to ještě berním exekutorem, tedy osobou zajisté dle § 68. tr. z. ochrany požívající, tedy ne snad nějaký přivandrovalec, jak se obyčejně o našich menšinách mluví, tento člověk koná svoji povinnost, neplete se nikdy do národnostních rozmíšek, koná ala povinnost svoji naproti českému národu a posílá své dítky do české školy. Co z toho má?

Jeho dítky jsou veřejně insultovány, jest po nich pliváno, nadává se jim "böhmische Bagage", a tu on, když dítky s pláčem přijdou domů a žalují svému otci, že musí za svou národnost trpět, obrátí se, jde a žádá v první řadě u školy, aby se stala náprava, poněvadž dotyčného, kterýž výhrůžky podobné pronesl, docela dobře zná.

Nastane následkem toho vyšetřování, dotyčný otec občan Florian Maywald jest ovšem volán na policejní úřad, a rozhorlen nad tím, že byl volán na policejní úřad, a že má nezdárného syna, že ho má vésti ke kázni a mravům, přijde a v klidnosti navštíví pana Christofa. má ale schovanou hůl pod kabátem, a když tento přijme ho do svého příbytku a jakožto hosta ho upřimně pohostí, tu vytáhne hůl, a mlátí do něho takovým způsobem, že tento utrpěl dle lékařského dobrozdání těžké ublížení na těle, a neušetřil ani Kristofové manželky, která byla těhotná a i tuto mlátil takovým způsobem, že klesla k zemi.

Proti této násilnosti musí se každý lidumil ať český, ať německý, vzpříčit. (Posl. Udržal volá: "proč nevzal na něj hůl anebo revolver". ) Takovým způsobem zuřil Florian Maywald, a věc ta přihodila se dne 26. dubna tedy několik dnů před touto předlohou (posl. Udržal volá: "a což Kryštof neměl žádné hole"), takovým způsobem byl Emanuel Christof přepaden a neměl žádné ochrany, až konečně dostavila se sama zena Majwaldova. a Hynek Pelz, která sama muže svého zdržela před další výtržností, a při tom zuřilo se, "Böhmische Bagage, Gesindel atd. " To stalo se léta páně dne 26. dubna 1899, když sněm král. Českého chce pečovati o zřízení nové domoviny německé, a kde chce za abstinence Némců, kteří zde nejsou, jim dáti hotové pěkné jablíčko do klína, jehož po tak dlouhou řadu let se dožadovali.

Slyšeli jsme velmi často, kterak pan posl. Fanke rozzuřen, několikráte žádal místodržícího, kdy konečne onen soud v Trutnově bude zřízen, kterak poslanec Bohatý rozzuřen žádal, kdykoliv přišla na to řeč, kdy že Trutnovský soud bude zřízen.

Všichni podávali nutkavé určité návrhy na zřízení tohoto soudu, a dnes za těchto poměrů má se jím tohoto soudu dostati z naši ruky, bez všeliké kompensace našich zajistě důležitých požadavků, kteréž co dosud vyplněny nebyly, a dosud se nám bezdůvodně odpírají. To jest povážlivé, jestli že má se k tomu sáhnouti, aby tam, kde takovýmto způsobem vládne německá zuřivost, krajský soud byl zřízen. Avšak případ a Emanuelem Chrištofen není poslední.

Antonín Rosa jest kovářem v téže obci Hohenbrucku, jest náhodou též Čechem a tu přijel k němu v těchto dnech kočí od jakéhosi pana Černičky z Trutnova, aby sobě okovati dal koně. A krátce na to přijde jakýsi Florian Demuth s takovou prudkostí, že vrazil s vozem do koní kočího Černičky, který se mu chtěl vyhnuti; leč Demuth nečekal, uchopil násadku a mlátil kočího s největší prudkostí a nadával při tom Rosovi opět obvyklé "pakáž česká, " "zlodějové, " "neřádi táhněte, odkud jste přišli; zde nemáte co dělat, kliďte se odtud. " To jest opět jedno ukázka; však není na tom dosti.

Paní Schleifrová též v Hohenbrucku poslala k Rosoví, kováři svého chlapce, aby prodal kováři železo.

