při některých komisích, které se konaly za příčinou zřízení škol pro menšiny v okresu Budějovickém, nejednou jsem slyšel, jak obecní starosta prohlásil vůči rodičům: "Vy nebydlíte v této obci, " a když rodičové se dovolávali svědků a starosta byl usvědčen z nepravdy, pak řekl: "Vy jste se u mne nepřihlásili. "

Komise školská žádá, by se provedl průkaz 3letého bydlení v obci ale jakým

způsobem se důkaz ten má vésti, velectení pánové, to v návrhu komise marně byste hledali. Není tam ani slova o tom.

O této důležité věci bude jednati správní soud; správní soudní dvůr bude vyplňovati mezery zákona.

Buďte přesvědčení, že v každé takové komisi jménem většiny vyskytne se nějaký rabulistický právník, a buďte přesvědčeni, že podá stížnost k správnímu soudu i tenkráte, kdyby byl úplně přesvědčen, že stížnost jest neodůvodněna, a že ji podává jen proto, aby zřízení školy bylo odloženo, když nemůže býti zmařeno.

Jest to známo z praxe zems. škol rady, že v každém takovém případě se odkládá skutečne zřízení školy a čekáme na rozhodnuti správního soudu.

A pánové, to by byl nešikovný advokát, kterému by se nepodařilo, aby jednání o minoritní škole neprotáhl alespoň na 2 léta. Vždyť samo jednání u správního soudu trvá nejméně rok dle dosavadní praxe.

Račte tedy přidati tato 2 léta ke 3 letům pobytu a máte zase dobu 5 let, jako máme dnes v zákoně.

Vždyť jest možno, poněvadž v těchto věcech nebude ještě rozhodnutí správního soudu, že správní soud zruší jednání pro nedostatečné řízení. To bude míti za následek, že místo 3 let, tak jak v osnově navrhováno, budete čekati 7 i více let.

Naproti tomu, velect. pánové, račte si představiti, že by se podrželo dosavadní ustanovení ohledně 5letého průměru, a že by veškeré komisionelní jednání prováděli soukmemenovci, poněvadž by druhá národnost neměla ničím přispívati na Školu menšiny, - nechci tvrditi, že by si snad počínali strannicky, nechci tvrditi, že by nevykládali přesně platný zákon, - zejména o české sekci zem školní rady by se něco takového tvrditi nedalo -, o tom ale jsem přesvědčen, že tito soukmenovci aspoň nebudou podávati námitky a stížnosti naprosto neodůvodněné a libovolné.

Jestliže uvážíme s jedné strany velice pochybné výhody, které poskytuje změna zákona, a s druhé strany aspoň dle mého citu a dle mého přesvědčení,že jest tu vlastně porušení zásady našeho českého programu, tu nemůžeme v skutku býti na rozpacích, máme-li přistoupiti na změnu zákona. Mně se zdá, že by bylo účelnější zůstati při nynějším způsobu zřizování Škol pro menšiny a čekat trpělivě na těch 5 let

Vždyť před 2 léty namítali Němci, že by tím zákonem nam učinili koncesi, a ve své obvykle skromnosti dovolávali se také vzájemných koncesí a vzájemného plnění.

Tedy Němci to vydávají za koncessi, co ja považuji za zcela bezcenné.

Kromě toho jest známo, že strážci zemských financí se obávají, že by usnadněním zřizováni škol by se mohlo státi, že by školy menšin příliš se rozmnožily.

Také tato obava není odůvodněna. Soudím, že nynější stav není horši. Po dobu těch 5 let, za kterou se ma vykázati úřadům průměr 40 dětí, buďtež vydržovaný školy menšin národní svépomoci za vydatné přiměřené podpory země.

Navržený zákon obsahuje jako náhradu za velice pochybenou koncessi ve přičíně zřizování škol důležitý ústupek pro většiny. Tento ústupek jest něco positivního; ten se dá s tužkou v ruce vypočítati, to není zahaleno mlhou, jako domnělý užitek, který nám vznikne z toho, že rodiče budou moci se domáhati školy, když 3 léta v obci bydlí.

