k tomu, abychom jakýsi první krok v otázce té učinili.

Možno i proti osnově, kterou si klademe za čest zde předkládati, činiti námitky; možno pronésti stesk, že ta osnova nevyhovuje všemu, čeho si bylo přáti, že zejména otázku dozoru na školách minoritních nechává stranou, že neupravuje ji tím způsobem, aby konečně veskrz přišla k platnosti zásada, že k českým školám mají přihlížeti školní rady české a k německým německé.

Právem tedy mohou námitky a přání ohledně osnovy, kterou předkládáme, býti zajisté vysloveny v tom smyslu, že by osnova měla býti výhodnější školám menšinským, nežli jest.

Avšak mám za to, že jednu námitku nelze učiniti, totiž námitku tu, že by bylo o této otázce v slavném sněmu urychleně pojednáváno, že jen z nějaké chvilkové nálady by byla tato osnova zákona, kterou předkládáme, vzešla, a že by tedy nebyla otázka zrale, důkladně uvážena.

Poněvadž nicméně v posledním času i ve veřejnosti naší ozvaly se některé námitky toho způsobu, že v této osnově zákona spatřují zhoršení dokonce nynějších poměrů Škol minoritních, jsem arciť nucen prositi slavný sněm, aby ráčil mně dovoliti, bych aspoň vedle zprávy, která již byla podána, o těchto námitkách několik slov zde pronesl.

Jaké byly - tážu se - vlastně stížnosti na stav nynějších našich minoritních škol, jaké následkem toho byly návrhy činěny v slavném sněmu, od dlouholetého času předkládány, aby těmto stížnostem se odpomohlo a tážu se, jak se rozmanití činitelové netoliko v slavném sněmu, nýbrž i mimo něj k této otázce a těmto návrhům posud zachovávali.

Tyto věci třeba míti na zřeteli, aby se mohlo dojíti k určitému úsudku o tom, co se zákonem, který zde předkládáme, zamýšlí.

Byly zajisté stížnosti, které se pronášely, následující, že v zemi, kdež bydlí dva národové, jest školské zákonodárství tak upraveno, jako, kdyby zde byl jediný národ, že není žádného vlastně zákona, který by k těm zvláštnostem národnostním přihlížel a obsahoval tedy ustanovení, kde škola má býti pro tu neb onu národnost zřízena.

Byly stížnosti v tom směru, že následkem toho se zákon platný pro povšechné obecné školy národní musí toliko analogicky vykládati, že ustanovení zákona, který jedná o zřizování a rozšiřování obecných škol národních musí býti jenom analogicky užíváno a při tom arci že se ponechává úřadům správním a nejvyššímu soudu správnímu úplně na vůli, jakým způsobem chce tyto zákony vykládati a jich užívati.

Byly pak stížnosti zejména v tom ohledu, že, což se konečně do jisté míry dá vysvětliti, toto analogické vykládání zákona bylo každou chvíli jiné. Každou chvíli podmínky při zřizování škol minoritních jiné se žádaly, ano v některých časech se skoro zdálo, jakoby výklad zákona směřoval k tomu, aby se - jak se pravilo - udržela národní držebnost, a aby docházelo na nezřizování škol minoritních na místo na jich zřizování.

Tu byly stížnosti na tyto výklady, na tu kolísavost a jednostrannost ve výkladu našich platných zákonů školních. A věru příčin ke stížnostem při zřizováni Škol bylo dostí. Tažeme se jen, jakým způsobem se kdekoliv školy minoritní zřizovaly, zejména české, jaké tu okolnosti při tom byly a jak si při tom počínáno ? Bylo užito přitom předpisu zákona o zřizování obecných škol a sice onoho známého zákona o zřizování škol z roku 1870, že dle pětiletého průměru žactva nová minoritní škola obecná má býti zřízena, když v určité nyní 4 km. obnášející vzdálenosti není škola téhož jazyka po blízku.

