bohužel i tomu musím ještě věnovati několik slov.

Je to právě několik dnů, kdy posl. z Liberce, pan posl. Šamánek, stěžoval si mně trpce na to, že i magistrát liberecký přičiňuje o to, aby České průmyslové školství se nerozvíjelo v jeho oblasti. Opět dvojí loket. Tak na př. ač na jedné straně s velikým úsilím hledí k tomu do nucovati žactvo do německých pokračovacích škol, tak na straně druhé s jistou nonchalaucí hledí k tomu, jestliže žactvo jež českou pokračovací školu v Liberci navštěvuje školu tu zanedbává a stěžoval si právem, že liberecký magistrát ani nejmenší tomu péči nevěnuje, aby v této záležitosti zjednal nápravu, okolnost tato má ovšem neblahé následky pro rozvoj tamnější české pokračovací školy.

A byl to i p. posl. Němec, který krátkými sice slovy, ale za to důraznými poukázal opět na tento již často zmíněný dvojí loket, a sice tím, že pan ministr Gautsch sice vydal nařízení, v němž o byvatelstvo naše zrazováno bylo, aby neposílalo dítek svých do škol středních, ale na drahé straně vláda neuznala za dobré, aby nejnaléhavějším potřebám průmyslového školství vstříc přišla, aby založila školství nanejvýš potřebné, aby žactvo, které se z návštěvy škol středních zrazuje, mělo také ústavy, do kterých by se v náhradu za ně vrhnouti mohlo, což ovšem za stávajících poměrův absolutně možno není, poněvadž veškeré průmyslové školství v král. českém na rozdíl od jiných, ku př. středních škol jest žactvem přeplněno. K slovům posl. Němce dovoluji si ještě dodati následovní:

Kdo nahlédne jen zběžně do státního rozpočtu, shledá tam, že celý náklad, jenž věnuje se na průmyslové, obchodní a odborné školy v království Českém, jest následovním, spravedlivým způsobem rozdělen:

Pokud se týče král. Českého, tedy dvě třetiny tohoto nákladu jsou věnovány národnosti německé a na průmyslové školy německé, kdežto na druhé straně pouhou a jedinou třetinou tohoto celkového nákladu musí se uspokojiti plné dvě třetiny českého obyvatelstva v království českém. (Slyšte!)

Velectění pánové, snad mohl by někdo říci, že přeháníme, když každoročně tyto stesky zde opětujeme. Však neni tomu tak, poměry ty jsou skutečně křiklavé.

K zakončení dovoluji si uvésti následující: V Paříži v museu "conservatoire des arts et de métiers" viděl jsem vzornou sbírku měr a vah všech států z celého téměř světa, a tu, velectění pánové, myslím, že stálo by snad za to, bychom požádali slavnou vládu, aby svůj pověstný rakouský dvojí loket, na který bylo tolik stěžováno, v dnešním slavném sněmu, na který bylo tolik žalováno, poslala tam vystaviti. Měla by slavná vláda nechat vypracovati nějaké názorné tabulky, kde by tento dvojí rozkřičený loket pěkně a přesně nakreslen a znázorněn byl. A taktéž tyto tabulky měly by se poslati do onoho musea "Conservatoire des arts et de métiers", aby návštěvníci tohoto znamenitého ústavu shledali, jaká jest tato proslulá rakouská specialita, která každé národnosti měří podle jiné míry, aby zároveň seznali, jak se zejména ve státech, jež chtí slouti také spravedlivými, měřit nemá! (Výborně!)

Tím, velectění pánové, jsem skončil, a děkuji všem předešlým pánům řečníkům za vlídné a sympatické přijetí návrhu komise živnostenské a prosím za její přijetí a přidávám se ovšem i k rezolučnímu návrhu p. posl. Macháčka. (Výborně !)

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasovaní.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasovaní jsou tištěné návrhy komise. K těmto návrhům byl toliko k jedné části učiněn návrh dodatečný a sice:

Pan posl. Macháček navrhnul, aby odstavec 3. oddělení I. zněl jiným způsobem, totiž tak, aby vložena byla slova "bez průtahu" na příslušném místě. Mám za to z té příčiny, že hlasování se dá zavésti nejlépe tímto způsobem. Dám hlasovati o návrzích komise a sice od počátku až ke konci čís. 2. pak přijde k hlasování čís. 3. a sice nejdříve dle znění navrženého p. posl. Macháčkem. Pakli by v tomto znění nebylo přijato, tedy dám hlasovati o této větě dle návrhu komise, pakli by byl přijat ve znění p. posl. Macháčkem navrženém, tedy by hlasování o návrhu komise v tomto bodu odpadlo. Dále pak dám hlasovati o ostatních návrzích komise.

