při každém státním aktu, a nejen, co jest frází, a jak se dobré praví, hubenou frází, a co jest nepravda, zůstane nepravdou a já si jinak pomoci nemohu.

Celá řada těchto okolností, které jsem zde byl vytkl, přesvědčuje nás stále, že vlády vídeňské, ať se jmenují tak neb onak, nechtí od svého centralistického systému, který jest našemu státoprávnímu životu nebezpečným, ustoupiti, že, ačkoliv se prohlašuje, že se stojí na programu pravice, která se vyslovila aspoň pro autonomii, ve skutečnosti se vládne jinak, zrovna opačně proti federalismu a proti autonomii.

Ze všeho toho člověk přichází k tomu, že se každá vláda vídenská přičiňuje o to, aby nám dokázala, co již starý Palacký o Rakousku řekl, že je to magnum latrocinium. Včřte, že v této říši, když posoudíme maličkosti i veliké požadavky, můžeme říci, že cokoliv vlády nemusily dáti z přinucení národu českému, jistě mu nedaly.

Velectění pánové, však často jsme slýchali, že se očekávají od moudrosti, lásky a spravedlnosti Jeho Veličenstva nějaké nápravy. Pánové, tam, kde za 50 let není ani moudrosti ani lásky ani spravedlnosti řčete, čeho se máme kdy dočkati, a kdy se toho vlastně český národ již dočkati má, když 50 let čeká a 50 let marně. Ale, pánové, opět z toho plyne pro nás politické a mravní naučení, že český národ může jen svou vlastní silou, a ničím jiným než vlastní silou, dále bojovati proti tomuto zhoubnému systému centralistickému.

A, pánové, můžeme upřímně říci, že ten boj, který je nám stále vnucován, že my jej provedeme. Za posledních 50 let přesvědčili jsme se o tolika důkazech nelásky a nespravedlnosti vlád vídeňských a na druhé straně přesvědčili jsme se o tolika projevech své vlastní síly, vytrvalosti a přičinlivosti a své vlastní velké životní síly, že, pánové, skutečně můžeme vésti tento boj s prospěchem. A, pánové, konec koncův, o koho se bude jednati? Nebude se jednati nikdy o národ český, nýbrž bude se jednati vždycky o to spráchnivělé dnešní Rakousko. Rakousko již ukazuje svým parlamentem, že tento systém je dále nemožný.

Ať si skližují, spravují jej. ať vyjednávají s Němci, já míním, že po tom, co se stalo včerejšího dne, po těch všech důkazech nelásky a nespravedlivosti k národu Českému, české delegaci jest znemožněno, aby neupustila od stanoviska, ve kterém trvá zejména vůči Němcům, aby snad ve vyjednávání s Němci šla a chtěla za cenu svého programmu toho, který nyní má, který ovšem již je velmi zkrácen vůči programmu z r. 1889 a 1891, se podvolovati. Pánové, bylo často řečeno, že my dovedeme býti v oposici, že my, pánové, nebojíme se žádné sebe krutější vlády! My jsme to také ukázali. (Výborně!) Doba Padesáti let ukázala, že bylo proti nám vládnuto a proti nám postupováno všemi zákonnými i nezákonnými prostředky, a že český národ přes to za těch 50 let vlastní silou se vyvinul. Velectění pánové, jestliže dnes nahoře nevyciťují, kam spěchají Němci, jestliže, panové, dnes nahoře slepotou jsou raněni, pak to nebude nikdy naše vina. Já se blíže do této otázky pouštěti nebudu, ale tolik řeknu, že jsme jisti, a skutečnosti tomu ukazují, že dnes se v severním Německu pracuje od německých stran skutečně pro jinou říši nežli je říše Lotrinsko-Habsburská, (Tak jest!), že velectění pánové, jestliže rodina lotrinsko-habsburská bude míti jen dost málo prozíravých státníků, bude musiti uznati, že zde se bude musiti proti pangermanismu postaviti mohutná hráz, a ta hráz nebude jinší než mohutná říše české koruny. Pánové, okolnosti je k tomu donutí, okolnosti je vyléčí z té jejich slepé lásky a ještě lépe řečeno, z té slepoty, kterou chovají k nynějším poměrům; okolnosti je vyléčí, že budou musiti vyhledávati nas. Velectění pánové, již náš Palacký nás poučoval o osudu našeho Rakouska.