Kovář železo koupil, ovšem že si srazil při tom protipohledávku, kterou měl proti pí Schleifrové. To rozzuřilo p. Schieifrovou v té míře, že přišla na kováře se sekerou.

Kovář Rosa, když viděl nezbyti, se svým pomocníkem Sedláčkem ji vypudil, ona se však vrátila a mrštila sekerou proti Rosovi a jen náhodě jest co děkovati, že se ničeho nestalo.

Velectění pánové, to jsou případy, jak se Vam bude zdáti, ovšem malicherné.

Jděte však tam do těch míst, jděte tam ty české menšiny vyhledati a konejte tam svou povinnost a přesvědčíte se, v jakých útrapách a strastech tito lidé žijí, co trpí a jak za nás bojují.

A představte si, to všecko děje se za patronance úřadů soudních a politických.

A když si, velectění pánové, Chrištof stěžoval a žádal četníka, aby sepsal oznámení, tento sice sepsal oznámení, ale stranicky, jak je obsahuje zpráva, která jest úplně ověřena, a kterou mohu dáti p. referentovi k nahlédnutí, že jest od místního odboru Národní Jednoty Severočeské, která mi dnes byla doručena

Velectění pánové, to se děje v Trutnově.

Avšak to, co se dělo v Chebu, nebudu opakovati Vám všechno, a bylo by to zbytečné, ale ono jde soustavně, Cheb, Trutnov, a teď přišel Liberec. Máme zde dnes p. Dr. Hliňáka, který přišel jako deputace této ohrožené menšiny, a prosí opětně za pomoc.

Pánové, jakým způsobem Liberec chce se zbaviti českých menšin, českých dětí a českých rodičů ?

Městská rada v Liberci se usnesla na tom, že tržní řád změní a vzala si za záminku, že prý stánky tyto na náměstí jsou překážkou pasáži a musejí býti přeloženy a že musí býti zavedeno nové upravení a v těchto stánkách, a vyzvala, aby tito stánkáři podali novou žádost za přenechání stánků.

Tu, velectění pánové, všichni Češi, kteří tam dřív stánky měli, a kteří žádost podali, byli především odmítnuti, neboť městská rada ponechala ty stánky pouze Němcům, a ani Židy nevyj mula, (Posl. Březnovský: To je v pořádku) a ponechala je pouze pro své příslušníky. Tím má plnou jistotu, že těch tolik a tolik českých stánkářů, kteří byli odkázáni pouze na živobytí z těch stánků, když v neděli český lid i německý sobě kupoval různé věci, že tito o svoje výdělky přijdon a že nebudou moci déle existovati. Co jest toho následek? Že takovýto způsob t. zv. "Ausräucherungssystem" se provádí a provede do poslední konsekvence. To jest, velectění pánové, zajisté důvod velice důležitý, abychom uvážili zdo při takovém stava věcí, při takovém nátlaku, při takovém zuřivém boji, že jsme se odhodlali k tomu, abychom zřídili krajský soud. Proč? My Češi nikdy na krajské soudy nepohlížíme jako na soudy české a německé, my pohlížíme na ně jako na soudy v obvodu vrchního soudu království Českého zřízené a my vždy u těchto soudů nehledáme nic jiného než čistou a pouhou spravedlnost. Nám nezáleží na tom; byli bychom spokojeni, kdybychom dostali německé soudce. My je máme na př. v Jičíně a nikdy, nikdo se proti nim neohlédne a nikdo proti nim nejmenších námitek nečiní, pakliže konali v soudní budově spravedlnost.

My nežádáme ani českých ani německých soudů. Tento výrok jest vyvolán se strany německé; Němci jsou to, kteří volají stále: "Dejte nám německé soudce, německé kněze, německé učitele, my nepřijímáme žádných jiných než z čisté krve německé !" To jest viděti, odkud vychází tato snaha po zřizování a politisování soudů, do kterého my se pouštěti nechceme. My musíme státi na stanovisku, že soudce nemá nic jiného činiti než souditi, nesmí koukati na stranu politickou, která při něm stojí, nýbrž musí nestranně konati spravedlnost proti každému, i politickému odpůrci, poněvadž v tom okamžiku, ve kterém by byla zvrácena důvěra v nestrannost soudů, pak jest hotov stát, pak nastane anarchie. To jsou důvody, které nás k tomu nutily, abychom činili rozdíl, zda máme s touto osnovou se spřáteliti. To jsou důvody důležité a před těmi nesmíme a nemůžeme zavírati očí.

