Přichází nyní k řeči pan poslanec dr. Grégr.

Dávám mu slovo.

Posl. dr. Eduard Grégr: Slav. sněme!

Budiž mne dovoleno na vývody, které zde pronesl p. vládní zástupce, několika slovy, několika poznámkami odpověděti.

Pan vládní zástupce měl za svou povinnost upozorniti na to, že zemský výbor se schválením slav. sněmu chce rozmnožiti svůj personál konceptní o 1 sílu, a ta sila že má býti lékař.

Pan vládní zástupce byl tak laskav upozorniti nás na to, že kompetence zemského výboru, co se týče zdravotnictví, jest na základě platných zákonů a sice hlavně zákona říšského z r. 1870 tak velice obmezena, že se obává p. vládní zástupce, abychom snad tuto kompetencí tím jaksi nepřekročili, kdybychom si zvolili za úředníka zemského lékaře. Nu, pánové, já děkuji za dobrou vůli a dobré mínění, které p. státní zástupce má, avšak jest pravda a bohužel je to pravda, že kompetence sněmu a zemského výboru jest co se týče zdravotnictví skutečně tak obmezena, že velmi málo nám zbývá ingerence, co se týče zdravotnictví zemí našich, ale je to bohužel - pravím bohužel - úplně pravda, i kdyby kompetence byla širší a kdyby zemský sněm a zemský výbor měl více práva zasahovati do zdravotnictví zemského, přece by to poněkud jinak vypadalo a to zdravotnictví by více vzkvétalo, nežli když jest obmezen pouze na činnost zeměpanských orgánů. (Výborně!)

Jestli nějaká snaha, kterou má v tom ohledu vykonávati zemský sněm, musí ta snaha směřovati k tomu, aby právě kompetence zemského sněmu, co se týká zdravotnictví, byla rozšířena (Tak jest!) a kompetence státní aby byla obmezena; co se tyče ale toho, aby ten úředník nepřekročil kompetenci, která mu zákonem jest vyměřena, nu tedy ovšem zemský výbor nepotřebuje takového podotknutí.

Zemský výbor jest si vědom těch mezí své kompetence, a zajisté také v těch mezích své kompetence bude jednati a kdykoli by tu svou kompetenci překročil, jsem přesvědčen, že v té věci zajisté sl. místodržitelství bude na stráži a že ihned svou kompetenci bude hájiti proti zemskému výboru.

Tedy tolik, co se týče té první poznámky.

Co se týče vývodů zeměpanského komisaře, týkajících se všeobecné nemocnice pražské, ovšem, velectění pánové, zde v tomto sl. sněmu, řekl bych, po několik let při debatě budžetní na to poukazováno, že v této všeobecné nemocnici pražské jest celá řada vad a nedostatků.

A vším právem na to poukazováno, neboť kdo zná - a pan zástupce vlády zajisté sám dá za pravdu, že jest velmi mnoho nedostatků, a že jest velmi mnoho potřebí opraviti.

Ovšem podotýkám k objasnění celé věci, že správa zdejší nemocnice nikterak nespadá do oboru činnosti zemského výboru, nýbrž, že jest vyjmuta z řady nemocnic zemských, že správa zdejší nemocnice spadá do kompetence místodržitelství resp. vlády, a že tedy, jestliže takové vady se tam vyskytují, není to vinou zemského výboru, neboť tento v této věci, co se týče nemocnice pražské, nemá žádného jiného práva nežli platiti na ni, ale poroučeti nemá pražádného práva. A platí hodně. Já nevím, mnoho-li, ale myslím, že jistě přes 100. 000 zl., zkrátka nemocnice pražská nás stojí horrendní peníze. A tu stěžuje si pan vládní zástupce, že prý platíme málo, poněvadž taxa jest nepoměrně nízká. Pravda, platíme jen 84 kr. a možná, že ve Vídni platí více, ale jest to nejvyšší taxa mezi všemi veřejnými nemocnicemi v Čechách; že taxa není malá, nýbrž že jest větší než vlastně máme povinnost platiti, to dokázala zemská účtárna sl. místodržitelství před několika lety nezvratnými ciframi, a přece není možno, abychom ve věci přišli k nějakému konci. Přece musíme platiti dále. Když vládní zástupce poukazuje na to, že jinde platí se více, pak pravím, že poměry sice neznám, ale že jsem přesvědčen, kdyby nemocnice byla ve správě zemské, že bychom s tou taxou úplně vyšli. Proč jest zapotřebí větších výdajů na taxu za den a za osobu ? To přijde na účet klinik. Kdyby nebylo klinik, které vyžadují mnohem větší náklad, úplně bychom s taxou 84 kr. vyšli, a snad by byla taxa ta menší.

