Dle stabilního katastru z r. 1864-1885 platilo se ročně o 2 miliony zlatých více daní, než na království České připadlo. Když však se takto neoprávněně království České o 41 mil. zl. připravilo, přiznala vláda v roce 1885, že tato daň jest nesprávně vyměřena a snížila tuto daň z 13, 878. 000 zl. na 11, 249. 000 zl. Ale to, co rolnictvu neoprávněné vzala, a čím dluhy mu způsobila, bohužel nevrátila.

Úrokujeme-li tuto sumu, dostali bychom sumu 100 milionů zl., které jsou kvótou dnešního zadlužení. Zajisté musíme přiznati, že úplně vinou a přehmatem vlád vídeňských nalézají se dnes hospodářské statky v tak velkém zadlužení.

V té době však, co se jedna tato chyba stala, byla spůsobena zase druhá. Vyměřená daň v roce 1885 v obnosu 11, 249. 000 zl. následkem pokleslých cen obilních byla stále ještě nepoměrně vysoko stanovena Celý katastrální výnos čistý v Čechách odhadnut jest na 50 mil. zl., ale v těchto letech osmdesátých vypočteno, že rolnictvo za jeden rok pokleslými cenami mělo méně hrubých příjmů o 100 milionů zl., a od těch dob se poměry ještě zhoršily.

Ceny klesají stále a o čistém výnosu u 90°/0 selských statků nemůže býti ani řeči; daně se musejí odváděti stále, ne že by tu bylo podmínek zákonného upravení daně, čistý katastrální výnos, ale, že tak zní litera zákona, ačkoliv stát sám hromadí státní kasovní přebytky, chce ty miliony pozemkové daně míti nezkráceny nehledě k tomu, že rolník musí na daň peníze si vypůjčiti a kmenové jmění kus po kuse na základě státního justamentu dávati musí, aby z něho byl spíše hotový žebrák.

Mohlo by se snad namítati, že stát a vlády jeho ty peníze potřebovaly, a tudíž, abych každou domněnku podobnou vyvrátil, činím vlastně jen jedinou otázku, proč vlády vídeňské věnovaly tolik milionů paroplavební společnosti dunajské, proč vlády vídeňské věnovaly tolik milionů na zřízení velké Vídně, a proč rolnictvu nepomohli, když se ocitlo v tak velké tísni, a to vinou vlád samých? Proč tyto vlády darovaly nepracujícímu Rotschildovi ročně 20, 000. 000 zl. prodloužením výsady dráhy?

Snad proto, aby úžasně rostoucím kapitálem vše opanoval a vykořistil ? Historie našeho úpadku zemědělského zaznamenává již řadu podobných státních darů milionářům se žebráckého měšce sedláků a živnostníků vyždímaných. (Výborně !)

Již několikráte v této slavné síni bylo tvrzeno, že daň pozemková jest daň nejkřiklavější, poněvadž jest vypočtena z čistého výnosu katastrálního, který za dnešního dne nestává a, kdyby snad i zde byl, nestačil by ani na krytí úroků z hypotekárních dluhů.

A při tom při všem bude zas rolníku na novo přitíženo novou daní rentovní. Na doklad tohoto svého tvrzení dovolím si uvésti, co zajisté bude všem velectěným pánům známo, že peněžní ústavy již všem dlužníkům svým oznámily, že od l. ledna budou museti platiti o půl proc. a snad u některých ústavů o více, vyšší úrok.

Ptám-li se proč, jest to z toho důvodu, že každý kapitalista má zaplatiti tuto daň, a aby ji sám nemusil platiti, musí se to žádati na chudáku dlužníku.

Zde proti výslovnému znění zákona jest nejlépe, abych tak řekl, pěstní právo finačně silnějšího dokumentováno.

Jak dnešní poměry jsou, ucítí opět rolník tíhu těch daní, ačkoliv sám na statku svém není ničím jiným než dělníkem a robotníkem kapitálu. Vypočteme-li ty všechny poplatky a daně a připočteme-li k nim daně, které rolník i při živelních nepohodách i při úplné passivitě statku musí platiti, a zúrokujeme-li právě ty částky, jako se úrokuje hypotékarní dluh rolníků, přijdeme k přesvědčení, že rolnictvu náleží, aby státem vráceno mu bylo na několik milionů zlatých. Vezmeme-li dále dnešní již 30 roků trvající sloučení této poloviny říše s Uherskem, rozcházíme se zajisté o mnoho milionů zl.