Gegenstand der Abstimmung sind die gedruckten Anträge der Commission Zu denselben hat der Herr Abg. Machaček einen Abanderungsantrag gestellt, welcher sich aus Punkt 3 des Theiles II. bezieht und zwar will er an der bezeichneten Stelle die Worte "ohne Verzug" ungelegt haben

Ich beabsichtige demnach die Abstimmung in der Weile anzuleiten, dass ich zuerst über die Antrage der Commission bis incl. Punkt 2 abstimmen hatte. Daraus wird Punct 3 zur Abstimmung gelangen und zwar zuerst in der vom Hrn. Abgeordneten Macháček beantragten Fassung; sollte derselbe in dieser Fassung angenommen werden, entfallt die Abstimmung über den betreffenden Punkt nach dem Commissionsantrage. Sollte derselbe in der Fassung des Herrn Abg. Macháček nicht angenommen werden, so werde ich über Punkt 3 nach dem gedruckten Commissionsantrage abstimmen laslen und dann über die übrigen Antrage der Commission.

Činí se proti tomuto způsobu hlasování námitka ?

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben ?

Nebyla činěna žádná námitka. Dám tedy hlasovati dle udaného způsobu.

Es ist keine Einwendung erhoben worden und ich werde daher in der angegebenen Weise die Abstimmung einleiten.

Především dám tedy hlasovati o návrzích komise až včetně k čl. 2 odd. I. tedy až ke slovům "a mistry zemským zákonodárstvím. "

Ich bringe zunächst zur Abstimmung den Antrag der Commission vom Anfang bis zum Schlüsse des Punkt 3 der Abteilung I, namlich inclusive bei Worte "im Wege der Gesetzgebung anzubahnen. "

Žadam pány, kteří přijímají tyto věty, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, Welche diese Sätze annehmen, die Hand zu erheben.

Jsou přijaty.

Die Antrage sind angenommen.

Nunmehr kommt zur Abstimmung der Antrag des H. Abg. Macháček.

Nyní přijde k hlasování návrh p. posl. Macháčka. Tento zní:

3. aby při stávajícím nedostatku českých odborných a státních průmyslových škol na dále neodkládala potřebné rozmnoženi techto ústavů, zvláště pak aby přistoupila bez průtahu ku zřízení české statní průmyslové školy v českých Budějovicích a odborných škol mlynářské a koželužské.

3 in Anbetracht des bestehenden Mangels an böhmischen Fach- und Staatsgewerbeichu Ien die nothwendige Vermehrung dieser Anfial ten nicht mehr auszuschieben, namentlich aber ohne Verzug zur Errichtung einer böhmischen Staatsgewerbeschule in Vudweis und von Fachschulen für Müiller und Lohgerber zu schreiten

Žádám pány, kteří přijímají návrh p. posl. Macháčka, by vyzdvihli ruku.

Ich etliche die Herren, welche den Antrag des Hern Abg. Macháček annehmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Nyní dám hlasovati o ostatních návrzích komise.

Nunmehr werde ich die übrigen gedruckten Commissionsantrage zur Abstimmung bringen.

Žádám pány, kteří tyto návrhy přijímají, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diese Antrage annehmen, die Hand zu erheben.

Návrhy jsou přijaty.

Die Antrage sind angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise školské o zprávě zemského výboru týkající se petic, aby zabezpečeno bylo obcí pražské v každé z obou okresních školních rad pražských osm zástupců, volenych obecním zastupitelstvem.

Nächster Gegenstand der Taqesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Schulkommission über den Laudesausschutzbericht, betreffend die Petition um Erhöhung der Anzahl der von der Prager Gemeindevertretung gewählten Vertreter in den beiden Prager Bezirksschulräthen auf acht.

