jsou základem toho, přesvědčí se také, že skutečně na tomto stanovisku naprosté spravedlnosti stojíme.

Ovšem předpokládá naprostá spravedlnost, aby základ k tomu byl spravedlivý, a proto souhlasím s p. referentem a souhlasím se vším, co v té věci bylo řečeno; že bude zapotřebí, co nejúsilovně naléhati na vládu, by při sčítání lidu zjednala spravedlnost poněvadž víme, co v té věci bylo činěno.

A jest to pravda naprostá, velectění pánové, co praví p. referent Dr. Brzorád, že vždycky, když my jsme byli ve většině na tomto sněmu a dělali jsme zákony urovnávající poměry národnostní, že vždycky isme hleděli s úzkostlivou spravedlivostí k tomu (Tak jest!), aby, velectění pánové, nebyl poškozen druhý kmen národa.

Naproti tomu nelze, pánové, na druhé straně neříci, přihledneme-li k návrhům, které staví naši němečtí krajané, když zde byli s velkostatkáři ústaváckými ve většině, že tyto návrhy této spravedlnosti nikdy neodpovídají.

A jest to, pánové, skutečně takové čestné vyznamenání našeho národa -, a já to řeknu upřímně -, vyznamenání našeho národa, že my jsme vzdor všem útiskům a vzdor všemu spravedliví ke všem.

Pánové, proč?

Poněvadž vidíme, kdybychom od tohoto stanoviska spravedlnosti ustoupili, že bychom opustili tu půdu pravou, na které stojíme, poněvadž na té půdě, pánové, my jediné můžeme vítěziti.

Velectění pánové, já jsem také toho pevného přesvědčení, že otázky jazykové ve své většině řešiti se musí na tomto slavném sněmu, a že dle ustanovení samé ústavy nynější, článku 11., jest kompetence sněmu ve většině případů dána.

Já, pánové, ale se neuzavírám tomu nikterak, že jest smíšená kompetence totiž, trojí v jazykových oborech - nebudu je zde vykládati - ale tvrdím konečně, že ve většině věcí náleží kompetence zemskému sněmu.

Velectění pánové, slyšíme nyní, že se zamýšlí vydati zákon jakýsi vedle článku 14. na upravení poměrů jazykových v českém království.

Pokud naše přesvědčení jde, my máme za to, že k tomuto upravení poměrů v jazykových v království českém říšská rada kompetentní není! (Tak jest! Výborně !)

Velectění pánové, my máme za to, že článku 14. užíti lze jen při takových záležitostech, které týkají se všech zemí na říšské radě zastoupených a k jichž rozřešení jest kompetence říšské rady.

Toho zde není.

Já, když to pravím, mluvím to zcela určitě, aby se na rozhodujících místech vědělo, že my v této otázce stojíme na stanovisku půdy českého sněmu (Výborně!), ačkoliv, jak pravím, nevylučujeme tu trojí kompetenci, o které bylo mluveno v různých řečech, a kterou před 2 lety Jeho Jasnost pan maršálek zemský jasně nastínil a já k tomu odkazuji, poněvadž jsem s tím, co tehda řečeno, souhlasil

Jest to zvláštní, že se dělají zákony na uspokojení poměrů v Rakousku jen pro české království.

Na jihu této polovice říše jest celá řada Slovanů v menšině nespokojených, kteří volají po právu a spravedlnosti, kde jsou ve většině němečtí národové. A proč tam se nečiní pokus vedle § 14. ? Tam jest ta půda. Pamatuji se dobře, že veškeří tito národové na jihu se dovolávali a dovolávají ve schůzích, které jsme s nimi společně měli, abychom nedopouštěli jednostranné řešení této otázky, aby byla řešena, tam poněvadž zde se má uspokojiti jedna část, která vlastně nemá důvodu k nespokojenosti, kdežto tam se neuspokojuje celá řada národů, kteří mají důvody k nespokojenosti.

Velectění pánové, my máme tento princip, aby se stalo uspokojení všech slovanských národů bratrských v této polovici říše, za důležitý proto, poněvadž v tom vidíme skutečné základ a spásu Rakouska.

