tento náš návrh přikázán byl rozpočtové komisi.

V Praze, dne 29. prosince 1898.

Anýž a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.

Ich werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.

Páni poslanci Dr. Pinkas, Slavík a soudruhové mi odevzdali interpellaci k jeho Ex. p. místodržiteli.

Die Herren Abgeordneten Dr. Pinkas und Genossen haben mir eine Interpellation an S. E. den H. Statthalter überreicht.

Žádám, by tato interpelace byla čtena.

Sněm. sekretář Höhm (čte): Interpelace Dra. Pinkasa, Dra. Slavíka a soudruhů na J. E. místodržitele v příčině vyhlášky c. k. místodržitelství pro království České ze dne 14. květ-na 1897 čís. 43519 o všeobecném zákazu užívání slupů.

Od nepamětných dob byla velká část mlynářů v království Českém oprávněna k držení a užívání slupů k chytání ryb a zejména úhořů.

Vyhláškou ze dne 14. května 1897 č. 43519 zakázalo c. k. místodržitelství odvolávajíc se na § 7. zák. ze dne 9. října 1883 č. 22 zems. zák. držení a užívání těchto slupů ve všech vodách českých.

. Nejbližším následkem této vyhlášky místodržitelské jest, že mlynářům, kteří slupy od staletí nerušené drželi, povstala škoda, která ročně v jednotlivých případech jde až do tisíců a dále, že nyní přečasto není ani možno v některých poříčních krajinách úhoře obdržeti, za to však že velká čásť úhořů odplave do ciziny, odkud se k nám teprve dovážejí.

Jak znalcům známo, dají se totiž úhoři téměř výlučně chytati pouze ve slupech, které se žádným lapadlem jiným ani nahraditi nedají. Zákaz uvedený jeví se tudíž se stanoviska národohospodářského pochybeným, poněvadž se zemi naší na příjmech újma činí, kdežto příjmy ciziny se podporují.

Nehledě však ani k této národohospodářské stránce sluší poukázati k tomu, že zákazem oním v četných případech poškozena a porušena byla nabytá soukromá práva mlynářů českých, neboť kategorickému zákazu onomu nepředcházelo žádné řízení expropriační, nýbrž mlynáři zbaveni byli bez jakékoliv náhrady pramene výtěžku, který v této smutné době pro živnost mlynářskou podceňovati se nemůže.

K tomu přistupuje dále se stanoviska právnického i ta okolnosť, že velesl. c. k. místodržitelství k vydání všeobecného zákazu užívání slupů vedle zákona ani oprávněno nebylo a není, jak podrobně dokázáno jest v pamětním spise, jejž mlynáři čeští tohoto roku v deputaci Vaší Excellenci podali.

V tomto pamětním spise domáhali se mlynáři čeští úpravy užívání slupů a učinili ve věci té konkrétní návrhy, prosíce, aby svolána byla anketa z odborníků mlynářských a interessentů, kteří by se o sporném předmětu vyslovili a žádali, aby, dokud anketa tato svolána nebude a dokud nebude podán velesl. c. k. místodržitelství dostatečný podklad k vydání zvláštní normy o slupech a jich užívání, zastaveno bylo vykonávání zákazu užívání slupů obsaženého ve vyhlášce místodržitelství ze dne 14. května 1897 č. 43519.

Přes tuto obrannou akci mlynářů českých naléhají v některých případech c. k. okresní hejtmanství na provádění zákazu místodržitelského, čímž mlynářům nemalé trampoty a škody povstávají.

Poukazujíce konečně k tomu, že také c. k. správní soud v několika případech zrušil nařízení správních instancí, která na základě vyhlášky místodržitelské ze dne 14. května 1897 č. 43519 užívání slupů zakazovala, dovolují si nížepsaní Vaší Excellence se tázati:

Jest Vaše Excellence ochotna k ochraně nabytých práv soukromých mlynářů českých k slapům zrušiti vyhláška ze dne 14. května 1897 č. 43519 o všeobecném zákazu užívání slupů ve vodách českých anebo alespoň zastaviti vykonávání zákazu toho pokud po slyšení interessovaných kruhů nebude vydána norma upravující slupy a jich užívání!

Dr. Pinkas a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Odevzdám tuto interpellaci J. E. panu místodržitelovi.

