Pippich jako zpravodaj menšiny a pak p. zpravodaj rozpočtové komisse.

Dříve však uděluji slovo ke krátké faktické poznámce panu poslanci Dr. Kráslovi.

Poslanec Dr. Krásl: Nebyl bych se chopil slova, avšak některé výtky; které byl pronesl vážený pan posl. Sokol, nemohu nechati bez odpovědi. On pravil, že nynější škola vyhovuje poťřebám náboženským; k tomu jménem ostatních pánů, kterí na této straně slavného sněmu sedí, odpovídám, že tomu tak není.

Velectění pánové mohou se o tom přesvědčiti, vezmou-li do ruky na př. naše čítanky, kterých dítky užívají, kde jest se vyhýbáno slovu "Bůh", slovu "Ježíš Kristus", "Panna Maria", "Anděl Páně" atd., jako by schválně se to dělo. (Hlas: To není pravda!)

To je pravda. Jen račte čítanky vzíti do ruky, znám jich velmi dobře. Dále pravím, že škola nevyhovuje našim potřebám a to proto, poněvadž náboženství, takovému důležitému předmětu, jsou vyhrazeny pouze dvě hodiny v tém dni. Katecheta, kdyby byl sebe schopnější, není s to, aby učivo náležitě probral. Dále pravím, že nás neuspokojuje postavení katechetů.

Katecheta jest jakousi popelkou ve škole a není někdy ani tak placen jako industriální učitelky, ovšem to se může nepraviti a mám také přesvědčení, že slavná sněmovna, až dojde na opravu katechetského zákona, bude v tom souhlasiti, aby se náprava stala oproti katechetům, kteří mají nedůstojné postavení v nynější škole. Pan poslanec Sokol bez příčiny sem přitáhl Španěly v Mexiku a Jižní Americe, on řekl, jak tam víru šířili. Já pravím, že dobývali ony země. Papež a církev, velectění pánové, to byli, kteří co nejrozhodněji proti krutému zacházení s domorodci protestovali. (Hrabě Schönborn: Tak jest!) A ohrazovali se proti tomu, aby jménem katolického náboženství ukrutnosti se tam páchaly.

Šlechetný biskup Las Casas byl čtyřikráte přes Oceán poslán, aby učinil přítrž veškerým násilnostem; že se mu to nepodařilo, za to katolická víra a církev nemůže. To by bylo právě tak, jako kdyby se katolíkům a protestantům měla dělati výtka z toho, co Prusové dělají v Africe a ty ukrutnosti, kterých se tam někteří úředníci dopouští, aby čítaly na náš účet. Proti tomu jest se nám ohraditi.

Pan poslanec Sokol přibral také převznešenou osobu Krista Pána do debaty. On pravil: Fariseové měli tu pravou víru; vedle Fariseů byli na Kalvárii také neverci, kteří se jmenovali Saduceové a tito nevěrci společně s fariseji Ježíše Krista ukřižovali.

Fariseové měli sice víru, ale neměli pravé osvícené víry. My jsme to, kteří si přejeme, aby všichni obyvatelé v tomto království českém měli tu nelíčenou, osvícenou, pravou víru, aby totiž věděli, proč věří, a aby uměli vydávati počet ze své víry, a své víry také hájiti dovedli.

K tomu, pánové, opět nepostačí 2 hodiny náboženství ve škole v témdni, dělej co dělej, to pro náboženství nestačí, to jest příliš málo.

