Ano, pánové, jestliže jest pravda, že nalézá se již pod vlivem disciplíny vojenské, tedy musí poslechnouti, a my to uznáváme.

Avšak vzniká ta jiná ještě otázka: Jest toho nezbytně třeba, aby dotyčný představený mu takový rozkaz dal ? (Tak jest!)

Děje se to jinde? Děje se to všude?

O tom ještě jsou různé spory, a já myslím, kdyby dotyčným stranám opravdu upřímně na tom záleželo, aby se odstraňovalo, co nás dělí, a naopak by vyhledávalo, co nás spojuje, (Tak jest!), ak by se takové při nejmenším zbytečné příkazy nedávaly.

(Tak jest! Výborně! Hlasy: A provokativní !)

Zde, velectění pánové, jsme při jádru celé otázky. A já nevzpírám se, abych i v tomto ohledu byl zcela upřímný.

Jak se věci vyvinuly ?

My jsme již dlouho a dlouho vyjednávali o tom, aby s hlediště přesně jen toho, ne snad z nějaké snahy, podkopávati autoritu služební řeči vojenské ani nám nenapadlo, velectění pánové! ale s hlediště té jisté vhodnosti, té jisté vzájemné snahy si vyhověti, nějaký modus se našel, kde by jak citlivost národa českého, tak i známá citlivost úřední zůstávaly netknuty. A když jde všem skutečně o dobrou věc, pánové, pak se podobný modus vždy také najde.

Na nás to nejlépe viděti,    jak jednáme, jakých obětí mnohdy    přinášíme, abychom my tento modus    zachovali! (Tak jest!)

Já myslím, že jsme také oprávněni, aby, pokud možno, pokud se spravedlností, pokud s potřebou státu se snáší, tento modus byl zachován též se strany jiné. Ale tu, pánové, hned se přijde s námitkou, na příklad, že úřad nemůže kapitulovati před okamžitou libovolností některého jednotlivce ! - Dobře!

Já se s tím srovnávám, též já při vší své svobodomyslnosti a při všem demokratismu uznávám, že jest potřeba pořádku, že jest potřeba discipliny. Ale, velectění pánové, ten pořádek a ta discipliná nesmějí se octnouti na zcestí, pouhé marnivosti, (Tak jest!) ať politické vůbec, ať marnivosti některého stavu!

A, pánové, já toho lituji, pravím to zase upřímně - že částečně i naší vlastní vinou, ne naší co poslanců, nýbrž vinou některých příslušníků našeho národa, právě i tato otázka octla na této půdě marnivosti!

Tato nešťastná politická marnivost, velectění pánové, zplodila již velmi mnoho zla.

My musíme, pánové, k tomu hleděti, abychom podobné věci řešili způsobem, který vede k cíli, a sami si také nepřivalovali překážek do cesty.

A to je důvod usnesení poslanců Vašich v říšské radě, usnesení, které bylo též schváleno naším výkonným výborem, že nemá více býti dotýkáno této otázky, nýbrž že uloženo je poslancům Vašim, těm, kteří zvoleni budou příště do delegací, by tam na místě povolaném hleděli účelně zjednati nápravu, a to poslanci Vaši poctivě i vykonají. Výsledek potom srovnají se svou zodpovědností a rozhodnou se o dalším svém postupu.

Zde, velectění pánové, o této otázce dále rokovati a snad konkrétní nějaké návrhy činiti zdá se mi naprosto od místa; vždyť konečně sám pan Dr. Baxa odporučuje návrh komise k jednohlasnému přijetí.