Avšak kliniky nepatří do správy zemské, to jest věc státní, a kliniky mají to plus, které na ně padá, uhraditi.

To jsou tedy věci, co se týče taxy. A jestliže si pan vládní zástupce na to stěžoval, že nemocnice zdejší jest přeplněna, že nestačí, a že by bylo zapotřebí, aby byly jiné nemocnice zřízeny, a sice hlavně nemocnice v předměstích pražských, já s ním úplně souhlasím, že by bylo dobře, kdyby takové nemocnice byly zřízeny, ale k tomu nemá zemský výbor žádné moci, ani místodržitelství, aby naše okresy, obce a předměstí pražská přinutilo, aby nemocnice stavěly.

Byla anketa také zde svolána - pan vládní zástupce sám byl v takové anketě, kde byli zástupci vůkolních předměstí pražských svoláni a kde se jim kladlo na srdce, aby stavěli všeobecné nemocnice.

A odpověď byla: My bychom rádi to učinili, ale v naší bídě a nouzi nemůžete takových obětí od nás žádati.

A co se týče obětí, které přináší národ český na veřejné zdravotnictví a hlavně na nemocnice, to jsou oběti veliké, a v tom ohledu nemůže se činiti našemu národu žádná výčitka, poněvadž během 10 let postavil celou řadu nemocnic okresních v Čechách, rok co rok povstávají nové okresní nemocnice, a sice s velikým nákladem.

Taková nemocnice stojí 120, 160 až 200 tisíc zlatých, a to jest obětavost na základě skutečné humanity našeho lidu, i při těch nynějších poměrech finančních ve kterých se nalézá, to jest skutečně obětavost taková, která by skutečně nenašla tak snadno podobného příkladu v jiných zemích.

V tom ohledu nemůžeme si tedy dělati žádných výčitek, ale nutiti naše obce, nutiti naše okresy, aby přes své síly stavěly nemocnice, kdežto stát na to ničím nepřispívá, to nemůžeme.

To jest, co jsem chtěl odpověděti na vývody pana vládního zástupce.

Jenom ještě podotýkám, když jde o všeobecnou nemocnici, ačkoliv tato spadá do správy státní, že sněm má zajisté právo o tom debatovati, o tona jednati a na tyto poměry poukázati, poněvadž na to platí takové veliké sumy peněz. (Výborně !)

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo více ku slovu přihlášen?

Pan posl. Dr. Dvořák se hlásí o slovo. Dávám jemu slovo.

Posl. Dr. Dvořák: Slavný sněme! Na základě slibu daného Jeho Jasnosti nejvyššímu panu maršálkovi obmezím se toliko na několik slov a sice ohledně obav, které vznešený byly velectěným panem zástupcem vládním, že by snad stanovení zdravotní komise zemské anebo místa zdravotního referenta insolvovalo jakési zasahování do ingerence správy státní zdravotní.