Pravil, že byli jsme před Rakouskem a že budeme po něm, a že se o osud náš nebojí. A proč? Poněvadž český národ ukázal dosti síly, aby dovedl žíti vlastní život svůj, poněvadž v ten den, jakmile by se jednalo o tyto velké otázky, o trůn Habsbursko Lotrinský, pak by česká otázka nutně stala se otázkou mezinárodní a, jakmile počítáme s otázkou mezinárodní, pak můžeme býti jisti, že jsou zde mocnosti v Evropě, které se postarají o to, aby stromy německé nerostly do nebe a aby proti velkému přívalu německému byla učiněna hráz ve zřízení státu slovanského. Můžeme směle říci na toto královské poselství, že žádáme, aby Jeho Veličenstvo dostal takové rádce, kteří by měli rozum, opatrnosť, prozřetelnosť a spravedlnosť k nám, kteří by viděli, že v této otázce, v tomto boji našem s Němci nejedná se o existenci českého národa, českého státu, nýbrž o Jeho vlastní existenci, o existenci Jeho vlastní rodiny, o existenci dynastie Lotrinsko-Habsburské. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásil se k slovu pan posl. dr. Engel. Dávám mu slovo.

Poslanec dr. Engel: Slavný sněme! Obsah řeči, kterou jsme právě slyšeli, mohl by arciť velmi snadno zavdati popud k rozvinutí velké politické debaty. O tom bylo i uvažováno mezi námi samými, leč náhled náš vyzněl v ten smysl, že nynější chvíle tak kratičkého zasedání sněmu království Českého není právě nejvhodnější příležitostí k tomu, aby takové velké otázky byly přetřásány. Neviděli jsme také v tomto kratičkém zasedáni vhodné příležitosti, bychom již dnes zabývali se tím, čím zabýval se pan řečník přede mnou, totiž obsahem Nejvyššího poselství, o jehož dojmu asi na žádné straně nebude spora. To jediné, co možno říci, jest, že nezamítá se adressa sněmu království českého, ale tužby a přání naše nedošly té odpovědi, jíž bychom si byli přáli.

Leč, vysocectění pánové, věc takového významu a dosahu, jako je císařské a královské poselství ku sněmu našemu, po našem názoru nemá a nemůže býti řešena v okamžiku a proto podali jsme návrh, jejž, velectění pánové, slyšeli jste na počátku dnešní schůze a podáním tohoto návrhu arci stává se nám nemožným, abychom v jakékoli další meritorní uvažování vešli. Pan řečník přede mnou arci také dotkl se naší strany, našich snah a vůbec našeho politického postupu. V tom ohledu vyzývala by jeho řeč k polemice, které se já chci vyvarovati jednak z té příčiny, že je samozřejmo, že zástupce jiné strany politické přirozeně musí se starati vynášeti svou vlastní stranu za lepší než strany druhé, poněvadž by jinak neměla žádného práva existence. To je přirozená věc a tomu také ani v nejmenším nezazlívám. Za druhé však se mi přece zdá, že forum sněmu není to pravé, aby v něm projednávalo se o neprospěšnosti nějakého politického směru. To myslím jest věcí našich voličů a s těmi - vezmiž to pan řečník na vědomí - ani chvíli nebudeme váhati, abychom si tuto záležitost vyjednali. Arci vřele bych si přál, aby, dojde-li k takovému jednání před pravým forem, před forem voličstva, nebylo obmezováno se toliko na souzení, nýbrž, co bych výše kladl, i na naznačení oněch cest, které by bezpečněji a rychleji vedly k cíli, (Tak jest!) k tomu cíli, který zajisté nám všem stejně na srdci leží. (Výborně !)

