státní nádraží, k inž. Tichému, aneb do továrny p. Kudlicze v HolešovicíchBubnech.

Nyní mi budiž dvoleno Vám zde dokázati, jaké množství kouře otravuje pražské plíce. K tomu jest potřebí, abychom Vám zde z dat statistických ukázal, jak v tomto ohledu jsme obtěžováni. Dle zpráv statistických z r. 1893. jest v Praze s předměstími 7153 domů, tedy v Praze 4410. Počítáme-li jenom 3 komíny na 1 dům, tedy jest komínů v Praze a předměstích 21. 459 a v Praze 13. 230. V Praze a policejním obvodu máme tyto závody: počet závodů s motory 483, počet používaných motorů parních 53, motorů plynových 120, počet podniků, v nichž se používá parních kotlů bez motorů 115, elektřiny 46, látek výbušných 21, a tečí pánové, ještě co kouři jednotlivých živnostníků:

Bednařen máme 50, pivovarů 27 v tomto obvodu, pekařů a pecnářů 179, továren na dráty a drátěné zboží, kovářů a zámečníků 166; (Posl. Formánek volá: To není mnoho!) Vy tady nebydlíte, pane Formánku! Prádelen 41, sléváren kovu a písmen 19, uzenářů 201, tedy úhrnem 690, a předešlých, jak jsem pravil, podniků a továren 665. (Slyšte!) Mimo to třeba poznamenati, abyste měli poměrně dosti jasný obraz, co všecko pražské plíce musí snášeti. - Vám se snadno mluví, pane Formánku! (Dr. Dvořák: On to v Král. Hradci nemá lepší. ) - jest třeba tedy poukázati, že bylo do Prahy vyjma VII. čásť Holešovice a Bubna, přivezeno hnědého a černého uhlí - porovnávám 2 léta, totiž 1890-1897., - roku 1896 1, 454 621 q r. 1897 1, 740. 469 q. Račte to tedy posouditi. Dříví tvrdého r. 1896 6. 290 m3, r. 1897 70, 1m3, měkkého r. r. 1897 59. 040m3

Z toho také můžere poznati, že rok co rok dovoz stoupá.

To jsou úřadní data, která zde přednáším.

Nyní jest důležito, abych se obrátil k zákonodárství rakouskému, jak se stará v tomto ohledu o zdraví jednotlivých občanů vzhledem k tomu momentu, že nevykazuje zákonodárství rakouské zákona speciálního proti kouři, a ve stavebních řádech pro Prahu i království České z roku 1883 pouze všeobecná ustanovení jsou uvedena.

V tom mně přisvědčí i kollega Materna, že tomu tak jest. Tak na př. ve článku 91. stavebního řádu pro Prahu se uvádí, ze silná topení, obzvláště pro parní kotle opatřena býti mají přístrojem kouř stravujícím, a při takovém topeni mají býti komíny tak zařízeny, by sousedství kouřem neobtěžovaly.

Tedy, velectění pánové, to jest všeobecně řečeno, kontroly zde není žádné.

Podobně jest všeobecně držen článek řadu stavebního 92 a 94.

V prvním se požaduje postavení velkých parních kotlů v náležité vzdálenosti od míst obytných, a v posledním se uvádí na konec, že má býti případné opatření učiněno, by se odvrděly látky, jež se při spalování vyvinují.

Ve vídeňském stavebním řádu jsou v článcích 66, 67, 68, 69 podobná opatření jako ve stavebním řádu pražském, který však je výhodnější, poněvadž požaduje při silných topeních přístroje kouř- spalujícího. Ovšem zase na papíře.

Ve článku 26. řádu živnostenského z roku 1883. musejí býti závody, které se provozují pomocí výhní, parních strojů atď., anebo které obtěžují účinky zdraví škodnými nebo zápachem, živnostenským řádem a hvaleny.