Již p. posl. Barták dostatečně vylíčil ten poměr, který jest mezi Cislajtanií a říší uherskou, a tak nebude potřebí, abych poukázal na odstavec, který si komisse dovolila také sl. sněmu k uvážení předložiti, protože již loni náš znamenitý národní hospodář, nynější zpravodaj rozpočtové komise objasnil důkladně, jak velice hřeší právě ta spojitost Uherska na útraty rolnictva s Cislajtanii.

Já jen mimochodem, velectění pánové, dovolím si poznamenati, že kdykoliv jedná se v Cislajtanii o sedláka, obyčejně arci nezbývá pro něho nic, kdežto pro nějaký luxus na Krétě vyhodí se hned 12 millionů zlatých. To jest u nás v Rakousku naprosto případné. (Hlas: Na vojáky také!) K tomu ještě přijdu.

Nebudu, velectění pánové, rozváděti tu polohu, která stává a která nás tak finančně vydírá, v příčině rakousko-uherského složení, poněvadž všem pánům dobře známa jest, dovoluji si poukázati na to, jak velkou škodu nám činí zahraniční politika.

Uvažme dále politiku naší dosavadní vlády za dobu krise, kterak pro nepatrné příčiny uzavírány hranice našemu dobytku, a jaké příkoří děje se našemu vývozu, poslední a jediné to naději z obchodních smluv.

Připlatí-li obilí, zaplaví při stávajících špatných celních opatřeních státu našeho naše trhy obilím všemi vývozními zeměmi. Jak pak má se rolník vybaviti z dnešního předlužení, jak pak se mu nemá zdáti, že sám stát uvádí ho v bídu, a k jakým koncům má vésti toto úsilí, když jest si vědom, že každoročně více jak 4000 rodin ze statků selských do bídy nejkrutčí jest uvrženo.

Dnes již zajisté pociťujeme všichni davy po chlebu volajících; ale jak to dopadne, až davy tyto se rozmnoží o statisíce ze statků vyhnaných lidí, naplněných hořkostí neviny své bídy, vědomých, že stát sám k jejich chudobě přispěl, nestaraje se o věcné prostředky mírnící.

Jestli stát nevidí tu lavinu, již, již se řítící a každým rokem několika desetitisícemi duší se zvětšující, pak arci nemůžeme říci, že se v tomto státě spravedlivým požadavkům dostane spravedlivé ochrany.

Zdali to není neodpustitelným hříchem vlády na říši i na zemi, známe-li ty ůčínky skrocených davů vídeňských?

Kdo z upřímných rádců koruny může se k dnešnímu ožebračování rolnictva klidně dívati, aniž by hrůzou nebyl jat, že již jest nejsvrchovanější čas, aby zastaveno bylo další vyhánění selských rodin ze statků do táborů, jen křivdu a nenávist hlásajících.

Rolnictvo jest si pevně vědomo, že na základě předeslaných příčin úpadku selského vinen jest stát, a jest tudíž také svatosvatě povinen bezodkladně přispěti k zachránění tohoto stát udržujícího stavu.

Nesmírným nevděkem a křiklavým bezprávím by bylo tomu odpírati, ať již průtahem anebo volbou malicherných prostředků.

Dnes nezachrání stav selský leč jen zmírnění nesnesitelného břemene, nynějším poměrům daleko neodpovídajících uroků.

Rolník nemůže dosáhnouti ani náležitého úvěru, a milionář zevrubně spekulující, jehož jmění roste a zničeno bývá hodinou, jest zasypáván levným úvěrem, poměrně desateronásobným, jakého dosáhnouti může rolník; majetku, jehož ani mol ani rez nekazí.

Ale ten sedlák, ať to německý anebo český, probouzí se již a nechce býti stále jen tou ždímanou popelkou, tou, ze všech stran kleštěnou vrbou mezi stavy společnosti státní.