Tím, co jsem řekl, ani v nejmenším nechci snižovati to, co pověděno bylo ohledně útisku našich menšin a ohledně nevážnosti k českému jazyku (Výborně!) V tom není žádného sporu mezi námi, v tom také není žádného rozdílu a já bych si vřele přál, aby bylo uvažováno alespoň o mnohých slovech, jež jsme zde slyšeli.

Velectění pánové! Učinili jsme návrh, návrh, který vzhledem ku krátkosti zasedání sněmovního nyní nedojde svého projednání. Musíť dle jednacího řádu dříve býti vytištěn a rozdán, a pak arciť možno o něm rozhodnouti bez předchozí porady. Leč, pánové, to přece asi sotva stane se dnes nebo zítra, poněvadž známe, že kvapí se s uzavřením tohoto zasedání. Ale já i z tohoto důvodu bych pronesl vřelé přání, aby, až se sněm království českého opět sejde a návrh náš stane se předmětem jednání, konečně došlo ku jednohlasnému jeho přijeti.

A nyní, pánové, račte mi dovoliti, abych vlastně promluvil několik slov o předmětu denního pořádku, při němž se nalézáme. Jest to rozpočet pro naše království České, avšak rozpočet jen prozatímní s platností na několik měsíců.

Proč, pánové, prozatimní, to jest Vám všem známo, poněvadž, jak se praví, poměry nutí vládu, aby pokračovala v zasedáni říšské rady, čímž odpadá možnosť, aby sněm (Hlas: Zkracování právomocnosti českého sněmu) obíral se důležitými úkoly jemu ústavně i dle nynější ústavy svěřenými.

Velectění pánové! Do jisté míry konečně možno vítati jistou změnu v tom ohledu, že přestane ono tísnivé sklínování, zasedání českého sněmu mezi dvě sesse říšské rady. Ale vřele zajisté přejeme si všickni, aby. co se tkne tohoto zasedání sněmu král. Českého, došlo konečně k nějaké úpravě trvalé, k nějaké úpravě bezpečné, a to jest příčinou, že končím resolučnim návrhem, jehož podání mi bylo uloženo:

C. k. vláda se vyzývá, zaříditi čeho třeba, by sněmu král. Českého poskytnut byl každého roku náležitý čas ku projednání tak důležitých jeho úkolův. (Výborně !)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádám pány, kteří podporují právě přečtený resoluční návrh, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Není nikdo více k slovu přihlášen.

Es ist Niemand mehr zum Worte gemeldet.

Následkem toho prohlašuji jednání za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. Dr. Herold: Slavný sněme! Stojím na tomto mistě jakožto zpravodaj zemského rozpočtu per nefas zastupuje při tom referenta zemského výboru posl. Dr. Schlesingra, (Hlas: Kde je?) tedy příslušníka klubu německých poslanců, kterýžto klub se těchto dvou schůzí nesúčastnil.

Avšak dovolte mi, velectění pánové, abych právě proto, že jsem povolán k tomuto úkolu následkem abstinence německých poslanců v tomto slavném sněmu, přece několika slovy dotkl se toho, co sice nepřišlo officielním způsobem na vědomí slavného sněmu, co ale uvedeno bylo aspoň z jedné frakce německé za důvod, proč němečtí poslanci jednání sněmu král. českého se nesúčastní.

Důvod, resp. důvody této abstinence jsou několikeré a jsou také veřejně tiskem ohlášeny. První z těchto důvodů byl, že loňského roku dostavili se němečtí poslanci proto do Prahy, aby zbavili se jakékoliv výčitky nějaké osobní zbabělosti, ačkoliv prý věděli, že v Praze nejsou zdravím a životem svým jisti. (Veselost!) Já myslím, vela vážení pánové, že v této věci mluvím v souhlasu s Vámi všemi, (Hlas: Zajisté!) že není nikoho v Praze a v národě Českém, aby snad kterýkoliv příslušník německého jazyka a tím více representant tohoto království nebyl jist svým životem, když se dostaví do Prahy. (Výborně! Potlesk. )

To není český mrav, ten mrav jest někde jinde, mezi námi není. (Výborně!) Já se proti takovému důvodu, když byl od vážných lidi, jako jsou poslanci, učiněn, co nejrozhodněji ohražuji (Výborně. )

Také další důvod, který byl uveden a v němž hlavně k tomu se poukazuje, že prý považovali poslanci za svou povinnost, vysloviti v loni své rozhořčení nad útoky na německou národnost činěnými a že také chtěli žádati zadostiučinění za násilnosti spáchané na "německých krajanech, " jak praví v tomto prohlášení, musíme, velevážení pánové, co nejrozhodněji odmítnouti a prohlásiti za tartufferii největšího druhu.