My, velectění pánové, neříkáme, jak to říkají Němci: Rakousko musí býti německé nebo vůbec ne. Neříkáme opětně: Rakousko musí býti slovanské, nýbrž my říkáme: Rakousko musí býti ke všem národům stejně spravedlivé. Pánové, řekněme si to upřímně, když se mluví o poslovanění Rakouska, jest to vlastně náramný nesmysl. Račte uvážiti následující věc, že vlastně pojem "Slovan" není pojem, abych tak řekl, označující jednotlivé národy, nýbrž název souborný, jsou to Čechové, Poláci, Chorvati atd.

Dejme tomu, kdybychom my Cechové chtěli čechisovati tuto polovici říše, nechali by si to líbiti Poláci a obráceně?

Vidíte, že o těchto slovních věcech jest dobře mluviti, aby mimočeská veřejnost byla jaksi poučena, poněvadž tato hesla se do lidu házejí za hranice a věří se jim.

Jsem pro to, aby spravedlivým nárokům všech národů slovanských i jiných bylo vyhověno, což jest ovšem přirozené, a jsem rozhodně pro takovou říši, která takovýmto způsobem všem svým národům vyhoví, a neostýchám se, pánové, říci, že skutečně slovanští národové a také český národ dovedou svoji induidualitu udržeti jen uvnitř soustátí rakouského, jak jest utvořeno, když ke všem národům bude spravedlivo.

Pánové, velmi podstatný rozdíl mezi návrhem naším, pokud se týká upravení jazykových poměrů u obcí a u samosprávných úřadů vůbec a u soudů, vytknul velmi správně pan zpravodaj. Ta věc se nesmí házeti do jednoho koše. Když jsem řekl, pánové, že může býti ten zákon dobrým základem pro vystavění další budovy jazykové, tedy ty poměry u samosprávných úřadů a státních úřadů přece nejsou stejné, a nemůže se říci, že ten princip, který jest v tom zákoně vyjádřen, může býti také zcela přijat do zákona, upravujícího poměry jazykové u státních úřadů. Pan zpravodaj zcela správně pravil, že nyní zákonem platným jest jedna zásada, že v celých Čechách každý musí nalézti ve svém jazyku své právo. Já nebudu citovati ani zákon z r. 1848, jak nejvyšší soudní dvůr uznal, ale jest to ustálená prakse v té věci. Ale, velectění pánové, my víme, kdyby se přistoupilo k tomuto řešení, že se té percentuální sazby obyvatelstva dá užiti úplně ohledně vnitřního jazyka, ale jen částečně ohledně zevnitřního jazyka, a sice i tu, při t. zv. zevnitřnímjazyku, v němž se musí jednati s obyvatelstvem, jest možná, aby se přihlíželo k počtu, k percentuální sazbě, obyvatelstva menší, kteréž by přiměřený počet úřednictva při jednojazyčných úřadech odpovídal.

To jest co neodporuje principu rovného práva a čím by se také vyhovělo skutečným poměrům.

Velectění pánové, jest zajímávo, když letmo přehlédnete vývoj principií, jaký v té věci od let 1860 byl mezi Němci a Čechy, zajímavo jest, že professor Tomek r. 1848 svým návrhem v "Pražských Novinách" se postavil na stanovisko, které dnes hájíme my zde v Čechách, již zcela přesně.

Ale pánové, když se ohlédnete po těch principiích, co shledáváte ?

Nejprvé Němci žádali, že musí býti v celé zemi jednotný vnitřní úřední jazyk německý.

My jsme v těch dobách stáli na stanovisku: české jednání se stranami českými, německé jednaní se stranami německými český úřední jazyk v českých okresích, německý úřední jazyk v německých okresích. To byla první etapa jazykového vývoje.

Po té nastoupili Němci, když viděli náš směr, na zcela jiné stanovisko a žádali rozdělení celé země ve dva jazykově úplně oddělené oddíly v nichž by v jednom úplně byla vyloučena čeština ačkoli vice versa nikterak o tom nemluví.

Proti tomu, pánové, postavili jsme stanovisko oboujazyčnosti. To byla druhá etapa. V třetí etapě dospělo se k tomu, že konečně Němci nacionální strany řekli: "My připouštíme v českých krajích český vnitřní jazyk a Český zevnější jazyk a v německých krajích chceme míti německý vnitřní i německý zevnější jazyk. "

Když přihlížíme k těmto stanoviskům principielně, jak sám se jeví s obou stran, tu musíme říci vzdor tomu, že jsme dnes ještě daleko od sebe a že jsou zde na levici lavice prázdné: v principu jsme se dosti přiblížili, že jest jen zapotřebí dobré vůle, jak řekl p. posl. Brzorád, dobré vůle a zpravedlivého nazírání, abychom v těchto věcech dosáhli konečně možného spolužití.