Já také mám další důvod ten, že krajský soud Jičínský - a k jeho cti budiž to konstatováno - konal svou povinnost, pokud se týče soudnictví, nestranně a spravedlivě. Já myslím, že nemají a neměli Němci za celou tu dobu nejmenší příčiny, aby mohli říci, že krajský soud Jičínský jim odpírá práva, že jsou Němci a že by byl proto, z těchto důvodů proti nim vystupoval.

Krajský soud v Jičíně zcela spravedlivě a poctivě soudí pouze a jedině po právu a spravedlnosti a nedává se do rozboru otázek nacionálních, národních, jako se děje u německých soudců, kteří nedostatek právního vzdělání a vědomí chtějí dosaditi furorem a nacionalismem, a tím způsobem míní vynikati v oboru právním.

Leč i ku cti soudu lidového, totiž porotního soudu v Jičíně, budiž řečeno, že tento soud nedal se strhnouti vášní politickou, a že, když nepřátelé političtí pana Wolfa postavili a dali do moci státního zástupce Jičínského, a když tento měl jej v. pasti a musil jej odevzdat porotě české, řekla: "Nikoliv, nesoudíme podle přesvědčení politického, my propouštíme jej, my nechceme, bychom z něho učinili politického mučenníka. " (Posl. Březnovský: To právě byla chyba. ) Tak jednal český lid v Jičíně a to mu slouží ku cti, a konstatuji opět, že v tom právě zračí se nestrannosť a jest vidět čistou lidovosť, kterou má národ český vždy po ruce, který ale na druhé straně nedá sobě dále křivditi, který volá po tom, aby přestaly ony hlasy, jež slyšíme se strany J. Exc. pana místodržitele, ony konejšivé hlasy, které jsme tolikrát slyšeli zde, že státni správa chce konati spravedlnosť, že chce, aby práva a spravedlnosti se dostalo oběma národům ve stejné míře, že chce, aby nebylo nikde utiskování jednoho nebo druhého.

My máme dosti již těchto platonických slov, a my očekáváme konečně skutky, a protože právě tyto platonické výrazy, toto zdržování, jest největší chybou, a pravím to ne ze svého přesvědčení, nýbrž z přesvědčeni našich upřímných svobodomyslníků, kteří praví, že to vyčkávání a toto sebezapírání, nadměrné sebezapírání naší delegace české, kterou vyvíjí oproti vládě snad k vůli problematické, abych tak řekl, jen popularitě, že to může býti osudným pro stranu svobodomyslnou, která ale, velectění pánové, dosud dosti popularity požívá, a dosti sily v kořenech lidu českého má; ale jest na tom, aby o tuto sílu nepřišla, poněvadž by mohl přijíti okamžik, kdy by této síly bylo zapotřebí, ale této síly více by zde nestávalo, velectění pánové.

Tolik ale musím říci a ke cti strany svobodomyslné sám konstatovati, že strana svobodomyslná, její zástupcové s největší silou a péčí a s největší odhodlaností a s největším zapřením a největší opatrností konali úkol jim svěřený a že jej také konala strana svobodomyslná vždycky na povznesení živnostního, na povznesení hospodářského bytí a na povznesení kulturního bytí lidu českého.

A tyto obavy se vyskytují, velectění pánové, už ve všech vrstvách a já pokládal za svou povinnost této své obavě jakožto upřímný stoupenec strany svobodomyslné dáti zde přiměřený výraz.

Velectění pánové, že soud tento jest zbytečný, to prohlásila svého času autorita na slovo vzatá. To jsem neprohlásil já ani to neprohlásil nikdo, kdo nezná soudní poměry.

