zemským, když již přirozená nutnost měla nutkati vládu k tomu, aby nezkracovala zasedání sněmu, nýbrž naopak, aby je prodloužila, proto, poněvadž ústřední parlament selhal, ten se sklamal.

Nehledě k zásadě obyčejné nutnosti, očekávali jsme, že sněmu českému se dostane delší doby k projednávání a rozšíření kompetence sněmovní atd. Avšak nestalo se to.

A teprve, velectění pánové, kdybychom hleděli k zásadnímu stanovisku vlády, tu se nám stává naprosto nepochopitelným, proč k vůli tomu, že má zasedati opět říšská rada a tedy ten tak neschopný parlament ve 14. dnech, sněm království Českého se zkracuje na svém trvání, proč znemožňuje se jeho jednání, když se přihlíží k zásadnímu stanovisku vlády, nenacházíme žádnou jinou cestu a odpověd než ta, že vláda ani se svým programem, ani se svým prohlášením a sliby nemíní to vůči národu českému, vůči české delegaci, upřímně. (Tak jest!)

Tato vláda prohlásila ústy hraběte Thuna, že se opírá o pravici a pravice prohlásila ve své adresse, že stojí na zásadách autonomie.

Ale, velectění pánové, kdyby dle toho mělo býti jednáno, kdy byla lepší příležitost než-li nyní, aby při neschopnosti ústředního parlamentu byla dána příležitost sněmům zemským, aby mohly ve svých pracích lépe pokračovati než jindy ? Nestalo se to.

A přece, pánové, musíme uznati, že tím způsobem, jakým se dodnes sněmovalo, naprosto to není možné.

Velectění pánové, máme na pořádku denním rokování o rozpočtu zemském, a Vy víte všichni, uznává se to všude, ze všech stran, nejen z české strany, nýbrž i z německé strany, i dokonce ze strany vládní, že jest nutno uchopiti se radikálních prostředků k sanování zemských financí.

Avšak, kdo dnes slyšel prohlášení vlády a prohlášení pana místodržitele na návrh, respektive interpellaci pana dra Herolda, ten se zajisté opětně zklamal, neboť nebylo to nic jiného než zase sliby, než nová přislibování.

Pánové, neračte zapomenouti, že, dnes víc než kdy jindy byla k tomu příležitosť, aby byly finance zemské sanovány, zejména dnes, kdy jest ministr financí z řad Vašich vlastních, že dnes spíše než kdy jindy byla příležitost sáhnouti k finanční politice a přikročiti ke skutkům, k radikálnímu sanování zemských financi.

Neboť kdy se to má státi, když ne za nynější doby, když z Vašich vlastních řad zasedá ministr financí v radě koruny?

Ale místo toho, když pomyslíme, že rozpočet zemský nestačí, že zdroje financí zemských jsou vyčerpány, že jsme přetíženi, že nelze ani dosti málo pomýšleti na zvýšení přirážek, na stálé obtěžování a zvyšování zemského dluhu, a zejména při pomyšlení, že naše země, která odevzdává přes 131. 000. 000 zl. daní, sama nemůže nejskromnější potřeby si uhraditi, - tu velectění pánové, nestačí jen přislibovati.

Já se velice divil návrhu, který učinil dr. Herold, neboť mně to připadalo podivným, když pánové přicházejí z Vídně, právě od toho, který sedí ve středu jich, že ho nyní zde ve sněmu teprve interpelují, jako by věc neměli přinésti již hotovou, jako by vláda, zejména ministr Kaizl, nebyl měl již přinésti plán finanční a neměl teprve interpelací dáti k tomu se nu titi, nýbrž plán tento přinésti tak, abychom ho mohli v úřadu vzíti, po případě, aby se mohl přijati.

A k tomu kousku - nechci jej nazvati pravým jménem - nescházelo, lnež aby tuto interpellaci podepsal také poslanec Kaizl. Pak by byla komedie hotova. (Tak jest!)

