nec Barták, který neřekl nic jiného, nežli že radil, aby se hlásili srozumitelným mateřským jazykem Jak pak tenkráte mohl dáti stíhati pro zločin dle § 222.

Ale to jest opět to, a my to všichni cítíme, jakmile jedná o nas, o Čecha, že vždycky mají dotyční (Tak jest') úředníci velikou odvahu, a vědí, že si smějí všecko dovoliti, poněvadž jsou v tom podporováni od vlády, poněvadž jsou v tom podporováni od starých těch systémů

Neboť to, nikoho neklame, kdyby se to bylo stalo někde jinde, že by k takovým koncům a zejména k takovému návrhu na stihání pro zločin dokonce nebylo došlo 

Nyní, velectění pánové, ovšem, když vyslechli korunního svědka p. Danzera, jehož se to jaksi nejvíce týkalo, tu uviděli, že se o zločin jednati nemůže, a státní zastupitelstvo upustilo vůbec od tohoto návrhu, aby podávalo žalobu pro § 222, a učinilo návrh a postoupilo okr. soudu stíhaní poslance Bartaka pro § 314, totiž "přestupek, který je pachan tím, že se někdo misí do úředního jednaní

Velectění pánové' Zde považuji skutečně za svoji povinnost, ačkoliv nejsem k tomu nikterak povolán, jaksi zastati se našich českých soudních úředníků

Velectění pánové' Kdykoliv se jedna o nějakou národně-politickou věc, tu vždycky přicházejí rozkazy shora, pánové, ať jest to vrchního státního zastu pitelstva, anebo, jako to bylo v dřívějších letech, ať to vychází z ministerstva samotného, a naši čeští úřednici jsou skutečně nuceni, aby proti svému lepšímu přesvědčení, ano, aby dokonce proti zákonu rozhodovali proti nam (Slyšte') To dnes není žádnou tajností, že justiční správa a zejména její orgánové takový vliv, respektive takový nátlak na soudce činí

Vy, panové, kteří jste prožili ony velké persekuce z let 60 a 70, velmi dobře víte, jak se tenkráte působilo na soudce, a my, pánové, kteří jsme to v nejnovější době prožili od r. 1893, víme to také velmi dobře My víme, a já se o tom nebudu zmiňovati, že v r. 1893 bylo to místodržitelství české, které působilo na zemský trestní soud, aby se stalo odsouzení, kde se zrovna již diktoval trest My v nejnovější době jsme se toho dočkali, kterak statní zastupitelstvo a zejména vrchní státní zastupitelstvo a vůbec jiné vyšší úřady nejenom na soudy okresní, nýbrž i na zemský trestní soud působily, aby rozhodl ve věcech, které se neměly takovým způsobem trestati, a aby uznal dotyčné obžalované vinnými

My známe ty aféry, které vyvolalo místodržitelství Pražské s německými buršáky, víme, že všichni, kteří se provinili, ačkoliv mohlo to tvořiti skutkovou povahu prosté urážky na cti dle § 496 aneb nanejvýše podle § 411 lehkého ublíženi na těle, byli trestáni pro zločin veřejného násilí a to jen proto, poněvadž se jednalo o příslušníky české Ta provokace, která byla se strany českého, místodržitele tím, co dovolil pražským buršákům, ta provokace, která následovala se strany státního zástupce, že dávali návrhy pro věci naprosto nevinné, návrhy totiž na zločin veřejného násilí, to vše mluví pro to, že na soudy bylo zde působeno

Velectění pánové, my jsme to viděli v tak eklatantním případu, když se jednalo o případ s Bieberlem Panové, Vy všichni, kterí čtete soudní síň, aneb jste juristé, slyšeli jste, aby pražský statní zástupce aneb vůbec státní zástupce, když se jedná o nějakou věc povahy národnostní neb politické, byl se zřekl průvodního svědka? Kdyby byl nevím kterého svědka mohl dostati k dokázaní viny obviněného, učinil by tak Víme, že byly sváděny děti, bratři dotyčného, 7 až 8letí, aby svědčili proti bratru, když nemohli je vésti před soud, spokojili se s vypovědí dotyčného policejního úředníka a soud jaksi vzal za náhradu výslechu těchto dítek výslech úředníka, aniž by se byl přesvědčil, zdaIi děti skutečně tak svědčily či nic

