k dobrému vždycky, v každém případě; ani o tom, ani o onom nemůže se říci, že by to bylo v každém případě vedlo k dobrému. Tak jest to i s vírou, ani víra v každém případě nevede k dobrému.

Dovolím si upozorniti na to, že ti kteří Krista Pána ukřižovali, nebyli žádní nevěřící, to byli přísní věříci. To byl lid, který se přísně starého zákona držel, který jenom nemohl pochopit tu novou změnu.

Velectění pánové, a přece nemůžeme o nich říci, že ta jejich víra je vedla k dobrému, ta je vedla k tomu nejhoršímu. Velectění pánové, Vy snad řeknete: Ano, to byla židovská víra.

Mluvím tu sice co poslanec, který má immunitu, ale vím, že ta immunita jest dnes zde a zítra pryč a že jsem potom vydán všem následkům, které z mých slov pocházejí.

Z toho však si nic nedělám. Pokud jsem na tomto místě, jsem i povinen své mínění prokázati. (Dobře. ) Vy řekněte: ano, ale víra křesťanská, to jest něco jiného. Vezměme třeba víru katolickou. Nebylo snad katoličtějšího národa nad španělský.

A, velectění pánové, co Španělé spáchali v té horlivosti náboženské v Mexiku, co spáchali v Peru, nad tím dějiny pláčou (A což u nás v Čechách! Autodafé! Výborně! Tak jest!)

To nebylo neznabožství, to nebyli nevěrci, co to spáchali, to byli přísní věřící! U nás v Čechách, pánové, v husitských válkách a ve válce 30leté ani na té ani na oné straně nebyli nevěrci, na obou stranách byli věřící, velice věřící, až přílišně věřící (Tak jest!) a zpustošení české země bylo té přílišné víry následkem.

Velectění pánové! Víra něco musí v sobě míti, aby vedla k dobrému, ona musí míti osvícenosť, ona musí míti také vyšší stupeň vzděláni, a na to, velectění panové, nezapomínejte!

Proto myslím, kdybychom k tomu přistoupili, pak že by mezi námi sblížení bylo možné a snadné. My víru neodsuzujeme, my se proti víře nestavíme, my víry si vážíme, avšak jen potud, pokud ona opravdu vede k dobrému, a nechceme, aby opětně přišel čas, kdy by z víry mohlo nastati nové neštěstí národů, (výborně! Výborně!)

Velectění pánové! Pan hrabě Schönborn pravil, že naše školy dávají národu, což jeho jest; o tom, zdali dávají státu, což jeho jest, a zdali dávají církvi, což její jest, o tom pochyboval; ale na tom trval, že národu skutečně dávají, což jeho jest.

Velectění pánové! Pan hrabě Schönborn nemusil pochybovati o tom, že dává škola státu, což jeho jest, poněvadž docela dobře ví, že nařízeni onoho místodržitele českého, který se neprokázal býti přítelem českého národa, že nařízení tohoto místodržetele trvají posud ve školách (Tak jest! Hanba!) a že školní dozorci při svých inspekcích největší váhu kladou na to, zdali neblahá jeho ustanovení se zachovávají.

Také pan hrabě Schönborn nepotřeboval pochybovati o tom, zdali dávají školy církvi, což její jest. To se mohl jen optati duchovních úřadů a videi by, co všechno děti konají. Ale, velectění pánové, zdali školy dávají národu, což jeho jest, o tom mohl pochybovati (Tak jest! Výborně!), pravím znovu, o tom mohl pochybovati !

Národu, pánové, náležejí jeho dějiny; a o tom snad mezi námi nebude sporu, že česká mládež má znáti české dějiny. Česká mládež zná dějiny židovské, zná dějiny židovského národa (Hlas: Kde jest Březnovský?) a já nejsem proti tomu, já uznávám, že ty dějiny židovského národa v mnohém ohledu mohou i české mládeži posloužiti.

