velkými agrárními otázkami se zabývati mohli.

K tomu nutně potřebujeme Vaší pomoci. Podívejte se a porovnejte - já nechci tím snad nikoho urážeti, ale přece jest to na pováženou - činnost našich agrárníků v Rakousku s činností agrárníků sousedních v Německu. Právě tato otázka tam se objevuje pod jiným jménem, pod návrhem Kanitzovým, a právě ta otázka, poněvadž tam mají dnes před volbami, jest tam volebním heslem všech agrárníků německých. Kanitz také chce docíliti lepších cen obilních; on jich chce docíliti tím, aby jedině stát koupil cizozemské obilí, a držel ho tak dlouho ve své hrsti, až následkem nedostatku domácího obilí ceny jeho přijdou do patřičné výše, a pak až dostane obilí cenu náležitou, začne stát znenáhla prodávati. To jest úplně správné; tím prostředkem také se dosáhne větších cen obilí; ale návrh jeho se potkal s velikým odporem se strany konsumentů.

Tito praví: "To jest pravda. Vy dostanete větší ceny obilí, ale my dostaneme větší ceny pečiva", a následkem toho jest veliký odpor mezi konsumenty a producenty v otázce této. Mimo to mají tam zaveleno všeobecné právo hlasovací, tak, že tam volí dohromady rolnictvo, živnostnictvo a dělnictvo, jako u nás v V. kurii. Tu mají druhou obtíž agrárnici, chtějí-li se dostati k většině; a přece, pánové, dělají si agrárnici ta naději, že dosáhnou svého cíle.

My tu většinu tady máme, ale nedovedeme s ní hospodařiti.

Velectění pánové ! Konsamenti v této věci dobře si rozumí. Měl jsem tady příležitost promluviti se dvěma pány a nebude snad nediskretní, když řeknu, co se stalo. Jednoho pána potkal jsem na chodbě a mluvil jsem s ním o této záležitosti. Konečně mě dal tuto otázku. Jest to významné "Poslouchejte, pane Šťastný, " řekl, "kdo pak má ustanovovati cenu těchto chlebovin?" Já řekl: "Když to bude záležitost zemská, bude to ustanovavati sněm, když to bude záležitost řišská, bude to ustanovovati říšská rada. "

On mi na to odpověděl: "Tak?A což když tam budou míti agrárnící většinu, pak nám budou diktovati cenu obilní a také pečiva". Já řekl: "To se samo sebou rozumí". Prosím, co to znamená? Konsument se bál, že bude pečivo dražší. Tak on dobře stará se o sebe, ale o nás producenty není dobře se starati.

S druhým pánem jsem se sešel a ten povídá: "Poslouchejte, co chcete za bláznovství. Vy chcete, aby sněmem se ustanovily ceny obilní, a tu by se mohla ustanoviti také cena kalhot. " "Proč ne, " pravím, "kdyby to nebylo na škodu, třeba cena kalhot. " (Veselost. )

Já řekl: "Poslouchejte, neslyšel jste, že chtěli ve Francii, aby ustanovil cenu chleba stát? On na to: To jest něco jiného. " Ejhle! Konsumenti by si nechali líbiti, aby stát jim ustanovil přiměřené levné ceny chleba; aby nám ale stát ustanovil lepší ceny našich výrobků, tomu páni konsumenti nechtějí rozuměti. Ale věc stojí tak, že by rozřešeni takových otázek bylo ve prospěch producentů i konsumentů, poněvadž jest tu cesta taková, že by odstraněno bylo to, co obě strany tíží. Pánové, přece ty stížnosti na pekaře a řezníky jsou tak staré, jak obě tato řemesla.

Páni staví domy a my při tom chudneme; producenti a konsumenti.

Jiná námitka ve věci této vytkla se nám tím, že se řeklo: "Ale dejte nám pokoj; to jest monopol. " Monopol ovšem hlavně jest u liberálů opovržlivé slovo. Ale, pánové, podívejte se do Švýcar a do rozličných jiných států. A i u nás nemáme tabákový monopol?