Jestli kdo má právo v tomto sněmu, žádati na vládě ochranu proti násilnostem, páchaným na příslušnících toho kterého národa, jsme to my. (Tak jest. )

Zajisté loňského roku, když se staly známé výtržnosti v Praze, byla poskytnuta státní mocí ochrana německé menšině v Praze takovým způsobem, že již neznamenala více ochranu, nýbrž že znamenala přímo útok na naši českou většinu. (Výborně. Potlesk. )

Konečně další důvod, že prý v tomto sněmu král. českého nároky a oprávněná přání německých našich krajanů nedoznávají žádného slechu, že nelze očekávati, že by tento sněm byl naproti krajanům našim německým spravedlivým, jest také lichý.

Právě z tohoto místa, jakožto referent zemského výboru měl jsem příležitost po celou tu dobu zasedati se zástupci německé národnosti v zemském výboru a já nevím a neslyšel jsem, že by byli projevili během té celé doby někdy nějaké skutečně oprávněné a třeba zdánlivě oprávněné přání, jemuž by nebylo bývalo s plnou ochotou vyhověno.

Myslím, že právě v tomto rozpočtu zemském a veškerém jednání tohoto sněmu, pakli že nepřijde v určitých zásadních věcech k nějakému cíli a k nějakému žádoucímu rozhodnutí, jest až přes příliš ochotný a přes příliš pln ohledů, které jsme vždy naproti německé menšině na tomto sněmu měli. (Tak jest).

To jsem pokládal za svou povinnost v této příčině říci a připojuji k tomu, že toho zajisté srdečne litujeme, že zástupcové německého národa v tomto slavném sněmu nejsou dnes přítomni, že toho tím více litujeme, poněvadž to svědčí o jistém politickém nazírání na straně německé, že pánové přijali onu politiku za svou, že jen tam chtějí spolupůsobiti, kde jsou ve většině, kde však jsou v menšině nebo kde jich minorita není aspoň taková, aby způsobem na říšské radě obvyklým jednání většiny mohli naprosto rušiti, že tam spolupůsobiti nechtějí.

AIe, byla-li zde vyslovena obava, že snad konec naší politické situace v říši bude, že vláda bude zase hleděti se vyrovnati s Němci na úkor českého národa, tu mohu jen tolik říci, že ovšem, co příští vlády, příští doby přinesou, nevíme, Že ale tolik víme, že pro takové vyrovnání se s Němci na úkor českého národa, český národ a jeho poslanci nikdy nebudou. (Výborně! Potlesk. )

Během celé debaty vlastně o rozpočtu zemském příliš mnoho, ba téméř nic mluveno nebylo, s také promluvena jen jediná řeč pana dra. Baxy o povšechné politické situaci.

Pan dr. Engel již projevil vlastně mínění, pro které klub náš celkem debaty se neúčastní; já ovšem jako referent mám přece do jisté míry i povinnost, ne sice co referent zemského výboru a v tomto úřadě, ale přece jménem své vlastní osoby dotknouti se několika slovy toho, co pan posl. dr. Baxa pronesl.

Řeč pana dra. Baxy byla jednou z oněch řečí, které když rozložíme na jisté části, a když to, co jím bylo uvrženo ovšem s prominutím toho kterého přehnání ve věci samotné - což se ostatně každému řečníku dovolí, - uvážíme - musíme všichni říci, že ty stesky, které pan dr. Baxa pronesl, jak na jednání úřadů, tak na jednání Němců, tak i na jednání jiných a jiných faktorů ve státě, celkem jsou oprávněny a zajisté, když pouhá tendence tohoto projevu byla ta, aby na základě jistého sestrojení mosaikového všelikých věcí, které se dějí a které nás všech nemile se dotýkají, upozornil na odstranění toho, co se odstraniti má, věru že by nikoho nebylo v tomto slavném sněmu, kdo by si nepřál, aby úkolu toho bylo plnou měrou dosaženo.