Všimněte si jeho rozrušení a dívejte se, jak to vře pod tím jeho povrchem.

Potrvají-li nesnesitelné poměry dále, stačí nahodilá jiskra, aby vzniknul požár nezměrného dosahu.

Proto jest nejvyšší čas, aby vláda vrátila rolnictvu ty přeplacené, vinou samého státu ztracené miliony.

Kdo zná poměry rolnické a se stavem tím také cítí, uzná, že je naléhavá potřeba vyvážení dluhů na statcích selských váznoucích.

Již pan posl. Barták zmínil se o tom, že jest potřebí, aby dluhy pozemkové k vyvážení také jednou došly. Otázka tato vleče se již jako červená nit v zákonodárných sborech, a já pánové, neměl jsem snad ani úmyslu, zmíniti se o tom. Jelikož, jak posl. kol. Barták, jen tak ze vzdálí zmínil se o potřebě právě této zákonodárné úpravy, měl jsem přec za povinnost ve váženém shromáždění poukázati na vinníka, který skutečně přivedl rolnický stav do takového zbědovaného stavu, ve kterém se nyní nachází.

Nečiním v tomto ohledu žádného resolučního návrhu, poněvadž mám přesvědčení, že se musí tato záležitost radikálním způsobem předsebráti, a vznáším jen k naším poslancům říšským co nejdůtklivější žádosť, aby oni jakmile přijdou do říšské rady, - arci není to jaksi u snešeno, při nynějších poměrech přece říšskou radu obesílati, - aby oni, přijde-li v říšské radě ku klidné a blahodárné práci, hleděli při začátku zahájení říšské rady otázku tuto přivésti na denní pořádek říšského sněmu. Až potom dočkáme se toho, že opravdu dluhy hypotekaní k vyvážení přijdou, (Hlas To bude ještě dlouho trvati), což jest ostatně rozhodnou povinností státu, a až bychom s úpravou poněkud do popředí postoupili, musíme se přičiniti, abychom to, co ještě budeme míti hájiti, také skutečně rozřešiti samosprávou a tím také našemu rolnictvu prospěli. Ja jsem při zahájení svého krátkého pojednání řekl, že jest to skutečně potěšitelné, že se otázce zemědělské při rozpočtové debatě věnuje dosti veliká pozornost.

V debatě té poukázáno bylo mnohými pány poslanci na otázky, a bylo by zajisté žádoucno, by se na ně se strany mé reagovalo, Já však nedovolím si unavovati Vás nějakou opakovačkou, bylo by to ode mně smělé, ale v jedné příčině prosil bych, byste mi svou vzácnou trpělivost propůjčiti ráčili.

Já chci poukázati na to o čem již někteří páni kolegové nyní se zmínili a to jest právě ta důležitá otázka nuceného pojišťování zemského

Já nechci ani opakovati, nač mnozí páni poslanci již poukázali, jak velikou výhodu by mělo pro budoucí blaho zařízení nějaké takové pojišťovny. Já chci poukázati na to, jak těžkopádně se pracuje v zákonodárných sborech, když častokráte cit člověka ubijí se tak dlouho, že opravdu ani k žádnému životu a k žádné prosperaci příjiti nemůže.

Já si dovoluji potvrditi, že o otázce této, o kterou se dnes jedná a která ani dnes ještě a Bůh ví za kolik let k vyřízení dojde, jednalo se již v roce 1840 a tehda ještě stavovskému výboru byla předložena tato otázka, aby se radil o nuceném pojišťování zemském a vedle toho otázka tato nalézala se na denním pořádku této slavné síně v roce 1867 a 1868; vedle toho hnuto bylo touto otázkou v r. 1872, ve kterémžto roce sněmu přišlo veliké množství petic, na základě kterýchž petic podal zemský výbor dotaz tehdejší c. k. vlastenecko - hospodářské společnosti a tato společnosť podala zprávu také v tom směru že jest žádoucno, aby opravdu taková pojišťovna stala se skutkem.