Vy víte velmi dobře - a pan zpravodaj zajisté se bude na to pamatovat, že svého času, když se jednalo o zřízení pražského soudu... (Posl. dr. Pacák: Já jsem to řekl!), že to byl tehdejší president krajského soudu Jičínského, nyní dvorský rada krajského soudu Kutnohorského a předseda toho soudu Ježek, který zná velmi dobře poměry všech soudův jak na Jičínsku, tak v okolí, který prohlásil nepokrytě, že zřízení krajského soudu v Trutnově je luxusem a ničím jiným.

Velectění pánové, já myslím, tento luxus trvá ještě dosud, že by to byl luxus jenom ve prospěch Němcův učiněný, který by snad nebyl odůvodněn skutečnou potřebou právní.

Velectění pánové, neboť uvažujme jenom spravedlivě, jak v poslední době se nakládá u těch tzv. německých soudův.

Ačkoli máme judikáty nejvyššího soudního dvoru, ačkoli máme platné zákony, kterými je jazyk český na roveň postaven íazyku německému ve všech veřejných úřadech, při všech veřejných soudech, nuž přece vyskytují se soudové, jednotliví členové, kteří nechtějí tu zásadu uznati, a to pro Bůh, velectění pánové, my přece musíme uspořiti našemu lidu tu tíhu a to břemeno, aby každý náš příslušník, který náhodou se nachází v oblasti většinou německého obyvatelstva obývané, když bude žalovati někoho pro 5 zl., musil prováděti dvojí spor, nejprvé spor jazykový ve všech instancích a pak, když jej provede, aby začal nový spor soudní.

To myslím, že jest naší povinností, abychom toto zlo našemu národu, kterýž zde jest zajisté dědičným a který nepřeje sobě žíti jinak, než ve shodě, ve spravedlnosti a rovném právu s druhým národem, uspořili. Neboť jestli dnes kolonisté kteří jdou do Afriky mezi Mašakolumby, Bečuány atd. neodvažují se jim vzíti jejich jazyk, nechají je svým jazykem mluviti a jednati, tu přece my můžeme od naší státní správy tolik žádati, abychom my ve svém jazyku mohli se dožádati práva, aby se nám v našem jazyku toho prava dostalo.

To, myslím, že jest požadavek na konci XIX. století tak primitivní, že jest skutečně škoda, když člověk musí zde, v tomto tak slav. sněmu o tomto požadavku mluviti, a jest to smutný úkaz, když se musí o něm mluviti, poněvadž to dokazuje, že skutečně jest nutnost to připomenouti státní správě, poněvadž je viděti, že správa státní v tomto případě buď nechce aneb nemůže - a to by bylo ještě horší - by nemohla konat svou povinnost, aby odborné úředníky, kteří přísahou a svým povoláním jsou k tomu určeni, aby hájili zákon a spravedlnost, nemohla zkrotiti a přivésti je tam, kam musí přivésti každého, kdo se pravu a zákonu příčí To myslím, že jest nejvyšší čas, abv slavná správa státní si všimla toho úkazu a vážně uvážila, jak daleko to ještě může jíti s těmito odboji, které přímo čelí k rozvratu tohoto státního útvaru a které přímo čelí k rozbití této říše.

A my budeme se nyní tázati, jak dalece obstaráno bylo a jest naše národní stanovisko u okresního soudu Trutnovského, a tu Vám, velectění pánové, musím popsati tu velice křížovou cestu těch českých menšin, jak to tam ne za nynějšího p. soudce, což docela poctivě konstatuji, ale za dřívějšího pana soudce Grubra v Trutnově vypadalo.

Ovšem od p. soudce Grubra nedalo se nic jiného očekávati. Jak známo, německý císař Vilém svého času pustil se do básnění a zplodil báseň Sang an Aegir. Pan soudce Gruber neměl nic jiného co dělati, nežli sobě tuto báseň německou objednati a v litografii úřední, kde se tisknou a vyřizují úřední výkazy, dáti tuto báseň vytisknouti (Slyšte!) ve více exemplářích a rozdati ji mezi své connationaly a mezi své přátele. A, vele ctění pánové, co státní správa, ačkoliv to věděla, k tomu řekla? Nic, ona jednoduše rozšiřovala básnické plody Velikého Viléma ze sousední říše. To jest ovšem dovoleno.