Páni poslanci Jan Barták a soudruzi odevzdali mně dotaz, který žádám, aby byl přečten.

Die Herren Abg. Barták und Gen. haben mir eine Interpellation an Seine Exc. den Herrn Statthalter überreicht.

Sněmovní sekretář Höhm (čte: ) Dotaz posl. Jana Bartáka a soudruhů k Jeho Excellenci panu místodržiteli král. Českého jakožto předsedovi zemské školní rady.

Vaše Excellence!

Obec Běchovice v politickém a školním okrese žižkovském v zastupitelském okrese říčanském, čítavší již r. 1890 v 65 číslech 524 obyvatel a přiškolená ke Kolodějím, žádala zač. r. 1897. povolení obecné školy tamtéž. Žádost svoji odůvodnila obec tím, že má pětiletý průměr 90 dítek školou povinných, že jest od Koloděj hodinu cesty vzdálena, jakož i, že má dosti prostředků ku zřízení a vydržováni nové školy.

Teprve 2. května 1898 odbývalo se po mnohém namáhání c. k. okres. školní radou českobrodskou místní šetření v Běchovicích, při kterém se zjistilo, že vzdálenosť Běchovic od Koloděj činí 4. 5 km a že cesta je zvláště v zimě pro dítky velice obtížna a namáhava.

Avšak doposud nedostalo se obci Běchovické žádného vyřízení její žádosti, ačkoli tak zřejmy jsou zde podmínky v § 1. 2. a 3., zák. zem. ze dne 19. února 1870 kladené a ačkoliv § 6. téhož zákona přímo ustanovuje, aby se školy zřizovaly beze zbytečných odkladů.

Proto zdržování obce Běchovické c. k. okresní školní radou českobrodskou, resp. nyní žižkovskou, v záležitosti této je jednáním těžce omluvitelným, zvláště ano bylo by povinností příslušných úřadů obci spíše v odhodláni tak dobrém a ušlechtilém všemožně napomáhati a ne ji následkem různých nemístných vlivů zdržovati.

Je to skutečně stav žalostný, když z jediné obce má se denně ubírati procesí až 95 dítek do školy hodina cesty vzdálené, vydáno jsouc všeliké nepohodě, zvláště za času zimního; stává se často, že pro nepříznivé počasí největší část dítek celé týdny musí zůstati doma, a tak nemůže naprosto docíliti vzdělání, jakého jí obecná škola poskytnouti má. Je vůbec s podivením, že takovýto křiklavý poměr trvati může nedaleko král. hlav. města Prahy ve Školním okresu žižkovském.

Sluší ještě podotknouti, že v obci Běchovické jsou podmínky přímo pro zřízení školy dvoutřídní.

Poněvadž jeví se tudíž zřízení školy v Běchovicích tolik odůvodněným a tak naléhavým, táží se podepsaní: Jest Vaše Excellence ochotna působiti k tomu, aby obci Běchovické stalo se po právu, aby žádost její co nejdříve vyřízena, a škola dvoutřídní tamtéž laskavě povolena byla?

V Praze dne 28. prosince 1898.

Jan Barták a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Březnovský a soudruzi odevzdali mně taktéž dotaz k J. E. panu místodržiteli.

Der Herren Abg. Březnovský und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Exc. den Herrn Statthalter überreicht.

Žádám, aby tento dotaz byl přečten.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Dotaz posl. V. Březnovského a soudruhů na Jeho Exc. pana místodržitele hr. Coudenhove.

Vaše Excellence! C. k. stráž bezpečnostní v Praze objednávala posud pro posavadní stav jízdní policie potřeby své řemenářaké a sedlářské u řemeslníků pražských.

Pro rozmnožený však počet jízdní policie v roce 1899. objednány dotyčné potřeby nikoliv u řemeslníků zdejších, nýbrž u obchodníka pražského, který věci ty nezhotovuje, nýbrž až z Vídně si je obstarává.

Mimo to správky těchto potřeb obstarává si mužstvo jízdní policie samo za náhradu. Podepsaní činí dotaz:

Jest Vaše Excellence ochotna, učiniti potřebné opatření, aby veškeré nové potřeby i správky vůbec pro jízdní i pěší policii u řemeslníků pražských objednávány byly?

V Praze dne 29. prosince 1898.

V. Březnovský a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Odevzdám tento dotaz Jeho Excellenci panu místodržitelí.