Školská komise přijala za svůj návrh osnovy z r. 1890 a navrhuje, aby školám většiny byl nahrazen z pěněz zemských ten vyšší náklad, který jim vzrůstá z vydržování škol pro dvě národnosti

Ja tuto zásadu uznávám za spravedlivou, avšak myslím, že by vlastně bylo nutno, aby komise šla ještě o jeden krok dále. Není to správné, když platným zákonem smíšené obce, kterýchžto počet jest velice nepatrný, nuceny jsou, aby vydržovaly školy pro obě národnosti, kdežto ohromný počet ostatních obcí v království vydržuje školy pouze pro jednu národnost. V té příčině s formulí ctěné komise v návrhu obsaženou se nesrovnávám. Komise trvá na tom, že obec Školní jest povinna pečovati o všecky děti školou povinné, avšak že není povinna starati se o vyučovaní menšiny v její jazyku

V tom spatřuji odpor vnitřní; neboť co jest vlastně platná menšině škola, jejíž jazyku vyučovacímu děti její nerozumějí. Myslím, že by obce neměly býti přidržovány, aby platily náklad na školu bezúčelnou. Já pokládám za správnou tu formuli, aby každá obec školní byla povinna zříditi školu pouze pro jednu národnost. Velectění pánové, v této formuli vězí rozřešení všech zmatků a obtíží školství menšin, v této formuli vězí vykoupení našich minorít z nesnesitelného boja, a v této formuli jest obsažena možnost, aby boj o školu nebyl sice úplně zamezen - úplně zameziti se nedá - nýbrž aby byl valně zmírněn.

Také já se mohu dovolati svědka se strany německé. Byl to před dvěma lety dr. "Werunský, který tvrdil o umírnění bojů národnostních to, co jsem si právě nyní byl dovolil říci

A proč, velectění pánové, tá formule, že každá obec jest povinna vydržovati jenom školu pro jednu národnost, byla by formuli přímo divotvornou ? Proto, povadž jest to formule rovného práva obou národností ve školství. Rovné právo obou národností nezbytně toho žádá, aby si každá národnost svou školu sama spravovala bez vlivu a bez vměšování se národnosti druhé. V tom ohledu věru zlatá jsou slova Tacitova: Pars libertatis est, a suis gubernari.

Toto pravidlo, kterého vyžaduje rovné právo obou národnosti, jest provedeno v celé zemi, vyjímaje smíšené obce.

Když roku 1866 byl vydán zemský zákon, že jazykem vyučovacím na školách obecných může býti pouze jeden z jazyků zemských, byly školy tehdejší utrakvistické měněny ve školy české a německé. Ale přece některé výjimky zůstaly.

Praví zákon, že prý to dále nejde, že se nemohou vymezovati území určitá pro jednu i druhou školu, a proto prý také není možno rozděliti školní obce ve dvě obce.

Velectění pánové, jest to ostré slovo, ale myslím, že jest důvodné, pravím-li, že šílenec, který kozla udělá zahradníkem a zákonodárce, který péči o školu menšin za našich poměrů národnostních svěří většině, že ti dva jednají stejně moudře.

Myslím, že tuto bylo pravé místo, aby byla ctěná komise školská svou prací zahájila. Bylo by již na čase, abyste ovoce hesla, že národní škola patří národu, dopřáli také menšinám.

Bylo by to tím více na čase, poněvadž zástupci Němců proti tomu nemají žádné námitky a poněvadž v případě souhlasu jejich slavná vláda by neotálela pronésti své "Amen. "

Velectění pánové, dopřejte rodičům českých menšin, aby si volili své místní školní rady.