Myslím, že se to nemělo státi, a, jestli že se mladočeským poslancům jednalo o to, aby udělali něco pro veřejnost, aby tato něco slyšela a jestli míní, že veřejnost oslní, pak myslím, že jim ten kousek úplně selhal. Vždyť každý ví, že ti poslanci přicházejí z Vídně právě od ministra, který chodí do jejich porad, a jestliže ho přicházejí teprve interpellovati, pak to vypadá dosti nevážně.

Velectění pánové, jest skutečně potřeba, nemá-li naprostá nedůvěra v parlamentární zastoupeni a v parlamentní život se vzmáhati mezi lidem, aby těmto parlamentům, které jsou života schopny:

-  a to je právě sněm království Českého

-   popřáno bylo skutečně delší doby k projednávání a aby kompetence jejich byla rozšířena.

Velectění pánové! Máme celou řadu otázek, které nutkají již na vyřízeni, známe, pánové, ještě tu zející jizvu, ktera ještě není uzavřena, totiž otázku přímých voleb v obcích venkovských. Pánové, jak dlouho to rolnictvo bude na uzakončení tohoto návrhu ještě čekati? Máme otázku minoritních škol, která jest naléhavou zejména pro nás, nemají-li naše děti duševně býti vyhladověny a podlehnouti násilí a boykotu, který se se strany ně mecké proti rodičům a dětem děje. Máme celou řadu čistě hospodářských otázek, které se nemají odkládati nemá-li lid v pravém slova smyslu veškerou důvěru v parlamentární život a úspěšnosť jeho ztratiti Velectění ránové, máte v nejnovější době nejlepší důkazy toho, že z širokých vrstev přichází k platnosti velká nedůvěra k působení parlamentu a vůbec k parla mentárnímu životu. Pánové, vynořují se otázky stavovské. Nejprve přišlo dělnictvo se svými otázkami stavovskými, dnes máte organisovaný stav řemeslnický, stav rolnický, kteréž naplněny jsou naprostou nedůvěrou k parlamentárním stranám.

Tento fakt svědčí o tom, že jim nynější politické strany nedostačují.

Svědčí o tom, že stavy ony, kteréž naléhají na uskutečnění nejpotřebnějších záležitostí svých a potřeb, nedůvěřují politickým stranám, a to proto, poněvadž tolikráte byly zklamány. Tím více jest povinností, aby bylo dohoněno to, co se ještě dohoniti dá, co se zanedbává, aby se do opravdy vyšlo vstříc těm stavům a otázkám, poněvadž nedají se zastaviti.

Velectění pánové! Máme jednu velikou otázku, která nesnese více odkladu; jest to otázka, která sice loni byla odstavena z denního pořádku, ale zajisté odstraněna vším neprávem. Jest to otázka všeobecného rovného, přímého hlasovacího práva.

Při každé dosud otázce, při každém návrhu, který zejména se strany německé učiněn byl v této sněmovně, byla to kurie velkostatkářská, která vždy prohlašovala, že jest věcí spravedlnosti a parlamentární slušnosti, aby návrh nebyl hned bez prvního čtení odpraven a aby přišel do komise, aby byl projednán a aby se mohlo o něm porokovati, aby se s ním pak naložilo jakkoliv.

Tentokrát učinila kurie velkostatkářská zajisté krutou výminku. Tentokrát nepřipustila, aby návrh byl dán do komise, naopak, s německými poslanci nabyla většiny a tento návrh byl v pravém slova smyslu odpraven, aniž by byl přišel do komise; a přece tento návrh se světa dnes zprovoditi nelze. Jest to otázka takového dosahu a důležitosti, která dnes již našla na sněmech v jiných státech uskutečnění, ano i částečně v ústředním parlamentě, bez které se zde neobejdeme. Můžete ji zavrhnouti v tomto nynějším neb příštím zasedání; ale ona se sama bude stále vraceti a když nikdo jiný, lid z venkova, vaši vlastni voliči, vás donutí, abyste konečně k rozluštění této veliké otázky přikročili.