Při tom komisionelní šetření o tomto 5letém průměru se dálo časem tím způsobem, že nařízeno bylo šetření teprve po delším čase, a jsou případy, kde až po 4 letech se tak stalo. I když tedy byla podána žádost, ten 5letý průměr následkem toho takřka zmizel, poněvadž třeba čtyři ročníky žactva odpadly, jež se nemohly při komisionálním šetření čítati.

Dalo se to pak tím způsobem, že obvykle obecnímu zastupitelstvu poslal seznam žadatelů prve než došlo ke pravé komisi, řízené okresním hejtmanstvím, jež mělo vyšetřiti všechny podmínky zřízení takových minoritních škol. Jest zajisté dosud známo každému, kdo čte veřejné listy, co se při takovémto vyšetřováuí u obce dálo, a jest každému známo, co se konečně při tom definitivním rozhodování při komisi dělo. Takovýmto způsobem mohly nastati případy, že na př. v Litoměřicích, kdež jest nepopiratelně česká menšina velice četná, tam od r. 1884 třikráte byla podána žádost za zřízení veřejné školy a že tam podnes veřejná škola česká zřízena není.

Tři léta před r. 1890 podepsalo žádost 149 rodičů se 213 dětmi a teprve napotom bylo o tom učiněno konečně rozhodnutí, a tu správní dvůr soudní 31. ledna 1890 shledal na základě tohoto 3letého průměru z těchto 213 dětí následkem té rozmanité subtrakce, že jich zbylo dle 5letého průměru jenom 27 a že se škola nemá zříditi. A tak se dálo též jinde.

Na otázku, jak se to státi mohlo, že zbylo jenom 27 dětí na místě 213, račte najíti odpověď v nálezu správního soudu, a v celém tom postupu administrativních úřadů za posledních dvacet let.

Předně odčítají se děti, jichžto rodičové odvolali žádost. O to se postarala ta první komise u obce obyčejně odbývaná. Napotom odčítají se strany, které bydlí v jiné obci, neb které bydlely vůbec během těch 5ti let, které se berou za základ počítání 5letého v průměru, v jiné obci, neboť se počítají jen děti těch rodičů, kteréž právě tam v té obci bydleli a jenom ty roky, v kterých do školy chodily.

Když nyní komise teprve po třech nebo čtyřech letech se odbývá, tedy je pochopitelno, že vlastně k těm 5ti letům, po která musí nyní otec bydleti v školní obci, aby jeho dítě, pro než žádá o školu, přicházejí ještě 4 léta a tedy, tento otec musí v tomto případě tam bydleti 9 let. Avšak i kdy komise jest dříve, když se stane případ, že se komise odbývá za půl neb za rok po podané žádostí, ten školní rok, ve kterém se komise odbývá, se nepočítá, a tím se tedy pro tu úplnou jedničku 5ti let, po která otec tam musí bydleti, počítá ještě kromě toho nejméně jeden rok, který uplyne od podání žádosti až do odbývání komise, tedy dnes podle nynější praxe, kterou máme a jaká se může dokázati z nesčíslného počtu rozhodnutí, která se stala za posledních 20 let, žádá se nepopiratelně, aby má-li se některé dítě přičítati úplně celé, muselo toto dítě, resp. jeho otec, bydleti v dotyčné obci nejen těch 5 let pro ten 5letý průměr, nýbrž obyčejně ještě hezký čas přes to.

Že následkem toho pak arci se velmi mnoho dětí ztrácí s těmi jedničkami a že nastane ten případ, jako v Litoměřicích a jinde se udal, že z 213 dětí zbude jen konečně 27, jest pochopitelno, takovým způsobem arci těch 40 dětí nelze dosáhnouti.

Teprve jestli by tříletý průměr činia 81 dětí, jest možná, aby se zároveň zřídila druhá třída. To platí, co se týče rozšiřováni škol, a tak obyčejně dochází jenom ke zřízení jednotřídných škol i tam, kde jsou soukromé školy mnohotřídné, a trvá to tři léta, jež musí projíti a kde se musí průměrem prokázati, že tam skutečně tolik dětí je zapsáno, aby dle 3letého průměru se škola nějaká zřídila. Následek toho jest, že teprve po dlouhém usilování dochází se ke zřízení veřejné školy, že však vedle této veřejné školy jednotřídní jsme nuceni ovšem vydržovati soukromé školy, aby vůbec děti mohly někam do školy choditi, poněvadž proti vůli obce nemůže se ani paralelka dle nyní platného zákona zříditi.