Pánové, oč se nyní jedná? Co se týká vnitřního jazyka, myslím, že jsme zde již dosti blízcí, bude se jednati jen o principielní sazbu mezi námi, kteráž když bude spravedlivá, najde ohlasu na obou stranách. Co se týká zevnějšího nařízení, tu musí každý uznati, že naše stanovisko je správné, když žádáme, že každá věc musí býti vyřízena v tom jazyku, v jakém podání bylo učiněno, k eventuelně v civilním jednání projednávána. Němečtí spolukrajané naši tuto zásada rozumu a spravedlnosti podnes nechtějí 'připustiti, ač, velectění pánové, s naší strany se praví: "Vždyť je možno tam, kde naše menšiny jsou malé, nějak přiměřeným počtem úřadníků jazyka znalých tomuto našemu požadavku vyhověti a také vice versa a pánové, kdyby stálo to i několik set tisíc zlatech více toto zřízení jazykově znalých úředníků, ovšem úředníků skutečných, to myslím, v Čechách stálo by za to, aby takovým způsobem bylo učiněno zadost jednak rovnému právu, jednak skutečným poměrům stávajícím. Velectění pánové, já jsem o tom přesvěčen, že jediné místo, kde se může stati mezi oběma národy tuto zemi obývajícími jakés dohodnutí a smírné jednání, jest sněm království Českého.

Já jiné půdy k tomu neznám a Vy, velectění pánové, kteří jste ve sněmu českém, a to vidíte a stopujete, shledáváte sami, že, když se tu sejdeme a pracujeme s našimi spolukrajany německými věcně, tyto ostrosti, které mezi námi ve skutečnosti jsou se otrou, a vždy se sblížíme, a v komisích nastane nálada lepší vůči všemu nazírání.

Ovšem nemohu zapříti, že každý poslanec, když jest sám, jest mnohem přístupnější a přívětivější, než když je v rudlech, poněvadž poslanec jednotlivý jest docela moudrý, kdežto, jak je v rudlu, je všechno namáhání marné.

Věc tato platí ve všech parlamentech na světě, v kuloarech se mluví mírně, kdežto jinak jest, když se mluví pro veřejnost.

Chovám to přesvědčení že změniti se mohou poměry politické i národní v Cechách i v celém Rakousku jen smírem jak to říkají Němci, "von Volk, zu Volk, od lidu k lidu" a že jest potřeba, abychom k takovém smíru pracovali, a aby několik lidí z obou národností, kteří tak smýšlejí a dovedou klidně uvažovati, se sešli beze všeho hluku a křiku dohromady a zkusili, nešlo-li by to, by se ten odpor dal přemoci.

Taková otázka, jakou jest spor mezi námi a Němci, se neřeší za hlaholu trub a bubnův, taková otázka se neřeší za víru veřejnosti, taková otázka resp. základ k ni dá se položiti jen při klidném uvažování. (Posl. Březnovský: Tisíc roků se s nimi srovnáváme. )

Velectění pánové, já věřím, že v budoucnosti stane se dohodnutí mezi národy. Proč tomu věřím ? Poněvadž nás, velectění pánové, k takovému skutečnému smíru, nás i naše německé spolukrajany, dožene hospodářská nutnost (Tak jest. )

Neračte zapomenouti, že poměry mezi námi a Němci hospodářské a kulturní jsou takového druhu, že vyžadují plné spolužití obou národů a že, když nastane hospodářská nouze, tato nás dožene k tomuto vzájemnému dohodnutí.

Velectění pánové, Vy se mne tážete, zdali dnešní doba jest právě ona doba, a zdali jsou tu k tomu lidé?

Velectění pánové, když se mne takto zeptáte, zda-li jest tu doba a zda-li jsou tu lidé, řeknu následující:

Doba jest ještě daleká, tak alespoň to vidím já v nazírání svém a myslím, že takováto doba musí býti připravena, že musí býti vzduch, lid, který má dobrou vůli.