Nebudu uváděti důvody pro všeobecné rovné přímé hlasovací právo a sice proto, poněvadž věc jest důkladně projednána, není to dnes předmětem jednání. Jen chci se zmíniti o tom, že považuji otázku tuto za otázku socialní spravedlnosti a že dnes, když v říšské radě proklestila si tato zásada cestu aspoň částečně v tak zvané páté kurii, by bylo nejvýše nepolitickým, aby se rozšíření volebního práva uzavíral tento sněm.

Velectění pánové! Vždyť ten sněm ve svém složení jest jen středověkou ruinou! Zákonodárné shromáždění království českého, v němž třetina poslanců representuje něco přes 550 voličů velkostatkářskych, počet poslanců, který rovná se skoro počtu zástupců českého i německého národa, jest přece na dále nemožné. Řekl bych, že s takovýmto zastoupením směšným a v pravdě urážejícím právo i národnost neměli bychom překročiti práh dvacátého století. (Posl. Březnovský: Zcela správně!) Zajisté všichni jste vystihli, a zejména Vy, kteří jste státoprávníky a autonomisty, že vládě na tom záleželo, aby pátou kurii zřídila pouze pro říšskou radu a nikoliv, aby rozšíření volebního práva v tomto směru anebo větším poskytla sněmům zemským, poněvadž jednalo se o to, aby posílena byla centralisace a aby nejširší vrstvy lidu, kteréž vyloučeny byly z účastenství v obou parlamentech, nabyly tohoto účastenství v ústředním parlamentě, nikoliv v tomto sněmu, aby si zvykaly splnění veškerých potřeb svých očekávati cd ústředního parlamentu, aby nejširší vrstvy lidu odvraceny byly od sněmu království Českého a aby byly vrstvy tyto vší silou zájmy svými přimykány na ústřední parlament. To byla čistě politika centralistická, která chtěla sesíliti důvěru lidu v ústřední parlament a která chtěla tím sesíliti ústřední parlament a seslabiti náš sněm království Českého.

Kdybychom ani nehleděli k té sociální spravedlnosti - ačkoliv já na tu kladu první váhu - tedy s druhého stanoviska, řekl bych, státoprávního stanoviska, musíme k tomu hleděti, aby zájem lidu neodvracel se od zasedáni tohoto sněmu, aby lid nebyl vylučován z účastenství na tomto sněmu, nýbrž naopak, aby účastenství lidu, nejširších vrstev jeho, bylo přimykáno k němu, aby se staral o tento snem, aby viděl, že také tento sněm se stará oň, aby měl lid účastenství v něm.

Snem království Českého potřebuje nutně omlazení, myslím, že musí přijíti mladá krev, zejména ti, kteří nejsou zde ještě zastoupeni a nejen snad ti dělníci, kteří pracují rukama, nýbrž všechny ty ostatní třídy vyobcované z volebního práva, aby zde přednášely své potřeby, aby náš český sněm - jak jest nejvýše potřebí - krátce a dobře omladily.

Proto, pánové, míním, že tuto otázku, kterou strana mladočeská loni položila na pořádek sněmovní, položí na denní pořádek i letos; očekávám zejména od navrhovatelů, že v době, kdy nejdříve se sněm království Českého sejde, tento návrh bude opětně položen na denní pořádek sněmu.

Velectění pánové! Z celého jednání a prohlášení vládního, jak je spatřujeme dnes ve Vídni, jak jsme je slyšeli včera a jak vůbec je pociťujeme v celém našem národním živote, vidíme, že vláda neu pustila ani o krok od svého centralistického systému, že sice slibuje, že činí projevy a proklamace, ale v pravdě zůstává tou starou centralistickou vládou a že ničeho neslevila. Ale bohužel, kdo slevil, byla česká delegace, která zájmy národa ve Vídni právě dnes obstarává.

Jest pravda, pánové. Vy to zajisté všichni cítíte a také se tím netajíte, že lid český se nedá již déle zkoušeti. Takovou vyčkávací politikou že se nedá déle zkoušeti a udržeti ve svém hněvu, ve svém roztrpčení, neboť tato vyčkávací politika trvá již příliš dlouho.