Tím, že uchopil jsem se slova, chtěl jsem na jedné straně vyvrátiti možnost výtky agitační, - výtky, jako by poslancové čeští povinnost svou byli zanedbali; na druhé straně ale též ohraditi se proti insinuaci, jako by poslancové čeští, jako bychom my, kteří dnes neseme zodpovědnost za českou politiku, snad chtěli vystupovati proti uznanému zákonu, snad chtěli vnášeti boj národnostní také do armády, kterou i my pokládáme za zjevného představitele síly a moci tohoto státu, ohledně kterého jen vřele si přeji, aby silným a mocným osvědčil se v každém směru, nejen proti svým nepřátelům zevnějším. (Výborně ! Hlučný potlesk!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásili se k slovu pp. posl. Dr. Šil, Dr. Pacák a Dávám slovo p. posl. dru Silovi,

Posl. Dr. Šil: Slavný sněme! Já chci jen několik málo slov přičiniti k této věci, o které bylo široce rozkládán z obou stran.

Já chci ukázati na jinou věc, která během debaty se sběhla, a která mě a jak já myslím, všecky nás v nejvyšší míře musila rozčiliti a rozrušiti. Co a jak ráčil Dr. Engel vykládati o jednání delegace, jak si bude počínati naše poselstvo v delegaci, beru velmi rád na vědomi, a přál bych si také, aby skutečně také houževnatě zůstalo se státi na tom stanovisku pevně a určitě, aby v takových věcech se nepovolovalo, jako se to jindy stalo a nedali se nikterak oblouditi nějakým krásným slovem a zase k poslušnosti přivésti. (Posl. Březnovský: "Pro zvýšení gáže důstojníkům !")

Já také dobře znám Dra Engla způsob a talent jeho, velmi galantně i s velkou noblesou mluviti, ale myslím, že dnes specielně po slovech p. místodržitele by bylo bývalo na místě drobet rázně akcentnovati českou věc.

P. Dr. Engel neslyšel určitá slova od p. místodržitele, že by nebyl takový "Erlass", od ministerstva, o kterém se pan Dr. Baxa zmínil, a který byl v novinách uveřejněn, a který nebyl popřen, nebyl vydán.

Já jsem o tom přesvědčen, že něco podobného, kde naše "zde" se prohlašuje za zločin snad velezrády nebo při nejmenším zločin vzpoury, že takové nařízení bylo od vojenské správy vydáno (Březnovský: Wolf ho dostal! Wolf má známosti s důstojníky. ) O této věcí samotné ale promluví myslím p. Dr. Pacák, přenechávám mu to celé. S právnického stanoviska dokonce nechci vykládati o věci. Ale k jednomu musím ukázati, totiž k tomu, že stalo se, co se státi zase nemělo a za jiných okolností k čemu by strana naše nikdy nebyla přistoupila, že místodržitel se vzchopil a ujav se slova, kdežto před ním mluvil a direktně jeho se dotazoval český řečník, odpovídal pouze německy, to při nejmenším jest nešetrné. Tech několik kusých, zkomolených a špatně česky pronesených slov, jak pan místodržitel učinil na začátku, aby to opentlil a nás uchlácholil, nám nemůže postačiti. Co by se dělo, kdyby zde byli Němci, kdyby Dr. Baxa byl Němec a dotazoval se německy, a místodržitel království českého vstal a tím způsobem mluvil česky naproti Němcům ?

Stalo se jednou, že hrabě Thun také mluvil německy a my jsme tomu zabránili. Já se divím a mrzí mě to, že ten duch z českého poselstva vyšel. Není potřeba, dnes dokonce ne, když Němci tu nejsou, aby z vládních lavic bylo na český dotaz německy odpovídáno. Jak uráží správa vojenská, tak i správa civilní, a všechna správa, v tom vidím tu nevážnost a to znevážení jazyka národa českého. Jestli my v tom neuděláme nápravu a nepostavíme se energicky a pořádně neukážeme zuby, půjde to s námi pořád hůře na té ploše, na které dnes jsme, a dostaneme se bůh ví kam, k dobrému to sotva ale půjde.

Odpovídám ještě jen slovo Dr. Englovi, vyzval mne onehdy a tehda nemohl jsem mluviti. Odpovídám tedy dnes: že myslím, že jsme tu nejzašší možnou hranici umírněnosti překročili a že český lid již plně nepochopuje při nejmenším to stanovisko jeho delegace a jeho poselství. Pánové, tak se věci mají.

