porušení zákona, poněvadž nebyla pravda, že tam nebylo místa, ježto místo tam bylo, nýbrž že je nechtěli připustiti proto, poněvadž jsou to příslušníci národnosti české.

Když na př. v Teplicích šli si stěžovati na hejtmanství - jména mám po ruce - tu je hejtman odbyl, a řekl, že tu není žádný parlament a že s nimi nebude vyjednávati.

Podobně se to stalo v Žatci, Kadani a Chomútově.

Velectění pánové, proti tomu každá deputace jest marná.

Když sem přijde deputace k místodržiteli království Českého, kterému všechno vypoví, přinese důkazy, jest pan místodržitel jako skála, jako kdyby neslyšel a slyšeti nechtěl. Místodržitel tohoto království se nestará nic o to, aby splnil slib svůj dne 1. února loňského roku daný, aby ty poměry, které jsou tak bídné a strašlivé, byly napraveny, aby se zákon plnil, aby se spravedlnost naproti příslušníkům našim zachovávala, o to se místodržitel nestará ani dost málo.

Co sem přichází deputací rok do roka, jež chtějí žádati od místodržitele nápravy, aby poučil hejtmany o jich povinnostech! Ale jeti k místodržiteli a žádati za jeho ochranu, jest jako obrátiti se na portýra místodržitelství, poněvadž ani portýr ani místodržitel jim nepomohou.

Mohl bych mluviti o tom, jak vládní orgánové trpí urážky a znesnadňují pohyb vlastním svým úředníkům. Případy v Tachově. Mostě a Podbořanech, i v Duchcově jsou přespříliš známy. Jest k tomu potřebí kommentáře? Člověk musí se tomu diviti, že se to může dati za vlády, která nese jméno Thuna a Kaizla. Bylo to již jednou řečeno, že takového pronásledování pronikavého a důsledného do nejmenších maličkostí, kde nepřichází všechno na veřejnost, ale zůstává veřejnosti neznámo, kde zkusí naši krajané jako psanci, takového pronásledování nebylo, jako bohužel za vlády našeho vlastního krajana ministra.

Rozumi se, že o provádění nějakých politických práv našich menšin jest a může býti velmi málo řeči.

Vždyť, pánové, se stalo přednímu poslanci českému panu dru. Heroldovi, že, když měl mluviti na schůzi v Duchcově na sjezdu, tento sjezd byl zakázán z důvodu veřejného pořádku a řádu. Když již ani panu Dr. Heroldovi nedůvěřuje tamější okresní hejtman, jest to velmi smutné.

Ale pánové, to byla povinnosť nejenom jeho, nýbrž i poslanců, aby tento zákaz byl zrušen, poněvadž není to jen naprosté snad omezováni, nýbrž negování veškerého politického práva shromažďovacího a spolčovacího.

Když se to stane takovému vynikajícímu poslanci české delegace, co si dovolí proti jiným, proti těm, kteří vůbec nemají žádného veřejného postavení, o kterých úředníci vědí, že nemohou se stížnostmi jíti k nejvyšším úřadům, zejména ne k ministrům.

Právě proto, pánové, jest povinností v takových případech skutečně hnáti věc do krajností. Jestliže nemůžete etapami dobýti velké věci, chtějte odstraniti takovéto v pravém slova smyslu maličkosti, které volají do nebe křivdou, které vlastně utlačují více než cokoliv jiného naše krajany.

Velectění pánové ! Promluvím o jiné věci. Koncesse za žádnou cenu a za nic se nedostane Čechovi v zněmčeném území. A přece, pánové, již zájem smíru s národnostmi to velí a kázal by, aby Čechům hleděli okresní hejtmane koncesse uděliti, proto, poněvadž když tam bude český hostinec, budou Čechové choditi do tohoto hostince a zamezí se mnohým a mnohým šarvátkám a nesvarům a půtkám, které se dějí, když příslušníci obou národností se sejdou.

To se samo sebou rozumí, že k takovéto svádě a půtce stačí po česku promluviti a hovořiti. To jest všecko, velectění pánové, doposud marné.