Zpravodajem je pan posl. Špindler. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj poslanec Špindler: Slavný sněme! Již r. 1887 podala obec pražská poprvé petici, jejíž historie je charakteristickou jednak pro naši samospráva zemskou, jednak pro poměry mezi oběma národnostmi ve království Českém. Petice pražská nedomáhá se ničeho jiného, než spravedlivého požadavku, aby obec tak poplatní a v čele všech ostatních obcí království českého stojící, obec vlastní samostatný okres školský tvořící, měla větší zastoupení, než nejmenší venkovský okres Školní, jak dle zákona je mu zastoupení zabezpečeno. Obec pražská žádá totiž, aby místo 4 zástupců směla voliti 8 zástupců do každé okresní školní rady. Je zajímavo, že dle daného původního zákona o dohlídce ke školám ze dne 8. února 1869 mívala obec pražská sedm zástupců v okresní školní radě, a že naši sousedé němečtí zneužili okamžiku, kdy sami zde tvořili většinu na sněmu českém a kdy snem český nebyl obeslán zástupci národa našeho, že v této době zkrátili obec pražskou v jejím právu býti zastoupenou větším počtem členů v okresní školní radě.

Když roku 1873 totiž přistoupil sněm ku sdělání návrhu zákona o dohlídce ke školám, učinili naši sousedé Němci předně tu změnu, že pro německé a pro české školství zřídili dvě okresní školní rady oddělené a za druhé, že místo 7 zástupců dopřála pouze 4 zástupcům obce pražské v každé z těchto nových okresních školních rad místa, zneužila tedy německá majorita bezohledně ve své moci a ukázala již tenkráte, jak by ona asi zatočila všude tam s minoritou českou, kde by měla k tomu moc a plné právo.

Za dnešních poměrů nemá Praha přiměřeného zastoupení v okresních školních radách ani vzhledem ku svému počtu obyvatelstva u porovnání s jinými samostatnými okresy školními, jakož i u porovnání se všemi okresy školními, ona nemá přiměřeného zastoupení vzhledem ku své poplatní síle, nemá přiměřeného zastoupení vzhledem ku postavení svému v království českém jakožto hlava tohoto království.

Jest tedy požadavek obce pražské, které od r. 1869 nejen na daních, ale i na obyvatelstvu značně přibylo, zcela správedlivý, aby konečně místo 4 zástupců ne 7, nýbrž 8 zástupců jí bylo dopřáno v každé školní radě. Přes všechnu spravedlnost a přes všechnu oprávněnost této žádosti uplynulo již 12 let, aniž by tato žádost se byla dostala do sněmu.

Obec pražská podala celou řadu petic: první roku 1887, drahou roku 1892, o niž zmiňuje se také tištěná zpráva komise školské, třetí v tomto zasedáni, o níž ve zprávě není zmínky žádné.

Komise školská o prvních peticích podala sněmu 3 tištěné správy: první roku 1888, druhou roku 1889 a třetí v r. 1896, ale všecky bez výsledku.

Po všechna ta léta bylo sněmu českému dopřáváno ku zasedání tak málo času a na drahé straně byla zachovávána k německé menšině až nemístná benevolence, že, aby nedošlo k žádanému však nepříjemnému vykládání a rozkladu mysli raději tato záležitost nebyla dána na denní pořádek.

Dnes konečně dopřána jest komisi školské ve zprávě čtvrté odporučiti slavnému sněmu, aby vrátil obci pražské právo z roku 1869, které jí bylo odňato roku 1873 v nepřítomnosti zástupců národa Českého zneužitím moci a převahy poslanců německých na tomto sl. sněmu, a aby vzhledem k tomu, že Praze přibylo jak daní, tak i obyvatelstva, k počtu sedmi zástupců přidán byl jeden, tak že by měla obec po osmi zástupcích v každé okresní školní radě.

Z důvodů, které pro tuto změnu zákona mluví, uvedu alespoň nejhlavnější. První důvod jest následující: Nový zákon o dohlídce ke školám ustanovuje v čl. 23., že v okresní školní radě pro školní okresy venkovské mají zasedati nejméně 4 zástupcové obcí okresu školnímu náležejících, tedy právě tolik, kolik zástupců bylo král. hl. městu Praze přiznáno.

Mimo to však zasedají v těchto venkovských okresních Školních radách ještě i zástupcové oněch obcí, které platí nejméně osmý dni veškerých přímých daní v ce-

lém školním okresu předepsaných, jimž po zákoně náleží hlas virilní v okresní školní radě.

Následkem toho mají obce ve venkovských okresech školních větší počet zástupců, než král. hlavní město Praha v obou pražských okresních školních radách, ano v přemnohých venkovských okres ních školních radách mají zástupcové samosprávy většinu, jinde alespoň polovinu všech členů.