Jiných zákonných opatření proti kouři nemáme, i také nová osnova stavebního řádu - pan Materna mně přisvědčí v roku 1899 pojednává o opatření proti kouři všeobecně. Pátral jsem po zákonech v jiných státech a dopsal jsem za tím ůčelem fysikovi v Brightonu, dru Newsholmeovi, Louisovi Massonovi, vrchnímu inspektoru assanační kanceláře v Paříži, dru Janssensovi, fysiku v Brusselu, Labergeovi, fysiku v Monréalu v Kanadě, a výsledek toho jest ten. že nejjasnější ustanovení proti kouři má Anglie a Francie.

Měl jsem v úmyslu předložiti sl. sněmu návrh zákona ve smyslu zákona anglického, avšak na radu dra Pacáka obmezil jsem se pouze na resoluční návrh.

Připomínám toliko, že dle zákona anglického z roku 1875 musí býti zavedeny přístroje kouře stravující. (Section 91. Public health act 1875).

Zde jest stálá kontrola zavedena (inspektor for the smoke abutement). Pokuta vyměřená každému vinníku obnáší až 5 liber, a ještě ostřejší ustanovení jsou dle zákona z roku 1868 proti kouření z lokomotiv, kde jsou až denní tresty peněžné vyměřeny. V Paříži platí nařízení policejní z roku 1854, že 6 měsíců po úřední vyhlášce mají továrny kouř spalovati neb opatřiti úplně takovým palivem, jež nedává více kouře než koks neb dříví. Dle nařízení zdravotní rady v departementu Seiny roku 1865 má to piště parních kotlů každého druhu kouř spalovati. Poněvadž pak jest zjištěno, že majitel koncese, když závod jeho za určitých podmínek byl povolen, kouří, jak toho zájem výroby vyžaduje, a poněvadž kontrola kouře jest na papíře, považuji za nutné, by opatření proti kouři bylo zákonem nařízeno a také provedeno a hlavně z toho ohledu, protože všecky pokusy navržených zákonů k zamezení kouře v městech průmyslových a lázeňských od roku 1882 s akademickým se potkaly výsledkem a s kol. Kaftanem ani katastr kouřů v Praze jsme provésti nemohli a přece s cudnými znalci poškozování zdraví lidského kouřem dokázáno jest.

Po stránce formální navrhuji, by tento předmět byl přikázán komisi pro záležitosti obecní a okresní Dixi. (Výborně! Potlesk. ).

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Berlangt jemand in formaler Beziehung das Wort?

Jest učiněn návrh, aby návrh byl přikázán komisi pro záležitosti okresní a obecní.

Es ist beantragt, den Antrag der Commission für Bezirks= und Gemeindeangelegenheiten zuzuweisen.

Žádám pány, kteří s návrhem tímto souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku lest první čtení návrhu poslanců Jana Bartáka a soudruhů týkajícího se osnovy nového zákona o myslivosti.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages Des Abg. Johann Barták und Genossen betreffend den Entwurf eines neuen Jagdgesetzes.

Dávám slovo p. navrhovateli, aby svůj návrh odůvodnil.

Poslanec Barták: Slavnv sněme!

Maje odůvodňovati návrh osnovy na změnu honebního zákona, pociťuji sám, že nejedná se tu o kardinální věc zemědělství, ale z mnohých ohledů o věc přece pro jednotlivé krajiny důležitou. Dále pociťuji, že přicházím jaksi již s touto věcí pozdě, a že pro letošní zasedání tato věc má malou vyhlídku na své uskutečnění, a konečně také pociťuji, že otázka tato s příčin politických má se za dosti choulostivou, že se považuje za takovou věc, které zkrátka bychom se neměli ani dotýkati, za něco, čeho bychom měli vůbec zanechati.

Já však nehledím na tuto záležitost z tohoto stanoviska. Změny, které se navrhují v osanvě tohoto zákona, pokládám za tak spravedlivé, tak vecně opodstatněné, že není možno, aby někdo, kdo je vůbec pro spravedlnost, se proti tomuto návrhu stavěti mohl.