Celá řada poslanců na schůzích voličských žádala své voliče, aby posečkali až do té doby. A přijde rok a poslanci žádají opět, aby voličové posečkali. A lid vidí, že stojíme, ne tam, kde jsme stáli, nýbrž, že věc se obrací k horšímu. Neboť, pánové, ta urážka, ten políček, který se stal včera z vládních lavic českému sněmu a zejména v první řadě české delegaci, která ve Vídni český národ zastupuje, to jest urážka, která jest výsledkem té vyčkávací, v pravém slova smyslu ochablé, politiky české.

To není politika z let 1889 a 1891, to jest politika, která jest horší dnes, nežli politika předpunktační.

Jestliže vyčítáte často Staročechům, že se dožili doby punktační, pánové, včera to byla ne snad nevážnost, nýbrž porážka, která se může zaznamenati do parlamentárních událostí takových, jaká byla pro stranu staročeskou porážka punktační.

Velectění pánové, jest viděti, že vláda, pokud se týče zásadního stanoviska autonomistického, vůbec nemyslí věc do opravdy, že, jak jsem řekl, veškeré její proklamace jsou prázdné a liché sliby.

Ale, pánové, co horšího jest, že ještě dnes vláda vůči českému lidu, vůči českému národu neplní ani platných zákonů, neplní ani těch zákonů, které byly daný státním základním zákonem v roce 1867. daným, že neplní nejobyčejnějších zákonů, jež přece ona jakožto strážkyně zákonů v první řadě plniti je povinna.

Velectění pánové, nyní zde přistupuji k výpočtu celé řady křivd a utrpení, které se týkají právě našeho českého živlu, přistupuji k nim skutečně s pocitem podivným, poněvadž vím, že jest to trpko vypravovati, že za éry, kdy česká delegace je v přátelském poměru s vládou, je něco podobného bohužel vůbec možným.

Velectění pánové. Vy jste považovali jazyková nařízení za jednu z vymožeností své etapové politiky.

Velectění pánové, počítali-li jste Badeniova nařízení za vymoženosť ač, celá řada z vašeho středu se ohrožovala proti tomu, měli jste se ohraditi proti tomu, aby tato jazyková nařízení měla býti zhoršena nařízením Gautschovým.

V tom odvolání měli jste viděti další své ponížení, v tom jste měli viděti porušení rovnoprávnosti. Ale, pánové, konec konců Vy jste se smířili s tím zas. Ale kdyby aspoň jazyková nařízení, jak byla seslabena za Gautsche, byla skutečně zachovávána! Věřte, že to vypadá zrovna jako výsměch celé české delegaci a jako potupa pro celý český národ, že ve věci, která jest samozřejmá, kterou sama vláda uznala, resp. k ní přistoupila, nynější vláda sama se přičiňuje, aby se její zákony a její vlastní nařízení neprováděly.

Dnes máte celou řadu okresních soudů, kde marně by se žádalo, aby dle §§. 2. a 9. zmíněných nařízení Gautschových s příslušníkem české národnosti se mohlo jednati. Pošlete tam člověka, nebudou s ním ani mluviti, poněvadž mu vůbec nerozumí. Je celá řada soudů, kde není jediného referenta znalého jazyka českého. Nezní to jako výsměch práva a spravedlnosti?

Velectění pánové! Nepoznáváte, jak zde se jedná o porušování národní rovnoprávnosti, národního práva, ano o porušování hmotného postavení našeho českého člověka; a dnes, kdyby chtěl hledati práva v Aši neb Jáchymově nebo v Rumburku žádného práva nenajde, poněvadž jemu nerozumí. Musí dlouhou cestou se dožadovati, aby nějakého jmého komisaře z českého soudu pro tento případ dosadili a touto procedurou, která bude trvati týdny ano i měsíce, bude musiti se domáhati práva.

Není to ponižující ? Jest to právě případ v Jáchymově, který jest tak eklatantní a zjevný. Již dávno mela česká delegace přičiniti se o to, aby tento případ přišel nejenom k vědomosti, nýbrž také k odstranění a exemplárnímu potrestání dotčených lidí.