Zde není třeba žádné obavy a zde mohu říci, že obava ta, jako by působnost tohoto referenta při zemském výboru byla na základě stávajícího zákona příliš obmezena, není podstatná, poněvadž máme ji v mezích nynějšího zákona, který připouští sice, jak pan zástupce zemského výboru byl připomenul, toliko skrovnou působnost, přece ale dosti velký obor působnosti pro tohoto konceptního úředníka zejména ve zdravotnictví zemském. Mohu říci, že působnost jeho bude velmi blahodárná, a může jen vítati správa státní, že země chápe se tak vřele provádění těch veškerých intencí, aby zdravotnictví prováděno bylo v obcích i nemocnicích se vší zevrubností.

Co se týče toho, že by dozor státní vylučoval působnost a obmezoval tak blíže přílišně hranice, tu musím připomenouti, že sice zákon z r. 1870, jak byl připomenul pan vládní zástupce, dává státní správě do moci vrchní dozor nad zdravotnictvím, že však tím není řečeno, že zákon stávající neposkytuje možnosti ani orgánům autonomním, aby prováděly zákony stávající, tedy může býti vrchní dozor v ingerenci státní.

Všeliké to provádění zákonů, velectění pánové, náleží vším právem do kompetence orgánů samosprávných. Já připomínám, že to provádění jest velmi důležité a že jest žádoucí. To uznáno bylo také druhdy v říšské radě vládním sekčním přednostou baronem Erbem, kde on řekl výslovně, že obvodní lékařové jsou otevřené oko, jež bdí na místě samém nad prováděním zdravotnických nařízení. Já v tom ohledu mohu říci, že není třeba obavy, že by snad ten příští referent zemský neměl dosti rozsáhlé působnosti. Jen stručně naznačím, jak velikou bude míti působnost, jestliže cituji § 14. zákona ze dne 5. března r. 1888, kde výslovně se praví:

"Výbor zemský vykonává vrchní dohled na správu všeob. nemocnic veřejných; na něj záleží, aby každoročně zaslané účty správ o hospodářství nemocnic zevrubně prohlédl, a příslušné vyřízení vydal; jest také oprávněn vlastními orgány svými nebo jinými příslušnými orgány, jež k tomu ustanoví, podrobovati nemocnice přímé prohlídce v příčině jich hospodářství, a to po případu též za účastenství úřadů zeměpanských, pokud by šlo o řízení lékařské, i zaříditi čeho třeba k odstraněni vad shledaných!"

Z toho vidíte, že zemský výbor má právo ohledně lékařského působení vésti vrchní dozor nad nemocnicemi, a jest z toho patrno, když má vésti vrchní dozor, že má míti síly, které by dozor vedly, neboť bez toho referenta nemůže dozoru vésti. Mimo to poukazuji na domácí řád nemocnic, který byl vydán, a na instrukci lékařů nemocničních, kde se přikazuje velmi mnoho lékařů. A poněvadž tyto nemocnice patří do správy zemské, má zemský výbor, když dá instrukci, nejen právo, nýbrž i povinnosť, aby vedl dozor nad vykonavateli v těchto nemocnicích. To se samo sebou rozumí.

Mimo to zdravotní zákon ze dne 23. února r. 1888, týkající se zdravotní služby v obcích, má také prováděti nařízení a instrukce, ve kterých se ukládají mnohé povinnosti obvodním lékařům. Jestli nemá zemský výbor dozorce zvláštního, který bdí nad tím, jestliže obvodními lékaři konané povinnosti na základě zákona se vykonávají tak, jak by bylo žádoucno a jsou-li proto mnohé stížnosti na obvodní lékaře, tož jakmile bude referent, bude provádění instrukcí jednotlivých mnohem dokonalejší.

Z toho jest patrno, že zřízeni zvláštního referenta při zemském výboru jest netolika žádoucí, nýbrž že jest možné, že obor působnosti jeho bude velmi rozsáhlý a že působnost ta, která půjde parallelně a convergentně s orgány státními bude velmi blahodárná pro veškeré zdravotnictví a pro obyvatelstvo celého království.

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám slovo p. posl. dru Podlipnému.