Velectění pánové, když se dnes podíváme na strany německé v říšské radě a vidíme tam tolik a tolik stran a straniček, které jedna drahou potírají, tu myslím, že nemůžeme, velectění pánové, říci, že by to byla doba, abychom k tomu názoru, který jsem zde pronesl, přistoupili. My jsme to prohlásili už několikrát, a myslím, že to nikdy nevadí, prohlásiti to opětně, že my jsme vždy byli a jsme hotovi v zájmu této vlasti uzavříti smír národnostní, ale, pánové, jedině na základě spravedlnosti, poněvadž víme, co by to  pro Čechy i Němce znamenalo v ohledu hospodářsko-kulturním, ba i politickém. A litujeme velice, že naši spolukrajané necítí ony hroty a nevidí ty těžké páže, které tlačí a doléhají na dvéře této sněmovny, totiž otázka sociální, že nevidí, že skutečně do jisté míry jest nebezpečí pro nás, oba národy, v této věci, a že jest zapotřebí, abychom byli v této věci připraveni a nebyli událostmi překvapeni.

Velectění pánové, možná, že otázka tato se bude chtíti řešiti mezi námi teprve tehdy, až otázka sociální v plné své síle na nás se přihrne, a kdy nebude již možno tuto otázku řešiti, a kdy nebude již ani takové nálady řešiti tuto otázku v duchu spravedlnosti.

Pánové, kdyby tato otázka mezi námi a našimi spolukrajany byla urovnána, jest jisto, že by také ostatní otázky snadněji byly urovnány, poněvadž tato otázka jest základem ke všemu, poněvadž jazykovou otázkou všecky ostatní otázky jsou prosákly a nedají se věcně posuzovati ani na říšské radě ani na sněme; jsou to otázky kulturní a hospodářské, kterými ona ako červená niť se províjí.

Dokud se otázka jazyková neodloučí, nebude možno věcně otázky tyto posuzovati, a dokud se nevezme možnost jednání o  věcech jazykových a národnostních říšské radě, nebude ani tam možno jednati o těch záležitostech, o kterých se nyní jedná.

Tím končím. Je to několik slov, která jsem měl za nutné říci s tím prohlášením, že my jsme byli a budeme vždy pro smír národnostní, ale, velectění pánové, jen a jen na stanovisku naprosté spravedlnosti a že my od naprosté spravedlnosti neustoupíme ani na krok, že my při spravedlnosti budeme státi a zůstaneme státi, i  kdyby se na nás žádalo, nevím co.

Tím končím známými historickými slovy: zde stojíme a nemůžeme jinak (Výborně, výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský. Dávám slovo p. poslanci dra. Schönbornovi.

Posl. hr. Vojtěch Schöenborn: Slav. sněme! Jenom několika slovy po zajímavých vývodech p. zpravodaje a p. řečníka, který právě ukončil svou řeč, dovolím si ukázati k tomu, jak nalehavá potřeba toho vyžaduje, aby z důvodů praktických zákon, jehož projednáváním dnes se obíráme, stal se skutkem.

Co nejvřeleji lze vítati, by zákon takový nabyl platnosti, a to jednak z důvodu hájení rovnoprávnosti, která nám všem leží tak velice na srdci, za druhé poněvadž toho vyžaduje vývoj styků mezi samosprávnými orgány, aby veškeré obtíže, jež zvláště v poslední době těmto stykům se postavily vstříc, byly cestou toho zákona odstraněny.

Pokud se týká prvního požadavku, totiž rovnoprávnosti, bylo by lze ovšem právem k tomu poukázati, že jakousi odpomoc poskytuje nám známý čl. XIX. st. z., z. a že skutečně během posledních dob při sporech, které v tomto směru se vyskytovaly, toho článku s úspěchem bylo použito.

Avšak někdy užívání čl. XIX. základních zákonů staví se vstříc jakési obtíže; předně jest někdy sporno, zdali zcela všeobecně vyslovené zásady čl. XIX., pro niž, jak známo, není žádných prováděcích předpisů, lze v jednotlivém případě skutečně užívati, kdy dle domnění jednotlivých stran stalo se porušení zásady v článku tom vyslovené; za druhé všeobecný předpis čl. XIX. nedostačuje vždy tam, kde nejedná se o specielní podání stran, nýbrž kde by spravedlnost a slušnost vůči jistému počtu jinojazyčného obyvatelstva v obci ohled na menšinu toho vyžadoval, by jednáno bylo s příslušníký menšiny v tom jazyku, v němž podání jejich jsou sepsána a jehož vůbec užívají.

