legů již déle jednoho roku, nebudu se ovšem dotýkati všech statistických fakt, ale obmezím se jen na číslice nejzajímavější.

Za léta 1895, 1896 a 1897 přibyly v království Českém pouze dva nové školní okresy. Odloučením celé řady obcí školních od českého školního okresu plzeňského a hořovického utvořen nový okres školní v Rokycanech, a vyloučením poloviny německých obcí školních z německého školního okresu teplického utvořen německý okres se sídlem v Duchcově. Poněvadž pak koncem roku 1894 bylo 106 venkovských okresů školních, zvýšil se počet jich do konce r. 1897 na 108 t. j. 60 českých, 48 německých a se třemi městskými okresy školními (v Praze, Liberci a v Hradci Králové) máme celkem 111 okřesů školních vůbec.

Koncem roku 1894 čítalo 108 venkovských okresů školních celkem 4. 409 školních obcí se 101 expositurou a sice bylo v 59 českých okresích školních 2827 školních obcí a v 47 německých okresích školních 1886 školních obcí. K tomu přibylo vedle toho v letech 1895, 1896 a 1897 70 nových školních obcí.

V českých okresích školních přibylo jich r. 1895 18 kdežto v německých ubyly 3 obce.

V   roku 1896 v českých okresích školních přibylo 12 a v německých 9 školních obci, roku 1897 přibylo v českých okresích školních 29 a v německých 5 školních obcí, za všechna 3 léta přibylo v českých venkovských okresích školních 59 a v německých 14 školních obcí, kdežto 3 ubyly, což rovno celkovému výsledku 79 školních obcí. Tyto školní obce měly roku 1895 4300 místních obcí roku 1896 4319 místních obcí, roku 1897 4355 místních obcí, kdežto měšťanské Školy měly roku 1895 187 obcí místních, roku 1896 199 a r. 1897 211.

V  příčině platů učitelských zařaděno bylo v roce 1895, 1896 a 1897 v českých okresích školních pouze o místních obcí s obecními školami do I. třídy a z německých žádná z obecných škol. Do II. třídy vřaděno bylo v českých školních okresích 13 v německých 19; do III. tř. učitelských platů bylo vřadéno místních obcí v českých okresích 49, v německých pouze 47; a do IV. třídy v českých okr. 133, v německých 129, kdežto ohromný počet všech ostatních místních obcí s obecnými školami vřaděn byl do třídy V., totiž v českých okresích více než 2300, v německých téměř 1600. Místních obcí s měšťanskými školami bylo zařaděno r. 1895 v českých okresích 5 do 1. a 2 do II. a 9 do III. tř., v německých okr. 4 do II. a 13 do III, kdežto velká většina místních obcí s měšťanskými školami vřaděna byla do IV. třídy v českých okresích 88-105, v německých 64-110. V městských 3 okresích českých byly 2 místní obce v třídé I., jedna v tř. III., kdežto v německých okresích 2 v třídě I., jedna v tř. IV.

Nejvíce svědčí o rozvoji národního školství množení se škol a tříd. Ohledně škol nově zřízených uvádím následující data.

Koncem roku 1894 bylo v království Českém 5106 národních škol, a to škol obecných 4919, měšťanských 187. V českých venkovských okresích školních bylo 2822, v německých venkovských okresech školních 2218 a mešťanských škol německých 86. Během roka 1895, 1896 a 1897 přibylo celkem měšťanských škol 22, chlapeckých 21, všech dohromady 43. - Obecních škol smíšených 90, obecních chlapeckých 26 a dívčích 25; všech dohromady 140. Národních škol vůbec 183; ročně tedy průměrem přibývá 61 národní škola. Ohledně rozmnožování počtu tříd jež buďto se jeví v zřizování nových jednotřídních škol aneb v rozšiřování starých škol na vícetřídní a zřizování tříd pobočných, sluší uvésti, že třídy se množí pravidelně; podává o tom následující passus svědectví.

Průmětně přibylo ročně v minulém tříletí na školách měšťanských 84, na školách obecných 236, na národních školách vůbec 316.

Nápadno jest, praví školská zpráva, že kdežto v předcházejících letech počet jednotřídních škol stále klesal a ještě roku 1895 úbytek 6 jednotřídních škol vykazuje, zůstává v r. 1896 původní počet jednotřídních škol beze změny, roku 1897 však nahle v českých okresech venkovských 18 jednotřídních škol přibylo.