Posl. dr. Podlipný: Dva výroky, slav. sněme, velectěného pana státního zástupce mne nutí, že se chápu slova, a sice první ten, ve kterém pravil, že ústavy, zejména všeobecná nemocnice pražská, jsou státními ústavy, tedy majetkem podle toho nepochybně státu; druhý výrok ten, že není dostatečným způsobem postaráno o veškeré potřeby, a že tedy jaksi povinností jest zejména obcí a v první řadě asi myšleno na Prahu - také povinností Prahy, aby těm nedostatkům a potřebám nemocnic odpomohla.

Co se týče prvního, mám za to, že povinností jest vysloviti se následujícím způsobem, a poněvadž "qui tacet, ubi loqui debeat, consentire videtur, " poněvadž by se mohlo zdáti, že ten výrok jest nepochybného rázu. Já mám za to, že tak nepochybného rázu není. Jest pravda, že všeobecná nemocnice nese název., císařsko-královská, " ale zda jest majetkem státu nepochybným, zda zejména není majetkem obce pražské, a vůbec jaký její poměr k obci a zemi jest, do dnešního dne není zjištěno. (Slyšte!)

Již statutem obecním provisorním z r. 1851 daným pro královské hlavní město Pražské výslovně se ustanovuje, že poměr k nemocnici pražské bude s vládou konečně vyřízen ve vyjednávání s vládou. To vyjednávání s vládou posaváde není ukončeno Jest pravda, že mnohý již byl pokus, že zejména také zemský výbor království českého ve věci této své doby jednal, že podobné šetření se konalo, že bylo dlouho vyjednáváno mezi zemským výborem a vládou, ale poměr k obci Pražské definitivného vyřízení posud nenašel.

Historický vývoj všeobecné nemocnice jest, jak známo, vylíčen velmi podrobně v díle vydaném ředitelem této nemocnice, panem radou Šťastným a z vylíčení toho vychází, Že vlastně nemocnice povstala z dobročinných darů měšťanstva pražského v první řadě ve prospěch nemocných Prahy. (Slyšte!)

Myslím, že vyznívá to také v tom, jak velmi dobře podotkl pan vládní referent, že pražští příslušníci požívají listé výhody tím, že menší sazba pro pražské příslušníky ve všeobecné nemocnici je ustanovena.

Ale, jak jsem již pravil přes veškery ty nehody a osudy, které se s nemocnicí dály zejména v těch dobách, když nemocnice vládla velkým jměním, kdy vídenské vlády dovedly docela dobře anektovati tyto peníze, docela dobře s tím ústavem takovým způsobem zatočily, že se prohlásil za dob josefínských za státní ústav, při čemž nebylo se dotazováno ani obce pražské ani sněmu král. Českého, přec později nastaly doby a zejména, když pokladny nemocnice byly zase vyprázdněny bylo to v letech 30tých nebo 40tých kdy skutečně bylo dotazováno se obce Pražské, zdali by nechtěla vlastnictví této nemocnice se uimonti.

Zástupcové tehdejší ovšem se rozpakovali k vlastnictví se přímo hlásití proto, poněvadž byla nemocnice zbavena veškerých prostředků a velmi dobře pravil pan zemský referent, že takovéto ústavy potřebují také reserv ní fond, ona ho potřebovala, třebas nebyla na tom pěkném stupni jako nyní i tehdá, ale tyto fondy ještě nebyly,

Nicméně, když jak jsem již podotknul, provisorní statut pro královské hlavní město v letech 1850 byl vydán, tehda výslovně stalo se ustanovení o tom, že otázka nemocnice pražské má býti předmětem jednání vlády s obcí pražskou.

A tu již od let 1860 se zasazovalo zastupitelstvo pražské a zejména byl to zesnulý nedávno radní městský Hancke, jak jsme se přesvědčili akt, který velmi pilně této věci si všímal a také houževnatě stál na tom stanovisku, že obci pražské přináleží vlastnictví nemocnice všeobecné.

