tu jest přirozeno, že se ptáme: Čím stal se tento obrat, že snahám odůvodněným celým historickým vývojem věcí dnes zástupcové našich krajanů německých tak příkře odporují, co stalo se od těch let 60tých ?

Snad nějaké příkoří kmenu německému, anebo naopak nějaká zvláštní milost nám a nějaké zvláštní povznesení snah našich.

Velectění pánové! Jest pravda, byly některé kratičké episody kdy se nám zdálo, že oprávněné tužby, směřující nejen ku blahu tohoto království, ale ke blahu celé říše, zdály se docházeti možnosti svého splnění; ale po chvilkovém takovém záblesku naděje vždy zase náhle a bolestně došlo k pravému opaku a z nějakých skutečných úspěchů našich snah do této chvíle těšiti se nemůžeme, ba krvavým písmem zapsána jest dvojí doba ve vývoji našeho veřejného života, naplněná rozpočtem let žalářování, strádání a útisků! Ale, co stalo se na straně německé? Tam velectění pánové, viděli jsme, že udály se děje vysoce vážné, děje historické, které celým svým průběhem, všemi důslednostmi vysoce povznesly sebevědomí kmene německého; sebevědomí, které já arci pochopuji, poněvadž jest to psychologicky zcela správné, když příslušníkům určitého národa dostane se tak velikých a přímo světodějných úspěchů, jako stalo se národu německému, že veškeří ti příslušníci snaží se by čásť této slávy a záře padala též na ně.

A vidíme, že tedy od let 60tých opa kovalo se ve světě německém pravé to, co na počátku tohoto století jsme viděli při národu francouzském.

Proč to uvádím, velectěni pánové? Neuvádím to, ne, abych odsuzoval, uvádím to snad spíše, abych omlouval, neboť pravdou jest, co člověk pochopuje, že v tom jest ochoten též odpouštěti. Jestliže ale vše to jest pochopitelným, velectění pánové, jedno přece nepochopitelným mi zůstává, a to jest nedostatek poznání při vedoucích státnících rakouských (Tak jest!), že proti těmto zjevům dynamickým, proti těmto zjevům rozpínavosti, opomenuli postaviti přirozené hráze, hráze nejmocnější, hráze životního rozvoje oněch sil, které nejlépe a nejsprávněji proti tomu mohou působiti, sil spočívajících ve slovanských národech (Výborně!) rakouských, jakož i sil neméně spočívajících v té části i obyvatelstva německého v Rakousku, které bohudíky, a pravím to s největším uznáním, ještě zachovalo alespoň část té spravedlnosti, kterou bychom od toho národa německého, jenž vynáší se svou kulturou a svou ethičností, byli právem požadovati mohli ve větší míře (Takjest!), kdežto naopak shledáváme tam naprostý nedostatek ethiky, který byl takovým, že svedla i nejvyšší intelligenci národa německého, aby proti nám počínala si nepřátelsky a nespravedlivě (Výborně! Tak jest! Hlasy: Momsen).

A nevím, velectění pánové, rád bych se klamal - neboť není přijemno býti prorokem správným ve věcech zlých, rád, pravím, bych se klamal, ale zdá se mi, že i dnes na mnohých místech jeví se ochota, sledovati bludičky, bludičky svým klamným falešným světélkováním vynořující se z bahnité tůně nepravd a nesprávností.

Nuže, velectění pánové, po tomto krátkém úvodu dovolte mi, abych vrátil se k vlastnímu předmětu věci.

My podali jsme roku loňského adresu k Jeho Veličenstvu císaři a králi. Stalo se tak po dlouhých letech svorným snesením většiny tohoto sněmu a věru neskonale lituji, že stalo se tak bez souhlasu našich krajanů německých.

Rozhodnutí sněmu království českého skládalo se ze dvou částí; ze dvou částí proto, poněvadž jsme ve své ochotě po smířlivosti a vyhovění přání našich krajanů německých souhlasili s takovým rozdělením.

Stalo se usnesení, aby ke trůnu Jeho Veličenstva odebrala se deputace holdovací. Tohoto usnesení súčastnili se krajané naší národnosti německé, avšak nebudu více připomínati okolností, jakými od jedné časti poslanců německých bylo provázeno.