Pan posl. Klouček a soudruhové odevzdali mně dotaz k Jeho Excellenci panu místodržitelí.

H. Abg. Dr. Klouček und Genossen haben mir eine Interpellation an Se. Exc. den H. Statthalter überreicht.

Žádám, by tento dotaz byl přečten.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Dotaz poslance Dr. F. Kloučka a společníků k jeho Excellenci panu místodržitelí království Českého hraběti Coudenhovovi, jako zástupci vlády v Praze.

V měsíci říjn r. 1898. nastoupil Václav Vintera ze Železnice vojenskou službu v Jičíně u c. k. pěšího pluku č. 74. setniny 5.

Již po měsíci činné služby měl nohy značně bolavé, ale, ačkoli na to poukazoval a žádal, aby mu bylo dopřáno odpočinku ke zhojení jich, nestalo se tak, ano naopak byl nucen konati službu dále, čímž sobě způsobil na nohou ran ještě větších. Také nařídil mu závodčí Ettrich, když si mu stěžoval na své bolavé nohy, že nemůže proto ani cvičiti: "Jen šlap!"

Při výcviku bylo s ním surově zacházeno. Tak zejména zasadil mu týž závodčí Ettrich takovou ránu do hlavy, až ho píchalo v uších, a druhou menší též do hlavy. Desátník Fischer pak tahal vícekráte nováčka Vinteru za uši. Desátník Schulz dal Vinterovi silný políček přes ucho, až jej v uších píchalo.

Tato bezcitná trýznění přiměla nováčka Václava Vinteru k tomu, že počátkem listopadu 1898. vícekráte pokoušel se o sebevraždu, kterou však, byv při tom vždy přistižen, tehdy vykonati nemohl.

Ačkoliv sobě otec Václava Vintery u představených téhož poručíka Löwa a setníka Rubricia stěžoval, neměly stížnosti ty žádného účinku, ba právě naopak nakládáno bylo s nováčkem Vinterou opětně krutě a nelidsky tak, že v drahé polovici listopadu 1898 svobodník Vejnar udeřil jej rukou prudce do úst tak, že jej zranil do krve. Ke konci měsíce listopadu udeřil desátník Fischer nováčka Vinteru znovu do hlavy. Mimo to bylo mu závodčími 5. setniny spíláno bestií, blbců, dobytka a podobně. Konečně řekl mu desátník Knížek: "Vy myslíte, kdo ví co nevyvedete, když se zastřelíte, za tři jest jiný. "

Toto ustavičné nelidské zacházení s nováčkem Vinterou mělo za následek, že dne 27. prosince 1898 znovu chtěl si vzíti život, a proto vystřelil proti sobě čtyři rány, zraniv se těžce na krku.

Okolnosti tyto dosvědčí šikovatel Emil Hadinec a nováček Zďárský, oba od 5. setnisy pluku č. 74. v Jičíně.

Uvésti dlužno, že trýzněný nováček Václav Vintera byl povahy mírné.

Nižepsaní dotazují se tedy slušně: Jest Vaše Excellence ochotna tento případ dáti vyšetřiti a vinní by přísně potrestati, jakož i k tomu působiti, aby se podobné surové a nelidské jednání s vojíny neopakovalo?

V Praze, dne 28. prosince 1898. Dr. Klouček a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Odevzdám tuto interpelaci Jeho Excellenci panu místodržiteli.

Konstatuji, že jest sl. sněm spůsobilý usnášeti se.

Ich constatiere die Beschlußfähigkeit des hohen Hauses.

Přejdeme k dennímu pořádku.

Wir übergehen zur Tagesordnung.

Na denním pořádku nachází se zpráva zemského výboru s návrhy v příčině prozatímního ustanovení zemské přirážky pro prvních pět měsíců roku 1899.

Auf der Tagesordnung steht der Bericht des Landesausschußes mit Anträgen betreffend die provisorische Festsetzung der Landesumlage für die ersten fünf Monate des Jahres 1899.

Pan Dr. Herold převzal podati tuto zprávu jménem zemského výboru.

Dávám jemu slovo.

Zpravodaj přísedící zemského výboru Dr. Herold:

Slavný sněme!