Avšak věc, která není příliš obtížnou, která však věci samostatné snad neprospívá, jest ta, že všecka ta facta, která zde uvedena, všecky ty stesky na určité konkretní skutky, ano, řekl bych na celý systém, byly hlavně proneseny za tou příčinou, aby se zdálo, že jednání nebo chování se dosavadních poslanců národa českého není správné, a aby z toho dala se vyvozovati do jisté miry výčitka, jako by všech těchto zjevů, které zde byly proneseny, nedbali nebo nevěnovali jim náležité pozornosti tam, kde se stal nějaký útisk a křivda, odstranění jejího nežádali nebo nápravu sobě nezjednali. A jen to a nikoli věc ta jen, tato tendence je příčinou, proč musím na to odpověděti, abych přece jen dokázal, že tato konkluse, která byla učiněna z toho, co bylo provedeno, není správna. A, velectění pánové, neopakuji zde nic nového.

Já již jsem to při jiné příležitosti proti panu dru Baxovi řekl, mam za to, že to není ani takticky ani politicky -právné, tyto stesky na různé zjevy a proudy pronášeti v takové formě, jako by delegace česká po případě za to všechno byla zodpovědna, jako by jí náležela vina, že se tak děje, a ona to byla, která za odstranění toho nežádá. Tu musím prohlásiti zcela určitě a jasně a mohu to doložiti fakty a skutky, které poněkud více platí a více účinku měly než podobné řeči, fakta, že tomu tak není a že to není správné.

Avšak nechci ani polemisovati. Zrovna to, co velevážený pan posl. Baxa uvedI, a já se k některým konkretním případům vrátím, jakým způsobem se jedná aneb nejedná se strany politických úřadů naproti našim národním menšinám, jakým způsobem v konkretních případech jedná státní návladní, jakým způsobem v konkretních případech jednají čeští soudci,

jak málo poskytuje se času ku svolání tohoto slavného sněmu, jak málo se posud stalo pro sanování zemských financi atd. a ke král. reskriptu vrátím se na konec. To všechno, velectění pánové, dokazuje tu nad jiné jasnou pravdu, kterou bohužel sami si musíme říci, chceme-li zjednati nápravu a se kterou musíme bohužel počítati, že dlouholetý potlačující system více než dvě stě let trvající v této zemi proti národu českému zjednal tolik nepřekonatelných překážek, že jest třeba mravenčí píle, obětovnosti a mnohého sebezapření a stálé vytrvalosti, aby všechno to se překonalo. (Výborně! Potlesk. )

V tom to neleží, že by se to vůbeo nedělo, ale v tom, že jest těch překážek bohužel tak mnoho, že se celá soustava ve veřejné řízení takovou měrou vžila, že jest třeba nejúsilovnější práce, v každém konkrétním případě, odstraniti důsledky dvousetleté výchovy, dvousetleté tradice, dvousetletých průběhů politických.

Když s tohoto stanoviska pohlížíme na politickou situaci nějakou a chceme vyvoditi správnou bilanci z tohoto politického nazírání, politického postupu, nesmíme pouze přihlížeti k těm rudimentům, které zde ještě zůstaly, které v našem národním a státním životě zůstaly, jako stará hniloba, nesmíme přihlížeti jen k oněm rudimentům, musíme naproti tomu postaviti, čeho naší prací, a já pravím, jedině touto prací, se dosáhlo, kolik oněch rudimentů odstraněno.

Když na příklad se praví, máme jazyková nařízení a řekne se, že jazykových nařízení se ani nemůže šetřiti, poněvadž tam v Aši a v Jáchymově jsou úředníci pouze jazyka německého znalí a kteří dle těch jazykových nařízení mají se stranami jednati česky a již z toho dovozovati, že by jazyková nařízeni snad nic neznamenala, anebo, že by nebyla prováděna, bylo by chybou.