Také se říká, že prý, jestli s touto otázkou hneme, dostaneme zákon ještě horší než je dosavadní.

Velectění pánové, já si nedovedu představiti, aby honební zákon mohl býti ještě horší.

Pohlédneme-li na to množství sobě odporujících nálezů všelikých instancí soudních, na ty přečetné spory, na ty všeliké rozmišky v záležitostech honebních, tu mám za to, že podle toho se jeví zcela určitě, že tento zákon potřebuje opravy a sice že potřebuje opravy kardinální.

Na které myšlénce spočívá dosavadní zákon o myslivosti?

Spočívá na té myšlénce, aby myslivost byla co možná nejvíce šetřena. Dle toho ten zákon se uzpůsobil.

Velectění pánové, mám za to, že tato zásada není správná, že se touto zásadou říditi nemusíme, ani nemáme, poněvadž nevzděláváme pozemky naše proto, aby se na nich pásli zajíci, nýbrž proto, abychom z nich měli užitek, abychom mohli z nich býti živi, abychom mohli těm c. k. berním odváděti, což c. k. eráru jest.

Zákon náš povstal na základě císařského patentu z r. 1849. Dle něho praví § 1. zákona našeho z roku 1866, že právo myslivosti zakládá se na právu vlastnickém k pozemkům.

Nu, pánové, přihlédněme, zda-li se skutečně v tomto samém zákoně tohoto paragrafu šetří.

Předem však dovoluji si ještě připomenouti, že panuje názor, že tento jediný paragraf by ve příčině provozování práva myslivosti úplně stačil. To přiznávám, on by úplně stačil, avšak za našich poměrů jest nemožno, aby se to tak stalo, aby každý vlastník pozemků měl právo provozovati myslivost.

Dovoluji si pak poukázati k té okolnosti, že zákon náš honební jest v nesouhlase s paragrafem prvním, kdež, jak jsem řekl, se praví: Právo myslivosti zakládá se na právu vlastnickém k pozemkům.

Podle § 4. a 5. téhož zákona toto právo vlastnické se majitelům pozemků, kteří mají menší výměru než 115 ha, beře. Jak se to srovnává?

Ovšem v dalším odstavci stojí, "pokud není v zákoně jinak ustanoveno"; když ale se vysloví kardinální zásada, tu myslím, že se má dále rozuměti samo sebou, že vlastník pozemků má právo nejen používati plodiny na svých pozemcích vypěstované, ale i všeho, co na tom pozemku se vyživí.

Následky tohoto ustanovení jsou dalekosáhlé.

Jaké to výsledky povstávají na základě ustanovení §§ 4. a 5. ?

Jsou takové, že není žádné stability společenské honitby, že tato jest podrobena všemožným změnám, že jest podrobena tomu, že, jakmile majitel soukromé honitby nalezne zde nějaký prostředek, aby tuto honitbu obmezil, nebo vůbec zničil, se to státi může a že právo malých rolníků a vlastníků menších usedlostí, jest úplně vydáno v šanc vlastníkům soukromé honitby.

Pánové, to neodpovídá spravedlnosti, to neodpovídá zákonu samému. Velectění pánové, já snad nemluvím z nějaké zášti proti majitelům větších statků a proti velkostatkářům, já pohlížím na věc tuto s toho stanoviska, že není správné a že není spravedlivé, aby se dávalo někomu právo užívati pozemku cizího.