Ale dejme tomu, velectění pánové, kdyby se tak našel český úředník, který by manifest cara Mikuláše na odzbrojení, manifest to zajisté spravedlivý a poctivý, neboť zásady v něm vyslovené jsou velice správné, dal v tom litografickém čistě úředním aparáte vytisknouti, tento manifest, který by měl býti všude rozšířen a jehož bychom se měli, pánové, všichni dožadovati, a ne k němu s takovou lhostejností se chovati, kdyby ten manifest český soudce rozšířil mezi své přátele, co by se bylo stalo? Jak by byla správa státní vystoupila? Hned byl by dotyčný úředník suspendován a od "Neue Freie Presse" až po Gablonzer, Rumburger a všechny ty "Anzeigry" bylo by se řeklo, již zde máme ruskou knutu, již zde vládne ruský zákon snad a již za nedlouho se bude v ruském jazyku úřadovati u soudů v království Českém. A kdyby se osmělil některý český hostinský, ačkoliv ten není toho schopen, poněvadž jak jsem již řekl, my máme mezi sebou německé úředníky a máme je rádi, i když mimosoudně se ku svému přesvědčení hlásí, což jest správné, a my chceme, aby úředník mimosoudně konal i proti národu svoji povinnost, ale my chceme, jakmile překročí prah úřadu, aby přestal býti nacionálem, aby přestal býti sociálním demokratem atď., a konal jen spravedlnost jako soudce; ale dejme tomu, že by se našel v českém okresu nějaký hostinský, který by nechtěl poskytnouti stravu tomu soudci německému, že by se našel nějaký domácí pan, který by mu nechtěl poskytnouti příbytek, než by se našel nějaký jiný.

Velectění pánové, co by nastalo v takovémto okresu ?

Tu by J. E. pan místodržítel neprohlásil, že se musí zachovati právo a spravedlnost a že bude o to pečovati. On by tam hned poslal vojsko, největší a nejsilnější eskortu, a hned by ten okres a město pacifikoval Kdyby on chtěl takovým způsobem pacifikovati také odbojné Němce, bylo by u nás brzy ticho a přestaly by také Němci bouřiti, když by věděli, že násilně budou pacifikováni, jako vždycky se pacifikuje u nás bez ohledu. Proto popírám a ohrazuji se proti tomu, co poctivě dr. Herold řekl, že dokud nebudeme tou měrou nakládati s Němci, dosud nebude spravedlnosti. To můžeme dělati jenom my poslanci, dokud jsme chráněni immunitou; ale neradil bych tomu českému lidu, aby takovým způsobem měl vystupovati, a aby za to měl knutu pacifikace na svá bedra přiváděti, to bych neradil žádnému z nás, poněvadž my bychom si takový způsob nesměli dovoliti, jako Němci, abychom mohli vyvolati nějaký odboj proti právnímu státu, proti právnímu pořádku a proti jeho orgánům.

Doložím několika ukázkami, jakým způsobem se úřadovalo za pana Grubra v Trutnově. Jeho syn, ten ovšem byl vůdcem veškerých takových pouličných skandálů.

Kdykoliv se něco přihodilo proti Čechům, on vytloukal okna poctivých Čechů, on si také zašel na redaktora Halíře, který vydával Trutnovské noviny, a když redaktor Halíř proti němu vystoupil, bylo ovšem zavedeno trestní vyšetřování a tu Gruber podal proti Halířoví žalobu pro urážku na cti. Okresní soud Trutnovský odsoudil ovšem Halíře, ale krajský soud ve své působnosti jakožto odvolací jej sprostil, poněvadž nebylo nic dokázáno, poněvadž zjistil, že skutečně s Halířem bylo špatně nakládáno, a že plným právam oznámení učinil.

Pánové, tu máte nejlepší ukázku poměrů v Trutnově, když okresný soud v Čechách Halíře odsoudí a krajský soud, když podá odvoláni, jednoduše jej sprostí. Tak vypadá ta spravedlnost.

Velectění pánové, jest také známo, že svého času matiční učitel Vladislav Šťastný, který nic jiného neudělal, než že zároveň byl Čechem, se svým přítelem vyšel si na procházku po Trutnově, byl hned napaden smečkou zuřivou akademiků, mezi nimi Sieglem, Butzkem, Kühnem, kteří ho vzali doprostřed, začali po něm plivat, začali mu nadávat českých psů, neřádů atd.