Ty peníze, které se vyhodily na deputace k nynějšímu místodržiteli, pánové, skutečně by obohatily náš zemský rozpočet, (Veselosť) poněvadž každou chvíli přicházejí deputace jedna za druhou žádati za to neb ono, ale, jak pravím, jak v jiném ohledu tak i v tomto jest všechno hlucho, jako kdyby zákon pro Čechy nestával, a jako kdyby se to samo sebou rozumělo, že Čechovi žádná výhoda, která se dává Němci, nepatří.

Velectění pánové! Na jedna věc dovolím si upozorniti, která ovšem jest vlastně ta nejtrapnější ze všeho, to jest stěžování zřizování veřejných škol.

Já, pánové, o té věci šíře se nebudu zmiňovati, poněvadž promluvím o ni beztoho, až přijdeme k těmto věcem při rokování o minoritních školách.

Ale co se na příklad v poslední době se strany úřadů - neboť já mám za líčel vlastně jen promluviti o těch případech, které se staly za tento rok - stalo, resp. nestalo, se školou obecní v Mostě a Bilině, to přesahuje již veškery meze, tu by, pánové, skutečně již zasluhoval dotyčný úředník, aby se pěstním právem proti němu jeho povinnosti vynutily. Když naši čeští rodičové Mostečtí a Bilinští obcházeli s deputací, pravilo se jim od okresního hejtmana, že jsou agitatoři a že nechce s nimi mluviti, jak se to stalo v Mostě, a dokonce se deputace zakazují, aby se ukázalo, že žádost jejich jest neodůvodněná, aby se zlehčila váha těchto stížností a ukázalo se těm, kteří tam přišli, že jsou to agitátoři a že bez toho zavinili ty události v Mostě, které se prý se strany české daly proti Němcům, ačkoliv my všichni víme, jak tam byl někdo stíhán a zmrzačen, že to byl Čech, nikoli Němec.

Velectění pánové, česká škola Mostecká nachází se v takovýoh místnostech, že nenajdete podobné školy v celém království Českém.

Naposled vystrčili ji do bývalých kasáren, kde se nacházejí podnes kasárna četnická.

Děti jsou tam vysazeny - rozumí se samo sebou - všelijakému se stýkání s lidmi, o kterých nemají ani věděti. Že dotyčné mužstvo nedbá povinné mravnosti, bylo několikráte prokázáno a přes to vše hejtmanství se nepostaralo o to, aby byla zřízena škola, která odpovídá zákonům. Naposled se jednalo o to, že chtěli zříditi školu za městem a sice půl hodiny za městem, za předměstím Václavským, kde by děti musely choditi přes půl hodiny do školy, a sice v budově, kde se doposud nacházela nemocnice. Z toho však sešlo pro přílišnou vzdálenost.

Nyní se jedná o to, aby byla škola dána do budovy, o které vlastníma očima jsem se přesvědčil, že jest v území, které bylo postiženo velkou katastrofou, o které vůbec bylo uznáno, Že se pro školu nehodí, neboť byla to bývalá veřejná německá škola a právě proto, poněvadž se pro školu nehodí, byla vyprázdněna. Ale pro české děti se má tato škola hoditi!

Pánové, zemská školní rada nařizuje, zemská školní rada posílá dosti často nařízení na okresního hejtmana Kaisra, ten ale jako by byl hluch, jemu na tom nic nezáleží.

Ten okresní hejtman, který zavinil mostecké události, který dávno měl býti odstraněn - a poslanci čeští měli se o to přičiniti, aby byl odstraněn a nemělo se zůstat i při tom, že se Badenovi řeklo, aby byl sesazen, - ten člověk, který se chová tak k národnosti české v každém případě, který se namáhá o to, aby škola česká trpěla takovým způsobem, měl býti dávno z místa odstraněn.

Tytéž poměry a ještě horší jsou v Bilíně. Tam jest také veřejná škola a jest tam pro 202 dětí pouze půldenní vyučování.