Zemský výbor pojednav o rozpočtu zemském na příští rok stanovil úhrnou potřebu zemskou na 22, 060 460 zl. a shlé al, že vlastní úhradu z přijmu zemských jest 1, 780. 503 zl. Tím jeví se pro budoucí rok 1899. dle rozpočtu zemským výborem sta noveného schodek 20, 279. 952 zl. Jelikož přirážková basis pro loňský rok - nepočítaje v to osobní daň z příjmu - obnáší 30, 746. 269 zl., navrhuje zemský výbor v důsledku usnesení minulého roku, aby vybírána byla k uhrazení tohoto nákladu zemského opětně 51%ní přirážka zemská, a aby schodek uhrazen byl úvěrní operací.

Jelikož nebylo možno do konce tohoto roku rozpočet zemský tak, jak by si to byl zemský výbor přál, způsobem parlamentárním projednati v tomto slavném sněmu, objevila se potřeba, aby pro uhražení zemských nákladů pro nejbližší dobu alespoň dáno bylo zmocnění k vybírání této 51 procentní přirážky, ze kteréž příčiny navrhuje výbor zemský slavnému sněmu toto:

Slavný sněme, račiž se usnésti: K zapravení vydání zemských v prvních pěti měsících roku 1899 povoluje se přirážka zemská prozatímně s výhradou dodatného definitivního ustanovení v míře schválené na rok 1898, totiž 51 kr. z každého zlatého přímých daní v království českém předepsaných, vyjímaje osobní daně z příjmů.

Doba pětiměsíčního provisoria odůvodňuje se tím, že dle sdělení vládního má býti sněm svolán ve druhé polovici měsíce dubna, nebo kn konci měsíce dubna, a že jeví se úhrada provisoriem na 5 měsíců, než rozpočet bude definitivně vyřízen, nutnou.

V ohledu formálním navrhuje zemský výbor vzhledem ku krátkosti zasedání a uplynulému téměř roku 1898, aby sl, sněm ve smyslu § 37, odst. 2. jednacího řádu ihned předsevzal druhé čtení této předlohy.

Lartdtagssecretär Höhm: Der Lanbcsausschuß beantragt:

Der hohe Landtag wolle beschließen:

Zur Bestreitung der Landesausgaben in den ersten fünf Monaten des Jahres 1899 wird die Landesumlage provisorisch unter Vorbehalt der nachträglichen definitiven Festsetzung des Umlagen-Percentsatzes mit dem für das 1898 genehmigten Ausmaße von 51 Kreuzern von jedem Gulden der im Königreiche Böhmen vorgeschriebenen directen Steuern exklusive der Personal-Einkommensteuer bewilligt.

Der Landesausschuß wird beauftragt, die Allerhöchste Genehmigung dieses Beschlußes einzuholen.

In formaler Beziehung wird beantragt:

Der hohe Landtag geruhe mit Rücksicht auf die Dringlichkeit der Angelegenheit im Sinne des § 37 Abs. 2 der Geschäftsordnung sofort in die zweite Lefung dieser Vorlage einzugehen.

Nejv. maršálek zemský: Jedná se především o to, zda li slavný sněm svolí k tomu, aby se přešlo ihned ke druhému čtení.

Es handelt fich vor Allem darum, ob das hohe Haus dem zustimmt, dass sofort die zweite Lesung des Gegenstandes vorgenommen weroe.

Žádá někdo za slovo v tomto formálním ohledu ?

Verlangt Jemand in formaler Beziehung das Wort?

Es ist nicht der Fall, wir gehen zur Abstimmung über.

Přejdeme k hlasování.

Předmětem hlasování jest formální návrh zemského výboru, aby se přešlo ihned ke druhému čtení.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag des Landesausschusses, dass sofort in die zweite Lesung eingegangen werde.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, aby vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dtesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Dovoluji si dotaz na pana zpravodaje, zda-li si přeje ještě jednou slova.

Zpravodaj přísedící z. v. Herold: Ne.

Nejv. maršálek zemský: K tomuto předmětu se přihlásil ke slovu a sice proti návrhu pan poslanec dr. Baxa.

Zu diesem Gegenstande hat sich zum Worte gemeldet, und zwar gegen den Antrag, der Herr Abgeordnete Dr. Baxa.

Dávám mu slovo.