Jest toho nápadný příklad právě v Krumlově, kde jest v jedné třídě přes 130 dětí, které nemají místa, a kde nařídilo se polodenní vyučování, protože se nemůže naříditi se strany školních úřadů pro odpor obce, aby se parallelka pro ně zřídila.

Tu tedy vidíte praksi, jaká se vyvinula - já arci nemluvím a nechci také jednati o oprávněnosti této prakse. Já jen tvrdím, že taková prakse od 20ti let konstantní na základě nálezů správního soudního dvora tu jest, a uvažte, velectění pánové, sami, zdali tato prakse mohla přispívati k utišení mysle u nás, přispívati k tomu, aby škola se dostala do klidu, a zdali mohla přispívati k tomu, aby naše obyvatelstvo právě při těchto příležitostech nebylo znovu a znovu pobuřováno tím, když vidělo, že všechno usilí a snahy po nápravě narážely na překážky, které záležely v zákoně samém resp. v jeho výkladu.

Rovněž tak důvodné stížnosti vedly se po mém přesvědčení se strany obcí, které řekly a právem tvrdily, a sice i ve veřejných proklamacích obé se to pravilo a často praví způsobem, o kterém se nechci dále šířiti, že novou školou se uvalují nová nespravedlivá břemena na obce, že ony budou musiti i náklad na novou školu nésti. Kdežto v tom případě, kdyby obce nemusely nésti větši náklad nežli jest ten, který dle zákona pro děti obecnou školou povinné nésti jsou povinny, pak by arciť tato stížnost odpadla.

Dále byly ode dávno vedeny stížnosti, že také dozor není spravedlivě rozřešen, a že jenom v zemské školní radě máme dvě sekce, které spravuji jednak školství české jednak školství německé, kdežto v obcích i okresích ve velmi mnohých případech česká škola podléhá německé školní a německé školy české školní radě. A konečně jest Vam známo, že vedeny byly stížnosti ohledně přiškolení dětí, že se nepřiškolují buď k české neb toliko k německé škole, nýbrž k oběma školám, a že při návštěvě školy potom se může činiti nátlak na rodiče, aby posílali dítky do školy jinonárodní, čímž porušován je § 19. st. zakl. zák. To jsou stížnosti, kteréž od dávných časů byly přednášeny.

To jsou stížnosti, kterým celá řada návrhů vyšlých ze středu tohoto slavného sněmu hleděla odpomoci, když ne všem, alespoň některým. Z této snahy vyšel, jak Vám známo, tak zvaný návrh prof. Kvičaly, kterým mela se upraviti návštěva školy stejného jazyka, a ja sám v roce 1878 poprvé ujav se zde v tomto sl. sněmu slova kladl jsem důraz na to, že se musí vydati samostatný zákon pro školy minoritní, a rovněž pak v brožůre roku 1880 vytknul jsem zásadu, že zejména země to má býti, kteráž nésti má celý nebo částečný náklad na školy minoritní, aby ony mohly vyjíti z toho nátlaku, v němž se nacházejí. V tomto smyslu také roku 1889. usnesl se slavný sněm vyzvati zemský výbor, aby podal osnovu zákona, kterým se stížnostem těmto mělo odpomoci. Osnova zákona byla předložena a také formálně v komisi projednána, při čemž referentem komise v té příčině byl zvěčnělý náš přítel Dr. Trojan.

Tak se měly věci r. 1889, rok před punktacemi.