Nebudu vypočítávati všech venkovských okresních školních rad, kde mají zástupcové samosprávy buď většinu nebo i snad dvě třetiny, jako v Karlině, anebo polovinu.

Uvádím zejména petici obce pražské, kterou r. 1887 proveden byl podrobný důkaz, že v 15 okresních školních radách mají zástupcové německých samosprávných sborů většinu rozhodnou a v 9 okresních školních radách alespoň polovinu hlasů.

Jen obci pražské mělo býti dopřáno jen minimální zastoupení 4 členy.

Druhý důvod jest veliká nerovnost ve zdanění, ku které jsem byl již poukázal. Již dle první petice, kde ještě vykazuje městská rada pražská, resp zastupitelstvo městské, že platí 3l/4 mil. daní kteréžto daně od těch dob zajisté vzrostly - uvádí se k vůli porovnání, zejména že při této zdaněnosti měla by obec pražská dle usnesení a rozhodnutí německých sousedů našich míti právě také 4 zástupce, jako např. obec Liberec, která platí pouze 1/4 milionu zl. daní a které dva členové byli přiznáni, právě tak jako školním radám např. ve Frýdlandě, v Mariánských Lázních, Kraslicích, Šluknově atd., ačkoliv tam daně obnášejí pouze

25. 000, 30. 000, 43. 000 zl. atd.

Z uvedeného vysvítá, že Praha jest tím velice zkrácena, že přes všechny velké náklady, které přináší na školství z vlastních prostředků, nemá žádného rozhodují ho vlivu v okresní školní radě a na správu svého vlastního školství.

Třetí důvod jest ten nejnápadnější; Praha nejen jako samostatný okres školní musí z vlastních prostředků krýti veškeré náklady na své školství, ale oni také ve způsobe zemských přirážek přispívá ještě

druhým způsobem k nákladům veškerého školství ostatního.

Praha tedy tvoří zvláštní okres školský pro sebe, nemá podle zákona žádných nároků na zemský příspěvek, ale místo, aby měla dvojnásobné zastoupení v okresních školních radách, má se spokojiti s nejmenším minimem zastoupení. A konečně důvod čtvrtý.

Mimo Prahu všechna města moravská a slezská, jež tvoří samostatné okresy školské, jakož podobná města v Dolních Rakousích a ve Štýrsku mají v okresních školních radách buď většina nebo alespoň polovinu členů. Poněvadž však i v těchto radách při rovnosti hlasů rozhoduje starosta obce, jest v nich zástupcům samosprávy zabezpečena většina a tím také právo rozhodovati o školství, ovšem v mezích zákonů zemských a říšských zcela samostatně.

Ale král. hlavní město Praha, po Vídni nejdůležitější všech měst v zemích na říšské radě zastoupených, jest zkrácena zákonem zemským ze dne 24. února 1873 na svém právu, nemajíc při nepatrném zastoupení svého zastupitelstva při okresních školních radách žádného rozhodujícího vlivu na vlastní školy výhradně nákladem obce vydržované. Z těchto důvodů uznaly, slavný sněme, všechny školské komise, cokoliv jich bylo zřízeno, a kterékoli radily se o peticích obce Pražské, úplnou oprávněnost požadavků pražského zastupitelstva, aby počet jeho zástupců v okresních školních radách se zvýšil, ano všecky komise přistoupily buď jednomyslně, jako nynější, nebo alespoň velkou většinou hlasů, jako předešla, na ten požadavek, aby počet zástupců ob. Praha byl zvýšen ze 4 na 8, resp. místo bývalých 7 aby přiznáno bylo osm.

Proti tomu, aby bylo vyhověno žádosti obce Pražské podány petice dvě německého spolku pro záležitosti městské v Praze tak zvaného Deutscher Verein für städtische Angelegenheiten in Prag.

Komise školská vzala ovšem petice tyto v pilnou úvahu, neshledala však v nich žádného důvodu, jenž by byl dovedl změniti její úsudek o oprávněnosti požadavků obce pražské a proto současně se schválením návrhu, by zpráva školské komise, která byla rozdána tiskem ze dne 22. ledna 1896, byla i s konečnými návrhy i přiloženou osnovou zákona reprodukována, usnesla se komise školská spolu také slavnému sněmu odporučiti, aby o petici německého spolku pro obecní záležitosti přejíti ráčil k dennímu pořádku.