To je přece zásada úplně zjevná, a jestli se to nynějším zákonem ruší, jest z toho vidno, že tento zákon není dobrý a že potřebuje rozhodně změny. Mám konečně za to, že vlastně není ani tak zvláštním prospěchem majitelů velkých statků ustanovení dosavadní, i když ho plně zužitkují. Dovodím to blíže. Když uměle a nově utvořená enkláva nějaká se připojí k honitbě soukromé, nebo když honitba soukromá se cele rozruší, tím způsobem, že majitel honitby skoupí jednotlivé dílce a rozrazí tak honitbu společenskou a utvoří enklávu, takže honitba společenská nemá zákonnité výměry 115 ha, a musí býti připojena k houitbě soukromé, která s ní hraničí, tu vlastník takové soukromé honitby, který připojil si enklávy, nebo celou honitbu rozrušenou, jest často povinen platiti takové škody z těchto enkláv, že se mu to ani nevyplácí. Tu, kde jsou poměry spořádanější, kde okresní výbor ustanovil za rozhodčí soudce lidi, kteří žádnému vlivu nepodléhají, tam ovšem dějí se odhady pravidelně spravedlivě a majitel honitby obyčejně musí platiti, tolik náhrad, že mu lov zvěře ani za to nestojí vzhledem k užitku zní, a užitek pak z celé honitby nemá žádný.

Jest to ovšem věc chuti, jest to luxus, a pánové, kdo má nějaké zvláštní důchody, ten to ovšem může dělat, větší část statkářů si tím však jen finančně škodí.

Tu musí se uznati, že to dobré hopodářství není, a že to nemůže tedy býti zvláštním zájmem vlastníků soukromých honíteb, aby dosavadní stav trval, a že tudíž zvláštní příčiny nemají k tomu, aby tak houževnatě na těch dosavadních ustanoveních lpěli.

Co se týče účinkův § 4. a 5. na malé rolnictvo, dovoluji si dovoditi, že často takové rozrušení společné honitby, takové připojeni enkláv ku honitbě soukromé není škodlivé jen tam, kde jsou spravedliví odhadcové, ale že, kde jsou poměry jiné, přichází rolnictvo do takového postavení, že není ani s to, aby za takových poměrů hospodářství s úspěchem provozovati mohlo.

Já si dovolím příklad toho později uvésti. Aby tyto poměry byly napraveny dovolit jsem si učiniti tento návrh, který jsem předložil sl. sněmu. Návrh ten má hlavně na mysli, aby právo vlastnické myslivosti malým hospodářům se nebralo, zkrátka, aby každý honil na svém. Tím bylo by možno všem nynějším rozmíškám se vyvarovati.

Mám za to, že majitelé soukromých boniteb mají již tak veliké pozemky, ze na nich mohou svého luxusu honby dosti užíti a že není třeba a ani správné a čestné, aby měli nadpráví honební i na pozemcích malostatkářův. - Užitek z honitby beztoho za ty všeliké rozmíšky a křivdy nestojí

Co se tyče změn, které dovolil jsem si navrhnouti, nebudu se o nich šířiti, nebo mám za to, že kdo si přečte návrh, ihned sezná, z jakých příčin se to stalo, a že po některých možných opravách, které se uznají za dobré, přizná, ze provedení změn navržených bude na místě.

Dovoluji si uvésti příklad, že ustanovení dosavadního zákona může býti i na zhoubu některé krajiny a za příklad tohoto uvádím obvod panství Kamenického v okresu Jílovském.

Kdo zná východní část Jílovska, ten zajisté uzná, že jest to krajina překrásná; pěkné chlumy střídají se s krásnými údolími, v nichž rozprostírají se tiché dědiny, závody průmyslové podál je oživují; jest to krajina vskutku utěšená. Ptáme-li se lidu rolnického zde usedlého, je-li tu šťasten a spokojen, tu odpoví nam, že se tu má tak dobře, že by se nejraději ihned z této krajiny vystehoval.

Takové jsou tam poměry. A ak jest. to možná ? To jest možno jen tím, že velkostatek kamenický rozrušil na základě § 4. a 5. zákona hosp. veškeré honitby v obvodu tohoto panství, které s obvodem obnáší 1/2 um2

Na velkostatku tom bar. Ringhofferů patřícím nenachází se ani jediné svobodné honitby, a prosím, jest tam 6 katastrálních obci, které mají ještě více osad připojených.