Tam trpí hejtman, jest to duchcovský hejtman, tuším, že jest to hrabě "Wallis, že jest půldenní vyučování, trpí, že jsou rodičové čeští obtěžováni každou chvíli městskými strážníky, že, když dítě jde do školy kdykoliv, si strážník vzpomene, začne je vyslýchati na ulici, vyptává se ho na poměry, vyhrožuje rodičům, jestli že záhy nepřestanou posílati děti do české školy, že se postará, aby přišli z města pryč.

Tomuto boykotu a vyhrožování se strany města se podařilo, že během školního roku proti všemu zákonu ze 202 dětí 103 děti odvedeny byly ze školy české do německé.

Zemská školní rada se usnesla na tom, a sice k návrhu pod č. 12881, aby tato nesprávnost byla odčiněna; nařídila to okresní školní radě a okresní školní rada nařídila to pak místní školní radě. Ale ty děti tam sedí podnes, ačkoliv již rok uplynul. Česká škola přišla tak násilnic kým a bezprávným způsobem a, poněvadž to bylo v polovici roku, nezákonným způsobem o polovici svých dětí.

Ptáte se, kde je zákon? Kdykoliv přijdete mezi ně, ptají se: kde je zákon?

Vy poslanci nemůžete na to nic říci, člověk tam stojí s prázdnou rukou, nemá co říci a musí jim dáti za pravdu, že zákona tu pro ně není, že jsou vyzákoněni.

My všichni - sebe nevyjímám poslanci češti, jak zde sedíme, jsme tím vinni, poněvadž nedovedeme chrániti parlamentní práva. To by se Němcům nesmělo státi, co se nám děje každou chvíli. A kdykoliv se nějaká stížnost objeví, ať ve formě interpellace neb řeči, vidíme skutečně, že je to házení hráchu na zeď.

To jest první Vaší povinností, abyste takové nejmenší maličkosti, kde vlastně stačí jen obyčejné užívání zákona, po případě jen potřestani takového úřadnika vymohli na rozhodujících místech, aby byl exemplárně potrestán takový úředník, poněvadž se jedná o to, když Němci vidi, že si mohou všechno dovoliti, že stávají se čím dále tím troufalejšími a sahají k vě cem, že již zákon na ně nedostačuje a že se nedají subsumovati pod zákon.

Pak se stává, že boykotování a pronásledování jde až do nejvnitrnějšího života a tím trpí naše věc sama.

Panové, kdybychom nehleděli ani k morálce a humanitě, pánové, a jen k našemu národnímu prospěchu, měli by se čeští poslanci již dávno o to přičiniti, aby takovéto případy zde se neopětovaly, aby jestli se vyskytnou, byly přímo potrestány, a, jestli úřad byl chabý, aby byl potrestán a sesazen.

Nikdo nežádá žádných výminečných zákonů, nikdo nežádá žádných stannych práv atd., nikdo nežádá, aby se vojsko povolalo. Obyčejné ukázaní se strany úřadu Němcům tamnějším, že se chce, aby zákony byly zachovávány, a že se zákonům zjedná průchodu, by stačilo, aby se tyto skutečně nehumanní hrozne věci proti našim krajanům zamezily (Výborně).

Velectění pánové, pravil jsem, že veškera stížnost jest marná, že, kdykoliv se jedná o takovou věc, úřady jsou hluché, a zejména že nejvyšší místo v království Českém jakoby nebylo ani vůbec obsazeno Místodržitel se o to nestará pranic, ale jakmile se jedná o české místo, o českou národnost, tu je jako na koni, tu hned má po ruce spravedlnost a zákony a hned má po ruce opatření, kterými se zakazují výtržnosti, třeba by vlastně ani výtržno stmi žádnými nebyly. Z toho jest viděti, že nynější místo držitel království českého nechce zjednati zákonu průchodu.

Z posledních jednání, které se ukázaly v Praze v měsíci listopadu a prosinci, zejména ohledně německých studentů, bylo vidět, že se mu jedná skutečně jen o provokaci česko národnosti, že se mu jedná jen o to, aby ukázal že dovede nadsazovati Němcům i že nechce chrániti Čechy.