Ráčíte-li pohlédnouti na obsah těchto předloh, ráčíte seznati, že v těchto předlohách 5letý průměr chtěl se podržeti, a jenom chtělo se usnadniti, aby tento 5letý průměr mohl se prokázati a sice tím způsobem, aby prozatímní minoritní školy byly zřizovány, při kterých by se žádal 3letý pobyt rodičů a nikoliv 5letý průměr, a teprve, kdyby škola taková trvala 5 let, pak měl se tím trváním prokázati 5letý průměr potřebný k tomu, aby dotyčná škola stala se teprve definitivní.

Pokud by byla škola prozatímní, měla země všechen náklad na tuto školu nésti, až, kdyby se stala definitivní, měla země jen ten větší náklad nésti, který by se existencí takové školy minoritní způsobil, a byla by také země mohla žádati od obce zpět to plus, oč více bylo se strany země na tuto školu vydáno, než podle této zásady by bylo bývalo zapotřebí.

Tedy v těchto návrzích zemského výboru a školní komise, velectění pánové, jste měli 5 letý průměr a 3 letý pobyt resp. v návrhu komise školské pobyt rodičů.

Jest známo, co se napotom v roce 1890 bylo stalo, kterak rozhodující tehdy strany slavného sněmu dohodly se o tom, jakým způsobem by zákon minoritních škol měl býti upraven a že ve smyslu tohoto dohodnutí byla slavnému sněmu vládní předloha r. 1890 předložena a sice dne 14. května, ve kteréžto předloze se jednak od pětiletého průměru vůbec upustilo a na jeho místě pětiletý pobyt ustanovil pro rodiče 40 dětí, které budou v obci dotyčné a toliko 3 letý pobyt pro 80 dětí školních dle této předlohy se stanovil.

Co se týče komisionálniho řízení, nebylo v této osnově zákona žádného podrobného ustanovení, nýbrž se to ponechávalo nařizovacímu právu, tak že by bývalo možno nařízením zase nynější stav zavésti, a za třetí do této osnovy bylo přijato se strany rozhodujících činitelů a také vládou ustanovení, že má toliko větši náklad, který existence minoritní školy obci způsobuje, býti ze zemského fondu obci nahrazen.

Takové byly poměry do r. 1890. Dne 14. května 1891 zase poslanci čeští majíce v čele seniora svého, zvěčnělého Dra Trojana, podali slavnému sněmu znovu návrh, ve kterém není nic jiného obsaženo, než ta známá lex Kvíčala a dále to, co bylo již roku 1889 zemským výborem navrhováno a co také poslanci čeští zastoupeni ve školské komisi slavného sněmu navrhovali.

Tedy tak se nacházela věc do roku 1891.

A v novém období sněmovním, ve kterém se právě nacházíme, bylo přirozeno, že otázka tato opětně do slavného sněmu musila býti přivedena a sice návrhem, který jsem měl čest se svými soudruhy podati, ve kterém jednak otázka pobytu rodičů byla při zřizování škol přijata do zákona místo pětiletého průměru, kterým komisionální šetření má býti zjednodušeno tak, že nyní hejtmanství bude určitými kautelami vázáno k tomu, aby šetření dělo se nestranně, a kterým jsme dále mínili navrhnouti slav. sněmu vzhledem k tomu, že náklad na věcné potřeby minoritních škol jest nevelký, aby země vůbec jej převzala, avšak aby tím způsobem zároveň vstoupila do práva obci, by mohla způsobiti úplně spravedlivé zastoupeni minorit v místních školních radách.

O tomto návrhu v komisi, jak známo, dále bylo jednáno r. 1896-97.

Komise zůstala na tom, že pouze přijímá první část, která se týká zřizování nových škol a rozšiřování jich i také co se složení nestranné komise týká, ale ostatní otázky, zejména co se dozoru týče, že odročuje až na dobu, kdyby v této věci následkem ingerence zemského výboru mohlo další jednání nastati. Na tomto stanovisku stojí také dnes školská komise. Jedině v jedné věci pozměnila své stanovisko, totiž v tom směru, že, poněvadž z tolika stran se žádalo a naléhalo,aby také otázka nákladu na minoritní školy byla rozhodnuta znovu, školská komise přijala ustanovení, které bylo ve vládní předloze z r. 1890 ohledně převzetí většího nákladu na zemský fond, který minoritní škola obci způsobuje, a předkládá ustanovení to jako nový článek této osnovy zákona.