Pánové, těch několik slov jsem chtěl přičiniti, poněvadž mne do duše vzrušilo, když pan místodržitel vstal a začne v českém sněmu na českou řeč německy odpovídati. (Výborně, Výborně, potlesk)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní ke slovu pan posl. dr. Pacák.

Posl. dr. Pacák: Velectění pánové, já sice vím, že je ustanovení jednacího řádu, že zástupce vládní se může ujat slova v té neb oné řeči.

Ale velectění pánové, já nemohu tajiti, že mně také tento způsob, který se závádí, aby na české řeči poslanou odpovídáno bylo jen krátce česky a potom úplně německy se nezamlouvá, že neodpovídá tomu zvyku, který zde v českém království panoval, ani rovnému právu jazyků, že na české řeči po česku bylo odpovídáno, na německé po německů.

Arciť podotýkám, že jsem si vědom, že vládní zástupce má právo učiniti to, co zde bylo řečeno. Pan kol. Šil může

býti presvědčen, že nás neobloudí žádný ministr, (Posl. dr. Šil volá: Dej Pán Bůh) a to proto, že zůstaneme pevní a že obhájíme práva svého národa.

A konečně když se člověk rozčílí, pak v přílišném rozčíleni mnohdy přestřelí vpravo nebo vlevo.

Při posuzování politických poměrů musí míti člověk pravý český národní cit a pravý český zdravý lidský rozum.

A tyto dvě věci společně, když jsou ve stejném souladu, zajisté dovedou náležitým způsobem pracovati ke prospěchu lidu a národa.

Já souhlasím úplně s návrhem, který byl učiněn, poněvadž mám za to, že není skutkové povahy v tom činu, který zde byl uveden.

Ale velectění pánové, ač nesouhlasím s tím, že bylo nastalo promlčení, poněvadž zde již rozsudek vynesen byl, myslím, dle celého stavu věci právnicky vylíčeného, že skutkové povahy zde není.

Já o této věci mluviti pře tanu a vrátím se k předmětu, o který se jedná. Že celá věc v Cechách vzbudila bouři, tomu se nedivte; proč, vysvětlím dále.

Co se týká postupu, souhlasím na prosto a z plna s tím, co zde byl p. kol. Engel řekl, avšak nezazlívám křídlu radikálnějšímu, když v této věci se ozvalo, kteráž zajisté se k tomu hodí, aby se zde o ní hovořilo.

Velectění pánové, mám prosbu na p. místodržitele, kdyby laska ě si odvykl slovo Staatssprache poněvadž na člověka to velmi neblaze působí, když slyší, slovo "Staatesprache, " která dala by v této říší podnět k boji nedozírnému. I jsem přesvědčen, že to byl lapsus, a že tento lapsus bude po přání kolegy Engla opra ven. Ale, pánové, dvě řeči se musí konstatovati, předně, že nejsme proti řeči armádní, co řeči armádní nejsme (Posl. Sokol volá: Oho !) Já myslím, že mluvím jménem většiny naši a pan posl. Sokol rač dočkat až domluvím a pak uzná sám, že se mnou souhlasí.

Ale žádáme, aby se plnila ustanovení o věci plukovní a aby byla plněna ustanovení zákona. Neračte se klamati.

To jest veliký rozdíl, armádní řeči my se nedotýkáme a Uhři také se jí nedotýkají, to jest jiná řeč, já nemluvím o zemské obraně, o honvedech, kde jest řeč horvátská a uherská a jen chci konstatovati, že my co celek armádní řeči se nedotýkáme. Jest ale ustanoveno, že vůči mužstvu užívati se má plukovní řeči a v oněch ustanoveních, která platí o kontrolních shromážděních, není ustanovení, které by imperativně nařizovalo, že se musí užívati němčiny. To jest okolnost, která nás vede k tomu, abychom o té věci promluvili.