Ať někdo řekne Uhrům, že zruší tabákový monopol; dají si to líbiti? Zajisté že ne. Máme monopol poštovní. Ať někdo učiní návrh, aby ten poštovní monopol neb ten telegrafní byl zrušen. Přistoupíme na to? Zajisté, že ne.

Ve Švýcarsku mají monopol lihový; ať jim tam někdo udělá návrh, aby to zrušili, a jest to v republice.

V Rusku chtějí zavésti monopol cukerní; ať jim v tom jde někdo brániti, když to uznají za potřebné.

Nedávno ve Francii chtěli zavésti monopol sirkový, a jest to republika, kde jistě se zavádí to, co uzná lid sám za potřebné. Ať se to tedy jmenuje monopol, na tom nezáleží.

Z jiné strany bylo vyčítáno, že jest to návrli socialistický, že tedy jaksi stát nebo země by braly do svých rukou věci, které náleží jednotlivcům.

Takovými frázemi se ta věc nejlépe může zabíti a také se pouhými frázemi zabíjí.

Záleží někomu na tom, jestli se to jmenuje socialistickým nebo jestli se to jmenuje liberálním, anobo jestli se to jmenuje konservativním ? Na tom něco záleží?

Já myslím, že záleží na tom, abychom z toho měli prospech, který z toho chceme míti; ale jak se tomu říká, a jaký to má nátěr, na tom nemusí nám pranic záležeti. Konečně byla činěna námitka, že ta věc by nesouhlasila s naší smlouvou Rakousko-uherskou, a právě za této příležitosti zde o tom mluvím, abych našim poslancům říšským dal jakési "Vademecum" k jejich příští činnosti, aby, až to přijde k Rakousko-uherskému vyrovnání, na to pamatovali a, jestli jsou nějaké závady v té věci, ačkoliv já o nich nevím, aby se přičinili o to, aby nebylo žádných závad, abychom to mohli provésti v Rakousku.

Ale náhodou ve smlouvě dosavadní nenalézám žádných závad. V článku 11. obchodní a celní smlouvy s Uherskem z r. 1878. stojí jen, že důchodky solní a tabákové a dávky nepřímé, které na produkci hospodářskou přímo působí, jmenovitě daň z kořalky, z piva a z cukru, budou se v obojím obvodu zemí, pokud tato smlouva bude míti platnost, spravovati dle umluvených stejných zákonů a předpisů, které se též jen po společném umluvení budou moci změniti. Tedy o žádném monopolu obilním není řeči; dosavadní smlouvě to tedy nevadí.

Co se týká konoesse, na to bylo také poukázáno, že prý by to mohlo vadit. A tu zde stojí, že příslušníci obvodu země, kteří chtějí v druhém obvodu ob chod a živnost provozovati, mají býti, co se týče provozování živnosti a placení daní, jež dává obyvatelstvo naše, jim na roven postaveni. To jest: uherští občané mohou zde podle té smlouvy zaříditi si také své živnosti i obchody, ale pod těmi výminkami, které platí pro domácí řemeslo a obchodníky; když budou platiti pro zdejší pekaře a moučné obchody koncesse, musí si to dáti líbit potom také občané uherští, zde bydlící, tedy v té věci myslím. Že není žádných velkých obtíží. Já doporučuji slavnému sněmu a těm, kteří se o věc interessují, aby o té věci pilně uvažovali.

My jsme předložili letošního roku zde v naší slavné sněmovně návrh, který ovšem nedostal se k prvnímu čtení, a poněvadž mám věc za velmi důležitou, tedy jen bych si přál, aby se v té věci něco vážně podniklo.

Já věc tu nemám, za co se z mnohých stran považuje, za pouhou utopil, ale za věc velice vážnou, která podléhá počtu. Koho by to zajímalo, tomu Till nebo já zašleme spisy jeho zdarma. Ale prosím, aby se nečekalo u nás na to, až tato věc třeba v jiné způsobě bude zřízena v Německu

My skutečně v mnohých věcech nemáme odvahy, abychom něco podnikli sami a čekáme, až jak to vypadne jinde. Ale, velectění pánové, to naše postavení a myslím, i postavení pánů velkostatkářů, jest tak smutné, že to dále odkládati nelze.