Při případu s Bieberlem to bylo něco jiného Tenkráte se jednalo o Němce, tenkráte se jednalo proti českému jménu a tu jsme viděli, čeho jsme se nedočkali ješte nikdy, že státní zástupce tenkráte fungující, když soukromý účastník navrhoval, aby byl vyslechnut jeden svědek průvodni, sam se proti tomu ohradil, aby ten svědek byl předpuštěn

Z toho jest viděti, jaká stejnost je zde, a tu stejnost vidíme všichni Ovšem, tam, kde se jedná o pokálení českého jména, jsou panové hned pohotově

To na př. vidíme při dnešních událostech v Náchodě Dokud se tam jednalo o stávku, dokud. se tam jednalo o nepokoje dělnické, nepřišel žádný vyšší uřednik, aby vyjednával s oněmi továrníky, aby jim byl připomenul jejich povinnosti k dělnému lidu atd

Ale když německo-židovské noviny vykřičely do světa, že v Náchodě, udaly se výtržnosti, když se jednalo zase o pokalení českého jména, a aby výtržníci byli zatčeni a důkladně potrestáni, aby tak ukázalo se zase světu, že český živel zde paše násilnosti, které jsou nebezpečny majetku soukromému, tu, pánové, neváhal vrchní statní zástupce Morstadt konati cestu do Nachoda, a viděli jsme hned následky, že dotyční výtržníci byli trestaní žalářem 4 měsíčním, za jiných okolností by se to nebylo nikdy stalo A, velectění pánové, když již při tom jsem, musím zmíniti se o tom, že byl zdě zákon porušen

Celá věc by byla musila přijíti před porotu Avšak aby se vyhnuli soudu lidu a aby tento soud lidu nepatral po příčinách hnuti toho, nechala se škoda být a zvolen soud krajsky, aby se mohlo snáze odsuzovati                               

Tu vidíme, jakmile se jedná o pokálení českého jména, že hned jsou pani pohotově, a dovedou skutečně se přičiniti o to, aby přísnost zákona na nás úplně dolehla Ale kde se jedná o případ ne míly, kde se jedná pravě o zájem pravdy, kde jde o důvodné rozčileni obyvatelstva celých měst a krajin a kde by se panové měli postarati o vyšetření, tu nevíme o tom ničeho

Ukazuji na takový nemilý případ v Polné

Pánové, ten případ roztrpčuje celé město a okolí. A jak se vyšetřováni vede ? Naprosto nedbale (Posl Sokol volá Jest to druhý případ)

A právě v zájmu pravdy a v zájmu židovského obyvatelstva bylo by třeba, aby se taková věc důkladně vyšetřila. A co jsme shledali po 4 měsících ? Když soudní řízení již dávno odbyto, a když hledáno celé místo, a když se dala odvésti mrtvola, respektive kostra našly se tam kosti, zuby a části šatu atd

Takovýmto ledabylým způsobem koná se setřeni, když se jedna o to, aby nějaká nemilá věc usnula, aneb jakmile se jedna o nějakou věc, která má ráz politický nebo národní, pokud se týče nás, dovede se vždycky takové šetření v čas zameziti

Nuže, pánové, přišel případ před okresní soud Pravím otevřeně, že mám opět podezření, že soudce ocitl se v takové situaci, že musel více dbáti všelikých pokynů než zákona samého Neboť, panové, onen chvat, se kterým se jednalo, jest vskutku podezřelý Již byl sl. sněm svolán a tu za jiných okolností by se bylo řeklo, musí se počkati, až co sněm tomu řekne, až bude zahájen

