sáhlých projektů, směřujících k zamezení opětování pohrom živelných.

V  době loňského zasedání sněmu předložilo místodržitelství české, když provedeno bylo komisionelní šetření v krajinách poškozených na základě pohrom z ruku 1897, vládě určitý návrh, který byl velmi zevrubně motivován a v kterémžto návrhu odporučilo místodržitelství provedení soustavné regulace různých důležitých vodních toků v království Českém

HIavním motivem t hoto návrhu, který byl místodržitelstvím předložen, bylo neprodlené uplavnění asi 5 neb 6 hlavních vodních toků nákladem státním a sice na základě zvláštního zákona podobného jako v Tirolsku.

V  projektu českého místodržitelství nacházelo se mimo jiné upravení horního Labe do Hostinného Úpy od shora až do Poříčí, černé Nisy a Flössbachu. Mimo to druhým motivem, který byl obsažen v podaní místodržitelství, bylo sestavení zvláštní komise, která měla i jiné vodní toky ohledati a stanoviti k provedení úpravy jistý jednotný systém a přesný postup.

Tak zdálo se, že postupem tímto bude možno jednotně a soustavně upravovati naše vodní toky v království Českém.

Na základě návrhu zemského výboru mel zemský sněm na soustavné regulace povoliti náklad kolem 1 millionu a na přípravné práce asi 50. 000 zl.

Návrh c. k. místodržitelství byl přidělen různým ministerstvům k jednám a dle sdělení, které mné bylo učiněno, byl tento návrh také sdělen se slav. předsednictvím našeho zemského sněmu.

Avšak náhlým odchodem Němců ze sněmu zmařen byl úmysl, projednati návrh vládní v našem zemském sněmu a následkem toho také odpadlo i další jednání o tom.

Za příčinou předložení projektu vládního i nejvyššímu p. maršálkovi zdálo se tehdy provedení navrhu mého v 2 čtení - jak mi bylo řečeno - bezpředmětným, poněvadž se nejv. p. maršálek domníval, že návrh, který byla podala vláda, přijde k provedení a že následkem toho návrh můj, ač byl mnohem širší a dalekosáhlejší, přece nebude třeba snad v našem zemském sněmu provésti. Tím zmařeno bylo znova konečné projednání návrhu mého v 2. čtení a mně nezbylo nic jiného, nežli že jsem musel dnešního dne znovu žádati, abych mohl ve slavnóm sněme v prvním čteni návrh ten o odůvodniti.

Avšak, pánové, pozoruhodno jest co se stalo s řečeným vládním návrhem, který tolik byl mnohoslibný a kterému také, jak se zdá, i nevyšší pan maršálek úplně důvěřoval. Musím s politováním s Vámi sděliti, že sliby, které byla dala vláda, zůstaly úplné ležeti (Slyšte !) a že vláda nedostala slibům těmto, které byla tehdy po pohromách živelních roku 1897 učinila. (Slyšte!)

Nyní kdy během doby na místech pohrom již nezejí více otevřené hroby bídy a kdy již nelze spatřiti na první pohled celou řada zničených existencí, tu zdá se, že zapomíná vláda úplně slibu, který byla tehdejší doby dala. A jako lidstvo vůbec zvyklo si přecházeti přes rovy vrstevníků s jistým klidem a lhostejnosti, tak i vláda zda se, že kráčí se stoickým klidem a s naprostou lhostejnosti přes celé leg e padlých existencí poplatníků, druhdy majitelů hospodářství a výnosných živností. Vždyť dle slov a dle názoru bývalého ministra šlecht. Plenera nezáleží státu na tom, kdo vlastně zhospodařuje živnost, nýbrž lépe jest dle názoru tohoto bývalého ministra, když nahrazen jest upadající již hospodář jiným hospodářem, jen když tento hospodař jest způsoblejší k placení, jen když jest schopnějším poplatníkem, než byl jeho předchůdce.

Dle této zásady zdá se, že také i nynejší vláda nedbá, kolik poplatníků pohltí živelní pohromy, jen když opět na místo padlých jednotlivců přijdou noví majetníci, kteří se usedlosti, které zhospodařovali předchůdci, opět ujmou.