Velectění pánové, když se jednalo o pražské tak zvané výtržnosti, ač jsme, kteří jsme byli v Praze - ostatní pani říšští poslanci byli ve Vídni a nepřijeli do Prahy - o těchto výtržnostech jsme ani neměli tušení a teprve jsme se do věděn, že nějaké hloučky chodí po Václav ském náměstí a Příkopech, - ale o nějakých výtržnostech nebylo ani řeči, - velectění pánové, když přišla k panu místodržiteli deputace nemeckých studentů, co jim odpověděl, když se jednalo o to, maji-li choditi ostentati ně a demonstrativně (Posl dr. Moravec vola: V maškaře !) po nejčelnějších třídách pražských, zamezovati pasáž a poškozovati obchodnictvo, co jim odpověděl? Odpověděl, že učiní proti těm, kdož by jim v tom překáželi, neprodleně opatřen, aby výtržnosti se prý potlačily a vinníci byli potrestaní.

Dále ubezpečil deputaci, že právě studentů jsou malopevná a že se na ně nikdy neosmelí sáhnouti Sam prý byl posluchačem university a má prý pro zájmy studenstva živé porozumění, opakuje znova, že v nošení čapek a stuh nemůže spatřovati naprosto žádné provo kade, naopak že uznává chováni německého studenstva za zcela správne (Slyšte! Slyšte!) Němečtí studenti mohou prý býti jisti jeho dalekosahlou. podporou, požádal ke konci deputací, aby obrátila se všemi stížnostmi přímo na nej a propustil deputaci s ujištěním, že přeje jejich spolku k jubileu všeho zdaru. (Posl. dr. Šil volá: Ať žije cerevisia! Veselost!)

Ani jedenkrát se nedočkala česká deputace takových slov, ač se děly jinačí věci, než se díti měly podle zprav německých listů v Praze.

Ale pánové, když již mluvím o těchto událostech - vlastně se nic nestalo, víme všichni, že české noviny záhy ponapomenuly ty, kteří měli poněkud prudší krev, a že vůbec k ničemu nedošlo, jest jedna věc jistá, že měly v listopadu a v prosinci zvláště před jubileum císařským býti vyprovokovány demonstrace a sice ve velikých rozměrech. Snad jest panu místodržícímu známo, že v ten čas, kdy hloučky mladíků objevily se na ulici, část uniformované policie přesazena byla do stavu civilních strážníků, že lim bylo nakázáno, aby se s nimi vyměnili a sice proto, poněvadž lidé po většině tajné znají naučili seje znáti při jiných příležitostech, - aby nahraženi byli jinými tajnými, aby byla vyprovokována nějaká výtržnosť ovšem že na škodu české národnosti. Ačkoliv všichni, kteří jsou v Praze vědí, že se nic nestalo, přece bylo posádce pražské nařízeno, aby byla připravena stříleti na ostro.

Při nejmenší příležitosti, kde jedná se pouze o pouhé pění písně "Hej Slované" neb "Kde domov můj" mělo se zase jako loňského roku stříleti do lidu. Zajisté že z tohoto jediného úkazu vidíte, kterak se některým živlům o to jedná, aby se zde proti německé národnosti vyprovokovaly výtržnosti, z kterých by se pak mohlo těžiti.

Velectění pánové! Ovšem přemnozi úředníci, kteří nedbali pořádku, kteří stranili Němcům a nepřáli Cechům, kteří vůbec nepřejí zákonům, ti si toho mohou dovoliti, neboť byli vyznamenáni, povýšeni; tu jest velmi lehce býti nespravedlivým úředníkem (Hlasy: Pietrzikoswki) - ano Pietrzikowski a Dörfl, oba dva jest to ostatně škandál, že přes českou delegaci mohl pan Dörfl jmenován býti tím, čím byl jmenován.

Česká delegace měla se postarati o to, aby takoví lidé nebyli povyšováni, poněvadž za věci, na kterých se stali spoluvinníky, nikdo nemá býti povýšen a tím méně, když dnes stojí česká delegace v přátelském poměru k vládě Thun a Kaizl. Ale na tom není dosti, našli pomocníky tito úřadové političtí ihned zase v jiné instituci.