Já, velectění pánové, neváhám přiznati, poněvadž jsem zvyklý mluviti dle svého přesvědčení, že já nesouhlasil s tím způsobem, jak se věc chtěla dobývati, a souhlasím úplně s kol. Englem, poněvadž jsem si vědom, že by bylo bývalo možno v této věci více dosáhnouti, kdyby nebylo bývalo těch jednotlivých výstřelků.

Máme zkušenost, kterou jsme dosáhli v takovýchto věcech, když přijde ke klidnému a rozumnému uvážení. Že musí se k tomu dospětí, že my máme věcně pravdu dle ptávajících zákonů a že v nynější chvíli jest to skutečně tak, jak dobře kol. Engel řekl; takovou marnivostí, jež se zračí ve řečích oficiálních "my neustoupíme nynějšímu terorismu. "

Velectění pánové, jaká ustanovení platí ohledně kontrol nich shromáždění? Já je nemám po ruce, ale znám je velmi dobře. Ale tam stojí výslovně, že při kontrolním shromáždění při vyvolání jmen má muž předstoupiti, "vorzutreten" a svou knížku předložiti, "sein Büchlein vorzulegen. "

Pánové, tak to tam stojí výslovně a já na to upozorňoval svého času, ale řeklo se, což když prý je veliký sál a muž se nemůže protlačiti, ale prosím, pánové, to přece všude stojí, že se má s mužem mluviti pokud možno v jeho mateřské řeči.

Když jsme svého času společně s kol. Englem jednali s ministrem války o těto věci, tedy on sám musil tehdáž doznati, že náš názor nepostrádá své podstaty.

Ale, velectění pánové, jednu věc musím zde určitě vytknouti, a sice že nám českým poslancům nemůže býti činěno nižádných výtek, a že jsme, jakmile jsme se o věci dověděli, ihned učinili náležité kroky.

Pánové, první případ jest, nemýlím-li se ovšem v této chvíli, nemám nic po ruce, - případ Dra Drbala na Moravě a tehdy byli jsme právě v delegacích a dostali jsme telegram z Těšína, že se ta věc udála, a my jsme hned s ministrem války jednali, podali jsme interpelaci a tu ministr války odpověl, že to nepatří do jeho ressortu, poněvadž Dr. Drbal byl zemským obráncem.

Ale, pánové, tehdy z těch hovorů, které jsme měli sebou s ministrem války a jsou zde někteří pánové, kteří mi to dosvědčí, - jsme měli příčinu se raditi, že ministr války bude hleděti tuto věc urovnati, poněvadž nahlédl, že tato záležitost nemá jen význam vojenský, nýbrž že má význam politický a národní, a že jsouc vzbouřena, bude míti veliký následek vln a bouří.

Velectěný pan kolega Dr. Engel vám řekl druký případ, který se zde v Praze přihodil při kontrolních shromážděních a kdy jsme ihned došli k ministerstvu války, vylíčili celý průběh věci a měli jsme tehdy podstatnou naději, a já odvolám se na tu věc, že ihned po naši audienci u pana ministra se objevila ve Vaterlandu jaksi polooficielní zpráva, že od nynějška skutečně se nebude žádati žádných hlašení v žádném jazyku. Na to spustili kanonáda poslanec Wolf & Compagnie a na to vyšla ihned ve Fremdenblattu officielní zpráva zcela opačného rázu.

Usnesení našeho klubu v tom směru zní jasně, že my tuto věc přivedeme k řeči v delegaci, a já také myslím, že delegace jsou to pravé místo, kam tato zále žitost, o kterou se jedná, má uvedena býti na přetřes.