Co vedlo soudce, aby jednání skončil, aby nemusil vyčkati dobrého zdaní sněmu, aby se té celé záležitosti vyhnul, než to, aby vyhověl příkazu, který mu byl dán Proto neohlížel se na zákon a raději zákon porušil a raději řízeni skončil, jen aby mohl obviněného p. posl. Bartáka odsouditi Dobře bylo ve zmateční stížnosti, kterou podal obhájce jeho, podotknuto, že byl přímo porušen zákon, neboť, panové, k tomuto líčení kteréž bylo na kvap svoláno, nebyli korunní vývodní, nejdůležitější svědci předvolaní, totiž Danzer sam a dotýčný tajemník

Zákon ustanovuje v § 254 ad 4 výslovně, že se nesmi čísti protokoly, když k tomu obě dvě strany nesvolí a že mají býti dotčení svědci předvoláni k hlavnímu ličení. Zde výslovně při tomto líčení to obhájce žádal, a přes toto jasné ustanoveni zákona § 254, nebylo tomuto jeho návrhu dáno místa

Proč? Pro tu jednoduchou věc, že, když by přišel Danzer, kterýž byl hlavním svědkem, k tomuto hlavnímu líčení a byl by se ho obhájce, soudce, nebo obviněný sám otázal, jak se celá věc sběhla, byl by musil věc vylíčiti dle, pravdy a z toho by bylo velmi dobře viděti, že sl. sněme o nějakém přestupku dle § 314 tr. z. vůbec, totiž míchání se do věci úřední, vůbec nemohlo býti řeči. Vždyť p. posl. Barták se tam nacházel ve vlastnosti obecního starosty a byl by se snad míchal do věci úřední a byl by snad překážel, kdyby byl řekl: "Nehlašte se; u ale, velectění pánové, on řekl "hlašte se, a jestliže řekl, aby se hlásili jazykem českým, tím nerušil jednání a tím vůbec nepřekážel. A to nejklasičtější při tom jest to, že svědek Danzer, t. j. ten dotyčný nadporučík musiI sám říci, že při kontrolním shromáždění vůbec nebylo závady a že toto kontrolní shromáždění bez všeliké překážky až do konce se provedlo. (Slyšte!)

To jest jeho výpověď svědecká. A nyní přichází okresní soud, který odsuzuje poslance Bartáka proto, že vmísil se do výkonu úředního, aby c. a k. nadporučíku, Maxu Danzerovi kontrolní schůzi vedoucímu, tedy osobě v § 68. tr. z. jmenované, v konání služby překážel.

Velectění pánové, vidíme z toho, jakým způsobem se šetření konalo, a z toho vidíme, že skutečně zase nejedná se o nic jiného než o tendenční věc a sice proto, poněvadž obecní starosta docela legálním způsobem radil k něčemu, co jest samozřejmé, a proto neměl býti stíhán.

Pánové, celý případ jest tendenčním a jest-li i sněm, stejně jako komise, která jednohlasně se na tom usnesla, také jednohlasně rozhodne, že žádosti za vydání nemá býti dáno místa, bude to náležitou a důstojnou odpovědi na tyto útoky.

Pánové, já jsem považoval za svou povinnost o této věci se zmíniti, neboť skutečně vy víte, že veškeré tyto případy vyvolaly veliké rozčileni u nás.

Ale, pánové, tyto případy takovéhoto jednáni se strany vojenské správy nebyly ještě vyřízeny, a může se v těchto věcech pokračovati, neboť naopak měli jsme příležitosť přesvědčiti se nedávno, kdy dočetli jsme se o výnosu jednoho vojenského velitelství, které odvolávalo se na výnos ministerstva vojenství stran hlášeni branců při kontrolním shromáždění ze dne 6. dubna 1899 Čís. 3230, kde se výslovně praví, že v tomto případě se nedovolí hlášeni českým "zde" a že se bude na tom státi, aby se čeští branci hlásili oním německým "hier".

Velectění pánové, v tomto případě jsme skutečně čekali během zasedání sněmovního, že se prohlásí z lavice místodržitelské úředně, co jest na věci pravda. Neboť, velectění pánové, víme všichni a byli jsme toho všickni svědky mezi našim obyvatelstvem, že výnos tento vzbudil skutečné největší vzrušení. Ale, pánové, do poslední chvíle jsme se toho nedočkali a doufám, že dnes snad nám bude sděleno, zda skutečně se to na pravdě zakládá čili nic, abychom konečne věděli, na čem jsme.