Jen vzpomeňte, velectění pánové, na to krásné, jak Mojžíš se ujmul lidu uštvaného; ten lid byl v područí Egypťanů, nejkulturnějšího národa tehdejšího, on sám se zabýval živností, o kterou řádný Egypťan ani nezavadil a která byla v největším opovržení.

To by za nynějších časů všecky židovsko-německé žurnály říkaly a dokazovaly, že takový lid musí zůstati ve věčném područí toho velkého kulturního národa. Ale Mojžíš nechtěl, aby tam zůstali, on je chtěl míti samostatnými a svobodnými, on o tom mluvil i s králem. Zároveň také vidíte, že 10 těžkých ran musilo přijíti na Egypt na tu kastovnickou říši, než vyprostila malý národ na svobodu.

To jsou, velectění pánové, velké věci, o kterých se může mnoho uvažovati a ještě mnoho jiných krásných přikladů máme v biblických dějinách. Ale velectění pánové, já jen to chci říci, jestliže biblickým dějinám u nás na školách vyučují a jestliže se myslí, že z toho žáci mohou míti užitek, tak snad tím spíše se může říci, že žáci pochopí české dějiny a že žáci z českých dějin také mohou míti užitek. (Výborně!).

A velectění pánové, my přece si musíme přáti, aby české dějiny byly vypravovány, ne sice v tom rozsahu, ale v tom duchu, ve kterém je sepsali přední naši dějepisci Palacký a, dejme tomu, i Tomek.

Ale, velectění pánové, tomu tak není. Podívejte se na tuto malinkou knížečku, (ukazuje knížku) je to 1000 slov z českých dějin; 1000 slov z českých dějin, to přece velectění pánové musíte připustiti, že to jest dosti málo, my bychom si přáli, aby několik tisíc, aby mnoho tisíc slov z českých dějin bylo do srdcí mládeže uloženo. Ale já tu knížečku chválím, je to knížečka upřimná srdečná, vroucí, a víte, že tato knížečka ze školních knihoven byla vyloučena? (Pohnutí Slyšte!) Z toho může poznati velectěný p. hr. Schönborn, že škola česká nemůže dávati mládeži to, co je národa.

Ale, velectění pánové, abych se ještě vrátil k tomu, co se týká viry, dovolte abych Vám zde něco přečetl z modlitební knihy, která nedávno vyšla na světlo; spisovatel její není jmenován, vyšla ve Vimperku, tiskem a skladem J. Steinbrennera. Je to modlitební kniha "Maria matka dobré rady. " V této modlitební knížce, kterou dostane do ruky i žena prostá a neosvícená, čteme mezi jiným: "Matky křesťanské jdouce za vzorem matky Boží, budou zrakem přísným přihlížeti, s jakým druhem obcuje jejich dítě" - podepíši -,, jaké náhledy sebou přináší z ulice" - podepíši - "a jaké ze školy, neboť Škola není bohužel za našeho věku vždy tím, čím by býti měla, stavem toliko vyučovacím, ale i vychovávacím; zhusta si dovolují ti, jimžto matky katolické svěřují své nejdražší klenoty, podrývati osvědčenou zázraky a velkolepou víru naši. " A teď přijde to hlavní. Dovědí-li se matky křesťanské, žé učitel jejich dítek je Člověk bez víry a což obyčejně bývá, člověk bez mravů, nenechají dítka svého kaziti, nýbrž učiní seč jsou, aby dítku jejich dostalo se vyučování křesťanského a vychování.

Tedy dítě má dávat na učitele pozor podle tohoto návodu, jestli učitel skutečně věří, jestli skutečně jest dobrých mravů, dítě má dávati pozor na učitele, a potom referovat doma. Není-liž to návod přímo k vyzvědačství ? Neblíží-li se to přímo k inkvisíci španělské, aby dítě samo vydávalo o učiteli svědectví, jestli ho uznává za dobrého katolíka čili nic. (Odpor. )

Ano, velectění pánové, zde jest v této knize, račte si to laskavě přečísti.