Tak stojí otázka do nynější chvíle. Račte z toho seznati, že ve všem tom směru není snad nějakých novot, které by snad teprve po roce 1890 byly vymýšleny bývaly, nýbrž že jest to celkem starý návrh, který se strany českého poselstva sl. sněmu byl již od dřívějších časů, od 21-22 let, předkládán.

Když se tážeme, jaké stanovisko ku návrhům těmto poslanci němečtí zaujímali, pokud byli ve slavném sněmu, tedy arciť stanovisko to nebylo vždy stejné.

My jsme slyšeli před dvěma léty výrok, že obyvatelstvo německé není při této věci interessováno, že prý ono má již škol tolik, co si přeje, a kdyby ještě nějakých škol potřebovalo, zajisté že by je dostalo; jen české obyvatelstvo že prý jest při věci interesováno.

Já již tehdy jsem odpověděl, že toto mínění nesdílím. Nicméně však, kdyby toto mínění mělo míti jakousi podstatu, dokazovalo by toliko jedno, totiž, že v českých okresích, když se zakládaly německé školy, se strany obyvatelstva českého menši se tomu kladl odpor, méně se tomu překáželo, že nebyl takový nátlak působen, jaký se děl v německých okresích. Proto jsme my arci také interesováni, nehledě k politické stránce celé otázky, aby otázka ta spravedlivým způsobem byla rozřešena. Ale jsou po mém soudu interesováni i Němci, kteří v těchto věcech mají též zájem, neboť jest německých škol minoritních stávajících i budoucích více než českých, náklad ze zemského fondu, který se má nahraditi obcím, bude se jim také nahrazovati.

Když otázka o této náhradě nákladů poprvé byla pronesena ve sl. sněmu roku 1886, byl to p. poslanec dr. Funke, který pravil:

"Das Land soll die Kosten der Minoritätsschulen tragen. Das wäre ein großangelegter neuer Vorschlag, bei einer grundlichen Beachtung werth wahre. "

R. 1895, tedy ne tak dávno, v nynějším volebním období p. přísedící zemského výboru dr. Schlessinger při rozpočtové debatě pravil

"Ich habe die persönliche Überzeugung, dass es richtig ist, dass das Kind in feiner Muttersprache in der Volksschule unterichtet werde. Ich qestehe offen, ich musste meine pädagogische Überzeugung verleugnen, wenn ich dies nicht gestehen wollte, " Dále pravil: ,, Ich wünsche den nationalen Minoritäten auch nationale Schulen. Ich erinnere, dass auch in diesem Hause während unserer Abwesenheit ein Gesetzentnis berathen wurde, betreffend di nationalen Minoritatsschulen. Da hat man den Grundsatz ausgesprochen, dass bei Eritchtung solcher Schulen das Land sublevierend einzugreisen habe und dass man nicht der betreffenden Majorität die volle Last aufzuburden habe. Und diesem Grundsätze huldige ich auch und habe ihm beigestimmt. "

Tedy to se stalo roku 1885, když, jak známo, r. 1890 němečtí poslanci se nacházeli tehdá mezi rozhodujícími stranami slavného sněmu, jež zavdaly podnět ku předložení osnovy zákona z onoho roku o  minoritních školách.

Takové tedy celkem, můžeme říci, bylo stanovisko do nejnovější doby též i  Němců. Nejsou proti minoritním školám, ergo, chtějí také levnější podmínky k zřízení těchto škol přijmouti a nejsou proti tomu, aby země větši náhradu dávala obci, která jest ospravedlněna větším nákladem, který na dvoje školy musí nésti.

Pokud se stanoviska vlády týče, tedy vláda arci své stanovisko vytkla r. 1890 předložením oné známé osnovy zákona, kterou výslovně kompetenci slavného sněmu v této otázce uznala, jak také ve zprávě naší opětně je doloženo, a mám za to, že touto zprávou nevývratně také kompetence slavného sněmu k vydání takovéhoto zákona výslovně je prokázaná.