Jaký byl stav před těmito jazykovými nařízeními?

Kdo ví, že němčina byla výhradně platným vnitřním úředním a služebním jazykem při veškerých úřadech a soudech v tomto království a neuváží, že dnes v českých úřadech a v českých soudech v českých krajinách jest ta čeština jediným a výhradným jazykem úředním a služebním.

Jsou-li nějaké překážky, jsou-li tu ještě jací úřadníci a soudcové, kteří nejsou znalí jazyka českého, ti nebyli snad za naší patronance a s naším souhlasem do těch míst dosazeni. To jsou právě opětně ta rudimenta toho starého systému, která vzbudila největší odpor ve straně německé proti jazykovým nařízením, poněvadž tato jazyková nařízení měla a mohla býti prostředkem, aby tato rudimenta mohla býti odstraněna, a takoví úřadníci vůbec nebyli možni. A tak bych mohl celou řadu věcí uvésti. Ale jest také, velectění pánové, pravda, že vzdor tomu úsilí vytrvalému a vzdor mnohé nápravě, která na základě toho úsilí se stala ve veřejné naší správě, jsou ještě zjevy, které jsou k tomu způsobilé, aby v českém člověku vzbudily roztrpčenosť a nedůvěru. A já nemohu i zde na tomto místě ani Jeho Exc. pana místodržitele zbaviti té výčitky, že on není tím mužem, který má tolik rozhledu, anebo aspoň tak poctivých a nestranných rádců, aby v otázce národních menšin k spravedlnosti se přičinil. (Výborně!)

Já pravím, že nemá nestranných rádců, poněvadž nevidí, co již dávno každý člověk v tomto království viděti musí, že ten brutální, zuřivý boj proti národním menšinám není jenom bojem národního šovinismu, který dnes nebo zítra může všude vypuknouti mezi dvěma národy, když se vzájemně potírají, že to jest hlubší boj, že ty menšiny národní nevedou jiný boj než boj o existenci tohoto státu proti prušáctví. (Výborně! Petlesk. )

To heslo, vykliditi německé uzavřené území od příslušníků české národnosti od příslušníků českého jazyka, díti se nemůže na ochranu Němců, poněvadž jim tam ničeho nebylo ublíženo.

To jest vzorec podle jisté velmoci, která stejným způsobem s občany jiných národností nakládá (Výborně! Potlesk) a tu by bylo věru zapotřebí - a v té věci bych neučinil ani výčitku centrální vládě vídeňské- aby Jeho Exc. pan místodržitel zajel si jednou tam do těch krajin (Výborně!) ale aby nemluvil s panem hejtmanem Kaiserem a hrabětem Wallisem, nýbrž aby mluvil s těmi, kteří pod těmi útisky trpí a přesvědčil se na místě samém, že tvrzení jejich jest pravdivé!

Jest pravda a musíme býti dosti objektivní, že jsou jisté formy agitace, proti kterým ani úřadové ničeho zmoci nemohou, že jsou jisté formy agitace, proti kterým nelze zákonně jistých ustanovení užiti, avšak, velectění, jsou ještě formy agitace, proti kterým stojí nejenom zákon, ale, i kdyby zákona nebylo, jest dosti příkladů prakse úřadní. Tu máme na př. otázku zřizování českých škol. (Ó jé!)

V  této otázce prakse našich školních úřadů z doby dřívější, když se jednalo o zřízení německých škol minoritních, se tak do jisté míry ustálila, a dle takového vzoru se jednalo pro všechnu budoucnost, že, kdyby této prakse bylo užito při českých školách, by ten postup mohl býti rychlejší.