Přírůstek tento v celku změnil se značně jen tím, že v německých okresech venkovských v témž roce počet jednotřídních škol o 8 klesl.

Přes to vše rozmnožil se značně počet škol vícetřídních.

Omezím se alespoň na hlavní čísla: Trojtřídních škol přibylo 29 a ubyly pouze 2, takže přírůstek jest 27; čtyřtřídních škol přibylo 48, ubyla pouze 1, takže přírůstek jest 47; pětitřídních a vícetřídních Škol přibylo 67 a neubyla žádná.

Nejzajímavější fakta a data poskytuje porovnání českého školství s německým jak ve zprávě školské komise tak i ve zprávách, jež podal zemský výbor.

Všimněme sobě především stavu škol národaíoh s českým jazykem vyučovacím.

Koncem roku 1894 bylo 2859 národních škol 8 českým jazykem vyučovacím, jež čítaly 9096 tříd.

Během tříletí přiby1o Škol měšťanských roku 1895 4, 1896 10, 1897 10 a

v nich tříd 28, 56, 55. Obecných škol přibylo v tomtéž tříletí 30, 18, 43 a tříd v nich přibylo 163, 147, 165.

Všech národních škol tedy přibylo v roce 1895 34, 1896 28, 1897 53, tříd pak přibylo v roce 1895 191, v roce 1896 203, 1897 220.

Stálé rozvíjení českého školství znázorněno jest nejlíp tříletím 1895, 1896, 1897 v tomto výkazu: Roku 1895 přibylo celkem 30 českých obecných škol, z těch 23 v českých a 3 v německých okresích školních; roku 1896 přibylo 18 obecných škol českých, z těch 15 v českých, 2 v německých okresích a roku 1897 přibylo 43 českých obecných Škol, 34 v českých a 3 v německých.

V příčině škol měšťanských sluší uvésti, že během tříletí jmenovaného rozšířil se počet českých měšťanských škol oproti roku 1894 o 23, z nichž 1 v Duchcově byla zřízena roku 1897 v němečkem školním okresu, kdežto všecky ostatní přibyly v českých okresích školních venkovských.

Co se týká německého školství, sluší uvésti, že bylo koncem roku 1894 2247 národních škol s německým vyučovacím jazykem, jež čítaly 6027 tříd, a že přibylo následujícího školního roku 1895 28 obecných škol německých, 13 v německých školních okresích. 6 v českých, roku 1896 18 obecných škol německých, 13 v německých, 2 v českých, roku 1897 přibylo 13 německých obecných škol, z těch 13 nově zřízeno v německých školních okresích, 2 rozděleny na smíšené školy a 3 školní expositury.

Ve příčině českých škol měšťanských během tříletí rozmnožil se počet německých měšťanských škol o 16. Porovnáme-li počet škol německých s počtem škol českých jakož i počet tříd, shledáme, jak velice zanedbáno bylo svého času české školství oproti školství německému, když ani za posledních let, kdy neobyčejné množství českých škol bylo založeno a velký počet starých škol rozšířen, nebylo možno mezi oběma zjednati přiměřený poměr.

Ještě se dotknu několika slovy stavu soukromých obecných škol po stránce jazykové i národní.

Ačkoliv počet těchto soukromých škol stále klesá: vr. 1895 ubylo jich 8, v roku 1896 ubylo jich 6, v roku 1897 ubylo 8, přece koncem roku 1897 zbylo jich 292 s 583 třídami. Dle národního rázu rozeznávati sluší soukromé české školy a soukromé německé Školy a školy oboujazyčné. Tyto školy, což je zajímavo, nalézaly se za prošlého tříletí jen v českých školních okresích venkovských a v Praze. Zajímavo jest srovnání, kterak tyto školy rozšířeny jsou po jednotlivých kategoriích ve školních okresích.

V  r. 1895 bylo v českých venkovských okresích školních 15G českých, 103 německé a 2 utraquistické školy soukromé. V německých okresích 44 české, 37 německých škol soukromých. V městských okresích školních bylo 5 českých, 17 německých a 2 utraquistické; poněkud klesl tonto počet v následujích létech. V r. 1897, který beru za základ, jeví se v českých okresích venkovských 68 českých, 89 německých a 2 utraquistické.

