rodičové často o potřebě dalšího vzděláni nejsou přesvědčeni.

Je-li návštěva pokračovacích škol živnostenských povinnou, táži se, proč by tak nemělo býti u pokračovacích škol hospodářských?

Činí se arci námitka, že stává velikých rozdílů mezi pokračovací školou živnostenskou a hospodářskou. Pokračovací školy hospodářské zříditi se musí při venkovských školách, do kterých by žactvo z většího obvodu někdy až 1 hodinu vzdáleného musilo docházeti, čímž by se zajisté návštěva tato nemálo stížila.

Tomuto zlu dalo by se odpomoci tím, že by se vyučováni na pokrač. školách hospod. dálo hlavně v zimních měsících, v době tedy, když při hospodářstvích není právě mnoho práce.

Nechápu, proč by se neměla rolnické mládeži poskytnouti možnost alespoň v zimních měsících ve svém vzdělání pokračovati a mravně se povznášeti. Povinná návštěva pokrač. škol zavedena je v Haliči a Gorici a nechápu, proč by nemohla býti zavedena také u nás, v království Českém ?

Po zavedení 8leté návštěvy školní byl kladen se strany obecenstva odpor, avšak odpor ten zmizel a zmizí také, když pokrač. školy hospodářské budou v život uvedeny, třebas i proti vůli zájemníků.

V Sasku, když bylo zavedeno pokrač. školství hospodářské kladen byl největší odpor, ale dnes nenapadne nikomu, aby vzpíral se návštěvě těchto pokračovacích škol hospodářských s povinnou návštěvou.

Hraničíme se Saskem i hleďme proto aspoň, abychom ve vzdělanosti s našimi sousedy konkurovati mohli.

Pan referent uvedl, že dnes poskytují se úlevy v návštěvě školní a právě toto faktum, že se poskytují úlevy v návštěvě školní, vede mě k tomu, abych usiloval o zřízení pokračovacích škol, aby vědomosti v obecné škole v nedokonalé míře nabyté mohly se náležitě doplniti a prohloubiti. Tímto způsobem toliko můžeme docíliti toho, co od národních škol se žádá.

Pan referent uvedl, že by zřízením pokračovacích škol povinná návštěva se prodloužila do 16 let stáří.

S tímto tvrzením nemohu se srovnati, poněvadž nejde o každodenní návštěvu, nýbrž o návštěvu ve dvou půldnech v týdnu; vzdělávání na pokračovacích školách hospod. nemůže se tudíž pokládati za nějaké břemeno, nýbrž za veliké dobrodiní.

Náhledy ve věci této mohou se rozcházeti, zejména kde běží o úpravu pokr. škol hosp.

Tak jest mně známo, že jeden z řečníků přimlouvati se bude, aby povinná návštěva na obecné škole byla z 8 na 7 let snížena, za to však aby zavedeno bylo 2leté povinné vyučování na pokračovací škole hospodářské.

Zrušením jedné třídy docílilo by se značných úspor a zároveň by se vzdělání žáků v odborném směru doplnilo.

Velevážení pánové! Často se uvádí, jak důležitým činitelem jest stav rolnický, nazývá se jádrem národa, žulovým základem státu a společnosti.

Pak-li tomu tak jest, a jest tomu tak, pak jest třeba, abychom tento tak důležitý stav rolnický zachovali. A jak ho chcete zachovati? Zachováte jej jen tenkráte, když ho ozbrojíte tou nejlepší zbraní, když ho ozbrojíte osvětou.

To jsou důvody, které mne přiměly, že nesouhlasím s návrhem, jak byl komisí zemědělskou usnesen, a činím návrh jiný, který zní: Zpráva komise pro záležitosti zemědělské o předloze zemského výboru s osnovou zákona o pokračovacích školách hospodářských budiž vrácena komisi s rozkazem, aby předlohu zemského výboru vzala v podrobnou poradu a nepřecházela o ní prostě k dennímu pořádku.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Teklý činí následující návrh: Zpráva komise pro záležitosti zemědělské o předloze zemského výboru s osnovou zákona o pokračovacích školách hospodářských budiž vrácena komisi s rozkazem, aby předlohu zemského výboru vzala v podrobnou poradu a nepřecházela prostě o ní k dennímu pořádku.