Náboženství jest příliš vznešeným a příliš důležitým předmětem, než aby i nejdovednější katecheta mohl v tak krátkém sobě vykázaném čase dítky nejen vyučovati v náboženství, ale také nábožensky je vychovávat. Konečně zatahováni modlitební knihy do debaty nerad jsem viděl a musím proti Taženému p. poslanci Sokolovi pana spisovatele knihy "Matka Boží dobré rady" chváliti, a to právě pro to místo, které zavdalo panu poslanci podnět k tomu, že zde proti nám vystoupil. Zní došlo ně: Prosím, abyste nestranně o tom soudili a - máte-li ještě špetku citu k dítkám, - musíte tu matku pochváliti, ano Vy, velectění pánové, křesťanské matky musíte k tomu vyzývati, aby tak všude činily. To místo zní totiž takto: Dovědí-li se matky křesťanské, že učitel jejich dítek je člověk bez víry a což obyčejně bývá spojeno - člověk bez mravů, nenechávejte dítek svých kaziti. Vážený pan posl. Sokol zde pravil: Dovědí-li se od dítek, to zde přece nestojí a to uzná každý, kdo knížku vezme do ruky a větu si přečte. Ta matka se nepotřebuje dověděli od dítek, ona dozvěděti se může od jiných lidí, co učitel ve škole Činí a jak učí.

A já, opět to opakuji, musím spisovatele této knihy z toho chváliti, že varuje matky křesťanské, aby nedávaly vychovávat dítky své učitelům, kteří nemají víry a žádného náboženství!

Prosím Vás, velectění pánové, kteří máte dítky, nedopouštějte tomu, aby Vám je vychovávali učitelé bez náboženství, učitelé mravů nedobrých, jinak se na nich dočkáte smutného ovoce.

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní ke slovu zpravodaj menšiny, pan dr. Pippich, dávám jemu slovo.

Posl. dr. Pippich: Slavný sněme! Již loňského roku při téže kapitole rozpočtové rozpředla se podobná debata jako roku letošního, když zejména otázka, která tvoří podklad správného posouzení veške rého našeho školství, totiž jak národní Škola má býti zřízena, otázka tak zvané školy klerikální, byla zde panem hrabětem Schönbornem tehdáž v diskussi uvedena.

Vyznačili jsme z této strany i ze strany svobodomyslné a lidové své stanovisko zcela přesným způsobem a projevili isme, že celá ta věc snad má ráz pouhé episody. Ze letos ta věc opětně zde na přetřes byla přivedena, dokazuje, že sáhá hloub, že máme co Činiti s jistým postupem soustavným.

My rozhodně toho litujeme, poněvadž, jak již správně řekl pan kol. Sokol, my bychom měli v tak vážné a těžké chvíli politické naší situace vyhledávati jen to, co slučuje, a odkládati to, co rozlučuje, při nejmenším však měli bychom se vyhýbati tomu, v čemž mezi námi nikdy shody býti nemůže. My jsme tehdáž již projevili, že máme za to, že celá ta věc snad jest více názorem osobním některých pánů a že není sdílena celou kurií velkostatkářskou, poněvadž v kurii té jsou také velkostatkáři občanští, kteří obyčejně jiný názor projevují. Ale pánové, tehdáž se nám dostalo odpovědi, že prohlášení p. hraběte Schönborna má ráz autoritativní

Já nechci dále zabývati se tím? nechci dáleklásti tu otázku, a nechci snad volati jaksi ku svědomí celé strany, jestli jest to projev celé strany, ale tolik mohu říci. že rozhodně ta věc při nejmenším není opportunní proto, poněvadž ta celá otázka není aktuelní a poněvadž nebyla žádná potřeba, abychom opětnou diskusi v tomto směru zde vyvolali.

Pan hr. Schönborn nám zde uvedl a já musel bych opakovati důvody loni projevené proti tomu, což však neučiním, abych byl co nejstručnější - oč vlastně mu jde. Pravil, že chce konkrétně vyznačiti celou tu otázku, že se jedná o to, jak v dotyčném okružním listu hlavy církve katolické z roku loňského bylo projeveno, aby prý naše vyučování ve školství národním prodchnuto bylo duchem pravé křesťanské zbožnosti.