Z obsahu první petice německé ze dne 7. ledna 1895 uvádím jen, že jedna část obrací se proti připuštění administrativního referenta obce Pražské ve věcech školských do obou okresních školních rad, kdežto druhá petice obce Pražské toto právo pro referenta ve věcech školských více nereklamovala. Návrh, aby o peticích německého spolku přešlo se k dennímu pořádku, jest již z toho důvodu úplně odůvodněn; pokud však jde o požadavek obce Pražské za rozmnožení jejích zástupců v okresních školních radách, prohlašuje petice v druhé části své, že jest to protiúčelné a nejdůležitějším zájmům německého národa prý odporující. K závěrku tomu přichází petice na základě úvahy, že okresním školím a radám náleží pouze dozírati k obcím, konají-li svou povinnost ve věcech školských.

Proto prý má býti obec Pražská zastoupena v každé školní radě, ale nižádným způsobem prý nemá míti většiny hlasů, ježto prý pak vykonáváni dozírací její moci stává se pouhou formálností.

Já jsem již poukázal k té velké řadě okresních školních rad, ve kterých již po dlouhou řadu let mají zástupcové korporací samosprávných buď rozhodnou většinu neb aspoň polovinu, a poněvadž starosta předsedá v samostatných školních radách, tedy rozhodující většinu.

Proč by právě v Praze měli zástupcové obcí býti v menšině právě v nejpoplatnější, v nejlidnatější a nejdůležitější obci tohoto království, to není nikterak v petici německého spolku postaveno do náležitého světla a není tam uveden jediný důvod, který by pro to mluvil, aby Praha byla stlačena na niveau nepatrných venkovských školních rad; naopak sluší říci, že zástupcové obcí v okresních školních radách nejsou ničím jiným, než pouhými zástupci poplatnictva.

Pročež náleží také obci pražské, ježto poplatníci zde dvojnásobně na školství platí, na své vlastní a také na veškeré zemské výloh v školní, dvojnásobné zastoupení v okresních školních radách a nikoliv nejnižší počet, který zákon přikazuje.

Dodatek petice německého spolku pro městské záležitosti, že by zabezpečením většiny hlasů zastupitelstvu obecnímu v německé okresní školní radě hrozilo německému školství v Praze velké poškození, nemá podstaty již proto, když se uváží, že každá okresní školní rada bez ohledu na počet zástupcův, jaký obci jest v ni vyhrazen, musí přece jen říditi se platnými zákony školskými, a že proti každému usnesení., jež by v ní snad někdy proti zákonu se stalo, stačí užíti opravných prostředků cestou odvolání na zemskou školní radu.

Ostatně každý nepředpojatý musí uznati, že bychom my zástupcové národa českého byli šťastni, kdyby školám našich českých menšin vedlo se tak, jak se vede školám německých menšin v královském hlavním městě Praze, ať jest počet zástupcův obyvatelstva pražského jakýkoliv v okresních školních radách.

O německé školství, o školství německé menšiny v Praze, bylo dojista postaráno skvěle a obec pražská stavěla pravé paláce pro německé školy, kdežto pro naše menšinové české školy v tak zv. poněmčeném uzavřeném území jest postaráno velmi zle, a musí se každá taková česká menšina hrdliti s německou většinou až ke správnímu soudu o každou novou třídu a o každou novou školu. (Výborně!)

Sluší ještě podotknouti, že v letošním zasedání podala obec pražská petici podobnou potřetí a když již v tištěné zprávě není o ní zmínky, připojuji ke svému referátu aspoň ústně, že obsah její jest úplně totožný s obsahem petice první, kterou byla obec pražská podala, a tím tedy, poněvadž o petici první jedná reprodukovaný referát bývalé školské komise, jakož i zpráva komise nynější, jest také tato petice nejnovější tím vyřízena.

Jest pouze třeba doplniti konečně v návrhu, a sice pod čís. 4. vypočtený počet obecních petic, které usneseními ad I, II, III, docházejí svého vyřízení, a přidati za číslici 1892 ještě také číslo petice 2. z r. 1898.