Já myslím, když jest zde prostředek, o kterém se dá vážné mluviti a jednati, že jest třeba, abychom k němu přistoupili a působili v té věci, pokud možná.

Já tedy ten návrh, který jsme zde byli dříve učinili, dovolím si předložiti co návrh resoluční, aby byl odkázán zemskému výboru a ten aby hleděl s vládou se dorozumět o věci samé.

Návrh ten jest Vám všem znám a zní:

Slavný sněme, račiž se usnésti: Výboru zemskému se ukládá, aby dorozuměl se s c. k. vládou ohledně vydání zákona, jimž by se vyrabitelům chlebovin, žita a pšenice v království českém pojistil náležitý výnos z pěstování jich, aniž by pro spotřebovatele z toho následovalo zdražení výrobků z nich, na následujících zásadách:

1.   Veškeré v zemi vyrobené a prodejné chleboviny, žito a pšenici převezme k tomu účeli zřízený ústav za cenu zemským sněmem ustanovenou.

2.    Nedostávající se chleboviny ty pro ústav ten zem koupí v cizozemsku.

3.   Veškeré takto skoupené obilí dá ústav semlít a prodává mouku z něho spotřebovatelům.

4.   Ceny chleba stojí v určitém sněmem ustanoveném poměru k ceně dotýčné chleboviny a náleží obci dohlížeti k tomu, aby poměru toho bylo šetřeno.

5 Prodej mouky a chleba jsou živnosti koncedované a pouze k výrobkům z ústavu koupeným se vztahující.

Já Vás žádám, pánové, abyste tento resoluční návrh přijali, a aby u nás také skutečně jednou dán byl podnět k řešení tak důležité otázky.

Pod tou samou kapitolou nalézá se titul "Vyšší hospodářské ústavy", které potřebují 62. 250 zl., "hospodářské střední školy" 26. 913 zl. a pak zeměd. odděl, při vysoké škole technické v Praze 7080 zl., což činí 96. 243 zl., tedy bezmála 100. 000 zl.

Tyto 3 ústavy vychovávají po nejvíce úřednictvo pro velkostatky. Já soudím, že od každého úředníka očekává jeho majitel, že mu ze statku vydobude co největší užitek. To aspoň se musí předpokládati, jinak by tyto Školy neměly žádného účele.

Kdyby neměli ti, kteří jsou ustanoveni za úředníky hospodářské, v té věci dosáhnouti náležitého úspěchu, a nemohli tomu majiteli vydobýti největšího užitku, pak nevím, nač by země potřebovala obětovati tak velkou sumu 100. 000 zl.

A přece, pánové, co nás učí praxe? Praxe nás učí tolik, že úředníků těch neustále a neustále ubývá; a proč? Poněvadž neustále více a více velkostatků přichází v nájem. A proč přicházejí v nájem ? Protože řekne konečně majitel: "Mně velkostatek málo vynáší; s tím nemohu býti spokojen; já to raději spachtuju". A tu se najdou nájemci dvorů, kteří mu dají dvakrát a čtyřikrát tolik, co dříve jeho úředník odvedl.

Pánové, to přece se majiteli tomu nemůže vzíti za zl., když za takových okolností, když mu nájemce nabídne několikráte větší výnos, nežli mu odvede jeho úředník, že dvůr spachtuje. Ale nyní jest, pánové, otázke, proč pak vlastně ta česká zem ročně vynakládá 100. 000 zl. na to, aby ti vzdělaní hospodářští úředníci ne mohli dáti svému panu aspoň takový výtěžek, jako leckterý pachtýř? To mi nejde na rozum (Veselost. ) Já jsem sám s několika úředníky o té věci mluvil, a pro mne jest to hádankou. Někteří řekli: Víte, my si nemůžeme pomoci, my jsme vázáni: nám ten náš hospodářský rada předepíše, co máme síti na které pole. Dostaneme z Prahy předpis, dle toho se musíme držeti, ať to dopadne jak chce. Možná, pánové, že jest to pravda, ale proto nenahlížím - a to jsou ti nejvíce vzdělaní úředníci, ti hospodářští radové - jak právě ten nejvzdělanější hospodářský rada přijde k tomu, že ten velkostatek následkem jeho nařízení přivede v nivec; tomu přece nerozumím.