Posl. Dr. Baxa: Slavný sněme! Celá veřejnosť naše stojí dnes pod dojmem včerejšího prohlášení vládního, respektive, pod dojmem královského poselství. Je tedy zajisté zcela přirozeno, že, maje první příležitost, v tomto slavném sněmu slova se uchopiti, používám jí, abych promluvil ihned, abych vysvětlil své stanovisko k tomuto tak nazvanému královskému poselství.

Pánové! Když loňského roku tento sněm radil se o adresse, kteráž měla býti předložena panujícímu císaři a králi, tu povstal jménem vlády p. místodržící a prohlásil předem, že vláda nestojí na státoprávním stanovisku.

Byl to, velectění pánové, zajisté způsob ne právě slušný, poněvadž hned předem, aniž ještě adressa byla odhlasována, vláda zaujímala takovéto odmítavé a zajisté příkré stanovisko.

Avšak hned v zápětí jedné chyby dopustil se tento sněm, většina jeho, druhé chyby, totiž, že patrně pod dojmem snad toho, že by na opravdovou státoprávní adressu nebylo od vlády odpověděno způsobem, jak by toho vyžadovala práva tohoto království, již tenkráte nepřistoupil sněm na žádné opravné návrhy, které Šly dále než návrh sám. A přece, velectění pánové, všichni zajisté uznáte, že loňská adressa byla proti všem adressám předešlým a zejména i také proti návrhům předešlým, že byla skutečně zkracováním práv tohoto království, že to nebylo ani z polovice tím, čím byly předešlé adressy a čím byly předešlé návrhy. (Hlasy: Tak jest!) A velectění pánové, tenkráte čeští poslanci, většina jejich, domnívala se, že, jestliže učiní jakési ústupky jednak velkostatkářské kurii a jestliže vůbec učiní ústupky - pravímsvému přesvědčení vlastnímu a přesvědčení vládnímu, skutečně tato adressa přes to, a právě přes to dojde odpovědi, že český sněm opět po více než 25 letech dočká se opětného královského poselství. Velectění pánové, tenkráte na př. sněm nepřijal dodatky, které bývaly v dřívějších adressách, nepřijal dodatky, které byly zcela přirozené, které vyplývaly z přirozenosti práv našich, které se přímo dotýkaly státních práv království českého a které jsme chtěli, aby byly v této adresse obsaženy právě proto, poněvadž se jednalo o jubilejní rok, a poněvadž jsme chtěli, aby král český slyšel přání svého sněmu a aby slyšel, že po 50 let sněmu zemskému a národu českému nebylo učiněno po právu, aby tedy slyšel opět se vším důrazem, se vší upřímností, se vší opravdovostí hlas českého sněmu. A tenkráte, velectění pánové, nebyly přijaty na př. návrhy, kde se mluví, že jen vrácením politické samostatnosti, jak zaručena je zemskými řády a vzájemnými smlouvami korunovačními, lze uspořádati poměry tohoto království trvale a zdárně. Nebyl, velectění pánové, ani přijat protest, protest tak samozřejmý, který podávali dřívější poslanci, dřívější členové tohoto sněmu rok co rok, totiž protest proti právní platnosti nynější ústavy z r. 1867; nebyl na př. přijat passus opětně slavnostně a se vším důrazem prohlášený, že sněm neuznává tak zvané ústavní řády, jež zavedeny byly státními základními zákony ze dne 21. prosince 1867; nebyl, pánové, přijat protest, aby dávati zákony bylo bez svolení sněmu přeneseno na nějaký cizí zákonodárný sbor mimo země koruny české ležící.

Velectění pánové, nebylo do té adresy ani přijato také to, co bylo v posledním návrhu strany mladočeské v roce 1891, totiž, že když se mluvilo o státním právu českem, mluvilo se o něm v celé jeho kontinuitě a v celé jeho obsáhlosti, totiž že pod státním právem zemí koruny české rozumí se nejen státní samostatnost království českého, nýbrž i přivtělení zemí ostatních, totiž markrabství Moravského a vévodství Slezského.

Domnívali jsme se, vlastně lépe řečeno, domnívali jste se, že, když tyto zajisté markantní věci do adresy nepřijmete, snad právě proto vláda, respektive císař a král odpoví způsobem, který by alespoň částečně vyhovoval Vašemu přání.

Avšak, pánové, zní to opravdu v tom včerejším královském poselství jako posměch, zní to jako posměch učiněný celému českému národu, a zní to jako posměch učiněný mladočeské straně, která tolik obětovala ze svého přesvědčení, která tolik slevovala, která nedopustila, aby tam nepřišly samozřejmé věci, a přesvědčili jste se včera, co Vám vlastně bylo jako královské poselství přečteno.