Pan kolega Sokol pravil, že, co se týče vyučování náboženství, co se týče mravnosti a zbožnosti, my všichni souhlasíme plně s tím, aby škola byla zdravým základem celého dalšího mravního života.

Ale ten duch pravé křesťanské zbožnosti, o němž se nám mluví, to jest opět jen zvučný lesklý obal pro něco, co obyčejně jinak se označuje, jako určitá tendence, a sice přímo jako určitá tendence klerikální, tendence za tím účelem, aby Škola byla podrobena vlivu, který jest mimo Školu, který není čistě jen vliv vyučovací, vychovávací a vzdělávací, nýbrž, který chce školu uvésti v podruží snah a cílův, které jdou mimo meze vychování, které jdou tam, aby zároveň celá strana, která ohce tím nabýti rozhodného vlivu na školy, zajistila si také rozhodný vliv politický.

Proti tomu my rozhodně stojíme. My jsme již tenkráte označili své stanovisko, že nikterak nehájíme nynější školní zákony, které jsou centralistické a byrokratické. My jsme rozhodně pro změnu těchto zákonů, a sice ve smyslu autonomisace, ve smyslu tom, aby škola byla vydána zemím, poněvadž země náklady na školu tu vedou.

My jako poctiví, upřímní a opravdoví federalisté nechceme své názory o škole vnucovati jiným. V tom ohledu loyalně uznáváme, Že každá země má právo upraviti si své školství podle své potřeby, podle kulturní své vyspělosti, podle svých hospodářských poměrů.

My s jistou úpravou školství, která by snad chtěla snižovati nynější úroveň vzdělání na škole národní, nikdy a nikde sympatisovati nemůžeme, ale my nikdy nemůžeme chtíti, aby vůle naše, pokud se přiznáváme k autonomisaci a federalisaci celého soustátí rakouského, pro jiné země byla směrodatná a pro ně rovněž platila. My však v mezích svého království, v mezích veškerých zemí koruny české chceme si školu zachovati tak pokrokovou, osvětovou, volnou a svobodnou, jako jest škola moderní, a nechceme, aby škola přisluhovala vlivům jiným. To jsme tehdáž již se vší určitostí prohlásili a to dnes opakujeme.

My tedy vůči tomu, že loňského roku vyskytl se jistý krok, jistý návrh v té věci, a to byl návrh Ebenhochův. Můžeme sice s jistou formální šetrností pohlížeti na takové návrhy, které na říšské radě se podávají, ale ve věci samé musíme rozhodně státi na svém, že nějaké kompromissování v tom ohledu naprosto považujeme za nemožné. My, když tato věc rozvířila vloni celou českou veřejnost - a to by mělo býti pokynem vážným pro vysoce ctěné pány se strany velkostatkářské, že s touto otázkou není radno hýbati - když panovalo veliké rozčílení v lidu českém loňského roku následkem návrhu Ebenhochova, když zejména učitelstvo naše se zdvihlo proti tomu, my jsme rozhodně prohlásili, že my zde v zemích koruny české hájíme svou školu moderní, že chceme, aby byla zachována, a aby ještě dále byla vyvedena a vypěstována jako škola sloužící co možná v nejvyšší míře úkolům osvětovým, pokud jest to přístupno právě školní mládeži ve školství národním.

My také nemůžeme přisvědčiti žádnému důvodu, který se proti modernímu rázu naší školy uvádí.

My neshledáváme, - a řekl to správně kolega Sokol, - důvodu nějakého sesurovění, nějakého snížení mravnosti našeho dorostu, naší mladší generace v moderní škole, nýbrž shledáváme toho příčinu mimo školu a pravíme, že naše moderní škola spíše s tím může zápasiti, lépe a účinněji zápasiti, než mohla činiti stará škola.