Od těchto dob bylo sice sem tam jednání jakési vedeno a jak pravím, definitivně tato otázka vyřízena není Já to měl za svou povinnost proto zde konstatovati, že pan referent vládní stál na tom stanovisku, že jest to ústav náležející 2 universitám, já nemohu říci, že v tom jest tak nepochybný.

Pakli se to vztahovalo k ostatním klinikám, nemohu ovšem proti tomu čiuiti žádných námitek, jest též druhá věc. Já přiznávám plnou měrou pravdivost výroku pana vládního referenta, totiž že jest třeba vždy dotyčným orgánům, jimž to přísluší, aby zejména ne v posledních řadách, ano snad v první řadě přihlíželi k hygienickým otázkám, k otázkám zdravotnictví a zejména také k úpravě různých ústavů nemocničních.

Já mám za to, že pak-li by to bylo mířeno na Prahu, že z toho důvodu, že Praha má své zvláštní postaveni oproti všeobecné nemocnici, nemožno činiti na ni nějaké zvláštní nároky, aby snad něco více činila, než co v poměrech daných jest.

Ale Praha si jest vědoma různých těchto povinností a konstatuji dnes a jsem přesvědčen, že pan vládní referent snad již má v rukou dotyčná akta, týkající se této věci, jakým způsobem Praha pohlíží na povinnosti zdravotní, zejména v otázce ne nocnice dětské.

Jest nutno vytknouti, že Praha přináší ochotně v tomto důležitém roce velkou obět téměř vlastně přes půl milionu na opatření nemocnice dětské. Jest to sice snad jiný předmět, než kterého se dotkl a o kterém jednal zdravotní pan referent státní, ale poněvadž by se mohlo zdáti, že snad obec pražská nepřihlíží dosti pilně a náležitým způsobem k těmto tak důležitým otázkám, jest třeba, abych na tuto věc upozornil. Ale pakli hledí vláda na to z toho stanoviska, že by to bylo povinností obce, tu nemohu přece přiznati povinnost obce, aby přistoupila k řešení dalších těchto otázek, dovoluji si však pana vládního referenta na jedinou věc upozorniti, že jest to opět jeden motiv k řešení otázky velkého sloučení neb sdružení Prahy s ostatními předměstími a že jest to jeden předmět, který jest jim společný a myslím že to řešení nemůže se žádati od Prahy samostatně neb od některé obce zvláště, aby tyto otázky řešily. Byla by to veliká chyba, jak se strany Prahy, tak se strany jednotlivých obcí. Nyní nemohu se ovšem šířiti o těchto odborných otázkách, ale prohlašuji, že nemohou jenom být v maličkých okruzích řešeny. Že zejména pavilónový systém vyžaduje docela jiných pozemků, že docela jiný stavební požadavek se tu činí a tu že v takovýchto případech v tomto složení, ve kterém Praha se svými sousedními obcemi se nalézá, milerád uzná tuto povinnost. Ale jen se spojenými silami může být tato otázka řešena. To měl jsem za svou povinnost poznamenati. (Výborně! Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Nikdo není zapsán více a proto prohlašuji debatu o tom za skončenou.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj dr. Fořt: Vzdávám se slova.

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme nyní k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Předmětem hlasovaní jest kapitola VI. a VII. v potřebě, taktéž kapitola VI. a VII. v úhradě a článek VI. a VII. vyřízení, pak petice od č. 17. -29.

Mimo to podal pan zpravodaj návrhy na několik doplňků k vyřízení a k vyřízení o peticích.

Mám za to, že může být o všech těchto položkách hlasováno pojednou.

Gegenstand der Abstimmung ist das Kapitel VI. und VII. des Erfordernisses, das Kapitel VI. und VII. der Bedeckung, Artikel VI. und VII. der Erledigung und die gedruckten Petitionen Nr. 17 bis incl. 29.

Außerdem hat der Herr Berichterstatter einige Zusätze beantragt zur Erledigung und einige Anträge der Budgetkommission betreffend die Erledigung von Petitionen.