Vždyť tyto místní školní rady jsou pouze orgány spravující a dozorčí, vždyť tyto místní rady školní nerozhodují o nákladu, ony připravují pouze rozpočet školy a předkládají jej jiným činitelům, kteří musí náklad opatřiti a kterým proto naleží, aby buď rozpočet schválili nebo neschválili, po případě podali své námitky. Jestliže tohoto práva byste dopřáli rodičům, pak můžete míti vědomí, že jste péci o školy menšin vyrvali z rukou vražedného záští a že jste ji vložili do rukou láskyplných.

Slyšel jsem námitky, že to není ani možné, takovou obec menšin utvořiti.

Já nerad se opakuji a, poněvadž jsem již v r. 1896 při odůvodňování svého návrhu školského poukázal k tomu, že jest to možné, a nejen možné, nýbrž i velmi snadně možné, dovoluji si málo řádek z toho odůvodnění přečísti. Pravil jsem tenkráte: "Máme velkou řadu zákonů říšských a zemských, které k zastupování společných zájmů zřizují korporace nadané výsadami veřejného práva, skládající se z určitých osob v určitém území. Jmenuji v té příčině na př. obce náboženské, obchodní a živnostenské komory, živnostenská společenstva, advokátní, notářské a lékařské komory, vodní družstva, honební společenstva atd. " Velectění pánové, jestliže bylo možno pro všechny tyto zájmy, které snad ani nejsou tak důležitý jako zájmy národních menšin, zříditi veřejnoprávní zastoupení, nebude to nemožné pro menšiny, zvláště když jedné věci se nebude nedostávati, totiž když bude dobrá vůle.

Jestliže by zákonem bylo prohlášeno, že většiny nemají právo spravovati školy menšin, pak tím ovšem současně by bylo prohlášeno, že většiny nemají povinnost, platiti školy menšin.

Jest patrno, že by se většinám sňalo finanční břemeno; toto břemeno jest hlavním odůvodněním, proč většiny brojí proti školám menšin.

Ovšem ony by brojily bez toho břemene finančního také, ale bezpochyby že by alespoň lidé klidní, spravedliví a přístupní úvahám zdravého rozumu se toho štvaní nezúčastnili.

Když by se sňalo břemeno s beder většiny, pak musíte nalézti někoho jiného, kdo to břemeno ponese. Jest to docela dle mého zdání. Nebude-li většina platiti na školu menšiny, tedy také menšina, která v té smíšené obci bydlí, nebude povinna přispívati svou přirážkou školskou na školy většiny.

Myslím tedy, že v první řadě bylo by věcí menšiny, aby náklad na své školství uhradila sama.

Já vím, co mně bude namítáno, že takových menšin, které by mohli hraditi náklad na své školy, jest velmi málo. Jest jich málo, ale račte uvážiti, že jsou to právě nejdůležitější menšiny, že jsou to menšiny nejsilnější, které mají nejvíce škol a že by tedy na tyto menšiny, které jsou s to, své školství hraditi, připadla poměrně veliká část nákladu na školy menšin.

Připouštím, že hospodářská síla českých menšin v německém území je velice nepatrná, že by nebyly s to, samy si školu vydržovati.

Ale tu pak se mně zdá, že jest správné, aby slabšímu přispíval silnější a silnějším v tomto případě jest především organizace vyšší, totiž okres školní.

Přiznávám se, že tato formule jenom teoreticky se liší od návrhu školské komise, neboť je známo, že není jediného školního okresu v království Českém, který by potřebu svého rozpočtu uhrazoval svou vlastní školskou přirážkou, že každý okres školský dostává od země jistý příspěvek.

A není tedy pochybnosti, že to, o co by vzešlo okresu větší břemeno, nešlo by na účet okresu, nýbrž na účet a na vrub země.

Bez podrobných statistických šetřeni, jak se mně zdá, nelze dnes ještě říci,která formule by zemi způsobila náklad větší, zda je to formule ode mne hájená, anebo formule školské komise, ale tolik již lze dnes říci, že by národnostní mír v tomto království, pokud se týká školy, nějakým tím haléřem k zemské přirážce nebyl příliš draze vykoupen. (Výborně! Výborně!)