Kdykoliv se jednalo pak o této věci ve školské komisi, vždycky zástupce vlády poukazoval na velikou naléhavost a důležitost vydání takovéhoto zákona.

V notě, kterou vláda 2. února 1897 byla sněmu předložila -, všecko to račte najíti ve třech zprávách, které jsme během posledních zasedání sněmovních podali, kde vždycky také vládní projevy jsou reprodukovány, - v notě vlády z r. 1897 proti pobytu tříletému nebylo učiněno žádné námitky, toliko se žádalo, aby se počítal pobyt rodičů, nikoliv dětí. Tomu jsme vyhověli.

Rovněž žádalo se, aby větší náklad byl převzat na zemi, jak to již vládní předloha z roku 1890 byla žádala.

Tomu, jak račte věděti, v letošní osnově zákona vyhovujeme. Konečně v letošním zasedání vláda zástupcem svým v komisi školské učinila toliko dva požadatky, nečiníc jinak žádných jiných námitek, a sice požadavek, aby výslovně do zákona přišlo ustanovení o větším nakladu mnou již zmíněném, a pak aby dozákona přišla přesná definice, co jest minoritní škola.

Bohužel toto prohlášení vládního zástupce školské komisi bylo sděleno teprve týž den, kdy již z tisku takořka vycházela naše zpráva s osnovou zákona a tak se stalo, že do textu v poslední takořka chvíli ta definice, jak si ji vláda ohledně minoritních škol přála, nemohla přijíti, byvši školskou komisi přijata, která viděla nezbyti v tom ohledu, ačkoliv ve zprávě samé komise školská stála a stojí na svém poněkud odchylném stanovisku a také je odůvodnila, totiž na tom přirozeném stanovisku, že minoritními školami jsou školy, které se zřizuji podle nového zákona, ale také takové školy obecné, které byly následkem dostatečného počtu obyvatelů národní menšině příslušejících v takové školní obci pro jich děti školou povinné druhdy zřízeny.

Tedy počet obyvatelstva té neb oné národnosti má býti dle náhledu komise rozhodujícím, rozhodnym proto, zda li některá škola jest majoritní či minoritní Podle našeho náhledu škola má se zříditi dle § XIX. státniho zákl. zák. pro národní menšinu a potom, pokud chodí do ni děti skutečné menšiny trvá, jako škola minoritní. Doba zřízení nemůže býti rozhodující. Nicméně vládní zástupce žádal jménem vlády, aby se definice jiným způsobem upravila, aby se roku 1870, kdy vyšel zákon o zřizování škol, za zaklad vzal a aby jen minoritní školy, které po r. 1870 byly zřízeny, za minoritní školy se prohlásily a arci také školy, které budoucně podle toho zákona budou zřízeny. Opakuji, že školská komise vidouc nezbytí přistoupila na tento návrh tím však nevzdává se základního svého názoru o tom, co je Škola minoritní a tedy vlastně věc stojí tak, že minoritní školy ve smyslu tohoto zákona jsou určité minoritní školy a podle našeho náhledu kromě toho jsou ještě jiné minoritní školy, ty starší, a potom měšťanské školy, o kterých arci zákon nemohl se zmíniti, a v jichž prospěch předkládá slavnému sněmu resoluci.

Prakticky celá věc nemá velkého významu, poněvadž při tom všem jde dnes pouze o dvě otázky. Jednak o otázku kompetence sekce zemské školní rady a tu již zřízená škola v každém případe patří do sekce té které národnosti, a za druhé jde o vrácení části nákladu z fondu zemského, a i v tom ohledu jsme se starali o to, aby toto znění nemělo pro takové obce kde jsou minoritní školy zřízeny před r. 1870 žádného škodlivého následku a také v tomto smyslu dovolujeme si předložiti resoluční návrh. V tisku pak, a to se vysvětluje tím, že tak rychle se musil měnit, vypadla slova v odstavci posledním § 1 "Veřejná obecná škola národní atd. " až kdyby takováto škola byla zřízena, jsou školami národních menšin.