My také nemůžeme přisvědčiti tomu, jak řekl p. hrabě Schönborn, že nynější škola neposkytuje oněch zbraní, aby se odolalo heslům svůdným, a neshledáváme, že by pouhé rozšíření ku příkladu náboženského vyučování, že by, jak se pravilo, náboženský podklad celého školství, vytvořil nám jiné povahy, pevnost pravých karakterů.

My jsme poukázali k tomu, že se příčí to zásadám a pravidlům paedagogiky mysliti si, že v tom ohledu povaha dítěte, na kterou nejspíše může působiti učitel, a která ovšem jen v jistých základech ve škole národní může býti vytvořena, že povaha dítěte by mohla býti moderní školou nějak rozmělněna nebo otřesena.

Naopak to, co působí na srdce toho dítěte v moderní škole i na jeho rozum, a co obojí hledí moderní škola sloučiti v jediný souzvuk vychovávací, to právě jest nejlepším vychovávacím prostředkem působiti na dítě a vytvořiti v dítěti zdravou a pevnou povahu.

Proto my také nemůžeme přisvědčiti tomu, že snad, když byl vytlačen, jak se řeklo, státem vliv cirkve, a že nyní postavil na místo to stát svůj vlastní vliv, nyní by zase mel nastoupiti zvratný vliv církve, naopak my tvrdíme, že jedině zdravým a možným postupem vývoje celého školství u nás jest, aby na místo vlivu státního vstoupil vliv země, poněvadž tento vliv země jest nejvíce se školou srostlý, poněvadž země nejlépe zná potřeby své školy, a nejlépe dovede působiti také na školství a na učitelstvo v tom směru, aby to, co jest potřebné u dítěte, vzbuditi ten zdravý cit národní, to, co zušlechťuje dítě, aby dítě bylo vychováno duchem pravého vlastenectví, již na škole národní bylo pěstěno a tím aby škola pravý svůj úkol vychovávací konala.

Pan hrabě Schönborn pravil, že ta cesta, kterou on se bráti chce, jest daleká, že jest obtížná. Když pravil, že jest to cesta daleká, tím méně lze pochopiti, proč nyní, kdy celá věc jest v nedozírné vzdálenosti, proč přichází s takovou otázkou, která nás zde vyrušuje, kdy jsme projevili tu nejlepší a nejpoctivější vůli přátelské shody. Přátelská shoda vyžaduje jisté resignace odstaviti otázku takovou, která by mezi námi vyvolala snad neshodu a která by to, co jest nám především velikým cílem spoléčné práce politické, oddalovala a oslabovala.

Právě po takovém velikém aktu vlastenectví a úrodné práce politické, jako byl poslední akt adressní, myslím, že nejméně to bylo na místě, abychom nyní touto otázkou se zabývali.

Obracím se teď k referátu ohledně našeho minoritního vota ve příčině přijímání dětí do škol soukromých, aby totiž nebylo přij máno žactvo jazyka vyučovacího neznalé.

Já v té věci poukazuji ku zvláštní zprávě zemského výboru, kterou ve příčině podporování soukromých škol předložil.

Poukazuji opětně, jako loňského roku již se stalo, k tomu, že školy naší Ústřední Matice školské navštěvovány jsou výhradně jen žactvem s českým mateřským jazykem, a že tyto školy Ústřední Matice školské zcela správně pojímají úkol vyučovací a vychovávací, a že přesně dbají toho, aby takové dítě, jazyka vyučovacího neznalé, do školy matiční přijato nebylo. Naproti tomu jeví se cifry skutečně povážlivé vzdor všelikému úsilí, aby clo soukromých škol zemí podporovaných takové děti přijímány nebyly, u německých klášterních škol.

Tak máme na př. v Chomútově 19 českých žáků, v Litoměřicích 66 českých žáků mezi 439 německými v Praze ve škole piaristů 30 českých mezi 293, v Budějovicích ve škole sester Nejsvětější Svátosti oltářní 25 českých a 89 německých, v Budějovicích ve škole milosrdných sester 82 českých naproti 16 německým, ve Varnsdorfe 20 českých proti 171 německým, v Praze ve škole milosrdných sester 269 českých proti 157 německým.

