v Klatovech pro soudy okresní Klatovský, Nýrský, Kdýňský a Plánický v obvodu nynějšího krajského soudu Plzeňského a pro soudní okresy Kašperskohorský, Hartmanický. Sušický a Horažďovický v obvodu krajského soudu Píseckého.

Návrh komise se liší od zprávy zemského výboru tím, že navrhuje, aby se vypustily z obvodu krajského soudu Klatovského Domažlice, za to aby se přidělil ku krajskému soudu v Klatovech okres Horažďovický z krajského obvodu Píseckého.

Již předem prohlašuji, že jsem rozhodně proti připojení okresu Horažďovického ke Klatovům, že jsem opačného náhledu, totiž náhledu toho, jak zemský výbor a vláda navrhují, že dlužno při tom podotknouti, že vlastně Plzeňský krajský soud zaujímá nyní celý bývalý Klatovský kraj.

Bývalý Klatovský kraj pozůstával dříve z Klatov, Nýrská, Plánice, Horšova Týna, Hostouně, Ronšperka, Domažlic, Kdyně, Stankova, Přeštic, Nepomuka, a byl tudíž celý kraj Klatovský přidělen ku krajskému soudu v Plzni.

Jako důvody komise pro připojení Horažďovic k nově zřízenému soudu v Klatovech uvádí se předně:

Lepší komunikační prostředky, za druhé, že si toho Domažlice nepřejí, by byly připojeny ke Klatovům, poněvadž prý Plzeň v ohledu obchodním a světovém má daleko větší význam než Klatovy.

Jestli, pánové, tento důvod se může pokládati za důležitý, jest veliká otázka, neboť když r. 1839 ještě Domažlice patřily ke Klatovům, byly mnohem silnější, než Klatovy. Bylo z toho viděti, že se jim dobře vede. Tenkráte měly Domažlice 6013 obyvatel, a Klatovy pouze 5457 obyvatel. Co se týče komunikačních prostředků, jest spojení Domažlic s Klatovy dle mého náhledu výhodnější než s Plzní, neboť vzdálenost z Domažlic do Plzně činí 58 km., kdežto do Klatov 48 km. Jízda osobním vlakem trvá do Plzně 1 hod. 50 min. a do Klatov pouze 1 hod. 20 min. a také cesta jest levnější do Kla tov než do Plzně. Tedy ten důvod úplně odpadává.

Další důvod pro připojení Domažlic ku Klatovům jest ten, že Klatovský soud se tím sesílí, poněvadž okres Domažlický má více o 4000 obyvatel, než okres Horažďovický.

I v ohledu celistvosti okresů se odporučuje, aby se tak stalo, aby Domažlice byly přiděleny ke Klatovům a aby Horažďovice zůstaly u Pískn, poněvadž Kdýnský okres, který se má připojiti ke Klatovům, patří k Domažlickému a zase naopak Horažďovický okres, který se má připojiti ke Klatovům, patří k Strakonickému hejtmanství. Tak, pánové, nemáme zde nic jiného než samé trhání. Jako důvod pro připojení Horažďovic uvádí komise, že se krajský soud v Plzni pro to vyslovil. Já se divím, jakým způsobem krajský soud v Plzni může podati dobrozdání, že okresní soud Horažďovický se má připojiti ke Klatovům.

V tom je jenom kompetentní krajský soud Písecký, a krajský soud Pisecký se rozhodně pro to vyslovil, aby Horažďovický okres zůstal u Písku. To je jeden důvod.

Mnohem pádnější a závažnější důvod mluví proti připojení Horaždovic, poněvadž zemský výbor i krajský soud v Písku, jak jsem již předeslal, proti tomu připojení se vyslovily, a že obecní zastupitelstvo města Písku jednotlivě protestuje proti otevření okresu Horažďovic. Ono také protestuje proti připojení okresu sušického. Já však nejsem toho náhledu. Já uznávám, že Sušice mají trochu blíže ku Klatovům, že se s tím zaokrouhlí ten klatovský krajský soud.