(Hlasy: Nemravné jest to !)

A jestliže to zde říkám, činím to jen proto, poněvadž jsem k tomu slovy pana hraběte Schönborna byl přiveden.

Já jsem prosil nejvyššího pana maršálka, aby dovolil referovati o tom, na čem se školská komise usnesla před několika dny, totiž o návrhu, jejž svého času podal p. posl. dr. Herold, který já od něho převzal, o návrhu na změnu discipliny řádu učitelského.

Nejvýšší pan maršálek uznal, že by návrh ten nemohl již zde býti projednán. To tudiž, o čem pracovala školská komise, při zavření letošního sněmu vyšlo by na zmar, to by tedy bylo uloženo ve hrob zapomenutí, a musilo by se pracovati o věci té znova.

Já sice vím, že tímto návrhem jak jej zde podávám, nesplňují se ještě přání učitelů, poněvadž se jenom činí návrh, aby zemský výbor v dorozumění s c. k. zemskou školní radou o tom uvažoval a sám potom zprávu a návrh podal, tedy nic takového, co by skutečně již nápravu přivedlo, nýbrž jen věc, která ten náš konečný cíl přivede o krůček blíže, ale ani ten krůček bychom nevykonali, jestliže by se nestala nějaká opatření, aby aspoň poněkud ten návrh a to usnesení školní komise bylo zachováno.

Já tedy dovolím si Vám odporučiti, abyste se usnesli laskavě na následující rezoluci:

Zemskému výboru se ukládá, aby v náležitou úvahu vzal a v dorozumnění s c. k. zemskou školní radou v nejbližším zasedání přiměřený návrh podal, kterak prospěšně změniti nynější disciplinární řád, pokud se týče předkládání osob učitelských z příčin služebních, dále pokud se týče stupnice trestů disciplinárních a způsobu, kterým disciplinární řízení vésti se má a posléze pokud se týče dozora na politické chování učitelů a tajné kvalifikace, maje při tom zřetel k návrhu podanému v přídine té dne 30. prosince 1895 na změnu § 16., 26., 38-44 zem. zak. z dne 19. pros. 1895 a částečně týchž paragrafů zem. zákona ze dne 13. května 1894, jakož i ku zprávě školské komise o návrhu tom ze dne 24. února 1898.

Velectění pánové, jde tu o to, aby učitelé byli postaveni pod soud rozumný, aby nebyli vydáni, jak se to nynějšího Času tu a tam dělo, libovůlí školních inspektorů, aby nebyli podřízeni anonymním udáním. Na to učitelstvo nejvíce si stýská, pod tím nejvíce trpí a to přispívá také dosti značnou měrou k demoralisaci, neboť, kde anonymní udání rozhoduje o působnosti učitelské, tam ovšem přestává všechna spravedlnost. Vy tedy nechybíte a můžeto to před svým svědomím úplně zodpovídati, když tuto resoluci budete podporovati, oč Vás prosím (Výborně ! Řečníku se gratuluje. )

Nejv. maršálek zemský: Žádám pány, kteří podporuji resoluci p. posl. Sokola, by vyzdvihli ruku.

Jest dostatečně podporována.

Přichází nyní k řeči pan poslanec Krejčik.

Dávám mu slovo.

Posl. Krejčik: Slavný sněme! Všeobecně se tvrdí, že školství jest nejdůležitější a nejdrahocenější statek každého vzdělaného národa.

Podpisuji úplně tento výrok a není také divu, že co rok, kdykoliv máme příležitost jednati na tomto sl. sněmu o záležitostech školských, rozčeří se mocně vlny sněmovního jednání, poněvadž školství národní i školství odborné zasahuje tak daleho do duševního zajmu celého národa

A nejen, že Školství zasáhá tak daleko ve vzdělání národa, ale školství naše zasahá citelně také do financí království Českého a béře citelně v nárok zemské příjmy a zemská vydání.