Rovněž tak ve školách spolku "Deutscher Schulverein. "

Ve Vídni, v Moravankách, 15 českých žáků proti 41 německým, v Plzni 15 českých proti 278 německých, v Třemošné 15 Českých proti 98 německým. Ve Vršovicích ve škole vydržované "Prager Sehulcrhaltungsvereinem" 46 českých mezi 96 německými.

A rovněž tak nepříznivé cifry jsou na izraelitských školách, kde maji na př. v Horažďovicích 62 českých a 1 německého, v Náchodě 64 českých proti 66 německým.

To jsou ovšem cifry povážlivé a jest zcela důvodný náš návrh, aby tato nepříslušnosť byla odstraněna.

Jest to věc, která se vzpírá zdravé paedagogice, která se vzpírá zdravému rozumu, poněvadž nelze náležitě vychovávati a vyučovati dítě, které není znalé jazyka vyučovacího ve škole. České dítě tedy náleží dle správných zásad vychovávacích jedině do české školy.

Já poukazuji jen ještě, že jest v tom též důležitý ethický moment. Musíme přihlížeti k tomu, jak se v těch německých školách vyučuje, tam se neučí pouze předmětům školním, ale učí se v určitém duchu cizím. Jest to tendenčnosť, která jest právě tak při každém vyučování nebezpečná jako tendenčnost klerikální.

Tím nastává skutečné nebezpečí pro povahu takového dítěte, tím, že se mu vštěpují názory, které se příčí jeho národnímu citu. Národní cit dítěte se v takovýchto školách uráží.

Nelze trpět, aby takové ubohé dítě bylo odsouzeno, všeliké nepříslušné poznámky a úsměšky se strany učitelů poslouchati, které to dítě musí bolet, a které, i kdyby to dítě je nechápalo, musí bolet jeho rodiče, které v tomto dítěti mohou vychovávat ne zdravou, pevnou a statečnou povahu, ale povahu pokryteckou. (Tak jest, Výborně). Já pochopuji stanovisko Němců v této otázce, poněvadž jest to stanovisko germanisační.

Není ovšem logické, poněvadž vždycky se říká se strany německé: "My nechceme české děti. " Mělo by se tedy také říci: My tím uznáváme tu zásadu, že takové dítě by nemělo být jinak vyučováno než mateřským jazykem. Ale pánové, na straně německé nejde o několik soukromých Škol, tam jde o to, aby ta zásada, že dítě má se vyučovat jen mateřským jazykem, neplatila také pro veřejné školy, poněvadž tam právě ve veřejném školství německém, v t. zv. uzavíraném území, se zneužívá toho k tomu, že se všelikým násilím a všelikou nemravností české dítě neznalé německého jazyka nahání do těchto škol a tím se odnárodňuje. To jest ta tendence

germanisační, která nás na druhé straně německé ovšem nepřekvapuje, proti které však se musíme ohraditi co nejrozhodněji a ohražujeme se tímto svým minoritním votem.

Mne však překvapuje stanovisko odpůrců s jiné strany, totiž když se nám vždycky přichází, jako opětně učinil hr. Schönborn, s tím právem rodičů těmi obtížemi kodifikačními.

Co se týče práva rodičů, musí se předpokládati, že jsou to rodičové věci neznalí, nedosti osvícení, nedosti vyspělí, kteří své dítě mohou dávati do škol, kde dítě může zakrněti duševně, poněvadž není znalé jazyka vyučovacího.

Ale, pánové, nad tímto právem rodičů stojí právo celého národa. Tomu jest každé to dítě drahé a národ nemůže připustiti, aby jediné dítě mu bylo odcizeno. To jest právo celku, právo dítěte a národ musí hájiti tento prospěch obecný, který odůvodňuje naše minoritní votum.