Já myslím, že hospodářské vzdělání musí vésti k tomu největšímu výnosu; a teď přijdou lidé od rance, spachtujou si dvůr a odvádějí majiteli několikráte větší výnos, nežli vzdělaný hospodářský rada a ředitel panství.

Pánové, tu se ptám, k čemu slouží ty hospodářské školy?

Někteří konečně říkají: ono to jinak ani nemůže býti, oni toho svého pána okrádají. (Veselost. ) To se u nás, mezi našim lidem tak mluví, že prý ti páni pamatují na své kapsy víc než na kapsy svého pána, že tito se ožebračí a oni si potom jejich dvory kupují, jsou takové případy a nejsou ani tak vzácné. A k tomu mají vésti naše ústavy hospodářské? Buďto je to pánové tak, já se tak sprostě musím vyjádřit - buďto ti páni, kteří vedou hospodářství na velkostatcích, jsou hloupí, anebo jsou... (Veselost. ) Prosím, to stojí za pováženou, má li země skutečně na takovouto vzdělání takový náklad nésti. Ale, to není prosím ta jediná škoda, já bych se o té věci nezmiňoval snad, kdyby se týkala pp. velkostatkářů. Já velkostatkářem nejsem. Ale ta věc má i pro nás, pro sedláky, velmi škodlivé následky.

Velectění pánové! Celý účel velkostatku v našem hospodářství národním jest, aby to byl představitel veškerého pokroku hospodářského. To jest jeho účel, který se má ve všem jeviti. A pokud ten pokrok hospodářský tu jest, nenalézáme jej v najatých dvorech, nýbrž nalézáme jej tam, kde majitel sám hospodaří; jenom tam máme vzor řádného hospodaření, v pronajatých dvorech toho nemůžeme nalézti, poněvadž se zde jedná jedině o vyssání dvoru, o vyssání půdy, o zmaření a zničení dvoru. Vždyť to vidíme, když vyjde pacht; konečně aby velkostatkář ten pacht, co bral, věnoval na postavení dvorů a uvedení jich do předešlého pořádku. Takové hospodaření nám nemůže býti vzorem, nam jest vzorem to hospodaření, které se vede, když majitel sám sedí na velkostatcích.

Tím trpíme my škodu, poněvadž nám vzor schází, kterého máme následovati. Ale ta věc má ještě jeden zlý následek, to jest ten, o kterém jsem se zmínil. My následkem takového nuceného pronájmu ztrácíme právě ty největší obhájce našich rolnických zájmů, poněvadž, když majitel pronajme svůj statek, pak také zájem proň ztrácí, stane se lhostejným ku své vlastní věci a to celé břemeno, ty starosti přejdou na nájemce. Ten se ale o věc nestará.

Tím jsme poškozováni teprva. Věřte, velectění pánové, kdyby Váš velkostatek nalézal se ve Vašich rukou, já myslím, že by věc naše dopadala mnohem lépe, ale naši zkázou jsou pachty.

Na pronajatých dvorech vede se úplně jiné hospodářství. To jest obchod čistý a žádné zvelebovaní hospodářství.

Prosím, kde jest zvelebování dobytka? Nalézáme ho u nájemců dvora? (Posl. Jaroš: O ano!) U jednotlivých ano, ale zpravidla ne! To jsou výminky. Kde pak nalézáme meliorace?

Může se také žádati od nájemce, aby vložil do půdy kapitál, z něhož úroků se dlouho nedočká?

Zvelebení hospodářství nemůžeme se nadíti od žádného nájemce, nýbrž jedině od majitele dvora, tomu jedině záleží na tom. Jako každému sedláku záleží na zvelebení statku, tak zaleží velkostatkáři na zvelebení jeho panství, a jen od nich možná toto očekávati. Čím více statků přijde v nájem, tím hůře pro nás.