Pochopíte, velectění pánové, že takové státní hospodářství jest velmi pochybené, kdy blahobyt a proletarisováni výrobních tříd vládami naprosto se pomíjí a kdy zapomíná se, že upadání takové není toliko ztrátou jednotlivce, nebo okresu, nebo země, nýbrž že jest velkou pohromou pro stát sám. A tak stalo se i s mnohoslibným návrhem vládním, který učinila vláda ve prospěch poškozených z r. 1897. Neboť přišel nedávno nový výnos vládni, na základě jehož upuštěno úplně od zamýšlené soustavné regulace některých vodních toků na základě zvláštního zákona a sice z finančních ohledů, že prý není dostatek prostředků.

Praví se, že o každém projektu bude se rozhodovati zvlášť od případu k případu dle potřeby.

Co znamená to "dle potřeby" ve smyslu vládnutím, víme nejlépe, že ty potřeby vlády nekryjí se s potřebami hospodářství samého jakož i s potřebami našeho rolnictva. Tu nejvýše mohlo by se prý jednati o soustavno regulaci jednoho vodního toku a jeho přítoků a to jen tenkrát, když by toho vyžadovala naléhavá potřeba a když by naklad nebyl tak veliký. Tím má býti dle všeho definitivně pohrben projekt vlády na soustavnou regulaci hlavních vodních toků.

Pan nejvyšší maršálek zemský sám zajisté nemile nese, že vládním návrhem byl v omyl uveden a že nepřipustil v tehdejší době projednání návrhu mého v II. čtení, a že se znova zemský sněm dnes musí zabývati tímto návrhem a mařiti znovu čas.

Avšak naši povinností jest, velectění pánové, v otázce soustavného odvodňovaní a zavodňování našich pozemků, jedna to z nejpalčivějších běžných otázek hospodářských, ve které spočívá pro zlepšení výroby našeho rolnictva jediná pevná páka, abychom nepovolovali nýbrž neústupně, houževnatě trvali na tom, že jest povinností státu soustavnou úpravou vodstva v Čechách odčiniti alespoň částečně ony pohromy, jež vzešly našemu zemědělství dlouholetým soustavným zanedbáváním našeho vodstva, pustošením pozemku za příčinou ohyb, kterých dopustily se vlády předešlé, a že jest povinností vlády, aby soustavným regulováním aspoň částečně škody vzešlé odčinila.

Na základě vysokého podílu, jaký má království České přispíváním do říšského melioračního fondu, máme také veškeré právo žádati od vlády, aby zanechala již toho stálého příštipkování našich vodních toků pouhým nedokonalým upravováním těchto vodních toků ve velkém, jakož í soustavnou podporou meliorací povznášela zemědělskou produkci, která sama sebou již hyne a padá.

Bylo by dnes zbytečno, velectění pánové, dotýkati se výnosnosti investicí regulačných a melioračních, vždyť loňského roku jsem data ta obšírně uvedl.

Nechci zdržovati opětně dlouhým odůvodňováním návrhu tak starého, poukazuji jen na vývody své za řeči loňského roku pronesené.

Jedno však toliko musím připomenouti, že investice regulační a meliorační byly by zajisté mnohem produktivnější, než jak se ukazují naše dosavadní investice železniční. K urychlení akce meliorační ve velkém nutká nas však mimo to ještě něco, a sice to jest okolnost že již r. 1904 dopadne prodloužena lhůta říšského melioračního fondu, do něhož takovými velkými sumami jsme byli přispěli. Za 5 roků tedy projde platnosť nynějšího melioračního říšského zákona, na zaklade jehož přispělo království České do melioračního fondu státního od roku 1884. až do r. 1894 o celých 918. 442 zl. více, než z něho bylo našim poplatníkům do té doby vyplaceno a poskytnuto.

Uvážíme-li naproti tomu, velectění pánové, že na konci roku 1897 o unášel počet hotových projektů, vyhotovených naši technickou zemědělskou kanceláří, 177, že provedeno však z těchto projektů bylo pouze 84, zbylo neprovedených projektů na konci předešlého roku loňského 93, ku kterémužto počtu byl během loňského roku zajisté značný počet přibyl, takže nynější počet ten značně přes 100 dosud neprovedených českých projektů čítá.

V minulých dnech dle doslechu znovu vráceno bylo od ministerstva 16 našich hotových projektů, na které nebyla povolena žádná státní subvence.

Ptáme, se velectění pánové, proč vlastně tyto projekty se zasa nevyřízené vrací. !Na to Vám musím odpověděti, že proto, poněvadž dle sdělení vládního referenta fond meliorační říšský jest do konce roku 1900 úplně zabrán pro naše české projekty a tím pro naše projekty zatarasen.