Vedle toho zase v roce 1873 podal zemský výbor takové vynesení, že by právě založením takového zemského ústavu byly poškozeny právě ústavy drahé, a na základě toho uznal zemský výbor za vhodné, aby tuto otázku položil zase mimo sebe.

Vedle toho arci v roce 1881. zemědělská rada s okresními výbory se radila o této otázce a mimo to, pánové, jak vám známo, pan dr. Vašatý již ne kolikrát svůj návrh, který podal v zájmu dobré věci, odůvodňoval. Dnes arci v domměnce, že se dostaneme spíše k vytknutému cíli, aby toto koncesování, na které některé společnosti si činí nárok, nebylo kamenem úrazu, v domnění, že snad stát je bude ochraňovati, vzali jsme jiný prostředek, totiž, že pan poslanec Janda podal návrh změněný.

Návrh pana posl. Jandy čelil k tomu, aby ve smyslu okresních pojišťoven založila se zemská zajišťovna, která by pojišťovny okresů mohla podporovati a při nějaké velké škodě je mohla zajistiti. Měli jsme za to, že se dostaneme přece letos k vytknutému cíli, na základě toho, že sněm nebyl uzavřen a že, poněvadž zpráva byla vypracována loni, budeme moci přece aspoň toto uzákoniti.

Já na základě sdělení pana poslance Jandy a na základě toho, že podal resoluční návrh, který slavným sněmem byl přijat, spokojuji se zatím touto snahou. Mnoho si arci neslibuji od resolučních návrhů a hlavně studium vlády trvá ohromně dlouho; možná, že se toho nedočkáme. Pro dobrou věc však vždy budeme pracovati, a pakliže jsme byli dnes osamoceni, mám za to, že vedle nás se postaví více dobrých pracovníků, kteří bulou hleděti, aby ústav ten ve prospěch obecného blaha stal se skutkem.

Kdybyste se měli dívati na to nešťastné položení zemědělstva, kdybyste znali veškeré strasti našich zemědělců, tu zajisté byste přišli ku přesvědčení, že to není v mnohém ohledu život člověka. To strádání, ty oběti, které zde jsou, to jest skutečně někdy více než osudné.

Když rolník má vykonati takovou těžkou hmotnou práci, měl by každý upřímný přítel rolnictva, každý vlastenec hleděti, pracovati k tomu, aby opravdu tomu rolníku ta hmotná práce se nějakým způsobem usnadnila, aby aspoň duševně byla práce k snesení, a to by se dalo docíliti tím, kdyby pojišťovna proti krupobití se zařídila.

Pan poslanec Barták podal návrh resoluční, a bylo by žádoucno, aby zemský výbor touto otázkou se obíral. Když již vyslovil přání Jeho Jasnosti nejvyššímu maršálkovi, mám za to, že aspoň v tomto případě zemský výbor něco vykoná, aby v tomto ohledu přestala ta nešťastná žebrota, aby v těchto směrech, když rolník vkládá poslední groš do této půdy, mu tedy na druhé straně něco vynesla, aby všem potřebám mohl vyhověti. Co s týče zajištění, nemusím choditi arci daleko. Já jsem zrovna ve zprávě uvedl některé okresní pojišťovny, jak pěkně prosperují, za krátký čas uložily velmi slušný kapitál. Vedle toho pražská pojišťovna se velmi pěkně předvádí, tak že kdyby takové ústavy byly, by skutečně jak občanstvu vůbec, tak i zájmům rolnictva zvláště dobře posloužily.

Velectění pánové, při zemědělství jest žádoucí, když příležitost nám dává, na různé otázky poukázati; a těch otázek zemědělských, doznat to mohu z vlastní zkušenosti - máme velmi mnoho. Bylo by žádoucno, aby jedna po druhé se k řešení přiváděla. Ale jak to znám a jak nás zkušenost poučuje častokráte, my se v malomocnosti usnášíme na ničem. Nemáme jistotu, že budeme mít z usnesení zisk. V tom ohledu mám, velectění pánové, i tu myšlénku ve příčině ustanovení branného zákona.