Z důvodů v poslední zprávě, jakož i z důvodů v reprodukované zprávě uvedených odporučuje komise následující návrh:

Slavný sněme, račiž usnésti se takto:

I.     Zpráva o dosavadních osudech první petice zastupitelstva král. hlav. města Prahy z r. 1897, jakož i druhé petice téhož zastupitelstva z r. 1892 bére se na vědomí;

II.    Přiložená osnova zákona, jímž mění se odst. d) § 28. zem. zákona o dohlídce ku školám, daného dne 24. února 1873 č. 17 z. z., schvaluje se;

III.     O peticích "Něm. spolku pro městské záležitosti v Praze", čelících proti peticím obecního zastupitelstva králov. hlav. města Prahy, jež se týkají rozmnožení počtu zástupců obecních v okresních školních radách ze 4 na 8, přechází se k dennímu pořádku;

IV.   Tím docházejí vyřízení svého petice král. hlav. města Prahy čís, pet. 310

z r. 1887, čís. pet. 2178 z r. 1892 a č. 2.

z r. 1898 jakož i petice "Něm. spolku pro městské záležitosti v Praze" čís. pet.

1019 z r. 1895 a čís. petice 988 z r. 1896.

Landtagssekretär Höhm (liest: ) Der hohe Landtag wolle beschließen:

I.   Der Bericht über die bisherigen Schicksale der ersten Petition der Vertretung der kgl, Hauptstadt Prag vom J. 1887 u. der zweiten Petition derselben Gemeindevertretung vom J. 1892 wird zur Kenntnis genommen;

II.     Der angefügte Gesetzentwurf, womit der Abs. d) des § 28 des Gesetzes betreffend die Schulaussicht vom 24. Feber 1874 L. -G. -Bl. Z. 17 abgeändert wird, wird genehmigt;

III.     lieber die gegen die Petitionen der Gemeindevertretung der königl. Hauptstadt Prag um Erhöhung der Anzahl der Vertreter derselben in den Bezirksschulräten von 4 auf 8 gerichteten Petitionen des "Deutschen Vereines für städtische Angelegenheiten in Prag" wird zur Tagesordnung übergangen.

IV.   Hierdurch gelangen die Petitionen der königl. Hauptstadt Prag Pet. -Z. 310 vom J. 1887, Pet. -Z. 2178 vom J. 1892 und Pet. -Z. 2 vom J. 1898, sowie die Petitionen des

" Deutschen Vereines für städtische Angelegenheiten in Prag" Pet. -Z. 1019 vom J. 1895 und Pet. Z. 988 vom J. 1896 zur Erledi-

Nejvyšší maršálek zemský: K tomuto předmětu se přihlásil ke slovu p. posl. dr. Herold.

Dávám jemu slovo.

Posl. Dr. Herold: Slavný sněme! Předloha, která dnes poutá pozornost slavného sněmu, jest zajisté podle svého obsahu na první pohled velmi nepatrná. Vždyť se nejedná o nic jiného než o rozmnožení počtu zástupců členů okresní školní rady Pražské při obou okresních školních radách, které sbor obecních starších má voliti, tedy o požadavek, o jehož důvodnosti a poměrnosti vzhledem ku složení okresní školní rady, jak víte, nemůže býti žádné pochybnosti. Velectění pánové, já přiznávám se bez mučeni, že by zajisté tato předloha ve své nevinné struktuře mně nezavdávala žádné příčiny, abych se ujmul slova.

Ale nicméně používám této příležitosti, abych právě při tomto na první pohled tak velice nepatrném zákoně názorně vylíčil, jak vlastně posud i v zákonodárství i v praksi i v nazírání vládních kruhů řeší se důležité otázky národní, a jak se zejména pojímá se stanoviska zákonodárství a správy postavení právního jednotlivých národních menšin.

Proč posud nebylo možno, aby Praha zastoupena byla v okresní školní radě takovým počtem zástupců, jako na příklad jsou ve venkovských okresích samosprávné sbory okresech a obecních zastupitelstev, tak jako jsou jinde, ku př. na Moravě obce se zvláštními magistráty?

Proč nebylo posud možno, aby Praha měla v okresní školní radě Pražské většinu členů samostatně a svobodně volených proti těm, kteří školskou správou do okresní školní rady jsou jmenováni, ačkoliv Praha má to výjimečné postaveni, že netoliko vede náklad obyčejný na školství jako jiné školní okresy, nýbrž že vede náklad i na školství ten, který v ostatních venkovských okresích vede země.

Pánové, odpověď na tuto otázku jest ovšem snad všem pánům známou.