Tvrdí se, že jest podobné stanovisko v Uhrách, Haliči atd. Já, pánové, o té věci se zde nebudu šířiti; tvrdí se, že jest. tvrdí se, že není; náhledy se rozcházejí. Ale já chci v této sněmovně jednu věc - a to mi odpustí pan místodržitel vytknouti; neslyšel jsem - a já nejsem přítelem poslance Dr. Baxy, to dosvědčí mně on i jeho radikální frakce, já se veřejně k tom znám, že nejsem jejich přítelem, ač když někdy ostřeji promluví, nic proti tomu nemám a míti nemohu neviděl jsem ale v jeho řeči slova proti armádě a také nemohu říci, že by v tomto slavném sněmu byl nějaký směr proti armádě. Pan Dr. Baxa řekl ve sve řeči: vždyť armáda jsou synové našeho národa. Prosil bych tedy, by tato slova, poněvadž vím, že by vyzněla na neprospěch celého sněmu, byla opravena, poněvadž proti armádě zde slova mluveno nebylo. (Výborně !)

Velectění pánové, já jsem již řekl a opakuji to opětně, že my nejsme proti armádní řeči, že nejsme proti armádě, že my jen chceme a budeme naléhati na to, ať jsme radikální nebo mírní, aby se podle ustanovení zákonných pokud jsou ohledne plukovní řeči a ohledně reglementu, jednalo, tu nás ani nepožene p. Dr. Baxa, aniž nestáhne zpět nějaký mírný, tu nás ani neobloudí nějaký ministr, poněvadž jest to věc, kterou vyžaduje naše spravedlnost a poctivost celková. My jsme to řekli ministrovi, že tato věc má své politické a národní pozadí. Dovolte, abych něco podotkl. Když jsem slyšel ty názory, které o této věci byly mluveny, specielně o plukovní řeči, tu mne se zdálo, že ovál mne ten starý duch zarytého bývalého centralismu německého. Rakousko a rozhodující kruhové rakouští zajisté přijdou a musí přijíti k tomu názoru, že v tom německém jazyku nespočívá ani spása armády, ani říše, nýbrž že ta spása spočívá ve spravedlnosti ke všem národům a že v tom, jen v této spravedlnosti ke všem národům, jest síla a moc nejen naší vlasti, ale celého Rakouska.

Pan kollega Sil, a to mu nemohu odpustiti, na konci pravil, že prý jsme již z cesty nejumírněnější a že již nepochopuje lid Český poselstvo české. Nu, velectění pánové, o tom musí voličstvo české se vysloviti a může býti přesvědčeno zajisté, že ani jeden z nás nebude trvati na svém mandátu a složí jej do rukou voličstva, kdyby proti nám se vyslovilo; neboť, velectění pánové, každý poslanec, a já to pravím dle svého přesvědčení, jedná podle svého přesvědčení ve prospěch lidu. Ale to není poslanec, který, když vidí, že přesvědčení jeho se rozchází s přesvědčením voličstva jeho, mandátu svého nesloží.

To jest můj náhled a já jen tak dlouho mandát držím a budu držeti, dokud budu viděti, že mohu prospěti svým rozumem českému národu a že mu prospěti chci, tu poctivou vůbec vůli mám, a že s jeho přesvědčením se shoduji. Ale z z toho si nebudu nic dělati, když mně páni z radikální strany budou nádávati a spílati.

To mně pranic nebude vaditi.

Jen jedna věc jest u mne rozhodující, když to svědomí mně řekne: "Jednáš dobře a na prospěch svého národa".

A proto já myslím, pokud znám poměry, že nezadali jsme v nejmenším právům českého národa, poněvadž jsem přesvědčen, pánové, že také historie českého národa, pokud se týká národnostní otázky, nám dá za pravdu, že jsme my poctivě v těch věcech pracovali.

Nemám za to, že jsme za nějakou mez již šli, jež by byla na neprospěch národa.

Ale, velectění pánové! Na druhé straně nesmí vláda zapomínati - a tu, prosím, jest zase otázka, které se dotknul kolega Engl, že my nemůžeme jíti dále než tam, kde to žádá prospěch našeho národa! A kde by se rozcházely cesty státu s prospěchem našeho národa, jest pro nás, pánové, prospěch českého lidu rozhodující. (Výborně!)