Hluboce tragická událosť v nejjasnějším domě panovničím zamezila, aby deputace tato odebrala se ke stupním trůnu, a zůstalo tudíž jen při onom holdu, který jakožto úvod obsažen byl ve druhé části usnesení sněmovního, v adrese naší samé.

Nuže, co této adresy se tkne, nebudu celé její znění zde znova uváděti, ale budiž mi dovoleno, abych poukázal alespoň ku šesti nejpodstatnějším bodům, které obsahovala. Jsou to body následující. Poukázáno tam k nepříznivému stavu národohospodářských poměrů v Čechách; poukázáno k upřílšněnosti centralismu a škodlivým toho následkům; dotčeno uznávání společného zastoupení, avšak s obmezením na předměty skutečně nutné při osamotnění správy zemské a nápravě zemských financí; projevena touha po návratu tohoto státu k přirozeným základům jeho moci a významu a vysloveno nejvřelejší přání, aby opět k této moci a k tomu významu také došlo; žádána náprava křivdy, která se stala sněmům tím, že byly zbaveny práva a to způsobem, o němž úsudek mezi všemi věci znalými lidmi jest stejný - voliti do ústředního zastupitelstva říšského; konečně pak projeveno hluboké politování nad bojem národnostním, nad příkrými a surovými jeho formami a vyslovena nejrozhodnější vůle slavného sněmu, by s plnou spravedlností k oběma národům se postupovalo.

To, velectění pánové, byl podstatný obsah naší adresy. A nyní se ptám každého člověka úsudku zdravého, co v tomto obsahu jest namířeno proti státu a našim krajanům německým ?! Já myslím, že není člověka spravedlivého, který by mohl jinak odpověděti, nežli rozhodným: Ničeho takového tam není ! (Tak jest!)

A přece, velectění pánové, zástupcové krajanů našich německých vzali si příčinu ještě i nyní vzdalovati se schůzí sněmu tohoto království a učinili tak zvláštním prohlášením, a kdybych toto dle přesvědčení mého charakterisovati měl, musil bych užiti slov nejpříkřejších.

Já toho neučiním, ale já Vám je, velectění pánové, znova uvedu na paměť, a suďte pak sami, a s námi ať soudí všecka veřejnosť (čte): "Vzhledem k tomu, že platí dosud jazykové výnosy, jichž neblahý vliv na národní život Němců v Čechách (Slyšte!) denně křiklavěji se jeví; vzhledem k tomu, že vláda při všech svých opatřeních počíná si proti Němcům naprosto nepřátelsky (Smích) a bez ostychu nadržuje poslovaňování říše (smích), hovíc ochotně zejména všem přáním projeveným se strany českofeudální, nejvíc však na druhé straně nejmenší chuti vyhověti nejdůtklivějším stížnostem lidů německého a konečně vzhledem na smutné faktum, že zástupcové německého lidu na českém sněmu od roku 1890 až po dnes navzdor všem slavným slibům odmrštěni byli se svými spravedlivými národními a politickými požadavky a zatlačeni byli do postavení, které národa německého důstojno není, nemůžeme my poslanci němečtí, vzdáleni vlivu jakéhokoliv terrorismu nadíti, se od své účasti na jednání českého sněmu zdárné činnosti a usnesli jsme se proto na poradách sněmovních tenkráte nebrati podílu. " (Slyšte !)

Pravil jsem, pánové, že zdržím se charakterisovati tento projev, jak by toho opravdu zasluhoval.

A nyní dovolím si pronésti několik slov ohledně vlády.

Vláda v rozdílu od dřívější vlády barona Gautsche, jejíž ústy zde bylo prohlášeno, že debaty se nesúčastní a že nestojí na stanovisku adresy, vláda neodmítla odevzdání této adresy Jeho Veličenstvu. Ano vláda neodmítla také toho, aby na adressu zmíněno a dána byla sněmu království českého odpověď (Hlas: Jak pěkná!) a, pánové, právě této odpovědi týká se návrh, který měl jsem čest jménem všech našich poslanců podati, a budiž mně tedy i dovoleno, abych věcně toto podání odůvodnil.

Velectění pánové! V celém světě vyvinuly se jisté konstituční zásady, na příklad konstituční zásada ta, že v parlamentarismu vůbec rozhoduje většina; u nás v Rakousku arciť dožili jsme se však takového parlamentarismu, jejž bych mohl nazvati "fin de siécle", že vlastně většina poslouchá a menšina rozhoduje.