Jest to ostuda přímo pro naše poměry, že dnes, kdy má se za to, že chce se snad vládnouti zákonně a hověti zákonům, může to dojíti k takovým činům, aby hned bylo po ruce státní zastupitelstvo. Neostýchám se s tohoto místa jako jurista a advokát tvrditi, že jednání státního zastupitelstva a zejména vrchního státního zástupce a zdejšiho pražského státního zástupce za posledních událostí v listopadu a prosinci, zejména pokud se týče § 87. mi připadá jako dílo agenta provokatéra. Chtěli vyvolati provokace jinými živly tajnými, když se to nepodařilo, užilo se každé, i té nejmenší, maličkosti nejobyčejnější výtržnosti, místo aby se potrestaly podle zákona jakožto přestupky, trestají se jako zločiny.

Zkracování paragrafů jde tak daleko, že ten člověk, kdyby se při zkoušce odvážil tvrditi, že by čin ten měl býti subsumován pod onen paragraf, musil by na věky věkův propadnouti a nemohl by se státi ani nejposlednějším auskultantem.

Když z obyčejného přestupku urážky na cti, uhození rukou aneb holí - nic jiného to není - udělá se zločin veřejného násilí dle § 87. trestný s vyšší sazbou těžkého žaláře od 1 do 5 let, když takovéto žaloby soudům se podávají a pro takovéto věci skutečně čeští obvinění jsou odsuzováni, pak přestává všechna spravedlnost. (Tak jest! Posl. Moravec volá: Biřicové !)

Pravíte-lí, že jsou biřicové, pak toho skutečně zasluhují.

Vůči Němcům se spravedlivost tak neprovádí; když jde o české obviněné, tu Němcům se straní, tu jest státní zástupce hned po ruce (Hlas: Nejsmutnější jest, že jsou to češti úředníci!); - ještě smutnější jest, že státní zastupitelstvo a politické úřady a hlavně místodržitelství vtahují do těchto špatných, protizákonných afér samotné soudy.

Pánové, z dob dávných máme své určité mínění o soudech, nechci to mínění vztáhnouti na všechny soudce.

Ale takovým způsobem, jakým jest soudů využitkováno za dnešní doby státními zástupci a zejména místodržitelstvím, za takových okolností se nedočkáme nikdy a nikdy neodvislého stavu soudcovského.

Velectění pánové! Státní zastupitelství předložilo tyto naprosto absurdní žaloby, právnicky nemožné žaloby, soudu a našli se ochotní soudcové, kteří skutečně podle nich odsuzovali pro zločin podle § 87. (Slyšte!) A to je právě to zvláštní, že jakmile se jedná o Němce, neděje se totéž.

Vy pamatujete se, co stalo se s výtržníky v Mostě, co se stalo s výtržníky v Chabařovících (Tak jest!), v Litoměřicích (Zavraždili Čecha!), to pánové, byly všechno žaloby pro přestupky. A, pánové, ten případ v Litoměřicích, za kterýž ovšem nemůže se činiti zodpovědným zákonný soudce zkoušený proto, poněvadž se jednalo o porotu, i ten případ stojí za vzpomenutí proto, poněvadž státní zástupce a dokonce i předseda ve svém resumé kladli důraz na to, že se zde nejedná o žádnou národnostní zášť. Ale jakmile se jedná o nějakého německého buršáka v Praze, jakmile stojí před soudem proti němu obžalovaný Čech, tu se jedná hned o národní zášť, jedná se o přečiny a zločiny v případech, které nejsou ničím jiným než pouhým přestupkem.

V tom ohledu, musím říci, jest nakažen, v pravém slova smyslu, nakažen, nepřátelstvím proti všemu českému nejvyšší soud. Kdo dostal do rukou rozsudky nejvyššího soudu, musí se diviti, jaké strannictví u těch starých lidí, u tech servilních starců, se jeví proti všemu, co jest českého. (Slyšte! Nepokoj. Nejvyšší maršálek zemský zvoní. )

Pánové, já bych se to neodvážil říci, ale to je špatná justice, kde se takovýmto způsobem jedná proti českému národu na nejvyšším místě.