Nečiním tudíž žádných námitek, aby se Sušice, Hartmanice a Kašperské hory přidělily ku krajskému soudu v Klatovech.

Další důvod proti připojení Horažďovic ku Klatovům jest zrovna tak, jak jsem již pověděl, trhání politických okresů. Konečně komunikační prostředky Horažďovic k Písku jsou mnohem výhodnější nežli do Klatov.

Pan referent se poněkud mýlil. On arcit měřil čáru podle silnic, ale podle vzdušné čary jsou o mnohem blíž Horažďovice Písku než Klatovy, a že také kommunikační spojení z Horažďovic do Písku jde 4krát denně, spojení ke Klatovům pouze 3krát; kdežto z Horažďovic do Písku se jede hodinu, na nejvýš 11/2 hod., z Horažďovic do Klatov musí se jeti 2 až 3 hodiny po dráze..

Také i ten důvod odpadává úplně.

Konečný důvod je moment historický.

Panové, již ode davna, od nepamětných dob přináležely Horažďovice k Písku, ode davných dob jmenoval se Písecký kraj Práchenským krajem. Vrch Práchenský leží přímo u Horažďovic a od tohoto vrchu obdržel to jméno kraj Práchenský.

Pánové, o to Vas žádám, aby i z těchto historických důvodů byly ponechány Horažďovice při krajském soudu v Písku.

Dle návrhu zemského výboru čítal by obvod Plzeňský 326. 598 obyvatelů, krajský soud Písecký 273. 457 a Klatovský 175. 962 obyvatelů, kdežto, kdyby se přijal návrh komise, tyto oba dva soudy by byly seslabeny a krajský soud v Plzni by byl ještě větší. Ten by obnášel 351. 890 duší. Písek pouze 252. 000, tedy o celých sto tisíc méně, nežli Plzeňský kraj. Klatovsky soud by obnášel 171. 000 duší a byl by tím skutečně také seslaben.

Z těchto důvodů, pánové, odporučuji slavnému sněmu, aby ráčil přijati návrh aemského výboru a ne návrh komise.

Byla by to křivda do nebe volající.

Bylo zde ještě praveno, že snad by to národním ohledům jaksi ublížilo.

Pánové, tomu není tak. Když zůstane okres Domažlicky při Klatovech, by a by německá národnost zastoupena 323/4pct., kdežto když odpadnou Domažlice, bude to činiti 32pct., tedy o 3/4pct. méně, tedy v tom ohledu by nebylo závady, ani moment národní nemá tu co činiti.

Protož si dovoluji činiti návrh, aby byl přijat návrh dle zprávy zemského výboru a dovoluji si návrh v ten způsob změniti:

Sněm král. Českého uznávaje potřebu toho, aby rozmnožen byl dosavadní počet soudů v král. českém, podává ve smyslu § 1. zák. ze dne 26. dubna 1873 své dobré zdání v ten smysl, že považuje za vhodné a žádoucí, aby zřízen byl krajský soud v Klatovech pro soudní okresy Klatovský, Nýrský, Domažlický, Kdýňský a Plánický v obvodu nynějšího krajského soudu Plzeňského i pro soudní okresy Kašperskohorský, Hartmanický a Sušický v obvodu krajského soudu Píseckého.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Hájek navrhuje, jak následuje: Slavný sněme, račiž se usnésti Sněm král. Českého uznávaje potřebu toho, aby rozmnožen byl dosavadní počet krajských soudů v král. českém, podává ve smyslu § 1. zák. ze dne 26. dubna 1873 čís. 62. říšského zák. dobré zdání v ten smysl, že považuje za vhodné a žádoucí, aby zřízen byl krajský soud v Klatovech pro soudní okresy Klatovský, Nýrský, Domažlický, Kdýňský a Plánický v obvodu nynějšího krajského soudu Plzeňského i pro soudní okresy Kašperskohorský, Hartmanický a Sušický v obvodu krajského soudu Píseckého.