Ale jiná zvyklost parlamentární dosud zůstala netknuta, a to jest ona, že za veškeré akty není koruna zodpovědna, nýbrž vláda.

Bylo k tomu již také poukázáno, a já řeknu upřímně, že z našeho loyalněroyalistického stanoviska nemáme to zrovna za ideál. My bychom si přáli jiných poměrů, my bychom si přáli větší, přímější spojitosti a bezprostřednosti, avšak takovéto věci leží mimo náš dosah, mimo naši možnost a počítáme tudíž s tím, co zde skutečně jest.

Na druhé straně zase získáváme něco, poněvadž stáváme se v posouzení aktů takových svobodnějšími, majíce tu pak na zřeteli vládu a zůstavujíce korunu zcela mimo dosah naší kritiky. (Posl. Březnovský: Vláda jest každého půl roku jiná, koruna je pořád!).

Než, velectění pánové, pravím proto, zcela otevřeně a upřímně, vlastně jen opakuji, co řekl jsem hned při příležitosti prvního zasedání sněmu tohoto království ještě v prosinci minulého roku, že odpověď, která byla dána na naši adressu, očekáváním a přáním naším neodpovídá.

Poukázal jsem, velectění pánové, ku podstatným bodům, které naše adressa obsahovala a tu, když odpověď s těmito body srovnáváme, vidíme, že velmi mnoho vysoce důležitých věcí zůstalo naprosto bez každé zmínky (Dr. Šil volá: To jest také odpověď!) a budiž mi tedy dovoleno, abych provedl maličké srovnání.

Pravil jsem, že v naší adresse bylo poukázáno k žalostnému stavu poměrů národohospodářských v Čechách. Této věci odpověď ani jediným slůvkem se nedotkla a já mám za svou povinnost prohlásiti výslovně, že to zvyklé časté povídání o blahobytu království Českého dávno a dávno, bohužel, již není pravdou. (Výborně! Tak jest!)

My se obáváme, že, když vláda přes toto naše poukázání tímto způsobem tak lehounce se přesmekla, mohla by snad potom z toho ještě i odvozovati že dosud trvá blahobyt, který někdy býval, a že by chtěla v důsledku toho stížiti naše poplatnictvo dále ještě berněmi zvýšenými, a proto výslovně se toho dotýkám.

Velectění pánové, poměry národohospodářské nejen v Čechách ale i v jiných stranách této polovice říše jsou skutečně takové, že zlepšiti se dají jedině nejupřímnější součinností všech zemí a všech národů. Připomínám při té příležitosti velice važný výrok, který učinil princ Liechtenstein před nepříliš dlouhým časem, když pravil v říšské radě, že Rakousko je velestátem, avšak spomůckami státu druhé třídy. A to, co pravil kníže Lichtenstein tehda, stává se ještě vážnějším dnes, kdy vidíme, že téměř veškeré větší státy dovedly si opatřiti zámořské kolonie jakožto místa svého odbytu, kdežto my právě z nešťastné okolnosti, že dle mého přesvědčení neměli jsme státníků rakouských, nýbrž obyčejně státníky německé, jsme to zanedbali. (Výborně! Potlesk)

Druhá věc arci ne rázu hospodářského nýbrž politického, které v odpovědi na naši adresu dotčeno nebylo, jest otázka historického vývoje tohoto království a jeho zaručeného státního práva.

Dovolte, velectění pánové, abych o této záležitosti několika slovy upřímně se rozhovořil a sice již proto, poněvadž na mnohých místech zavládla ať náhodou ať omylem schválným mnohá nejasnost.

Již z toho, velectění pánové, co jsem řekl ohledně národohospodářských potřeb, kde pravil jsem, že jest potřebí nejupřímnější a nejrozhodnější součinnosti též ostatních zemí a národů tohoto státu, plyne zřejmá nepravdivost výčitky, jako bychom význam našeho státního práva chtěli postaviti jedině na základ "egoismu rasy. " Nikoliv, velectění pánové, právě idea ostatního práva vlastně odlučuje se od čisté otázky národnostní, poněvadž idea státního práva jest otázkou země a nikoliv otázkou jednoho národa.