Já tudíž končím, pánové, tím způsobem opětně a opětně, poněvadž vím, že jest to důležité, abych to řekl, že jsme nemluvili ani proti armádě, ani proti armádní řeči, nýbrž proto, aby plukovní řeč a zákony byly plněny, jak toho vyžaduje spravedlnost ke všem národům a synům, kteří jsou v armádě rakouské. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si ohlásiti, že se ještě přihlásil ke slovu pan poslanec Udržal.

Ich erlaube mir mitzuteilen, dass sich noch der Herr Abg. Udržal zum Worte gemeldet hat.

Dávám nyní slovo p. poslanci Anýžovi.

Poslanec Anýž: Slavný sněme !

Já jsem si úplně vědom, že se jedná

v této debatě o to, má-li slavný sněm schváliti, aby kolega náš Barták vydán byl stíhání soudnímu za to, že vmísil prý se do úředního výkonu při kontrolním shromáždění.

Já, slavný sněme, jsem si úplně toho vědom, že tato záležitost není ani vhodna k tomu, aby zde pronášeny byly řeči, které zahrnují v sobě rozmanité stížnosti, a které snad mají za účel, působiti na kruhy, které jsou mimo tento slavný sněm.

Nicméně přiznávám se, slavný sněme, že po slovech, která pronesla Jeho Excellence pan místodržitel a v nichž vytknul jako mluvčí vlády své stanovisko vzhledem k "Staatssprache", a jak bylo opraveno, k "Armeesprache", že tato slova páně místodržitelova přiměla mne k tomu, abych ovšem při vznětlivosti o které mluvil, velectěný předseda našeho klubu, a při tom českém citu a srdci, které, myslím, máme všichni, hned naznačil, jaké jest stanovisko celého českého národa bez rozdílu.

Tím, slavný sněme, není nikterak dotčeno, že by poselstvo českého národa nemohlo zaujati tu posici. o které se vyslovil pan poslanec dr. Engel, k řeči armádní. Ale, slavný sněme, když slyšíme z úst J. Excel. pana místodržitele, že jedná se o to, aby na novo bylo vládou proklamováno, že jen a jedině v němčině a v němčině spočívá všecho štěstí a všecka síla této říše, že síla této říše spočívá v německé administrativě a v německém stanovisku, ba poněmčování celé armády, tu, slavný sněme, mám za to, že je naší povinností, aby zejména sněm království Českého proklamoval, že tomu skutečně tak není! (Výborně!)

Všimněme si, slavný sněme, oč jde při těchto kontrolních shromážděních, zda-li nejsou to případy tak abnormální, že pro každého, kdo zná, jaká jest povinnost státu k jeho poddaným, kteří mu přinášejí tak velké oběti na dani hmotné i na dani z krve, jestli se to srovnává s právními poměry, když ke shromážděni 200 dovelencův a záložníkův, vesměs Cechů, za příčinou kontroly tam přijde jediný důstojník Němec, a ten jediný důstojník Němec nezná česky a chce je terrorisovati, aby se mu jen německy hlásili.

Slavný sněme, kdo nezkusil, jak deprimuje to každého, kdo přijde do takového shromáždění a za to, že hlásí se svým mateřským jazykem, jest ještě spoután a veden jako největší zločinec po celém městě do vězení, slavný soude (řečník se opravuje), slavný sněme, ten teprve pochopí, jak velmi pokořující jest to pro každého takového záložníka. Já dovoluji si připomenouti, jeden případ. Snad proto jsem se zmýlil, poněvadž mám na zřeteli případ skutečně soudní.

Já jsem byl jako český redaktor, který má více příležitost jednati se soudem, než-li se sněmem (Výborně!) žalován pro urážku armády proto, že časopis jehož jsem zodpovědným redaktorem, přinesl zprávu o jistém hejtmanu, že dal zavřiti záložníka proto, že podepsal se do jisté knihy vojenské česky. Ten záložník jest z Metujského okresu a jmenuje se Kňourek. Řízení trestní dospělo téměř až k závěrečnému přelíčení, když jsme si vyžádali raport vojenský z toho dne, kdy Kňourek byl potrestán, poněvadž státní zastupitelství tvrdilo, že nebyl potrestán proto, že se hlásil česky, nýbrž proto, že neuposlechl daného mu rozkazu, tedy proto, že se dopustil provinění disciplinárního, služebního.