Také důvod, kde se pravilo, že musilo by jinak o to býti postaráno, aby dítě vůbec do nějaké jiné školy se dostalo, neplatí zde, poněvadž zde máme co činiti jen se soukromým Školstvím, kde chceme se ohraditi proti tomu, aby při těchto školách, když požívají podpor zemských, nemohlo se díti, že dítě se přijme do školy ačkoli vyučovacího jazyka znalé není.

Ale i jinak nemůže onen důvod platiti, a jest jen třeba starati se o to, aby naše menšiny v uzavíraném území nebyly znásilňovány, aby soukromé školy, když stát nekoná své povinnosti vůči tomu, kde toho jest potřebí prozatím námi samými se zřizovaly. Ústřední Matice Školský vykonala velice záslužnou činnosť vlasteneckou a ač dovoláváme se stále v té věci obětavosti svého občanstva, ač jest to tíže veliká, která se připojuje k těm všelikým jiným berním, vlasteneckým, náš národ přece ji koná, koná ji v tom přesvědčení, že konečně jednou musí dojíti k zákonu o školách národních menšin že musí zjednati se náprava, aby konečně věc byla postavena na pevnou půdu zásady, že české dítě patří do české školy.

My jednáme v tom vědomí, že, jak pan hrabě Schönborn myslí, že svým návrhem prospívá obecnému dobru a blahu celého království, že my svou celou akcí školskou, tím, že si hájíme své osvětové a pokrokové školy, že hájíme zároveň zdravou zásadu, že dítě jedině jazykem mateřským má býti vyučováno a vychováváno, nejvíce prospíváme obecnému dobru a že tím klademe nejpevnější kořeny a základ pro příští blaho celého království, a jeho příští generace, kterou chceme, aby byla generaci co možná vlastenecky uvědomělou, a která dovršiti má to naše dílo, jež jsme započali, k vítězství a ke zdaru vlasti. (Výborně! Potlesk!)

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám závěrečné slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj posl. dr. Fořt: Vzdávám se slova.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan zpravodaj vzdává se slova. Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasování jest odstavec 1-5. kap. 8. v potřebě, kap. 8. v úhradě, článek VIII. vyřízení a sice od čís. 1-9 a pak petice čís. 30-31.

Ve vyřízeni musí přijíti při hlasování ku projednání návrh minoritní. Následkem toho zamýšlím zavésti hlasování následujícím způsobem.

Dám především hlasovati o vyřízení, a sice prvně o článku VIII. vyřízení od odstavce 1 až včetně k odstavci 3. Pak přijde ku projednání návrh menšiny, který tvoří toliko jaksi dodatek k tomuto odstavci 3.

Dále dám hlasovati o ostatních odstavcích, od odstavce 4 až včetně k devátému dotyčného článku. Pak dám hlasovati o dotyčných položkách potřeby, úhrady a o peticích.

Gegenstand der Abstimmung sind die Punkte 1-5 des Kapitels 8 des Erfordernisses, dann das Kapitel 8 der Bedeckung und die

Punkte 1-9 des Artikels VIII. der Erledigung, dann die Petitionen Nr. 30 und 31.

In der Erledigung ist bei der Abstimmung zu berücksichtigen, dass in derselben ein Minoritätsvotum angemeldet ist.

Ich Beabsichtige infolge dessen die Abstimmung in folgender Weife einzuleiten:

Zuerst wird über Kapitel 8 Punkt 1 inclusive 3 abgestimmt werden, dann über das Minoritätsvotum, welches, falls es angenommen wird, sich an Punkt 3 anschließt, darauf über die Punkte 4 inclusive 9 der Erledigung des betreffenden Kapitels, und darauf über die eigentlichen budgetären Positionen, sowie über die Petitionen.

činí se proti tomu způsobu hlasování námitka ?

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Nebyla činěna žádná námitka.