To nedá se zapříti, jestliže případ jest znám - a znám byl, byl interpelován ve sněmu a na říšské radě. - Nevím, jestliže ministr spravedlnosti Ruber na to odpověděl, - jestliže se konstatovalo po tolika měsících, že opětně u tohoto soudu není úředníka jazyka českého znalého, velectění pánové, není to jako výsměch celé české delegace, která se toho domáhala, aby bezpráví bylo odčiněno ?

Jest to snadné, aby vrchní zemský soud ustanovil úředníka znalého jazyka českého, když již byla protržena zásada, že úředníci nemusejí uměti česky ačkoli protržení této zásady se těžce pomstí na rozvoji národním, opět vidíme, že česká delegace za žádnou cenu neměla k tomu svoliti, aby jazyková nařízení Badeniova byla změněna ve smyslu jazykových nařízení Gautschových, jak jsou dnes, poněvadž rovnoprávnost tím byla protržena, tím že náš český člověk nedochází v celém království svého práva, tím byla rovnoprávnost a rovnocennost národa českého proti národu německému uvedena v nivec.

Jest skutečně trapné, když člověk uváží veškeré případy, které se stanou a které člověk skutečně ani všechny uváděti nemůže, poněvadž na první pohled zdají se příliš nepatrnými.

Vidíme, při bagatelních sporech a při malých trestních přestupcích, jak dlouho to trvá, než se rozhodne, že cizí úředníci musí je převzíti a cizím soudům se přikazují, a jak se tím celé jednání zdržuje.

Račte uvážiti, jak náš český člověk v takovém případě průtahem trpí a v jaké je nevýhodě vůči Němci. Němec může se domoci svého práva v jediném týdnu, kdežto Čech musí teprve čekati na delegování jiného soudu, a než, přijde k rozhodnutí, uplyne několik týdnů a někdy pár měsíců.

Pánové, pak se ovšem nedivme, že náš lid, který beztoho tam trpí hmotně jest poškozován v každém ohledu od krajanů německých a nedostatečně chráněn od zástupců vlády, zejména od okresního hejtmanství, než by tuto proceduru nastoupil, že voli raději kratší cestu, a nepodává nic česky, nýbrž německy; a pánové, takovým způsobem nám tak hyne český živel, hyne za Vaší intervence. Jest vina Vaše, pánové, že se nepostaráte, aby vláda, ministr Ruber nařídil vrchnímu zemskému soudu, aby ke každému okresnímu soudu byl dán úředník, který jest znalý jazyka českého.

Pánové, každá výtka a výčitka, že to jde pomalu a že vůbec to nejde, není žádná výmluva; neboť podívejte se na německé krajany, jaký dělali by křik a rámus, kdyby se to stalo v Čáslavi neb v Táboře, aby přišla některá firma německá a žádá a od českého soudu německé vyřízení na podání německé, a řeklo by se: Pánové, zde není nikoho, kdo umí německy. Pánové, viděli byste, jaký stropili by rámus. Vy dáváte si všecko líbiti, místo, co byste na taková základní porušování práv národnostních učinili důsledky a hrozili důsledky, vy to necháváte stranou a přicházíte, jako se to stalí před nedávném, mezi své voliče a pravíte: "Pánové, to nejde tak rychle. "

Velectění pánové, dosazování úředníků znalých jazyka českého ve všech okresech, jest věc taková, která se může okamžitě provésti, a jestliže, pánové, někteří čeští úředníci, kteří jsou znalí jazyka českého, utíkají a sami o přeložení žádají, jsou tím vinny úřady, poněvadž jich nechrání.

Viděli byste, co stalo by se českému lidu v Táboře, Čáslavi a Třeboni, kdyby porušoval práva německých úředníků, nebo kdyby strpčoval jim život, jako se to stalo v Bílině, Tachově, Teplicích a Wildsteině atd.

Právě vy musíte žádati, aby zde nejobyčejnější spravedlnosť, když nic jiného, byla šetřena a prováděna.