Vždyť mnohým z Vás kollegů, kteří jste měli příležitosť k referentu ministerstva orby přicházeti ohledně podporování různých menších melioračních projektů, jest znám ten refrain, kterýmž asi Vám odpovídá na Vaše žádosti: "Nemožno vyhověti naprosto, poněvadž není prostředků pro Vaši zemi. Pro království České jest nyní fond do konce r. 1900 zabrán a následkem toho i nejdůležitější meliorační projekty hospodářské musí ležeti úplně ladem. "

Z toho jest patrno, že jest nejvyšší čas, abychom uvažovali, co budeme dělati s hotovými dosud však neprovedenými našimi projekty, jichž počet, jak jsem praviI, čítá více než sto. Co budeme dělati, když během 5 roků fond říšský bude na dobro vyčerpán, fond, do něhož až do našich dnů království České více než o 1 milion přispělo, než z něho bylo pro poplatníky království českého obdrželo?

Co budeme dělati, jest dnešního dne těžko říci, jedná se o to, zda má býti ona lhůta prodloužena anebo ne. Co se nás týče, my sotva bychom mohli býti pro to, aby řečená lhůta pro říšský meliorační fond byla prodloužena, nýbrž jest naší povinností působiti k tomu, aby státní meliorační fond spíše byl zrušen, aby byl nynější říšský fond decentralisován, jinými slovy, by místo státního říšského fondu byl zřízen v různých královstvích a zemích zemský fond meliorační ! (Výborně !).

Ty sumy, o které jsme již více do státního říšského melioračního fondu přispěli, ovšem budeme as museti oželeti, poněvadž nezbude nic jiného než do roku 1904 ještě využitkovati, co se využitkovati dá.

U ministerstva vytýká se nám, pánové, že při provádění našich projektů v království českém jest největší potíží, že se nedodržuje rozpočet, který byl v zemské technické kanceláři sdělán, že mnohdy o   mnohem více, než původně obnášel, se překročuje. Stížnost tuto jest slyšeti i  v našich kruzích hospodářských, že naše zemědělská technická kancelář ve sdělávání rozpočtu příliš často zaviňuje, že mnohé projekty se značně zdražují.

Místodržitelství naše učinilo nepopí ratelně v tomto ohledu opatření co nejlepší a musím poukázati na výnosy, který byly v předešlých letech vydány, aby sama družstva dbala toho, aby nepovstaly během provádění projektů vícepráce, a aby těmito vícepracemi se projekt přespříliš ne zdražoval.

Avšak záleží přece jen mnoho v prvé řadě na technické kanceláři, která musí dbáti toho, aby, pokud možno, vyvarováno bylo nákladných víceprací a aby projekty odpovídaly skutečnosti. Nebudu uváděti příklady, poněvadž se mi jedná o to, abych co nejdříve návrh odůvodnil. Musil bych se dotknouti mnohých stížnosti, které byly mní sem tam soukromě sděleny. Učiním tak toliko stručně; materiál, který mám po ruce, raději odevzdám p. referentu komise zemědělské, který zajisté ho bude moci mnohem plataěji užiti než já při prvním čtení.

Nejpodstatnější stížnosť, která byla vedena na naši technickou kancelář, znáte již od dřívějška.

Jest to zejména výtka, že bylo v prvých letech zmařeno mnoho drahého času technickým prováděním velikých projektů, na jejichž uskutečnění po letech ještě není možno mysliti, a mezitím že se zanedbávaly menší projekty a zatarasila se jim cesta k státnímu melioračnímu fondu.

Mnohé projekty zůstaly ležeti proto tak dlouho, že nacházely se příliš dlouho ve stadiu jednání a sice hlavně prý z té příčiny, že byl náklad na tyto projekty v technické zemědělské kanceláři příliš vysoko vypočten a že byl příliš neproduktivní, tak že hodnota pozemku, který měl býti meliorován, by neobnášela ani co obnášel náklad meliorace.

Dokladů mám ohledně této výtky hojně po ruce. Dotknu se však jedině projektu pro upravení luk ve Chlumu u Hlinská, kde byl náklad na 46 měřic vypočten na 14980 zl., a, jak mi bylo p. posl. Adámkem sděleno, hodnota pozemku samého byla o polovici menší než náklad na meliorování toho pozemku.