Der Herr Abg. Hájek stellt folgenden Antrag:

Indem der Landtag des Königreiches Böhmen die Nothivendigfeit einer Vermehrung der bisherigen Zahl der Kreisgerichte in Böhmen anerkennt, gibt er im Sinne des § 1 des Gesetzes vom 26. April 1873 Nr. 62 RGBl. fein Gutachten dahin ab, dass er es als zweckmäßig und wunschenswerth erachtet, dass für die gegenwärtig im Pilsner Kreisgerichtssprengel gelegenen Berichts Gerichtsbezirke Klattau, Neuern, Taus, Neugedein und Planitz und für die im Pisefer Kreisgerichtssprengel gelegenen Gerichtsbezirfe Vergreichenstein, Hartmanitz und Schüttenhofen ein Kreisgericht mit dem Amtssttze in Klattau errichtet werde.

Žádám pány, kteří podporují návrh p. posl. Hájka, by pozvedli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Antrag des Herrn Abg. Hájek unterstützen, die Hand zu erheben.

Návrh jest dostatečně podporován.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Dovoluji sobě ohlásiti, že se přihlásili ještě k řeči a sice pro návrhy komise páni posl. Černý a Schwarz.

Jelikož nyní řečnil jeden pán, který mluvil proti návrhům, přijde nyní k slovu pán, který jest přihlášen pro návrhy.

Dávám slovo p. posl. Černému.

Posl. Černý: Slavný sněme! Ač jsem přihlášen pro návrhy komise, přece nebudu nikterak mluviti pro vládní návrh, nýbrž chci se obmeziti několika slovy na následující:

Při odůvodnění této vládni předlohy, když pan Dr. Baxa poukázal, že předloha tato uskutečňuje nové dávno obávané uzavřené území, prohlásil pan odůvodňovatel, že hledí se v ní jen na poměry místní, obchodní atd., zkrátka že předloha tato jest spravedlivou a že hledí se v ní na přání obyvatelstva.

Velectění pánové! Co se týče krajského soudu v Klatovech, není tvrzení ve vládní předloze tak pravdivé.

Pohlédněme na poměry.

Ke krajskému soudu klatovskému má býti přidělen soudní okres domažlický a má býti odtržen od dosavadního krajského soudu v Plzni. Kdyby byl slavný sněm při děláni této vládní předlohy těmito zásadami se řídil, nebyl by směl pustiti ze zřetele vyjádření všech tamnějších autonomních orgánů, neboť ve vládní předloze, o niž tu jde, praví se na str. 31 a 32, že zástupcové všech obcí a všichni autonomní orgánové vyslovili se proti přidělení ku klatovskému krajskému soudu, uvádějíce, že mají mnohem více výhodnější spojení s Plzni než s Klatovy, že obec Plzeňská v ohledu obchodním, národo- hospodářském i světovém má daleko větší význam než Klatovy; rovněž okresní zastupitelstvo v Domažlicích vyslovilo se, že neuznává za prospěšné; aby tento okres přidělen byl k novému krajskému soudu v Klatovech, naproti tomu uvádí okresní hejtmanství v Domažlicích ve svém dobrozdání, že jest to obyvatelstvu lhostejno, stane-li se navržená změna sborových soudů.

Nemohu si, velectění pánové, představiti, jak tyto dvě věty na jediné stránce se vyjímají, kde v jedné se praví, že všichni autonomní orgánové zaujímají záporné stanovisko, kdežto ve druhé c. k. okresní hejtmanství praví, že jest to obyvatelstvu lhostejno. Myslím, že úřady jsou zde k vůli lidu a ne obráceně, jak se to tak rádo zaměňuje. Zajisté v tom případě brán patřičný ohled na přáni obyvatelstva, které jest zajisté nejpovolanějším, aby svým zájmům rozumělo samo.

Mluví-li vládní předloha o komunikaci, jest viděti, Že nemyslí věc spravedlivě. Kdo polohu, průmysl, historické postavení, snahy a vzdělání na Domažlicku jen poněkud zná, ví, že vždy tíhnuli jsme k Plzni, kteráž jest sídlem obchodní školy, sídlem dobře řízené hospodářsko-mlékařské školy, sídlem výšší reálky, učitelského ústavu, průmyslové školy atd., čehož všeho Domažlice postrádají.