Ale nejen to se stalo, aby mohl velkostatek plně svého cíle dosíci, vykoupil k tomu účelu 6 vesnic (Slyšte!) Jsou to vesnice: Skuhře, Olešovice, Těptín, Štiřín, Ladvec, Kostelec u Křížků; mimo to vykoupeno v jiných obcích za účelem rozražení honiteb mnoho usedlostí.

Z uvedených obcí, vážení pánové, rolnické obyvatelstvo úplně vymizelo, pozemky přivtěleny ke dvorům a zůstali tam jen nádenníci, kteří p. baronovi na jeho velkostatku pracují. Na tomto ohromném komplexu, který činí, jak jsem již pravil, přibližně 4500 ha, zaveden byl velice intensivní chov zvěře vysoké, zajíců, bažantů, koroptví, králíků a všelijaké té havěti. (Veselost. )

Zvěř ta se tu opatřuje způsobem co nejpečlivějším, množství hajných je opatřuje a hlídá, krmí atd., a když přijde příhodný čas, pozve se vysoké panstvo, a tu střílí se tu jako ve válce; Jeho Ex. pan místodržitel by nám to mohl dosvědčiti, jak slavné hony se tam konají a jaké hekatomby zvěře tam padají, i jakého veselí vůbec vysoké panstvo tam užívá. Při tom, bohužel, vážení pánove, lid si oproti tomu naříká a běduje (Slyšte!) nad zmařeným ovocem své námahy, nad zkaženou z veliké části úrodou.

Já jsem navštívil tuto krajinu počátkem letošního jara; všude jinde již se zelenalo osení utěšeně, když však jsem do obvodu velkostatku Kamenického přišel, tu nemohl jsem seznati, jsou-li tam pole ozimem oseta čili nic. Nebilo naprosto osení znáti, pole tam byla úplně holá, a na těchto polích shledávati bylo zakrnělé rostliny, pouze matičky uhryzené až do samých kořenů, pole pokrytá strusem, rozhrabána od koroptvi, stromky uhryzené, ano od srnců i vysoké stromky rozbité, vůbec spousta tam co největší. Je to obraz takový, že by člověk nad tím ustrnul; v tom mají ti lidé ubozí žíti, jsouce odsouzeni pracovati jen pro zvěř velkostatkářovu, neboť usedlosti jim tu ničeho nenesou.

Ve středu tohoto panství, - sděluji dále, abyste si učinili ještě lepší názor o tamních poměrech, že nachází se mezi Řepenicemi a Ladvím, ve středu panství jest remis, který měří na 260 měr.

Takový remis jest znamenitým pařeništěm zvěře, a jsoucnost jeho ukazuje k tomu, že děli se tam věci naprosto nepřiměřené.

Co další přiklad dovoluji si uvésti, že podle zpráv mně podaných nachází se tam na 400 kusů zvěře srnčí; taková zvěř, když vyjde do polí, nějakou škodu již udělá. Plodiny tu zkrátka ani nestačí růst pro zvěř. Dalo by se snad mysliti, že p. baron Ringhoffer, když takovou Škodu zvěří k vůli svému plesíru rolníkům tamnějším činí, ji také řádně nahradí, ale bohužel tax tomu není. Děje se to ovšem v jiných poměrech od jiných kavalírů; p. hr. Sylva Tarouca ku př. platí tolik na velkostatku Průhonickém, že mu tento velkostatek ani tolik nevynáší. Ale páni bar. Riughoffrovéjsou dobří obchodníci, umějí dobře počítati a zařídí se dle toho.