V druhé řadě uvádím úpravu Dědiny na Opočensku, která byla tak vysoko rozpočtena, že opětovně byl rozpočet seškrtán, a nyní jedná se o to, jak by se upravený projekt dal provésti.

Projekt na úpravu Úslavky obsahuje 3 varianty, tak že zvláštní komisí trať re gulační ustanoviti se musela.

Mám též pohromadě různé stížnosti, které se týkají různých osobních výtek, jež nepatří ku prvnímu čtení, jež však si dovolím odevzdati panu referentovi, který bude zvolen pro tento návrh zemědělskou komisí.

Co se týče mých vlastních výtek, připomínám, že se netýkají jednotlivých sil, nýbrž zejména vedení a disponování technickými silami.

Ta výtka se opětuje neustále. Kromě toho připomínám, že mnohé projekty, jako projekt od Metuje již jest hotov od r. 1892., do dnešního dne však není na řadě k provedení, rak že se stává, že takové projekty pozbudou - než na ně dojde řada - úplně ceny, poněvadž do té doby se toky změní a následkem toho projekt znova přepracován býti musí.

Připomenouti dlužno, že místodržitelství samo hledělo v mnohém ohledu učiniti nápravu, a jest chvalitebno, že se strany místodržitelství se zkrátilo vodoprávní jednání, které vyžadovalo velice dlouhé ediktalní a expropriační řízení. Kromě toho jest žádoucím, aby se zvýšila právomoc našeho místodržitelství, aby mohlo samo mnohé menší projekty povolovati, a nemusely všecky projekty do Vídně.

Dnešního dne záleží mi však jediné na tom, pánové, tak jako i zajisté Vám všem zástupcům zemědělců, aby co nejrychleji byla provedena a urychlena soustavná úprava našich vodních toků a meliorace pozemků.

Právě proto nebudu se šířiti o některých detailech, které by jinak byly snad dosti zajímavými, a poukazuji na vývody z loňské své řeči. Končím tím, že musí zemědělská komise trvati hlavně na tom, aby byl decentralisován především říšsky meliorační fond, aby byla dotace meliorační a regulační zvýšena pro naše projekty v království Českém, a mimo to aby byla stanovena zvláštní smíšená zemská politická komise, která by měla na zřeteli provedení našich projektů soustavným a co nejrychlejším způsobem.

Tím končím, velectění pánové, a doporučuji slavnému sněmu a zemědělské komisi návrh svůj k provedení co nejrychlejšímu, tak aby konečně letošního roku i v druhém čtení byl proveden. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Ráčíte činiti nějaký formální návrh?

Poslanec dr. Dvořák: Ve formálním ohledu navrhuji, aby návrh přikázán byl zemědělské komisi.

Nejvyšší maršálek zemský Jelikož formální návrh nebyl připojen k tištěnému návrhu, žádám pany, kteří podporují formální návrh, by vyzdvihli ruku.

Jest dostatečně podporován.

Der Herr Antragsteller stellt in formaler Beziehung den Antrag, seinen Antrag an die Landesculturcommisson zu verweisen.

Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu ?

Verlangt jemand in formaler Beziehung das Wort?

Přejdeme k hlasování.

Žádám pány, kteří přijímají formální návrh pana posl. Dvořáka, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem formalen Antrag des Herrn Abg. Dr. Dvořák zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lusung des Antrages des Abg. Jaroš, Formánek und Genossen betreffend die Regulierung der Elbe von Königgrätz bis Jaroměř.

Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu posl. Jaroše, Formánka a soudruhů v příčině regulace Labe od Hradce Králové až po Jaroměř.

Dávám slovo panu navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil,Poslanec Jaroš. Slavný sněme! Ačkoliv přikázán mi úkol odůvodniti jeden z nejdůležitějších návrhů na tomto sl. sněmu podaných, proto přece nepřekročím zásadu, na které se usnesl rolnický odbor a nebudu mluviti déle 15 minut.

Úkol ten, velectění pánové, usnadnil mi velectěný kolega Dr. Dvořák tím, Že velice obšírně, zmínil se i o otázce úpravy řek v království českém, zejména také úpravy, horního Labe. Když velectění panové, roku 1884. na tomto slavném sněmu jednalo se o povolení nákladu na přípravné práce k úpravě Labe a Vltavy, tu jeden vynikající řečník pravil, že prý od doby, kdy starší Pernštýnové a Rožmberkové stavěli své kanály, se na úpravě řek v království Českém ničeho nestalo.