V  německých okresích venkovských 42 české, 39 německých, v městských okresích 5 českých, 15 německých, 2utraquistické, celkem tedy 112 českých, 146 německých a 4 utraquistické.

Ze všech 24821 dětí, které r. 1895 navštěvovaly soukromé školy, bylo Čechů 15. 660, Němců 9136. Ze všech 24. 382 dětí,které r. 1896 chodily do soukromých škol, bylo 15. 348 Čechů a 9011 Němců, a ze všech 24. 573 dětí, které r. 1897 chodily do soukromých škol, bylo 15. 427 Čechů a 9129 Němců.

Českých dětí navštěvovalo soukromé české školy 12189, a německé 3238, kdežto německých dětí navštěvovalo soukromé školy české pouze 85 a německé 3238.

Z rubriky čtvrté, která se týká počtu dětí školou povinných, uvedu pouze na základě zprávy z r. 1895, že v prošlém r. 1893-94 bylo dětí školou povinných 914410, a k vůli zajímavosti uvedu, že v Praze bylo ve školách obecných právě jmenovaných školou povinných dětí 17593, z nichž naváštěvovalo české školy národní 14403 dětí českých a pouze 6 dětí německých, kdežto do německých škol národních chodilo vedle 2212 dětí německých 952 dětí českých.

Podobný nepoměr mezi návštěvou soukromých škol českých a německých jeví se i v následujících ročnících.

Z ostatních dat zajímaly školskou komisi výkazy dítek školné platících a dítek cd školného osvobozených, poněvadž otázka úplného osvobození a odstranění školního platu každým rokem pronikavěji se ozývá, jak dokazuje dnešní řeč ctěného p. kollegy Königa.

Roku 1894 bylo osvobozeno 318. 913 dítek a počet osvobozených stoupal od roku k roku o 20 až 30 tisíc, takže v posledním roce, za který máme výkaz, v roce 1896, vystoupil počet osvobozených na 396. 708 dítek.

V procentech jeví se v roce prvém osvobozených 34-9pct., téměř 35pct., v roce následujících 36-7pct. téměř 37pct., v roce posledním celých 40pct.

Z tohoto výkazu je patrno, že místní školní obce jsou takřka nuceny pod tlakem neutěšených poměrů hospodářských každým rokem stále větší počet dítek osvobozovati od placení školného a ve tento přírůstek dětí od školného osvobozených nelze vysvětliti pouze přibýváním obyvatelstva a vzrůstáním počtu dítek, o tom svědčí stále rostoucí procento dítek od školného osvobozených a stálé klesání percenta dítek školné platících, tak že blízci jsme roku, ve kterém percento od školného osvobozených dítek rovnati se bude percentu školné platících dítek.

Školská komise hodlá tomu stavu věcí vyhověti tím, že navrhla resoluci, ve které se naléhá na to, aby dosavadní hranice paušování naznačená procentem 40 byla zvýšena o celých 10pct. a aby přistoupila tedy na 50pct.

Dotyčnou resoluci dovolím si pak na konec přednésti. Zbývá ještě zmíniti se o návštěvě škol měšťanských. Měšťanské školy v Čechách nabyly neočekávané a netušené důležitosti.

Návštěvu jejich náš lid považuje za nejlepší výpravu dítek do života.

Následkem toho také návštěva škol měšťanských každým rokem neustále a rapidně stoupá. V roce 1895 vidíme, že navštěvovalo školy tyto 47. 462 dítek, v roce následujícím 1896 již 50. 830 dítek a v posledním roce, kterého se má zpráva týká, 55. 401 dítek.

Zajímavo jest, že do měšťanských škol nechodí pouze dítky z těch školních obcí, ve kterých měšťanské školy jsou zřízeny, a které také jsou nuceny věcné potřeby na měšťanské školy poskytovati.

Z dat, předložených zemským výborem, vysvítá, mnoho-li cizích přespolních dětí tyto školy navštěvuje, a tyto číslice mluví téměř za sebe.

Dětí cizích chodilo do měšťanských škol roku 1895 12. 414, roku 1896 12. 014, roku 1897 13. 489., tedy více než 50pct. cizích dětí chodilo r. 1895 do 22 českých a 18 německých, a r. 1896 do 21 českých a 18 německých škol.