A což vlastně jest podstatou tohoto státního práva?

I tu panují četná nedorozumění. Zdá se mi, že na jedné straně panují obavy, že by státní právo, kdyby došlo k jeho provedení, bylo nějak velice středověké, na druhé straně pak zase snad se očekává, že by bylo až příliš řekněme moderní. Já, velectění pánové, myslím, že ani jedno ani druhé není pravda.

Ono to není proto pravda, poněvadž ze samé podstaty státního práva a z otázky jeho provedení vyplývá potřeba cesty smluvné. Neboť, pánové, co znamená vlastně státní právo?

Státní právo znamená:

1.   poměr zemí koruny České k nejjasnější dynastii. Ono znamená

2.    zvláštnosť poměrů zemí koruny české k zemím ostatním, a ono pak

3.   znamená úpravu poměrů zemi koruny České mezi sebou. První otázka,velectění pánové, jest rozřešena pragmatickou sankcí. Zbývá tedy hlavně otázka druhá, otázka poměra zemí koruny Česke k zemím ostatním a vnitřní uspořádání vzhledem k této zásadě.

Vidno tedy, velectění pánové, že podobně, jak se to stalo před rokem 1867 a průběhem jeho, jest nutno nastoupiti cestu smluvní, myslím, že není nikoho mezi námi, kdo by v této příčině chtěl vylučo vati krajany naše jazyka německého.

My nechceme vylučovati ani druhý národ ani jakýkoliv stav našeho vlastního národa z práv, aby také svůj hlas platně položily na váhu a sami přispěly k šťastnějšímu bohdá osadu, jejž provedení státního pravá všem nám by mohlo přinésti. (Výborně! Výborně!)

Velectění pánové, my arciť při tom netajíme se obtížemi, které zejména nynější doba rozvášněnosti národní, politické i sociální skytá. My však též nikdy se své strany v ničem neopomenuli jsme přispívati k tomu, aby rozvášněnosť tato se umenšila, a jenom vřele bychom si přáli býti svědky podobné, upřímné činnosti také na stranách druhých. (Tak jest!)

Tedy, velectění pánové, jestliže jsme se rozhodli postupovati ku našemu cíli cestou nenáhlou, domáhajíce se nejprvé toho, co jest nesporno, myslím, že výčitek a odsuzování za to nezasluhujeme. Kdyby však z kterékoliv strany se nám pravilo, že jsme tedy ani neměli otázkou touto vůbec pohnouti, - vůči takovým hlasům pravím, že jsme povinni zachovati kontinuitu svého práva a že musíme již předem chrániti se proti možnému důvodu, že jsme nedovoláváním se tohoto nám tak drahého, svatého práva je promlčeli.

Velectění pánové, ještě jeden jest zde důvod.

Vždyť J. V. nejjasnější náš panovník sám r. 1871 o těchto věcech s námi věkopamátným vzkazem promluvil. Jak pak bychom tu vyhlíželi, pánové, kdybychom my, zástupcové této země a svého národa, zástupcové jeho práv a povinností, učinili méně nežli učinila sama koruna?! (Výborně! Výborně!)

Tedy, pánové, s takovými výtkami nechť se nám nepřichází, ty jsou naprosto liché a neodůvodněné, a každé jiné počínání, každý jiný krok, jímž bychom šli dále než do této již dosažené, krajní meze umírněnosti, byl by zpronevěřením se proti našim povinnostem. (Výborně!) (Dr. Šil volá: Nejsme už za těmi mezemi ?)

Já myslím že ne. Panu kol. Šilovi ostatně bude možno přihlásiti se k slovu a uvésti, co sám uzná za odůvodněné.

Tedy, velectění pánové, my neakcentujeme naše státní právo a důsledky historického rozvoje snad z nějaké politické ješitnosti, nýbrž my tak činíme z pocitu naší povinnosti, a, velectění pánové, dovésti nás k zapírání povinnosti nepodaří se nikomu. (Výborně !) Dodávám k tomu ještě jedno: My jsme přesvědčeni, že činíme dobře a ku prospěchu nejen své země, nýbrž i ku prospěchu a blahu celé říše i nejjasnější její dynastie! (Výborně! Tak jest !)