Jsou zde světoznámé trhy, v ohledu zdravotním jsou zde známé speciality. Hospodářsky byla Plzeň vždy matkou Domažlic, vliv její pociťovaly Domažlice povždy a také, co se týče komunikací, neváže nic ke Klatovům, neboť mezi Domažlicemi a Klatovami jezdí pouze dva osobní vlaky a mezi Domažlicemi a Plzní 6 osobních vlaků, 2 rychlíky nepočítaje v to také zábavní vlaky. A také doba jizdy jest zde stejná.

Právě tak jako mají nárok na krajský soud Klatovy, tak také mají též Domažlice dle úsudku našeho ještě větší nežli Klatovy.

Se strany historické by bylo důvodů ještě více a pro toto stanovisko mluví též návrhy předložené sl. sněmu, jenž jedině jest kompetentním k tomu, aby hájil prostá práva tohoto království.

Pánové, nejsem snad nepřítelom Klatov, ale tvrdí-li se, že byly Klatovy od roku 1751 do r. 1849 již městem krajským, dovoluji si podotknouti, že neohrožený vůdce a statečný obhájce Chodů Kozina byl již souzen v Plzni a již r. 973. uvádí se hrad župní, roku 1318 a 1331 za panování Jana Lucemburského byl zde konán sněm český.

S tohoto stanoviska a z těchto důvodů prosím slavný sněm, aby usnesl se na návrzích, jak je komise pro zřízení krajských a okresních soudů v království Českém navrhuje (Výborně!)

Nejv. maršálek zemský: Přichází nyní ku slovu příští řečník, který jest zanesen proti návrhu komise.

Es gelangt nunmehr zum Worte der nächste gegen die Commissionsanträge eingetragene Redner.

Dávám slovo panu poslanci dru. Baxovi.

Poslanec Dr. Baxa: Slavný sněme! Komise pro zřízení nových krajských a okresních soudů nám podala vlastně dva návrhy, a sice první zní, že uznává se toho nutná potřeba, aby rozmnožen byl posavadní počet soudů v království Českém a teprve druhý týká se vlastně věci specielně krajského soudu v Klatovech, kde totiž komise navrhuje, aby se dalo příznivé dobrozdání.

Já musím předem prohlásiti, že nebudu mluviti proti druhému návrhu komise, totiž aby bylo dáno dobrozdáni příznivé pro zřízení krajského soudu v Klatovech, poněvadž s tím souhlasím, obrátím se hlavně proti prvnímu odstavci, zdali skutečně jest toho potřebí, aby rozmnožen byl dosavadní počet soudů v království Českém.

Velectění pánové, bylo již zde řečeno panem zpravodajem, že nový soudní řád skutečně jaksi ukládá, aby v zájmu rychlejšího postupu prací soudních byly soudy jak okresní, tak krajské rozmnoženy. A zajisté takové rozmnožení sondů týká se nejen snad ulehčení úředníků soudních, nýbrž zejména a hlavně také prospěchu a řekl bych přímo pohodlí obyvatelstva.

Velectění pánové, z této příčiny navrhuje se ve zprávě zemského výboru k návrhu vládní předlohy zřízení 5 kraj ských soudů. Kdyby byly, velectění pánové, u nás poměry normální, pak zajisté by nám nenapadl, abychom proti zřízení těchto krajských soudů něčeho namítali.

Avšak, velectění pánové, nesmíme zapomenouti, že mezi těmi navrhovanými soudy jest jeden, který má býti ryze německý. Karlovarský a druhý Trutnovský má býti většinou německý, konečně třetí má býti ryze český, totiž slanský, ale i podle návrhu vlády i podle návrhu zemského výboru mají býti od něho odděleny 3 okresy české, totiž Lounský, Libochovický a Roudnický.