Panu Šťastnému nezbylo nic jiného, než jíti k soudu a je žalovat.

Já náhodou tento připad prodělal. Bylo náramně mnoho svědků, až příliš, takže jich více již ani nebylo potřebi, ale okresní soud obžalované všecky sprostil uznav, že se ničeho nedopustili, a že vinu nesou žalobci, kteří se provokativně chovali, to jest, že nosili čamaru.

Ale krajský soud uznal právem, že žalobcové se nedopustili provokativního chování, nýbrž uznal žalované vinnými přestupku proti bezpečnosti cti.

Známo jest vám, že purkmistr Hermann Rauch, když přišli k němu Jirsa a Erben a hlásili své děti do české školy, řekl jim "Vy holoto česká, vy budete chtít, abychom vám stavěli českou školu? vy pakáž". - Oni ho žalovali, _avšak Rauch ovšem nemohl býti od okresního soudu odsouzen, to nebylo možné, byl sproštěn, krajský soud ho však odsoudil po právu. To nebylo však panu Rauchovi vhod a žádal za obnovu řízení, ale krajský soud řekl: "Obnovení řízení jest sice hezká věc, ale jest zde skutek a ty musíš býti odsouzen. " To těmto lidem nedostačí, U nás, když některý starosta jest odsouzen, tu zaplatí 15 zl. a jest spokojen. Ale v Trutnově se musí tato procedůra provésti až k nejvyššímu soudu, proto žádali na generální prokuratuře, aby podala stížnost na uhájení zákona a když to asi v generální prokuratuře nejde, tak se jde "an Seine Excellenc den Herrn Justizminister", píše se, že toto dále snášeti nemohou a že chtí krajské německé soudce.

Jsem nezvratně přesvědčen, jakmile tam budou jen němečtí soudcové, že tam jakživ žádný nebude odsouzen, poněvadž nebude moci německý soudce nikoho odsouditi, poněvadž by se vydal v nebezpečí, že by nějakého Němce poškodil a to by bylo velikou výhodou pro ty, kteří se rádi soudí, kteří se rádi dopouštějí trestních skutků. To jest malá ukázka. Avšak policie to prováděla tak, jak to provádějí nyní v Chebu.

Pan dr. Štemberka přišel navštíviti tamnější menšinu. Než začal přednášet, odebral se po náměstí na procházku, se se svými přáteli hovořil česky. Avšak policajt ho sebral, dal ho do basy a nechal ho tam zavřena. Dr. Štemberka se ptal, čeho se dopustil, policajt odpověděl, že ho zavřel proto, poněvadž mluvil česky. Byl pak ovšem propuštěn, ale policajtu se nic nestalo, poněvadž řekl, že myslil, poněvadž mluvil česky, že by to mohla být nějaká osoba nebezpečná, a že nemohl ho proto nechati jíti, dokud se nelegitimoval, a dokud ho nezjistil. V Trutnově každého Čecha, který se opováží mluvit česky, nechají zavřeného. Nedali mu ničeho jísti ani ničeho píti a pak jej propustili a ani trestní oznámení neučinili; to je to hrozné. Ti lidé se musili stále dožadovati pomoci soudní, to se rozumí, že policajti byli beze všeho sproštěni a teprve krajský soud přišel na to, že jest zde skutková povaha přečinu proti veřejnému zřízení ve smyslu § 331 a všecky ty Solcove, Ilnerove a Spiskové byli odsouzeni.

Ale přišlo to tak daleko a to jest faktum, že krajský soud viděl se nucena postoupiti veškeré spisy politickému úřadu ku prozkoumání a jak tam stojí výslovně: "Zur Abstellung dieser Missbräuche und Umtriebe. " Tak daleko šli ti policajti trutnovští proti všemu českému.

Vidíte, velectění pánové, že při tomto stavu věci zůstává přece obava, co má se státi, aby se to, kde jednou bylo takovým způsobem začato, také nedokončilo a abychom se proti tomu ohražovali.