Budiž mi tudíž dovoleno, sl. sněme, abych v tomto směru prosil o laskavou pozornosť a budiž mi dovoleno, abych poukázal ještě na některé stížnosti, které v oboru školství národ náš nepřestává pronášeti.

Národní školství v království českém vyžaduje, velectění pánové, podle rozpočtu nám předloženého celkem 13, 488. 000 zl. a, jelikož okresy školní hradí asi 4, 256. 000 zl., připadá na zemský příspěvek 9. 231. 000 zl., jinak, dle zprávy komise rozpočtové, 9, 100. 000 zl.

To jsou, velectění pánové, zajisté velmi značné oběti, které přináší národ náš za účelem vzdělání svého dorostu. Avšak myslím, že mohu směle konstatovati, že národ náš nikdy nelituje nákladu tohoto, poněvadž ví, že každý náklad na školství věnovaný přináší své ovoce, a jest zajisté nad jiné plodný.

Avšak přes to, pánové, že náš národ tak rád a tak veliké oběti přináší pro své školství, musíme se stále a stále obírati stížnostmi, jež ze síně tohoto sl. sněmu téměř ani nevycházejí.

Zvláště dovoluji si Vás, velectění pánové, upozorniti na to, že již předešlého roku projednáván byl v tomto sl. sněmu návrh zákona prof. Dra Čelakovského ohledně vydání zákona pro minoritní Školy, zejména ve zněmčeném území v království Českém. Návrh ten a jeho osnova byla přijata v tomto sl. sněmu.

Avšak jest ku podivu, velectění pánové, že, ačkoliv tolik různých záležitostí na tomto sl. sněmu bylo letos projednáno, že tento, pro naše české menšily, pro naše obyvatelstvo, jež osudem svým roztroušeno jest v německých okresích, pro rodinu našeho dělnictva českého tak důležitý zákon, nebyl dán letos na denní pořádek sněmovního rokování.

Ze všech stran ponášena byla otázka, proč že se tak nestalo? Z mnohých stran jsme slyšeli tvrzení, že prý tento zákon nebyl předložen z ohledu na německé krajany naše, z ohledu na krajany druhé národnosti.

Jest toho, velectění pánové, litovati, že tak důležitý zákon nebyl předložen slavnému sněmu. Jest toho litovati tím více, poněvadž, velectění pánové, takovým odkladem tak důležitých zákonů se nemírní nikterak protivy národnostní.

Jest bohužel pravda, velectění pánové, že žijeme ve znamení bojů národnostních; ale myslím, že není správné, když se má za to, že odkladem zákona, jímž by se urovnaly tyto neblahé poměry v království Českém, přispěje se ku zmírnění těchto protiv.

Myslím, že právě opak jest pravdou. Neboť obyvatelstvo německé tohoto království vidouc, že v zákonodárných sborech nepřikročuje se k zákonnému urovnání těchto neblahých poměrů, nabývá jen větší ještě odvahy ve příkrém vystupování proti národnosti naší, a právě tím ještě se podporuje ona troufalost, ona domýšlivost, ano, já si dovoluji tím pravým jménem to nazvati, ona vášeň a chauvinismus některých našich německých krajanů vůči všemu českému a zejména vůči nemajetnému českému dělnictvu, které jest ovšem vydáno na pospas německému nepřátelství, které jest téměř bezbranným proti všemohoucím německým purkmistrům. Proto pokládal jsem za nutné, vysloviti politování, že tak důležitý zákon, jako jest zákon o upravení škol pro naše české menšiny, nedošel přede vším jiným k zákonnému projednávání.

Na důkaz pravdivosti svých slov, že tyto odklady nepřispívají nikterak k tomu, by se mírnily nepřátelské poměry, dovoluji si Vás, pánové, upozorniti na řadu nesčetných interpellací, které právě v tomto ohledu jsme slyšeli na tomto slavném sněmu.