Leč, pánové, snad řekne se: Nuže budiž! Podali jste adresu; - k čemu pak ale jste učinili návrh, aby o odpovědi, které sněmu království Českého v následku této adresy se dostalo, byla podána zpráva.

Velectění pánové, i zde myslíme, že jsme jednali vhodně. Jaký jest praktický výsledek ? Ten plyne z oné části Nejvyššího poselství, v němž se praví: "Pečlivému pěstování blahobytu jednotlivých částí, nezbytnému pro stálý pokrok celku nemůže než prospívati, když zastupitelstvům zemským, jakožto činitelům v prvé řadě povolaným, aby dbala zájmů obecného blaha, zjedná se při vytváření veřejných institucí náležité působiště ku provedení jejich ústavních práv.

Velectění pánové, pravda, trochu temné jest toto místo, potřeba přistoupiti k němu, aby mohlo mu býti náležitě rozuměno, s dosti velkou pozorností.

Avšak toto místo praví, že má býti rozšířena působnost sněmu, že tato rozšířena působnost bude sloužiti ku prospěchu celku a rozšíření působnosti té že má býti hledáno při vytváření veřejných institucí.

Pánové, to tedy je zásada, která žádá přece též nějakého provedení, a tu sněm království Českého má nejen právo, ale přímo povinnost, by k této vládou prohlášené zásadě zaujal nějaké stanovisko, aby řekl, jak si to vytváření představuje, aby také on se pronesl, co a jak mělo by se státi.

A tedy, pánové, je to opět jen lichá výtka, když se praví, že náš návrh nemá žádného významu, že nemůže miti žádného výsledku.

Já naopak myslím, že bude to věcí dotyčné komise, aby zejména tímto odstavcem Nejvyššího poselství vážně se obírala a předložila pak sněmu své názory, po případě své návrhy. Tak alespoň jsem si věc představoval.

Avšak, pánové, ještě jednu věc myslím, že komise dotyčná musí učiniti, to že také je důležitou a její naléhavou povinností. V Nejvyšším poselství se pek konečně praví:

"Doufám a přeji sobě, aby přes všechny protivy názorův a snah opravdová vůle věcně napomáhati obecnímu a duševnímu blahu obecnému, zrodila spolupůsobení všech, sil, prodchnuté vzájemnou úctou k právům a slušnou spravedlností. "

Pánové, já myslím, že bude vážnou povinností komise podati důkaz, že nynější většina sněmu království Českého těmto šlechetným úmyslům povždy skutečně byla práva, od počátku až od této chvíle (Výborně !)

Velectění pánové, nebylo by věru těžko, ještě z posledních dní zde uvésti k tomu doklady.

Nuž, takové jsou důvody, které přiměly nás, abychom podali svůj návrh. Já Vám jej odporučuji z plného svého přesvědčení a prosím, abyste jej přijali jednohlasně. Jím vzpomínáme dvou hesel pa novníků tohoto státu; vzpomínáme jich a přidáváme se k nim s plnou upřímností. Jedno zní: "Justitia regnorum fundamentům" a "Viribus unitis".

Velectění pánové, já končím odůvodnění svého návrhu slovy těmi, kterými končil náš návrh adresní: "Bůh žehnej. Bůh dlouho ještě zachovej Jeho Veličenstvo císaře a krále. " (Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt jemand in formaler Beziehung das Wort?

Jelikož nikdo za slovo nežádá, přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Dovoluji si upozorniti, že pan navrhovatel změnil svůj formální návrh a sice v ten smysl, aby úkol, ku kterému dle původního jeho návrhu měla býti zvolena zvláštní komise, byl přikázán komisi, na jejíž zřízení se usnesl slavný sněm, za příčinou návrhu p. poslance dra. Škardy.

Ich mache darauf aufmerksam, dass der Antragsteller seinen formalen Antrag dahin abgeändert hat, dass die Aufgabe, für welche seinem ursprünglichen Antrage nach eine eigene Commission gewählt werden sollte, der Commission zuzuweisen ist, welche einsetzen das hohe Haus über den Antrag Des H. Abg. Dr. Škarda beschlossen hat.

Dám tedy hlasovati o tomto změněném návrhu.