Ještě citelněji jeví se však potřeba uskutečnění takovéhoto zákona, hledíme-li na vývin styků mezi samosprávnými úřady.

I zde mohlo by se k tomu ukázati, že i zdečl. XIX. státu z. z. poskytuje jakousi odpomoc, vycházíme-li z úvahy, že sice každá korporace samosprávná má to právo, aby sama sobě určila jednací, pokud se týče, úřední svou řeč, že však z tohoto práva nutně vyplývá též povinnost, aby stejného práva korporací jiných bylo plně šetřeno.

Avšak hlavní překážku, aby v tomto směru dovoláváno se bylo čl. XIX., tvoří okolnost ta, že článek XIX. postrádá veškeré sankce pro případ, že by nebylo jeho šetřeno a že tedy, kdo chce se odvolávati k tomuto článku, musí se domáhati toho, aby donucovacích prostředků, které tu jsou v obecním zřízení nebo v zákonu o okresních zastupitelstvech, bylo užito, a sice užito státními orgány.

Tu ovšem, a je to zcela pochopitelno, u státních orgánů může se ukázati pochybnost, zdali v jednotlivém případě všeobecného pravidla čl. XIX. lze užíti, a zda i již v tom, že některá samosprávná korporace zdráhá se jednati v tom či onom jazyku, leží dostatečný k tomu důvod, aby proti ní na základě zmíněného článku užito bylo prostředků donucovacích obecního zřízení nebo zákona o okresních zastupitelstvech. Právě ta okolnost, že v jednotlivých případech o užívání donucovacích prostředků v tomto směru vyskytuje se tato pochybnost, která někdy jest zcela nepochopitelná, právě ta okolnost nejvíce nasvědčuje nutnosti, aby zákon podobný, jak dneska se nachází na denním pořádku, skutečně stal se platným.

Avšak i ten, kdo bez ohledu na jazykové předpisy v tomto království sleduje s pozorností, maje k tomu příležitost, vývin styků mezi samosprávnými orgány, musí doznati, že zákona takového v nynější době jest nanejvýš zapotřebí.

Budiž mně dovoleno abych, jakožto referent zemského výboru v podobných záležitostech zde uvedl některá, dosti zajímavá data o tom, jak v posledních letech vzrostl počet oněch jazykových sporů, v kterých zemský výbor byl nucen smírně nastupovati a hleděti, aby spory takové byly odklizeny. Mám před sebou seznam takových jazykových sporů od počátku roku 1886. V tomto roce byl toliko jeden případ, kde zemský výbor byl nucen v jednání zasahovati. V r. 1887, bylo případů takových 23, v r. 1888, 18 případů, v r. 1889 6 případů v roce 1890 7 případů, v r. 1891 11 případů, v r. 1892 7 případů, v roce 1893 4 případy, v r. 1894 5 případů, v r. 1895 6 případů. Pak přicházíme k rychlejšímu vzrůstání takových sporů; již v roce 1896 máme sporů 26, v roce 1897 42, v minulém roce 1898 bylo sporů 96, a letos počítaje do 20. dubna letošního roku máme již více než polovici všech případů, které loni se přihodily, totiž 48 případů.

Při bedlivém zkoumání těchto seznamů, které zajisté poskytují dosti smutný dojem, namane se nám několik zajímavých úvah.

Předně sluší k tomu ukázati, že v dřívějších dobách jazykové spory byly vyvolávány výhradně myslím tím, že německé korporace samosprávné nepřijímaly nebo zdráhaly se vyřizovati podání v jazyku českém učiněná. Teprvé v posledních letech jeví se některé případy, ovšem případy v počtu mnohem menším než jest počet případů, na které zrovna jsem ukázal, kde i korporace české s výslovným poukázáním k principu retorse zdráhají se někdy přijímati podání německých:

V dřívějších letech skoro vždy, nebo mohu snad říci, "vždy, docílil zemský výbor, ač nemohl se odvolávati na nižádný zákon, svým zasahováním do těchto sporů toho, že dotyčná korporace skutečně konečně přijala dotyčné přípisy nebo podání a vyřizovala je pak ve vlastní řeči úřední nebo jednací.