Jak občanstvo přálo by sl. aby právě ta presenční služba byla zmírněna, jak v kruzích voličstva, o tom se můžete přesvědčiti, se povídá. A jestliže neměli jste příležitost, pak jasným důvodem může být to, že tak daleko jsme chtěli ten návrh p. zpravodaje posl. Jaroše přivést, že jsme chtěli konečně poukázat k tomu, že rolnictvo potřebuje každou sílu ke svému hospodářství, že jsme chtěli sáhnout na to, abychom úlevy zjednali strádajícímu rolnictvu chtěli jsme zabezpečiti rolnictvu aspoň ten podrost, který by mohlbýt ku práci použit.

Pakliže má tento podrost pro hospodáře cenu, má tím větší cenu dorost pro hospodáře, a jest škodou, musí-li mladík, zbytečně se váleti v některém městě a dělati vojenskou opakovačku.

Stát se tímto způsobem zkracuje, kdežto zemědělství jest tím tak zkracováno, že častokráte bývá zemědělství poškozeno vzdálením jeho. Jsou otázky často tak malicherného dosahu, že by každý člověk mohl počítati, když nikdy nemusí na něco, hmotné poměry zrovna dávat, může podporovat věc, která přispěje k dobrému. Ale u nás jest to jinak. Arciť nemůžeme se těšit na to, že bude zákon branný sankcionován. Tak důkaz toho na druhé straně, že ani v malichernostech nepřijde stát vstříc, aby poslal pomocnou ruku tomuto rolnictvu. Mám na mysli ještě vojenské dodávání. Stát náš bledí od překupníků, od židů obilí kupovat a toho můžete mít to přesvědčení, že právě ti zprostředkovatelé na úkor rolnictva se podporují, že právě tito obchodníci na základě toho vydělávají peníze, kdežto rolník je zkrácen a jeho krvavé mozoly arciť nepřijdou k odměnění. V tomto ohledu namáhají se hospodářské spolky jako representanti stavu rolnického dosti a dosti na všech stranách, aby dodávky se dostaly do rukou hospodářských spolků, a jest to skutečně neštěstí, že vláda nechce upustiti od konkursního řízeni.

Hospodářské spolky nemají žádné přátele v takových zásobárnách (Jako židi!) musí se postaviti na stanovisko konkursního řízení a jak mnohý obchodník přijde sám - nechci říci, že by někomu něco platil - ale proto přece on si zjedná nějaké takové stanovisko, ze kterého jest mu snadněji s jednotlivci promluviti, kdežto hospodářský spolek nemůže to dělati.

Nikdo by tomu kterému členu nemohl hraditi cestu a tak se stává, že velké přípravy se dějí v tomto ohledu v okresu, kde hospodářský spolek působí, jako na př. v Německém Brodě, letos na základě šikanisace Královéhradecké zásobárny žádalo se, aby demarkační čára, která jest položena přes království v příčině dodávání obilí, pro nás byla přeměněna, aby totiž přeložen byl spolek k zásobárně Pražské. To se stalo, ale zásobárna pražská byla tak hodná, že, když přijmula vzorky těch kterých obchodníků jednoduše nám dopsala, že jsou vysoké ceny a že nemůže na naši nabídku reflektovati. Byly li to ceny vysoké, to nikdo neví a to jest to neštěstí, že nedá se to rozpoznati, aby do všech těch machinací, které tu stávají, mohl někdo nahlédnouti a dle toho přesné stanovisko zaujati.

Slavný sněme, že daň pozemková jest skutečně daní nespravedlivou, to jsem řekl prve a již to mnozí pánové uvedli, hlavně poslanec Niklfeld a budeme proto dožadovati se dále a dále, aby tato pozemková daň na dobro byla zrušena.

Velectění pánové, v sousedství mám kolegu, který několikráte staral se o to, aby se stalo zrušení mýt na erárních silnicích skutkem. My tím máme takové oběti a obtíže, kdežto u státu to mnoho neznamená a mohl by to lehce přinésti. (Hlas: Z toho jsou živi jen židé!)

Pravda, že se tím Živí rodiny židovské, které často tu a tam v domácnosti škodí.