Velectění pánové, tím by se ovšem poměry u krajského soudu Mosteckého a Litoměřického valně změnily, neboť to, co jsem řekl, na ponejprv hned, když byla dána předloha do prvního čtení, že totiž jest zde nebezpečenství, že tím způsobem bude učiněn první krok k uzákonění uzavřeného území, pokud se týče Mostecka a pokud se týče Litoměřická, to dnes, pánové po dalekých končinách naší vlasti na severu uznávají všichni, kdo jsou znateli tamnějších poměrů a uznávají, že skutečně jest to veliké nebezpečenství. Zde Vy máte každé chvíle příležitost se přesvědčiti, že skutečně protesty ze všech krajin sem přicházejí, a to protesty naprosto odůvodněné.

Velectění pánové, pravil jsem, kdyby u nás byly poměry normální, zejména co se týká jazykové otázky, pak bychom nemusili míti žádnou starost o to, ať jest ten okres prohlášen za německý, ať za smíšený, nebo za český.

Avšak, pánové, právě poměry bez přestání nás poučují o tom, že, jakmile se prohlásí ten který okres za německý, považují jak soudové tak zejména obyvatelstvo věc tak, jako kdyby jazyk český odtamtud mel býti naprosto vymýtěn. (Tak jest!)

Kdyby, pánové, mělo dojíti k tomuto zřízení na základě předlohy vládní a zejména na základě předlohy zemského výboru, pak mám za to, že se komise měla postarati o zcela jiné opatření než jaká doposud platí v příčině rovného práva jazyka českého.

Komise však, velectění pánové, přešla tuto otázku velmi lehce.

Komise vůbec do této otázky se ani nepustila a tak se mně zdá, že se více držela náhledů p. dra Škardy, který při prvním čtení pravil sice, že jsou učiněny námitky z různých míst, že jednotlivé z těchto soudů mají býti české, jednotlivé smíšené, jednotlivé jen německé, pak ale pravil, že poukazuje na to, že toto stanovisko úplně odpírá skutečnému stavu věcí, poněvadž podle platného práva a zcela určitých zákonných předpisů, jejichž platnost byla nejnověji nejvyšším soudem uznána, rovnoprávnost jazyka českého není dotčena a na moji námitku, že u celé řady soudů není referenta znalého českého jazyka, odpověděl, že toho sice lituje, že jest to nesprávné, avšak že celá věc nemá s tím souvislosti a že zejména zemský výbor nemá na to vlivu. Ale zemský vý bor měl na to vliv, a sice měl na to vliv proto, poněvadž on sám tuto předlohu předkládal zemskému sněmu, a měl vědomí, zda-li poměry jsou tak normální, abychom mohli přistoupiti ke zřízení krajských soudů v Trutnově, v Karlových Varech a ve Slaném s vyloučením prve jmenovaných 3 okresů. Já mám za to, že, jestliže komise při své generální debatě se chtěla pustiti do této otázky a měla na mysli, aby se vyhovělo přání zemského výboru, aby bylo přistoupeno na jeho zprávu, se měla postarati o to, aby vláda dala určité záruky o dvou věcech: předně o tom, že bude chrániti české úředníky, kteří jsou dosazováni do těchto německých okresů, za druhé, že dá vláda záruku, že chce chrániti ty české strany, které jsou k dotyčným soudům příslušnými, ve všech právech, nejen snad co se týče jazykového práva, nýbrž i co se týče osobní bezpečnosti.

K tomuto náhledu mě nevede nijaká strannickost, ani národní ani politická, ale bohužel k tomuto náhledu mne přivedly i musí nás přivésti všecky smutné zkušenosti zejména z posledních dob.

Nesmíme si tajiti a uznává se všeobecně, že dnes naši něm. sousedé nedbají naprosto ani zákona, ani nařízení, ať vycházejí odkudkoli, ani rozhodnutí nejvyššího soudu, na které p. místodržitel poukázal. Jesliže dnes p. místodržitel nám řekl, že jest třeba vůči jednáni pana soudního tajemníka Golla vyčkati cestu stížnosti, již v této odpovědi vidíte celou naši mizérii, a mizérii českých stran, které vyžadují práva u německých soudů. Když jdu k soudu, žádám právo, tak jako každý jiný občan a když soustavně našim českým krajanům - poněvadž to v Chebu není poprvé, totéž se opakovalo v Liberci - odpírá se jednání českým jazykem ta strana musí bez přestání čekati, jak bude vyřízena stížnost, tu se táži: Jak si představuje "pan místodržitel království českého soudní praxi a ponětí obyvatelstva o soudu ? Co pak ten člověk, který jde k soudu, jde tam proto, aby se hádal se soudcem o jazykovou otázku. On tam jde proto, aby se mu dostalo práva, a poněvadž - se bez přestání praví, že cílem nového řádu soudního jest, aby právo se dostalo občanům daleko rychlejším tempem, než dříve, tedy těmto příslušníkům české národnosti, kteří chtějí právo v jazyku českém, nemá býti odpíráno.