Z uvedeného plyne, že nebylo spravedlivo uvolavati náhled a sice celý náklad na věcné potřeby měšťanských škol na budovu, na zřizování školních místností, na vytápění a čistění pouze na místní školní obec, ve které měšťanská škola jesc zřízena, nýbrž že důvodným jest požadavek, aby alespoň polovinu tohoto nákladu nesl školní okres.

Také v této příčině odporučuje školská komise slavnému sněmu návrh resoluční.

Důležitá dáta, jež bývala druhdy ve zprávách zemského výboru ve příčině návštěvy školní, ve příčině výsledků vyučování a pomůcek učebných, jakož i v příčině vzdělávání učitelstva, vyloučena jsou nyní ze zpráv zemského výboru a také ze zprávy školské komise, a síce z té příčiny, poněvadž zemská školní rada zasílá každoročně nyní zemskému výboru takový počet zpráv, aby všichni členové tohoto sněmu mohl býti jimi poděleni. Ve zprávách z roku 1895 a 1896 byl zemský výbor nucen podávati data do těchto dvou rubrik náležející ještě z opisu úředního referátu, jenž podán byl c. k. zemskou školní radou cís. král ministerstvu vyučování a jenž zemskému výboru byl pouze propůjčen.

Na neudržitelnosť a nedůstojnosť tohoto stavu věci právem stýskala sobě školní komise ve zprávě o stavu školství za rok 1894 a chystala slavnému sněmu resoluční návrh, vybízející zemský výbor, aby s c. k. vládou zavedl jednaní ve příčině podávání přímých sdělení zevrubných o činnosti c. k. zemské školní rady.

Školská komise vycháze a z toho sta noviska, že zemský sněm, jenž povoluje každoročně ohromný náklad na vydržování škol českých a německých, náklad tak velký, že téměř dvě třetiny rozpočtu pohlcují potřeby školské eminetně kulturní, že zemský sněm jest hoden, aby jemu přímo podávány byly zprávy o výsledcích vyučováni na školách a nikoliv pouze propůjčovány zemskému výboru, aby jich použil a jaksi kradmo a pokoutně jich zemskému sněmu dopřál.

Zemská školní rada nahlédla oprávněnosť tohoto stanoviska a proto dříve než zpráva školské komise ze dne 31. ledna 1896 dostala se do sl. sněmu, zahájil zemský výbor již na základe usnesení školské komise jednání s vládou, jež pokud vedlo k výsledku, pokud c. k. zemská školní rada dává zprava nyní do tisku a zasýlá zemskému výboru tolik výtisků českých a německých, kolik jich pro veškeré členy sl. sněmu třeba jest.

Zdali tímto opatřením vyhověno jest intencím školské komise, o tom zajisté bude míti příležitosť vysloviti se ve své zprávě o úředním referáte c. k. zemské školní rady v školním roce 1896-97, jenž byl školské komisi praeaidiálně přidělen.

Mně nezbývá, než odporučiti na základě důvodů, které byly uvedeny ve staré i nové zprávě komise školské, následující návrh.

Slavný sněme, račiž usnésti se následovně:

I.     Zpráva školské komise o předlohách zemského výboru, jež se týkají stavu národního školství v král. českém za léta 1895, 1896 a 1897, bere se na vědomí.

II.   Zemskému výboru se ukládá, aby vzhledem k rostoucímu stále percentu dítek od školného osvobozených podal v nejbližším zasedání zprávu a návrhy, nesoucí se k tomu, aby maximalní procento, jež tvoří hranici při paušalování školného, bylo v zájmu místních obcí pro případy zvláště pozoruhodné zvýšeno prozatím ze 40 na 50.

III. Zemskému výboru ukláda se, aby vzal na uváženou a v nejbližším zasedání sněmovním podal zprávu a návrhy, zda-li a pokůd mělo by se školních obcí, měšťanské školy spolu vydržujících, alespoň částečně sňato býti břímě nákladu, spojeného s umístěním měšťanských škol a s opatřováním věcných potřeb jejich. (Výborně ! Výborně!)

Landtagssekretär Höhm (liest): Der hohe Landtag wolle beschließen:

I.    Der Bericht der Schulkommission über die Vorlagen des Landesausschußes, betreffend den Zustand des Volksschulwesens im Königheithe Böhmen für die Jahre 1895, 1896 und 1897 wird zur Kenntnis genommen.