Ich glaube, dass über alle diese Positionen im Sinne der Anträge der Budgetkommission unter Einem abgestimmt werden kann.

Žádám pány, kteří přijímají návrhy budgetní komise, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche die Anträge der Budgetkommission annehmen, die Hand zu erheben.

Návrhy jsou přijaty.

Diese Anträge sind angenommen.

Zpravodaj poslanec dr. Fořt: Kapitola VIII. U vyřízení potřeb k účelům

vyučovacím a vzdělávacím položen rozpočtovou komisí obnos v ordinariu:

10, 051. 755 zl., v extraordinariu: 538. 300 zlatých.

Úhrada činí v ordinariu 237. 450 zl. Vyřízení obsažena jsou na stránce 236. -240.

Vyřízení petic jest pod č. 32. - 42.

K tomu dovoluji si ještě však podotknouti následující:

V článku III. "Vyřízení" týkajícím se rozdělení dotací pro podpory soukromých škol podáno bylo minoritní votum, které zni takto:

"Ze subvence věnované zemským rozpočtem na rok 1898 v kapitole VIII., titulu 2., § 3. "jiným soukromým školám" 27. 400 zl. jsou vyloučeny školy soukromé, které přijímají dítky jazyka vyučovacího neznalé. "

Dr. Bedřich Pacák, Heřman Janda, Jan Kaftan, dr. Pippich, dr. Záhoř, Materna a Němec.

Landtagssecretär Höhm (liest): Kapitel VIII. Unterrichts- und Bildungswesen.

Erfordernis im Ganzen 10, 051. 755 fl.

Kapitel VIII. Bedeckung im Ganzen 237. 450 fl.

Hiezu Artikel VIII. Absätze 1-9 der

Erledigung und Petitionen 32-42.

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si upozorniti na to, že při těchto položkách nachází se minoritní votum, které zastávati převzal pan poslanec dr. Pacák

Zu den gegenwärtig in Verhandlung stehenden Positionen liegt ein Minoritätsvotum vor, welches der Herr Abg. Dr. Pacák zu vertreten übernommen hat.

Pan referent menšiny mi však ohlásil, že se nyní vzdává slova a že si vyhrazuje slovo závěrečné.

Přerušuji nyní sezení na čtvrť hodiny a žádám pány poslance, aby se zde opětně sešli ve čtvrť na 2.                

Ich werde nunmehr die Sitzung unterbrechen und ersuche die Herren, sich hier wieder um 1 1/4 Uhr einzufinden.

Sezení jest přerušeno.

Die Sitzung ist unterbrochen.

(Schůze přerušena o 12. hodině 45 minutách v poledne.

Unterbrechung der Sitzung um 12 Uhr 45 Min. mittags. )

(Wiederausnahme der Sitzung um 1 Uhr 35 Min. 

Schůze opět zahájena v 1 h. 35 m. )

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Zahajuji opět schůzi.

Ich eröffne wieder die Sitzung.

Dovoluji si především ohlásiti, že p. posl. Dr. Pacák, který původně byl ústa noven zastávati minoritní votum, odevzdal své právo jakožto zpravodaj minority p. posl. dr. Pippichovi.

Ich erlaube mir zu bemerken, dass der Herr Abg. Dr. Pacák als Berichterstatter der Minorität seine Function als Minoritätsberichterstatter dem Herrn Abg. Dr. Pippich abgetreten hat.

K položkám, které se nacházejí v projednání, jsou zapsáni řečníci:

Zu den Positionen, welche in Verhandlung stehen, sind Redner zum Worte gemeldet:

Páni poslanci hr. Vojtěch Schönborn, König, Kudrnka, Krejčík a Sokol.

Dávám slovo prvnímu zapsanému řečníku, p. hr. Vojtěchovi Schönbornovi.