A co se stalo? Přišel denní rozkaz z toho dne a v tom denním rozkazu stálo "Wenzel Kňourek ist mit siebentägigem scharfem Arrest zu bestrafen, weíl er sich böhmisch unterschrieben hat. " (Slyšte!).

Slavný sněme, je-li to možné, tedy jest viděti, že jistí kruhové - já nemluvím v celku - v naší armádě pokládají to, že někdo náleží ke slovanské resp. k české národnosti za provinění (Tak jest!). Proti tomu my musíme protestovati a zvednouti svého hlasu.

Upozorňuji na to, že česká delegace ve své důvěřivosti k naší vládě, k nynějšímu vládnímu systému, došla k jistým hranicím a to proto, poněvadž v národě českém převládá přesvědčení, že skutečně vláda přijavší program pravice, má za zásadu svou provésti autonomii a rovné právo.

Ale jaké by to bylo rovné právo,kdyby žádali vojenští kruhové, aby každý Čech, když svlékne svůj civilní kabát a oblékne kabát vojenský, svlékl také svou národnost ? Toho nemůže se dopustiti a to nemůže se také žádati na poselstvu českého národa, aby k takovému jednání svolilo. Já dávám na uváženou vládě a těm kruhům vojenským, které takovým způsobem české obyvatelstvo dráždí, že není v interessu státu, aby právě dráždil to občanstvo, kterému dává do rukou zbraň, aby bylo jeho silou oporou a ochranou.

Vláda má to velmi dobře věděti, v jaké kritické situaci nyní se nalézá vzhledem k poměrům zahraničním a že přijde doba, kdy snad bude se dovolávati opory, pomoci a hrdinství toho lidu, který za to dnes trestá, poněvadž on se dnes poctivě hlásí ku svému národu. Já bych si nepřál, aby došlo k tomu, aby z kontrolních shromáždění dovolenci a záložníci na místo do kasáren vesměs odváděni byli do žaláře, aby to nebyli jednotlivci, nýbrž všichni dovolenci a záložníci. Hájiti svou národnost, hájiti čest svého národa, nedáti se takovým způsobem urážeti a poplivati, jak se při některých kontrolních shromážděných děje, jest povinností každého Čecha, povinností každého dovolence a záložníka. (Výborně. Potlesk.. Řečníku se blahopřeje. ).

Nejv. maršálek zemský: Přichází nyní k řeči pan posl. Udržal.

P. posl. Udržal: Slavný sněme ! Velký náš učitel a historiograf král. českého, Jan Palacký, neznačil směr naší politiky hned v letech čtyřicátých pro celou epochu, když řekl, že kdyby Rakouska nebylo, musili bychom si ho utvořiti. (Posl. Šil volá: Byli jsme před Rakouskem a budeme i po něm. )

My, velect. pánové, všichni uznáváme v stávajícím položení historickém a geografickém dnes ještě vysoký význam těchto slov a proto zajisté neodváži se nikdo z čes. členů delegace mluviti proti armádní řeči a proti armádě samé, poněvadž v této armádě, v její síle a moci, vidíme záruku celého mocnářství, které potřebujeme ku svému vývoji individuelnímu.

Avšak, velectění pánové, jako nevyhrála naše armáda bitvu u Král. Hradce pěkně navoskovaným knírem, tak jest jisto a nepochybno, že ani příště slovem "hier" Žádnou bitvu nevyhraje.