To královské poselství zní, jako kdyby ho psal ten nejposlednější koncipista v ministerstvu vnitra. To není žádné královské poselství císaře a krále, který odpovídá svému sněmu na adresu, která byla podána, to jest snůška pouhých frási, to je snůška nepravd.

Všechno, co se mluví o oddanosti, to jsou pouhé fráse, které se mluvily vždycky jindy, co se mluví o těch právech jednotlivců státními základními zákony zaručených a o té rovnoprávnosti národů, že prý se utěšeně všude rozmáhá, to jest zřejmá nepravda. Kdo zná veřejný život, ví, že daleko nemáme zaručena jednoduchá práva státních občanů, kdo zná náš život veřejný a kdo zná život v poněmčeném území, ve Vídni, na Moravě a ve Slezsku, ví dobře, že o rovnoprávnosti národů a zejména českého národa s německým národem dávno a dávno nemůže býti řeči, a takovou nepravdu sám hlásá Jeho Veličenstvo císař a král a takové nepravdy se veřejně v království českém hlásají.

Takové věci podkopávají nejvíce loyalitu k panovníku a podkopávají důvěru v něho. Vládě by mělo zajisté na tom záležeti, zejména v jubilejním roce, kdy v tomto létě se vůbec konal takový všeobecný přehled, taková závěrka našeho politického a národního života, aby na jméně císaře a krále Františka Josefa I. nezůstala výtka nedodržení slova královského.

Vláda toho vůbec nedbala, měla to ve své moci, aby tuto výtku pro budoucnost s jeho jména sňala, ale neučinila to.

Mám zde po ruce ona slova, jimiž slavnostně přislíbil a uznával státní právo tohoto království.

Velectění pánové, co může více úctu porušiti a co může snížiti úctu ve slova panovníkova, když vezmeme na příklad památný říjnový diplom, který zní jako neodvolatelný a v němž se výslovně praví, že má býti závazný nejen pro toho, jenž ho vydal, nýbrž i pro nástupce, a když rok na to vyhlásí se ústava, která jest y pravém odporu s tímto říjnovým diplomem. Ale, pánové, mám zde po ruce a víme všichni o reskriptech, které byly předneseny v tomto slavném sněmu v roce 1865, a sice dne 8. ledna, kde císař a král ke sněmu v královském poselství praví následovně:

"Radostně uvítám okamžik, v kterém zdar velikého díla Mne povede do Mého staroslavného města Prahy, abych tam uprostřed Svých věrných Cechů po právu a svatém obyčeji korunovační akt vykonal. "

Aneb již po zavedení nynější ústavy prosincové dne 26. října 1870, kde v královském poselství se promluvilo králem Františkem Josefem I. takto:

"My jsme sobě dobré vědomi lesku, jímž koruna našeho království českého, vážnost a moc našeho mocnářství obestřela. My jsme se také na tom ustanovili království tomu znovu nédílnosť a neodcizitelnosť zemí nezrušitelně písemně stvrditi a tak jako u našich osvícených předků má korunování korunou českou vnitřnímu spojení s národem českým lesknoucí význam dáti. "

Nebo konečné, pánové, poslední slovo královské, které bylo dáno tomuto sněmu a národu českému, to známé Často opakované ze dne 12. září 1871: "Majíce v paměti státoprávní postavení koruny České a jsouce sobě vědomi slávy a moci, kterouž koruna tato nám a předkům našim propůjčila, mimoto jsouce pamětlivineoblomné věrnosti, se kterou obyvatelstvo země České ka dé doby trůn náš podporovalo, uznáváme rádi práva tohoto království a jsme hotovi toto uznání přísahou naší korunovační obnoviti. "

Nuže velectění pánové, takovéto sliby, takováto královská slova, která se odvolávají přímo k tomu, že vykonána bude přísaha korunovační na tato práva, bývaly dávány českému sněmu.

Pánové, dnes jest 50 let pryč, co Jeho Veličenstvo císař a král nastoupil, a pánové, slovo jeho zůstalo dosud nesplněno, ale nejenom to, právě včerejším t. zv. královským poselstvím, právě tímto včerejším aktem jest vlastně znova důkaz podán, že se na to ani nepomýšlí aby se toto královské slovo, které bylo tolikrát českému lidu, českému sněmu a království českému dáno, splnilo.