Ještě jeden následek jest zde, na který zde ve sněmovně bylo poukázáno se strany, pánům velkostatkářům nepřátelské a sice že ztrácí velkostatek svůj význam sociální. Slyšeli jsme se strany německé, jak útočeno naň bylo následkem řeči hraběte Sylva Taroucy po stránce sociální, jak bylo ukazováno pořad na úkoly velkostatku, že není velkostatku více třeba atd.

To jest následkem pronájmu, že ztrácí velkostatek na svém významu sociálním, neboť pak vypadá to tak, že jest velkostatek nahromadění kapitálu, z něhož majitel žije. To nikdy nebylo, dokud velkostatek byl v rukou majitele; tehdáž nebyl to kapitalismus, poněvadž velkostatek měl tenkráte svůj účel a byl na svém místě.

Já jak v zájmu velkostatku tak i v zájmu našem bych žádal, aby se věc uvážila, poněvadž věc má skutečně velký dosah hospodářský a sociální a proto činím tento resoluční návrh:

Zemskému výboru se ukládá, aby vyzkoumal příčiny toho, že tik mnohé velkostatky přicházejí v nájem a neleží li vina toho částečně také snad v chybném vzdělání úřednictva hospodářského na ústavech hospodářských zemí vydržovaných, a aby o věci podal sněmu v nejbližším zasedání zprávu.

Mám věc za velmi důležitou.

Jen tehda, jestliže ústavy hospodářské náležitě vychovají úřednictvo k tomu, aby konalo potom svoji povinnost na velkostatcích, a neleži-li v něm žádná vina, pak teprve se dá tak velký obnos, jaký jest v rozpočtu, ospravedlniti.

Dokončil jsem. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Šťastný podal mně resoluční návrhy.

Učiním dotaz na jejich podporu a budou-li dostatečně podporovány, přikáži je rozpočtovému výboru.

První resoluce zní:

Slavný sněme, račiž se usnésti:

Výboru zemskému se ukládá, aby dorozuměl se s c. k. vládou ohledně vydání zákona, jímž by se vyrabitelům chlebovin, žita a pšenice v království českém pojistil náležitý výnos z pěs ování jich, aniž by pro spotřebovatele z toho následovalo zdražení výrobků z nich, na následujících zásadách:

1.   Veškeré v zemi vyrobené a prodejné chleboviny, žito a pšenici převezme k tomu účeli zřízený ústav za cenu zemským sněmem ustanovenou.

2.   Nedostávající se chleboviny ty pro zem koupí ústav ten v cizozemsku.

3.   Veškeré takto skoupené obilí dá ústav semlít a prodává mouku z něho spotřebovatelům.

4.   Ceny chleba stojí v určitém sněmem ustanoveném poměru k ceně dotýčné chleboviny, a náleží obci dohlížeti k tomu, aby poměru toho bylo šetřeno.

5.   Prodej mouky a chleba jsou živnosti koncedované a pouze k výrobkům z ústavu koupeným se vztahující.

V ohledu formálním budiž návrh tento přidělen zemskému výboru k podání zprávy v nejprve příštím zasedání sněmu.

Žádám pány, kteří tento návrh podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Další návrh resoluční, který navrhl p. posl. Šťastný, zní následovně:

Zemskému výboru se ukládá, aby vyzkoumal příčiny toho, že tak mnohé velkostatky přicházejí v nájem, a neleží li vina toho částečně také snad v chybném vzdělání úřednictva hospodářského na ústavech hospodářských zemí vydržovaných, a aby o věci podal sněmu v nejbližším zasedání zprávu.

Prosím pány, kteří podporují tento návrh, by vyzdvihli ruku.

Návrh není dostatečně podporován.

Přichází nyní k řeči pan poslanec Kudrnka.

Dávám jemu slovo.

Posl. Kudrnka: Slavný sněme!

V této tak pokročilé hodině nebudu sl. sněm zdržovati dlouhou řečí. Omezuji se jenom na to, několika málo slovy odůvodniti resoluci, po případě doplněk. V kruzích hospodářských pociťuje se všeobecně těžká krise a žádá se, aby vláda, po případě zemské zákonodárství postaralo se o nalezení, nových cest a lacinějších při produkci rostlinné i živočišné.