Velectění pánové, mám tu čest zastupovati horský kraj, jsem, jak známo, poslancem česko-moravské vysočiny, kde pěstoval se se zdarem před lety len. Len nachází se nyní ve velkém úpadku. Abych Vás nezdržoval dlouhými výklady chci jen podotknouti, že jeden vídeňský cent se prodával za 40 zl., kdežto je dnes metrický cent za 15 - 20 zl. Nejvyšší cena 30 zl. (Hlas: Ano, také za 8 zl. )

Z toho je vidět, že zvláštní tu rostlinu, která horským hospodářům je největším zdrojem příjmů, opravdu nemůže s prospěchem pěstovati, poněvadž není žádného celního opatření. A to právě nás nejvíce poškozuje, že vláda, co se týče té věci, je slepá a nehledí v tomto ohledu v prospěch rolnictva zakročiti. Vedle toho jest obchod ponejvíce v rukou židů. Ti nám také velice škodí. Mimo to jest celé lnářství a přádelnictví soustředěno v rukou nepřátelských, v rukou německých, kteří opět nám z nevraživosti národní nepřejí. Tož arciť, velectění pánové, musíme sami heslem svépomoci se bráti ku předu.

Veleslavný zemský výbor v tomto ohledu se přičinil, že v Humpolci, v městě česko-moravské vysočiny blahovolným přispěním založil školu lnářsko-rolnickou a jest třeba, abyste všickni, pokud zastupujete vysoké kraje, hleděli co nejvíce, aby se žáci do této školy hlásili a aby tato škola, která jest pěkně zbudována a pěkně vedena, potkala se se zdárným výsledkem.

Podle toho, pánové, jest potřebí arciť, aby stát aspoň poněkud nám přišel vstříc a také v tomto případě nikdo od něho nežádá žádnou hmotnou pomoc, žádnou finanční pomoc, naopak možná, že by to bylo k prospěchu státu samého, když by místo bavlněných látek odebíraly se pro vojsko látky lněné. Tím způsobem by se dalo lnářství povznésti, ale již na Moravském sněme p. posl. Heimrich několikrát se zasazoval o to a víme, že i Vy také, kteří jste byli dříve v tomto slavném sněmu nežli já a v říšské radě též, a také předchůdce můj se rovněž zasazoval o to a přece tolik let se to vleče a o pravdu při takové naprosté malichernosti, která skutečně nic jiného neznamená, naopak jak jsem pravil, ještě může býti k dobru státu i k dobra rolnictva, právě k takové důležité otázce se přihlíží tak nečinně.

Jest potřebí a v této pozdní hodině vznáším na jasného pana maršálka, a velectěné pány členy zem výb. prosbu, aby aspoň hleděli také do zemských ústavů co nejvíce plátna bráti. Jak jsem se přesvědčil nedávno, ač již loňského roku jsem prosbu pronášel, nestalo se to skutkem (Dr. Dvořák: A ne od židů brát!) a potom ovšem, aby to heslo "svůj k svému" co nejšíře bylo prováděno, aby se zavedlo konkursní řízení a aby na základě toho mohli jsme si pracovati do rukou.

Pánové, já vzhledem k tomu, že bych nerad příliš zdržoval Vaši vzácnou trpělivosť, mám za svou povinnost přece, abychom o tom lnářství poněkud větší zmínku učinli, předložiti slavnému sněmu resoluční návrh, který zní:

Slavný sněme, račiž se usnésti: "C. k. vláda se vyzývá k působení, aby na místě látek bavlněných u vojska a při všech potřebách erárních látek lněných používala" a prosím, aby slavný sněm tuto resoluci přijati ráčil.

Vedle toho si dovolím, velectění pánové, poukázati zase na malichernosť, kterou mně sdělil kolega posl. Nehasil a je to také závažné a v kruzích svého voličstva jsem to slyšel také, jak vláda zachází s předáváním koní rolníkům. V tomto ohledu stát má z toho užitek, ku př. má tady k disposici pro případ potřeby, pro případ mobilisace stále koňstvo pohotově.

Když rolníci za laciný peníz, téměř zadarmo mají ty koně arci vyživovat, tak v tom ohledu by se mělo aspoň poněkud lépe přihlížeti k malorolnictvu, když se malorolník přihlásí o takového koně, který se pro stát vydržuje, stát by měl hleděti k tomu, aby se malorolnictvu dávala přednosť.