Jisto jest, že dnes se stíhají naši lidé pro ono nevinné hlášení se slovem "zde", ale že nestíhá se celá řada lidí německých, kteří konají daleko jiné věci, (Tak jest!), které zasahují přímo do velezrády, kde se již nešilhá, ale přímo hledí, kterak překročiti hranice království Českého. Ale, velectění pánové, to vláda a orgánové její vůbec ani nevidí. Kdežto u nás pro každou maličkosť jsme hned stíháni, tam se tak veliké věci pouštějí sezřetele.

A tu, pánové, nemůže se nikdo diviti, že v nás jest to přesvědčení, že jak u vlády tak i u polovice úřadů panuje předpojatost, že jsou nespravedlivý vůči nám.

Ale, pánové, toho mohou býti jisti, že třeba lid český nedával to na sobě znáti takovým způsobem jak by bylo třeba, - neboť panové urážka národní cti jest zajisté tak těžkou urážkou, která by se neměla trpěti nikdy, a co udělal posl. Barták, který docela způsobem samozřejmým jednal, tak bychom musili jednati všichni.

Kdyby to šlo podle toho, jak nemečtí krajané jednají v určitých případech, pak by se ani jedno kontrolní shromáždění nemohlo ukončiti.

Když takovým způsobem se jedná, pak naši branci čeští dávno by to musili rozházeti, poněvadž vidíme, že se jedná proti právu, a zakazuje se něco, co jest samozřejmo a zákonno a že vyhledávají se příčiny ke štvaní české národnosti.

Jest to tím osudnější a politování hodnější, že se to děje právě od vojenské správy, která by měla míti právě k českému obyvatelstvu zřetel největší, a měla by si českého obyvatelstva vážiti, neboť konečně vojsko, to jsme my, to jsou naši sourozenci, a takové dráždění se může jednou špatně vyplatiti!

Vždyť k tomu není snad daleko. Vidíme, kterak si počínají naši němečtí krajané v severních Čechách, a možná, že se vojenská správa za krátko nedočká vojenského hlášení od Němců samotných, poněvadž příliš daleko zasáhli za hranice. Možná, že by si potom vážila českého "zde, " ale potom bude možná pozdě!

Jestliže se bude takovým způsobem drážditi cit národní, pak ať nikdo se nediví, jestliže i ti nejmírnější z nás ztrácejí poslední špetku úcty k tomu, co se nazývá správa státní a jestliže v daném okamžiku podle toho budou jednati. My jsme zažili, že vláda resp. státní orgány odvážily se dokonce až i na immunitu poslaneckou.

Z toho jest viděti nejlépe zaujatost státní správy a její orgánů proti nám, a zajisté jest v tom případě povinností, abychom se ohradili také proti tomu.

Proto také vítám, že komise ustanovila se na tom, by zejména, pokud se týče immunity, vysvětlila své stanovisko, zejména proti různým výkladům státní správy justiční samotné.

Končím tím, že my všichni cítíme, že to, co se stalo posl. Bartákovi, by se mohlo státi nám všem; cítíme, že se stalo skutečně jemu bezpráví a že to bezpráví musí býti výslovně přibito na pranýř, a musíme svým hlasováním ukázati, že nemůžeme s tím souhlasiti a že je odsazujeme. (Výborně! Potlesk! Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám slovo J. Excell. p. místodržiteli.

Jeho Excellence místodržitel hrabe Coudenhove: Slavný sněme! Není snad zapotřebí, abych výslovně podotknul, že jsem se nepřihlásil ke slovu z toho důvodu, abych působil na usnesení slavného sněmu ve věci, o kterou jde, to jest usnesení za svolení k vydáni pana poslance Bartáka k soudnímu stíháni. Jest to jenom věcí vnitřní slavného sněmu a mně ani nenapadá, abych zasahoval do tohoto usnesení.