Žádám pány, kteří podporují tento návrh, by vyzdvihli ruku.

Návrh fest dostatečně podporován. Jest přihlášen k slovu pan poslanec Barták. Dávám mu slovo.

Posl. Barták: Ježto vyžádal jsem si v této záležitosti v komisi zemědělské úplnou volnost a jelikož svého času byl jsem také podavatelem návrhu na zřízení pokračovacích škol hospodářských, pokládám za svoji povinnost, abych v této záležitosti svůj skromný náhled vyslovil.

Návrh slavné komise zemědělské nepokládám za šťastné rozřešení této otázky a lituji toho, že předloha zemského výboru o zřízení pokračovacích škol hospodářských nebyla vzata za přímý podklad jednání.

Pánové, my přece musíme pomýšleti na to, abychom přece jednou poskytli nejširšímu dorostu rolnickému prostředků ku vzdělání takovému, aby v nynější kritické době mohlo obstáti a konkurence schopno bylo.

A jaké poměry, pánové, nyní jsou, jaký dorost nám vzejde, budeme-li stále v nynější stagnaci ?

Pánové, naše mládež nám odrůstá, jak vyjde z obecných škol, bez všeho dalšího vzdělávání, ona vyrůstá jako dříví v lese, zcela nepřipravena v nynější těžké kritické době k úkolům, které ji čekají.

To jest velmi povážlivé. Pohleďme, jak počíná si naše řemeslnictvo, pohleďme, mnoho-li jest řemeslnických škol v král. českém, a srovnejme, co věnuje se na pokračovací školy hospodářské; na školy řemeslnické věnuje se 89. 100 zl., kdežto na školy hospodářské 3. 170 zl. Tu vidíme křiklavý nepoměr, v němž se nacházíme oproti stavu řemeslnickému. Na straně řemeslnictva jest viděti značný pokrok, kdežto na straně naší jest viděti úplnou netečnost, ačkoliv lid zemědělský zabírá většinu obyvatelstva.

Netečnost tuto vidíme na jednotlivých případech konkrétních; když chce rolník míti ze syna doktora, věnuje na něho poslední peníz, až se k vůli němu zakrvací.

Na syrka, kterého chce míti svým zástupcem, na toho lituje věnovati pár zlatých. Na to nesmíme bráti zřetele,jestli nálada v rolnictvu jest proti nucenosti širšího vzdělání, jestli sobě nepřeje, aby bylo nuceno své syny dáti vzdělávati. Jest to naší povinností, abychom se postarali o vzdělání našeho dorostu hospodářského bez ohledu na libost kohokoliv, pouze v zájmu stavu samého.

Vzdělání hospodářského jest zapotřebí nejen z toho důvodu, aby rolník byl schopen ku konkurečnímu boji, ale také z ohledu národního.

Podle návrhu komise má se tato otázka vyříditi takovým způsobem, že by vyučování nauce hospodářské tím způsobem se zařídilo, že v posledních 2 letech návštěvy školské, tedy v roce 13. a 14. věnoval by se jistý čas, několik hodin týdně, na př. nance hospodářské. Kromě toho čítanky by se přiměřeně přispůsobily.

Já pokládám tento způsob vyučování za naprosto nedostatečný.

Předně jest otázka, jak by se to dalo v této obecné škole uspořádati. Přece není možná, aby veškeré žactvo obecné školy bylo přinuceno učiti se naukám hospodářským, když věnuje se jinému povolání. To není možno.