Ctěje věc vysvětliti, musím předem sděliti, že jeít vliv p. bar. z Ringhoffrů na Jílovsku tak mocný, že když se ustanovují vrchní rozsudí, obyčejně se mu učiní po vůli a dá se mu takový vrchní rozsudí, který jest na něm závislý. Račte uvážiti, jak rozhodnutí takového vrchního rozsudí může zníti; nejinak než jak si toho správa velkostatku přeje, jak si to přímo správa velkostatku diktuje. To mohu uvésti doložiti tím, že na př. v obci Repčické, která jest právě ve středu toho zaječího království, (veselost) dostal každý rolník za 1 konec výměry 1 zl. náhrady; kdybyste ale viděli to množství, zvěre, které se tam živí na polích té obce, musili byste s dobrým svědomím uznati, že škoda musí býti mnohokráte vetší a že 1 zl. na korec výměry jest náhrada naprosto nepřiměřená.

K tomu ti ubozí rolníci jsou tak spoutáni mocí velkokapitálu, který tam se zahnízdil, že ani nemohou podati zmateční stížnost, aby se další cestou bránili, k tomu ani se nemohou odhodlati.

Ovšem musí se uznati, že, co se týče pokroku na velkostatku se všecko podporuje.

co slouží k zvelebení krajiny, ovšem jen ve prospěch velkostatkářů. (Hlas: Toť se rozumí!) Prospěch ten je alfa i omega všecko počínání. Já nemohu však zamlčeti, že některým rolníkům se náhrady ty platí slušně.

Ale to jsou takoví lidé, kteří jsou velkostatkáři na ruku, a kteří mu to nekazí, kteří zase proto jsou následkem toho odměňováni.

Ale kdo jen trošku, když jest mu, ublíženo, se ozve, ten jest zkrátka odsouzen. Takoví velmoži, když k nim ubohý takový poškozený rolník přijde prosit, aby přece s ním měli útrpnost, a aspoň přibližné mu škodu nahradili, takový vysoký pán ho zkrátka odbude:

"Ja jsem jako svatý Mikuláš, komu chci, tomu nadělím, komu nechci, tomu nenadělím. " (Slyšte! Veselost, )

Tak pan baron z Ringhofferů.

Pánové, to jsou ovšem poměry velice smutné a mám za to, že tímto obrázkem poměrů na okresu jílovském na panství barona z Ringhofferů jsem zcela jasně ukázal, že jest rozhodně potřebí změny honebního zákona, že je potřebí změny takové, aby honitba společenská nesměla býti rozrušována, aby zkrátka nebyly zde podmínky takové, aby někdo mohl býti utiskován, aby někdo mohl býti zkracován. Jestli se přemýšlí o věci tak nebo tak, není možná úprava než navrženým způsobem a mám za to, jestliže užívání pozemku tímto zákonem bychom přiřkli pravým jeho vlastníkům, že bychom vyhověli jen plné spravedlnosti.

A co se týče velkostatkářů, mám za to, že oni mají pozemků dosti a také, jak jsem slyšel, toto najímání enkláv mnohé velkostatkáře beztoho omrzelo, poněvadž vidí, že se to nevyplácí a není o to co státi.

Tak se věci mají ve skutečnosti.

Abych ještě uvedl jednu okolnost, dovoluji si poukázati na to, že nejen na okresu jílovském kvůli zajícům vykupuji se vesnice, ale zejména i v lesnatých krajinách jihočeských dělo se to na mnohých panstvích také tak. Myslím, že takový úkaz je zarmucující a že nemůže nám býti lhostejno, když samostatní lidé se vypuzují ze svých sídel k vůli mizerné

zvěři následkem neutěšených poměrů ho spodářských a když se tam usazují dělníci a lidé nesamostatní.

Dovoluji si poukázati k tomu, že z historických pramenů - já trošku se obírám místopisem - jest úplně zjevno, že na př v každém okresu v král. Českém 5-10 obcí vymizelo a že na místech těchto obcí nyní nacházejí se lesy velkostatkářské. Počet těchto obcí můžeme do tisíce v Čechách počítati.