To jenom jsem chtěl podotknouti, že nemohu souhlasiti s náhledy p. zpravodaje a ctěné komise legitimační, co se týče promlčení toho přestupku. Jsem toho náhledu, že ve stadiu, ve kterém se tato věc nalézá, an rozsudek již byl vydán, nemůže býti snad řeči o takovém promlčeni, a jsem toho náhledu, že bude věci soudu, aby rozhodnul o této věci, zdali vskutku promlčení nastalo čili nic.

Es ist, hoher Landtag, die Ursache, warum ich mich in dieser Angelegenheit zum Worte gemeldet habe, lediglich in den Ausführungen des Herrn Vorredners zu suchen und zwar zunächst in jenem Theile seiner Ausführungen, in welchem er sich mit der Qualität unserer Gerichtspflege und mit den einzelnen Functionären derselben befasst hat. Er hat das in einer Schärfe des Ausdruckes gethan, die mir an ihm gewohnt sind und bei jeder Geelegenheit bei ihm beobachten können.

Ich glaube mich ihm gegenüber daraus beschränken zu können, ganz einfach und allgemein auszusprechen und nachdrücklichst hervorzuheben, dass von einer Beeinflußung der gerichtlichen Organe in den Angelegenheiten, um deren Judicatur sie angerufen wurden, von der Parteilichkeit derselben gegenüber den Angehörigen einer bestimmten Nation nicht die Rede sein kann, und dass die Herren, welche hier genannt worden sind, weit über den Verdacht erhaben sind, als ob sie sich zu einer Ungesetzlichkeit, selbst wenn solches versucht würde, von höherem Orte kommandieren ließen.

Diese Behauptung stelle ich den Behauptungen des Herrn Vorredners mit vollem Nachdrucke und mit voller Entschiedenheit entgegen.

(Dr. Baxa: Já jsem mluvil česky a pan místodržitel má česky odpovídat! To je zvláštní způsob. )

Ich habe einen zweiten Grund dafür gefunden, mich zum Worte zu melden.

Der Herr Vorredner, welcher sich mit der Armeesprache befasst hat, hat auch den Vorwurf erhoben, dass durch diese Armeesprache der Geist der Aufregung in die ganze böhmische Nation geworfen wird; er hat sich mit den Vorgängen bei den Controlversammlungen befaßt. Er hat mich angerufen und mich aufgefordert hier zu erklären, was es für ein Bewandtnis mit einem Erfasse hat, Welcher in jüngster Zeit in den Zeitungen zu lesen war.

Ich glaube, der hohe Landtag wird es als recht erkennen, Wenn ich sage, dass diese Stelle nicht diejenige ist und dass ich als Statthalter nicht diejenige Person bin, welche die Notwendigkeit der Armeesprache zu deduzieren hat (Hlas: Ješte není uznána!), sondern, dass wenn es nothwendig sein würde, es von einer berufenen militärischen Seite geschehen Wird. Das glaube ich aber als Civilbeamte und als Statthalter dieses Königreiches hervorheben zu können, dass die anerkannte Notwendigkeit der Staatssprache, der Armeesprache will ich sagen, Jeden davor bewahren soll, in dieser Armeesprache und in der Aufforderung, dass dieselbe in gewissen Augenblicken und bei besonderen Gelegenheiten angewendet werde, eine Zurücksetzung der Nationalitäten zu erblicken. (Ruf: Das ist eine Zurücksetzung!). Eine derartige Zurücksetzung kann gegenüber der anerkannten Nothwendigkeit eines einheitlichen Verständigungsmittels absolut nicht erblickt werden und es ist irrthümlich, wenn in dem Bestände der Armeesprache eine Zurücksetzung erblickt wird, da diese Armeesprache nur darum statuiert ist, weil es der Dienst und die inneren Verhältnisse des Heeres erheischen.

Der Herr Vorredner hat seinen Ausführungen eine Spitze gegen unsere Armee gegeben. Er hat gesagt, dass dieselbe durch diese Einrichtung zu einem Widerstände reize und eine Aufregung in der Bevölkerung hervorrufe. Für uns ist die Armee ein machvoller Repräsentant der Einheit des Staates; sie hält jahrhundertelange glorreiche Traditionen hoch und ausrecht und sie repräsentiert für uns die Kraft des Staates und jeder Wirkliche Anhänger unseres Staatswesens Wird unsere Armee stets hochzuhalten und Angriffe gegen dieselbe abzuwehren wissen.