Jaké pak jest to poskytování práva, když strana musí vybojovati jazykovou otázku, musí čekati několik týdnů na vyřízení krajského soudu, po případě vrchního soudu, po případě nejvyššího soudu ? My to velmi dobře víme, kam to čekání spěje, jaké to má zhoubné hospodářské následky pro dotyčnou stranu. Dnes podá Čech žalobu v Chomutově, v Liberci aneb v kterémkoli jiném okresním městě, jehož okres jest prohlášen za okres ryze německý. Když okresní soudce neb dotyčný soudce jej zamítne, že nesmi mluviti jazykem českým a že žaloba nesmí býti česky projednávána a když teprv hledá cestou stížnosti své právo, velmi často se stává a stalo se již, že přicházejí německé strany se svou žalobou později ale poněvadž se nemusí u soudu hádati o jazykovou otázku, jsou jejich žaloby a rozsudky daleko dříve vyřízeny, než žaloba dříve podaná od české strany a má to ten hospodářský následek, že když Čech přichází jse svou pohledávkou na řadu, potom přichází pozdě s exekucí.

Velectění pánové, to by znamenalo, že by každý Čech, který chce v takovém sporu své právo hájiti, pak se nesměl tomuto nebezpečí vydávati, poněvadž skutečně není jist tím, zdali ten neb onen podřízený úředník bude míti ten neb onen náhled, zdali jej nezamítne, zdali nebude musiti cestou stížnosti právo, které je na určito postaveno, dobývati.

Velectění pánové, takovéto případy máme již naprosto zjištěny v Liberci, máme je naprosto zjištěny v Chomutově, nyní je máme zjištěny v Chebu, máme je zjištěny v Jáchymově, kde, pánové, strany přicházejí, a nyní jim soudce řekne, že nemůže s nimi projednávati v jazyku Českém.

Jeden řekne proto, poněvadž neuznává snad jazyková nařízení, druhý proto, poněvadž docela upřímně a otevřeně se přizná: "Pánové, já neumím česky a musím teprv učiniti opatřeni a u vrchního soudu žádati, aby mně sem vyslal zvláštního delegáta, zvláštního komisaře. Odročí za tím účelem stání a ke stáni novému přichází až ve 3 nebo 4 nedělích. Tohleto je justice?

To je vykonávání nějaké spravedlnosti, to je vykonávání rovného práva? Ne! To znamená podle nového soudního řádu rychle obsloužiti stranu, rychle jí zjednati právo?

A jak pravím, není to ojedinělý případ a zajisté, jestliže se budou opakovati takové případy jako v poslední době beztrestně, pak skutečně naše české menšiny jsou tam vydány tomu největšímu nebezpečí. Vždyť, pánové, tam vidíme, proč se to vlastně děje! Jedná se tu o to, aby se těmto českým menšinám, resp. příslušníkům jejím dokázalo, že jsou tam jakýmisi vetřelci, aby se takovýmto způsobem potom s nimi jednalo, aby cítili sami, že se vlastně nedomohou práva beze všeho, nýbrž že se musí podříditi tomu německému teroru atd.

Ale jest ještě jedna věc, již tu bohužel musím konstatovati, ačkoli se mnozí činitelé při takovýchto výtkách tomu brání a dnes sám pan místodržící království českého se ohražoval proti tomu, zejména proti vývodům v řeči pana dra. Herolda, když týž obviňoval i justiční správu a správu administrační v Chebu ze zbabělosti.