Z toho vychází, že by bylo nutno, aby žactvo, které se věnuje povolání hospodářskému, bylo odděleno od žactva ostatního, to jinak mysliti se nedá. Nemůžeme vnucovati odbornou výchovu žactvu jiného povolání, a nemělo by to také žádoucího účinku. V rámci obecné školy oddělení to není možno, zde třeba seskupení větších okrsků.

Mám za to, velectění pánové, že také musíme vzíti v úvahu tu okolnost, že jen dospělejší mládež může hlavně splniti to očekávání, které klademe do pokračovacího vyučování.

Jest potřebí vyvinutějších smyslů, aby ty nauky, které v takovéto pokračovací škole žactvo vnímati má, mohlo pojati, aby také i na dále zůstaly jeho majetkem, a aby na tomto základě toto žactvo mohlo se vzdělávati dále.

Co se týče té okolnosti, ze snad přece by se našel nějaký způsob, připouštím, že při obecných školách v těch létech, o kterých zpráva komise mluví, by byl nějaký způsob možný k reformování pokračovacích škol hospodářských a sice v tom smyslu, že by na venkovských školách, kde se mají pokračovací školy zříditi, čtvrtek byl prázdný pro obecné školy, a žactvo, které věnuje se hospodářství, mělo by povinnost navštěvovati ve čtvrtek tyto hospodářské školy.

Já bych se tedy přimlouval pro způsob uspořádání pokr. hospodářských škol dle zásady, že jest potřeba, aby bylo žactvo vyvinutější a schopnější, a tu měl jsem na mysli způsob, jejž dovolím si uvésti.

Hosp. školy pokračovací založeny buďte vždy pro obvod 5 klm., s vyučováním jednoho dne v týdnu a sice ve čtvrtek po 10 měsíců, o 2 ročnících ve 14. a 15. roce stáří s povinnou návštěvů synkou rolnických, kteří by se jinému povolání nevěnovali, s učitelstvem škol obecných k tomu účeli vzdělaným. Žákům dobře prospívajícím by se poslední rok školy obecné dala úleva zvláště vzhledem k povinnosti návštěvě školy pokračovací v r. patnáctém. Školy ty dle potřeby mohly by býti periodické.

Přiznávám, že zprava zemského výboru jde příliš daleko, že není možno, abychom uložili rolnictvu, aby ještě v r. 16. byli povinni posílati své synky do pokračovacích škol, a dobrovolná návštěva sotva by byla s výsledkem - neboť narazili bychom na velký odpor.

Myslím, že navrženým spůsobem by se protivy urovnaly, a že tento způsob jest přijatelný a že by nejspíše mohl býti uskutečněn.

Dovoluji si tudíž tento svůj soukromý náhled, jest-li vůbec o věci bude ještě dále jednáno, předložiti laskavé úvaze a prohlašuji vzhledem ohromné důležitosti věci pro stav rolnický, že budu hlasovati pro návrh p. poslance Teklého. (Výborně !)

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám slovo p. posl. Adámkovi.

Posl. Adámek: Slavný sněme! Jest mně smutnou povinností dostaviti se ku pohřbu dítěte, do něhož jsem byl tak zamilován,

ku pohřbu pokračovacích škol zemědělských, který má býti dnes na tomto slavném sněme konán.

Ještě v poslední této chvíli pokládám za svou povinnost ukázati k následkům navrhovaného pochování osnovy zákona o pokračovacích školách hospodářských

Měl jsem příležitost o této věci již v sezení ze dne 1. března roku minulého zevrubně promluviti a proto obmezím se toliko na některé povšechné vývody.

Velectění pánové! Kdo stopuje vývoj našich veřejných poměrů, shledá, že se více pracuje u nás falešnými hesly než pravdou; na schůzích veřejných slyšíme všade hlubokým tonem přesvědčení: My jsme vaši přátelé, my pro vás obětujeme všecko, pro vás budeme všecko konati, abyste byli zachováni!"