Velectění pánové! Já sám mluvil jsem ne s jedním, ale se sty důstojníky rakouskými, a ti všichni potvrzují, že není v žádném vojenském předpisu zmínky, ze které by se dala odůvodniti zákonná povinnost českého záložníka, sby se hlásil u kontrolního shromáždění slovem "hier. " Když tomu tak není, jest to libovolné vykládání, jest to zlomyslné vykládání předpisů vojenských, jest to, abych tak řekl, sprostá urážka jeho Veličenstva, který ovšem na prvém místě za všemi vojenskými předpisy stojí. A bylo by zajisté jen v zájmu moci armády a moci tohoto státu, aby se již jednou přestalo lpěti na takových tintěrach, aby se přihlíželo k důležitosti věci a dle toho též se jednalo. Jsem přesvědčen, že sl. sněm nedopustí, aby mohl býti stíhán kolega Barták proto, poněvadž nabádal lid náš, aby se přidržel svého přirozeného práva a nejen svého přirozeného práva, nýbrž, aby jednal tak, jak zákony mu to dovoluji. Zde zákony vojenské ponechávají úplnou volnost, poněvadž ve vojenských předpisech nic nelze nalézti, z čeho by se dalo vyvoditi, že český záložník při kontrolním shromáždění jest povinen hlásiti se německy. Tím končím. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásil se dále ke slovu pan posl. dr. Baxa po druhé, a pan posl. Prášek.

Dávám slovo panu dru Baxovi po druhé.

Poslanec Dr. Baxa: Slavný sněme ! Dovoluji si odpověděti jen na některé výtky, které se týkaly mojí řeči.

Bylo zde poukázáno zejména na jakými způsob marnivosti národní.

Velectění pánové, pokud pan Dr. Engel mluvil o marnivosti na druhé straně a zejména o marnivosti ministerstva vojenství a vojenských úřadů v této otázce, měl zajisté pravdu. Ale já minim, že nikdo z těch, kteří se hlásili na kontrolních shromážděních česky, neměl za účel posilňovati nějakou marnivost národní. Neboť zde se jedná o to, aby své národní smýšlení a příslušenství k České národnosti dali na jevo.

A žádáme-li od příslušníků české národnosti, aby je dali na jevo při soudních a politických úřadech, nemůže se nikdo diviti, činí-li to týž příslušník české národnosti stejně i před úřady vojenskými a zejména při takovéto příležitosti.

Proto míním, že nesmí se zde mluviti, o nějaké marnivosti národní, neboť kdož se dávají zavírati, vydávají sebe a vlastni, své rodiny v nebezpečí při těch zajisté, se nemůže mluviti o marnivosti, nýbrž, že pouze konali svoji národní povinnost.

Byla zle také pronesena pochybnost o  tom, zda celá tato otázka patří před forum tohoto sl. sněmu.

Ale co pak otázka ta nedotýká se našich příslušníků, naší české národnosti a obyvatelů této země?

K čemu máme čekati, až co páni delegáti řeknou v delegacích; nás se otázka tato dotýká všeobecně.

Proto má býti konstatováno, že panuje zde skutečně rozechvění, a, velectění pánové, zajisté bylo povinností naši, abychom tomuto rozechvění, abychom těmto pocitům nad jednáním vojenské správy zde v tomto slavnému sněmu dali výrazu.

Velectění pánové, pravím, přímo, že čekáme, že v delegaci tyto případy přijdou ku slovu, a že nezůstane česká delegace pouze při slovech, nýbrž že bude oferovati jinak, a že bude hlasovati po případě i  proti vojenskému rozpočtu pro ten případ, kdyby v této český národ tak urážející aféře vojenská správa povoliti nechtěla.

Velect. pánové! Vy jste z mé řeči slyšeli, že bylo mluveno ode mne o nějakých agitačních účelech; já jsem o agitačním prostředku nějakém nemluvil proto, poněvadž jsem se druhé strany ani nedotekl.

Já, velectění pánové, míním, že v takových případech, kdy obviňujeme státní a vojenskou správu, jest nejmenší příčiny o sobě mluviti, o svých politických a strannických rozdílech, nýbrž, že jest da-