Teprve v poslední době nebylo vždy možná, aby zemský výbor toho docílil, ano v některých případech došlo i k tomu, že samosprávné korporace na které zemský výbor se obrátil, hleděly malichernými vývody polemisovati proti zemskému výboru, dokonce i neslušným tonem a hledely, aby bylo užito donucovacích prostředků, - aspoň byla viditelná snaha čelící k tomu - aby k takovým donucovacím prostředkům skutečně došlo. Tak jedna obec, ač dotyčné usnesení jejího zastupitelstva politickým úřadem bylo zrušeno, přece zdráhala se dotyčný výnos zemského výboru přijmouti.

Jiné obecní zastupitelstvo usneslo se na tom, že ani dvoujazyčných oběžníků zemského výboru přijímati nebude.

Obdobných případů mohl bych uvésti více. I to domnění mohlo by se skutečně vyskytnouti, že v některých případech tvoří spor národnostní jen jakousi záminku. Ovšem nechci to přímo tvrditi, ale je to přece divné, že zrovna v takových případech, kde by se jednalo o obtížení dotyčných orgánů v ohledu peněžním, zvláště v chudinských věcech, vyskytuje se snad nejvíce takových jazykových sporů. (Posl. Březnovský volá: Když mají něco brát, tu rozumí česky. )

Tak na př. jedna obec, která ovšem jest německou, o kteréž by však bylo lze mysliti, že tam jednáni s příslušníky druhé národnosti se vyskytuje častěji, zdráhá se přijímati přípisy podobné, poněvadž nejsou v jejím jazyku sepsány.

Okresní výbor český jeden zdráhal se přijímati přípisy v chudinských věcech pocházející z ryze německé krajiny Štýrské a napsal na to: pište česky!

Jednou obec německá na rozhraní českém, ku kteréžto patří čistě česká osada, zdráhala se přijmouti v chudinské věci připiš, poněvadž je sepsán v jazyku českém "jí docela neznámém" atd.

To jsou úkazy, které jsou skutečně dosti truchlivé. Ze všech těchto důvodů zajisté vychází na jevo, že jest nezbytnou potřebou, aby podobný zákon přišel k platnosti. Již ve zprávě komise bylo k tomu ukázáno, že sl. sněm i v nynějším faktickém svém složení má povinnost, aby se na tomto zákonu usnesl a pan řečník, kterýž právě ukončil, obíral se důkladně touto okolností; nebude tedy třeba, abych se též já o tom šířil.

Chci jen krátce ještě říci, že, pokud se týká vnitřní struktury zákona, mohou býti různé náhledy; nemohu jinak, než podotknouti, že bych si snad býval přál, aby v některých paragrafech jiných zásad bylo užito, avšak hlavní věcí, na které nám musí záležeti, jest ta, aby skutečně rozumnými a dobře srozumitelnými zákonnitými předpisy dotyčné poměry byly upraveny.

To jest ta hlavní věc a té, myslím, bude vyhověno.

Pokud se pak týká debaty podrobné, dovolím si u tří paragrafů učiniti krátké návrhy opravné.

Ve dvou případech týkají se jen doslovného znění, proti kterému, myslím, nebude žádné námitky, v jednom případě pak jedná se o to, aby jeden odstavec byl vypuštěn a nahrazen odstavcem jiným.

Myslím, že mohu říci na základě zkušeností nabytých při jednání zemského výboru, že bude to v zájmu zákona, provede-li se tato změna, která na principu samém pranic nemění. (Výborně, výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Není více nikdo zapsán v generálním rokování za řečníka.

Es ist niemand mehr in der Generaldebatte zum Worte gemeldet.

Prohlašuji generální rokování za skončené.

Ich erkläre die Generaldebatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. dr. Brzorád: Poněvadž nikdo proti principu ani hlavním zásadám zákona se nevyslovil, myslím, že nepotřebuji vývody své rozšiřovati a opakovati, a prosím slavný sněm zcela krátce, aby vstoupil do podrobného rokování o tomto zákoně.

Nejvyšší maršálek zemský: Na konci rokování povšechného jest mně předložiti slavnému sněmu otázku, zda-li přijímá návrhy komise za základ rokování podrobného.

Am Schlüsse der Generaldebatte habe ich dem dem hohen Hause die Frage vorzulegen, ob dasselbe die Antrage der Commission als Grundlage der Specialdebatte annimmt.