Ich werde diesen abgeänderten Antrag zur Abstimmung bringen.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise pro záležitosti okresní a obecní o zprávách zemského výboru týkajících se návrhu poslance JUDra Herolda a soudruhů na částečnou změnu řádu volení do sněmu zemského.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Commission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten über die Landesausschußberichte betreffend den Antrag des Abgeordneten JUDr. Herold und Genossen auf eine theilweise Abänderung der Landtagswahlordnung.

Zpravodajem jest pan posl. Dr. Dyk. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj posl. Dr. Dyk: Slavný sněme ! V zasedání sněmu dne 27. ledna 1898 podali p. posl. dr. Herold a soudr. návrh,

kterým domáhají se částečné reformy volebního řádu do sněmu království Českého v tom směru, aby za současného rozmnožení počtu mandátů v kurii městské o tři byly zřízeny tři nové volební skupiny kurii měst a každé této skupině po jednom poslanci bylo přiděleno, a síce obci Král. Vinohradům 1 poslanec, obci Žižkovu 1 poslanec a městským obcím Libni, Vršovicím a Nuslím dohromady též 1 poslanec.

Komise pro obecní a okresní záležitosti, které návrh k projednání byl přikázán, uznává v zásadě oprávnění tohoto návrhu v plném obsahu, neboť jest to zajisté zjev abnormální, když města s takovým hospodářským rozkvětem, s takovou silou poplatní, jako města Vinohrady a Žižkov, města vykazující počet obyvatelstva až přes 40. 000, musí voliti ve skupině obcí venkovských a voliti při volbách do sněmu teprve prostřednictvím volitelů, takže již samy technické překážky při volbě takovýchto volitelů křiklavě naznačují nespravedlnost, která městům těmto se páše.

Avšak komise přece nemohla přistoupiti již k meritornímu rozřešení tohoto návrhu, ač zajisté byla by by si toho přála nýbrž jednomyslně usnesla se na tom, navrhnouti toliko resoluci, kterou se návrh p. dra Herolda odkazuje zemskému výboru s tím, aby konal šetření a opatřil od vlády dáta statistická ohledně poměrů nejen co do měst v návrhu obsažených, nýbrž se stanoviska povšechného též ohledně celkových poměrů u ostatních měst a míst v království Českém, při kterých poměr populace a poplatní síla oprávňovala by žádosť jejich za vyloučení z venkovských obcí a zařadění do kurie městské.

Dva důvody byly to, které komisi vedly k tomu, že spokojila se pouze tímto resolučním návrhem a nepředstoupila před slavný sněm již s hotovým elaborátem a osnovou zákona.

Jeden důvod byl ten, že podle zřízení zemského a podle ustanovení volebního řádu k usnášení se o meritorním rozhodnutí věci zapotřebí bylo by kvalifikované většiny, totiž] přítomnosti tři čtvrtin poslanců ve sněmu, z nichž by nejméně

dvě třetiny poslanců pro návrh hlasovati musily.

Jelikož z příčin politických, které jsou známy, na ten čas nebylo by bývalo možno návrh tento projednati, poněvadž by takovéto kvalifikované většiny za trvalé abstinence 69 poslanců nebylo možno docíliti, usnesla se komise pro okresní a obecní záležitosti spokojiti se resolucí, kterou ku schválení Vám předkládám.

Druhý důvod byl, že takovéto abnormální poměry, kteréž jeví se u měst v návrhu obsažených stávají u celé řady jiných měst v království Českém.

Jest to následkem známé volební geometrie Schmerlingovy, kde pověstným dvojím loktem bylo měřeno českým městům, záležitosť, která byla velmi důkladně projednána panem drem Škardou v minulé schůzi, když odůvodňoval návrh na provedení celkové reformy volební do sněmu království českého.

Poukazovati zde k jednotlivým případům nebylo by nutno poněvadž zajisté znám jest případ týkající se města Kladna, které dnes má 30. 000 obyvatel a volí ve skupině venkovských obcí.

Zejména u nás v západních Čechách je celá řada měst, kteráž Schmerling úplně praeteroval, ačkoliv mají všechny požadavky i při nejpřísnějším měřitku, které se klade při qualifikování města anebo průmyslného místa, aby volilo ve skupině měst. Celá řada měst v západních Čechách volí ve skupině obcí venkovských; jmenuji zde i nepoplatnější město na západě Cech, které volí s vesnicemi totiž město Přeštice, které ma přes 4000 obyvatel a platí pres 10. 000 zl. přímé daně a volí do dnes ve skupině venkovských obcí. Dále jmenuji města Blatnou, Březnici, Horažďovice. Novou Kdýni, Kralovice a Nepomuky, které čítají vesměs přes 2000 obyvatel a vykazují velkou poplatní sílu.