Mám po ruce případ, že nebylo možno odsouditi člověka, který řekl buršákovi v žertu: "To je dost, že vám nerozbili hlavu", věc, která se stala v žertu. Ten člověk musel býti osvobozen. Přišla věc k nejvyššímu soudu - nejvyšší soud ihned zasedl na velikou soudní stolici, natáhl případ ten na národní zášť a vrátil rozsudek osvobozující ještě jednou k projednání soudu, jaksi s rozkazem: Obžalovaný musí býti trestán a dotyčný člověk byl opravdu odsouzen.

Když se jedná o německého rodáka a zejména zde v Praze, pak věc vypadá docela jinak, pak jest taková věc beztrestná. Tu Vám řeknu jen jeden eklatantní případ, který skutečně osvětluje všechno.

Víte, že loni výtržnosti začaly tím a bezprostřední první srážka se stala proto, že jakýsi žid Löwy napadl na veřejné ulici, na Štěpánské ulici, českého studenta Marika a do krve jej zranil. Poranění bylo shledáno od lékařů za lehké ublížení na těle a dotyčný studující Löwy byl postaven před soud nejprve pro zločin, to bylo zastaveno, a potom pro přestupek. Ačkoli se sami svědci přihlásili, kteří viděli, že český student byl napaden, že byl zkrvaven, že by! několikráte holí do hlavy udeřen, když věc přišla před soud, byl dotyčný žid osvobozen a sice proto, poněvadž prý se nacházel v sebeobraně.

Když Biňovec, - já ho neznám, a také se ho nezastávám - nedávno stál před soudem, všecky noviny ho podle přání policie musily vyhlásiti za vagabunda, aby trest byl ospravedlněn; ten byl nejprve sražen německým studentem a teprv potom ho udeřil přes hlavu; v tom byl shledávám zločin podle § 87. a vykládáno to za takový čin, který by mohl míti pro zdraví, pro bezpečnost těla a života německého studujícího v sobě nebezpečenství. Když se tedy jedná o Čecha, ať to byl kdokoliv, již se čin vyšroubuje pro paragraf na zločin, a když se jedná o Němce, tu se hledá nutná sebeobrana a v této nutné sebeobraně se také sproštuje. Anebo, pánové, poukazuji na onen případ s Drem Kleinem, o kterém se zde právě vypravuje, o němž každý ví, že použil zbraně několikráte proti příslušníkům české národnosti docela bez příčiny, když se měl octnouti před soudem, ani nebyl žalován; bylo to zastaveno.

Velectění pánové, tu ovšem v takovýchto případnostech vidíme, jak se straní německému živlu, jak se strannicky, protizákonně počíná proti nám. (V Rakousku !)

Velectění pánové, vůbec u nás si myslí každý uniformovaný úředník, ať nosí uniformu takovou či onakou, že si může proti příslušníkům českého národa všechno dovoliti.

Zůstane to vždycky velkou příhanou na nynější době, co se mohlo díti s oním slovem "Zde". Pánové, neračte nikdo vymlouvati, že se jedná o nějakou vojenskou disciplinu, vojenskou podřízenost a že ti se nacházejí ve službě vojenské; jakmile blahol trouby zazní, že z Čecha se stane člověk, který nesmí českého slova promluviti, ta výmluva neplatí. My jsme všichni, i poslanci říšští, také vycítili, že nejednalo se tu o podřízenost vojenskou, nýbrž o skutečnou urážku jména českého a sice těžkou urážku.

Potom ty tresty byly zajisté tak bezpříkladné, že nemůžeme se diviti, že chudý otec rodiny, který udělal si jedno půldne prázdne nehlásí se tam slovem "zde" nýbrž "hier"; aby nebyl exemplárně trestá, jak se stává.

Může, pánové, se strany soudu, se strany povolaných činitelů být větší troufalosti proti nám všem, zejména proti jménu poslaneckému, proti úřadu starostenskému, může býti větší pohany, když proto, že starosta se ozve a okřikne ten nezákonný příkaz, jest soudem stíhán. (Výkřik Slyšte! posl. Barták!)

Přišlo se dokonce proti němu s § 229. To přestává již všechno! To připadá, jako kdyby nám zrovna chtěli plivati do obličeje; to jsou urážky, kterých si nikdo nesmí dáti líbiti; takové urážky by se mohly samé vojenské správě špatně vyplatiti.