Podle mých zkoumání v některém okresu jsem našel až 15-20 zašlých obcí, obzvláště v lesnatých krajinách.

Má se to i dále díti?

Dovoluji si poukázati k jiné okolnosti, totiž k tomu, co jsem navrhoval v osnově zákona a to se týče toho, že zvěř vysoká má příště býti pouze chována v uzavřených oborách. Račte se zajisté pamatovati, že, tuším v r. 1896 odůvodňoval zvěčnělý kolega Jindřich návrh, aby se ze zemských prostředků poskytla pomoc obcím KubIovu a Broumům v okresu křivoklátském Toho příčina byla ta, že v době šetření zvěře docházela zemská zvěř z panství křivoklátského na honitbu, která byla pronajata, beze škod a tam činila ohromné škody, vlastníci pozemku nevěděli, co činiti.

Kolega Jindřich nevěděl si jiné rady, než aby žádal sněm království českého, aby těmto lidem zvláštní subvencí přispěl.

Dovolil jsem si na to poukázati, abych dokázal, jak důvodné jsou změny, které jsem ve svém návrhu uvedl, ovšem, že nemohu se o všech šířiti.

Jak jsem již z počátku pravil, já tímto svým návrhem nemyslil jsem dělati rozmíšky, nýbrž jen zlepšení nynějšího zákona, chtěl jsem, aby docíleno bylo poměrů zdravějších, a hlavně odstaveni té dosud platné zásady v zákoně honebním, která vrcholí v tom, že myslivosti má se co nejvíce šetřiti.

To jsem již napřed, velectění pánové, vyvrátil, že jest to stanovisko úplně nesprávné, že se podle toho říditi nemůžeme. Konečně ten důchod z celé myslivosti nestojí za to, aby se o něj hádky děly, a aby byl příčinou rozmíšek; jest to věc luksusu a nic jiného, a podle toho se to má posuzovati. To, co bylo právem dosavadním majitelů soukromých honiteb, se v tomto zákonu ponechává, totiž výhoda, kterou nemají vlastníci pozemků, které netvoří samy 115 ha nemajíce sami práva na těchto pozemcích honiti. To myslím, že může majitelům velkých statků úplně stačiti a že jest jen to spravedlivé, když každý užívati bude svých pozemků úplně a ve všem.

Já tedy, velectění pánové, mám za to, že ten návrh můj nebude nějakým kamenem úrazu, neb jím jedná se nám jen o napravení dosavadních skutečně neudržitelných poměrů. Opakuji, že tímto návrhem nemyslil jsem nic jiného než spravedlnost a žádám Vás, páni, abyste této spravedlnosti také zjednali úplně místa.

Dovoluji sobě slavný sněm žádati, aby tento návrh přikázán byl v ohledu formálním komisi pro záležitosti zemědělské. (Výborně. Potlesk).

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Veilangt jemand in formaler Beziehung das Wort?

Navrhuje se, by návrh odkázán byl komisi zemědělské.

Es wirdo beantragt, den Antrag der Landesculturkommission zuzuweisen.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest třetí čtení zprávy komise pro záležitosti okresní a obecní o návrhu poslance Dra Bedřicha Pacáka a soudruhů v příčině vydání zákona o užívání obou jazyků zemských při samosprávných úřadech a orgánech v království českém.

Nächster Gegenstanb der Tagesordnung ist die dritte Lesung des Berichtes der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangeleqenheiten über den Antrag des Abg. Dr. Friedrich Pacák und Genossen auf Erlassung eines Gesetzes betreffend den Gebrauch veider Landessprächen bei den autonomen Behörden und Organen im Königreiche Böhmen.

Zpravodajem jest pan poslanec dr. Brzorád.