A proto komise vzhledem k tomu, že stejná nespravedlivost jest též u jiných venkovských měst, spokojila se tím, ze navrhuje, aby zemský výbor v souhlase s vládou, celkový statistický materiál sebíral a zemskému sněmu zprávu podal. Dle noty, kterou místodržitelství zaslalo sněmu království Českého, prohlásila vláda svůj souhlas a ochotu, že s možným urychlením tento statistický materiál sněmu předloží k disposici.

Odporučuji návrh komise ke přijetí.

Nejvyšší maršálek zemský. Žádá někdo za slovo?

Verlangt jemand das Wort?

Jelikož nikdo za slovo nežádá, přejdeme k hlasování.

Předmětem hlasování jest tištěný návrh komise, který zní:

Návrh Dr. Herolda přikazuje se zemskému výboru a ukládá se jemu, aby u c k. vlády vyžádal si s možným urychlením celkový statistický materiál ohledně počtu obyvatelstva a poplatní síly netoliko ohledně měst v návrhu uvedených, nýbrž i ohledně všech měst a míst průmyslových, která by dle výše populace a poplatní síly z kurie venkovských obcí zařaděna býti měla do kurie městské, a materiál ten sněmu předložil.

Gegenstand der Abstimmung ist der Commissionsantrag, welcher lautet:

Der Antrag des Dr. Herold wird dein Landesausschuße mit dem Austrage überwiesen, von der k. k. Regierung mit thunlichster Beschleunigung das statistische Gesammtmateriale über die Eiwohnerzahl und Steuerkraft nicht nur der im Antrage behandelten Städte, fondern auch sämmtlicher Städte und Industrieorte, welche nach ihrer Einwohnerzahl und Steuerkraft aus der Kurie der Landgemeinden auszuscheiden und in die Städtekurie einzurei hen wären, abzuverlangen und dem Landtage vorzulegen.

Žádám pány, kteří přijímají návrh komise, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Commissionsantrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé Čtení zprávy komise pro záležitosti okresní a obecní o zprávě zemského výboru týkající se žádosti obce Horní Radouně za vyloučení ze soudního okresu Kamenického n. L. a za přidělení k soudnímu okresu Jindřicho-Hradeckému.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten über den Landesausschuß bericht, betreffend das Gesuch der Gemeinde Ober-Radaun um Ausscheidung aus dem Gerichtsbezirke Kamenic a. L. und Zuweisung zu dem Gerichtsbezirke Neuhaus.

Zpravodajem je pan poslanec Dostál. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj poslanec Dostál. Slavný sněme! Zpráva komise pro okresní a obecní záležitosti nalézá se v rukou členů slavného sněmu tištěná.

Dovoluji si k ní pouze připomenouti, že dvě korporace a sice okresní výbor a okresní zastupitelství vyslovily se proti se proti příznivému vyhovění této žádosti, kdežto ostatní korporace vyslovily se pro.

Komise pro okresní a obecní záležitosti přijala příznivý návrh hlavně vzhledem k tomu, že obyvatelstvo této osady Horní Radouně k okresnímu hejtmanství v Pelhřimově příliš vzdálenou cestu má, kdežto v případě připojení k Jindřichově Hradci cesta tato pro obyvatelstvo byla by zkrácena.

Tolik pouze dovoluji si připomenouti, ponechávaje si vývody ostatní pro případnou debatu.

Komise pro okresní a obecní záležitosti žádá, by slav. sněm se usnesl:

I.

Žádost místní obce Horní Radouně za vyloučení z obvodu c. k. okresního soudu v Kamenici n. L. a za přidělení k obvodu c. k. okresního soudu v Jindřichově Hradci odevzdává se dle znění § 2 zákoná ze dne 11. června 1868 č. 59 ř. z. c. k. vládě s dobrým zdáním, že vzhledem k místním poměrům i poměrám obchodním bylo by prospěšno a žádoucno, aby této žádosti bylo vyhověno.

II.

Zákon daný dne.. ..... pro království České, tykající se vylou-