Dnes po 15ti letech musíme doznati, že by se slova tehdejšího řečníka vším právem dala opakovati.

Celých 15 roků jako mořský had vleče se, velectění pánové, rok co rok otázka tato v tomto slavném sněmu, aniž by mohla přijíti k nějakému ukončení. A přece po všechen ten čas volá obyvatelstvo nejen na Polabí, ale i na jiných řekách tohoto království, po úpravě těchto toků a volá po úpravě rok od od roku tím více, ana potřeba toho jeví se býti nesmírně důležitá. Jest to, velectění pánové, snad unikum celé Evropy, že otázka tak eminentně důležitá, otázka, která řeší se již ve všech civilisovaných státech, která řeší se ve všech zemích tohoto soustátí, právě zde u nás v krá lovství Českém nemůže se dostati do popředí.

V alpských zemích, kde mezi nebetyčnými horami regulace řek nemá jiného významu, leč jen aby poskytla ladného obrazu oku turistově, každá říčka vypravena. V Haliči, jejíž řeky nemají daleko takového významu hospodářského, jako má naše Labe a Vltava, jsou větši řeky regulovány, (pol. Formánek volá: I v Bosně a Hercegovině)., i v Bosně a Hercegovině, jak zde dobře praví přítel Formánek, všude byly již i menší řeky regulovány, a u nás, velectění pánové tato otázka nemůže se dostati ani o píď ku předu.

Když dne 7. října 1896 stalo se dohodnutí mezi zemí a vládou, jevila se tu naděje na straně interressovaných kruhů, že již jedenkráte touto otázkou bude hnuto a že již jedenkrát alespoň v těch krajinách, která tak často bývají ohroženy velikými povodněmi a které tak ohromné Škody musí trpěti, snad otázka tato dostane se ku předu. A velectění pánové, již uplynuly od té doby zase plné tři roky. A mezi těmi třemi roky tak mnohé se přihodilo, jak již byl předřečnik můj, Dr. Dvořák, řekl, co mohlo uspíšiti tuto otázku. Míním tím, velectění pánové, povolně, které postihly naše Polabí v r. 1897. Povodně tyto nechaly takové následky, které ještě ani po mnoha letech nebudou zahojeny. A když již jsem o tuto otázku zavadil, budiž mně dovoleno, abych několika slovy se zmínil o tom, co vlastně je příčinou toho, že naše Polabí tak často povodněmi trpí a co jest příčinou toho, že zejména na Horním Labi tak často ohromné povodně se opakují.

Příčinu toho, velectění pánové, sluší hledati v tom, že za posledních let velmi často opakovaly se značné průtrže mračen v Krkonoších, které všecky tři toky, jak horní Labe od Vrchlabí až po Jaroměř, Upu i Metuji do té míry rozvodnily, že toky ony právě při ústí svém u Jaroměře a Josefova, kde rozlévá se voda po široké Labské rovině, narazí na měkké, sypké písečnaté břehy, kteréž nemohou tomuto prudkému nárazu srazivších se vod odolati a čím dál tím více se protrhují. Průtržemi těmi se stává řeka klikatější a tím zamezuje se volný odtok vody.

Druhá příčina toho, že škody na horním Labi povodněmi způsobené tak často se opakují, jest, že za starých časů postavené hráze na březích Labských byly posledními povodněmi roztrhány a odneseny, a průtržemi těmi docela klidně spousty vody rozlévají se po nivách Labských zaplavujíce několikráte do roka mnohoslibnou úrodu, až zničí ji úplně. Avšak nejen na pozemcích jest obyvatelstvu horního Labe trpěti škody, nýbrž i na komunikacích, které zejména při povodni červencové roku 1897 byly značnou měrou poškozeny, kterážto škoda páčila se na statisíce.

A nejen na komunikacích, také i na lidských obydlích ohromné škody způsobeny, zejména v Jaroměři, kde při povodni červencové r. 1897 celé Pražské předměstí bylo zatopeno do výše půl druhého metru, kterážto zátopa, velectění pánové, v několika vteřinách více jak čtvrt milionu škody způsobila.