II.     Dem Landesausschuße wird aufgetra gen, mit Rucksicht auf das konstant wachsende Perzent der vom Schulgelde befreiten Kinder in der nächsten Session zu berichten und Anträge zu stellen, damit der hinstchtlich der Schulgelopauschalirung die Grenze bildende Maximalperzentsatz im Interesse der Ortsgemeinden in besonders rückstchtswursigen Fallen einst weilen wenigstens von 40 auf 50 erhöht werde.

III. Dem Landesausschusse wird ausgetragen, in Erwägung zu ziehen und in der nächsten Landtagssession Bericht zu erstatten und Anträge zu stellen, ob und inwieserne jene Schulgemeinden, welche Burgerschulen unterhalten, wenigstens theilweise von der Last betreffend die Bestreitung des mit des Unterbringung der Bürgerschulen und mit der Beschaffung der jachlichen Erfordernisse verbundenen Aufwandes ent hoben werden sollten.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo?

Verlangt jemand das Wort?

Pan poslanec Adámek.

Posl. Adámek: Slavný sněme!

Ku zprávě a výkladům p. zpravodaje osmělím se připojiti jen malou poznámku.

Pan zpravodaj plným právem ukázal k tomu, že se stal ve zprávách v našem školství národním pokrok tím, že nyní zemská školní rada podává výroční zprávy, jak si toho slavný sněm svého času byl přál, hlavně o vnitřním životě a vývoji našeho obecního školství.

I já úplně s ním v té věci souhlasím, a jsem velice potěšen, že zemská školní rada skutečně podává zprávy, které odpovídají těm intencím, které byly svého času zde v této příčině pronešeny a že těmito zprávami podstatně jest obraz našeho obecného školství, pokud se týká jeho vnitřních poměrů a vývoje, doplněn. Ale v jedné věci bych se přece rozcházel s p. zpravodajem a sice v tom, že by ony zprávy zemské školní rady nebyly podrobeny úvaze tohoto slavného sněmu.

Mám za to, že jest právě potřeba, aby také o těchto zprávách zemské školní rady byla podávána zpráva školní komise, poněvadž tyto zprávy týkají se hlavně ducha škol, ve kterém jsou vedeny.

Netoliko o formu, ale i o toho ducha nám právě jde. Nám záleží na tom, aby naše školy nebyly jen na papíře národními, ale aby to byly školy našeho lidu, ve kterýchž mládež jest vychovávána netoliko po česku, ale i v duchu vlasteneckém a duchu ryze národním. (Výborně!) Z té příčiny pronáším pouze uctivé přání, nečině zvláštního návrhu, aby sl. školská komise pro příště také k těmto zprávám zemské školní rady brala zřetel a do své zprávy, úvahy a kritiky také této zprávy pojala. (Výborně!)

Nejv. maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Verlangt noch jemand das Wort?

Prohlašuji rokováni za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj posl. Špindler: Slavný sněme!

Ku slovům, která byl pronesl vážený p. řečník přede mnou, podotýkám toliko, že zprávy zemské školní rady o výsledcích vyučování na školách národních podané byly přiděleny již referentu a že zajisté během tohoto zasedání budou předloženy slav. sněmu. Že nepodává se zpráva současně s touto zprávou, má svůj podstatný důvod v tom, že jedna zpráva jest na základě období občanského roku, kdežto druhá na základě období školního roku; poněvadž se časově od sebe liší, bude výhodno, aby se o každé z těchto zpráv podala komisi zpráva zvláštní a této se zajisté dostane.

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasování jsou tištěné návrhy komise a nebude snad třeba, aby návrhy ty byly přečteny.

Gegenstand der Abstimmung sind die gedruckten Commissionsanträge; es wird wohl nicht nothwendig sein dieselben nochmals ^u verlesen.

Žádám pány, kteří přijímají tyto návrhy, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche die Commissionsanträge annehmen, die Hand zu erheben.

Návrhy jsou přijaty.

Die Antrage sind angenommen.

Posledním předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise pro záležitosti zemědělství o zprávě zemského výboru o návrhu poslanců Alfonse Šťastného a Jana Rataje v příčině zavedení selského práva v království Českém.