Jediné proto, aby v okresní školní radě tak zvané německé v Praze, - my totiž máme 2 okresní školní rady - zástupcové obecní neměli většiny, aby v této okresní školní radě tedy ti, kteří přímo jsou vysíláni do té okresní školní rady, ne aby pouze a prostě hájili zájmy německého školství v Praze, nýbrž aby tam dělali propagandu pro německé školy v Praze a rozšiřovali je, aby ti měli veškerou moc a vládu v tomto tak zvaném sboru od města Prahy vydržovaném. Pánové! Konečně mohlo by se říci, vždyť se posud, jak víme dřivější vláda vzpírala tomu, aby se počet zástupců města Prahy v české okresní školní radě rozmnožil, a jest to skutečně ku podivu. Mám za to, že dle tohoto nazírání na postavení jednotlivých národních menšin v jednotlivých obcích, jaké posud je platno, že by se mělo říci, ano v české okresní školní radě můžete míti většinu, jakou chcete, vždyť okresní školní rada jest poradní sbor, vždyť se mohou z ní podati rekursy, avšak nesmí býti to v okresní německé školní radě.

Kdyby to mělo býti, musily by býti v zákoně o okresní školní radě obsaženy povinnosti, že musí Praha do okresní školní rady přímo voliti Němce, to jest členy německého národa a ne německé národnosti dle původu, jazyka a smýšlení, nýbrž to musí býti zrovna tací Němci, o kterých se ví, že kvalifikace jejich německosti jde trošku dále, než jsou hranice tohoto soustátí.

Velectění pánové, tento návrh zákona jest jaksi malou satisfakcí pro královské hlavní město Prahu.

My nedávno odhlasovali zde zákon o  rovnoprávnosti jazykové při autonomních úřadech, a pánové, jediné ze všech obcí, pro Prahu stipulována výnimka, která obmezuje její autoritu. Její autotonomie jest doknuta, dokud jest povinna, i  kdyby tu jisté proc. nebylo, vyřizovati jistá podání jazykem německým.

Velectění pánové, my také ve svém nazírání na poměry tohoto království vidíme v Praze královské hlavní město jednotné země.

My bychom si z plna srdce vždycky přáli, aby opravdu Praha byla tím, čím historicky jest, nejenom duší celého českého národa, ale tepnou a střediskem celého českého království, na co má přirozené právo a my již proto při každé příležitosti okazujeme velkou ochotu, aby v Praze Němcům poměry byly tak příjemný, jak jen jsou samy způsobily, aby příjemné býti mohly. Neboť zajisté v Praze se Němci neublíží, který toho přímo nežádá, který k tomu neprovokuje, který z té příčiny se tak chová, poněvadž nemá lásky k tomu městu, poněvadž mu jde o to, aby nějaké různice a represse byly za vlasy přitaženy.

Avšak jest-li slavná vláda zrovna při zákoně o užívání jazyků při autonomních úřadech klade na to váhu, aby Praha byla hlavním městem království českého, aby pro Prahu byly stanoveny jisté výminky, pak nesmí Praha |býti jinak a hůře postavena, než jsou hlavní města jednotlivých zemí méně důležitých v této říši, zejména nesmí býti Praha, co so týká toho velmi nepatrného vlivu na okresní školní radu postavena tak, aby neměla onu vůli, onu možnost v těchto okresních školních radách rozhodovati dle rozhodnutí své vlastní většiny.

Motiv, pro který na tomto slavném sněmu učinila německá většina zastoupení Prahy menším, byl ten, jak bylo správně řečeno, aby v německé školní radě byla zřízena zvláštní ochraná instituce pro německé školství.

., Já nenáležím - a otevřeně to pravím, - že nestydím se za to -- zrovna k těm, kteří ubezpečují tak rádi, abychom se k německým krajanům chovali spravedlivě. Já naopak přiznávám se otevřeně, že průběh událostí v poslední době v této vlasti vede k tomu, abychom byli vůči Němcům tak spravedliví, jako oni k nám, abychom s nimi nakládali tak, jak oni nakládají s námi! (Výborně!)

To jest ta vyrovnávací spravedlnost a dokud naše veřejné mínění se nepostaví na toto stanovisko, abychom stejně spravedlnost odpláceli stejnou spravedlností, abychom stejně nespravedlnost odpláceli stejnou křivdou, do té doby nebude v této zemi žádného pokoje a žádného pořádku, do té doby budou stále se opakovati stejné křivdy, jakých jsme v těchto dnech byli svědky v městě Chebu. (Výborně! Potlesk!)