Das thue nicht bloß ich als Vertreter der Regierung, sondern auch alle Jene, welche ein richtiges österreichisches Empfinden haben.

Was die Vorgänge bei den Controlversammlungen betrifft, so bitte ich zu erwägen, dass in jedem organisierten Körper und daher auch vor allem in einem militärisch organisierten Körper es nothwendig ist, dass gehorcht, dass Disciplin gehalten werde, daher, dass wenn bei Controlversammlungen von Seite der militärischen Behörde ein Befehl ausgegeben worden ist, für diejenigen, welche nach dem gegebenen Signal der militärischen Disciplin unterliegen, das oder jenes zu thun, dem unbedingt gehorcht werden muss. Es ergibt sich daraus ganz klar, wie eine Einmischung in eine derartige Amtshandlung von Seite einer Person beurtlheiltzwerden muss, welche mit dieser Angelegenheit nichts zu thun hat und welche außerhalb der militärischer Organisation steht. Ein derartiges Eingreifen, eine Aufforderung einem gegebenen Befehle nicht zu folgen, musste in nachdrücklichster Weise zurückgewiesen werden und wird stets in gebührender Weise zurückgewiesen und geahndet Werden.

(Posl. Sokol: Ale jak to skončí!)

Ich werde die Herren bitten zu erwägen, dass die Anerkennung dieser Auffassung, die ich eben vorgebracht habe, mit dem nationalen Bewußtsein gar nichts zu thun hat, dass auch bei lebhaftestem, nationalen Bewußtsein dieser Grudsatz acceptiert werden kann und acceptiert werden muß. Ich schließe mit dem lebhaften Wunsche, dass die nationalen Differenzen im Inlerresse des Reiches nicht aus Angelegenheiten der Armee übertragen werden mögen.

Nejvyšší maršálek zemský: Hlásil se k slovu p. posl. Dr. Engel. Dávám jemu slovo.

Poslanec Dr. Engel: Slavný sněme Jsem zvyklý mluviti úplně dle svého přesvědčení a bez ohledu na to, ať se to kdekoliv libí. (Tak jest!)

Promiňte tudíž a dovolte mi, že i při této příležitosti chápu se slova, pokládaje to jaksi, poněvadž jsem representantem nejčetnějšího klubu tohoto slavného sněmu království Českého, též za svou povinnost, abych nemlčel, nepřispíval k tomu, by pravé mínění naše nepřišlo k projevu. Toto mínění většiny alespoň valné tuším většiny našeho klubu, pokládám za svou povinnost zde tlumočiti, jak jsem již pravil bez ohledu na to, vzbudím-li libost, nebo nelibost.

Já především v tomto smyslu lituji, že otázky čistě právnické zde při této příležitosti bylo užito k tomu, aby mluvilo se základních názorech ve věci, kterou my, poslancové lidu českého, již několikrát vzali jsme v pilnou úvahu, a kterou jsme také podle nejlepšího svého

přesvědčení mínili rozšířiti tím, že jsme řekli, že zásady své zastávati budeme tam, kde myslím, že jest k tomu nejvhodnější místo, totiž v delegaci, kde jedině možná účelně jednati o záležitostech vojenských.

Proto, velectění pánové, jsme také sami v debatu vstoupiti nemíni-li, ale myslím, že každý nepředpojatý uzná, že po řečích pana posl. dra. Baxy a J. E. p. náměstka v tomto království jest naprosto nemožno debatě se vyhnouti. (Tak jest!)

Já bych především budiž mi prominuto, že trochu přerušuji přirozený postup - se obrátil se snažnou prosbou k J. E. p. místodržiteli, aby laskavě, poněvadž myslím, že jen omylem vyklouzlo mu slovo "Staatsschprache", tuto věc ráčil opraviti též ve stenografickém protokolu, poněvadž to by bylo pole, na kterémž bychom se octnuli v naprosté roztržce mínění, a kde nutných konsekvenci zajisté ani vláda si nepřeje.