Velectění pánové, zajisté jsou Vám v živé paměti interpellace zde podané ohledně Ledvic, kde dvoutřídní škola česká tyla již povolena zemskou školní radou, ale podle rozhodnutí správního soudního dvoru byla opět zavřena, a to pro nahodilé formální chyby, které se vyskytly v jednání úředním.

Nechci zacházeti do otázky té, abych probíral ji do detailů, ale dovoluji si tvrditi, že tím usnesením hozena znova potrava svárům národnostním. Tímto usnesením ukončení těchto sporů jest jen oddáleno a oněm živlům mezi německými krajany, kteří pracují výhradně v těchto, národních štvanicích, dostalo se nové látky a nového povzbuzení ku nesmířlivosti.

Budou Vám známy, pánové, události v Bruchu a v Mostě, kde čeští rodičové přes dobrou vůli tamnějších úřadů a jiných úředních činitelů nuceni byli posílati děti do školy, která zřízena byla tak nedostatečně, že 300 českých dětí vehnáno bylo do jediné školní světnice, která neodpovídala ani zdravotním ani stavebním předpisům.

Budou Vám, velectění pánové, zajisté známy případy z Podmoklí, Žatce i Jablonce, kde došlo to tak daleko, že poštvaný německý lid - já neodsuzuji šmahem všechen lid německý - tak daleko se zapomněl, že hnal přímým útokem na budovu školní, tak že nejen žactvo, ale i učitelstvo i české obyvatelstvo tamní na životě ohroženo bylo.

Bude Vám, pánové, zajisté živě znám případ ve Vlčkovicích u Králové Dvora, kde přepadeni byli čeští studující, když vraceli se pokojně za průvodu svých profesorů z výletu, a z poslední doby, velectění pánové, všichni pamatujete se zajisté na nejnovější případ z Bilíny, kde zahájeno bylo proskribování českých rodičů a donucování, aby vzali dítky své zpět z české školy, spůsobem nad jiné neslýchaným. Tam vydán byl hotový ordre de bataille na vyhubení všeho českého živlu.

A to se děje bohužel v naší vlasti, v království českém, tam, kde stojíme na vlastní po otcích zděděné půdě!

Nedivím se konečně, děje-li se to tak v jiných zemích, kde Český živel jest v menšině. Dovoluji si připomenouti jen návrh Koliskův, který podán na dolnorakouském sněmu.

Odiosní návrh ten, neváhám jej tak nazvati, čelí přímo k tomu, aby způsobem násilným zavedeno bylo výhradně německé vyučování na české škole nejen ve Vídni, kde jsou statisíce českých obyvatelů, ale i v takových obcích v Dolních Rakousích, které před lety byly a ještě jsou obcemi ryze českými a kde jest velké množství ryze českého žactva.

Na základě všeho toho přicházíme k poznání, že není možno, abychom tyto poměry nechávali dále neurovnány, nýbrž že jest naléhavá toho potřeba, aby poměry tyto se konečně urovnaly. A tu zdá se mi, že nejlepším k tomu prostředkem jest zákon prof. Dra Čelakovského a proto vyslovuji přání, aby co nejdříve tento návrh ve sl. sněmu projednán byl.

Avšak jsou ještě jiné stesky, velectění pánové, na které stěžuje si nejen naše obyvatelstvo, ale také učitelstvo na školách národních.

Dnešní jednání jest ovšem již příliž ve spěchu konáno, než abychom se mohli dopodrobna zabývati těmito stesky, avšak přece budiž mi dovoleno na některé zejména naléhavé případy upozorniti.

Tak ku příkladu učitelstvo naše stěžuje si do toho, že školní inspektoři vybíráni jsou ponejvíce z řad profesorů na středních školách a učitelstvo naše pronáší přání, aby v přední řadě byli vybíráni z řad učitelstva obecných a měšťanských škol.

Přání toto jest zajisté plně odůvodněno, poněvadž učitelstvo naše tvrdí, že právě inspektoři, kteří by vyšli z řad učitelstva, znají co nejlépe potřeby národních škol a mohli by služby inspektorů s nejlepším prospěchem konati.