Avšak, velectění pánové, zajisté vět šina z Vás očekávala, že budou alespoň slušně a příslušným způsobem zodpověděna ona místa adressy, která se týkala tenkráte zmenšených požadavků nynější většiny sněmovní, zejména strany mladočeské.

Velectění pánové! V adresse se žádá rozšíření samosprávy i kompetence, ochrany nedílnosti království a státoprávního svazku zemí, provedení naprosté rovnoprávnosti, upravení financí země, odstranění hospodářské tísně, stěžováno si bylo do přílišné centralisace a konečně dovoláno se bylo moudrosti, lásky a spravedlnosti Jeho Veličenstva.

Pánové, z toho všeho nebylo z odpověděno ani jediné; ani to odvolání se naše na tu moudrost, a na lásku a spravedlnosť, nezůstalo zodpověděno.

Velectění pánové! Tento způsob ač-li máme s úplným svědomím chrániti práva této země a zejmena také práva tohoto sněmu, - musíme nazvati přímo urážlivým. A, velectění pánové, já mohu upřímně říci, že toto všecko si mladočeská strana za ty věrné služby, které koná římskému parlamentu a které vůbec koná říši a v rak. uherském vyrovnání, jistě nezasloužila.

To jest také důkaz, kam vede politika tak zvaná etapová, kam vede politika vyčkávací, politika, když se příliš a příliš slevuje ze základních požadavků. Pánové, podívejte se na německou stranu, která neslevuje; v tom královském poselství bylo dáno vlastně jen Němcům za pravdu a Vy jste byli v pravém slova smyslu odkopnuti.

Velectění pánové ! Jest tím nápad" nější, že takovéto královské poselství, kde se nemluví pranic o autonomii zemské, kde se ani jediná zmínka nečiní o požadavcích, které, byť i již ostříhané, předkládáte v adresse, se vydává v době, kdy ona ústava, na kterou se královské poselství odvolává, jest v rozvratu, kdy se ukázalo, že to dílo, které mohlo býti zbudováno jen na základě porušení slova královského a nedodržení jeho, že toto dílo jest již v úpadku, že parlament vlastními původci a zbudovateli jeho ociťuje se v úpadku, velectění pánové, právě v tom okamžiku, kdy každý moudrý panovník a moudrá vláda a spravedlivá vláda by vyhledávala jiné cesty, když tyto cesty dosavadní tak selhaly a když to dílo, které samo v sobě jest nespravedlivé, ukázalo se také nemožným, v době, kdy každý soudný politik by to považoval za nemožné, že v této době podává se sněmu českému takovéto královské poselství.

Věřte mně, pánové, že u nás v českém lidu se toto poselství nebude jmenovati královským poselstvím, nýbrž toto poselství bude se jmenovati frází královskou, neboť skutečně nic jiného to není, než fráze, kterou nám zde byla vláda Thun Kaizlova do sněmu hodila.

Velectění pánové! Za těchto poměrů svolán byl sněm český; snad právě proto byl svolán na tak krátkou dobu, aby nemohl důkladně rozmýšleti o tom, co vlastně to poselství znamená.

Bylo zajisté přáním všech poctivých státoprávníků a všech poctivých autonomistů, aby sněm zemský zasedal dle svých práv a podle své možnosti, aby mu byla dána taková lhůta a takový čas, jakého potřebuje nejenom snad k povolení prozatímního rozpočtu, nýbrž také k vykonání všech svých povinností a vyřízení potřeb zemských.

A, velectění pánové, kdo se domníval, že právě nyní, Kdy se ukázal ústřední parlament, ústřední sbor zákonodárný, naprosto neschopným, že lid nemůže od tohoto sboru ničeho více očekávati, že veškeré otázky sociální a ekonomické, že veškeré otázky politické svobody nepřicházejí na denní pořádek, Že toto těleso jest naprosto neschopným; kdo očekával, že z přirozenosti věci, že přirozenou nutností vláda uzná, jestliže selhal ústřední parlament, že jest tím větší povinností a potřebou, aby ty důležité otázky sociální a ekonomické, otázky národních a politických svobod předloženy byly těm sborům, které zle stávají, to jest sněmům