A jsem nucen prositi, aby velevážení pánové ráčili býti tak láskaví, a ráčili tato slova si opraviti.

Co se týče německého textu, prosím, aby i tam byla chyba opravena tím způsobem, aby tam stálo "errichtet wurden" a pak dodatek "sind nationale Minoritätsschulen".

Nemohu při této příležitosti nevysloviti politování, že tak důležitá otázka, jako jest zajisté definice minoritních škol, o kterých se tak dlouho jedná, teprve takořka v posledním okamžiku měla dospěti k rozřešení, a že ze strany vlády nebylo nám dříve sděleno, jaké stanovisko v té věci zaujímá, abychom byli mohli i ve zprávě k tomuto stanovisku přihlédnouti. Z toho, co jsem řekl, zároveň račte seznati, že třeba bychom se byli podvolili tomu textování, přece od svého přesvědčení nemíníme a nemůžeme ustoupiti.

Tolik tedy k vytknutí všech těch okolností, které s osnovou zákona, kterou zde dovoluji si zastupovati, mám za povinnost vytknouti.

Bylo by ještě zákodno, abych ve slav. sněmu pohovořil o otázce dozoru ke školám. Avšak soudím, že snad zde neb jinde se mně ještě naskytne příležitost, abych o této věci podrobněji mohl se vysloviti.

Jest to zajisté velká kulturní otázka, která dnešního dne sl. sněmu k rozřešení se předkládá a my zajisté litujeme všichni, že při řešení této kulturní otázky také stejně závažný hlas našich německých krajanů nemůže dnes býti slyšán, když již arci po léta jak ve slav. sněmu tak i v komisi vždy slyšán byl a kdy také vždy bylo k němu přihlíženo. Avšak my můžeme vysloviti naše právní přesvědčení, že v této osnově zákona nenachází se ničeho, čím by v nejmenším bylo se dotknuto zájmů německých krajanů a že za nepřítomnosti německých poslanců nezneužili jsme svého postavení zde ve slav. sněmu, aby, cokoliv bylo vydáno ve formě zákona na úkor německého obyvatelstva, ne jednostranně, v zájmu snad našem, nýbrž v zájmu obou národů a země, vydán byl tento zákon, jehož jediným účelem má býti, jak po léta se o to usilovalo, aby konečně nastal klid aspoň v jedné konkrétní otázce, kterého jest našim školám třeba, a aby v této důležité otázce tento klid byl zabezpečen. (Výborně!)

Že skutečně školská komise tímto způsobem si počínala a že hleděla šetřiti zájmů obou národností a v prospěchu obou národností pracovala, toho zajisté také jest důkazem ta okolnost, že při sdělání této obnovy spolupůsobili závažní činitelé, a sice jak vláda, tak zástupcové velkého statku.

Mám za svou povinnost říci zde ve slavném sněmu, že pánům z kurie velkostatkářské máme příčinu býti zavázáni díkem, že nás při sdělávání tohoto zákona radou a pomocí stále podporovali.

Není žádné pochybnosti, že i v kurii velkých statků jsou pánové, kteří náležejí k německé národnosti, a my jsme se přesvědčili ve školské komisi, že dovedou tito pánové zastávati zájmy německé jako kdokoliv jiný. Avšak oni postavili se zároveň na stanovisko spravedlnosti oběma národům zaručené, a proto jim bylo možno souhlasiti s návrhem, který si dovolujeme podati.

Mám za to, když tento zákon dojde nejvyšší sankce, - neváhám říci, že by to bylo velkým sklamáním, kdyby se tak nestalo po tak dlouhém našem usilování v této věci - že pak podle tohoto zákona budou se moci menšinové školy snáze zřizovati, a že také obce nebudou si moci stěžovati, že se při tom na ně uvaluje větší náklad, než by za jiných okolností nésti byly povinny.