Tu však narazíme na překážku substituce učitelů, kteří by byli povoláni k tomu úřadu, poněvadž vláda vzpírá se, aby ze svých prostředků substituci tuto platila.

Jest tedy potřebí, abychom žádali a naléhali na to, aby stát povolával, když ne výhradně, tedy rozhodně ve větším počtu inspektory z řad učitelů obecných škol a aby zároveň také hradil náklad na tyto inspektory, zejména náklad na substituci jejich, aby náklad tento nemusil opětně nésti zemský školní fond.

Ovšem musím při této příležitosti také poukázati k tomu, že nejsme přáteli toho, aby školní inspektoři byli stabilisováni, poněvadž tím způsobem vyvinul by se z nich jistý nový stav úřednický, což ovšem nemůže býti v našich intencích a naopak bychom si přáli, aby po jisté řadě let, když by vykonali úřad inspektorský, vraceli se opět k původnímu svému povolání a na původní své působiště do Školy národní neb mešťanské.

Slavnému sněmu byla předložena ještě celá řada důležitých věcí školských.

O zrušení školního platu zmínil se již pan kolega poslanec Konig, o změně disciplinárního řádu učitelského zmínil se již pan poslanec Sokol, a bylo by tedy zbytečné o tom dále se rozšiřovati. Avšak, velectění pánové, jsou ještě jiné věci, zejména otázka učitelského služného na Pražských předměstích.

Jest to otázka důležitá a naléhavá a jest žádoucno, aby byla rozřešena a přišla opětně o krok ku předu.

Jedná se zde velectění pánové hlavně o obce Vršovice, Libeň, Nusle, Pankrác, Košíře a některé ještě jiné obce, které přiléhají ku Praze a které dosud zařaděny byly do II. ano i do III. tř. služného učitelského.

Tím ovšem se stala jistá křivda tamnímu učitelstvu, poněvadž nesmíme zapomínati, že obce ty tak těsně souvisí s Prahou a její předměstími, že tvoří téměř jeden komplex.

Ano, jsou poměry tak utvářeny, že se stává, že na jedné straně ulice učitel, který tam působí, jest ve vyšší třídě a druhý učitel působící náhodou na druhé straně ulice - jest v nižší třídě platební.

Drahotní poměry v těchto místech zrovna jako na Vinohradech, Smíchově či v Praze jsou úplně stejné.

Obyvatelstvo dostouplo tam velikého již počtu, školy jsou tam přeplněny a sice takovým způsobem, že učitelstvo tamní následkem toho má namáhavější práci s vyučováním, nežli jinde.

Jelikož drahotní poměry jsou tam stejné jako v Praze, přimlouvám se za to, aby tyto žádosti těchto předměstských obcí byly slavnému sněmu při nejbližší příležitosti, a to stane se ještě dnes, při zprávě školské komise p. prof. Celakovským předložené doporučeny a prosím, by slav. sněmem byly tyto prosby také vyplněny.

To tím spíše, že vyplněním těchto žádostí nezvýší se nijak aneb jen měrou velíce nepatrnou náklad na potřeby školství a není tudíž na překážku námitka, že by tím zemské finance nad míru byly obtíženy.

Ku konci pronáším ještě jedno přání a sice v tom směru, že by bylo potřeba jisté nápravy v tom, aby se slavný sněm vždy dozvídal v pravý čas, kterak byla usnesení komise školské c. k. zemskou školní radou vyřizována.

V této věci máme co dělati již se staršími stesky; stěžuji si znova do toho, že v komisi školské, která jest prodchnuta vždy dobrou vůlí a blahovůlí jak vůči učitelstvu, tak vůči školství národnímu vůbec, nicméně činnost komise školské často setkává se s jistým neurčitým výsledkem svých snah a následkem toho ozývají se i hlasy, jež si stěžují na jakousi sterilnost komise školské.