To se tak dlouho děje dokud nepřijde k skutečnému vtělování slova ve skutky.

Toho by měli býti pamětlivi právě ti, kteří myslí, že jsou jedinými spasiteli našeho rolnictva, když mu namlouvají a vykládají na veřejných schůzích známé věci o jeho sklíčených poměrech, o krisi, kterou trpí, když ukazují k bědám, které v budoucnosti jemu nastávají, když svalují vinu na všecky veřejné a soukromé činitele, kteří to zavinili atd.

Tím se strádající rolnictvo dá velmi snadno unésti a podnítiti, i ve falešné směry uvésti, které nevedou ku spasení, ale naopak k záhubě a k hlubšímu jeho poklesnouti. (Souhlas.)

Co jest platno namlouvati rolnictvu stále, pro tebe nic se neděje, o tvé vzdělání se nepečuje a td., když v okamžiku, kde máme rozhodovati o tom, aby se něco stalo, se nedostane k takovému rozhodnutí většiny ?

Mluviti dnes o důležitosti pokračovacího odborného vzdělání rolnictva v království Českém, bylo by hřešením proti Duchu svatému.

Na konci 19. století nemůže býti nikoho kdo činí nárok na pokrokovosť, který by neuznal, že také hlavní zárukou lepší budoucnosti rolnictva jest jeho důkladné a stávajícím poměrům úplně vyhovující

všeobecné pokračovací odborné vzdělávání. (Výborně!)

Jen ten rolník, který svým vzděláním stojí na výši situace, dovede také vítězně podnikati krutý zápas, ve který jest utkán; a nevzdělaného, hospodářsky nesorganisovaného rolníka nespasí žádná moc světa, tím méně ochrana zákonná.

Ti, kdož mluví o svépomoci, musí si býti toho vědomi, že svépomoc bez povznesení pokračovacího a odborného vzdělání jest nemožná, poněvadž ten, kdo není odborně vzdělán, nepoznává situaci, ve které stojí, nezná pojmu a dosahu svépomoci a nepostihuje význam organisace svépomocné, musí zajíti.

Pánové, o tom není žádné pochybnosti, že boj, ve kterém stojíme, jest krásný, že vede se zbraní nestejnou, ale není také pochybnosti, že v tomto boji vítězem zůstane nejvzdělanější, nejpřičinlivější a nejsolidnější. K tomu cíli a k tomu sesílení našeho lidu vede odborné vzdělání, a tu, pánové, zcela otevřeně musím říci, o rolnictvo v příčině té není dosud náležitě postaráno.

Stávající ústavy vzdělávací nepostačí této potřebě. Dovolte, abych Vás upozornil na tyto fakta:

Máme dosud 62 pokračovacích běhů učebných při školách českých a 38 při školách německých. To má stačiti pro pokračovací vzdělání našeho rolnictva ?

To stačí, aby tu a tam některý učitel dostal remuneraci za toto mimořádné vyučování; ale citelného a pronikavého vlivu na povznesení rolnictva to nemá. (Tak jest!) Ještě smutnější jest úspěch našeho odborného školství rolnického.

Měl jsem česť poukázati k tomu, že jedině střední hospodářské školy vykazují přiměřenou návštěvu. Ze 3 středních škol hospodářských za poslední rok vyšlo 135 žáků, ze 16 rolnických škol 212 žáků; ze 26 zimních hospodářských škol 363 žáků, tedy ze všech těchto 52 hospodářských škol vyšlo 710 žáků.

Z těch se jistý zlomek obrací k hospodářskému stavu, ostatní hledají jinde službu a zaměstnání.

Může-li tento dorost přispěti k povznesení niveau vzdělání veškerého našeho rolnictva? Tento malý úspěch našich odborných škol hospodářských má vyhověti požadavkům, které činí doba, a konkurrenci, v které naše rolnictvo strádá ? To jest naprosto nemožné.