Než budiž -mi dovoleno vrátiti se k vývodům, jež zde se staly. Já bych prosil, aby bylo nám všeobecně věřeno - nepravím to pro nás, nýbrž pravím to pro ostatní členy tohoto slavného sněmu a pravím to také pro celou českou veřejnost, jakož i zástupcům kterékoli jiné strany: Názor o slušnosti, zkušenost a též dobrá upřímná vůle přivedly nás k tomu, že, když se jedná o nějakou věc, hledáme také ony cesty, které úspěchu této věci mohou býti prospěšny.

Já sice nejsem přísným soudcem při různých postupech agitačních takových stran, které ještě nejsou ve většině, jíž se domáhají, když právě za tímto účelem používají příležitostí podobných, musím však upřimně říci, že mám jistou pochybu o tom, zda-li touto cestou také pomůže se věci samé.

A proto myslím, že neporušil jsem žádného hlubovního tajemství, když jíž dříve jsem pravil, že také my těmito otázkami velice vážně jsme se obírali, a že i veřejnost česká se dozví, že nemíníme tak naprosto otázku tuto zůstavili mimo naše vlastní názory a naše vlastní žešéní.

A velectění pánové, tu arciť jest potřeba, abych trochu rekapituloval. Víte, že není to ponejprv, že otázka tohoto hlásení "zde" a "hier" vzbouřila celou veřejnost naši.

Musím říci, že před nějakým časem měli jsme odůvodněnou, oprávněnou naději, že na základě našich vlastních kroků bude docíleno shody.

My opravdu byli jsme překvapeni, když loňského roku znova tato otázka stala se příčinou značného, a řeknu upřímně, též důvodného vzrušení. (Tak jest!)

Tehdáž velect. kollega Dr. Pacák a já byli jsme poctěni úkolem, abychom jménem našeho říšského klubu navštívili J. E. pana ministra vojenství.

Já, pánové, nejsem zvyklým barviti věci ani na růžovo, ani na černo a řeknu Vám tedy upřímně dojmy, které jsme měli.

Měli jsme především ten dojem a tu souhlasím se slovy Jeho Excel. p. místodržitele, že tento způsob hlášení opravdu není namířen snad na snižování jazyka českého, neboť Jeho Excel. pan ministr nám řekl:

Pánové, myslíte-li, že se jinde děje jinak, klamete se. To jest ustanovení, které má se zachovávati vůči všem národnostem a já vás ubezpečují, že správa vojenská nemá nejmenšího úmyslu, aby snad chtěla snižovati jedna národnost vůči druhé.

My jsme se za toto uznání sice slušně poděkovali, ale řekli jsme, že nám to pranic nepomůže, poněvadž přece jen pronikají do veřejnosti zprávy, že ne všude se tak děje a byli jsme skutečně s to, J. JE. jmenovati případy, kde druhdy také v Cechách byla zachovávána prakse jiná.

Pan ministr vojenství však to popřel a odvětil:

Kdybych se dozvěděl, že jinde jinak se jedná, zakročím mocí svého úřadu. A bohužel p. ministr vojenství toto své slovo splnil. (Posl. Dvořák volá: Jen jestli splnil i to ostatní!)

Nuž, velectění pánové, ptáte se, splnil-li se také to ostastní?

Především musím říci, že jsme obdrželi od J. E. p. ministra vojenství jistý určitý slib. My jsme mu otevřeně a loyalně prohlásili - a já používám této příležitosti, abych proti všem výčitkám a proti všem podezříváním také zde to řekl zcela zřejmě - že nemáme nejmenšího úmyslu, čímkoliv hýbati na ustanovení služební řeči vojenské, my že zákony respektujeme.

Ale jest přece, velectění pánové, známo, kdyby zákony a každé ustanovení byly tak naprosto jasnými a nespornými, tuť věru by ctihodný, též mezi námi zde četně zastoupený stav advokátní byl naprosto zbytečným.