Es ist keine Einwendung erhoben worden.

Dám tedy především hlasovati o odstavcích 1., 2. a 3. článku VIII. vyřízení.

Ich bringe zunächst zur Abstimmung die Punkte 1, 2 und 3 des Kapitels VIII. der Erledigung.

Žádám pány, kteří tyto položky přijímají, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diese Positionen annehmen, die Hand zu erheben.

Tyto položky jsou přijaty.

Diese Positionen sind angenommen.

Nyní přijde k hlasování návrh menšiny.

Nunmehr kommt das Minoritätsvotum zur Abstimmung.

Žádám pány, kteří přijímají návrh menšiny, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche das Minoritätsvotum annehmen, die Hand zu erheben.

Návrh menšiny jest přijat.

Das Minoritätsvotum ist angenommen.

Nyní dám hlasovati o odstavcích 4-9 tohoto článku.

Nunmehr werde ich die Punkte 4-9 dieses Artikels zur Abstimmung bringen

Žádám pány, kteří tyto části přijímají, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diese Theile annehmen, die Hand zu erheben.

Jsou přijaty.

Sie sind angenommen.

Nyní dám hlasovati o dotyčných položkách potřeby, úhrady a o peticích.

Ich werde nunmehr zur Abstimmung

bringen die betreffenden Positionen des Erfordernisses der Bedeckung und die Petitionen.

Žádám pány, kteří přijímají tyto položky, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diese Positionen annehmen, die Hand zu erheben.

Tyto položky jsou přijaty.

Diese Positionen sind angenommen.

Zpravodaj dr. Fořt: Předmětem 8. debaty jsou tituly 6-9 v kap. 8. V potřebě přicházejí následující položky:

Museum království Českého. Ordinarium 57695 zl. a extraordinarium 10 000 zl., k účelům vědeckým 52 400 zl., k účelům živnostenským a průmyslovým 101 100 zl. jakožto řádný výdaj a 149 900 zl. jakožto mimořádný výdaj.

Zemský jubilejní úvěrní fond císaře Františka Josefa I. ku podpoře malých živnostníků 100 000 zl.

V úhradě vyskytuje se pouze jedna položka a sice titul třetí.

Museum království českého obnos 280 zl.

K tomu druží se vyřízení na stránce 236-240 pod č. 10-25., pak petice čís. 32-42.

Jakožto dodatek dovoluji si jménem rozpočtové komise činiti následující návrh:

Zemský výbor na žádost komitétu pořádajícího letošní výstavu architektury a inženýrství jakož i výstavu technologickou zařadil u vyřízení této petice do rozpočtu zemského obnos 5000 zl. Rozpočtová komise pojednavši dodatečně o této petici, dovoluje si na základě podrobných úřad činiti sl. sněmu následující návrh:

Komitétu pro pořádání výstavy architektury a inženýrství spojené s technologickou výstavou pro maloživnosti povoluje se úhrnem jakožto subvence obnos 10000 zl. splatný ve 2 lhůtách a sice 5000 zl. v r. 1898 a které vloženy jsou již do rozpočtu a druhých 5000 zlatých, splatných v roce 1899.

K tomu dále činí budgetní komise ještě následující resoluční návrh: Slavný sněme, račiž se usnésti: 1. Zemskému výboru se ukládá, aby s c. k. vládou vyjednával, by ona vzhledem

k důležitosti výstavy architektů a inženýrů v Praze přispěla náležitou státní subvencí.

2. Slavný sněme, račiž se usnésti: Zemskému výboru se ukládá, aby k účelu pořádání technologické průmyslové výstavy a vzorných dílen na výstavě architektů a inženýrů v Praze roku 1898, této části výstavy z dotace v kapitole VIII., lit. 13. odstavec b) v rozpočtu obsažené, přiměřenou subvenci udělil.