Ještě o několika podrobnostech račte dovoliti, abych se zmínil. Jest to především definice školy menšiny, kterou slav. školská komise pojala do svého návrhu. Mne se zdá definice školy menšiny býti velmi snadnou a jednoduchou. Ta škola je školou menšiny, která se nalézá v područí druhé národnosti, jejiž správu, místní a okresní školní radu volí příslušníci druhé národnosti. Chceme-li kasuistiku pěstovati až do nejzazších mezi, pak přijdeme snad na nějakou obec, jejíž místní školní rada sestává rovným počtem ze zástupců volených od českých i německých obcí. A tu jest školou menšiny ta, která podrobena jest okresní školní radě druhé národnosti.

Nepotřebuji ukazovati na věc známou, že zákon platný chce chrániti menšiny v tom směru, že má obec voliti do české místní školní rady Čechy. Tato péče o českou školu ve skutečnosti dopadla velmi bledě, neb nalezli se velmi často takoví Čechové, kteří neměli české srdce, kteří pokládali za svůj úkol, školu mařiti a nikoli jí prospěti.

Pokud se týká škol již zřízených, vyslovuje komise zásadu, že mladší škola v obci je školou menšiny. Také tato definice nemusí být zcela správnou, neb jest možné, že z utrakristických škol byly zřízeny současně školy české i německé, a potom o starší nebo mladší škole nelze mluviti. Ale zvláštní vadu této definice školské komise spatřuji v tom, že není pomýšleno na možnou změnu, že škola, která se pokládá dnes za školu menšiny, na věky má býti za takovou školu pokládána Jest přece známo, že poměry v obcích se mění, že dnešní minorita může býti zítra majoritou v obci. A na případ ten při definici nebylo pamatováno.

Již velmi dlouho, jak velectěný pan zpravodaj se zmínil, jedná se o těchto školáoh minoritních a jest se mně diviti tomu, že po celou dobu jednání se žádné strany ještě nebyla pronesena myšlenka, aby o těchto poměrech škol menšinových byli slyšeni také zástupcové menšin.

Vždyť tak často se zálibou provádíme různé ankety v otázkách zeměděských a hospodářských; proč by se to nestalo ve věci neméně důležité, aby zástupci menšin mohli jednou své votum pronésti. - Vím, že ve školské komisi zasedají slovutní znalci poměrů menšin, ale všem pánům snad nejsou poměry ty dopodrobna známy - i mohli by zástupci menšin po případě rozličné klamné názory opraviti.

Snad by se jim podařilo dokázati, že zřízení obci menšin je velmi snadné, a to proto, poněvadž každá menšina v ohledu společenském a hospodářském obyčejně již jest sorganisována, a poněvadž v takových smišenýoh obcích obyčejně jsou již dvě různá tělesa, dvě různé národní společnosti, a šlo by jen o to, aby těleso národní menšiny dostalo charakter veřejnoprávní.

Konečně se domnívám, že ke zdárnému řešení této otázky jest třeba ještě také doplnění statistického materiálu.

Zejména by bylo velmi žádoucí znáti herní silu jednotlivých menšin, při čemž by se mohly vyšetřiti i jiné okolnosti, zejména jejich společenská a dospodářská organisace. Na základě těchto úvah prosím za odpuštění - poněkud obšírných, pokládám za svou povinnost, učiniti následující návrh:

Slavný sněme račiž se usnésti: Zpráva komise školské č. tisku CXCV odevzdává se zemskému výboru a ukládá se mu, aby v nejbližším zasedání sněmovním podal návrh zákona v příčině upraveni národních škol v obcích národně smíšených v směru, že na správu škol menšin nepřisluší vliv druhé národnosti, iakož i v příčině hražení náhladu na školy menšin. K tomu účeli nechť zemský výbor vyslechne zástupce národních menšin a opatří příslušný statistický materiál, zejména v příčině berní sily, pak společenské a hospodářské organisace menšin. (Výborně! Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádám pány, kteří tento návrh podporuji, by vyzdvihli ruku.