Velectění pánové! Sám jsem se o tom přesvědčil, a případy, které vám zde ukáži, právě v nejnovější době svědčí o tom, že u německých soudů se vůči českému obyvatelstvu provozuje zjevné strannictví. (Tak jest!) strannictví, velectění pánové, které by sa mělo přísně trestati od vyšších úřadů, proto, poněvadž se skutečně potom důvěra ve spravedlnost státní v těch širokých vrstvách lidu odnímá. Potom, pánové, ať se nikdo nediví, když dochází k různým výtržnostem, ať ze strany německých příslušníků tam, aneb ze strany českých příslušníků zde. Neboť, pánové, vidí se, že po dobrém se práva a spravedlnosti nemůže domoci.

Nám přece v Praze a v českých městech to nemůže býti lhostejné, jak se nakládá s příslušníky české národnosti v Liberci, v Mostě, v Chebu atd.

Mám na mysli poslední případ, který je skutečně do očí bijící, a který se udal při krajském soudu v Mostě. Již složení senátu bylo protizákonné, poněvadž, pánové, tam zasedal jeden soudce, který nezná jazyka českého. Já jsem kdysi, asi před 3 roky, byl přítomen při takovém jednání soudním a protestoval jsem proti tomu u krajského soudu v Mostě, aby se pojednávalo s dotičným p. přísedícím. Ovšem protest zůstal marným. Obrátil jsem se na jednoho z říšských poslanců a ten podal na říšské radě skutečně interpelaci. Odpověď ministra spravedlnosti hr. Schönborna na interpelaci tu byla, že interpelace ta nespočívá na pravdě, naopak na základě noty a šetřeni se strany krajského soudu že se zjistilo, že dotyčný pan referent umí v té míře česky, aby rozuměl. Ale pan referent nerozuměl ani těch pár slov, neboť když jsem se mu představoval, ve vší slušnosti, poněvadž nevěděl, že to dojde k interpellaci a k nějakému odporu, mě prosil, abych odpustil, že neumí slova česky, a proto že mi odpovídá německy.

Tedy dotyčný referent sám mně doznal, že neumí slova česky, přece ale dalo praesidium krajského soudu o tom pánu zprávu, že týž je znalý jazyka českého.

Tentýž případ se opakoval v Liberci s drem. Hliňákem. Dr. Hliňák pro svou stížnost byl pokutován, neboť stížnost jeho uznána za svévolnou. Jest zjištěno a mohlo by býti zjištěno nestrannými svědky se strany obyvatelstva a se strany kollegů, že dotyční pánové neumí skutečně česky ani v té míře, aby mohli vůbec pochopiti, oč se jedná.

Zejména dnes, když jde o bezprostřednost jednání a ústní jednání, tím spíše jest potřebí, aby soudce při jednání, při samém přelíčení a projednávání dovedl dobře postřehnouti věc. Nebo kterak takový člověk chce souditi? Buď musí mlčeti aneb spoléhati na to, co řekne kolega, a tu pak nemáme tři soudce, nýbrž toho jednoho soudce, který česky rozumí. Při trestních případech, poněvadž se jednalo o třesní případ, musí se spolehnouti na náhled jiného neb druhého, tak že rozhoduji pak 2 a nikoli 4 soudcové.

Velectění pánové, proti tomu se nečiní toho nejmenšího, přes to se přechází k dennímu pořádku.

Správa vrchního zemského soudu nestará se o to, aby tam byli soudcové českého jazyka znalí.

Konečně, velectění pánové, na jednu věc Vás upozorním, která Vás zajisté překvapí, ale která nám dává důkaz o tom, jak špatně, co se týče personalií, jest postaráno u našich soudů v obvodu vrchního soudu království českého.

Vždyť u vrchního soudu, a kdyby zde byl pan president, neb jest-li zde jest p. referent, dosvědčí mně to, nemohou zjistiti u těch kterých úředníků, zda-li rozumí česky neb ne.