Přísedící zemského výboru posl. hr. Vojtěch Schönborn: Slavný sněme! Dovolil jsem si k slovu se přihlásiti pro různé příčiny. Předně chci několika slovy obírati se dvěma návrhy, které jsou předloženy vysoce váženou budgetní komisí První návrh týká se podporování evangelických škol. Jest to návrh, který po celou řadu let se opakuje, a který letos zase, jak zemským výborem, tak slavnou budgetní komisí byl sl. sněmu předložen.

Mohu prohlásiti, že my na těchto lavicích tento návrh vždy jsme podporovali, činili jsme tak proto, poněvadž jsme byli toho náhledu, že touto podporou přivádí se zásada do našeho školství, kterou pokládáme za správnou, totiž zásada konfessionality.

Že tato podpora skutečně tak se posuzuje, vychází též z prohlášení vážených p. poslanců z německé strany, které vytištěno jest ve zprávě rozpočtového výboru.

Zdálo se nám tedy býti vhodným, abychom tuto položku v rozpočtu podporovali, předně, poněvadž, jak již praveno, vyskytuje se tím zásada konfessionelní školy v našem budgetu a za druhé, poněvadž se domnívám, že tím, když děti náboženství evangelického v jistých obcích chodí do školy evangelické, škola obecná v téže obci dostává taktéž jakéhosi rázu konfessionálního, což dle našeho náhledu právě se zamlouvá.

Avšak během posledních let ukázalo se, že tyto školy, aspoň některé z nich, již nevyhovují oné zásadě konfessionality. Ze zprávy zemského výboru vysvítá, že na některých místech do škol těchto bývají též přijaty děti náboženství jiného, israelitského neb katolického a sice někdy ve větším počtu.

Dle mého náhledu slušelo by, abychom letos ještě - i přes tuto vadu - hlasovali pro dotyčné položky rozpočtové komisí navržené, poněvadž rozpočtová komise v loni i letos znovu vyslovuje přání, aby zemský výbor společně s úřady školními o to pečoval, by této vadě bylo odpomoženo; doufám ovšem, že jednání toto povede k cíli.

Druhá věc, druhý návrh, na který dovoluji si ukázati, jest návrh rozpočtového výboru ohledně podporování škol soukromých neevangelických.

O této věci bylo již častokráte na tomto slavném sněmu debatováno a zvláště o minoritním votu, které v tomto směru ctěnými pány poslanci, členy rozpočtového výboru bylo podáno. Dovoluji si ukázati zvláště na vývody vysoce váženého kol. svého p. prof. dra Pražáka, který v loňské debatě o této věci se rozhovořil, já podotýkám, jakožto výraz osobního svého náhledu, že pravidlo, kteréž slouží za základ minoritnímu votu, pokládám za správné, myslím že jest úplně správno, že děti ve škole obecné mají dosíci svého vzdělání a vyučování v jazyku mateřském.

Avšak jakmile přikročuje se ke kodifikování tohoto správného jinak pravidla, již přichází se k velkým obtížím.

Konstatuji ovšem, že dnes, při této příležitosti, o kodifikaci tohoto pravidla nejednáme, pravím jen, kdybychom o tom jednali, že bychom narazili na velké překážky dvojího druhu.

První leží v tom, že, dle mého náhledu aspoň, i v tomto směru sluší do jisté míry respektovati právo rodičů, aby uřčováli., jakým způsobem a na jakých školách mají býti děti vyučovány a vzdělávány.

Druhá však, ještě větší obtíž leží v tom, že jakmile se ustanovuje, že dítě nemá býti přijato do školy, kde by nebylo vyučováno v mateřském jazyku, jakmile se to vyslovuje, pak musí býti postaráno o to, aby tyto děti, které pak do jistých škol obecných nesměly býti přijaty, měly, a sice v blízkosti zákonem stanovené, škol jiných, do kterých by choditi měly; o to však dosud postaráno není, a bylo by snad dosti obtížné, školství naše takovými školami opatřiti.