Pan Dr. Baxa př. upozornil, jak pomalu jedná se ve příčině zřízení školy obecné české resp. místnosti její v Mostě; nemohou nalézti místa a nyní mají české dítky přijíti do nějaké školy, ze které se německé děti vystěhovaly, poněvadž byla úplně nezdravá nebo nepřiměřená. Velectění pánové, takové názory zejména u německé sekce zemské školní rady jsou trvale správné. Jistě J. Exc. panu místodržiteli bude známo, že rozkazy stálými a stálými obec vinohradská byla nucena, aby z posavadních místností školních pro obecnou školu německou zřízených na Tylově náměstí, tato škola byla přeložena a aby vystavěna byla řádná budova pro německou školu, poněvadž všechny k mise, které byly od politických úřadů vysílány, uznaly, že tyto místnosti jsou absolutně pro návštěvu školní mládeže nezpůsobilé.

A hle, velectění pánové, dnes dávno tam německá škola obecná není, má svůj palác, ale jest v těch místnostech německé gymnasium a těch málo hochů jsou při tom zdrávi jako buci. (Veselosť. )

V  těch případech tedy mohou úřadové nalézti náležitý prostředek, aby seznali, je-li co správno nebo nesprávno.

Nedá se popříti, a v tom dávám p. kolegovi Baxovi za pravdu a tlumočím to jako přesvědčení celého českého lidu, že

okresní hejtmanové nekonají v uzavřeném území svou povinnost, (Výborně!) že ji nekonají ani tenkrát, když dostanou rozkaz odtud, že ji nekonají, když dostanou rozkazy z Vídně, že jsou naproti rozkazům hluší a slepí. A proč? Poněvadž vidí, že za tím rozkazem nebude následovati leda zase nový rozkaz, nikdy vš. k žádná sankce, která by tohoto člověka dajčnacionálního nutila, aby konečně vědel, že jest zástupcem státu, který má býti k oběma národnostem stejně spravedlivým a nemá býti agentem německonacionálním. (Výborně !)

Velectění pánové, o všech těchto zjevech mohli bychom všichni mluviti. (Hlas: Kalendáře vypravovati!). Ale jinou otázkou jest, jestliže tyto zjevy, které ve veřejném životě u nás jsou, jsou takového druhu, aby mohly odůvodniti, že jsou buď, jak skrytě se řeklo, se dějí za souhlasu neb za jakéhosi spolupůsobení negativního české delegace, neb aby se z nich mohlo vyčítati, že poslancové čeští v té příčině nekonají svoji povinnost a že nežádají za odstraněni toho neb onoho.

Velectění pánové! V té příčině mohu prohlásiti, poněvadž jest mně to úplně známo, že se strany českých poslanců děje se v tomto směru, co vůbec díti se může. Bylo ovšem řečeno p. posl. dr. Baxou, že bychom vždycky při každém případě měli učiniti z toho kabinetní otázku, - ano dejme tomu, že bychom z přestěhování jistého úředníka českého, který nemůže vydržeti v Tachově, učinili kabinetní otázku, - nuž pak bychom z toho učinili kabinetní otázku rozumným způsobem, jenom jednou v jediném případě, poněvadž strana politicky moudrá, která dbá své cti, kdyby řekla vládě: "Jestliže nám v této maličkosti nevyhovíš, my učiň me z toho kabinetní otázku pro naše politické postavení" a ona nám nevyhověla, musela by ovšem své posavadní politické postavení opustiti. Tu pravím já, my s politickým postavením delegace české zejména na říšské radě, nejsme oprávněni jen tak ledabylo zahrávati. (\ýborně. Potlesk!).

My toto politické postavení můžeme změniti, jsouce - o tom ubezpečuji dr. Baxu - úplně volni naproti vládě, avšak my, z toho postavení můžeme učiniti kabinetní otázku teprve při případu, který pod1e své povahy a významu je toho rázu, aby to bylo důstojno české delegace. To jest naše stanovisko, a proto můžeme v těchto všech případech žádati jen za nápravu V 90 proc. náprava byla zjednána, v 10 snad zjednána nebyla. A nezbývá nic jiného, než tuto usilovnou a klopotnou práci konati dále. Byla zde učiněna zmínka a jaksi výčitka v příčině užívání slova "zdeu při kontrolním shromáždění Já mohu v této věci prostě prohlásiti, že pokud se týče mé osoby, prohlásil jsem téhož dne, že věru nechápu, že podobné zjevy u nás v Rakousku vůbec jsou možny. Jinde ve světě by si toho nikdo rozumný nevšimnul, poněvadž by neviděl v tom také žádný rozumový důvod. Ale, Že poslanci čeští se snad nenechali, jak bylo řečeno, uchlácholiti, tolik mohu zde prohlásiti, že se neuspokojili a myslím, že také skutečně to dokázali a dokáži v budoucí době.