Postavíme se, velectění pánové, nyní na stanovisko místní, komunikační a jak řekl velectěný p. referent na stanovisko čistě věcné. Pohledte na mapu království Českého a představte si objem, rozsah a konfiguraci tohoto krajského soudu Jičínského, jak nyní jest, a vidíte, že Jičín o sobě jest v centrum tohoto krajského soudu.

Prosím, velectění pánové, udělejte tu konfiguraci podle nynějšího stavu, jak nyní má býti soud Trutnovský zřízen, a budete viděti, že sídlo nepřijde nikdy do centra, nýbrž na nejzazší periferii obvodu Trutnovského, že dále veškeré okresní soudy tohoto nově zřízenu býti majícího soudu nacházejí se na periferii tohoto soudu, že mezi nimi není ani výhodné a platné komunikace, jak právě mají všecky i okresní soudy výhodnou a platnou komunikaci s krajským městem Jičínským.

Vidíte z tohoto důvodu čistě věcného, že zřízení tohoto soudu není tak nutné. Přihlížíme k novému soudnímu řádu, a já přihlížím jedině na nový soudní řád a držím se čistě věci samé abstrahuje od těchto ukázek, které by samy měly býti varovným momentem pro nás, abychom se do tohoto odvážného díla dále nepouštěli a uvažuji tuto věc z čistě právnického stanoviska.

Ovšem dnes věci, které přes 500 zl. přesahují a jiné ochodní a směnečné záležitosti patří ku krajskému soudu.

Ale, vectění pánové, nesmíme zapomínati, že soudní nový řád pro vrchní soud jest rovněž tak platný a má rovněž na zřeteli bezprostřednost a ústnost stanovíc, že z veškeré oblasti království českého apelující strany jdou dnes k vrchnímu soudu král. Českého a že tudíž tito všichni,, jus petentes", ony osoby právo hledající musejí putovati k matičce Praze, aby se dožadovali svého práva.

A pánové, jestli-že toto putování zcelé oblasti království Českého stranám není na úkor zde v Praze u vrchního zemského soudu dožadovati se práva a spravedlnosti, pak to nemůže býti těm "jus petentes" od okr. soudu v Trutnově, zejména z Hostinného, Vrchlabí atd. nemůže jim to býti na úkor, tím spíše, když budou putovati pohodlnou cestou a sice jednak drahou, jednak silnicí ke krajskému soudu Jičínskému. Avšak nový soudní řád má i v tomto ohledu jakousi výhodu a sice tu, že on ve velkých a obsažných věcech připouští t. zv. přípravné jednání. A velectění pánové, toto přípravné jednání má úplně na zřeteli celý materiál vyčerpati a dopodrobné to, co by v tomto soudě pro a contra mohlo býti uvedeno, na přetřes vzíti, pak veškery průvody, které se nabízejí, přivésti a připustiti.

Tyto průvody se dle platného nyní práva a dle nynější praxe obyčejně vykonávají na místě dotyčného svědka, dotyčných znalců atd. V tomto ohledu je viděti, že tento nový soudní řád není tak příliš krutý, aby vyžadoval tu největší intervenci a přítomnost dotyčných stran, nýbrž připouští, že mohou se v cestě t. zv. rekvisice vyšetřovati svědci a znalci na místě samém a uváděti skutežnosti na pravou míru, a přivésti pak teprve k hlavnímu přelíčení, jako hotové události k uskutečnění.

Já myslím, z těchto ohledů že by zřízení krajského soudu nebylo tak nutné. Avšak přihlížíme také k další důležitosti.

Tato důležitosti jest, pokud se týče Jičína samého; a tu nesmíte, velectění pánové, zapomínati, že Jičín, jakožto sídlo veškerých úřadů, kteréž vůbec mohou býti na venkově, jmenovitě pak jako sídlo krajského soudu, okresního soudu, hejtmanství, finančního řiditelstvi, sídlo paedagia, gymnasia, reálky, měšťanských a obecních škol, již hledě k tomu, že jest sídlem tímto až do nynější doby, konalo v tomto svém poslání svou povinnost Jičín nemá žádného průmyslu, nemá také žádného obchodu, jest více odkázán na toto úřednictvo v pravém slova smyslu, a v uvážení o tomto poslání svém, že jest sídlem těchto kategorií, přinášel různé a veliké oběti. A tu si dovoluji upozorniti a předvésti několik cifer z poslední doby, jakých nákladů město činí, již vzhledem k tomu, že jest sídlem těchto kategorií a úřadů.