Zcela nesprávno jest však dle mého náhledu, vážení páni, kteří podepsali minoritní votum mně odpustí, tvrdím-li tak, zjednati průchod správnému, shora vytčenému pravidlu způsobem navrženým právě minoritou rozpočtového výboru.

Není to správné, jak již loňského roku vážený můj přítel prof. Pražák snažil se dokázati, poněvadž takovým způsobem cíle, který páni mají na mysli, se nedosahuje.

Cíl jest ten, aby totiž bylo zamezeno, aby školy přijímaly žáků vyučovacího jazyka neznalých, a za druhé, když je přijímají, zameziti, aby byly takové školy obdařeny zemskou subvencí. Jak tenkřát již na to bylo poukazováno, hlavní výtka se vyslovuje v tomto směru školám spolku "Deutscher Schulverein".

V některých školách tohoto spolku však skutečně se nepřijímají děti jiného mateřského jazyka (Posl. Březnovský volá: Schmulverein jest to, ne Schulverein) a přirozeně nastane pak jenom, že tyto školy zmíněného spolku, které požadavkům vyhovují, obdařeny budou nebo mohly by býti větší subvencí, poněvadž příjmy spolku plynou do jednoho velkého hrnce, a rozdělují se pak na jednotlivé školy.

Druhá obtíž leží v tom, že by mohly býti potrestány školy, které toho nikterak nezasluhují.

Tane mi na př. na mysli jeden případ, kde jeden vážený přítel můj vydržuje na rozhraní jazykovém českou školu dívčí.

Tam, jak mi bylo sděleno, přihlásí se dosti Často dívky z německých krajin právě proto, aby takovýmto způsobem opatřily sobě znalosť druhého jazyka zemského, češtiny. Není téměř možno, aby přístup do této školy byl jim zabráněn.

Následkem toho tato škola a jiné školy snad v tomtéž stavu ztrácely by, kdyby sl. sněm se usnesl na minoritním votu, nárok na zemskou subvenci, čehož dle mého náhledu slušelo by litovati.

Chtěl jsem se ještě zmíniti o osudu návrhu, který jsme si dovolili v tomto sl. sněmu podati, je tomu dvě léta, ohledně povinného vyučování druhému jazyku zemskému na školách středních.

Myslím však, že toho mohu zanechati, poněvadž tato otázka v tomto okamžiku není akutní, a poněvadž s druhé strany lze doufati, že na přesrok anebo v blízké budoucnosti stane se akutní, při čemž bude dána příležitost o této věci na tomto sl. sněmu rokovati.

Nyní dovolte, velectění pánové, abych krátce obrátil se k debatě, která v tomto sl. sněmu v loni při stejné příležitosti vedena byla.

Tenkráte dovolil jsem si spolu s panem posl. P. Opitzem - při té příležitosti snad mohu podotknouti, že jinak, pokud se týká politického smýšlení a vystupování, nesouhlasím s tímto váženým p. poslancem - dovolil jsem si tedy pronésti jakousi kritiku našich poměrů školských, a vysloviti přání, jak bych chěl, aby tyto poměry v budoucnosti se utvořily. Následkem toho byla vyvolána dosti živá debata, a vystřídalo se, myslím, 6 řečníků z různých stran, kteří obírali se našimi vývody.

Živý zájem, který byl tímto způsobem v tomto sl. sněmu pro tuto záležitost ukázán, myslím, činí to pochopitelné, že i letos si dovolím z těchto lavic znova na tuto věc ukázati, Činím tak na důkaz, že neodstupujeme od svého požadavku, aby škola dosáhla skutečně vznešeného svého cíle, jenž dle zákonů nyní platných jest jí přikázán, cíle totiž vychovávati v mravnosti a nábožnosti. (Výborně!).

Vysoce vážený jeden pan poslanec, který loni mi odpovídal na skromné moje vývody, ovšem mi pak předhazoval, že se prohřešuji proti osmému přikázání Božímu,