Letzer Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Landeskultur-Commission über den Landesausschußbericht, betreffend den Antrag der Abgeordneten Alfons Šťastný und Johann Rataj in Angelegenheit der Einführung des Höferechtes im Königreiche Böhmen.

Zpravodajem jest p. posl. Horák. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj poslanec Horák: Slavný sněme!

Poslanec Alf. Šťastný a Jan Rataj podali ve slavném sněmu návrh v příčině zavedení t. zv. selského práva v království Českém.

Návrh má ten úkol, zachovati střední stav selský před úplným vyhynutím.

K tomu cíli má sloužiti soubor zákonů, které by stavu selskému poskytovaly jisté výsady a ochrany; zákonitá tato opatření, jež by se vztahovala na selské statky střední velikosti, tvořila by soustava zvláštního zemědělského zřízení pod názvem: selské právo.

Nepříznivé poměry, ve kterých se dnes celý stav zemědělský v celé západní Evropě nalézá a které také neušetřily ani zemědělců v král. českém, vyvinuly se pod vlivem zákonodárství liberálního na poli národohospodářském.

Dnes zemědělec octnul se v takových změněných poměrech výroby a tržby, že provozování živnosti hospodářské se většinou nevyplácí: stala se pasivní.

Není tedy divu, že po zkušenostech posledních let vyhledávají někteří národní hospodáři záchranu stavu zemědělského v politicé ochranářské, chtějíce zvláštním agrárním zákonodárstvím zejména stav selský před zhoubnými následky stávajícího velikého zadlužení chrániti a tak nejdůležitější stav selský i pro budoucí věky vlasti zachovati.

Zejména některé země, kde rozdrobenost pozemků dosáhla vrchole, jako Itálie a jiné země, ukazují, že tam jsou nejhorší proudy, zejména co se týče hnutí sociálního a politického, a jest úkolem každé státní společnosti, aby střední stav selský, který tvoří hráz mezi malým a velkým, nevyhynul, poněvadž jest jak v ohledu národním, kulturním tak i sociálním pro každý stát největší oporou.

K tomu směřují i také prostředky.

které volí návrh poslance Alf. Šťastného a soudruha.

Dle návrhu poslance Alf. Šťastnýho mají se při každém okrasním soudu zříditi t. zv. salské desky, do nichž by se zanášely statky střední velikosti, t. zvané ochranné, jichž majitelé by o to požádali, a jest ponecháno dle intencí navrhovatelů dobrovolné zřízení takového ochranného statku; nikdo není nucen k tomu, nýbrž každý, komu se o to jedná, aby v budoucnosti rodině své statek zachoval, měl právo k těmto zemským deskám, které by byly zřízeny, se přihlásiti.

Každý takový ochranný statek choval by v sobě tak zv. domovinu, jaké jsou zřízeny v jiných zemích, zejména již hned v minulém století v Americe a v nynější době v Německu hojného nacházejí rozšíření.

Domovina jest nejmenší zákonem přípustný statek střední velikosti, kterážto domovina co taková by se taktéž v selských deskách vyznačila. Seznam pozemků náležejících k domovině, jakož budovy, živý a mrtvý inventář, jež vše by tvořilo domovinu, muselo by býti od podatele žádosti zvlášť vyznačeno a do selských desek zanešeno.

Statky v selské desky zanešené podléhají pak jakož i jich majitelé tak zvanému "právu selskému".

Právo selské má dle intence navrhovatelů obsahovati:

1. Že statek,, ochranný" jest do jisté míry omezen ohledně dělení pozemků. Míru dělitelnosti ustanovuje si sám žadatel; nikdy však nemají býti pozemky rozděleny pod čistý výnos katastrální domoviny. Oddělení vázaných pozemků od statku lze dosáhnouti pouze povolením politického úřadu potažně okresního hospodářského společenstva co úřadu agrárního.

Každý vlastník pozemků má právo dáti si zanésti do selských desk. pozemky, které on sám uzná za nejlepší, jednak svou plochou, blízkostí, scelením, jakostí a v jakékoliv výměře, jen když jich výměra dosahuje výměru nejmenšího středního selského statku, tak zvané domoviny.

Ostatní pozemky má právo nechati si volné, nevázané, pro případ odprodeje nebo odkazu dědicům.