To jest asi všecko, co se tímto zákonem hledí docíliti.

Další úkoly, které ještě s konečným upravením otázek souvisejících s národním školstvím menšin souvisí, v tomto zasedání bohužel nemohly dojíti uspokojivého rozřešení, avšak my se nadějeme, když jeden krok se stane, že i myšlenka národní autonomie, pro kterou se z mnohých stran horuje, totiž aby každá národnost podle možnosti svými příslušníky spravovala si své školy a o které se vyslovilo přáni a naděje, že dosáhne i souhlasu našich německých krajanů, že tato myšlenka dojde brzo uskutečnění v takové formě, která jest přípustnou a která i nám učiní možno, abychom na ni přistoupili. V každém případě tedy tato osnova zákona nyní předložená jest po našem přesvědčení krokem k lepšímu, jest krokem ku spravedlivému rozřešení otázky kulturní, která již po dlouhý čas má nejpřednější místo v tomto sl. sněmu.

Odporučuji arciť co nejvřeleji, aby sl. sněm ráčil přijíti k podrobnému rokování o této osnově zákona. Výborně! Výborně ! Hlučný potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si ohlásiti, že se k generální debatě přihlásili řečníci.

Ich erlaube mir mitzuteilen, dass sich in der Generaldebatte Redner zum Worte gemeldet haben:

Contra: posl. dr. Zátka. Pro: Abg. Karl Max Graf Zedtwitz. Dávám slovo panu posl. Dru Zátkovi, který jest zapsán proti návrhům komise.

Poslanec Dr. Zátka. Slavný sněme! S těžkým srdcem chápu se slova, bych mluvil proti návrhu školské komise, poněvadž vím, že jde o věc, na jejíž zdárné rozřešení české menšiny již po dlouhou dobu toužebně čekají, zejména nyní, když poslanci čeští na českém sněmu jsou ve většině. Pokládám za věc svého svědomí, abych přednesl své námitky proti osnově podané zejména v tom směru, že nevyhovuje oprávněným nárokům menšin. Sama komise uznává nedostatečnost svého díla, že nejdůležitější otázky, otázka správy škol menšinových a otázka dozoru na tyto školy, rozřešena není, a navrhuje, aby se rozřešila později. Komise navrhuje, abyste, velect. pánové, dnes usnesli se, že mění se zásady hrazení nákladu na školy menšinové, a zároveň navrhuje, abyste dnes usnesli se o rezoluci, která teprve přikazuje zemskému výboru návrh jiný ohledně hrazení nákladů na školy minoritní. Není tedy vyloučena možnosť, že by zákon komisí navržený pro případ, že by sl. sněm v příštím zasedání přijal jiný návrh, platil pouze jeden rok.

Podstatným obsahem návrhu jest jednak ustanovení, které komise pokládá za usnadnění zřízení škol minoritních, jednak usnadnění nákladů na školy minoritní, kteréžto usnadnění se povoluje většinám, a tu připomínám, že se povoluje umenšení břemene většinám, aniž by pak většinám vliv na správu škol, který toho času mají, nějak byl umenšován.

Co slavná komise nazývá usnadněním, to se mi, velectění pánové, usnadněním nezdá býti. Možno, že z tohoto návrhu slavné komise v určitých případech pro naši národnost vyplýval by určitý prospěch; ale já myslím, že tento prospěch v jednotlivých případech nemůže býti rozhodným, kdy jedná se o sdělání zákona, a že nutno jest uvážiti, zda by z návrhu komise školské nemohly vzejíti nějaké škody. Vidím možnost škody v několikerém směru.

Velectěný pan zpravodaj sám přiznal, že jest to pouze kusé řešení otázky školství minoritního, ke kterému se dnes má přistoupiti, a právě nejdůležitější otázka dozoru se odkládá. Ovšem dnes také se má rozhodnouti o rezoluci, ve které se zemskému výboru nařizuje, by připravil osnovu ohledně řešení této další otázky.

Avšak, velectění pánové, kdo vlastně