Velectění pánové, vždy, kdykoliv se jedná o takový křiklavý případ, kdy skutečně bývá dotyčný úředník přistižen při nesprávnosti, že zasedá v senátu, kde se projednává česky, kdykoliv se jedná o usvědčení strany z nepravdy, dá praesidium krajského soudu dobré zdání v tom smyslu, že dotyčný úředník jest tak dalece jazyka českého znalý, aby jednáni rozuměl.

Velectění pánové, takové dobré zdáni podalo presidium krajského soudu v Liberci.

Když se ale, pánové, jedná o dosazení do t. zv. německého senátu u vrchního soudu, kde se tedy jedná dotyčným úředníkům, aby se vykázali tím, že nejsou mocni tak české řeči a že nemohou reflektovati na místa u vrchního soudu v českém oddělení, tu přichází dobré zdání, že dotyční pánové nejsou tak mocni jazyka českého, aby mohli o věci rozhodovati.

Pánové, ten případ se stal a můžeme z toho nejlépe posouditi, jak spravedlnost se vykonává, když od jednoho a téhož krajského soudu přicházejí zprávy, jež naprosto si. odporují.

Velectění pánové! Zmínil jsem se o případě v Mostě. Tam totiž je známo, a měl jsem v té příčině již několikrát příležitost o tom v tomto slavném sněmu se zmíniti, že kdykoliv Čech přijde před soud, je to zejména pro zločin dle § 81. Toho se tam dopouštějí velice snadno, poněvadž policie a zejména obecní policisté jsou velice vyzývavými a pro každou maličkost, aby na nich nezůstalo podezřeni, že stloukli dotyčného občana, učiní naň udání pro § 81. A takový Cech, kdyby měl bůh ví kolik svědků, jest úplně bezbranný.

Stalo se nedávno, že odvážil se jeden svědek, jistý Hrstka, - jak již v říšské radě na to bylo poukázáno - svědčiti proti policistům, že jako svědkové nemluvili pravdu a že věc stala se docela jinak.

Soud ovšem na svědectví p. Hrstky ničeho nedal, ale odsoudil dotyčného Čecha na základě svědectví dvou policistů, (Posl. Březnovský: "To se děje u českých soudů také. ")

A nyní následoval těžší trest pro občana Hrstku.

Byl stíhán policisty soukromě a odsouzen konečně pro nějaký skutečně fingovaný přestupek, poněvadž dodatečně bylo to konstatováno při hlavním přelíčení, na 24 hodin u obecního úřadu v Oseku.

(Posl. Sokol volá: "Ale jakých to bylo 24 hodin?")

Ano, zde se volá, jakých to bylo 24 hodin.

Když dotčený občan trest měl nastoupiti, varovali ho všichni přátelé, aby tam nechodil, poněvadž znali poměry tamního obecního úřadu. Ale on si nedal říci a šel se zeptat k okresnímu hejtmanství duchcovskému.

Tu mu řekli, aby se přihlásil, že se mu nic nemůže státi. Hrstka Šel tam úplně zdráv a přihlásil se. Nyní obecní písař poslal pro dotyčného policajta, který jest v Nové Vsi, a nechal ho s tímto ubožákem o Samotě v separaci. Druhý den na to vyšel dotyčný člověk naprosto stlučen s nesčíslnými ranami po celém těle, na hlavě atd. (Hlas: Kdo mu je dal ? Posl. Sokol: Svědků nebylo!) Dotyčný policista byl obžalován, avšak byl zde jen jediný svědek, totiž Hrstka. Tyto dny vynesen pak rozsudek, že se policista osvobozuje, poněvadž sice jeden svědek zde byl, ale že mu nedává takové víry, jako obžalovanému. Tento rozsudek byl skutečně vynešen pouze ze strannickosti národnostní.

Přicházíme nyní, když mluvíme o tomto předmětu, k případu, který nedávno rozčilil celou českou veřejnost, který nám ukázal, jak asi budou vypadati v Karlových Varech, v Litoměřicích, v Mostě, v České Lípě atd. jednání před krajskými soudy, kdyby to mělo jíti tou cestou dále.

Případ Chebský přichází nám sku-