O zprávě zemského výboru v příčině súčastnění se technických odborů zemského výboru výstavy architektury a inženýrství navrhuje rozpočtová komise následující:

K úhradě výloh, spojených súčastněním se technických odborů zemského výboru výstavy architektury a inženýrství, v r. 1898 pořádané, povoluje se úvěr do výše 5000 zl. a vkládá se příslušná částka dodatečně do zemského rozpočtu na rok 1898.

Konečně o žádosti Společnosti přátel starožitností českých v Praze dovoluje si rozpočtová komise dle návrhu zemského výboru učiniti slavnému sněmu tuto proposici: "Společnosti přátel starožitnosti českých v Praze povoluje se na r. 1898 zemská subvence obnosem 5000 zl. "

Zbývá pak ještě, abych se zmínil o petici podané představenstvem král. hlav. města Čáslavi za zemskou podporu městskému museu Kauniekého v Čáslavi.

Komise rozpočtová dovoluje si na základě návrhu zemského výboru učiniti návrh, aby slavný sněm přešel o této petici k dennímu pořádku.

Landtagssekretär Höhm (liest): Kapitel VIII. des Ersordernisses. Titel 6-9. Titel 6. Museum des Königreiches Böhmen.

Ordinarium......57. 695 fl.

Extraordinarium.... 10. 000 fl.

Titel 7. Wissenschaft.. 52. 400 fi Titel 8. Gewerbe und Industrie:

Ordinarium......101. 100 fl.

Extraordinarium.... 149. 900 fl.

Tilel 9. Kaiser und König Franz Josef I.

Landesjubiläumsfond. Extraordinarium.... 100. 000 fl.

Bedeckung.

Museum des Königreiches Böhmen 280 ff.

Hiezu gehören vom Artikel VIII. der

Erledigung des Landesbudgetes Absatz 10 bis

25. Petitionen Nr. 32-42.

Ferner liegen noch folgende Berichte der Budgetkommission vor:

Der hohe Landtag wolle beschließen:

1.   Dem Landesausschusse wird aufgetragen, mit der k. k. Regierung Verhandlungen zu pflegen, damit dieselbe mit Rücksicht aus die Bedeutung der Ausstellung der Architektur und des Ingenieurwesens in Prag zu diesem Zwecke eine entsprechende Staatssubvention bewilligt werbe.

2.   Der hohe Landtag wolle beschließen: Dem Landesausschusse wird aufgetragen zum Zwecke der Veranstaltung der technologischen Industrieausstellung und der Musterwerkstätten auf der Ausstellung der Architektur und des Ingenieurwesens in Prag im Jahre 1898 diesem Theile der Ausstellung eine entsprechende Subvention aus der Dotation des Kapitels VIII. Titel 13 b) des Voranschlages zu bewilligen.

Ein weiterer Antrag der Budgetkommission lautet:

Der hohe Landtag wolle beschließen, zur Bestreitung der mit der technischen Abtheilung der Ausstellung der Architekten und des Ingenieurwesens verbundenen Auslagen wird ein Credit bis zum Höchstbetrage von 5000 fl. bewilligt und wird der diesbezügliche Betrag nachträglich in das Budget für das Jahr 1898 eingestellt.

Endlich beantragt die Budgetkommission: Der Gesellschaft der Freunde der Alterthümer in Prag wird für das Jahr 1898 eine Landessubvention von 500 fl. bewilligt.

Berichterstatter Abg. Dr. Fořt: Die Stadtgemeinde Čáslau hat eine Petition in Vetreff der Subventionierung des Kaunicmuseums überreicht. Der Landesausschuss beantragt über diese Petition zur Tagesordnung zu übergehen. Die Budgetkommission hat sich diesem Antrage angeschlossen und stellt dem hohen Landtage denselben Antrag.

Nejvyšší maršálek zemský: K těmto položkám jsou přihlášeni řečníci.

Zu diesen Positionen sind Redner gemeldet.