Dávám jemu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Brzorád: Slavný sněme! Návrhnuli, by osnova zákona předloženého komisi pro obecní a okresní záležitosti o užívání obou jazyků zemských při samosprávných úřadech a orgánech v král. Českém v předešlé schůzi slavným sněmem v 2. čtení přijatá, dnes ve 3. čtení přijata byla.

Změny proti návrhu komise staly se následující: v § 1 bylo přijato v 2 odstavci místo "toliko v jednom jazyku zemském" - "toliko v jednom z obou jazyků zemských; " v německém tekstu

místo "nur in der einen Landessprache "nur in der einen der beiden Landessprachen"

V § 7 byl změněn odstavec, který nyní zní následovně: "Jemu však náleží jednati s obcemi svého okresu v jednacím jazyku těchto obcí, stejně i s jejich obyvateli, když tito užili jazyka jednacího obce. " V německém tekstu:

"Demselbem liegt jedoch ob, mit den Gemeinden seines Bezirkes in der Geschftssprache dieser Gemeinden, desgleichen auch mit den Einwohnern deiselben, wenn sie den Geschäftssprache der Gemeinde sich bedient haben, zu verkehren. "

V § 10. byl po odstavci 2. přijat odstavec nový, následující:

Při vyřizování záležitostí jednotlivých stran v král. hlavním městě Praze, pak v okresích a obcích, ve kterých dle výsledku posledního popisu lidu přiznává se nejméně jedna čtvrtina přítomného obyvatelstva k druhému jazyku zemskému (§ 3. a 7. ), může zemský výbor užiti onoho jazyka zemského, ve kterém sepsáno jest podání strany.

Sei Erledigung von Angelegenheiten einzelner Parteien in der kfgl. Hauptstadt Prag, dann in Bezirken und Gemeinden, in welchen sich mindestens ein Viertel der anwesenden Be= völkerung nach dem Ergebnisse der letzten Volkszählung zu der anderen Landessprache bekennt (§§ 3 und 7), kann der Landesausschuß jene Landessprache anwenden, in welcher die Eingabe der Partei abgefaßt ist.

Dále vynechám byl odstavec 3. tohoto paragrafu.

V § 12. byl změněn stilisticky německý text a po změně té zní § 12. následovně:

Die gesetzlich zuständige politische Behörde ist auf Ansuchen der Partei, welcher entgegen den Bestimmungen dieses Gesetzes die Annahme einer entweder direkt, oder durch die Post eingereichten Eingabe verweigert worden ist, verpflichtet, dieselbe zwangsweise zuzustellen, und die Partei hierüber zu verständigen.

V resoluci v odstavci 2. byla změněna slova: místo "té které národnosti", "ku své národnosti", takže zní odstavec 2. následovně:

2. aby vhodnými prostředky zabezpečena byla každému občanu plná volnost při přiznání se k tomu kterému obcovacímu jazyku a ku své národnosti, a aby o výsledku jednání svého sněmu zprávu podal.

V  německém textu:

2. Einem jeben Bürger durch geeignete Maßiegeln die volle Freiheit in dem Bekenntnisse zu dieser oder jener Umgangssprache sowie zu seiner Nationalität gesichert werbe.

Ueber das Ergebnis dieser Verhandlungen hat der Landesausschuß dem Landtage Bericht zu erstatten.

Dovoluji si opětně navrhnouti, aby zákon s těmito uvedenými změnami ve 3. čtení byl přijat.

Nejvyšší maršálek zemský: Předložím slavnému sněmu otázku, zda-li přijímá návrh zákona tak, jak se o něm slavný sněm usnesl v druhém čtení, také ve čtení třetím.

Ich werde dem hohen Hause die Frage vorlegen, ob dasselbe die Anträge der Commission, welche in aweiter Lesung angenommen worden sind, auch in dritter Lesung annehme.

Žádám pány, kteří tímto způsobem přijímají návrhy komise aby vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Commiffionsantrag annehmen, die Hand zu erheben.

Návrhy jsou přijaty.

Sie sind angenommen.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der