Dokud jsem měl česť účastniti se jednání v komisi školské, musím konstatovati, že neschází nikdy dobré vůle ani komisi školské, ani neschází na dobré vůli vysoce ctěného předsedy komise školské, pana kapitulního děkana Hory, ani jednotlivých referentů komise školské.

Avšak stává se často, že o všech usneseních komise, která jsou přikazována zejména c. k. zemské školní radě k dalšímu řízení, nedostává se zpráv ve sněmu o tom, kterak tyto záležitosti byly vyřízeny. Bývají to zejména zprávy, kde jedná se o zlepšení materielních poměrů učitelů, dále v případech započítávání let sazebních, v případech upravování výslužného, poskytování darů z milosti, příspěvků vdovských a vychovatelských. V takových případech přes usneseni komise školské nedostává se sl. sněmu nijakých zpráv o osudu žádostí těchto.

Jest to na závadu jednání sněmovního.

Dovoluji si tudíž slavnému sněmu předložiti resoluci směřující k nápravě a odstranění těchto stesků a prosím Vás, velectění pánové, abyste ji ráčili laskavě podporovati. Dovolím si tuto resoluci přednésti:

Slavný sněme, račiž se usnésti: Zemský výbor se vyzývá, aby k tomu působil, aby c. k. zemská školní rada ke svým výročním zprávám o stavu národ-

ního školství v král. Českém přikládala též výkazy, neb jinak předkládala zprávy slavnému sněmu o tom, jakým způsobem byly vyřízeny záležitosti školské a učitelské, jež slavným sněmem ji byly přikázány k dalšímu řízení. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Krejčík navrhl resoluci.

Žádám pány, kteří tuto resoluci podporují, by vyzdvihli ruku.

Jest dostatečně podporována.

Jest ještě přihlášen k řeči pan posl. Kudrnka a pan poslanec dr. Čelakovský mne požádal, abych mu dal slovo k formálnímu návrhu.

Posl. dr. Čelakovský: Dovoluji si učiniti návrh na konec debaty. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádám pány, kteří přijímají konec debaty, by vyzdvihli ruku.

Konec debaty jest přijat.

Dávám slovo jedinému řečníku, který jest ještě zapsán, panu poslanci Kudrnkovi.

Poslanec Kudrnka: Slavný sněme! V této pokročilé době a byv požádán od svých soudruhů nebudu Vás dlouho zdržovati a dovolím si předem prohlásiti, že, ač ve vývodech svých odchyluji se do jisté míry od stanoviska, které zaujal v tomto slavném sněmu pan posl. König, totiž co se týče zrušení školního platu, s ním úplně souhlasím.

Prohlašuji, že já též na tomto stanovisku v té věci stojím a lituji, že v tomto slavném sněmu nenašlo stanovisko to většiny.

Něco podobného se sice dělo, že i obce nestály na stanovisku tom, a já mohu v tomto ohledu konstatovati, že v jisté obci, která před třemi roky ve svém obecním výboru jen jedním hlasem se vyslovila pro zrušení školného, v poslední době během jednoho roku, týž obecní výbor, snad všichni jeho členové, kteří tenkráte pro zrušení školného nehlasovali, jednomyslně se usnesli na zrušení školního platu. Pánové, již loni jsem poukázal k tomu a opětně nyní k tomu poukazuji, že vybírání školního paušálu jest obcemi po většině již zrušeno a že zrušením školného by snad kapsa poplatniků nepřišla k újmě.

Avšak, pánové, do jisté míry si přece musím stěžovati, poněvadž hodlám ku konci svých výkladů navrhnouti resoluci, totiž, že návrhy resoluční v tomto slavném sněmu malého uvažování nalézaji.

Já jsem měl příležitossť loni navrhnouti slavnému sněmu resoluci, která byla také slavným sněmem podporována a odkázána rozpočtové komisi.