Velectění pánové, v ohledu tomto, ačkoliv soused náš na severu takřka v každé vesnici již má zařízeny stanice výzkumné a výzkumnictví v Německu jest náležitě organisováno, nejenom že vláda naše nekoná své povinnosti, nýbrž bohužel i u tohoto slavného sněmu hlas rolníka doposud jest marným voláním na poušti.

Velectění pánové! Bude Vám zajisté známo, že vláda ani neuznávala za potřebu, aby při vysokém učení technickém zřídila stolici agrochemickou.

Stolice tato doposud jest jenom obstarávána docentem a není ani řádnou stolicí. Ale rolnictvo dále žádá, aby aspoň, když vláda nemá porozumění, zemský výbor konal šetřeni a domáhal se u vlády podpory tak, aby pokusnictví zemědělské bylo obstaráváno pod dozorem a pod pravomocí zemskou.

Z důvodu toho se konala již velká šetření, avšak k mému politování jest ve zprávě rozpočtového výboru navržena resoluce, která se přimlouvá jenom za výzkumný a pokusný agrochemický ústav.

Velectění pánové, tento ústav, který doposud jest v rukou soukromníků a který, jak ve zprávě samotné jest udáno, neprospívá tak, jak by prospívati měl, poněvadž není ústavem, který by rolníkovi pomáhal, do jisté míry jest ústavem výdělkovým.

Neboť práce, kterou tento ústav koná, jest dostatečně honorována, a sice tolik, že ještě po zaplacení nákladu na ústav tento zbývá zemědělské radě i příjem z tohoto ústavu. To zajisté není účelem, nýbrž ústav takový má býti zřízen za tím účelem, aby rolníku dovedl lacino poraditi. A tu jenom rozbor půdy na nejnutnější živiny stojí přes 20 zl. a přece materialií k tomu potřebných jest možno poříditi i s plynem za nějaký jeden až dva zlaté. Tu by bylo záhodno, aby zkoušení půdy se mohlo ve větší míře obstarávati a nebude snad neskromností, když bychom žádali aspoň, aby v každé obci byla zkoušena půda za náklad jenom výrobní, bez zvláštního honorování dotyčného znalce.

Avšak, velectění pánové, to nemůže dostačiti. Rolnictvo se domáhá dále, aby zřízeno bylo výzkumnictví jako v sousedním státě, aby se nám vynacházely cesty nové a laciné, nejen na výrobu rostlin, ale i k produkcí živočišné. A tu, velectění pánové, bohužel, kdežto v sousedním státě již jisté výzkumy jsou prokázány za nesprávné a věda daleko pokročila, u nás musíme po nich papouškovati a teprv, co soused náš odloží, my jako spásu rolnictva vynášíme.

A proto dovoluji si k "Vyřízení" v odstavci devátém navrhnouti doplněk, aby návrh resoluční zněl takto:

Zemský výbor vyzývá se, aby uvažoval o brzkém organisování zemědelských pokusných a výzkumných stanic lučebních.

Doplňuji resoloci v tom smyslu, aby před slovem lučebních stálo "nejen" lučebních "ale i výzkumné stanice produkce rostlinné i živočišné", a aby podal sněmu návrhy v příštím zasedání a prosím, aby návrh tento slavným sněmem byl přijat

Velectění pánové, není žádnou tajností a konečně i vysoký zemský výbor spadal předlohu o tom, že v království českém děsných škod živelními pohromami bylo způsobeno. V dotyčné zprávě se vypočítává, že škody přesahovaly 17 millionů zl.

Pod dojmem těchto velikých škod vláda se ujala veliké akce pomocné. Avšak nebudu Vás unavovati tím, abych sdělil, jaký výsledek akce ta měla.

Jest Vám to zajisté známo, a tu mezi rolnictvem, jak již v jedné řeči můj kolega Adámek upozornil, zbytečně byla živena naděje, že se i rolnictvu ve vládních kruzích nějaké podpory dostane, když totiž šetření konáno bylo za účelem vyšetření škod způsobených vzrůstem obilí.