Velectění pánové! Z těchto hospodářských škol vychází sice jednotliví hospodáři, kteří se stanou pionýry pokroku, ale úroveň obecného vzdělání širokých vrstev rolnických, o které nám nejvíce jde, ta se tím nepošinuje.

Při našem postavení sociálním nám neprospěje toliko vyučování jednotlivců, pečovati musíme o sesílení a povznesení nejširších vrstev našeho rolnictva a živnostenstva. (Potlesk.)

O pokračovací vzdělání širších vrstev rolnictva musí býti postaráno školami, jichž organisaci zemský výbor navrhnul.

Tedy, pánové, s tohoto stanoviska račte posuzovati tuto naši předlohu.

Pan kol. Teklý již opravil do jisté míry tvrzení pana zpravodaje. Zemský výbor nejednal o své újmě.

Zemský výbor jednal z rozkazu slavného sněmu, nikoliv, jak kol. Teklý uvedl roku 1896, ale již roku 1886 zemskému výboru daného, aby osnova o pokračovacích školách vypracoval a předložil.

Tato předloha byla také učiněna.

Ale tehdáž byly spojeny pokračovací školy, průmyslové, obchodní, divčí a rolnické do jedné předlohy. Následek toho byl, že se ukázalo, že jedním zákonem, dle stejného pravidla, tyto pokračovací školy nemohou býti s organisovány; proto nebyla osnova tato provedena.

Zemskému výboru bylo uloženo, aby o každé kategorii těchto pokračovacích škol vypracoval novou osnovu. Zemský výbor spravoval se rozkazem slavného sněmu, když předlohu hu vypracoval. Zemský výbor, jak posl. Teklý již ukázal, přijal všechny hlavní zásady, na kterých se zemědělská rada usnesla, do této předlohy.

Já předem ale prohlašuji, že ačkoliv zemský výbor tak učinil, nepokládal nikdy a nepokládá i nyní předlohu za nedotknutelnou a nezměnitelnou. Opačně prohlašuji, že jest ochoten na všecky odůvodnené opravy přistoupiti, poněvadž mu nejde o nějaký justament, aby udržel nezměnu svou předlohu, nýbrž o to, aby uzákoněním pokračovacích škol klestil cestu pokroku, k tomuto vzdělání a povznesení nejširších vrstev našeho rolnictva. (Výborně!).

Nebudu se pouštěti do jednotlivostí. O tyto jednotlivosti nejde.

To jsou věci, o kterých se dá disputovati v komisi; ale právě proto navrhnouti přechod k dennímu pořádku, je podle mého soudu velmi neodůvodněné.

Zpráva komise letošní arci se liší od loňské.

Loni navrhovla komise: Předloha zemského výboru se béře na vědomí.

Letos první část ponechala, to znamená, že první čásť se schvaluje, a v druhé navrhuje přechod k dennímu pořádku.

V parlamentární hantýrce znamená přijímati na vědomí, to pan referent také ví, schválení předloh; očekávám, že pan referent tuto neshodu opraví.

Obmezuje se na tyto poznámky děkuji panu posl. Bartákovi, že tak vřelými slovy také letos podporoval naši předlohu.

Jsem rád, že takový hlas vyšel z kruhů rolnictva, poněvadž nás to utvrzuje v přesvědčení, že jsme jednali správně, když jsme předlohu zdělali, že by byla povolána razili cestu kulturnímu pokroku nejširších vrstev našeho rolnictva.

Odhlasuje-li sl. sněm přechod k dennímu pořádku přes tuto předlohu, bude zemský výbor zproštěn povinnosti, předlohu tuto obnovovací jsem však přesvědčen, že se toho dočkáme v dozírné době, že se slavný sněm vrátí k stanovisku, na kterém stál před 10 lety, že obnoví tuto předlohu, až snad bude pozdě.