Žádám pány, kteří na tuto otázku odpovídají kladně, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche Die Frage bejahen, die Hand zu erheben.

Jest přijato.

Es ist angenommen.

Zpravodaj dr. Brzorád (čte: )

§ 1.

Zastupitelstvu obecnímu přísluší ustanoviti svůj jednací jazyk pro všechny záležitosti samostatného i přeneseného oboru působnosti.

Ustanovuje tudíž zastupitelstvo obecní s vyhražením nařízení obsažených v §§ a., 3. a 4. tohoto zákona, mají-li jednání obci náležitá býti provedena toliko v jednom

jazyku zemském, anebo má-1i a v jaké míře býti při tom též užíváno druhého jazyka zemského.

Landtagssekretar Höhm (liest: )

§ 1

Der Gemeindevertretung steht die Fesisezzung ihrer Geschaftssprache für alle Angelegenheiten des selbstständigen und des übertragenen Wirkungskreises zu.

Sie bestimmt daher unter Vorbehalt der in den § 2, 3 und 4 dieses Gesetzes enthaltenen Anordnungen, ob die der Gemeinde obliegenden Geschäfte nur in der einen Landessprache geführt werden, oder ob und in welchem Maße hiebet auch die andere Landessprache in Verwendung kommt.

Nejvyšší maršálek zemský:

K tomuto paragrafu se přihlásil ku slovu p. posl. hrabě Schönborn. Dávám jemu slovo.

Poslanec hrabě Schönborn: Slavný sněme! Dovoluji si navrhnouti len malou změnu stylistickou a sice v tom směru, aby ustanovení § 1., které mluví o tom, že se usnáší obec na tom, aby bylo jednání provedeno jen v jednom jazyku zemském, bylo stylisovano jako § 5., jednací o okresu.

Navrhuji tudíž, aby § 1. zněl, jak následuje:

Ustanovuje tudíž zastupitelstvo obecní s vyhražením nařízení obsažených v §§ 2., 3. a 4. tohoto zákona, mají-li jednáni obcí náležitá býti provedena toliko v jednom z obou jazyků zemských anebo má-li a v jaké míře býti při tom též užíváno druhého jazyka zemského.

Der deutsche text lautet:

Sie bestimmt daher unter Vorbehalt der in den §§ 2, 3 und 4 dieses Gesetzes enthaltenenen Anordnungen, ob die der Gemeinde ob liegenden Geschäfte nur in der einen der beiden Landessprachen geführt werden, oder ob und in welchem Maße hiebet auch die andere Landessprache in Verwendung kommt.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádám pány, kteří tento návrh podporují, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag unterstützen, die Hand zu erheben.

Návrh je dostatečně podporován.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt

Žádá ještě někdo za slovo k § 1. ?

Verlangt noch Jemand zu § 1 das Wort?

Prohlašuji rokování za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj Dr. Brzorad: Přistupuji k návrhu p. posl. hr. Vojtěcha Schönborna.

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasováni.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasovaní jest § 1

K odstavci 1 tohoto článku nabylo činěno žádných návrhů na změnu; dám tedy hlasovati o tomto odstavci dle návrhu komise.

K odst. 2. činí p. posl. hr. Schönborn návrh na změnu ku které p. zpravodaj přistoupil.

Dám tedy hlasovati o odst. 2. dle zněni p. posl. hr Schönborna a pro ten případ, že by nebyl tento odstavec přijat dle tohoto znění, dám hlasovati o tomto odstavci dle znění komise.

(Gegenstand der Abstimmung ist der § 1. Zum Absatz 1 wurde kein Antrag gestellt. Ich werde denselben daher nach der gedruckten Commissionsvorlage zur Abstimmung bringen.

Zum Absatze 2 hat der Herr Abgeordnete Graf Schonborn einen Abänderungsantrag gestellt. Ich werde daher diesen Absatz nach der Fassung des Herrn Abgeordneten Grafen Schonborn zur Abstimmung bringen.

Sollte derselbe in dieser Fassung nicht angenommen werden, so werde ich die Fassung des gedruckten Commissionsantrages zur Abstimmung bringen

Činí se proti tomuto způsobu hlasováni námitka?

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Nebyla činěna námitka.

Es ist keine Einwendung erhoben worden.