Tak vystavěla r. 1867. reálku za 110. 000 zl., roku 1886. paedagogium za 65. 000 zl., a to všechno svým nákladem, r. 1887. vystavila kasárny pro 2 cadry zemské za 112. 000 zl.

Město vystavilo skladiště domobrany v témže roku za 28. 000 zl, vystavělo budovu pro školu, a sice obecnou, na Novém městě za 35. 000 zl., vystavělo baráky k ubytování vojska za 22. 000 zl.

Město vystavělo roku 1895 augmentační skladiště - pan poslanec Udržal tomu zajiste jako bývalý důstojník rozumí - za 27. 000 zl., dále roku 1896 budovu měšťanské školy za 115. 000 zl. Na to město vystavělo roku 1898 kolnu pro vozy za 6000 zl. a loňského roku město vystavělo nové kasárny za 158. 000 zl., poněvadž mu vláda postavila prostě revolver na prsa a řekla: "Buď postavíš kasárny, neb vezmu ti vojsko pryč. "

Celkem vestavělo město veškeré jmenované budovy za 6-700. 000 zl., a dnes má ve svém rozpočtu slušnou sumu dluhu 538. 000 zl.

Velectění pánové! To přiznáte, že, když některé město v tomto ohledu se tak zakrvácí, když občanstvo, které nemá vlastně nic, přináší poslední obět osvětě, že jest to chvalitebné. Pokud se týče vojenčiny, pravím to docela otevřeně, že jsem nikdy nesouhlasil s tím, že jsem vždycky, pokud jsem byl zástupcem obce, proti tomu protestovel, že ale občanstvo, vidouc nezbytí, bylo pro to, aby takovým způsobem nějaká nová obživa se občanstvu poskytla. Dnes má město býti připraveno o nejpěknější část soudu, skoro o polovičku a má tudíž tyto styky obchodní míti úplně přerušeny.

Rozumí se samo sebou, že návštěva u tohoto soudu musí klesnouti.

Tím občanstvu přijde o svůj výdělek a bude poškozeno. To jest tedy důvod zajisté důležitý. Avšak, pánové, město Jičín má ještě ten zvláštní důvod pro to, aby vzpíralo se zřízení tohoto krajského soudu, a já to docela loyálně doznávám a v podané petici jest to také přiznáno, že vzpírati se bude do té doby, dokud nebudou jeho právní závazky a nároky se strany justičního eráru uspokojeny a to jest conditio, sine qua non! Městská obec Jičínská převzala za příčinou vybídnutí c. k. organisační komise ze dne 18 září 1849 čís. 80 usnesením ze dne 29. září 1849 následující závazek:

Organisační komise totiž, která zabývala se utvořením soudů, vyzvala obec, jak dalece by chtěla k tomu přispěti. A obec vzala ten závazek, budovu radnice čís. pop. 38. k užívání pro c. k. okresní soud na tak dlouho, pokud stát budovy té k tomu účelu používati bude, c. k. eráru bezplatně přenechati a potřebné místnosti vězenské pro tento soud zříditi. To jest jeden závazek.

Dále jest druhý závazek a sice ten: zámek jičínský od knížete Ferdinanda Trautmannsdorfa k umístění zemského soudu na dobu 3 let bezplatně přenechaných pro potřebu zemského soudu a státních zastupitelství na vlastní útraty upraviti a tamtéž ještě 2 neb 3 nové místnosti vězenské přidati. To jest opět závazek, který obec převzala.

Dále za třetí závazek: K vystavení nové budovy c. k. zemského soudu částku 30. 000 zl. kon. m. v 10 letech v stejných ročních lhůtách po 3000 zl. kon. m. c. k. eráru zaplatiti a přijala vzhledem k vybídnutí organisační komise ze dne 30. listopadu 1849 čís. 3607 a 3870 usnesením ze dne 9. prosince 1849 závazek, zajištěnou částku 30. 000 zl. konv. m. v tom případě zapraviti, kdyby stát v držení stávající