Panové, co by se dělo s resolucemi, kdyby sněm byl uzavřen, když sněm byl lonského roku prostě odročen! Resoluce byly přikázány rozpočtové komisi, avšak letošního roku ani rozpočtová komisse ani zemský výbor o resolucích těchto nepodávají žádné zprávy; a zpráva ta po mém zdání skromném by byla velmi přispěla k objasnění otázky o zrušení školného, neboť se měl vypočítati effekt, který vyměřováním a vybíráním školního paušálu nastává, poněvadž loni jsem již dokázal, že obec pražská při vybírání vojenské taxy vynakládá tolik, mnoho-li celá taxa obnáší. A tu jsem také myslil, a jsem si jist, že by effekt tento nebyl daleko od toho, že ukládání paušálu stojí zrovna tolik, jako tento paušál vynese.

Již ale jsem poukázal k tomu, že obce po většině paušál tento 50, 57, i více percenty musí ve způsobě přirážek obecních platititi, a trvám na tom stanovisku, že poplatníkovi jest to jedno, jestli platiti má onen školní paušál ve způsobě přirážky obecní, okresní nebo zemské. Jest to jedno, jestli se platí celý obnos v celku ve způsobe prirážky zemské aneb po částech jako přirážka obecní, okresní a zemská. Přirážky zemské by tím stouply, ale odpadly by přirážky obecní i okresní, tak že zatížení poplatníků nebylo by snad větší.

Paušál Školní, pánové, se vyměřuje dle jednotlivých tříd; tyto třídy platu školného jsou rozdílné, tak již loni jsem měl tu čest poukázati k tomu, že nejsou ve shodě s platy učitelskými, totiž, že se stává, že učitel požívá platu dle třídy první, kdežto obec dotyčná může býti povinna platiti i dle třídy čtvrté.

Na rozdíl ten jsem měl loni čest poukázati, ku kteréžto svoji řeči opět poukazuji a, poněvadž školné podle 4. třídy je nejmenší, je zajisté snahou, aby všechny obce do této 4. třídy se dostaly.

Avšak, velectění pánové, zemská šk. rada neprovádí revisi těchto tříd a jest na jednotlivých obcích, aby samy se ucházely o toto vřadění do 4. třídy. A tu bohužel musím konstatovati, že zařaďování toto velmi dlouho trvá, než k místu přijde, než se žádosť podaná příznivě neb zamítavě rozhodne.

Myslím, že by bylo tedy potřeba zde nápravy.

Jest si přáti, abych dloho neunavoval, prohlašuji to hned, bychom mohli pokročiti dále, by se zařaďování do 4. třídy umožnilo, zejména v tom případě, že těm obcím, které školní plat samy uznaly za nutno zrušiti, se dá právo, aspoň do té doby nežli školní plat vůbec zrušen bude a přeji si, by se tak co nejdříve stalo, aby aspoň tyto obce byly vřaděny do 4. třídy platu školního, totiž do nejnižší třídy.

Vzhledem k tomu opakuji opětně, abych slavný dům nezdržoval, že poukazuji na svou loňskou řeč, kde jsem měl česť otázku tuto důkladně odůvodniti, a navrhuji slav. sněmu následující resoluci k laskavému přijetí:

Slavný sněme, račiž se usnésti: Zemskému výboru se ukládá, aby dohodnul se s c. k. zemskou školní radou v tom směru, by aspoň ty obce, které vybírání školného zrušily, zařaděny byly do 4. třídy platu školního, a aby učinil opatření, by při ustanovování paušálu školního dostalo se takovým obcím slevy nejméně 60%.

Při tom dovoluji si upozorniti, že již loňského roku slavný sněm ráčil povoliti školním okresům městským slevu vyšší nežli 40%, a prosím, aby slavný zemský výbor vzal ohled k loňským resolucím, které nechci opakovati, a prosím pana referenta zemského výboru, aby resoluce ty slavným sněmem podporované a komisi rozpočtové přikázané vzal v náležitou úvahu a o nich zprávu podal.

Nejvyšší maršálek zemský: Rokování jest ukončeno.

Přijdou ještě k řeči pan posl. Dr.