Nyní ještě bych se dotkl jedné věci - než přijdu ke konečné úvaze - o níž se zmínil p. Dr. Baxa, jako výčitce, která směřovala k tomu, že jsem včera podal interpellaci v záležitosti zemských financí, a Že dnes na tuto interpellaci bylo odpověděno, a nazval to hotovou komedií, á sice proto, poněvadž my ve Vídni mohli jsme se na to pana Dr. Kaizla zeptat ústně, a on že nám mohl zajisté již tenkráte říci, jaký program ve příčině financí zemských má, a že té komedie zde v plném parlamentě se dotazovati zapotřebí nebylo.

Velectění pánové, na této věci, o které se mluvilo dosti obšírně, jest proveden důkaz, že se člověk jak živ nezachová. Když někdy skutečně soukromě domlouváme tomu ministru a soukromě odněho něco žádáme, nepřijde to do veřejnosti, nepřijde to do novin; pak se nám řekne: Co pak to soukromé šuškání nic není; tady se má veřejně mluviti, veřejně Žádati odpověď. "

Když ve věci, která podle našeho přesvědčení netýká se pouze nás jednotlivců, nýbrž týká se celého slavného sněmu, aby officielním způsobem, jménem celé vlády seznal, jaké vláda má úmysly ve příčině sanováni zemských financí, aby mohl sl. sněm pak při rokování o rozpočtu a o všech těchto otázkách se vysloviti, a vůbec říci, že tento program jest správný nebo nesprávný, že má býti tak neb onak změněn, když v takovém případě se učiní dotaz a na tento dotaz, jak chci uznati, ochotně se ihned odpoví, pak se to nazývá hotovou komedií.

Bylo-li to komedií, pak všechno sněmování, a všecko řečnění, a všecky debaty v každém parlamentě mohou se takto nazvati.

Já mám za to, že velectěný pan Dr. Baxa zde přes příliš v kritisování přestřelil a že byl by mohl uznati, že tím, že vláda byla donucena, aby svůj program ohledně upravení zemských financí slavnostně s veřejně prohlásila, bylo učiněno pro zemské finance více než tím, co on nám pověděl, obzvláště, když nedal žádnou radu, jak by se měly finance napraviti.

Avšak on se také zmínil o tom, co by se mělo všecko státi, zejména, co má me svého finančního ministra Velectění pánové, my toho finančního ministra nemáme, vláda vídeňská má svého finančního ministra, tedy rakouský stát, ale my jej nemáme.

Velectění pánové, všecky ty projekty ohledně nápravy financí zemských, které zde byly předmětem bedlivých jednání v komisích a zemském výboru, mají-li býti provedeny, musí býti provedeny cestou zákonodárnou, totiž buď zákonem říšským neb zemským. Já nechci nikterak kollegu Dra Kaizla hájiti, neboť možná, že snad neměl ani času, obírati se zemskými financemi, ale táži se Dr. Baxy a všech shromážděných, jest-li by s nějakou reformou, kdyby i do říšské rady byla předložena, bylo podnes se dospělo dále, než že by byla potištěným papírem jako veškeré předlohy, které tam byly.

Z toho nelze činiti výčitky; pokud je na sl. sněmu, je důležito pro sněm, abychom znali, do jaké míry úmysly vlády mohou jíti, poněvadž se sl. sněm musí v příštím zasedání obírati otázkou, jak by opravdově a rozhodným způsobem upraveny byly finance zemské.

A tak, velectění pánové, chtěl jsem několika slovy při všeobecné únavě jen odpověděti na to, co bylo vyčítáno a na konec nezbývá, než pronésti jen několik