2.     Zápis ochranných statků díti se bude se svolením k tomu cíli zřízeného agrárního úřadu okresního do desk selských u každého c. k. soudu.

3.   Při každém ochranném statku bude vymíněna t. zv. domovina, nejmenší to zákonem přípustný selský statek střední velikosti, která bude v selských deskách zvlášť poznamenána i s pozemky k ní náležejícími a potřebnými budovami a inventářem živým i mrtvým.

4.     Domovina tato má zvláštní svá práva a výsady, neplatí žádné berně, není zadlužitelna ani zabavitelna a nesmí přijíti nikdy do prodeje.

5.     Majitel statku ochranného, jakož i statek sám používají zvláštních práv a výsad, jako jsou: Veškerá podaní v příčině zavedení selského práva jsou kolků a poplatků prosta, inventář na statku ochranném jest nezabavitelný, pozemky možno měniti a scelovati beze všech poplatků, přejímatel statku ochranného co dědictví jest prost placení tax z převodů, majitel statku ochranného podléhá povinnosti vyvážení hypotékarních dluhů, čímž by se mu dostalo té největší úlevy a ochrany; majitel statku má zvláštní výhody při soudní při týkající se majetku ochranného statku, používal by zvláštní výhody při branné povinnosti, majitel ochranného statku má právo předkupní na pozemky dříve k dotyčné usedlosti patřící, ochranný statek ani inventář a zásoby nemohou býti exekučně prodány, nýbrž pouze sekvestrovány. Majitel má také právo ze svého ochranného statku zříditi ochranné svěřenství. A každý majitel má právo opěd dáti svůj ochranný statek z příčin závažných ze selských desk vymazati, ovšem se svolením úřadu agrárního.

Majitel ochranného statku měl by také ovšem povinnosti a sice. že by podléhal ohledně posloupnosti dědičné onomu ustanoveni, jaké platí v říšském zák. ze dne 1. dubna 1889 č. 52 pro statky bezzávětné. Dále musel by býti z povinnosti na vše stále pojištěn, nemá práva sám bez svoleni dozorčího úřadu agrárního odprodati pozemky k ochrannému statku pa-

třící, nemá práva vystavovati směnky co takové, jen pouze co dluhopisy a nemá práva bez svolení úřadu agrárního na statek učiniti dluh jistou míru přesahující.

Vlastník statku ochranného smí jen do jisté míry statek ten (rozšiřovali) zvětšovati a synové jsou povinn, pokud nenavštěvuji školu jinou, k návštěvě školy hospodářské.

Zemědělská komise, uvažujíc o návrhu tomto, nepopírá jeho hluboký význam, jakož i jeho potřebu a účelnosť pro zachování stavnoselského, neboť chová každý národní hospodář to přesvědčení nezvratné, že půjdou-li poměry nynější takto dále, za 30-50 let nebude v kr. Českém žádného středního stavu selského více.

Oproti nynějšímu záchvatu ideí sociálních, z kterých vzniká celé společnosti lidské veliké nebezpečí, stojí jako nerozborná bašta střední stav selský, který opírá se o nynější právní řády společenské, který uznává práva vlastnické každého jednotlivce a že poctivým způsobem získaný majetek jest základem každého právního státu.

Střední stav selský jest jádro národa, jádro stavu zemědělského a již z ohledů sociálních a národních mají k tomu povolaní činitelé působiti, aby zákonodárnými opatřeními bylo o to postaráno, aby stav selský zůstal ve své nynější síle národu zachován a to tím více, poněvadž až dosud jsme většinou národem rolnickým.

Hospodářský úpadek, tíseň zemědělská zle hlodá na tele stavu selského. Až do roku 1870, byl majetník selského statku v království Českém v nakládání s tímto zákony z doby Marie Terezie a císaře Josefa obmezen a vázán. Statek nesměl býti rozdělen Odprodání pozemků mohlo se státi pouze s úředním povolením. U každé o statku musela zůstati nejmenší výměra 40 měr.

Toto obmezení bylo zrušeno zákony z r. 1868 a zákonné předpisy o nedilnosti pozemků byly zrušeny zemským zákonem ze dne 20. prosince 1869. Od té doby máme neobmezenou dělitelnost pozemků, jejíž následky dnes po 28 letech kruté pociťujeme.