Kdybychom i konečně přistoupili na to, že jest to demonstrace, co pak každá demonstrace musí býti trestnou? Což pak nemůže se demonstrovati, aniž by se propadlo zákonu?

Když mluvím o té demonstraci slovem "zde", zmíním se o případu v Jindř. Hradci kde obchodníci byli trestáni pro vyvěšování návěští "Zde" jest k dostání to a to, od okresního hejtmanstvi.

Velectění pánové, jest skutečně velmi těžko najíti na to paragraf.

Ale to jest u našich hejtmanů, že jakmile s právnickou vědou a theorií jsou hotovi, přijdou na známý patent z r. 1854. Z toho není odvolání, poněvadž u místodržitelství sedí páni, ani místodržitele ani p. Pietrzikowského ani p. Dörfla nevyjímaje, kteří zákonům nerozumějí a rozuměti nechtějí a kterým jedná se o to, aby v takových případech příhana a nevrlost zůstala na straně české, jen aby dráždili. Kdyby skutečně na místodržitelství samotném chtěli zabrániti takovým ponižujícim věcem, byli by dávno to učinili, byli by exemplárním, nechci říci potrestáním ale exemplárním napomenutím u okresních hejtmanů docílili, aby s námi jednalo se podle zákona, jak si všichni přejeme. (Výborně!)

Velectění pánové! Ta aféra se slovem "zde" rozhodně nemůže býti odbyta; jakmile jednou byla vyvolána, jest marné shlazovati ji s povrchu.

Jest možna, že přijdou oběti zase, ale velectění pánové, na čí hlavu to padne v budoucnosti, to se ukáže, až zase jednou přijdou proklamace na rohy a bude se mluviti k "milým národům. " Takovým způsobem urážeti, to si každý pamatuje. Odpírání práv, která nám přísluší, jest urážkou a tu si nemůže nechati líbiti žádný národ, i kdyby byl považován za inferiorní.

Právě tím, že dáváme si urážky líbiti, dokazujeme zbytečně svou inferioritu. A já vidím, že naši poslanci, ona deputace k ministrovi, neměli se spokojiti s odpovědí, kterou jim dal, neb to nebyla odpověď pro poslance a zástupce lidu, to nebyla odpověď, která se dává předním zástupcům poselstva českého, zejména v době, když totéž ministerstvo vojenství, žádá na poslancích, by povolili rozpočet vojenský. (Výborně! Tak jest!).

Velectění pánové, uvidíme, jaké důsledky zejména provedou naši páni delegáti, zda-li snesou tu urážku docela klidně, kterou ani nejposlednější člověk klidně by nesnesl. Neboť, pánové, kteří jste na říšské radě, kdybyste zde bývali viděli to rozčilení, jaké se v lidu ozývalo, a kdyby se to rozčilení mělo opakovati, pak míním, že nepřišli bychom ke škodě my, nýbrž ti, kteří musí na nás v takových krušných dobách počítati.

Doufám a očekávám, že právě delegace české nedopustí na příště, by se ji mohly dávati takové odpovědi, a že se postará o to, aby v delegacích při příštím zasedání byl ministr jak náleží poučen, jak se v této věci chovati má.

Velectění pánové! Tento nezákonný stav, toto neplnění zákonů musí každého Čecha roztrpčiti. Co vlastně hodlá, co činí vláda, by uspokojila vůbec požadavky české ?

Velectění pánové, velké požadavky naše státoprávní, politické a národní, nejsou vyplněny. A, pánové, ani takovéto maličkosti, to přestupování práva a zákona, nejsou odstraněny. My jsme, pánové, dnes na týchž místech, jako jsme byli před rokem, ano my jsme, co se týče našich požadavků, na témž místě skoro, jako jsme byli před 10 lety.