Takto se často dějí velké   neplechy, obyčejně, jak již praví stará    písnička, kdo maže, ten jede a ten toho   koně dostane.

Je to zlořád a mělo by se z kompetentních kruhů na to hleděti a působiti, aby rolnictvo, jemuž do jisté míry je to přece jen výhodou, když již prostředků nemá na zakoupení potahu, od této výhody nebylo oddalováno. Velectění pánové jak jsem již řekl, hospodářských otázek jest mnoho, a dopodrobna je zde předkládati slavnému sněmu, myslím, že by bylo příliš odvážné.

Jest jich celá řada, mám však za to, že mezi všemi těmito otázkami jest nejdůležitější pro naše zemědělství otázka státoprávního postavení království českého.

Letos, velectění pánové, ve sněmu skutečně velmi pěkné stalo se dorozumění, že opravdu většina sněmu království Českého dala na jevo, že stojí vždy a státi chce vždy při státoprávním postavení království Českého. Zajisté z toho jest patrno, že, budou-li obě strany státi

tak věrně při tom ujednání, které se letos zajisté ku potěše všech nás stalo, nastanou nám zase bývalé blahé dny, po kterých zajisté všichni bez rozdílu stavu a politického přesvědčení toužíme.

Vy zajisté, pánové, všichni víte, že národ český zajisté na základě historického i přirozeného práva zasluhuje plným právem samostatnost království Českého a zajisté také neustane nikdy od svých starých tradic, od vymáhání státoprávního postavení království českého, poněvadž jest přesvědčen, že opravdu jednou toho cíle se dodělati musí. Mám za to, že podklad k této snaze jest tak pádný, že každý činitel, který do této záležitosti zasahovati má neb může, mohl by přičiniti se o to, aby opravdu této žádosti lidu českého bylo vyhověno.

Díváme-li se, pánové, do kalendáře české minulosti, tu zajisté každý z nás již dávno poznal, jak daleko národ český osvědčil svou věrnost a oddanost, a na základě toho zajisté by neměl stále a stále oddalován býti od svých vytknutých cílů, naopak měl by býti podporován za všechno dobré, co ve prospěch rakouského státu v minulosti přinesl.

Já si dovolím, velectění pánové, poukázati na tyto doby. Nechci jíti daleko do minulosti. Chtěl jsem začíti od roku 1526., kdy předkové naši svobodnou volbou zvolili nejjasnější dynastii za panovnickou rodinu, chtěl jsem poukázati na to, že r. 1620. stalo se velké pokoření lidu českému, že byl jaksi položen do hlubokého hrobu zapomenutí bez vlastní viny samotnou dynastií Habsburskou a přece zůstal věrným a oddaným poddaným.

Já chci poukázati na dobu nedalekou. V roce 1848 český lid v tehdejší době, kdyby nebyl tak oddán loyalnosti, mohl opravdu ku svému prospěchu lecos vydobýti, ale on právě svým vyčkáváním a svou holubicí, slovanskou povahou, arci neučinil žádný krok, naopak přičinil se k zjednání dobrého jednání a utužení říše. Vedle toho v roce 1861 při obeslání říšské rady, po třetí zase státu rakouskému přinesl velkou obět v r. 1866, kdy, jak Vám známo, král pruský různým slibováním chtěl nás odvrátiti od loyality, počtvrté obesláním říšské rady v roce 1879, kdy bez zástupců našich nemohlo se státi povolení okupačního úvěru, vedle toho se nemohlo státi pozdější vyrovnání s Uhry a zároveň branný zákon by se nedostal pod čepec. Při všech těchto obětech, bez nichž by se nedalo v říšské radě nic kloudného ve prospěch celistvosti říše projednati, nedostalo se lidu českému žádného vděku a tím méně odměny, a proto národ český vzhledem k těmto všem důvodům, které jsou obsaženy v historii české i nedaleké minulosti, má to právo zasazovati se o to, aby opravdu jednou k cíli vytknutému došel, a proto také zajisté velice překvapilo nás, když minule Jeho Excellence p. místo držitel přímo nešetrné vyjádření vlády přednesl v této slavné siní na podanon adresu, na kteréž se zde usnesla většina tohoto slavného sněmu.