Pánové, co pak to není ponižující, vezmeme-li naši rovnoprávnosť na našich drahách, když ve krajích, které nejsou německé, nýbrž smíšené, nedovoláte se na úředních služeb jazykem českým, když jste skutečně ještě vysazeni posměchu, kde není jediného českého nápisu, kde o rovnopravnosti českého jazyka s německým není ani řeči!

To všecko děje se za vlády, se kterou jste v přátelství. Já vidím, že máte cit pro tuto věc, ale jedná se jen o dobrou vůli, vymítiti to a nespoléhati se na to, že dávají se sliby, státi na tom, a nehnouti se dříve, dokud takové maličkosti, které nestojí za řeč, nebudou co nejdříve provedeny.

Velectění pánové, přicházím k jednomu bodu, který zajisté trpkostí naplňuje každého, totiž, že za vlády, se kterou Vy jste dnes ve přátelství, trpí se události a věci v uzavíraném území s našimi krajany českými, že skutečně jest nepochopitelno, jak za dnešního regimu, který, ač není autonomistickým a nebyl proticentralistickým, alespoň tu a tam naráží na to, že chce, aby se zachovávala spravedlnosť, mohou se tam díti.

A tu ovšem v první řadě musím říci, že vinu všeho toho shledávám v nynějším místodržícím království Českého.

Velectění pánové! Tento místodržící 1. února 1897 pravil zde: Mohu dáti určité ujištění, že budu hleděti k tomu, aby v nynější vážné době bezpečnostním poměrům menšin věnována byla zvláštní pozornost, aby v příčině té nic nebylo přehlédnuto", a pravil, že vydal nové vynesení dotyčným okresním hejtmanům tenkráte jednalo se o utiskování českých menšin - a že poznovu co nejdůtklivěji je vyzval, aby menšinám poskytovali nejenom ochranu zákonní měrou nejplněji, zejména aby proti všelikému štvaní zakročili co nejdůraznějšími prostředky, které zákon poskytuje, pronásledovaným pak aby poskytli ochotně ochrany a podpory.

Nuže, velectění pánové, rok s rokem se sešel a, co tu byl místodržící království Českého slíbil, jest naprosto nevyplněno. Kdo zná poměry v uzavíraném území, ten musí splakati nad tou spravedlností a musí se diviti, že místodržitel, hodnosta tak vysoce postavený v tomto království, pranic nedbá toho, aby splnil své slovo, které byl dal tomuto sněmu. Když nic jiného, kdyby se nejednalo zde o spravedlnost, již ve svém vlastním zájmu měl se přičiniti, aby se to neopakovalo, co se děje tam každý den. Dnes můžeme směle říci, že příslušníci našeho národa ve smíšených okresích jsou jako by byli psanci, jako by nebyli příslušníky rakouského státu. Práva státních občanů se jim nepřiznávají ani se strany úřednictva ani se strany obyvatelstva, a to proto, poněvadž státní úřady nekonají svou povinnosť a neposkytují našim menšinám dostatečné ochrany.

Velectění pánové, kdo před 10 lety žil v těch krajích, ví dobře, že poměry tam byly dosti snesitelné, že sice stal se tu a tam náraz, kterému konečně nikdo se nevyhne, ale že tento náraz byl po většině jen ojedinělý. Ale dnes jest občanstvo tak rozeštvané, dnes to vešlo ve veškeré třídy a, co jest nejpovážlivější, je to, že okresní hejtmanství nechrání ani vlastních krajanů proti boykotu těch, kteří štvou proti Čechům.

To jest jisto, že celá řada Němců, jako celá řada Čechů, by ráda žila klidně s příslušníky druhé národnosti. U nás se to děje, ale tam ne. Proč? Poněvadž kdyby někdo chtěl tam žíti klidně s příslušníky naší národnosti, znamenalo by to zrádu na věci německé.

V novinách se o tom píše a vyhrožuje se takovým německým příslušníkům boykotem. A to klidně prochází! Ovšem takové věci se konfiskují, když za týden se objeví v českém listě a dále se konfiskují, aby se nemohla činiti výtka, že se nekonfiskují takové letáky, kterých každým týdnem několik se objevuje. Kdo četl poslední, letáky z Podmokel, z Chomutova, ze Žatce - obzvláště z Chomutova v poslední době, kde se hrozí domácímu obyvatelstva boykotem, jestliže nevypoví Čechy z bytů. Ve všech ulicích na všech domech a nárožích bylyv vyvěšeny letáky, kde se pravilo, že Čechové vraždili Němce v Chuchli, v Chebu a Budějovicích.