Jestliže vláda si myslí, že několika vyznamenáními, která udělila při jubilejním roce, dovede snad roztrpčení lidu českého uchlácholiti, možná, že uchlácholí některé jednotlivce, ale to velké množství, tu veřejnost českou, lid český, ani zdaleka uchlácholiti nemůže. Vědom českého lidu nedá se nikdy koupiti, sebe více zlacenými plíšky. Co platí takové vyznamenání těm některým jednotlivcům, když ve všech ostatních oborech jsme šlapáni, když nedostává se nám po zákonu, když naše hlavní požadavky, na kterých tkví naše budoucnost, jsou zanedbávány, když naše státoprávní požadavky, které se tykají státní samostatnosti naší, od kterých očekáváme rozvoj hospodářský a kulturní svého národa, jsou btále poníženy. Zač máme býti vyznamenáni? Leda za to. že jednotlivci mlčí, že si dávají všecko líbiti, že jsou vládě ve všem po vůli, ba že ještě zanášejí do lidu českého ochablosť, a to jest a bude největším neštěstím pro náš příští boj. (Výborně!).

Neb za nějakou tu položku na českou techniku, nebo za převzetí několika středních škol? Ta politika jest velmi snadná; 10 až 15 let to budou zadržovati, 15 až 10 let budou to odpírati, budou nás s tím odkazovati, pak to povolí v příhodném okamžiku; a my. co bychom měli všichni říci, Že jest to jen splátka na ohromný dluh, děláme z toho vymoženost. Ovšem takovou politiku jest velmi snadno dělati, poněvadž po celou dobu se bude odpírati, a pak se dá nějaký drobeček, a lid bude spokojen a bude si libovati, že celá povolnost, celé to opuštění velkých ideí a zásad politických bylo zaplaceno aspoň takovou věcí. Nemusím to ani říkaíi, poněvadž to bylo konstatováno již včera z Vašich pohledů, že mezi lidem českým jest veliká netrpělivost a že trpělivost českého národa dále napínati se nedá.

Vy jste se sami přesvědčili včerejšího dne, jak to na ás samy působilo, Vkdyž jste slyšeli poselství, od kterého se tolik očekávalo. Což teprve na venkově, u lidí, kteří nejsou v bezprostřední blízkosti a teprv o důsledcích budou později uvažovati. U nás zvykly si vídenské vlády, zejména ty, o kterých se myslí, že chtějí k nám býti přátelské, že nás stále odkazují, vidíme, že nás odkazují od měsíce na měsíc, od roku na rok, že nás ministr Kaizl odkazuje se zemským rozpočtem k sanováni zemských financi.

Byli jsme odkazováni - a mnozí dobří lidé se dali klamati - na den 2. prosince. Nyní se jde dále a bude se čekati až po rakousko-uherském vyrovnání. Ale již dnes jest viděti, že míra se dovršila. Přicházím k úsudku tomu: Buď ministrpresident hrabě Thun nechce, aneb jest slabochem; zdá se ale obojím.

Velectění pánové, nikdo se tak nesklamal v politickém životě zvláště po sledních let, jako právě ministrpresident hrabě Thun. Ten ministr Thun dovedl býti silným zde, ten dovedl vládnouti železnou rukou, když se jednalo o českou národnost, když se jednalo o českou věc spravedlivou proti nadpráví německému, on dovedl vládnouti výminečným stavem, naříditi žalařování atd. Ale když se jedná o Němce, ukazuje se pravým slabochem.

Ty královské fráse, jak jsem je nazval, byly zase jen ústupkem Němcům a bylo tovčerejšího dne ku podivení: Místo, co měli zde Němci seděti a tleskati královskému poselství, měli jsme vlastně my odejíti. Poněvadž s takovým poselstvím nemůžeme souhlasili, měli jsme Němce pozvati, aby měli radost a neměli jsme se dáti urážeti a pokořovati.

Nejvyšší maršálek zemský: Vidím se nucena přerušiti pana řečníka a upozorniti ho, že již na začátku své řeči použil při kritisování královského poselství slov, která se mi nezdají býti dokonce na místě, že jest to poselství urážkou a že jsou to pouhé fráse. Taková slova mám naproti poselství Jeho Veličenstva na sněm království českého za nemístná a volám pana řečníka k pořádku.

Poslanec dr. Baxa: To zůstane frásí a za druhé jest zodpovědná vláda jako