My tudíž v tomto ohledu také stali jsme se advokáty mínění a cítění českého lida a řekli jsme vysocectěnému p. ministru vojenství, že rozlišujeme zcela přesně, zdali jest pravda, že když člověk, povolaný ku kontrolnímu shromáždění, se tam dostaví, též tím samým okamžikem nežli ještě konstatoval svou přítomnost - již jest v aktivní službě armády ? Bylo-li by tomu skutečně tak, tedy se podrobíme, poněvadž pak musíme uznati, že podléhá povinnosti služební řeči německé.

Avšak právě otázka tohoto momentu jest nerozhodnuta, tento okamžik, kdy kontrolnímu shromáždění podrobený ještě se nalézá ve stavu civilním a kdy přichází ve stav povinnosti vojenské, tento okamžik jest při nejmenším sporný, a proto snažně jsme žádali, aby také náš náhled laskavě vzat byl v úvahu, poněvadž myslíme, že dotyčná chvíle nastává teprve po zjištění přítomnosti záložnika.

Opět neprozrazuji žádného tajemství, řeknu-li, že těmito našimi důvody J. E. pan ministr vojenství se zarazil a že odpověděl: "To by bylo něco " Musím také úplně vzdáti uznání jeho loyálnosti, se kterouž dodal: "Já tento názor vezmu v úvahu a jestliže na základě předpisů bude také mně možná, k němu dojíti, pak, pánové, vám vyhovím. "

My jsme tudíž opouštěli J. E. s jistým zadostiučiněním, avšak z průbéhu dalšího ukázalo se, že p. ministr vojenství nepřišel k tomuto názoru, nýbrž - a on nám to opět sdělil, proč - že zůstal při mínění, že již okamžikem povoláni do kontrolního shromáždění dotyčný branec podléhá předpisům řeči služební. Bylo nám to výslovně pak odůvodněno předpisem, že prý se na začátku kontrolního shromáždění dá povel, sice ne ústně, ale polnicí, kterým se nařizuje tak zv. "habAcht, " a že v tom tedy leží skutečný důkaz, že tímto okamžikem branec již jsezde ve své povinnosti vojenské (Veselost. ) Velectění pánové, prosím, já nesdílím Vašich úsměvů, já to beru velice vážně a uznávám skutečně, že o tomto důvodu musí býti uvažováno. (Odpor). Ano, velectění pánové! Avšak bylo správně řečeno a opravdu lituji, že musím to potvrditi bohužel, v takovýchto výkladech různých předpisů přece jen často shledáváme ten, dvojí loket, na který máme zajisté plnou příčinu si stěžovati. (Volá se: To je to smutné!)

Velectění pánové, ne nějaké ustanovení zákonné, ne předpis, ale rozdílné vykládání této věci (Výborně!), to jest to, co nás roztrpčuje a co nám velice stěžuje naše postavení, ve kterém jsme, vedeni nejupřímnější vůli, přispěli k odstranění všech rozmíšek v tomto státě, a věru nevím, půjde-li se touto cestou dale, zda-li se nám toto postavení vůbec neznemožní! (Tak jest!)

Velectění pánové, my jsme si dali upřimně práci, abychom tuto otázku sledovali naprosto bez vášně a bez předsudků; neboť to jest pravda, že jakmile se jedná o právní význam některé věci, jest to největší chybou, když se k jejímu řešení chce přistoupiti si ad jen pouhým citem, pouhou vzněrlivostí! Já myslím, že jest dosti četných hlasů v české veřejnosti, každý, kdo chce, může se přesvědčiti, jak zdrželivě vždy v takovýchto okolnostech jsme si počínali.

My skutečně hleděli jsme se informovati, a to na základě psaného zákona, psaných předpisů, a tu jsme arci musili také přijíti k úvaze následující:

Dobře, vy nám pravíte, že tento záložník nalézá se pod vlivem, a pod působnosti zákona i předpisů, a když dotyčný jeho představený mu na př. řekne v tomto případě: "Sedni na bobek, zvedni levou ruku", že tento muž musí poslechnouti, a musí tudíž i poslechnouti, když se mu rozkáže říci "hier". (Odpor. )