Velectění pánové, na škody tyto, alespoň pokud mně známo, v okresu chrudimském vláda nedala ani krejcaru podpory. (Slyšte!) Podpory, které do okresu chrudimského přišly, byly určeny výhradně pro povodní poškozené. (Tak jest!)

Já, velectění pánové, nedovedu činiti rozdílu mezi škodou povodní způsobenou a vzrůstem obilí. Škoda ta jest vždy veliká, tíží nás zejména po předešlých letech tak krutých, že je bědno se podívati do našich krajin, kde lid bídou a nouzí tak jest vysílen, že se takřka sotva plazí

Velectění pánové, to není neskromností, když v tomto okamžiku dovolím si slavnému sněmu navrhnouti opětně resoluci na vládu, ovšem vlastně na zemský výbor, aby se zastal u vlády jako nejvyšší orgán zemský, aby alespoň, když nám vláda nedala žádné podpory na vzrůst obilí, (Hlas: V Hořovicích jsme nedostali ani krejcaru!) alespoň aby byla shovívavon ve vymáhání daní a zejména, by nám v těch krajinách, které živelními pohromami tak krutě byly stížený, posečkala s exekučním vymáháním daní, já myslím, že to není veliký nárok, když budeme žádati o bezúročné posečkání.

Vznáším tedy prosbu na Jeho Jasnosť, by navrženou resoluci mou nepřikazoval, jako obyčejně se děje, rozpočtovému výboru, nýbrž resoluci milostivě přikázal zemskému výboru a dovoluji si navrhnouti následující resoluci:

Slavný sněme, račiž se usnésti: Zemskému výboru se ukládá, by vyjednával s c. k. vládou, by daň pozemkovou v okresích pohromami živelními stížených za rok l898, jakož i nedoplatky z roku 1897 až do roku 1898 bezúročně sečkány byly. (Posl. Suda: Což okresní hejtmani?)

Jestli to okresním hejtmanům nebude vhod, mohu připomenouti p. kol. Sudovi, nejméně vhod že to bude našemu okresnímu hejtmanovi, místodržit. radovi Šafaříkovi. (Posl. Březnovský: To jest hodný pán!) Jestli chcete, pánové, a jestli pan kol. Březnovský by si přál zvěděti něco bližšího o něm, dovolím si povědět třebas následující: Velectění pánové, během několika roků, zdá se mi, že vždycky ve 3 letech provádí se klasifikování koní za účelem mobilisace.

Tato klassífikace koní prováděna byla v okresu Chrudimském roku loňského, r. 1897. Klasifikace tato ustanovena byla na určitý den, nemohu se určitě pamatovati, ale zdá se mně, že to bylo ke konci dubna.

Poněvadž však loňského roku na jaře pro trvalá mokra rolnictvo nemohlo zasíti do půdy semena a tak se těšiti na žeň, bylo celé zoufalé a tu nastal den klassifikace za účelem vojenským, a tu ráčíte věděti, jaká přísnost v ohledu tom panuje.

V tomto okamžiku tak těžkém okr. výbor Chrudimský žádal pana místodržitelského radu, aby byl tak laskav a přimluvil se, aby alespoň klassifikace dotčená nebyla odbývána v tomto dnu, a aby alespoň bylo počkáno, až rolníci práce své v poli ukončí. Avšak, pánové, nebude snad Vás překvapovati, že jako při jiných příležitostech pan místodržitelský rada řekl: " Odpusťte, pánové, za to já se nebudu přimlouvati".