Připozdívá se. Již bylo k tomu poukázáno, že nejsme ohraničení českou zdí, netoliko v tomto království a v této říši, ale v celé Evropě stojíme v prudkém zápase na život a na smrt nejen v ohledu politickém, ale také v ohledu kulturním a národohospodářském s nejpokročilejšími národy. (Tak jest!).

Proti této konkurenci nezachrání nás žádná zeď, která by nás dělila, neochrání nás žádné mimořádné prostředky, my do tohoto boje musíme; nemáme volbu zbraně, můžeme bojovati a vítěziti jen stejnou silou duševní a pevnou organisací hospodářskou. (Výborně!)

Chceme-li zachovati náš výrobní střední stav, pak musíme se odhodlati k obětem, které reformy tyto vyžadují, neboť velké reformy, které vedou k cíli, nejsou bez obětí a způsobuji tu a tam nepříležitosti a ztráty. Žádná sociální a hospodářská reforma bez takovýchto obětí a ztrát nemůže býti provedena. Kdo není ochoten takové oběti přivésti, necht si nelže, že by byl ochoten a odhodlán pracovati k záchraně středních tříd, které v konkurenci mezinárodní jsou nejprve ohroženy.

S plným přesvědčením a s tou vroucí láskou, kterou všickni máme k našim výrobním třídám středním, rolnickýma živnostnickým, prosím, abyste nepřecházeli k dennímu pořádku přes předlohu tuto. (Výborně ! Potlesk. Řečníku se gratuluje.)

Nejvyšší maršálek zemský: K slovu jest přihlášen ještě p. posl. Šťastný. Dávám jemu slovo.

Posl. Šťastný: Slavný sněme! Já jsem především velice povděčen p přísedícímu zemského výboru, že, ač není rolníkem, tak vřele se naší záležitosti čistě rolnické ujmul. Já hned tehdáž, když osnova zemského výboru nám se dostala do rukou, jsem se divil té blahovolnosti zemského výboru, kterou v té věci se k nám zachoval, a divím se tomu, že proti takové věci může býti odpor. Když jsem se pídil po tom, kde vlastně ten odpor spočívá, shledal jsem, že u zástupců měst žádného odporu není, poněvadž oni nemají žádné příčiny, aby v té věci nám odporovali. Oni co živnostníci ponejvíce jsou již zaopatřeni tím, čeho my teprve chceme dosáhnouti. Já myslím, že zajisté budou i nám rolníkům přáti, abychom nakročili na tu cestu, která se tak velice u nich osvědčila, a abychom na této osvědčené cestě pokračovali.

Já jsem se také ptal, jestli páni velkostatkáři mají nějaké příčiny podstatné,aby v té věci nám odporovali, a i tu jsem shledal, že tu není žádného odporu zásadního, a spíše že by byli pod jistými výminkami, které by při dalším jednání o věci se daly na patřičnou míru přivésti, ochotni ku věci přisvědčiti.

S tím největším politování musím co rolník říci, že odpor se nalézá mezi pány rolníky.

To jest, pánové, věc velmi žalostná zvláště pro nás, a já se tomu divím, že vůbec v takové věci, kde rolnictvo může pro sebe něco udělati, samo sobě nepřeje.

Já mám za to, kdyby se zde jednalo o pokračovací školy řemeslné, že by snad naši rolníci dříve k tomu přistoupili, než když se jedná o jejich vlastní věc. Jest to podivné, ale právě dnešní příklad dává nám pravdu, že rolník sám sobě přeje nejméně. (Výborně!)

Dovolte mi jen několik slov k tomu, co bylo předneseno.

Já jen chci dokázati, že to, na čem se komise usnesla, není k provedení.

Nejprve se chce, aby bylo udíleno na obecné škole vzdělání odborné. To je proti celému duchu obecné školy.