"Čiňme totéž, čiňme to, co krvežíznivá policie pražská vyvedla v Chebu. " To se děje na naše útraty a my máme býti zodpovědní za to. Nebo vezměme letáky z Děčína, ze sídla pana ministrpresidenta, kde se štve proti úředníkům proto, že mluví česky, kde se vyhrožuje jim výpovědí z bytů a kde se různými jmény uvádějí v posměch.

Jest celá řada seznamů, které vycházejí v těch městech a tu není jediného města, kde by se něco nebylo stalo, když se jednalo o českou školu, o český spolek nebo o český podnik. Najdete letáky.

kde se proti českým rodičům štve nejzuřivějším způsobem a úřady nevšímají si toho ani dost málo, aby takovému boykotu, takovému vyhrožování bylo zabráněno.

Jak pravím, musil bych vyjmenovati jedno místo za druhým od Chomutova resp. od Mostu ze všech měst, kde se jednalo o českou školu, od Podmokel, od České Lípy ke Broumovu.

Tyto věci jsou na denním pořádku a nejpodivnější jest, že se uveřejňují úřední seznamy rodičů, kteří žádají za českou školu; ty seznamy jsou v nejbližším terminu v novinách. Kdo koná tu špionskou službu německému tisku než právě někdo z těch úředníků! Pánové, to jsou potom lidé, od kterých my žádáme spravedlnost, od kterých ji žádají naši krajané, a místodržící království českého si vůbec některých věcí ani nevšímá !

Pánové, neslyšíte ani o jednom případu, že by bylo, ne snad nějaké disciplinární vyšetřování, ale vůbec šetření zavedeno, že by se vůbec hledělo k tomu, aby se takové věci zabránily, že by byli aspoň, řekněme, mírnou a jemnou domluvou někteří úředníci pokáráni, aby netrpěli, co se tam děje. To všecko jest marné. Některé věci křiklavé - jest pravda -, které přijdou sem k vědomosti, spraví se nějakým přípisem, ale aby se skutečně chtěla učiniti tomuto boykotováni a tomuto pronásledování přítrž, to se, pánové, neděje. Velectění pánové, v Litoměřicích na př. vycházejí úřední seznamy českých dětí každou chvíli, a sice jsou to právě úřední seznamy, vycházející v německých rodinách, dále stálé seznamy českých živnostníkův.

Pánové, rozumí se samo sebou, že takovéto uveřejňování českých živnostníků v městě smíšeném, v městě, kde je většina německá, znamená přímo ničení takových živnostníkův, a proti tomu jsou naši lidé bezbranní a proti tomu nečiní naši okresní hejtmani toho nejmenšího. V Ústí nad Labem, pánové, sám purkmistrovský úřad posílal po německých domácích, aby vypovídali české příslušníky. Výpovědi dostalo na 400 českých rodičů.

Ovšem jest pravda, že obyčejně, poněvadž sami ti němečtí domácí přicházejí k tomu přesvědčeni, že není možno, aby se najednou tady zbavili tolika nájemníků a aby přišli o to nájemné, sami jaksi ustupují. Pánové, ale že se to může díti z purkmistrovskéno úřadu, jest divné, a okresní hejtmanství o tom neví, anebo když zví o tom, když již jest pozdě a kasíruje se něco, již to vešlo ve všeobecnou známost, a když se to už provádí. Pánové, v Trnovanech račte uvážiti, kde jest 630 dětí českých navštěvujících matičnou školu, tam se nemohou zmoci na zákonně potlačitelný průměr, aby tam mohla býti zřízena jednotřídní škola. Ústřední Matice musí tam vydržovati pro 630 dětí školu, ale každé úřední Šetření za příčinou zřízení veřejné školy jest marné, poněvadž, jakmile se o tom počne jednati, vždycky tam přijdou seznamy z úřadů vzaté, kde se hrozí vypovídáním z práce, bytu; následkem toho zastrašují se téměř v posledním okamžiku a docílí se toho, že rodičové odvolávají své přihlášky a že zůstává to břímě stále na našich národních sbírkách. Zde jedná se o čirou spravedlnost. Neboť, kdybyste to některému cizozemci řekli, že jest v určité obci 630 dětí českých a že tam nelze zákonem postačitelný průměr dětí sehnati, každý bude na to otevírati oči v pravém slova smyslu, nebude tomu věřiti.