A jaké, velectění pánové, zanechala tato katastrofa následky i v ohledu zdravotním na obyvatelstvu tohoto města, a jakých zanechala po sobě spoust, o tom měla příležitost přesvědčiti se také Jeho Excelence, pan místodržitel, který v krátce po povodni do Jaroměře zavítal. A, velectění pánové, jestliže dnes ještě takováto katastrofa a takovéto pohromy, které každou chvíli se opakuji a krajiny polabské zejména horního Polabí ohrožují, nemohou donutiti sbory zákonodárné a kruhy povolané k tomu, aby jedenkráte otázka tato do opravdy byla řešena, pak jest se tomu jen co nejvíce diviti a co nejvíce toho litováti.

Já, velectění pánové, zůstanu věren tomu, co jsem byl prohlásil, a nebudu se dlouho šířiti o důležitosti podání našeho návrhu i připomínám jen jedno: Regulace Labe jest nutna do té míry, že dnes s ní všichni činitelé počítati musí. Dnes, velectění pánové, nespokojí se již obyvatelstvo Polabí s tím, aby se mu odepisovala částečně ze zaplavené půdy daň pozemková, ani nemůže se spokojiti s tím, když se mu poskytne státní anebo zemská podpora. Dnes musí se, velectění pánové, přikročiti k jinému řešení otázky této a sice k řešení opravdovému, aby jedenkráte tok Labský od svého vzniku od Vrchlabí až po Mělník byl upraven. Doporučuji návrh, který jsem s přítelem Formánkem na tomto slav. sněmu podal, přízní slavného sněmu a očekávám, že vzhledem k důležitosti své, která jest prokázána tím, že provázen jest sty petic, které zdola od obyvatelstva jak rolnického i městského na tento slavný sněm došly, bude podporován, a přimlouvám se, aby byl ve formálním ohledu přikázán komisi rozpočtové. Končím. (Výborně! Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt jemand das Wort in formaler Beziehung ?

Pan navrhovatel činí ve formálním ohledu návrh, aby jeho návrh přikázán byl komisi rozpočtové.

Der Herr Antragsteller stellt in formaler Beziehung den Antrag, dass sein Antrag dem Budgetausschusse zugewesen werde.

Žádám pány, kteří přijímají tento návrh, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesen formalen Antrag annehmen, die Hand zu erheben Návrh jest přijat. Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Karla Adámka a soudruhů na zákonné upraveni používání čistých přebytků správních společných sirotčích pokladen v království Českém k účelům humanitním.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Ab geordneten Karl Adámek und Genossen, betreffend die gesetzliche Regelung der Verwendung der reinen Gebahrungsüberschütze der kumulativen Waisenkassen im Königreiche Böhmen zu humanitären Zwecken.

Dávám slovo panu navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil

Poslanec K. Adámek. Slavný sněme! Poněvadž jsem o otázce, která má býti naším návrhem řešena, v minulých letech na tomto sl. sněmu odůvodňuje podobné návrhy, opětně zevrubně mluvil a poněvadž o tomto našem návrhu svého času také komise pro okresní a obecní záležitosti podala zevrubnou zprávu, nepokládám za nutné, abych také dnes ještě zevrubně vykládal o vzniku, původa a vývoji společných sirotčích pokladen v tomto království, v této polovici říše a dotknu se toliko některých fakt, která od posledního odůvodňování těchto návrhů se byla sběhla.

Slavný sněm přijal v sezení dne 10. února 1896 resoluci komise pro věci obecní a okresní, jíž bylo zemskému výboru uloženo, aby 1. vedle předpisu §§. 11. a 12 stál. zákl. zákonů ze dne 21. pros. 1867 a §. 19. zřízení zemského pro království České ze dne 26. února 1861 vzhledem ku velké obecné důležitosti racionalného spravování jmění sirotků pro celé království vyjednával s c. k. vládou o zákonní úpravě správy tohoto jmění ve společných sirotčích pokladnách, zejména o ustanovení výše reservních fondů pro jednotlivé společné pokladny, a při této úpravě aby 2. po ustanovení výše reservních fondů pro jednotlivé společné pokladnybyly přebytky z těchto reservních fondů vyplývající přikázány jednotlivým královstvím a zemím na radě říšské zastoupeným, pokud takové pokladny mají, a to k tomu účelu, aby je obracely k účelům obecně dobročinným, zejména však k zakládání a vydržování ústavů pro výchovu chudých sirotků a opuštěné mládeže.