Já mám za to, že ten osten, který byl vržen hluboko do srdce každého upřímně myslícího a cítícího Čecha, zajisté nebude tak brzo vytržen naopak že ten osten bude každé srdce české cítiti dále. Já mám však za to, že také my všichni a hlavně poslanci říští z tohoto prohlášení vlády v říšské radě učiní také řádné a rozhodné konsekvence. Tím končím. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Pan po poslanec Hyrš učinil následující návrh na resoluci:

Slavný sněme, račiž se usnésti:

C. k. vláda se vyzývá, aby způsobila, by na místě látek bavlněných u vojska i při všech potřebách erárních látek lněných používáno bylo.

Učiním dotaz na podporu.

Žádám pány, kteří tento návrh podporují, by vyzdvihli ruku.

Resoluce jest dostatečně podporována a odevzdá se budgetnímu výboru.

Přichází nyní k řeči p. posl. princ Ferd. Lobkovic

Dávám mu slovo.

Posl. princ Ferdinand Lobkovic: Není to příjemnou věcí v tak pokročilé hodině neustále poslouchati řeči o tomtéž předmětu, naproti tomu není to ani příjemnou věcí v tak pozdním okamžiku se chopiti slova a to Vám,, velect. pánové, budiž zárukou, že nebudu dlouhým, nýbrž že se budu hleděti obmeziti na nejnutnější záležitosti, které mám v úmyslu zde předváděti.

Musím se přiznati, že jsem se přihlásil ke slovu pod dojmem řeči p. posl. Bartáka. Nemám sice to potěšení ctěného pana poslance blíže znáti, avšak na zaklade dřívější řeči jeho na tomto slav. sněmu myslím, že asi pan posl. Barták se nemůže přičítati k tak zvaným "zpátečníkům".                                          

Nuže, pánové, slyšeli jsme dosti zajímavé věci z úst pana posl. Bartáka.

Pan poslanec učinil jaksi porovnání stavu rolnického dnes se stavem rolnickým před 50 lety a pravil, jak jem mu rozuměl, že před zrušením roboty se vedlo rolnictvu častokráte lépe nežli dnes.

To jeho tvrzení, velectění pánové, ve mně vzbudilo jistou vzpomínku z jubilejní výstavy z r. 1891. Tam, jak snad pánové všichni se ráčíte upamatovati, jistý vystavovatel měl českou chalupu před r. 1848 a vedle té nynější selský statek. Stála tam ubohá česká chalupa pod doškami, dřevěná, zkrátka, jednoduše vystavěná a na druhé straně krásný statek kamenný, jednopatravý, dlážděný dvůr, mříž okolo záhradky atd.

Já jsem stál před těmi vzory a tak jsem se na ně díval. A tu vedle mne stojí jistý občan a ten praví: "Tady ta výstava není dokonalá, tady něco schází, tady schází výtah z gruntovních knih, jak byl před rokem 1848 a výtah, jak jest dnes. " (Výborně!)

Pánové, to má mnoho do sebe a kdo by byl před 50ti lety řekl, že za 50 let jeden rolník povstane a řekne: "Poslouchejte, Vy s tím zrušením roboty vlastné jste neudělali nic dobrého", tenkráte by býval kamenován. A naproti tomu neváhám říci: "my zde stojíme jako zástupcové velkostatkařstva, a my, alespoň já, velebím ten okamžik, kdy byla robota zrušena, poněvadž od těch časů se naučili jak majitelé tehdejších panství, tak i naši úředníci teprve hospodařiti a naučili se sledovati hospodářského pokroku. A my pro nic na světě bychom si nepřáli, by podobné poměry se opakovaly, jako byly dříve. Ale neračte mysliti, že činím konsekvence z toho, že by snad si rolnictvo toho přálo; tomu tak není. Jest to pravda, jak p. posl. Barták řekl, že dnes mnohému hospodáři se vede hůře než