Ovšem musím potvrditi, že okresní výbor neváhal se obrátiti cestou telegrafickou na vys. místodržitelství a Že také místodržitelstvi lhůtu prodloužilo o několik málo dnů, ale nicméně lhůta byla dobrá, poněvadž ve velké míře rolnictvo do té doby zaselo a práci svou na poli ukončilo, tak že, jestliže něco zbylo, bylo to velmi nepatrné a rolnictvu aspoň poněkud pomoženo bylo. (Poslanec Březnovský: Hejtmanství snad udělilo důtku místodržitelství. ) To sice nevím, jestli to udělalo, ale možné by to bylo, poněvadž vzdor tomu, že veškerá jednání u okresního hejtmanství, při kterých se na součinnost zástupců venkova, ať přímo jednotlivců, ať starostů i zástupců venkova v okres, výboru apeluje, nechci říci, že jest to zúmyslné, ale bohužel nasvědčuje to tomu, jako by to bylo zúmyslné, pravidelně se konají v době pilných prací. Připomínám ku příkladu, že snad i velikou hříčku vyměřování vojenské taxy ustanovuje okres, hejtmanství v době nejpilnějších žní, to není nic zvláštního u pana hejtm. Chrudimského, (Hlas: To dělají všude !) a když to dělají všude, pak vznáším prosbu jménem rolnictva k panu místodržiteli, aby byl tak laskav a všimnul si toho a poučil okresní hejtmany, aby tam, kde má právo vyžadovati součinnost zástupců venkovských, jim bylo umožněno, aby povinnosť svou konati mohli, aby takové jednáni, které pravidelně jednou za rok se děje a snad se odbude v několika hodinách anebo za jeden nebo dva dny, vykonáváno bylo tenkráte, kdy rolnictvu nejméně to ublíží. To se u nás pravidelně tak děje, že se takovéto jednání koná v době nejpilnějších prací.

Pánové, jestliže jsem prohlásil, že venkov není spokojen se zástupcem vlády, se kterým přímo přichází ve styk, do jisté míry bych se tomu nedivil. Neboť já dovoluji si v tom ohledu konstatovati, že jsem loňského roku v XIV. sezení podal interpelaci na Jeho Excellenci pana místodržitele za příčinou konfiskace provolání hospodářského spolku, totiž poučení hospodářského spolku v otázkách čistě hospodářských, kde okresní hejtman Šafařík poučeni toto pro rozšiřování konfiskoval již v tiskárně, když byly povinné exempláře předloženy.

Vzdor tomu, že hospodářský spolek z nezákonného toho jednání okamžitě podal stížnosť na vysoké místodržitelství, vzdor tomu, že otázka tato byla na říšské radě kollegou Formánkem interpelována, vzdor tomu, že interpelováno bylo na tomto slavném sněmu mou maličkostí, do dnešního dne jsme nedostali žádného vyřízení, do dnešního dne tato konfiskace, byť i ne defacto, tak přece de jure trvá, poněvadž výnosu jsme neměli, a pan okresní hejtman Šafařík, když viděl, že výbor hospodářského spolku, který tedy k jeho žádosti státním zástupcem byl žalován, nevinným prohlášen byl i v stolici druhé, prostě - a to konstatuji - hospodářskému spolku spisy skonfiskované vydal.

Ale konfiskace sama dodnes zrušena nebyla, a prosím Jeho Excellenci pana místodržitele, aby byl tak laskav a stížnost, která jest na místodržitele řízena, vyřídil, aby bylo potvrzeno místodržitelstvím, že konfiskoval pan okresní hejtman neoprávněně.

Ku konci svých vývodů musím se obracet k otázce, které dotkl se pan kollega Adámek, totiž k otázce býčích inspektorů.

Já jako pan kollega Adámek se tomu divím, že otázka tato po dvou letech, když před dvěma roky s takovým důrazem byla odmítnuta, se opět nalézá na denním pořádku tohoto slavného sněmu, a divím se českému odboru zemědělské rady, že k otázce této přistoupil. Já nenalézám potřebu takových inspektorů. Naši hospodářští spolkové ve východních Čechách přáli by si jiný způsob subvencionování, než jak se provádí teď. Já nejsem do otázky té zasvěcen, ale bylo mi sděleno, že nynější způsob subvencionování má za účel dovoz cizího dobytka, tedy import, vyvážení peněz do ciziny ze země. My na českém východu na to pohlížíme se stránky jiné, my chceme chov dobytka podporovati v království českém.

A přáli bychom si, aby se rozdělovaly odměny a snad by k tomu se hodil orgán autonomní, totiž licentní komise, snad kdyby se tomu orgánu výkonnému dal určitý obnos, aby při objížďce a klasifikaci každoročně měl jistý "pouvoir", a mohl nějaké odměny udíleti.

Tu doufám, že by se daleko lépe