A to jest u nás možné za vlády Thuna, Kaizla a za vlády nynějšího pana místodržitele v království Českém. Pánové, to jsou věci, kde se člověku skutečně příčí, abych se o tom zmiňoval na takovémto vážném místě, jako jest sněm království Českého. Avšak když při té věci jsme jak to nazvati, když se trpěl v městě na př. na veřejné místnosti v jednom německém spolku vyhláška kde stálo: "Den Czechen und Hunden ist, der Eintritt verboten" a nikomu, ani policii městské nenapadlo, aby odstranil takovou urážku skutečně drzou a ohromnou, a aby ji vůči českému jménu netrpěli!

Pánové, v České Lípě, kde je český živnostenský stav dosti četně zastoupen, po vydání jazykových nařízení vyhazovali celou řadu tamnějších živnostníků, kteří se tam živili 16-22 let, a sice správně živili. Že se správně živili, jest dokázáno tím, že, kdyby nejmenší příčiny obecní správa proti nim měla, by je dávno byla vypudila. Domohli se blahobytu jakmile však přišlo boykotování se strany německé, jakmile se octly první zprávy v německých časopisech a jakmile úřadové je nechali procházeti beze vší závady, obyvatelstvo německé bylo nuceno od těch štváčů, aby ustoupilo, a dnes český živel řemeslnický na dobro vymizel.

Rovněž tak se to má ohledně letáků v Podmoklí a Krásném Březne, jichž obsah zde byl několikráte přednešen, a který se ale stále a stále opakuje. Dnes nebo zítra se to konfiskuje, pozejtří, když se to opětně vyskytne, se o to dále nikdo nestará a konfiskuje se to, až když se taková věc v českých listech objeví.

Krásný příklad národní nesnášenlivosti a národní zášti jste četli včera v interpelaci pana Dr. Šamánka; vůbec liberecký magistrát si počíná proti českým příslušníkům způsobem takovým, že kdyby si toho dovolila jediná česká městská správa v království Českém, bude okamžitě rozpuštěna. Tam se ty věci trpí, považuje se to za samozřejmé, purkmistr je dokonce vyznamenán a ty věci jdou svým klidným během dále.

Místodržitel se o to nestará, a když přijde deputace, jako přišla s Drem Hliňakem v čele, bylo jim řečeno, že pan místodržitel není doma.

Jedna okolnosť, která zasluhuje zmínky, a která sahá řekl bych, až k nemožnostem, jest na přiklad zacházení s českými trhovníky na trzích v různých městech, jako: Ústí, Teplicích, Libochově, Žatci, Kadani, Chomútově (Hlas: Volary), kde každý má právo, jestliže zaplatí určitý poplatek, přijíti na trhy. To dělo se od desítiletí bez překážky, letos poprve usnesla se zastupitelstva měst, - ovšem tajně - na tom, že české trhovníky tam nepustí a proto dotyční úřadové městští žádali od českých trhovníků, poněvadž znali, kdo tam jezdí, aby dříve než přijedou, poslali buď své křestní listy aneb domovské listy a jakmie uviděli, že jest to Čech, dopsali mu, že proň místa není. Kdo neposlal list, aneb komu bylo obmeškáno psáti, když přišel, dočkal se týrání a zboží vyložiti nemohl Když si šli stěžovati na hejtmanství, nevědělo si hejtmanství rady, jednoduše nepomohlo, ačkoli vědělo, že jest tu skutečné a jasné