Já bych si přál, kdyby naši rolníci byli bývali na sjezdu učitelstva v Táboře, kde dva řečníci této věci se dotkli, totiž té výtky, kterou rolnictvo dělá učitelstvu, že nevzdělává na škole obecné rolnictvo v patřičné míře. Tam bylo poukázáno na to, že chtíti na obecné škole odborné vzdělání, jest zkázou školy obecné. Kdyby se i tedy na tom dnes slavný sněm usnesl, já myslím předně, že ve veškerém učitelstvu, které se tou věcí přace zabývá, bude jediný odpor, takže přijde k tomu, že vláda a zemská školní rada k tomu ani nepřistoupí.

Ono se myslí, že kdyby se na obecné škole učilo odborně v posledních letech, že by návštěva škol byla lepší.

Pánové, to jest velký omyl: Našeho kluka nedostanete více ve 14 letech do školy: to jest všechno marné, a odborným vyučováním každodenním jej tam také nedostanete.

To byste nám musili do každé vsi dáti několik čeledínů aby ta nouze o čeledíny přestala, a potom by se mohlo naléhati na lepší návštěvu školy v posledních letech. Pánové, špatná návštěva škol v posledních letech nespočívá snad v nepochopení dobroty vyučování nebo vzdělání, nýbrž v socialismu, t. j. v sociálních našich poměrech; jest tu nouze o čeledíny, a následkem toho také otec nebo hospodář, který má syny, jest nouzí o čeledíny nucen své dítě, byť je sebe více miloval, vzíti v posledních letech ze školy a žádati o úlevu.

Tyto zkázonosné úlevy na školách jsou jen následkem našich sociálních poměrů a nedají se oddekretovat nějakým usnesením. Ty jsou prostě tu, a musí se s nimi počítati. To, co komise myslí, že by, kdyby se zavedlo v posledních 2 letech vyučování hospodářské, při tím byla návštěva žactva jest veliký omyl. Více žactva by se neučilo, poněvadž by v letě nechodilo do školy, ale na pole jako nyní, ať by se ve škole kázalo, co chce.

Když však chcete míti hospodářsky vzdělané žáky v posledních letech, musíte míti veškeré učitelstvo hospodářsky vzdělané; pak by každý učitel na obecné škole musil býti stejně hospodářsky vzdělán.

Ale, pánové, jest to možno?

Ovšem, když to řeknete, bude to; ale pouze na papíře, - neboť jest naprosto nemožno, aby veškeré učitelstvo na Školách obecných bylo stejně hospodářsky vzděláno.

Uvedu Vám příklad: U nás v Jistebnici jest 9 učitelů ve vícetřídní bývalé farní škole, při níž jest také měšťanská.

V nejbližším okolí jsou ale ještě jiné Školy, jako naše 2 třídní a jiná 1 třídní, na nichž jsou zase tři učitelé; 3 a 9 je 12 učitelů. Ti všichni by musili býti hospodářsky vzděláni, když byste chtělisvému návrhu vyhověti.

To je naprostá nemožnost. Kolik let by to musilo trvati ?! A ani potom by se toho nedosáhlo.

Z těchto důvodů mám za to, že celý návrh sl. komise jest naprosto nemožný, příči se všem základům našeho obecného školství, které má položiti základ pro povšechné vzdělání a ne pro odborné, a příčí se to vzhledem k důsledkům, které by z toho následovaly provedení.

Podívejme se na druhé straně, je-li možným provedení pokračovacích škol hospodářských, tak jako jsou provedeny pokračovací školy řemeslnické. Proč by to nebylo možné?

Řeklo se, že při řemeslnických školách chodí žáci večer do školy, a to že by při hospodářských školách nebylo možné, poněvadž musí tam choditi žáci přes pole. Velectěný pan řečník přede mnou na to poukázal, že může býti čtvrtek věnován vyučování hospodářskému a hlavně v zimě; a to je k provedení, poněvadž jest čtvrtek feriálním dnem, a když jest feriálním dnem, nuže věnujme ho k tomuto vyučováni pokračovacímu, a můžeme za tím účelem ustanoviti 4-6 hodin vyučování ve čtvrtek, poněvadž tam žák může býti celý den. Ve čtvrtek může celý okruh vícetřídních škol tam žáky své posílati, třeba na hodinu cesty. Mohli-li tam jindy malé děti choditi, tak tam dospěli žáci choditi mohou; tím spíše v tom ohledu není obtíží.