Při jednáni, jež zemský výbor dle tohoto příkazu sl. sněmu s vládou zavedl, ministerstvo spravedlnosti vynesením ze dne 24. pros. 1896 sdělilo, že uznává důležitost humanitních účelů, k nimž po mínění sněmu přebytků reservních fondů společných sirotčích pokladen má býti po užito a prohlásilo, že také vláda zamýšlí těchto peněz použiti ve prospěch opatřovanců, avšak nikoliv ku zvláštnímu účelu, k němuž sněm směřuje, nýbrž k účelům vyučovacím pro nemajetné sirotky vůbec, jakož i, že si vyhrazuje předložiti dotyčný návrh zákona říšské radě, - Proti takovému řešení tohoto úkolu se sl. sněm ohradil v sezení dne 10. března 1897 prohlásiv, že se nevzdá nároku především na úroky z reservních fondů společných pokladen sirotčích v poměru podílů těchto pokladen ve správě vrchního soudu pro království české se nalézajících, jakož i že nadále trvá na tom, aby z dotčených úroků byly uhrazeny náklady na vydržování zaopatřovacích a vychovávacích ústavů pro opuštěné, zanedbané a osiřelé dítky. Po tomto usnesení slavného sněmu zavedl zemský výbor s vládou příslušné jednání, avšak jak to již bývá zvykem při otázkách tak důležitých, jednání toto dosud ke konečnému výsledku nevedlo.

Podobná akce byla zahájena také na sněmu moravském, slezském, dolno a hornorakouském.

Akce ta jest pro nás nejen zajímavá, ale i pro řešení teto otázky důležitá. Moravský sněm usnesl se opětně, nejposléze roku 1897 na resoluci, jíž se domáhá vydání správních přebytků společenských pokladen sirotčích zemi k účelům dobročinným, na zakládání a vydržováni vychovatelen pro chudé sirotky a mládež zanedbanou. Usnesení toto bylo po návrhu posl. Heimricha 12. ledna 1898 obnoveno Také na sněmu slezském podal baron Sedlnicki 28. ledna 1897 všemi poslanci slezskými podepsaný návrh, aby přebytky sirotčích pokladen byly k dobročinným účelům vydány zemi, a zajímavo jest, že při odůvodňování tohoto návrhu a při jednání o tomto návrhu i ti nejzarytější centralisté jako Dr. Rochovansky, jako zpravodaj, bar. Spens a sám Dr. Menger se vší rozhodností ujímali se práva země na tyto přebytky, se stejnou rozhodností odmítajíce, aby přebytků bylo užíváno k účelům dobročinným v celé polovici říše, tedy také v těch královstvích a zemích, v nichž sirotčí pokladny nebyly a dosud nejsou. Návrh Sedlnického byl na sněmu slezském také jednohlasně přijat. V této akci nejdále postoupil zemský sněm dolnorakouský a hornorakouský.

Sněm dolnorakouský zahájil jednání s vládou o vydání přebytků sirotčích pokladen zemí k podporování, opatřování a vychovávání chudých, osiřelých a opuštěných dítech, 1896. Když pak vláda na sněme prohlásila, že zamýšlí těchto přebytků použíti ku vychování chudých sirotků vůbec, uložil sněm 13. února. 1897 zemskému výboru, aby nároky země na tyto přebytky rozhodně hájil a po případu jích uznání také u koruny se domáhal.

Zemský výbor dolnorakouský ve své zprávě, již o tomto vyjednávání r. 1898 sněmu podal, trval na tom, že měla vláda u provedení stanovení čís. nařízení ze dne 9. listopadu 1858, dle něhož má býti správních přebytků společných sirotčích pokladen používáno v zájmu chráněnců, předložiti sněmům těch zemí, v nichž tyto pokladny jsou, osnovy zákonů o upotřebení dotčených přebytků; dále dokazoval, že oprávněnost sněmů k řešení tohoto úkolu nemůže býti brána v pochybnost, jelikož sirotčí pokladny nejsou dle § 11. stát. zákl. zákonů ze dne 21. pros. 1867 pojaty v obor působení říšské rady a proto dle § 12. téhož stát. zákl. zák. spadají v obor působení sněmů.

Zemský výbor navrhl sněmu, aby z vlastní iniciativy přistoupil k řešeni úkolu tohoto zákonem zemským.

O zákonu tom bylo dne 14. ledna 1898 na sněmu dolnorakouském rokováno a jest velice zajímavo, že i nejrozhodnější centralisté tohoto sněmu, vedle toho také Dr. Lueger, který konečně do tábora cen-