Věnujme tedy čtvrtek pro pokračovací školy, jimž můžete vyučovati 4-6 a vůbec, co chcete, hodin, V neděli ovšem, jak se to rozumí samo sebou, by se vyučovalo též a to nejméně 3 hodiny.

Jest to přirozená věc, a mnohem lehčí nežli čtvrtek, poněvadž tam žáci bez toho jdou.

Chci k tomu ještě podotknouti, aby se návštěva ve čtvrtek nezdála tak hroznou, že by nemusila trvati ani po celý rok, nýbrž toliko po zimní měsíce. V neděli ale může býti vyučováno po celý rok, poněvadž tam žáci jdou do kostela beztoho.

Když byli navštívili kostel, může býti vyučováno až do 1 hodiny s poledne.

Při tomto zařízení ale jest to hlavní, velectění pánové, že žactvo jest neustále ještě v jakési kázni školní, a právě tato léta od 13. do 15. -16. roku jsou léta nejnebezpečnější.

Pánové, když svolíte k tomu, aby pokračovací školy byly zřízeny, působiti budete tedy i pro morální zachovalosť tohoto žactva. (Výborně!) Tedy že by bylo vy-

učování možno v těchto dnech, o tom není pochybnosti.

Pro takovéto vyučování, velectění pánové, potřebujeme ale pouze jediného učitele na každé škole; pak nemusíme chtíti vzdělání hospodářské všech učitelů, nýbrž jediný učitel dostačí, který bude míti odborné vyučování hospodářské.

Pánové! Vy můžete tím dosáhnouti ještě jedné dobré věci, totiž když budete míti vícetřídní školy jak řemeslnické tak hospodářské pokračovací, že by věci literární mohli, jako čtení, počítání a t. d., žáci obou pokračovacích škol míti společné, tak že by bylo potřeba jen jednoho odborně vzdělaného učitele pro hospodářské a jednoho pro řemeslnické vzdělání a pro ostatní předměty že by mohli býti učitelé společní, což by mělo za následek velké úspory. Co se učitelů odborných týká, patrno, že lze přece snáze dosáhnouti, aby desátý díl učitelstva byl odborně hospodářsky vzdělán, než aby veškeré učitelstvo mělo hospodářské vzdělání.

Chci se ještě dotknouti jedné věci.

Velectění pánové, já myslím, že by bylo mnohem lépe již jednou od toho, řekl bych, skoro vášnivé, hájené zásady povinné osmileté návštěvy školní upustiti. Já vím, že jest pro naši stranu liberální, která na tomto stanovisku stála a do dnes stojí, poněvadž se to jednou ustanovilo, že osmiletá návštěna má býti hájena, následkem čehož se hájí dále, těžko od toho upustiti, byť i byla nemožnou.

Dnes jest ale návštěva ještě méně nežli osmiletá, a kdybychom měli 7 let bez úlev, bylo by to mnohem prospěšnější než ta na papíře napsaná osmiletá návštěva s dvěma úlevami, když by náš žák mohl vystoupiti ve 13. roce - a v té věci by se dalo ještě nějaké další nápravy docíliti, poněvadž by se mohlo zaříditi, aby nikoliv teprv po dokonaném 6. roce byl žák povinen navštěvovati školu, nýbrž v tom roce, kdy do posledního prosince školního roku šestý rok dokonal, čímž bychom posunuli o 4 měsíce tu povinnost Školní ku předu - tím spíše mohli bychom přistoupiti na sedmiletou návštěvu školy.

Tuto sedmiletou návštěvu školní ale